neděle 29. prosince 2013

POP (partyzánský oběh Prahy) - aneb plním(e) si svoje sny

Základní rozměr akce byl daný.. Partyzáni seskočí, oběhnou Prahu a sejdou se zase .. nejlépe v restauračním zařízení, kde proberou plány na další diverzantskou akci..:)
Ovšem, protože jsem známá "slepičí prdelka" :), tak jsem na vyzvání tvůrce trasy (Martina aka Veverky Pražského) dál o akci vědět předem a navzdory zájmu, který pochopitelně vzbudil světový rozruch, zejména v pražských lokalitách:)... se nám všem (doufám) úspěšně podařilo udržet původní partyzánský charakter akce..
Kdo mě trochu zná, tak ví, že se mi líbí ta volnost, která k pobíhání naprosto patří.. Stejně tak, jako na našem náhradním maratónu ve Stromovce.. tak i tady jsem chtěl, aby měli případně možnost se plně zúčastnit všichni, i ti, kteří danou vzdálenost celou neuběhnou... a tak nakonec partyzánský oběh získal předem netušený "spartakiádní" rozměr. kdy borci vybíhají z různých konců stadiónu (=města), zacvičí sestavu (=kousek spolu běží), další se zapojí/odpojí.. aby posléze se část z nich sešla již ve dříve zmíněném restauračním zařízení.. :)
V tomhle směru se musíme velmi pochválit.. bez jakékoliv secvičné (!!) jsme se celkem velmi plynule setkávali se známými/neznámými skupinkami lidí, kteřé různě dlouho s námi běželi.. Pokud mě moje počítadlo neklame, tak nás bylo celkově víc než 30.
Podle svého zvyku, nebudu a nechci popisovat samotný průběh akce, nechávám prostor kamarádům bloggerům, aby vše patřičně zhodnotili:), jen si budu snažit připomenout ty pocity a okamžiky, které pro mě mají velký význam.

1) Chtěl jsem, aby i ti mimopražští, mohli poznat krásy "mého" údolí.. i když jsme kvůli úspoře kilometrů nakonec probíhali krátkou trasu s malou odbočkou na Děvín, vynechali jsme trail skalami i jiné moje oblíbené trasy... A co se nestalo, vybíháme na kopec a z druhé strany v ranním oparu vychází slunce, údolí se ukazuje v celé své kráse..

2) Přál jsem si, aby i POP mi přinesl nějaké veselé zážitky a odrazil trochu tu správnou, odlehčenou atmosféru "nezávodního" pobíhání...I toho se mi dostalo plnými hrstmi..
Čekání na příbuzenstvo:)
Nejdříve na Cibulce, kdy se v liduprázdném parku prikrčím na bobek, aby za malou chvíli se z vedlejší pěšinky vyřítili dva psy, kteří na mě okamžitě začali skákat:).. Přibíhá jejich panička (já vyčkávajíc stále na bobku:)! ) a začíná je ode mě odhánět.. Scéna na Oskary v komediálním žanru..:)... Samozřejmě, ta historka je nádherná, .. protože si umím představit, jak se smíchem ona paní dojde domů a říká.. to mi nebudeš věřit.. co se mi dneska v parku přihodilo:)...
Nebo když s Veverkou Sudetským spěcháme do Lidlu koupit si nějaké pití, ovšem jsou otevřené jen dvě pokladny, dlouhé fronty.. skromnost stranou... jdu bez ostychu rovnou k pokladně, předbíhám jednu sympatickou důchodkyni, omlouvám se ji a vysvětlují paní pokladní... že tady zrovna probíhá velký závod a že já za zdržení dostávám penalizaci... Paní pokladní s úsměvem namarkuje útratu a nabízí mi potvrzení o zpoždění... Až po chvíli mi dochází, jak by to bylo skvěle mít na lístku s útratou s razítkem napsáno.. zpoždění 3.5 minuty, pokladna Lidl..:)


3) Přál jsem si, aby si "bratranci" Veverkovi tuhle akci pořádně prožili... No Pavel díky vadné židli měl silné problémy se sedacím nervem a celou cestu trpěl jako zvíře.. Vím, že člověk, který prošel Pamír či jiné šílenosti na pár placek a kousek chleba.. není žádná holka:), ale když jsem ho viděl, jak trpěl, bylo mi ho líto... při seběhu na části Šutru jsem zase špatně šlápnul a přes bolest ve svém kotníku jsem s ním mohl část trasy "sdílet" ..:).. naštěstí jsme běželi dostatečně dlouho a tak jsem měl možnost si kotník zase uzdravit..:).. Holt pomalý běh.. léčí všechno!:)

4) Když už partyzánský oběh Prahy, tak jsem plánoval, až morálka na východním okraji Prahy začne upadat, že zanotují některé budovatelské písně.:)... Pochopitelně došlo na .. Skal a stepí divočinou.. hladový a roztrhán... uhání v před partyzán!! :)... Starší i někteří mladší spoluběžci si vzpomenuli, někteří se přidali.. Ovšem když jsem při průběhu obydlenou části zanotoval velmi zpěvný pochod demokratické mládeže (z národů ať jsme různých jedno přání teď v nás bude žít...) .. Tak při otevírání oken v prilehlých domcích spoluběžci buď předstírali, že zapomněli slova, nebo zrychlili/zpomalili a dělali, že ke mě nepatří:)!...

