Největší z kanárů, aneb objevuji svoje (krásné) slepé uličky:)

Všechno začalo tak krásně-bojovně. Skolily mě viry a bakterie a já kašlal a smrkal.. sotva se šoural po domě. Ale o to víc jsem byl odhodlaný vyrazit na závod a porvat se s protivenstvím. Naštěstí byl týden čas a já i když jsem ještě v letadle kašlal jsem začal věřit, že... že by to třeba šlo.. a že to půjde a chvilkami i poběží:).

Cesta proběhla poklidně, od Pepra se dozvídám spoustu užitečných rad, tipů..(řadu z nich jsem úspěšně otestoval v závodě), probíráme znova a znova trať, děláme si poznámky, kde by měla být voda (nakonec většina toho, co říkali organizátoři nebyla pravda)... Ale i přes to jsme velmi pozitivně naladění. Dělám si svůj plán průběhu.. založený na taktice "děda Lebeda", hlavně v klidu a postupně. Beru si Peprovy plánované časy a na začátku je nádobím koeficientem 1.5, později zvyšuji na 1.7. Mám tam na konci papírovou rezervu asi 4 hodiny:)

Po příletu je mi děsně zle. Čas od času si moje porušená rovnováha vybere svoji daň a změny tlaku v letadle se přemění v neskutečnou mořskou nemoc, bolesti hlavy.. jako bych se přiotrávil.. a tak pondělí do večera vědu důvěrný dialog se záchodovou mísou:), večer se to začíná lámat a tak do sebe natlačím pizzu a ráno jsem jak (maličko leklá) rybka. Ale vím, že je to za mnou a tak se rychle registrujeme, připravujeme bágl na závod, na stanice.. 

Ovšem ranní zmatky pokračují ve velkém.. domluvili jsme se, že ušetříme nohy a vezmeme taxík, který se ale neukázal.. na start vyrážíme v nervózním poklusu, snažíme se po cestě chytit taxíka.. Pepr s Paloncem nakonec stopnou auto s běžcem, co jede na start a tak jsme v prostoru startu 15 minut před 9 hodinou. Vstupuji do koridoru jako jeden z posledních, rychle se snažím si připravit navigaci, satelity -- trasa naskočí těsně před závěrečným odpočítáváním.. tedy včas:), ještě stačím letmo kouknout na profil a vyrážím.

Tady jsem poprvé drobet bloudil. Koryto řeky, hustá vegetace
Naprosto neskutečný obrázek. Ta kytara v té pustině..

Stoupáme k Tunte
Budeme sbíhat

Zatím jde vše podle plánu. Lehce jsem se zamotal už na prvním místě, odbočce do vegetace v potoce, pochopitelně jsem se začal víc soustředit a neztrácel se víckrát než jednou každých pět kilometrů..:).. v Hoya (Tunte) jsem v restauraci na náměstí velmi organizován. Piju pivo, zároveň do sebe cpu namazaný chleba z domova a dolévám vodu do všech láhví.. po zmatených cestičkách vykličkuji z vesnice. Skvělý pocity.. do té chvíle, než mi došlo, že jsem si v hospodě (v euforii nad svojí efektivitou) nechal hůlky!!:). Rychle, co to jde mažu zpátky.. právě včas. Hůlky už jsou sbalené a chtějí si je odnést organizátoři. Za sborového smíchu s pocitem úlevy a s dalším cca kilometrem v prdeli:), opouštím tentokrát na čisto Tunte..

Krásné Tunte.. skvělé pivo.. a zapomenuté hůlky
Drobné lezecké vsuvky
Uklidňuji se tím, že je skvělý, že daří takhle na začátku .. a že se to tím pádem brzo uklidní:). Konečně objevuji krásu neexistující trati a v podstatě azimutové přibližování ke Garaňon. Pomalu se ve třech blížime k hoře, navigace ukazuje cca 4 km do kontaktu (do stanice) a před námi hora jako kráva.. tak jsem to pochopil. Bude se šplhat.:) bohužel začalo drobně pršet, dělá se mlha. Navigačně velmi nevhodný okamžik, máme šplhat průrvou podle potoka ostře vzhůru, ale v té mlze není vůbec jasné jestli vlevo/vpravo, dál/blíž .. a navigace skáče jako pominutá:). Nejhorší je, když se nehorolezec někam s vypětím vydrápe a zjistí.. že je špatně..:).. některé pokusy byly vyložené jednosměrky, končící jako slepá ulice.. sestupy po zadku.. nebo v traverzu dávají nohám zabrat. Při jednom takovém přemístění jsem si na prsou poničil Salomon flašku..a tak se přidal další rozměr bojovnosti. Nedostatek vody a ja budu mít na trasu ještě o 1/2 litru méně..

