Eine kleine Nachtmusik, aneb Mozartova 100

Říkal jsem si, dost bylo technických terénů, Olafovin či punkových akcí, je potřeba se také přihlásit na nějaký jednoduchý a snadno běhatelný závod, prostřídat to. Prostě místo nějaké "turistiky" si jít zaběhat. Žádné velké převýšení, něco v lese po pěšinkách i po lesních asfaltkách, takové výjezdní Prokopské údolí. Nevím už kdo mi poradil Mozartovu 100 v okolí Salcburku, oblíbenou destinaci českých běžců, s tím, že to bude ono, co hledám.. Je to prý rychlé, běhatelné, kolem 1.000 m převýšení, Dan Orálek to má rád a ten by přeci nic s turistickými vložkami neběžel:). Bez nějakého velkého přemýšlení a studování tratě jsem se v předstihu zaregistroval a pak už se jen těšil, jak spojím víkendovou rodinnou dovolenou s návštěvou Romany (pension Gassner, Niedernsill) a  já si ještě přitom užiji kvalitní trénink a závod s kvalifikací na WS.

S tím pohodovým pobíháním kolem Salcburku mi správně rezonovala představa Mozarta, hrajícího při běhu na piáno. Hned si vybavím scénu z Amadea, kde mladý Mozart při preludování dělá různé akrobatické prvky, takže přidat k tomu běh vypadalo jako rozumné dovršení jeho muzikantských dovedností. Když jsem potom ve slunečním žáru klopýtal přes kořeny, tak jsem jen přemýšlel, sakra, jak tady tudy nesli to piáno?? :)

Těsně před závodem jsem absolvoval služební cestu, s dlouhým pobytem v letadle... a výsledek se dostavil. Původně jsem si myslel, že jsem tradičně chytil svoji leteckou nemoc (porucha rovnováhy a nastydnutí z klimatizace), ale postupně se z toho vyvinula nefalšovaná a silná chřipka. Takže na "závod" odjíždím s opakováním své základní mantry .. pomalý běh léčí všechno..:)... a s očekáváním, že to bude jednoduchý závod a že to nějak odklušu:).  Nevypadal jsem evidentně nijak dobře, protože Anka (která v tu samou dobu trénovala s Míšou M. u Romany), když mě viděla, tak říkala.. no hlavně, ať se ti nic nestane.. a  ať se v pořádku vrátíš.. Čímž pochopitelně rozhodila moji nejmilejší manželku, která by nečekala žádné komplikace:).

V závěrečné fázi, pro jistotu -- jako nouzi nejvyšší -- jsem nastudoval sekci, "běháme s klasiky", kde doporučují podle tempa běhu vhodnou klasickou muziku a nahrál si do MP3 nejznámější árii z Mozartovy opery Figarova svatba (~6:30 na km) a byl jsem připraven...:)

Pro ty, kdo nevěří ve šťastná čísla:)

V pátek odpoledne jsem vyrazil do Salcburku (start byl v sobotu v 5 ráno), abych se stačil v klidu zaregistrovat, připravit se nejen na závod, ale i na cestu zpět, abych co možná nejdřív po skončení mohl sednout do auta a přejet do Niedernsillu. Sehnal jsem si levný, ale slušný hotel blízko startu a cíle, radost mi akorát kazí představa, že moje auto stojí na parkovišti za víc peněz než já spím v hotelu:), ale to je život. Když si vyndávám věci z auta, tak mi jeden místní radí, že když to objedu dva bloky zpátky, tak se dá vjet do rezidenční zóny a můžu přijet zadem blízko k hotelu a parkovat "zadarmo" na ulici... Hned jsem se potěšil, pookřál .. auto přeparkoval.  Ve 4 ráno do něj přenáším zbytek věcí,které nebudu potřebovat na závod, za stěračem nacházím povědomý lísteček...
Pro vysvětlení musím přidat malou odbočku...

--- vysvětlující odbočka ----
Pan Kohn spí jako dudek. Paní Khonová je v Karlových Varech. Najednou crrrrr, někdo zvoní. Vyleze pan Khon z postele, oblékne si župan a jde otevřít. Telegram. Pan Khon otevře telegram a čte: VASE PANI NAHLE ZEMRELA stop ZATELEFONUJTE INFORMACE DLE STRAN POHRBU stop. Pan Khon složí telegram, pečlivě ho zalepí, položí na stůl, svlékne si župan, lehne si do postele a ještě než usne, vydechne do tmy: To bude ráno leknutí!
----konec odbočky ----

A tak se podívám na pokutu za parkování na ulici, opatrně ji zastrčím zpátky za stěrač auta.. a tiše zašeptám.. To bude večer leknutí! :)

A odcházím na start... Teda není mi dobře, kašlu a smrkám, žaludek jako na vodě... pravidelně kontroluji dosah košů, keřů, abych pokud možno nezvracel na zem.:). Večer jsem letmo koukl na profil trati a nevypadá to moc rovinatě, ale to bude jistě měřítkem! Na startu nechávám za sebou svoje pochyby, "leknutí" a celkové starosti s autem nechávám na večer, neřeším co bude potom.. je jen tady a teď.. a trochu perverzně:) se těším z těch nečekaných překvapení, co na mě jistě čekají...

Po startu vyrazím relativně svižně, běží se kolem pěti minut kilometr městem a potom parky.. cesta začíná pozvolna, ale příjemně stoupat. Někdy se mi dařilo smrkat v běhu, někdy mě záchvat kašle donutil přejít do chůze..