5) Konečné skrytý sen každého běžce dlouhých trati, ultras asi zvlášť.. je... běžet až do konce.. běžet až na patologii!!! Na to jsme po cestě několikrát pomýšleli..:).. To, že se to nakonec povedlo celé skupině odvážných mě naplňuje naději do let budoucích..
Z mého pohledu velmi vydařená akce.. Patří za to velký dík Martinovi, Stazce... všem skoro více než 30 lidem, kteří s námi různé běželi.. Fakt skvělé.. Ovšem když jsem to vyprávěl při dnešním proběhnutí svoji dceři.. tak to velmi pregnantně shrnula slovy... Čím víc o tom vyprávíš, tím je mi jasnější, že jsi si to děsně užil.. ale.. tím je mi také jasnější, že řada lidí .. s tebou dost trpěla:):)...

Tak pobíhání zdar! Ultra zvlášť.. Všechno nejlepší do Nového roku.. Hodně šťastných km!
12:)

PS. K vánocům jsem dostal knížku..
Never Wipe Your Ass with a Squirrel.. Což samozřejmě je skvělý marketingový titul.. Ovšem, jak jsem viděl opět celou Veverkovic rodinu v akci.. Martina, jak spoustu věci naplánoval, Pavla, jak si po cestě vytrpěl svoje.. Tak jsem pochopil.. Ano s Veverkami si není radno si vytírat zadek:).. Jsou to skvělí kamarádi a tvrdí chlapci.. Je čest být součástí téhle "rodiny".. jsem moc rád, že jsem "Veverka náhradní":)

PPS. Před akcí u nás spala Jana s Jiříkem. Dostal jsem od nich skvelé dárky, slivovicu a velký perník.. Teď jsem ho právě snědl a mohu říci, že byl nejen hezký, ale i dobrý... A tak aspoň použiji to přání na něm.. Ať to běhá!!! 12:)

PPS. Část fotek je http://digirun.rajce.idnes.cz/131228_POP/
u Digiho na rajčeti.. A patří mu velký dík za dokumentaci i společenské části akce..
Tradičně, když se nejaké společné akce účastní kamarádi bloggeři, tak nechávám větší prostor jejich vyprávění i fotografiím.. Advidova detailní zpráva je na http://tri-dave.blogspot.cz/2013/12/partyzansky-obeh-prahy-pop.html. Honza H. mi udělal radost fotografiemi z Dívčích hradů: http://janhavlicek.blogspot.cz/2013/12/s-partyzany-na-divcich-hradech.html, Ondra P. má svoje vidění zde: http://blog.pokludovi.eu/2013/12/28-prosince-pop-partyzansky-obeh-prahy/. Martin (Veverka Pražský) má svůj vstup zde http://veverkavzadveri.blogspot.cz/2014/01/okolo-prahy-nulty-rocnik-popu.html, sudeská sekce:) má svoje paměti zde..http://kotouc01.blogspot.com/2014/01/prazska-sekce-aneb-zaver-roku-v-hlavnim.html Opavští kamarádi tradičně zde..http://behatnasbavi.blogspot.cz/2013/12/jak-se-beha-s-veverkama.html

pondělí 23. prosince 2013

Návrat světla, ukradený běh, lstivý Stín... aneb čtvrtý advent

Není to jednoduché, ale co je jednoduché??..:)... V posledních dnech o svoje běhání bojuju asi stejně jako den s noci.. tedy úporně, občas maličko ztratím, ale už věřím, že se vše v dobré obrací... Ano, ano... 21.12 je můj den.. nejen kvůli dvanáctkové symetrii, ale hlavně letos je to i den slunovratu!!!

