Radosti k rekordům nebo rekordy k radosti?

Zase mě to dostalo, že ten fenomén pochyb, plánování a sepětí treningoveho plánu, nebo jak říkám trenyrkoveho (trencl) plánu a života kolem se objevuje v různych modifikacích všude na netu a u spřátelených bloggerů.

Položil jsem si otázku, tak jak vidím dva hlavní přístupy k hobickemu pobíhání.

Ten první, kde se vidím já:), je veden primárně pocitem radosti z pobíhání a trenyrkovy plán je v něm jako kotva a kontrola mého nadšení. prostě abych v rámci euforie neběhal moc nebo zase se nesnažil nahrazovat den, kdy jsem nemohl nějak nevhodné. Prostě, abych si já trouba neublížil:).

Tedy, u mě plánování a trenyrkovy plán jsou pomocné prostředky pro co nejdelší udržení si radosti z pobíhání. Protože, při stanovování cílů a východisek pro Miloše na sestavení mého trenyrkace je hlavní úkol, cituji : "Chci běhat často, občas daleko, nechci se zranit, chci, aby mi vydržela radost z pobíhání. Pokud se při tom zlepším v čase/vzdálenosti, super, ale primární je si neublížit a radovat se z pobíhání:)"

Ten druhý způsob a já ho sice chápu, i když to není můj šálek kávy, ten je veden primárně úsilím běžce o lepší čas/delší vzdálenost či nějaký rekord. A ten se různé musí protrpět. Jak mi to bylo několikrát vysvětleno, jsem ufon, protože, kdybych prý v těch objemech běhal "správné", tak mám daleko lepší výsledky.

Takhle mluví pravý "zavoďák", který si svými rekordy dělá radost a vlastně mu ten pocit v cíli dává zapomenout na to "utrpení" v tréningu. Já mám problém jim vysvětlit (asi se to nedá), že mi o to celkem ani nejde:)... že by mě to zdaleka tolik nebavilo a že bych se mohl i (zbytečně) zranit.

Přeci jen, stojí to vůbec za to? Delší dobu trpět a pak se těšit na krátký a pomíjivý pocit radosti při rekordu či nějakém umístění.. To pocit podle mě je přeci rychle pryč? Není lepší si to nějak víc celou dobu užívat a když to náhodou vyjde na dobrý čas, tak si to ještě užít znova? Protože, když náhodou stojí čas za starou bačkoru:), tak má člověk aspoň pocit, že si ten trening hodně užil:).

Asi tak, já mám pochyby a starost, když se dostanu (nebo když mám pocit, že bych se mohl dostat) do situace, kdy by můj primární důvod pobíhání byl nahrazen něčím jiným, třeba právě jestli se nezbavuju té radosti:). Pak si říkám, jestli mám na ten či onen závod jít, protože sice "mám naběháno", ale... Nějak mě ten závod nebere:).

Neuměle se snažím vysvětlit [Pegg a jí blízkým], že já jako starší lama doporučuji a preferuji brát běhání jako formu radosti, duševní hygieny a obrany před temnou silou:). To že se to nazývá příprava na maratón nemusí znamenat vůbec nic, dokonce ani to, že se ten maratón po x týdnech musí běžet. Je to jen taková třešinka na dortu:).

A co vy?

Je vás asi víc závoďáků, "obětovačů" či "obětušek", prostě těch, co trpí a těší se na sladkou odměnu na konci? Nebo těch, co šťastné konce mají sice rádi, ale raději (a pro jistotu) si udělají radost hned?

Co je na tom špatného nechat věci drobet "vyhnít"?

Zaujala mě diskuse u Peggy -- kdy vlastně vytanulo na povrch, jaksi mimochodem, že ti bídáci chlapi:), si najdou čas na běhání, ale ženy chudinky nemůžou, protože se o vše starají [ nebo musejí starat, protože my jsme na baterky]. Tedy, někteří z nás :) to ještě pošťouchli tím, že nejlepší pravidlo je nechat věci drobet "vyhnít" a tím si nechat lépe vyjasnit priority v neznámých úkolech.

