neděle 26. června 2016

Mobil: přítel nebo ďábel našeptavač?... aneb nerouhat se, ale nepřítel naslouchá!:)

Nevím, jak je to u Vás, ale já od samého začátku běhání nosím s sebou mobil jako jistotu. Dřív jsem se bál, že třeba někam nedoběhnu, nebo že se něco stane.. Ted už v převážně většině případů tahám s sebou mobil jen jako foťák nebo jako "prevenci" -- abych se nerouhal, jako určitou pojistku:). Abych si pořád uvědomoval, že i při obyčejném popoběhnutí v údolí se věci mohou nepříjemně zvrtnout. A pak, jako správný statistik věřím, že "pojištěním" se daný jev stává téměř automaticky méně častým..:).Doporučuji (ze statistického hlediska) pojištění chápat jako "výpalné":). Tedy tím, že se pojistím, výrazně zmenšuji pravděpodobnost "čerpání" pojistky:).

--- statistická odbočka
Pravděpodobnost, že v letadle je bomba je "x" (řekněme cca 1:100.000). Pravděpodobnost, že v letadle jsou dvě (nezávislé) bomby, je součinem těchto pravděpodobností, tedy cca 1:10.000.000.000 tedy o mnoho řádů menší! Proto snadná statistická obrana proti bombě v letadle je: Vzít s sebou do letadla bombu vlastní!:)
--- konec statistické odbočky

V poslední době jsem si začal uvědomovat rostoucí význam mobilu na ultra a jeho možný vliv na dokončení závodu, Na většině akcí a závodů je mobil součástí povinné minimální výbavy -- a teď, když na Vás známí/rodina někde čekají, tak se hůř bojuje s případnou krizí.. Vždyť zabalit je to tak snadné, že? To kdyby se člověk měl ještě někam trmácet do civilizace, čekat na autobus.. Tak šance, že daný závod nebo běh dokončí budou výrazně větší, že jo? :). Ale z definice máme mobil, můžeme jim zavolat, domluvit se.. a nechat se z nějaké stanice odvézt:(.

Zajímalo by mě, co si o tom myslíte, znám řadu lidí, kteří během své krize zavolají kamarádům, přítelkyni, manželce -- a získají pozitivní energii na dokončení. Jiní si zase uvědomí svoje "rizika" a možná předčasně ukončí závod. Moje DNF v Savojských Alpách i v Dolomitech jsou toho skvělým příkladem. Neříkám, že by to třeba nedopadlo stejně:), ale bez mobilu bych asi bojoval jinak. Asi bych počkal, až "krize" (zranění, špatné počasí, atd.) odezní.. Proto modifikuji rady velkého Járy Cimrmana -- pokud volat, tak jen brzo po začátku závodu.. Když se něco "pos**re", tak rozhodně nevolat... A pro jistotu přepínám mobil do leteckého módu:)..

--- Cimrmanovské vysvětlení
K druhé změně nás vedla Cimrmanova ručně psaná poznámka na titulním listě hry: "Nedělat přestávku, jinak utečou." My tomuto nebezpečí čelíme tím, že přestávku sice děláme, ale zařazujeme ji hned za třetí obraz hry, což je tak nečekaně brzy, že se děj nestačí ani jak se patří rozběhnout. Podle odhadů našeho psychologa dr. Kláska se publikum o přestávce rozdělí na dva tábory. Jedni by rádi odešli domů, ale je jim líto, že vynaložili tolik peněz za tak krátký čas zábavy. Druzí, ti by také rádi odešli domů, ale ti zase setrvávají že zvědavosti, zda bude druhá část představení stejně slabá jako první. A kromě toho zamykáme hlavní dveře...:)
--- Konec vysvětlení

V tomhle směru teď znova vzpomínám, jak jsem před lety běžel v dešti s rozbitým zipem na bundě.. Studený déšť mě doslova bičoval. Byl jsem kousek od vesničky Kuchař a přemýšlel jsem, že bych zavolal svoji nejmilejší manželce (jasné slunéčko), aby pro mě přijela. V okamžiku, kdy jsem se rozhodl, že to neudělám, že se domů dostanu nějak po svých, třeba promzlej.. najednou déšť i vítr ustal a dokonce na chvíli vyšlo slunce, které mě trochu zahrálo. Bral jsem to jako velkou symboliku, kterou si teď rád připomínám.. Zároveň rád vzpomínám na skvělou odpověď moji nejmilejší manželky, když jsem jí to potom doma vyprávěl. Říkala, to jsi udělal moc dobře, že jsi mi nevolal.. Já bych pro tebe stejně nejela:). Neznám cestu, ještě bych zabloudila, To by děti mohly přijít nejen o tatínka, ale i o maminku:)...