Ode dneška začínám(e) běhat do světla.. Je to krásně symbolické, vím, že sice přijdou velké mrazy a pořádná zima, různé komplikace... ale začne postupně přibývat světla a čekání na jaro bude o to radostnější...
Skoro každý den v tomto týdnu byl nějak divný, bojovný, úporný.. Buď se něco stalo na domě, nebo v práci a vždycky tím byl zásadně ovlivněn můj program, pohoda a i moje pobíhání:)... Možná jsem úplně mimo, ale pořád věřím, že každý vyběhnutí se počítá.. Vždycky si opakuji do omrzení...Možná, že zrovna to dnešní.. úporné a vybojované .. bylo to nejdůležitější...to, které v těžkých chvílích rozhodne..:)

No před vánocemi jsem si maloval, jak budu krásně běhat do kopců, i kameny jsem našel .. maloval jsem si, jak se připravím na Stína se svoji tajnou zbraní.:)... Jenže.. Stín nejdřív spoustu dní vůbec nepsal, pak jen, že nestíhá.. jenže, když jsem ho včera chytil krátce na telefon.. tak z něj vypadlo, že si za barákem udělal speciální stezku nahoru k vrcholu a že ji za den vždycky několikrát cvičně střihne(!!!). Mazaný jak liška!! [He is lubricated like a fox!:)]... No tenhle motivační kroužek mě asi zničí..:).. Musím se zamyslet, jak se s tím vyrovnat, jedine snad zrychlit bobkovací fázi..:)

Deri chudinka teď ještě asi deset dní bere antibiotika, doktor říkal, že by měla být relativně v klidu... Povídám, že mě Deri bude šíleně nenávidět, když s ní nebudu vůbec běhat.. Tak si pan doktor vzpomněl.. Aha to jste vy ti magoři, pardon maratónci:)... a opravil se.. tak běhejte s ní pomalu a tak nejvíc 3km, pak se na nás podíval, uviděl protažený obličeje... kouknul ještě jednou a opravil se .. tak do 10km..:)...

A tak běháme trochu pomaleji a fakt se snažím do 10k... Deri vděčná, jako by tušila, že jsme to měli zakázané, tak se drží u mě, pořád mě vděčně olizuje.. A nejlépe se všechno projevilo předevčírem... V údolí na nás celkem ostře vyjel jeden volně pobíhající velký pes. Deri se štěkáním zaujala obranný postoj u mé nohy (nebo že by za ní?) a společně jsme ho zahnali... Vlastně jsem si poprvé (i jako pán od malého psa) uvědomil tu vazbu, to přátelství, které tu existuje hromadu věků.. to pevné pouto mezi člověkem a psem... A měl chuť zavolat tu vlčí píseň ... Jedné krve jsme - ty i já.:)!!!

Slunovrat jsem nakonec proběhal v údolí i když to nevypadalo moc nadějně.. S holkama :) jsme začali opatrnou osmičku, odvedl jsem je k rybníku a zamířil do údolí... Různě jsem tam pobíhal.. můžu říci ve finále tři hodiny bez vody ... a nebylo to jednoduché...:). Kousek před koncem v Řeporyjích stojím na přechodu, silný provoz.. čekám na semafor... Vedle stojící pán má dobrou náladu a povídá mi.. "Teda, mě by nějaký běhání mohlo bejt ukradený"... asi čekal, co já na to:).. Povídám, to jsme na tom podobně, mám úplně stejnou starost... Aby mi to běhání nikdo neukradl! A v poslední době mám sám pocit, že čas na běh doslova kradu:)...

Tak běhání do světla zdar! Ultra zvlášť!!!Vánoce za rohem, oběh Prahy s kamarády se kvapem blíží.. Svět je krásný..:)
12:)
PS. Detaily a itinerář pro oběh Prahy můžete nalézt zde. Myslim, ze je s toho videt pečlivost Veverky Pražského a i člověk, který jej nezná, musí říci.. sákryš!!! Budeme se těšit. Jen připomínám, případní zájemcí, ozvěte se mi buď na blog, a nejlepe i zaroveň do mailu, ať to máme podchycené...

pondělí 16. prosince 2013

POP - Partyzánský oběh Prahy.. aneb dílčí příprava na 5. advent:)

Samozřejmě vím, že adventy jsou jen čtyři a končí vánočními svátky, ovšem... Stejně tak, jako se děti ptají, co bylo potom (když princezna s princem spolu žili šťastně až na věky), tak i zvídavý pozorovatel kalendáře si říká.. hergot... Vždyť tam ještě pár dní v kalendáři zbývá.. tam by mohl být klidně i pátý advent! :)