Na svoji obranu bych jen dodal -- nechci, aby to znělo špatně, ale tím nebylo myšleno nic zlého. Když nevím, co je důležité, prostě počkám. Důležité věci se většinou připomínají... [Mimochodem, když normální muž řekne, že šaty jsou černé, myslí tím, že šaty jsou černé, ne, že dotyčná třeba ztloustla a má proto černé šaty.:) My jsme většinou naprosto přímočaří a čitelní]...Takže, když tam několik z nás řeklo, že je to dobrá strategie, počkat a udělat věci, až když se začnou upomínat, tak jen říkají, že je to nejen dobrá strategie v práci, ale i doma.Neříkají tím, že se nebudou podílet na domácích pracech nebo, že nebudou dělat věci doma..

Prostě úkolů je daleko více, než se dá v normálním životě zvládat a odložením se jednoduše zjistí, které ty úkoly jsou vlastně důležité a které ne [obzvlášť, když to nevíme na začátku].

Vzpomínám si, že ještě před pár lety jsem se důsledně snažil i v práci dělat úplně všechno, všechny ty ptakoviny, které se kde objevily... Až náhoda způsobila, že jsem se onemocněním dostal do velkého skluzu, kdy se ta hromada úkolů a oběžníků nedala splnit. Zatímco jsem tak v depce koukal na tu hromadu lejster a požadavků, přišel kamarád a všechno to jednoduše vyhodil. Vysvětlil mi, že co bude potřeba, bude znova vyžádáno. Co nebylo potřeba, není potřeba.. Měl hlubokou pravdu. A od té doby se snažím nedělat věci překotně dopředu, ale pokud možno obratem na první výzvu:). Častokrát je to velmi rozumná strategie i doma. Ono například kdybych vymaloval hned na první upozornění:), tak by se nepřišlo na to, že je potřeba ještě něco jiného zároveň dodělat a byla by to vlastně zbytečná práce!:)

K tomu fenoménu volného času. Myslím, že nikdo že zdejších nemá přehršle volného času. Většina má rodinu (kamarády), práci (studium) k tomu třeba ještě domácí zvířata nebo nemocnou tetu... Takže je to pořád o prioritách, co je potřeba teď/nutné a na co si udělám čas.

Bohužel i moje poslední sobotní běhy různé utrpěly tím, že jsem potřeboval dodělat/dosázet a dosít nově rekonstruhovanou zahradu. Holt agro termíny jsou agro termíny, tak měly přednost i před mým běháním, které jsem buď zkrátil, nebo přesunoval. Při vší organizaci se to fakt nedalo přesně stihnout, ale abych úplně vynechal? To by mě kleplo:), navíc by to se mnou asi doma nevydrželi.

Jinak se mi to blíží -- 17.10 závěrečný podzimní maratón -- a tak možná, že by bylo dobře, kdybych minulé dva víkendy běhal přesně podle plánu. Jako úplná lama si dovolím namítat, že je asi lepší, když je člověk v pohodě:), pak se jak lépe pobíhá, tak i žije.. Není třeba lámat věci přes koleno. [Prostě radši jsem dokončil zahradu, z ní budeme mít na jaře všichni radost..]

Nechci provokovat, ale IMHO není to o tom, jestli je člověk single nebo ženatý/vdaná. Když se chce, tak se čas najde (na běhání například) a partner/partnerka to velice rádi pochopí a pomohou, v práci si čas zařídíme většinou sami. Nebo ne?

Na vaše dotazy ohledně budování zahrady davám pár ilustračních:

Celkový pohled na hromady nepořádku, zničený skleník, všude ostružiny (i ve skleníku)..

Detaily, co bylo z dáli skryto:(

Závěrečná jedna fotka z výšky, po pár týdnech usilovné práce.. Vše v normálu, i skleník opraven, vyčištěn... dokonce i záhony udělané, tráva ošetřená a zasetá.. Teď zase můžu snad víc pobíhat podle plánu:)

Držte mi palce, příprava na maratón se blíží do finále!!!

Co běžec, to hypochondr?