Začíná pršet, mlha a tím pádem těžký výstup na Garaňon

Nevím, kde se bere ten optimismus:), ale jsem v klidu.. říkám si.. teď to nějak doklepeš, v další vesnici koupíš 1/2 láhev vody. Když se dostáváme na cestu, zrychlím a na stanici jsem ještě za světla.. rychleji proti optimismu a víc jak 4 hodiny před cut-off. Chystám se na noc. Dělá se zima a tričko s rukávem chybí.. nevadí mám rukávy.. co je horší, při manipulaci s čelovkou se mi zlomil držák baterie. Mám sice scotch pásku, ale ani po slepení čelovka nesvítí:(.. prší, mlha, tma.. a já mám jen jednu čelovku..Američané říkají výzva, já bych řekl průšvih:). To budu vidět zase úplně kulový.. naštěstí stanici opouští skupinka 4 Španělů.. musim se jich držet, oni jsou rádi, nemají dost baterií a tak navigujeme jen dva, ostatní zase koukají na cestu.. tim pádem jsme na další stanici-- i přes  malou viditelnost brzo ráno.

Rychle jím, ošetřuji nohy a na 45 minut spím. Super! Ve vesnici není blízko obchod a tak vyrážím do žáru ... stoupám opatrně i když co to jde.. tak ty 3 km/h..:), šetřím vodou, tak za tři hodiny jsem nahoře:), začínám toho mít dost, voda mi vydrží tak do El Risco, tam podle mapy není žádná hospoda.. nezbude než žebrat:). Předchází mě známá dvojice z minulé noci, chvíli se bavíme a oni říkají, že jeden z těch kopců je technicky silně náročný.. přeju si, aby to byl tenhle.. je světlo a pořád mám ještě nějakou vodu.. ale kdepak.. i když sestup byl občas osmekaný a v bujné vegetaci.. jsem si skoro jistý, že to těžké mě teprve čeká. 

Konečně nahoře a šup na stanici!

Bez vody první kopce druhého dne a k El Risco

V El Risco (cca 118/120) jsem skoro bez vody. Nicméně je otevřený místní bar, kde vypiju dvě piva, koupím vodu i malou 1/2 litrovku:). Jsem zase plný sily a cítím se ve zpátky v závodě .. doslova v plné polní:). Říkám si, když vydržím přes noc 2.6-3.0 km za hodinu, tak mám denní limit a zbude i na hodinu spánku a údržbu nohou:).

Za vesnicí začíná úsek označovaný organizátory jako "nejasná/nezřetelná :( stezka, což mohu potvrdit:). Postupně v těžkém terénu mezi velkými kameny, vysokou trávou a náletovými keři klesání cestu nahoru..

Musím pořád korigovat navigaci, slunce zapadlo a ve vysoké trávě není vůbec nic vidět. Za chvíli zjišťuji, že jsem ve svém úsilí minul traverz a tak asi 200 metrů musím sestoupit a hledat odbočku vpravo. Jenže když jsem ji našel a kousek jí následoval přivedla mě pod prudkou skálu. Mapa říká.. nejasná stezka.. následuje kamennou průrvu:). Přede mnou nefalšovaný horolezecký výstup, rozdělený do několika sekcí.. Pepr to hodnotil jako horolezec na stupni poctivá trojka:).. no po 120 km, a s těžkým báglem, sám.. bez horolezeckých zkušeností.. Už jsem přeci jen stařík, ale jsem na světě rád, odpovědný otec od rodiny.. lehce, alibisticky zkouším a sjedu dolů... Kdepak!!! Koukám dolů po srázu po nějakém světýlku.. nikde nikdo.. a tak po chvíli těžkého rozhodování, to otáčím a opatrně sestupuji dolů..