Při poslední akci pražské ultra sekce našeho skautského oddílu:), při běhu vedeném jako Tři řeky... jsem byl vyzván, abych se také já  ideově zapojil do dalšího výletu.. V mezičase jsem lehce naznačil, že by bylo skvělou ultra výzvou oběhnout Prahu... Většina z nás, co po Praze různě běháme jsme za "ropáky":), ovšem nemyslím si to.. Praha kupodivu má celou řadu parků a kolem řek se také dá běhat... Veverka Pražsky (VP) se toho hned chytil a v pár dnech mi poslal nástřel oběhu Prahy, který jsme maličko upravili.. Cílem není oběhnout co největší kus, ale v tom (po)vánočním čase si uvědomit, že je tu spousta míst ke skvělému běhání... Prostě oběhnout velký kus Prahy, příjemně spálit pár tisíc kalorií :) a přitom nezapomenout na žádný významný park či zajímavý prostor, co se nám postaví do cesty.. Jsou to tratě, které VP, já i další volně združení členové modro-růžového oddílu používáme ke komutačním běhům do práce (z práce)... Pochopitelně, je tam Šárka (a trať Šutru), je tam Obora Hvězda, Cibulka, Jinonice, Prokopské údolí, Krčsky les,... Hostivař, atd..

Odkaz na přesnou trasu je zde.. [účastníkům doporučují stáhnout GPS:)]...
http://www.cykloserver.cz/cykloatlas/?d=140448#pos=50.03372P14.47062P13


Start a základní zázemí je v IKEMu (je k dispozici sprcha, bude tam i něco k pití), ulice K zelené louce, cílová hospoda tamtéž, pozor jmenuje se "Na ty louce zelený" :)...
 Start 28.12 cca v 7 hodin ráno,
ať máme potom i čas na jídlo a nějaký iontový nápoj v již zmíněném restauračním zařízení:)... Dá se zaparkovat před areálem, ale jezdí autobusy a s logistikou rádi pomůžeme. Směr oběhu je z IKEMu směr Hlubočepy (Prokopské údolí), optimálně se sluncem v zádech:)... Připojit se (odpojit se) po trase bude kdykoliv možné (spousta uzlů hromadné dopravy), napište (mail v záhlaví), vyměníme telefony a budeme koordinovat...

Velký dík za většinu práce s logistikou, naklikanim, zázemím, patří již tradičně Martinovi aka VP!!! Nejdříve jsme si mysleli, že vyšleme naše manželky (jasná slunéčka) na trasy s nějakým proviantem.. Ovšem.. Na trase je nespočetně hospod, obchodů, benzínových stanic (seznam a jednoducha orientace je vidět zvětšením měřítka mapy).. Ale hlavně...celé jsme to pojali jako "partyzánský" oběh.. Partyzáni seskočí:), provedou úkol a zase zmizí (..tentokráte v hospodě) :)...
Tolik k akci, dejte mi vědět..
12:)

Ještě si musím ale stejně napsat pár řádků k minulému víkendu...Aby mi to nezapadlo..
V sobotu jsem částečně zase vybíhal do kopců:), ale nedělní běh byl motivován jednak předvánočními návštěvami -- navštívit Jitku, vyzvednout si od ní dárek(dárky:), proběhnout se s ní kolem Hostivařské přehrady a jednak i touhou využít téhle příležitosti a dohnat kilometrové manko:)...Rychlý pohled na mapu říkal, že jedním směrem je to řádově kolem 20km, a i když ještě v pátek jsem měl jen 32km, tak mi kombinaci soboty a neděle svitla naděje na "kilometrové uklidnění":)... čím myslím možnost se přiblížit, nebo optimálně překročit hranici 100km za týden..[zavislák..zavislák:)]

Po ránu se sice drobet zdržím s ranním loučením s Deri [nechápe, že ji s sebou do Hostivaře vzít nemůžu a štěká na mě jako na zloděje:), a říká .. ty zrádče!!! Někam si běžíš.. a mě necháváš doma], nicméně po menším a již tradičním bloudění na Chodově, se o 1/2 11 vítáme s Jitkou, získávám dárky a jdeme si zaběhat do jejího revíru.. kolem Hostivařské přehrady.. Strašně fajn proběhnutí, uteklo to doslova jako voda a tak se brzo loučíme a já mířím domů..