Tak je to tady zas... Čas podzimních chřipek a smrtelných mužských chorob. Ano, jak správné tušíte jsou to rýmička a teplůtka.:) Myslím, že každý běžec i ten správný a nejpoctivější hobik jsou v jádru děsní hypochondři. Tím spíš, pokud mmáme někoho blízkého, kdo by se o nás mohl starat. Každý se neustále pozoruje. Netáhne mě ta noha nějak víc? Co to koleno, dobrý? Herdek, nějak mě víc asi teče z nosu, něco na mě asi leze...:)

Prostě nějak jsem vysledoval, že asi čím víc člověku na tom běhání a pobíhání záleží, tím víc se různé hlídá a pozoruje, jestli náhodou není zraněn nebo nemocen. Ted zrovna naše domácnost virózně ochořela, i moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko:) bojovala s viry a tak nějak čekám, jestli se ubráním. Při tom všem řeším dilemata viz výše, jestli mám v tom svém "potenciálně" nemocném, až vážně nemocném stavu:) [zatím mi nic není:)] jít vůbec běhat, když navíc je po ránu už zima;)...

Tradiční slabošské výmluvy a kecy.:) Ale říkám to proto, že někteří mi píšete, jak jsem pevný a vytvrvaly.. Houbelec! Starej pes, slaboch, bojím se, že bych s odkladem to měl o rád těžší;)! Musím proto bojovat, usilovat, abych vydržel. Asi je to nafurt. Lama jsem a lama zůstanu!!! Naštěstí bojovná a zodpovědná lama.

U zkušených běžců pozorují podobně výmluvy často na startu závodu.. "Nemám naběháno, letos jsem totálně marnej!!!" "Hele já poslední měsíc skoro celej promarodil.. chřipka, vymknutý kotník, zánět kosti, žaludeční potíže,..." Prostě zkušení běžci tak klábosí a pak mají osobní rekordy, stojí na bedně! Zázrak! Vždyť ještě před chvíli říkali, že jsou na umření, že vlastně utekli doktorovi že špitálu, nebo dokonce hrobníkovi z lopaty!!!:) Ale asi ty zbraně používáme i my prostí hobici, ale spíš abychom ošálili víc sami sebe než své soupeře.


Tento týden jsem mám boj o to větší, že jsem vlastně kvůli úpravě zahrady v sobotu zkrátil dlouhý běh (z 35 na 19) a v neděli jej dokonce vynechal. Zkrátka bylo potřeba zajet do zahradnictví (které zavírali) a pak udělat zahradu, nakonec z toho byl asi 9 hodinový maratón pozdimnich práci. Podzimní termíny nepočkají, ale hned to tělo vyhodnotilo:), jako, že se nemusí běhat!!! Taková hloupost, ale aspoň to ukazuje, že moje strachování o běh a zbabělost při dodržování trenýrkového plánu mají své opodstatnění!!!

Tak jsem pro jistotu hned v pondělí (den volná) "nadělal" neděli, běhal v úterý a ve středu, tradičně běhal intervaly, i když to byl boj s myslí, tělo se bránilo, ranní chlad, obává z "chorob", ale dál jsem to dál... Určitě to bylo těch pár běhu, které rozhodnou, že se mi poběží lépe ten závěrečný maratón za pár dní, jsem o tom přesvědčen. I na svoje jednání do OV jsem si vzal běžecké hadříky a jsem opresvedcen, že zítra bych měl brzo, brzo ráno jít běhat. Někdy se vážně divím, kde se ta zarputilost bere, ale asi to není zarputilost, je to spíš strach, abych vydržel! Ale furt si říkám, musíš, Honzo, musíš!!!:)

A co vy? Taky se víc pozorujete? Asi si můžete dovolit víc vynechat, nejste takoví srabíci -- protože, jak říká jeden můj kámoš o mně [neúcta k věku!!!], "takovýhle pako se hned tak nevidí!!!!:) Prostě jak držíte, když kolem zuří virová vánice?

Úskalí osobních rekordů.

Tak jsem si zlepšil osobák. Většina běžců se raduje, ale v zápětí protáhne obličej a dodává, jo, ale o moc!:( To je průšvih...:)

Každému se pak vybaví nejmenovaná skokanka o tyči, která pravidelně zlepšovala (svůj) světový rekord o 1 cm. Prémie jsou prémie a zatímco profíci je berou v penězích, jak mi bylo vysvětleno zkušenými běžci, my hobici je bereme ve svém pocitu a motivaci do dalších závodu. Z tohoto pohledu jsem se (zase) ukázal jako naprostý ufoun a lama, protože čas pod 41 minut na 10k je patrně můj hraniční čas a prý kdybych já trouba viděl na sporterster (byla tma, byla..) tak bych se asi pokusil to stáhnout pod 40 a udělat si rekord "jednou pro vždy:)" nebo bych se zklidnil a doběhl si o pár minut sice v novém, ale přijatém PR.

