neděle 12. února 2012

Víra a rituály

Jednou jsem četl, že když se vytratila víra, je dobře, pokud zůstaly alespoň rituály... Že rituály mohou nejen utvrdit víru, ale třeba ji i zpětně získat. V poslední době, i když běhám stále jako drak, tak cítím, že se (zákonitě) blíží nějaké zakolísání...

Jak jsem na sebe různě prásknul, že se vážně připravuju na Silvu, tak mě moji různí známí dostávají a likvidují dotazy typu.. a "už jsi to někdy uběhnul?", nebo "kolikrát měsíčně to běháš?". Poctivě přiznávám, že jsem loni DNF na 50km a nejdelší trening mám 60km, nejvíc jsem asi běžel přes noc na FL 21, kdy jsem za noc uběhl 70km. K tomu se hned připojují další otázky, a "to to chceš vážně běžet? Když jsi nikdy nic takového neuběhl? To je divný, ne?". V duchu si říkám, doprčic!!! Běžel jsi 1/2M a před tím jsi dal maximálně 12-15km, běžel jsem první maratón a uběhl jsem jen 30-32 v tréningu... Ale věřil jsem!!! Věřit je třeba!!!

Všechno se vždy mění ve vlnách. Sice už to vím, ale stejně mě to vždycky dostane. Nevím, co je prvotní, jestli ztráta radosti nebo víry v sebe a ve smysl svého počínání, ale u mě přicházejí jako kamarádky ruku v ruce:).

Pořád jsem teď totiž buď v práci, nebo na cestách a čas a radost jakoby se vytrácely. Cítím, jak je těžké nejen najít čas na běhání, ale i ve finále vyběhnout. Poslední dva týdny z hlediska běhu vypadají jako noty na buben, kdy sem tam do toho "fláknu". Je to jako bludnej kruh, v práci se mi množí práce jako laboratorní myší, doslova mi úkoly kynou pod rukama jako těsto za pecí a tak nezbývá čas a chuť na běhání.:( Možná je to tím, že neběhám kolik bych chtěl a tak nemám dost nápadů, síly a energie, abych tu práci dodělal, věci vymyslel... a následně posypal práh pepřem, aby ke mě lidí s další nesmyslnou prácí už nenašli cestu..:)

A tak, když už to vypadalo, že je úplně nejhůř, tak jsem zasil papriky, saláty a bazalku. Abych si udělal radost a abych ukázal té zimě zvednutý prostředník:). A najednou jsem se cítil o dost líp. A hned jsem se připravil, abych zítra mohl běžet do práce (a třeba i z práce).

Protože nejhorší zapomnětlivost je zapomínat si dělat radost a radovat se ze života. To se může šeredně vymstít! :) A tak věřím, že jsem znovu našel svoji radost, je sice ještě taková schoulená:), ale jak ji pilně zalévám a ošetřuji, tak věřím, že ... zítra, pozítří po ranním pobíhání už to bude zase to pravé ořechové. Návrat k čistým radostem mého života. Ten pocit, kdy se rituál mění v radost a ve víru. Ve víru v sebe, ve víru, že věci nemožné a vzdálené jsou dosažitelné a blízké, kdy cítíme sílu a důvod pořád o ně bojovat ať už je nám kolik chce let.

12:)

20 komentářů:

  1. No kdybych věděl že tě těma svejma kopcema přivedu k takové naladě tak jsme se radši šli koupat :))

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. :), me se to s vama moc libilo... ty kopce byly naprosto skvely, to ale nic nemeni na tom, ze musim znovu hledat radost a viru v sebe... Nastesti jsem zacal brzo a mozna prave ty kopce pomohly:). Kdybych si to nenapsal, byl bych proti svym zapisnikovym zasadam, psat si veci, co v te dane chvili prozivam, nebo co povazuju za dulezite. Verim, ze to brzo prekonam, uz jenom to, ze si to priznam mi pomaha. MSF! Kopcum zdar! :)

      Smazat
  2. Moc pěkně jsi to Honzo popsal. Pochybovat je lidské, pochybovat o sobě se stává. Myslím si, že kdo o sobě někdy nezapochybuje, tak o sobě či o životě nepřemýšlí. A pak ani nemůže hledat to, co mu opravdu přináší radost. Díky za krásné zamyšlení! Ty stavy, které prožíváš a popisuješ na tvém blogu totiž nesouvisí čistě jenom z během - jsou o životě a hodně krát mi dávají spoustu pozitivní energie!MSF a ať tě rituály odvrátí od pochybností – Silvu nemůžeš „prohrát“ jen si ji užít!