Až úplně dole potkávám skupinku, nabízejí, že můžu jít s nimi.. ale už jsem zlomený. Už jsem ten výstup zkusil sám a mám velkej strach.. sejdu na konec vesnice, kde prozíravě parkují pořadatelé a záchranka. Prý až projde poslední závodník (prý za hodinu), tak mě hodí na autobus do nejbližší vesnice. Nakonec tam klepu kosu pod svoji termo fólií až do 4:30 ráno. Je to konec konců jedno. Objedeme kopec a jsme v Giia, kde je občerstvení/stanice.. mimochodem nemají ani čaj, ani kafe..jídlo mizerné.. ale autobus jede do Las Palmas za 20 minut. Vypiju dvě sklenice Pepsi a valím:). Teda po náročné noci by mě to moc neobčerstvilo:).

Naštěstí na autobusovým nádraží mají automaty na vynikající kafe!!:) i v Las Palmas je mají:) a tak když v 8:30 ráno jsem autobusem dokončil okruh kolem ostrova jsem skoro:) v pořádku..tedy chodidla mám už tradičně zrasovaná, v hlavě pořád přebírám svoje rozhodnutí.

Vnitřně to beru, že jsem nevzdal, ale odstoupil.;)

Z mého lamského pohledu (člověka, který zbytečně nevyhledává překvapení na trase) Je škoda, že při briefingu, místo aby nám povídali, kde je na mapě sever, jak je označená stanice.. mohli raději promítnout obrazy nafocených těžkých míst, s radami kudy:)... nebo pokud se něco dalo obejít a bylo to povolené.. tak by taky měli říci kudy a tak. Nebo se poučit od Olafa a v každé vesnici domluvit aspoň jednu hospodu/bar/cokoliv, kde by měli otevřené přes noc, dát to do informací pro všechny. Taky neznačené úseky ve skalách (s přirozenou odchylkou v GPS) zbytečně podle mě zvyšují náročnost, obzvlášť v noci .. proč nedali jasné fáborky/odrazky na pár kilometrů, nebo proč v těch lezeckých úsecích nedali pár metrů lan:)..

Nevím:), buď to nestihli/nepromysleli.. nebo to byl záměr, aby prošli jen ti nejtvrdší:), ale zase proč to neřekli na rovinu pro Honzy, kteří čekali náročnost na úrovni TGC, jenom, že to bude 2xdelší:). Při neexistující trati (track dali pár dní před závodem) jsem se dokonce domníval, že velký kus závěrečné poloviny bude totožný s TGC. 

Závod je to opravdu náročný a věřím, že do dalších ročníků to pořadatelé doladí..:), rozhodně to není v této podobě běžecký ani skyrunningový závod, ale spíš takový adventure/survival.. Má své kouzlo, které by mohlo být i větší, kdyby v řadě úseků (co jsem prošel) trať vedla po stezce (a ne bordelem o 300 m dál) a člověk se mohl kochat výhledy a ne se prodírat hustou vegetací. Ale to je jen pohled zážitkového rekreačního běžce..:)

Nechci aby to vyznělo nějak špatně. Pro mě to byla taková mimoběžná volba závodu. Stejně s Cimrmanem si mohu říci-- tak tudy pro mě ne:)! Ale i tak to bylo pro mě krásné, poučné a inspirativní.. cítím se jako dobrodruh, ale zodpovědný :). Hodně věcí jsem se naučil, hodně dobrých rad získal od Palonce a Pepra, něco i úspěšně otestoval na závodě.. a hlavně, i když mě to mrzelo, měl jsem dost sil, jídla a vody a motivace.. přesto jsem dokázal s rozumem ohodnotit svoje horolezecké možnosti a vrátit se zpátky.

Sice únor bude kilometrově velmi slabý, nemoc a zkrácený závod, přesto věřím, že je pro mě skvělým impulzem do dalšího pobíhání, tréninku.. něco jako živá voda..

Všem díky za povzbuzení a milá slova.. teď už se těším, jak doma zase začnu probíhat:).

Všemu zdar! Našemu úsilí, pokusům, omylům .. a hlavně ultra!:)

12:)

PS. Na pár místech, kde jsem mohl jsem fotil.. zkusím sem dát brzo fotky, ale nemám s sebou počítač.. a všechno jsem si poctivě naťukal na telefonu..podle své zásady, aby ty moje zážitky byly čerstvé, neohlazené časem nebo autocenzurou.:)

Nacvičoval jsem průchod cílem, ale .. asi to nebylo moc pečlivé