Opravdu by mě zajímalo, jak to máte Vy... Já už jsem si pro jistotu:) na nastávající závody upravil svoji "telefonní morálku". Jako bývalý spojař vím, že nepřítel naslouchá a mezi "nepřátele" počítám i ty pochyby v sobě.. A proto moje heslo do závodů zní -- "rádiový stín":). Dokud jsem na trati, tak pokud možno nevolat. A když, tak jen když jsem 100% v pohodě:), dobojovat si svoje krize a pochybnosti sám se sebou.

Všemu zdar! Naším bojům a ultra.. zvlášť! 12:)

středa 15. června 2016

Hádala se duše s tělem, aneb učím se na DXT 103...:)

Plán by jasný. Vyrazit společně do Dolomit s nejmenovanou osobou:), uběhnout si zdejší nejdelší trať, která se otevírala v prvním ročníku a na zpáteční cestě se ještě zastavit v Niedernsillu na detašované základně českých skyrunnerů a kamarádů z iThinkBeer.

Jenže po celou dobu cesty střídavě prší nebo šíleně leje:). Navigace, u nás důvěrně známá jako Teta Garmína, nás k tomu ještě táhne těmi největšími serpentýnami, ale nakonec těsně před půlnoci, o den dříve, jsme na místě. Norské předpovědi počasí děsí prudkými dešťovými přeháňkami během sobotní části závodu. Pořád věřím, že v pátek během dne vše oschne a po dolomitském vápenci se bude dát rozumně běhat. Jak se ukáže později, moje oblíbené Saucony jsou skvělé boty akorát tak do Prokopáku:), mají tvrdou podrážku s úzkým vzorkem, který se na blátě rychle zanáší a na vápenci jsem se neskutečně smekal...


To jsem ale v pátek ještě nevěděl. Po očku jsem sledoval jak zatím organizátoři ve Val di Zoldo krásně překreslují mapky; už je všem jasné, že minimálně jeden úsek se běží jinak, nicméně nikdo mi není schopen říci, jaké (a kde) na něm budou občerstvovací stanice... Takže zase běh s překvapením.:)



Par hodin rozdíl, při pohledu z okna:)

-- malá odbočka --
Ne že bych byl nějaký šťoura, chápu, že Francouz umí jen francouzsky, Ital povětšinou jen italsky:), ale nechápu, proč na každou stanici nedají jednoduše vytištěnou A4 (zalaminovanou, aby ji déšť neponičil), se jménem stanice, kilometrem, nad.výškou, obrázkem profilu, případně informací o metrech nahoru a dolů do další stanice, pokud je na další stanici jen voda, tak i tahle informace je skvělá.. Je to jednoduché, dá se připravit dopředu a ušetří to tisíce zbytečných otázek a ještě větší přehršel zmatených a nesprávných odpovědi:)..
[Bylo by skvěle, kdyby to postupně někdo dokázal mile a hezky říci všem organizátorům, aby se nikdo neurazil -- protože ty závody jsou fajn a oni dělají neskutečně moc práce -- ale pokud by přidali takovou maličkost, úroveň závodu, celkový dojem a pocity a hlavně i šance na úspěšně dokončení řady závodníků se neskutečně zvýší :).]
-- konec poznámky --

V pátek skutečně přestává pršet, vypadá to, že cesty budou mít snad i šanci do večerního startu trochu uschnout. Přehodnocuji strategii -- jsem rozhodnutý nejít úplně až na konec startovního pole, ale aspoň pár míst od konce. Vzpomínka na TGC, na jejich kozí stezky a jak bylo dobře se rychlým během po silnici probojovat někam doprostřed startovního pole. Že bych to zkusil i tady?