Posledně tady právě Jitka použila obrat "ultra jako diagnóza" :)... a opět se ukazuje, jakou měla pravdu... Nejdřív před Chodovskym centrem potkávám jednoho známého z Butovic, zdravíme se a prohodíme pár slov.. já tradičně zmateně.. On: Jsem tě dlouho neviděl, jste se přestěhovali? .. Říkám, že už před dvěma lety, do Stodůlek.. Kouká právem divně, vidí mě v běžeckém na Chodově.:).. Říkám, na vysvětlenou, že jsem teď trochu zabloudil, ale že už mířím domů..:)... Když se začal smát, tak mi došlo, že myslí, že jsem vyběhl do údolí a skončil na Chodově (a si řádově 15km zaběhl)... snažil jsem se to vysvětlit Hostivařskou přehradou.. ale jeho zmatení bylo tak hezké, že to nemělo cenu ani vysvětlovat...Krásný zážitek... Za malou chvíli dobíhám k silnici, přede mnou taková silnější rodinka, při procházce do sebe ládují tuším McDonnalds:). Mám žízeň, a na semaforu před lesíkem u nich zastavují a taky piju (z bidonu zbytek ředěné koly). Chlápek se hned ptá, co "sportovci" pijí, když běhají, říkám, nevím, co sportovci... já teď piju kolu... A on.. vidíš mámo, i sportovci pijou kolu!! A že to není žádná light, co? Přiznávám, že je to ta "pravá"..:). Chlápek se tetelí blahem a žena říká.."tak to Vám pěkně děkuju" .. furt ho přemlouvám, ať tu kolu nepije, že se po ní tloutne.. Tak hned dodávám.. no je to kola.. ale 1) je ředěná.. a 2) já ji většinou piju až po 25km..:)... Paní se rozzářila.. No vidíš Fando, můžeš mít kolu na 25km!! Tak teď se zase na mě obrátil "Fanda" a povídá.. "Tak Vám pěkně děkuju"..:).. Raději jsem běžel dál, ale smál jsem se celou cestu Krčským lesem..

Ale kousek dole mi došlo pití.. Běžím kolem pumpy, říkám, dokoupím pohonné hmoty,, že? Sáhnu do batůžku.. a ejhle.. peněženka zůstala doma..:).. a tak vidina studánky v Prokopském údolí... mě neochvějně vedla zpět.. "Pěkně děkuju"!:)... Dalších řádově 14-15km bez vody... Ale co, ultra je ultra:).. Navíc, jak řekla Jitka, je to i diagnóza.. Ta voda na 41km, ta byla snad "živá".. Nádhera, s krásnými pocity dobíhám domů... 44.5, celkově za týden 101(!). Co dodat?  "Pěkně děkuju"!! :)

Běhu zdar! Ultra zvlášť!
Příjemný a veselý předvánoční čas.. 12:)

PS. Detaily a itinerář pro oběh Prahy můžete nalézt zde. Myslim, ze je s toho videt pečlivost Veverky Pražského a i člověk, který jej nezná, musí říci.. sákryš!!! Budeme se těšit. Jen připomínám, případní zájemcí, ozvěte se mi buď na blog, a nejlepe i zaroveň do mailu, ať to máme podchycené...

sobota 14. prosince 2013

Pojď stoupat jak dým...aneb s písní na rtech do kopců běhat..:)


V poslední době pravidelně používám čelovku a tak píseň "Ve tmě dál.. cesto má.." byla nahrazena konečně v druhé půli týdne dalším Bobkovým hitem "Pojď stoupat jak dým...".. Ano, ano a ještě jednou ano...!!!! Skoro nemožné se stává skutkem.. Zase jsem začal běhat do kopce a z kopce... Stařík se v Praze chystá na horská ultra:)... Zlaty hřeb moji "přípravy" nastavované kopce jsou tady zase... S tím rozdílem, že jsem k prověřeným a divácky a zážitkově velmi vděčným:) trasám ... (ulice na Placích a sprintová -- Do Klukovic) přidal jednu nádhernou technickou pasáž v okolí Červeného lomu .. vše pochopitelně v Prokopském údolí..


Vidina jarního Zane Grey, natěšené a namotivované Niky, připravené nám se Stínem natrhnout trika...:)... Představa Stína, který je -- správně odhodlán -- mi natrhnout i zbytek oblečení:) ... Jasně -- pro Stína mluví nejen jeho výrazně nižší věk, větší zkušenosti v horách, rychlost seběhů hraničící s kamikadze, ale i prostý fakt, že on dokáže rychleji zvracet než já sedět na bobku:)...

Tak všechny tyhle představy a argumenty mi pomáhají se začátkem mého cílenějšího pobíhání, bojím se říci tréninku, protože trénink to určitě není:)... Stín se mi při zdejší návštěvě smál, že má ještě jednu velkou výhodu -- sice můžu trénovat nastavované kopce jak chci, ale technický kamenitý terén, jako nás čeká na Zane Grey tady nemám...Pak se ale zarazil a řekl, že jsem schopný si dát k ježíšku několik nákladních aut plných kamení a někde je v prokopáku vysypat, jen abych se mohl lépe připravit:)...

Tak, tak... Ovšem nebylo potřeba žádné kameny dovážet... Už jsem v zoufalství uvažoval u haldě kamení u lomu v údolí, ovšem jak jsem se začal dívat víc kolem sebe, najednou vidím nádherný "Zane Grey" běžecký terén:)... Tadz se nemám na co vymlouvat.. Porvat se s tím, zapracovat na kopcích a pokud možno zrychlit i bobkovaci fázi běhu:)... Přeci to nedám Stínoví a Niky zadarmo..