    OdpovědětSmazat
  3. Že poběžíš vzdálenost, kterou jsi nikdy neběžel, tím se netrap. Takových nás tam bude víc (nejméně dva). Představa, že uběhnu za půl dne to, co jindy nenaběhám za týden, je děsivá. Ale mrazivě děsivá, tudíž vyzývavá. To dáme!

    OdpovědětSmazat
  4. Přesně, tím bych se taky netrápil. Taky jsem běžel 62 a druhý den 40 a to jsem předtím běžel nejvíc jen 50. Ale asi bych se připravil i co se týče podkladu - dát v tréninku ohulit kotníkům, aby se zpevnily - ale ty stejně asi běháš v terénu. Pak nějaké ty brutální seběhy na stěhna a tak. Prostě Těžko na cvičišti - lehko na bojišti. :-)

    OdpovědětSmazat
  5. 2 1bubo: Diky moc za tradicni podporu, ono je to takove -- ted uz snad zase -- bojovne. Ja jak nejsem zavodak, tak nutne, nutne potrebuju, aby mi to, co delam prinaselo radost. Jinak to nedokazu dlouhodobe prekousnout. Ale verim, ze ritual cesty do prace a z prace je stejne lecebny jako Priznicove obklady a uz se citim vyrazne lip:).
    2 ju: Jiri diky! Taky to beru jako vyzvu, taky se snazim najit sily tam, kde obcas nejsou:) a budovat viru a radost, kdyz chradne.:) Budu se tesit, ze se uvidime.
    2 Advid: Davide, fakt dik.. Nechci aby to vypadalo, ze tady fnukam, jako placka na pohrbu:), ono v podstate neni vubec proc, ze.. I pres tu "bidu" mam tydenni km i dlouhy behy celkem kvalitni, treba 64km za tyden ve dvou behacich dnech zase neni uplnej debakl:). Ale jak jsem ta trouba, tak mi jde primarne o moje pocity a spojeni s mym "nebehacim" zivotem.. Pracuju na tom, ten post je primarne pro me, abych vedel, ze to nebylo a neni rozhodne zadarmo a ze nesmim zapominat si delat radost..:)

    MSF! 12:)

    OdpovědětSmazat
  6. Honzo, krásně napsáno jako vždy. Je v tom obrovská síla a to překonávání sebe sama a pocitu, že najednou nevím, jestli mi to ještě dělá radost a zase tu radost hledám ... to přesně znám, ale Ty jsi to dokázal "hodit na papír". Mám radost, že se Ti vrací radost. A mimochodem, k těm vzdálenostem. Vzhledem k trablím se šlachama a okosticí na holeni jsem měla nejdelší běh před maratonem 23 km. Je fakt, že jsem to "suplovala" tříhodinovými seancemi na kombinaci kolo - veslovací trenažer ve fitku. Teda tak dlouhá ta seance byla jenom jedna. Takže - je to v hlavě a v té víře a radosti! Ale to Ty víš z nás všech zdá se nejlíp :) A je moc fajn, že nám to tak hezky trpělivě připomínáš.

    OdpovědětSmazat
  7. Myslim, ze je pomerne dobre "zmereno" ze behy pres 30 kilometru jsou pro telo jiz fyzicky devastujici. Proto se v treninku ani nedoporucuji. O maratonu nebo necem delsim to samozrejme plati taky. Co zmereno neni jsou "psychicke" benefity, ktere prekonavani podobnych vzdalenosti i pres zjevne huntovani tela cloveku prinasi ... coz je duvod proc tohle vlastne delame, ale taky proc to zvladneme jen vyjimecne a meli bychom si to setrit jen na obzvlast zajimave/dulezite prilezitosti (Silva, Leadville ... ) V kazdem pripade ja bych se s temi dlouhymi behy rozhodne netrapil. Myslim, ze Ti to jde zatim uplne ukazkove. Muj nejdelsi beh pred prvnim maratonem byl 18km :) ... ale to uz je skoro pravek. V moderni dobe v treninku ale nejvice jen 30-32 a cokoliv nad 40 jen v zavode 3-5 krat do roka. V tomhle smyslu verim na jalove mile behane na utahanych nohach, ale tech ty tam sypes vic nez dost, mozna az moc. Treba by pomohlo trochu zmenit rytmus, rozdelit si trat do/z prace na nejake segmenty, merit si na nich casy a pak se nad tim statisticky kochat :) ... zdokumentovat si kolik te zpomali protivitr, kolik zrychli vitr do zad, jak moc se ti meni objektivni rychlost v zavislosti na subjektivnich pocitech, male kopce, velke kopce, jaky vliv ma rano a jaky vecer ... da se s tim docela vyradit, a nez clovek nabere statisticky vyznamne vzorky tak se tim na docela dlouho zabavi .... Drzim palce !