Technický briefing v italštině zní sice nádherně a melodicky, ale informací mi to moc nepřineslo:), Naštěstí se brzo potom začíná odpočítávat a to já v italštině umím:).. a vyrazili jsme...
Nevyšlo mi to úplně podle plánu, protože po minutě zrychlení musím odběhnout ke kraji.. na okraj parku k plotu:).. Jsem sice rychlík, ale než jsem zpátky na trati, už jsou i poslední organizátoři přede mnou.. A tak je vidět, jak já spurtuji na hranici svých možností s batohem cca 4:20 na km a postupně dobíhám závodníky. Než přijde jednokolejka, tak jsem někde 70-100 míst od konce. Do kopců mi to většinou jde a tak postupně předbíhám další a další.. Bude se to hodit, cut-offs -- tedy limity na dokončení -- jsou pro pobíhače celkem přísné a nemají velkou rezervu na "coby-kdyby":).

Ale zatím jsem natěšený a postupně se raduji z překonávání sama sebe v nočních "horolezeckých" etudách, seběhy mi zatím jdou a tak i když nad ránem začíná sedat mlha (i na moje brýle), tak jsem sebou zatím ani pořádně neplácnul. Ale jak se správně říká .. všeho do času:). Začíná se mi to hezky smekat a na jednom z vrcholků se potkávám s Jerrym;). Čekám ve frontě na vodu, která pomalu odkapává úzkou trubičkou a Ital přede mnou už plní asi 9 láhev....:)... Proboha! Nech mě natočit jeden kalíšek a půjdu:)... Konečně je pryč, a já vybíhám. Po chvíli na kraji u cesty sedí Jerry a říká, že špatně šlápnul a že to balí, jen dojde na další stanici.. Nabízím bandáž, ale nakonec trochu zpomalíme aby to rozešel jdeme spolu. Ovšem Jerry je tvrďák, stejně jako kočka má asi devět životů:), ožívá, nohu rozběhá, postupně zrychlujeme a na první časovou kontrolu sbíháme asi s 1/2 hodinovou rezervou na limit. Než bych řekl Pilsner Urquell už má nohu zabandážovanou.. a společně vyrazíme.. asi po hodině, celkem správně Jerry zrychluje a nasazuje k trháku:). Italská dvojice mě zabrzdí a tak už dál jdu, respektive vrávorám:),  sám...

Cesty jsou mokré, s trochou blátíčka, mokré hlíny na ohlazeném vápenci.. Vzorek mých bot se nějak rychle zanesl a stabilita je na bodu nula, přesně řečeno -- pohybuju se jak koza na bruslích:). Nahoru to ještě jde, dá se to urvat silou a hůlkami, ale dolů jsem jak babka s chodítkem:)... Musím si pomáhat hůlkami, když na to zapomenu a zkusím popoběhnout, tak najednou sjedu pár metrů dolů.. Uff. Tentokrát mě chytla kosodřevina, podruhé mi klacek (naštěstí) propíchnul botu a tím ne zadržel:).

Myslím, že zrovna v té chvíli mě to přestalo bavit. Tedy -- přestalo mě bavit riskovat a štvalo mě, že se deru nahoru jako pako, honím čas a předbíhám lidi.. abych dolů šel, krok-sun-krok v tanečních variacích s krasobruslařskými prvky. Říkám si, tak teď už jsem absolutně mimo limity. Opatrně to sejdu dolů na stanici a tam to zapíchnu:). Duše ženy/bojovníka to nechce vzdát a snažím se zrychlit. Ve skalnaté sekci u vodopádu sjedu zase pár metrů dolů a moje nadšení zase ochladne:). Konečně jsem na stanici v náhradní trase, která má "velitelskou" kilometráž 35. Tak svoji strategii ještě přehodnocuji. Na rozhodujici cut-off  je to 17 km, převážně do kopce, to bych mohl dát:)... Seběh je nakonec veden po zpevněné cestě, kde získávám neskutečné:) "zrychlení" a i několik míst k dobru. Sbíhám na mezistanici, za které by to podle informací mělo být 8 km na klíčovou stanici v polovině (Staulanza). Vypadá to nadějně, ovšem po zhruba 3-4 km se objevuje další stanice (která by tam už neměla být) a z ní je to kupodivu opět 8 km na Staulanzu. Ještě se to dá stíhat, ale nějak ztrácím motivaci. Vidím před sebou víc a víc promoklou trať, další dlouhý úsek technického klesání a déšť. Tedy zatím jen tu a tam kápne, ale vím, že předpověď nelže.. Čeká nás silný slejvák a kopce dolů se v mém vybavení přemění v tobogan:). Jak se k tomu postavit?

