Není přání jako přání.:).. za koleno ale fakt děkuji! :)

Minulou neděli večer věci vypadaly dost pokrouceně, nechci říct mizerně, to by bylo silný slovo, ale že bych z toho byl nějak odvázanej, to tedy ne..

Rozseklý koleno, oteklý...vypadalo, že mi začíná růst na koleni další hlava, před sebou zkrácený týden, na konci náročnější služebka a v sobotu 1/2M, kde jsem chtěl běžet že všech sil, abych zkusil podlézt magickou hranici 90minut. S tou "pučící" nádherou na koleně to nevypadalo, že vůbec poběžím. Ale věřit je třeba, věřit..

Postupně jsem v úterý rozběhal koleno, začalo následně splaskávat:), ve středu už jsem běžel do práce a to mě naladilo, že 1/2M budu moci běžet i snad trochu normální rychlostí. V práci a v neběžeckém okolí jsem si sice den před tím vyslechl, že jsem dolétal, doběhal.. že mi to sice nepřejí, ale že se to dalo čekat..:), o to víc mě to naladilo..

Na druhé straně mě kamarádi utěšovali [DÍK] a tradičně jedna z nejlepších hlášek vypadla z Běžího Stínu...v podstatě řekl, že mi to koleno přeje:). Brzo se to určitě uzdraví, postavil jsem se k tomu prý správně a že mi to dá hodně síly a zážitků, který bych při úplně pohodovým tréningu nikdy nepoznal. ...:)

Děsivý i když tradičně moudrý slova, fakt je to, že jsem přicházel dneska ke startu a koukal na vítr, počasí a poslouchal lidi kolem, co předpovídali déšť a padající trakaře a říkali, "na osobáky zapomeňte pánové, dnes je mohou zaběhnout jen ti, co běhaj houbec...":) Tak to mě všechno uklidnilo a ještě, než jsme vyběhli, jsem si musel říci, že dneska jsem výborně připraven. Všechna ta zdánlivá protivenství jsou jen zdánlivá a dávají nám vlastně šanci se s tím poprat a být o to spokojenější, ať už je výsledek jakýkoliv.

A protože jsem byl hodný, protože jsem se snažil, co to šlo, jen ten reverse-split se mi nepodařilo udělat.. Ten protivítr v pobřežní v Karlíně byl o pár vteřin silnější než já, ale aspoň vím, že rezervy existují:). Čas tradičně krásný i číselně, o to víc potěší..01:28:37

Znáte ten dětský vtípek? ... Kolik je hodin? 10:10. Děkuju, děkuju! :)

Můj čas má mimochodem číselný součet minut i vteřin roven deseti, tedy 10:10.. Co říct jinýho než děkuju, děkuju! 12:)

PS. Jen teď zase to normální pohodový běhaní, jo? :) Adrenalin necháme Stínovi, žádný opičení!
PPS. Přidal jsem si cílovou fotku od Ivy, respektive jejího pohotového manžela. Dík. Jak mě správně upozornila za povšimnutí stojí barevný soulad kolene, ponožek a bot.

Prů(se)/(mě)r - aneb tak jste se mrchy dočkali:)

Už to bude tři roky, co poslouchám v práci a různé kolem hlášky, že mě to běhání zničí, že budu kulhat a pod. A teď se ty mrchy dočkali:). V pondělí jsem přišel do práce s rozbitým kolenem, kulhajíc s bolestivými ksichty a dokonce jsem použil výtah! .. To nikdy nedělám..:) ... no vyslechl jsem si o sportu a invaliditě, že mi vždycky říkali.. fakt jsem myslel, že je zabiju! Přitom s tím žádnej můj sport nemá co dělat, .. to ale postupně..

V neděli jsme pobíhali po údolí nejdřív ve třech, Deri měla ještě nejmenovaného rodinného spojence:), ale po 9km jsme zase byli spolu sami a běželi v údolí co to dá:).. Po 15km se šťastně špinaví vracíme zpět, když v parku máme (tedy já) kolizi s velikou dogou, která bez vodítka (!) pobíhala volně po parku a srazila mě na zem. Co budu povídat, v jedné chvíli si člověk šťastně běží, v další už letí po hubě (nečekaně) , v jedné ruce vodítko, v druhé iPhone a snaží se minimalizovat dopad, tedy hlavně nespadnout na toho svýho malýho spoluběžce, protože to by mohlo být její poslední..