V jednom takovém tuberáckém intermezzu v malém kopečku mě předchází patrně potomek sudetských Němců, evidentně si všiml mojí české vlaječky na batohu a zdraví mě .. "Tópry den!" .. a přidává větu o zdraví (sdrafí) na úrovni "moje tatynka byla tópra sokolófna" .. a tak v rámci mezinárodní solidarity, abych navázal na své dětství u bavorské tety.. kontruji svoji větou o tom, že se během léčím.. "Ich bin laufen Krankenhouse" .. chlapec se na mě podezřívavě podíval a pro jistotu anglicky dodal, že bych se měl šetřit, že trať je náročná a bude horko..a vyrazil ze všech sil..Radu jsem si vzal k srdci a když jsem ho potom o 40 km později viděl v péči zdravotníků na občerstvovačce, tak jsem si musel -- po silném ataku kašle -- zopakovat modifikovanou hlášku Běžícího Stína... "Nepodceňujte staříka s rozedmou plic" :)

Naštěstí.. Naštěstí jeden z místních pivovarů (Stigl) byl sponzorem běhu. Občas se to pořadatelé na stanicích sice snažili skrýt, ale já jsem si všude drze říkal o pivo. Na hloupé výmluvy, že nemají otvírák jsem si pivo otevíral příborem, naběračkou.. prostě tím, co bylo po ruce. Přítomní fotografové na stanicích se hned chopili svých nástrojů a snažili se zachytit moje rychlé pivní občerstvení. Ten jeden litoval, že to nemá jako video pro sponsora, protože jsem si pivo v mžiku otevřel nožem, nabídku obsluhy na kelímek jsem slušně odmítl s tím, že pivo se pije přeci celé a nebudu zbytečně ničit životní prostředí:)... Vážně v tom teple a při mém zdravotním stavu bylo pivo mojí záchranou, však také vím, jaký je můj běžecký klub:).

Akorát na jednom z vrcholků u lanovky byla naprosto minimalistická, téměř samoobslužná stanice, s vodou, solí, a gely... Vedle hospoda..(!).. Protože jsem po cestě viděl koní hafo, můžu si i jako skaut v klidu zaklít a dodat s*ru na nějaký čas.. Pivo je třeba! :).. V hospodě objednávám rychlé závodní pivo.. jak se mi potom hodilo.. Na slunných částech vesnic se pomalu rozehříval asfalt, v lese příjemných 25-26C, trať se rychle přeměnila v sekvenci technických stoupání a klesání, já (trouba) bez hůlek:).   

Tyhle schody se běžely dolů..:)

Výhledy naprosto luxusní, kopečky, jezera... (v tom slunečním oparu téměř fialové) krávy Milka na stráních a v lese.. jen nikoho běžícího s piánem jsem nepotkal. Asi jsem byl na něj moc pomalý.:). Ale jak se oteplovalo, a moje "léčení" postupovalo .. tak jsem různě zpomaloval a v podstatě v klidu dokončoval přes poslední celkem brutální sestup, schody a kořeny, kam se podíváš:), zakončený výběhem a sběhem Kapucínského vrchu, který má cca 250 výškových metrů a pasáže se schody už jsem absolvoval téměř v procházkovém tempu..Vím, že pro mě ultra končí, až když jsem ve sprše..:).. a to bude nejdřív za dvě další hodiny...

je jasné, že za světla to nestihnu:)

Nakonec i ty poslední schody mají konec, proplétám se pomalým během mezi promenádou lidí směrem na Kapitel Platz. Musím se pochválit. Čekal jsem rovinu a zatím trať měla cca 4.600 m převýšení (a neměl jsem hůlky), kombinace virózy a teplého počasí vytváří silný koktejl, ale hlava je pořád silná a opravdu zkušeně a rozvážně dokončuji... Cestou k autu konzultuji s Romanou, oba se ujišťujeme, že pokuta za parkování je nejlepší obranou proti odtažení auta:).. Skutečně, auto je na svém místě, naskočím do něj a jako správný český škudlil:) se potěším pohledem na čísla, protože pokuta je na 25e a parkování by mě stálo minimálně 75-100e.

Maj v tom trochu bordel..:) .. původně jsem dobíhal 116, ne 120:)

Rozvážně jedu zpátky, kašel a rýma na poloviční úrovni:).. Inu.. Pomalý běh léčí všechno!!! Jako správný optimista se hned chválím (když to neudělám sám, těžko to za mě někdo udělá), běh bez hůlek byl dobrý nápad:), aspoň byl ten trénink intenzivnější... Že jsem běžel pomaleji na mém nadšení a dobrých pocitech nic neubírá, naopak.. Nečekaně zablokovaná dálnice A1 a improvizovaná objížďka v jednu hodinu v noci.. mi jen potvrdila, že jsem rozložil síly dobře:). Ano.. ultra pro nás obyčejné pobíhače končí, až když jsme v pořádku se svými.. doma..:).

Všemu zdar! Našemu úsilí a ultra zdar! Tomu ultra, co je v nás.. tomu zvlášť! :)
12:)

PS. Mozart 100 můžu jen doporučit, krásný závod, skvělé výhledy... ale slovy Popelky.. "rovinatá a rychlá stovka to není.. jasný pane!" :)
PPS. Na startu hlásili 430 běžců, doběhlo kolem 260, byl jsem 133... jak bych řekl za minulého režimu.. v "rámci možností":) .. skvělý výsledek..:)