V tu chvíli si vzpomenu na nás rozhovor s Jerrym, když se mě ptal, jestli bych s poraněným kotníkem, který se "rozešel", pokračoval dál... Slyším svoji odpověď. Pokud by to byl můj vrchol sezóny.. tak jo:), ale protože mám za pět týdnu Rondu, tak bych neriskoval..

A přesně v tomhle duchu jsem se rozhodl. přicházím velmi volným krokem na stanici asi 6 minut po (původním) limitu,.. nějak se implicitně dozvídám, že jsem ještě v pohodě (posléze limit posunuli asi o 1.5h), ale v prudkém dešti to skutečně končím..

Slovy básníka -- bylo to krásné a bylo toho dost:)...

Pořád jsem si psal, že se ultra se rodí .. při smekání a balancování na trati hned mi došla ta krása podobné fráze.. Vzpomněl jsem si na svoji státnici z marxismu-leninismu a hned mi naskočila ta správná [Leninova] věta.. "Doba byla těhotná revolucí":).. Tak tedy před odjezdem do Dolomit, doba byla těhotná zajímavými zážitky, ovšem ve světle své M-L přípravy jsem nezapomínal na poučení z krizového vývoje (ve straně a společnosti)..:). Tak tady je pro mě, abych nezapomněl.

Lekce číslo 1. 
Na nic se radši neptej, informace je potřeba brát s rezervou.. Je to můj závod!! Nespoléhej se na organizátory:).
Mapu oblasti, nebo aspoň závodu s sebou, aspoň v telefonu. Zejména u změny trasy je to fajn, člověk aspoň tuší, kde je (v horách) a kde by mohla být další stanice (v údolí nebo v průsmyku)..:). Organizátoři často neřeknou nic, případne informace jsou zavádějící.. Například u Staulanzy... "Na 9 km je jediná stanice s vodou.. Pak už jen 8 km do průsmyku":) .. Pochopitelně to nebylo celkem 17, ale cca 20 a stanice tam byly dvě:), což když bojujete o cut-off tak to drobet rozhodí..
Především v Evropě limity na průchod stanic nejsou tolik závažné a často se mění .. Myslím nahoru (pro nás příznivé).. Ale pozor! Většinou to nikdo cizincům neřekne. Věřím, že moje duše statistika se s tím už faktem smířila a do budoucna mě to nijak neovlivní:)

Lekce č. 2
Na stanicích se starat primárně o sebe, hlídat si svoje věci (!), vykašlat se na start z posledního místa.. Naopak být někde rozumně uprostřed a po běhatelných cestách to nešetřit. Předcházet vláčky na single track stojí zbytečně extra síly..
Co mě tentokrát dostalo, byl fakt, že mi málem jeden Ital čórnul hůlky!! Podle zvyku, podobně jako většina lidí, odkládám hůlky u vchodu a stojím postupně ve frontě.. Jak se snažím "vdechnout" polévku, tak vidím, že se jeden závodník z italského páru rozčiluje, že nemá hůlky! Po chvíli si spokojeně nese červené trailové Leki -- tedy spokojeně... rozčiloval se, že mu někdo z nich sebral "rukavice".. Blb! :)... nenapadne ho, že vzal někomu jinému hůlky.. Koukám pro jistotu po svých a jsou v tahu!! Vždyť od mi je bez ostychu vzal! Okamžitě jdu k němu, ukazuju mu svoje rukavice a říkám. Tohle jsou moje hůlky! Támhle byly! A ty si vzpomeň, kam jsi si odložil svoje.. To nejde vzít si první podobné, jako kus-za-kus:). Chvíli se se mnou chtěl přetahovat, v tom přichází jeho parťačka a nese mu "jeho" hůlky s rukavicemi. Nemusím mluvit plynně italsky, abych pochopil, že je nechal někde úplně jinde, ovšem.. koukal jako by se nic nestalo:), popadl jsem svoje a pádil pryč.
Do příště už budu mít označené hůlky svojí izolepou.