Takže o pár vteřin později mám pěkně rozseklý koleno [manželka to suše komentovala, že ta hlubší rána by i dva menší stehy snesla:)], krve.. iPhone na odpis, elasťáky pod kolena jsou bojově roztržený.. Myslel jsem že tu starší ženskou roztrhnu. Pes ji neposlouchá, skáče na lidí, ona ho má na volno, já si rozbiju koleno, zničím telefon .. a ona se ani neomluví, jen hloupě blekotá, že on je hodnej, nic nedělá.. Udržel jsem se a jen jednou řekl sprostý slovo! Povídám, dopr..., vidíte, jak se to stalo, já, já mám rozsekly koleno, telefon na hadry.. a vy melete takovýhle hlouposti? Omluvit byste se měla, přetáhnout něčím toho psa, aby si pamatoval, že to nemá dělat a hlavně už ho nikdy nepouštět na volno, když jsou kolem lidi a on neposlouchá.. No a pak jsem se ovládnul, pohladil hodnou Deri, sebral rozbitej iPhone a kulhavým během to zahnul domů.. :)

Pondělní potupa v práci ale stála za to:)... Poslouchat o tom, že se to dalo čekat při mých naběhaných km, ale udržel jsem dekórum a na vtípky typu, tak už nám doběhal, sokolík.. nic jsem neříkal, ani na to, že PIM se poběží letos beze mě.. Aby se ty mrchy nepřepočítali.. ovšem nebude to úplně jednoduchý.. Ale přes tu bolest cítím sílu, aspoň vnitřně ji cítím:). Chuť se s tím drobet víc porvat.

Když jsem to ještě za tepla vyslepičil Stínoví, tak mě hned naladil slovy: "...Možná jsme pomalí, staří a nemáme talent, ale když se pro něco nadchnem, tak jsme nezastavitelní, protože máme charakter. A vo tom to je ;) ". Večer jsem strhal mokvající obvazy, počkal, až zřítelnice mých očí usne, pořádně zasypal zásypem a usušil fénem:), ať má rána šanci se zatáhnout, ne?

Do rána spím na různé na boku, ale v úterý doura zmizela:), sice mi koleno oteklo, asi se i drobet zapálilo, moc nemůžu chodit, ale myslím, že lepší než v neděli.. ale přijel jsem domů z práce, vzal kraťasy, kouknul na tu malou dětskou hlavu, co se mi vylíhla na pravým kolenu, vzal Deri a spoluběžce a vyrazil do údolí.. Pro toho, kdo to nezná, vytloukání klínu klínem, aneb léčivý běh, je asi stejná věc, jako když si alkoholik dá ráno otvírací pivo.. vše najednou funguje, může nejenom chodit, ale i běhat, koleno splasklo na polovinu.. no rekordy rozhodně nečekám, navíc čtvrtek a pátek služebně pryč, přijíždím zpět v noci před závodem.

Asi aby to nebylo moc jednoduchý:), to bych nebyl já, kdyby nebyly zmatky a komplikace.. Nicméně si myslím, že ten rozměr "statečného boje" a "nevzdáváni" je něco, co obdivuju od dětství na rytířských příbězích, co obdivuju u Běžícího Stínu, možná to, co mě tak přitahuje k dlouhým běhům..

Navíc, když už jsme blázni, tak má cenu držet ten prapor a držet ho hrdě a vysoko:). Musím si na závěr vypůjčit slova od BS, která mě fakt dostala, ale jsou moc hezká " .. a taky si nemysli, ty tvoje děti tě pořád sledujou. Sice si řeknou, že seš blázen, a možná tomu budou i chvíli věřit, ale ono časem, až budou v životě jen za sebe a začnou pořádně přemýšlet o těch kolem sebe, až jim život taky hodí nějakej ten klacek pod nohy, tak si vzpomenou na tátu ... a třeba asi řeknou, tak to já dám přeci taky ;))"

Držme si palce.. A tak, to dáme taky, ne? 12:)

Narozeninový běh

V minulých dnech jsem a vlastně skoro deset dní jsem byl pohlcen prací, povinnosti, i pitomostmi v práci:), že se zase radost, tolik potřebná dobrá vila, začala rozplývat a ztrácet v mlhách... Samozřejmě i kilometro-běžecký byl minulý týden byl slabší, sice pro přátelé čísel, magických 88km potěší, ale proti předcházejícímu hezkému 132.4 je to určitý úskok stranou, ale průměr nad 100 jsem ještě držel.:).