PS. Podle rychle se měnící situace:), vypadá i budoucí návrat že Zane Grey hodně drsně:)... v sobotu se běží v Arizoně, v neděli odpoledne musím lézt na letadlo v Albuquerque, v pondělí večer jsem v Praze, abych ve čtyři ráno vstával na vlak a jel na služební cestu.. To bude asi to právé ultra:)... I když jak ll správně upozornil, není nutné být zase úplně ve všem ultra.. [i když nevím co tím myslel:)]

Přeju všem hezké a pohodové adventní pobíhání! Běhu zdar, ultra zvlášť a kamarádům těm jěště extra..:)
12:).



pondělí 9. prosince 2013

Ve všem hledám ultra:) .. aneb druhý advent šťastně za mnou

Když jsem už o tomto víkendu minul jak jubilejní Pražskou 100, tak i koloběh Říp-Praha -- tak alespoň že nezapřu dobrodružnou povahu:). V blížící se sněhové bouří totiž odlétáme na britské ostrovy, kde má vše vypuknout:), na Temži údajně zvedají protipovodňové hráze a já v klidu se svoji nejmilejší manželkou jasné slunéčko, nastupuji do letadla..:).. Ale protože ten někdo nahoře mě má asi opravdu rád, tak po dobu mé návštěvy Londýna je v podstatě krásné počasí.. Ale co víc.. Londýnské letiště se v sobotu navečer hroutí, padají programy na obsluhu letového provozu.. ale my.. my odlétáme jedním z posledních letadel, které opustily Heathrow:)...

Pochopitelně, každá obloha musí mít pár mráčků... Naše dovolená do jistě míry kompenzuje zrušenou dovolenou mého Slunéčka koncem léta, když tu byl na návštěvě Běžící Stín... Proto jsem i rád přistoupil na "nelidské" podmínky:) -- že zde nebudu celou dobu běhat... Bylo to o to horší, že jsem s tím původně tak trochu počítal:), zajistil hezký hotel přes ulici u Hyde parku a -- potom jsem jen závistivě koukal na běžce, různě pobíhající sem a tam... Ale sliby se mají plnit nejen o vánocích...:).

Naštěstí...Zpáteční cesta byla jeden velký očistec, doslova i přeneseně, s odstupem času bych řekl velmi kvalitní příprava na ultra...:)... Letadlo narvané do posledního místečka:), i když jsme se snažili být na letišti hodně včas, nebyla už volná sedadla ani do uličky, ani u okna, což mělo za následek, že jsme místo vedle sebe, seděli zase se Slunéčkem za sebou, ale nakonec jsem to velmi ocenil... Sedím si takhle uprostřed trojsedadla:), když v tom se nahrne šíleně tlustá a zároveň neskutečně a to upozorňují neskutečně páchnoucí ženská. Ze zimních pražských tramvají často obývaných bezdomovci jsem zvyklý na ledasco, ovšem tímto se všem pražským bezdomovcům omlouvám, tahle paní byla prostě úplně jiná liga:)... Chvíli trvalo, než se přes sedadla procpala k okénku (a požádala o nastavení bezpečnostního pásu, protože se nemohla normálně zapnout), automaticky hodila svůj kabát a bágl na krajní sedadlo a přikázala mi, abych ji to dál nahoru. Uff. Naštěstí, moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko, měla u sebe z nákupu parfémů, pár papírku s nastříkanými vzorky, že ji to hezky provoní kabelku... Byla to moje záchrana... Velkou část dvou hodinového letu jsem poctivě inhaloval vzduch přes papírové proužky.. Podle základní ultra lekce:) jsem držel jsem zuby u sebe, abych nekontrolovaně nezačal zvracet:)... Byl jsem posunutý na druhé půlce své sedačky, abych se nedotýkal té přetékající osoby..:).. prostě nářez:).

Ale... vlastně.. vlastně to bylo velmi užitečné... Po chvíli papírky přestaly vonět, respektive odér té paní byl výrazně silnější:) .. a v tu chvíli jsem v duchu prožíval doběh na stadiónu v Auburn, CA... Viděl jsem kus toho oválu a běžel jsem do cíle Western States. Nádherný pocity.. Letadlo přistává a paní se dere vystupovat..:).. vypadalo to, že ji část cestujících bude možná i lynčovat:), ale ti, co byli za námi, moudře ustoupili a nechali jsme ji vystoupit..:).. Jeden Kanaďan, sedící o dvě rady zpět a na druhé straně letadla prohlásil, že mám jeho největší obdiv... že jsem to zvládnul a jak jsem to zvládnul.. Inu ... ultra je ultra:)... a znova se mi promítlo pár posledních metrů na (budoucí??) WS 100M..:).. Že by znamení? :)

V neděli po ránu jsem byl už čtyři dny bez běhání.. šílená nervozita:), všechno mě začínalo bolet, včetně toho, jak jsem byl zkroucený při tom zážitkovém:) letu z Londýna... Naštěstí.. naštěstí jsem si uvědomil, že mi něco pozdě doručili do práce a já jsem si "musel" pro ty materiály doběhnout... S venčením Deri, krásně číselných 33.55 (za světě div se 3:33:03).. je to znamení..:)..