    OdpovědětSmazat
  8. 2 Barborkas: :) to jo, na delani radosti a pripominani radosti... Na to ja jsem Seberle! :) vzdyt i v detskych dobach jsem si vybarvoval "modra okynka" jako spravny skaut a jedno z prvnich splnenych bylo vzdycky, "radost sobe"! :)
    2 RS: Moudry slova, jako vzdy... Mas pravdu, normalne se "radami" nebezcu a bejvalejch zavodniku:) vubec netrapim, ale byl jsem ted nejak "oslabenej":) a tak me to vic zlomilo, nez bych chtel. Ale verim, ze uz jsem tak na pul csty venku a jako bajny ptak Fenix vstava znovu a znovu z popela, tak verim, ze se zase otrepu a budu schopen vsechno zase nest o kus dal, nez me to zase sejme:). V mezicase ale verim, ze ubehnu spoustu radostnych km..

    MOC DIKY ZA PODPORU!!! 12:)

    OdpovědětSmazat
  9. Moc hezky napsané!

    Jinak.
    Běháš hodně.
    Víš, že "je vše v hlavě".
    Víc pro zvládnutí nepotřebuješ.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. moc hezký! držím palce! je to v hlavě, v nohách už to máš! přeju hodně radosti nejen z běhání!
      renata

      Smazat
    2. Diky, jak rikam, nic se v podstate nedeje:), akorat jsem byl nejak oslaben a tak me to trosku skriplo:). Ale uvedomil jsem si to snad v cas a vyhoreni hasim, jak to jde..:).
      Seminka snad brzo vyrasi, dneska jsem bezel tam i zpet.. to by v tom byl cert:), aby to neslo:) a nezaclo (vsechno) byt zase v pohode.. 12:)

      Smazat
  10. Ty, duší žena, se nemusíš ničím takovým zabývat - Miloš totiž tvrdí, že ženy mají výdrž vrozenou ;o)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. To me dostalo.. Ano je to pravda, ja dusi zena!!!! jak jsem na to mohl zapomenout...DIK, to potesi.. 12:)

      Smazat
    2. Tak tohle je krásný... ;) Leona má pravdu ;)

      Smazat
    3. Leona to kraasne trefila! urcite se to podari, budeme vsichni fandit!

      Smazat
  11. Ale dyt Ty nejsi primarne zavodnik, Silvu pobezis pro radost a uzijes si ji, neni potreba premyslet, jak dlouho, jak daleko, proste pobezis, das do toho, co budes moct a uvidis. Vyplnenym prihlasovacim formularem a uz vubec nejakymi recmi kdo vi koho se prece vubec nic nemeni :)
    Snad to bude pochopeno tak, jak to bylo mysleno :) At to beha!

    OdpovědětSmazat
  12. 2 Soc: :), vsak me znas.. Dusi zena, ovsem, kdyz neco delam, tak do toho davam vsechno a mozna jeste kousek navic:). MSF! 12:)

    OdpovědětSmazat
  13. Ivan
    Ahoj Honzo.Určitě ti tady všichni držíme palce,ať se ti podaří ten nejdelší běh v životě.Když tak zpětně vidím všechny ty tvé věty na tomto blogu,je vidět,že už první počátek pokusu o běhání byla jen ta první vlna ze všech dalších,směřující k finálnímu cíli.Člověk se posouvá dál a poznává nové možnosti a stanovuje nové odvážlivější cíle.A stejně tak i v životě i práci.Je to přesně tak jak píšeš o tom vlnění.Nastává filosofická otázka-co pak-až dosáhneme nejvyššího určitého životního cíle.Budeme dál pokračovat?Sám si kladu nyní takovou otázku ve svém životě.A někdy jsou ty další vlny těžší než se zdály.MSF

    OdpovědětSmazat
  14. 2 Ivan: Je to moudry postreh. Vetsinou jsou ty dalsi "vlny" a "vlnky" tezsi nez jsme cekali a jejich prekonavani nam bere vic sil, ale taky dava vic radosti:).
    Nevim, dnes jsem spal jen par hodin, dodelaval veci do opravdu rannich okamziku, pak venceni Deri a vyhazovani hromad snehu ze dvora a kolem, takze jsem nebezel do prace. Nechci to zakriknout, ale citim tu "silu":), pres to vsechno, ze sotva koukam, uz me napadaji pitominy a to vzdy bylo dobre znameni:). At se dari! MSF! 12:)

    OdpovědětSmazat

Zase jsem musel zapnout kontrolu spamu.. Omluva:)...