S tím oteplením přichází jasné zřetelná únava, ale to i přesto (nebo právě proto?), že každý km z těch dvou osmiček byl tvrdě vybojován a zasloužen, přesto si říkám, je potřeba vydržet.. Nejen kvůli Silve, ale kvůli sobě.. Postupně si uvědomuju, že moje posedlost pravidelným běháním není asi primárně vedená "strachem" z ultra vzdáleností. Samozřejmě je tu velká pokora, ale zároveň si začínám trochu víc věřit... Někdy ta dvojsměrka po náročném dni v práci v kombinaci s málo spánkem, není tolik o běhu. ale o morální síle:).. Když tak dupu vzhůru Prokopákem, cítím, že síly nějak ubývají a tak si říkám -- mohl ses taky troubo pořádně napít, mohl sis vzít s sebou kus čokolády..mohl jsi... mohl jsi jet metrem (!) :).. A tenhle moment mě dostane!!! Metrem? Copak jsem měkká hlava?:) .. A tak podobně myšlenky zaženu holí:) a běžím o hodně lehčeji vzhůru.. Po cestě potkávám a zdravím známé (=skalní) cyklisty.. Zrovna jsem jednoho míjel, když slézal z kola, zdravíme se a on hned říká... Ted jak je teplo, to se vyrojilo kolem hafo nadšenců, co:)? a pak spiklenecky dodal, ale my skalní, my víme svoje.. Ty km v mrazu se sakra pocitaj, aspoň 2x.. Potěšilo mě to.. Hned byl ten průměrný pohled veselejší:)

Ale tenhle týden ve čtvrtek to na mě nějak padlo. Pondělí a středa jsem sice držel poctivě dvojsmerky, ve čtvrtek jsem chtěl jen jedním směrem nebo večer jen tak do údolí, ale byl jsem z těch všech "bojů" o běhání tak unavený a otrávený, že jsem nakonec ani nešel běhat Pracoval dlouho do noci s vidinou, že snad odstraním i poslední zbytky restů a bude se mi lépe žít i pobíhat. Únava v pátek ráno se dala doslova krájet. V tom počátečním 3D stavu (down depressed, demotivated) mě blesklo hlavou, počkat? Nemá dneska Derivace narozeniny? Přece se nenecháme těmi okolnostmi "derivovat", že? Vzal jsem Deri na šňůru, oblékl si běžecké, do batůžku narval oblečení, věci pro deri.. no kromě stanu a vařiče jsem měl s sebou snad úplně všechno:) a vyrazil na svoji trasu -- do práce, ale se psem:). Jak jsem vyběhl, tak jsem si říkal, no magor, magor.. Jako v tom židovským vtipu. Když má člověk pocit, že má malý byt, tak je nejlépe do něj nastěhovat pár příbuzných, kozu, psa a kočku. Pak už se to opravdu nedá snášet, ale když následně prodáte psa, kočku, kozu a příbuzní odjedou, tak ten být je najednou velmi prostorný:).

Běželi jsme sice po silnicích, ale snažil jsem se kopírovat trochu vedlejší stezky, abychom si užili potoky a vodu, prohnali pár kachen.. Vždyť má Deri narozeniny, tak ať si to holka užije:). Do práce přes všechny zastávky a "občerstvovačky" dobíháme se skvělou průměrkou 5:21 a že je to 15.5km. Dávám sprchu, Deri je taková cudná dívčina a nechá mě se mýt samotného a moje výzvy ke společně sprše plaše odmítá:). Vychovaně na hoďku usíná, já pilně pracuju, pak ještě sfouknu konzultace a frčíme domů metrem. Dělnický president A.Zápotocký by z nás měl radost. Není přeci lepší způsob trávení dovolené než na vlastním pracovišti a není lepší oslava (narozenin) než prácí, že:)?