Takhle mi to bylo vysvětleno, takhle se to má dělat. Jenže, jenže...jak se znám, tak i kdybych na ta číslíčka viděl, tak bych asi nijak netaktizoval. Co na tom, jestli už to nepřekonám, pořád si přeci říkám, že mě čas těší, ale že není tím rozhodujícím, tak vlastně o nic nejde. Navíc já jdu stejně do všeho naplno (tedy srdcem), jako běžecký kamikadze:).

Říkám si, že půjdu i ten maratón pijanko, že se zkusím zlepšit jen maličko. Ale jak se znám, tak pěkný houbec. Pokud jen trochu půjde, tak tam poběžím, co mi moje stařecké tělo dovolí..

Jo, a ještě jedna poznámka. Všiml jsem si, je to taková zákonitost, zákon schválnosti [asi by stalo za to se tomu vědecky věnovat:)]. Jakmile se třeba pochválím, třeba, že jsem poctivka a dodržuju trenýrkovy plán [trencl plán, jak řekl hezky ll], tak hned v dalších dnech mám takové vypětí to fakt dodržet, že si říkám, že jsem to snad přivolal. Že jsem si to vůbec bral do úst, že? Teda zatím trencl držím, ale radši to nebudu komentovat:). Pro Peggy -- boj je slabé slovo. Pokud můžu použít terminologii hráčů RPG her, tak je to quest s velkým Q. Tedy úkol s velkým U. Prý něco jako boj o meč Ezekiel (65 level?) ve WOW (World of Warcraft). :) :).... Neznám, ale z MHD vím, že prý potřebné klikani dosahuje kadence kulometů a dráha ujetá myší se blíží maratónským veličinám...:)

Dnes mě čeká cca 35km, Miloš mi to rozepsal na intenzitu a délku, musím relativně vstát brzo, abych stihnul i další věci...Jjo, není to jednoduché být poctivkou, ale vím, že aspoň u mě to jinak nejde..za chvíli proto zalezu spát, doufám, že se mi podaří vypnout PC před 12:34, ale asi ne..

A co vy? Šetříte si osobáky, nebo do toho taky jdete po hlavě, nebo spíš, jak to vyjde? :)

12:)

TESCO přede mnou, TESCO za mnou... :)

Tak máme šťastně za sebou TESCO, noční hobikovský běhání..

Dozvuky toho večera ke mně doléhají ještě teď v pondělí a tak aspoň pár pocitu a zážitků. Abych si je ve své "konzervě" :) uchoval a až bude někdy potřeba a budou problémy s motivaci, abych se sem podíval a potěšil se, užil si to...

Začalo to už v pátek na registraci. Jdeme s Fabiem si vyzvednout čísla. Jen tak na okraj, Fabio je Ital a má velmi dobrý časy, maratón velmi slušné pod3h.. Takže jeho číslo je lehce nad 100, já 839. Zkouším dívku u registrací, jestli by neměla volně číslo pod 700 na výměnu. Znáte to, líná huba, holé neštěstí.. Prý proč? Povídám, mám tady kamaráda, cizince, chtěli bychom běžet spolu -- hned dodávám, že ho nechci penalizovat, aby šel do mého koridoru.