Ovšem, jak to hezky komentoval Sam Straka.. je vidět, že jsem moudrý a zkušený muž a mám (vždy) připravené věci v práci, které si holt musím vyzvednout.. když je nouze nejvyšší..:)...

A teď už jen přečkat úvodní šílenství následujícího týdne a pomalu, ale jistě se proběhat k té vánoční pohodě:).

Všemu zdar! Ultra zvlášť! 12:)

úterý 3. prosince 2013

Vánoční besídka růžovo-modrého oddílu - pozvánka

Vzpomínám si v roce 2010 udělala Leona (zvaná Pulec) první setkání "běžeckých" bloggeru a jejich (virtuálních) přátel.. Nás, kteří jsme nějak víc vykročili z anonymity, abychom se vzájemně poznali, takříkajíc "naživo"... Vidím to, jako by to bylo včera -- každý z nás měl na tričku papírek se jménem svého blogu, no úplná internetovská seznamka..:)

Postupem času -- řekl bych velmi rychle -- se z řady z nás stali velmi dobří kamarádi a relativně často se sejdeme i v restauračním zařízení, abychom v klidu a v teple (viď Machy!!) probrali naše plány, zhodnotili sezónu, případně si řekli pár věci, co ani internet neunese (já) :), nebo naplánovali nějaké akce (Leona), získali další duše pro zimní plavání (Machy) ... no takový ten klasický "spolkový" rozměr první republiky...:)

Leona v tomto směru funguje jako sněhová koule, nebo chcete-li, jako bájná magnetová hora:). A tak jsme letos řešili, koho pozvat, je celá řada nových blogu. Je relativně dost lidí, které jsme letos poznali, někteří nám třeba i napsali komentáře, různě nás podporovali, pomohli na závodech:)... Jak to udělat?? Aspoň, že datum jsme nemuseli řešit.. 11.12. (13) je dostatečně silná "postupka", navíc, L. ví, že kdybychom tohle datum minuli, tak bych to cítil jako jistou chybu..:).

Dilemma, koho pozvat?? -- abychom na někoho nezapomněli.. komu napsat?? -- aby si zase nemyslel, že ho k něčemu nutíme... jsme společně vyřešili tím, že zveme staré známé bloggery plus kdokoliv sem k nám zabloudí, ať se cítí zván...

Leona je navzdory tomu všemu plachá:).. a nechtěla si oznámení dát k sobě na blog... Říkám ji, že díky svým bojům a událostem v poslední době si píšu blog častěji než MF Dnes své magazíny...:).. Ale bylo mi řečeno, abych nebyl taková "Zagorka" :)... Sice nechápu, co tím chtěla říci, ale budiž.. Zde je její cirkulační e-mail, pokud chcete přijít, napište prosím Leoně (leous2@seznam.cz) dle pokynů, nejpozději do pátku 6.12. Já budu mimo dosah..12:)

======================
Ahoj všichni,


dovoluji si vás tímto jménem svým a jménem Honzy12 pozvat na skoro již tradiční vánoční běžecké setkání, které se koná 
11.12.13 
od 17 hodin v restauraci U Sádlů, Klimentská 2, Praha 1


Jste zváni i se svými drahými polovičkami či jasnými slunéčky, nebo nějakým kamarádem do deště.

Protože je nás docela dost, dovolili jsme si předem objednat malé pohoštění, na které můžete a nebo nemusíte přispět. Kdo nepřispěje, může si objednat jakékoliv jiné jídlo z nabídky restaurace.

Prosím o odpověď obratem, nejpozději však do pátku 06.12.2013, a to do dole přichystané tabulky.