Ale ten bláznivý nápad a jeho realizace mě nabudila a vytrhla že 3D stavu. Naštěstí, i když ještě tento týden to bude šíleně rozlítané, před 1/2M dva dny na služebkách, samé ptakoviny:), ale už teď věřím, že to zvládnu. Říkal jsem si, co popřát Deri? Správný statistik přeje kamarádům průměrný další rok (závod, sezónu..), tedy pozitivně průměrný.. Aby byl lepší než ten minulý a horší než ten budoucí. :)

Ať to všechno zvládneme! 12:)

PS. Nejlepší je, že jsem teď zjistil, že Deri má narozeniny až 28.3 Jenže, kdybych nebyl popleta, tak bych úplně minul tu narozeninou běžecko-oslavně-léčivou kůru a to by byla děsná škoda!

Šedé a černé labutě v nás:)

Nedávno jsem začal číst zajímavou knížku - Černá labuť. I když je její hlavní směřování spíš do oblasti s největším důrazem na akciové trhy a politologii, přeci jen má přeneseně co dělat i (mým) s běháním a s našimi životy, proto si chci tady napsat pár věci, co mě tak při čtení a následném pobíháním napadají:).

Autor (Taleb) používá termín černá labuť záměrně, aby pojmenoval něco, co má malou šanci, něco, co lidé nepředpokládali, že vůbec může existovat, ale potom, když lidé uviděli skutečnou černou labuť, tak téměř každý přispěchal s rozumným a smyslupným zdůvodněním, proč tomu tak je a že se to vlastně dalo čekat, že se černé labutě objeví, že budou existovat..:) / po bitvě je každý generál, jak říkala moje babička/ :)

Naše životy často nemění malými postupnými kroky, ale tím že se stane něco nečekaného, uděláme nějaké bláznivé rozhodnutí, které vypadá naprosto náhodně, ale které změní a ovlivdní naše životy, kariéry, .., třeba volbu životního partnera, atd. Navíc v té počáteční chvíli to rozhodnutí a ta "touha" vypadají jako černá nebo řekněme šedá labuť:). Jako něco, co má malou šanci na úspěch, takový lokální zázrak:).. přitom, když už se to stane, tak vám všichni kolem najdou desítky zdůvodnění, že se to dalo čekat, že to zrálo dlouhou dobu a že to bylo jen logické vyústění:).

Schválně zkuste o tom přemýšlet a myslím, že většina z nás si nakonec uvědomí, že převážná většina důležitých věci v našich životech jsou buď černé nebo šedé labutě:). Není to hezké a nadějné? Že to, co mělo na počátku malou šanci se nakonec stalo a navíc ex post je jaksi plně logické?

Vzpomínám si -- a není to zas tak dlouho -- na svoje úplné běhací počátky v lednu 2009. Kdybych někomu, kdybych jen sám sobě řekl, ten první den, kdy jsem přestal chodit a začal běhat, řekl, že v relativně krátké době shodím neskutečná kila, lenost, propadnu běhání, začnu běhat maratóny a naběhám tisíce km... tak by to znělo, že jsem buď já, nebo ten člověk co to říká, spadli na hlavu z hodně velké výšky:)... Když se ale každý na ten svůj (běhací) příběh začneme dívat "po té, co se tak stalo" tak najdeme spoustu důvodů, proč:)

A to se mi moc líbí.. Dává mi to sílu a důvěru v sebe, do objevování... a víru existenci dalších černých nebo šedých labutí.. Víru v nemožnosti, které vypadají dopředu nepravděpodobné a nemožné a následně se dají tak dobře a logicky vysvětlit:).

Asi vy co sem ke mně zabloudíte, tušíte, že mě lákají dlouhé dlouhé běhy a pobíhání, že svět ultra běhu mě neuvěřitelně láká a že se ho zároveň hodně bojím.:). Nejenom toho, co bude na trati, ale co potom... Jestli to opravdu tak moc chci, jestli mě to neodradí... A tak pro to správné překročení hranice dělám co můžu. Protože to vypadá šíleně nepravděpodobně, že bych mohl ve svém věku (biologické stáří a běžecké mládí) přejít onu hranici vedoucí k dlouhým opravdu zajímavé dlouhým vzdálenostem s dodržením všech svých zásad...Ale možná, se šedé a černé labutě letos zase v houfu objeví ..:).