Neuvěřitelné, v tu chvíli se v expu objevuje nejvysssi vedení pimu a v zrovna v ten moment zvoní Fabiovi mobil.. Zvedá se slovy "pronto?" a spustí svoji italskou kulomentnou kadenci.. Úsměv a italský pozdrav že strany vedení mi zajišťují číslo místo v koridoru c 1, číslo začínající pětistovkou. Náhody neexistují!:)

V sobotu dopoledne a kus odpoledne jsem pilně upravoval a zkulturňoval nově nabytou zahradu, děti mi pomáhaly, ale už jsem začínal být unavený. Říkám si, to by stačilo, máš slušné číslo, tak musíš vyrazit v čas, snažit se držet Fabia a užít si to. Tradičně jsem jel metrem, už převlečenej v tričku, s číslem, s pár penězma a jen s kličem od vstupních dveří paneláku v zadní kapsičce, iPhone tradičně v ruce:), připraven hned běžet. Prostě lama:)

No co byste čekali. Běžel jsem jako blázen:), až jsem si říkal, máš to Janku zapotřebí? A uvažoval jsem jestli to vůbec má cenu se připravovat na ten maratón. Jestli ten čas za to stojí, já přeci primárně neběhám kvůli nějakymu času, tak přeci nepotřebuju tuhle berličku... Asi ujetý, ale fakt jsem o tom takhle přemýšlel. No a zatímco se takhle zaměstnávám, běžím co to jde (ale opatrně, v některých místech my brejlovci vidíme akorát tak houbelec), najednou zjišťuju, že se vracím na most a po kolejích do Pařížské. A tak jsem ani nezpomalil na TESCO, ani jsem (zatím) neodpískal přípravu na svůj PR v maratónu, ale doběhl jsem si pro svůj neskutečný osobák. Čas sice není vůbec důležitej, ale pod 41 minut? To jsem nečekal ani v nejbujnějších snech a že já umím snít! Od loňska koukám 6 minut zlepšení na 10k a to jsem to loni taky neběžel zase tak špatně:).

Teď to bude těžší, přemýšlet, jestli ten čas je to právě ořechové.. Ale zatím se daří -- zatím to nejde proti sobě. Ten pocit z běhu a velmi, velmi občasná účast na závodech. Vlastně letos jsem byl na Kbelské 10, Pražskem 1/2 M, Brdské 50 a teď TESCO 10. Tak snad ten podzimní maratón bude poslední a pak si dám se závoděním pauzu až zase do jara!

Jjo a finální tečka za závodem přišla dnes. Jsem v práci a volá mi syn, zvídavě se ptá, jestli mám klíč od vstupních dveří a jestli nemám náhodou dva?:)..Ano, ano.. Takový jsem zlý otec, kradu svým vlastním dětem klíče, aby se nemohly vrátit domů, ještě, že je nevodím do hlubokého lesa! Zase jsem získal další body do soutěže popleta měsíce, i když já si myslím, že letošní celoroční trofej už mi nikdo nevezme!!

Mimochodem, když se starší strejda jako já dokáže přiblížit k hranicím hobickeho pobíhání, tak to je určitě dosažitelné pro většinu populace. O tom není žádná:), je to jen v hlavě a taky trochu v nohách... A taky, jestli je to třeba vás cíl? Já teď sám nevím, jestli běhání s časem je natolik motivující, asi pokud budu "závodit" jen občas, tak jo... Ted se mi to bude hůř rozhodovat, obzvlášť, pokud se mi podaří zaběhnout nějaký lepší maratón, ale tam se budu fakt šetřit.. Jsem lama -- mně se hodně líbí jen tak pobíhat, ovšem trenýrkovy plán je dobrá věc!

A co vy a čas? Je čas pro vás nějakou i malou motivaci?

Franc Josef, můj otec a ranní běhací režim

Říká se a neustále omílá, že za brzké začátky pracovního dne vděčíme našemu mocnáři, Františku Josefovi, který trpěl nespavostí, vstával kolem 4 hodiny a protože žil velmi dlouho, tak nakonec donutil, že celé Rakousko-Uhersko začalo fungovat od velmi časných ranních hodin. Nevím, jak u Vás, ale u nás byl tento fenomén podporován ještě mým otcem, který byl z dětství (měli statek, než o něj rozhodnutím strany a vlády přišli) zvyklý brzo vstávat. Později (když už jsem byl na světě), vstával pořád brzo.. a tak mě často ráno před pátou budil se slovy "vstávej, za 3 hodiny už jdeš do školy:)"...