Na setkání se těší

Leona & Honza


Jméno
Doprovod
Přispěju na mísy
150 Kč/1 osoba
Objednám si něco sám
Vzor
Vašek Maratonec
0
ano
leda tak pivo
vzor
Růžena Sprintérková
1
ne
jsem na dietě, raději si objednám salát a budu koukat, jak se cpete sádlem









pondělí 2. prosince 2013

První advent, aneb cukr času)

Začal adventní čas a je moc dobře, že jej mohu začít v klidu.. Svoji radost o své nadcházející účasti na Western States 100M jsem rodině a nejbližším okamžitě zavolal [Stín nejdřív nebral telefon a tak se to paradoxně dozvěděl poslední:)], kamarádům jsem napsal mail, hned si to napsal na blog, řekl jsem to všem, co to chtěli slyšet i těm, co je to vůbec nezajímalo, a i těm, co to vůbec nechtěli slyšet:)... Doma jsem sice neuspěl s nabídkou [kvalitního...:) a] krásného večera před TV s filmem "Unbreakable: Western States 100M":).. Ale můj trenér, věrná Deri to se mnou ráda v naší klubovně skoukla, celá radostná kousala kostičku a plánovala se mnou..:)

Vlastně je to symbolické, velkou část týdne jsem bojoval s bolestmi v pravé i levé noze (achilovka a bůhví co ještě..), ale stejně (alespoň decentně) jsem se snažil pomaloučku běhat. Ve středu mi Lucka (moc díky!) poradila, jak bolest úspěšně převálcovat... doslova a do písmene, pomoci válečku, jsem si masíroval achilovky a lýtka a ejhle!! ... Bolelo to sice fest, ale po 1/2h ta bolest ustupovala a já vlastně došel k rozhodnutí další den běžet do práce, atd.. Čímž se znova ukazuje, moje začátečnictví, rozměr nadšené lamy.. Ve velké euforii jsem telefonoval a psal kamarádům, že je to neuvěřitelné, jak válečkování a automasáž funguje... Skvělý léčebny postup, atd.. No a unisono se dozvídám, že je to známá věc, že to ví každý běžec:)... A tak jsem se znovu ujistil, že navzdory naběhaným km jsem stále v kategorii, "běžec-začátečník", nadšenec..:). Nicméně, na tom není nic špatného -- vzpomínám na léta na našem hlineckém gymnáziu, kde většina naší třídy v prvním ročníku maličko uměla německy... Jediný Jirka byl začátečník.. A tak hodný učitel němčiny, který nám vyprávěl o všem možném, jen nás neučil (a nenaučil) německy.. se soustředil a každou hodinu (až do maturity) pravidelně zkoušel Jirku, protože on "začíná":). A zatímco my všichni jsme zůstali na úrovni prvních lekcí němčiny z učebnice pro žáky 7 tříd, tak Jirka se nakonec i německý domluvil... Možná proto se za své "začátečnictví" vůbec nestydím, naopak si jej jistým způsobem "hýčkám" -- věřím, že mě udržuje ve střehu a nedá mi polevit:).

Proto nebylo divu, když jsem se v neděli maličko zapovídal s jedním "začínajícím" běžcem a on mě zařadil mezi ty, co jistě běhají už "roky"... tak jsem mu v první chvíli oponoval a snažil jsem se říci .. kdepak.. to já ne.. ale pak jsem si uvědomil, že vlastně už opravdu běhám "roky".. vždyť jsem začal v lednu 2009 a na pomyslném tachometru je přes 18 tisíc km.. Jak ten čas běží, přímo utíká a pádí:).. Jak celou tu dobu sbírám km a navlékám je na šňůru po většinou velmi příjemných pocitů a zážitků, tak si ty proběhané měsíce a léta vůbec neuvědomuji.. Je zajímavé, že ty běhy, které třeba nebyly úplně příjemné na počátku, časem nějak "sládnou", asi jako vzpomínky chlapů na vojenskou službu. Stejně já -- hrdý držitel modré knížky:) -- vzpomínám na vojenskou přípravu na VŠ. Určitě to byl šílený opruz, ale po těch letech, když se člověk poslouchá, tak má pocit, že to byla jedna velká legrace, od rána až do večera..:)

Těším se na ten vánoční čas, těším se do dalších let a km... Obzvlášť, když si uvědomím, že po čase se i ty přetrpěné km stávají děsně rozvernými, veselými a zážitkovými.. včetně vzpomínek na občerstvovací stanice delších ultra (tak tady... a tady taky:)... tady všude jsem zvracel/kolaboval), městské běhy (aaaa..tak tady mě přepadly střevní potíže:) )...

Je dobré vědět, že vlastně většina z nás teď žije a běhá ve "zlatých" časech..:)!!!

Pohodovému adventnímu pobíhání zdar! Ultra a kamarádům, zvlášť! 12:)

PS. V rámci nácviku úpravy a úklidu běžeckých stezek jsme v neděli s Deri uklidili i velký kus parku:), a začali tak advent, jak se má.. Všude u nás visí adventní věnce, i Deri má svůj:)..

PPS. Lidé mají o adventu k sobě blíž... Ale zase když uvidíte při svém víkendovém běhu někoho vedle cesty na bobku.. Tak se ho účastně neptejte, jestli něco nepotřebuje..:).. Mohu potvrdit, že nic nepotřebuje..:)