Ať se daří! Věřit je potřeba a a možná začít chovat černé labutě!!! 12:)

PS. Malá šedivka:) mi dneska udělala obzvlášť radost. Bloggerská soutěž u Leony skočila přesně tak, jak jsem si představoval a přál.. neuvěřitelně!! 12 skončil na 3-4 (!) místě. nádhera, opravdu nádherná symbolika a jsem na stejném místě s vrchním ultra motivátorem Běžícím stínem. Co si víc přát od podobně soutěže? LUXUS! Pochopitelně gratulace vítězům, ovšem 3-4. místo v takové konstelaci (nezlobte se pro moji číselnou ujetost) má pro mě větší hodnotu než prvenství.

PPS. Ještě jedna zajímavá věc, která mě zaujala při čtení a souvisí s mým běháním i s přístupem k životu. Člověk asi nemusí pořád dělat nepříjemnosti a být (n)asertivní, aby měl sám k sobě úctu a okolí si dávalo trochu pozor:). Ono asi stačí, čas od času vytáhnout do boje a opravdu bojovat, když je za co.. ze všech sil. Asi je užitečné i čas od času si hrábnout:), aby člověk poznal svoje hranice a víc si sám sebe vážil. Možná právě proto mě ten svět dlouhých běhů láká..

Improvizace a běžecké trendy:)

Zpětně si uvědomuju, že ani v úplných počátcích jsem striktně nedodržoval trenýrkový plán (i když to byl téměř zákon:), vždy jsem musel improvizovat. Přehazovat dny, vzpomínám na jeden obzvlášť šílený týden, kdy jsem ve středu jsem běžel pondělí, v úterý pátek, v pondělí bylo neplánované volno, za to ve čtvrtek odpoledne jsem měl sobotní dlouhý běh:), takže ve finále mi nebylo jasné, co je vůbec za den. Jediná kotva, jediné bezpečí bylo -- běh pokud možno neodkládat, protože... co kdyby to zítra nevyšlo:)

Teď se k normálním posunům a zmatkům přidala ještě moje pejskova:), musím plánovat běhy i s ní, vždyť je to moje Derivace, a když ji vidím jak vedle mě a přede mnou vlaje na šňůrce, tak je to opravdu moje tečna a jméno Derivace k ní sedí!!! Ovšem existence Deri, jako sparingpartnera výrazně poznamenává všechny běhy a výběhy ...Vybíhám už s ní na postupně delší trasy, 8, 10, 12, 14, ..16 a pak se vracím doběhnout:) si zbytek. Samozřejmě se tím na chvíli zúžil můj běhací rádius na Prokopák a okolí, musím improvizovat, ale ta improvizace je fakt dobrá! Mám sice už nějaký plán na vylepšení:), ale asi se to zase zvrhne do něčeho nepředvídaného...

Na druhou stranu, jak dělám blbosti, -- tak ty mě dle zkušených :) prý jen posilují...Například, sobotní 16+14 jsem běžel až do 23km bez vody, až pak v Hlubočepském kopci jsem si v zahrádce koupil malý pivo a do ruky na cestu vzal malou kolu.. Prý se takové excesy můžou na dlouhých tratích jen hodit.. No nevím:)

Změny a náhodný šum prý zvyšují intenzitu tréninku, stres a úsilí spojené s plánováním prý zase posilují běžeckou duši:). Nedávno mi kamarád při pohledu na strukturu mého pobíhání řekl, že běhám téměř podle posledních trendů:). Hodně náhodně, střídavá intenzita, nepravidelné dny volna... Že je to prý velmi dobře proti stereotypu a přetrénování. A přitom to jsou moje improvizační pokusy o pravidelný (a tedy stereotypní) trénink..:)

A hned mě upozornil na zajímavý článek v NY Times, [tedy po našem v timéšech:)] o Harvardském výzkumu, kde sledovali jak příčiny běžeckých zranění souvisejícíh s došlapem. (zde plná verze). Pokud to shrnu jednoduše, tak došlap na špičku údajně snižuje pravděpodobnost běžeckých úrazů o polovinu. Technice došlapu se teď prý věnuje každý, na všech možných fórech se to přetřásá a prý jak já běhám? To mě dostal.:)