Lekce č. 3
Boty a klid:). Už si beru s sebou na příští závody jen v náročných podmínkách odzkoušené boty! A kašlu na limity. Prostě budu tam, dokud mě nestáhnou, postupně třeba od někoho zjistím pravý stav věcí a nebo se v mezičase dostanu do cíle:).

Prostě tak. Je to hezky závod. Pro mě náročný sám o sobě i za slunečného počasí, ovšem za mlhy a deště v druhé půli startovního pole se dostává na hranici, či až za hranici. Nebuď posera! Proto si říkám společně s Františkem Halasem.."Já se tam vrátím"!:)

Všemu zdar! Našemu rozumu, nadšení a ultra .. zvlášť!

12:)
PS. Jak jsem závodil o limity, tak jsem nestíhal fotit. Fotky si sem postupně dodám..

sobota 4. června 2016

Bežecký marketing a počítačové hrdinství.. aneb vzhůru do Dolomit!!!:)

Asi to sami znáte, jak volba vhodných slov ovlivňuje naše preference. Vzpomínám, když v zahraničí nakupuji například kosmetiku pro známé -- To je samé "anti-age", "super-sensitive", "hyper-alergic", "extra efektivní", "okamžitý účinek", "minus deset let", atd, atd.. No nekupte to!! Když nad tím přemýšlím, je mi jasné, že finanční krize v Americe byla v podstatě způsobena skvělým marketingem špatně zajištěných a mizerných hypoték, které byly prodávány jako "enhance", "high grade", "high leverage", "super efficient" finanční instrumenty.. Prostě, kdo by odolal slovům o vysokých výnosech, skvěle kvalitě a velké účinnosti ...

S postupem času zjišťuji, že ani já v běžeckém prostředí nejsem plně imunní podobným marketingovým tahům.. Kdo by odolal větám o nejkrásnějších trasách v Dolomitech, podpořených podmanivým názvem "Dolomity extreme ultra trail", že? :)... Navíc, jako správný "škudlil", když přemýšlím jestli trať 53km, nebo 103km -- tak při přepočtu nákladů na cestu a porovnání registračních poplatků by jen naprosto nezodpovědný otec od rodiny volil kratší trať, že? Vždyť to je stejné, jako by bral peníze dětem z prasátka!!:)

Všechno jsem si to všechno patřičně zdůvodnil, od trenérky dostal požehnání a doporučení, že to bude velmi kvalitní trénink na Rondu:)... Ale když se nachýlil čas a já začal hledat informace, připravovat si podklady (a taháky) na závod.. najednou mi to docvaklo.. Že oni organizátoři myslí ta slova v názvu vážně?? :)

Skutečně -- asi dva úseky, velmi strmého klesání, na feratách probíhají pod asistencí místní horské služby... bratranci Veverkovi mi při poslední hospodě blahopřáli, že trať je skvěle náročná a ať koukám na ty fantastické skály/srázy, které patří k velmi kvalitním horolezeckým terénům.. Koukám na profil trati, kde opravdu v oněch úsecích to klesá dolů skoro volným pádem.. a říkám si co s tím budu dělat? Teď, když už jsem se přihlásil?

Když si ženy neví rady se svými fotografiemi, tak je tu ještě Photoshop, že? A tak si pro jistotu na svůj "tahák" se stanicemi a vzdálenostmi dávám na šířku roztažený (180 procent) profil trati. Hned se mi zlepšila nálada. Klesání je sice stále strmé, ale po úpravě vypadá celkem rozumně:), až tam budu, tak to uvidím:), ale proč se zbytečně děsit už doma, že?

Před úpravou


Po úpravě


Tak už jsem o hodně klidnější. Začínám snášet věci na hromádky a těšit se na příští víkend na běh:).

Všemu zdar, ultra zvlášť!

12:)
PS. Už jsem objevil i fotky z loňských ročníků -- 103km traťse letos běží poprvé, nicméně přikládám vhodné foto z loňské 53:)