Ale postupně jsem si NATO zvykl -- úkoly se dělaly brzo ráno (tím pádem jsem si je i pamatoval do školy, když bylo potřeba, učil jsem se ráno.. Postupem času jsem si sice tak časnému vstávání odvykl, ale nějak to asi je a cítím to, že i když jsem do noci vzhůru, tak nakonec ráno ještě rád:) vstanu, abych věci udělal. V tom mě celkem pravidelně vytáčel můj americký kolega, který říkal, "ty uděláš takové práce, protože nepotřebuješ tolik spát"..A hned dodával, že kdyby on nemusel tolik spát, co by všechno dokázal:). Myslel jsem, že ho praštím, taky bych se válel rád v posteli, ale holt se nedalo..

Nemyslete si, je to boj. Taky jsou rána, kdy po probuzení a krátkém spánku koukám, doslova jak čerstvě vyoraná myš, ale po chvíli nakonec začínám fungovat. Ta radost, když si dojdu po ránu zaběhat, stihnu zahájit den po svém a přijdu do práce tak, jako chodí kolegové, to mě doslova blaží. Jasné, v létě to není takový problém, ale teď jak se bude později rozednívat to bude těžší... Pozor, dostal jsem od jeziska krásnou čelovku, tak aspoň vím proč!

Upřímně, když vstanu v 5:45, tak 6:15 můžu vyběhnout, jak říkám jsem zpomalený po ránu.. podle délky pobíhání jsem 7:20-8:00 doma, ranní rituály a v 9 jsem i s dopravou v práci. [případně se to dá posunout, kdzž musím být někde dřív]. Žádný velký hrdinství to není, ani žádný super time management..Prostě nepřemýšlím, jen co se maličko proberu, navlíknu běžecký hábky a běžím...Po chvíli je to ta správná euforie.Zkus to taky tak Pegg:).

Moje maminka tvrdí, že bych neměl mít problémy s ranním vstáváním, protože jsem se narodil ve 3:30 ráno. Prý kdo se narodil po ránu má predispozice být pohodovým ranním ptačátkem. No nevím..Schválně, si vyzkoušejte, jak to máte vy? Kdy jste se narodili a jaký režim vám víc vyhovuje..

Když píšu o ranním vstávání, musím vzpomenout na svého nejlepšího kamaráda a spolužáka z VŠ. Měli jsme v prvním ročníku cvičení v 7:20 v Karline, bydleli jsme na Větrníku, na druhé straně Prahy.. Ve studentských letech a se studentským životním stylem to byla docela výzva.. Kamarád už měl řadu absenci a tak mě několikrát úpěnlivě prosil. Prosím té, ráno před 6 mě vzbuď. Nenech se odradit, já budu maličko nevrlej, ale vzbuď mě.. No a tak já ťukám na dveře, otevírám a snažím se ho budit. Posílá mě tradičně tam, kam slunce nesvítí, pak po mě háže boty, knížky.. Nakonec to vzdávám a odjíždím sám. Kamarád se ukazuje ve škole až po těch cvičeních, v 9 hodin, a vyčítavě mi říká "Proč jsi mě nevzbudil?" Tak mu říkám o těch nadávkách, botách a knížkách, co po mě házel a on na to... "Ty ses takovej cíťa:), taková citlivka, ty se hned necháš odradit.. Vydržet je třeba!!!"

A tak si říkám, VYDRŽET JE TŘEBA!

Ať se vám taky dobře dělá běhací time management:).

PS. Obrázek jsem si půjčil z článku, kde se piše, že prý ranní ptačata jsou úspešnější a lepší. Tak asi začnu vstávat ještě o chvíli dřiv? :)

PPS. Tento týden mám napsán takový výrazně slabší trening, velký Miloš se evidentně snaží, abych si na TESCO běhu zaběhl nějaký lepší čas (porovnávám se jen sám se sebou, že), abych byl tedy odpočinutý. Nerozumím tomu, proto to udělám, jak mi řekl:). Držte mi palce na zítra večer.

LSD?

Tak se to zase provalilo, Milan Kůtek píše na BŠMŠ (vesele) o drogách a běhu a já si v duchu zahrávám s LSD.:) Tedy LSD aspoň to, o kterém přemýšlím já, je zkrátka pro "Long Slow Distance", celkem zajímavý koncept treningu pro běžce, který oslovil i hodně běžeckých hobiku.