Povídám, no tak nějak různě. Na patu i na špičku, asi víc na patu, ale když mě to trochu jinak táhne, tak šmajdám jinak.:) Můžu to snadno změnit, protože dělám krátké kroky:). A taky mám skoro po každý jiný boty, někdy novější, někdy úplně zničeny (když běžím do bláta), už jsem běžel v krosových i do práce.. Říkám na vysvětlenou, abych dokumentoval, jaká jsem trouba a že vlastně všechno je u mě taková jedna velká improvizace..:)

Koukal na mě trochu divně a povídá, no... zní to divoce, ale ne tvojí vlastní zásluhou:), vlastně díky té šílené improvizaci:) -- vlastně běháš podle posledních trendů:)... Odborníci třeba doporučují měnit boty a mít různé druhy, ať není stejná podpora nohy, jiný došlap.. To mě dostalo, já je měním, úplně z jinýho důvodu -- některé jsou špinavé, jiné mokré, další úplně oddělané a ty používám třeba, když běhám v kravským výběhu na druhé straně údolí..:). Nic sofistikovaného:).

Chtěl jsem sebe a nás,-- co tak téměř stabilně improvizujeme -- podpořit, abychom věděli, že to náhodné zmatkování, výměny bot, přesuny plánovaných tréninků jsou prý vlastně to nejlepší, co můžeme dělat. A i kdyby ne, aspoň je legrace při tom všem úsilí..:)

Improvizaci zdar! Vydržet! 12:)

10.000 km v mogulu mám...:) aneb duše ženy oslavuje MDŽ

Duše ženy si dnes ráno ve mně zpívala jako slavíček. No nejdříve tak nesměla pípala, že bych to s tím běháním zase nemusel přehánět, protože zase napadla ta bílá kaše, práce kolem hromady a já?... Musím vyrazit po svých do práce.. Přesně jako ten slavíček - ten si taky musí vrznout i kdyby měl zmrznout ...a že tomu u mě zase tolik nechybělo, protože jsem měl pod bundičkou jen tenké tričko:). Prostě zase se to všechno sešlo a ani jsem se nijak nesnažil!:)

Po úspěšné K10 to bylo jako na houpačce. Někteří se tradičně pobavili - ať už můj styl běhu, bunda kolem pasu, absence zavěrečného sprintu nebo prostě jen ten cíl běžet 10 v co nejlepším zavodním tempu.. Kamarádi ty moje úlety chápou a radují se se mnou. Mě to těší a přesně to odráží můj přístup k životu i k pobíhání... Pro úplnost dodávám, že se mi jiní otevřeně vysmáli, že takhle jsem ke stáru prý promarnil jednu z posledních šancí mít čas na 10k začínající 3... Upřímně nějak jsem to nepochopil:), protože jestli budu ještě dlouho běhat - jak bych sám chtěl - tak mě dosažený čas na trati vůbec netrápí. Na druhé straně, pokud by se to v budoucnu nějak zvrtlo, tak mě zase dosažený čas v minulosti těžko potěší.:)

Prostě jeden závod je za námi a spousta hluchých, jalových a radostných km přede mnou, jaro na krku, není to nádhera? A jak jsem tak dneska po ránu bojoval, jestli běžet nebo neběžet, tak se mi opět vybavila slova Běžícího stínu, že právě v takových chvílích se něco buduje.. nemusí to být zrovna rychlost nebo síla nohou, ale já bych to viděl jako morální sílu a pocity běžce.. Přesně na to jsem myslel, když jsem se dneska plácal, padal a zmítal po namrzlých a smekajících se cestách v údolí..

A teď, dobíhám do práce a zanáším si běh do deníčku -- hlavně abych sledoval opotřebení bot a najednou mi vyskočí celkový počet km... do práce to mám zhruba 15.5km. Kdybych zaokrouhlil dolů, tak celková kilometraž je 10.011km, když zaokrouhlím nahoru, tak to vychází 10.012km.. Nevím jak u vás, ale mě téměř ukápla slza dojetí, jak jsem dostal hned krásný dárek k MDŽ. Tak jako tak nádherný číslo a pokud tak rychle počítám zpětně, tak jsem sebou plácnul:) přibližně na 10.000km! A pak že NÁHODA??:)