Nepolitická politika a nezávodní závodění?

Běh, pravda a láska.. patří k sobě.. asi stejně jako zprofanované mládí k socialismu.:)

Závod, stejně jako politika, dovolím si použít tuhle paralelu.. je odrazem našeho úsilí něco měnit/změnit (společnost a nás/naší zdatnost) a závod a fungování politiky jsou taková nastavená zrcadla, určité možnosti kontroly a zpětné vazby.. Jak na tom vlastně jsem nebo jsme..

Slyším to dost často, řeči o pravé čistotě běhu.. Stejně jako existuje spousta lidí se zájmem o veřejné dění, kteří jsou aktivní v různých spolcích.. a nezajímá je "špinavá politika", tak existuje nepřeberně rekreačních běžců, kteří se "nikdy" nepostaví na start "závodu".. [never say never!]. To že nejdou závodit do jisté míry chápu, ovšem nechápu ty řeči o tom, že je to velký business, že se na většině závodu vytrácí ta původní podstata běhu, apod. Pro mě jsou tyto důvody na hranici "ideologie", řekl bych hodně "ujetý" ale slušnost mi nedá:). Samozřejmě naprosto chápu ty, kteří si běhají jen tak -- tedy nejen pro radost:), ale aby zhubli, aby se udrželi ve formě, aby si vyčistili hlavu, aby měli aspoň chvíli pro sebe, aby utekli denním problémům nebo hádavému partnerovi, aby byli dřív v hospodě, nebo doma.. a závody jsou jim šumák, nebo radši než by utráceli peníze za startovné, tak to raději propijí v hospodě, nebo utratí za běžecké vybavení..:)

Samozřejmě mám také úchylku věřit, že ty malé závody patří k těm nejhezčím a nejlepším.. [kde se ale ve mě bere ta jistota, vždyť jsem zase na tolika nebyl:)??].. Možná je to tím, že slyším ze všech stran, že právě na malých závodech se ukazuje ryzí běh ve své nejlepší podobě -- a zase se objevuje v diskusích to "nezavodní závodění".. Opakovaně musím zrovna já:) poslouchat ódy na Pražskou 100, jak je to jiný, skvělý.. jak i lidi na prvních místech dobíhají spolu.. jak to odráží "charakter" závodu..

Nic proti P100 a podobným závodům... [i když jsem za fňuknu:) -- díky poslední P100].. mám je rád. Líbí se mi -- tedy pokud mi to zrovna nerve srdce, co se díky špatně vyznačené trase děje v lese a nemusím přemýšlet nad nesmyslnosti trasy pro nastoupaných pár desítek metrů.. -- prostě rád se jich účastním, když to jde a stíhám. Nicméně, dovolím si nesouhlasit s tím, že lidskost, vzájemná pomoc, atd, atd. .. je odrazem charakteru těchto specifických akcí, kde -- podle jejich ideologických zastánců -- pravda, láska a kamarádství zvítězí nad individualisticko-sobeckým závoděním:). BLBOST!

Moc se mi líbilo, jak Honza Bartas na posledním Sky race (v Tromso) o pár míst na žebříčku přišel, protože pomáhal jednomu závodníkovi. Přišlo mi to jako nejlepší odpověď všem "ideologům". Kdepak, pomoc a lidský rozměr není odrazem charakteru závodu, ale charakteru běžce/závodníka. Myslím, že tohle mravní poučení od jednoho z top českých skyrunnerů by rozhodně nemělo zapadnout! Díky Honzo!

Je to v nás. Můžeme se stokrát zaklínat nezavodním charakterem nějakých akci.. Je to rozhodnutí závodníků, jestli se budou o vedoucí pozice prát nebo ne.. Já na špici nejsem, nemusím to řešit:)... Ale upřímně, na prvních místech ten sprint a závodění sedí.. Stejně tak, jako v prostředku pole, kde dobíhám já.. je normální, že na sebe klidně počkáme, protože mezi x, a x+1 místem nevidíme žádný rozdíl, bez ohledu na typ závodu:). Někdy se jdu na závod fakt proběhnout ("mám to jako trénink":), nebo někoho doprovázím a jestli mám číslo/čip mě stejně nedonutí "závodit".. a jindy to rvu a závodím, jako magor klidně i na 50+ místě.. a třeba i na své vlastní trase i když vůbec o nic nejde..:)

Proto ať žijí závody, ať žije to závodění v nás! Ať nemusíme naše dobré vlastnosti hledat jen na místních závodech, kde o nic nejde, ale ať je máme vždycky s sebou!

Všemu zdar! Ultra zvlášť!
12:)