Je to takový protiklad proti jiné zkratce PTA, což znamená "Pain, Torture a Agony", vlastně něco takového, co občas i praktikuju já:)...Ovšem to LSD zase používám při své běžecké turistice a to mě děsně bere. LSD znamená relativně velkou náruč km či mil (v původním podání týdenní objem od cca 60-120 mil, tedy od cca 100km do 200km týdně a víc). Musím se o tom později poradit s Milošem, asi by mě to bavilo, běžet si drobet víc, ale pijánko, být venku déle. Samozřejmě by to vyžadovalo si upravit práci, nebo vstávat hodně brzo a chodit možná běhat i 2xdenně. Vůbec nevím, jestli to není ujeté, ale vím, že když jsem běhal úplně na pohodu, tak větší vzdálenosti i druhý den mi nic nedělaly. Asi jsem LSD abonent.:)

Upřímně by mě zajímalo, kolik procent lidí běhá PTA a kolik by bylo příznivců LSD. Asi řeknu Peggy, ať dá na svoji stránku, kam chodí šíleně lidí nějakou anketu na toto téma..:). Jen na závěr si dovolím citovat Henderse, který o LSD říká: "LSD není jen tréninková metoda. Je to celkový pohled na běžecký sport. Ti, kteří tuto metodu používají říkají, že je to zábava -- celý běh, nejen závody, které přinášejí odměnu v soutěžení"...

Tedy tolik Henders a já se po krátké konferenci budu chystat na noční běh Prahou. Pochopitelně poběžím jako šílenec:), ale LSD mě víc než láká, tím spíš, že já už tu metodu s výjimkou intervalových běhu víceméně praktikuju.

A co vy? LSD nebo PTA? :)

Příště musím připojit nějakou veselou příhodu, zážitky jsou silné, ovšem bojím se, že řada z nich je nezdělitelná na internet.

Zatím PTA/LSD 12:)

Běhání jako quest

Jak skončily prázdniny, tak populace lidí jezdících v ranním metrů tak i jejich slovník doznal poctatných změn a já jsem to zpestření přivítal. Ale místo popisu prázdninových dobrodružství se dozvídám o různých splněných kvestech (quests), neuvěřitelných fajtech (fights) a nové objevených čítech (cheats) :).

Když jse se o tom bavil doma, tak jsem se dozvěděl, že já vlastně taky mám ten svůj běh jako quest v nekonečné hře:). Uvědomil jsem si, že vlastně každá činnost i třeba gaučink:) má své questy -- Dokážu si představit i úvod... Za dalekými širokými horami a několika překážkami (manželka, tchyně..) leží bájná země zvaná lednička... Quest - vyzvednout z ní dostatek manny a osvěžující nápoj zvaný pivo, který dodá sílu do dalších úkolů (quests) a umožní nám postoupit na vyšší úroveň (level). :)

Když si to tak uvědomuji, tak můj "trenýrkový plán" není nic jiného než soustava promyšlených kvestů, jejichž cílem je doplnit mannu i staminu :) abych použil důsledně řeč hráčů, případně hýlovat [healing] zranění z minulých questu a získat vyšší level:).

Jak jsem tak pobíhal v tomto týdnu, občas o dost dříve ráno, než bych asi normálně chtěl, ale kvést je quest, že:)? ... tedy jak jsem tak pobíhal po ránech, říkal jsem si, všechno dokonale sedí. Dokonce i já občas cítím, že můj "avatar" běží a já se na něj koukám:), tedy spojení s počítačovými RPG hrami je dokonalé:). Ovšem, pozor, každý hráč v těchto hrách má nějaký charakter-typ. Co mi bylo řečeno, existují tři hlavní typy - fighter (~bojovník), wizzard (~kouzelník) a healler (~ranhojič).

Samozřejmě všichni se umějí nějak mlátit, ale jejich charaktery jsou spjaty s jejich hlavní dovednosti, ať už je to boj, kouzlení nebo uzdravování. Zajímalo by mě, kde se kdo z vás vidí. I když se snažím bojovat že všech sil, dělat triky, jen co to jde, přeci jen se cítím jako ranhojič:).

Týden zatím navzdory dešťům je velmi dobrý, dobíhám pravidelně, stamina skoro na max, žádná damage:), quest splněn, připraven na další level.:)

A co vy? Jaký jste typ?

12:)