(Ne/Za)hraj to znovu.. Honzo..., aneb Ronda del Cimps (už zase) naposledy..:)

Aniž bych byl nějak přehnaně osobní a otevřený, musím si tady "na férovku" přiznat, že poslední náročný rok a půl si (nejen) na mém běhání vybral silnou daň. Bylo to těžký souběh řady věcí, od rodinných, pracovních i právních. Začalo se to před minulou Rondou, na kterou jsem odjížděl s doznívající silnou střevní chřipkou a celkem očekávaně ji skončil už na Sorteny. Téměř jako při čekání na Godota jsem postupně čekal, až a že se věci usadí nejdéle na konci roku 2017... Nicméně se termíny různě posouvaly a vlastně většina z toho, na co jsem čekal jako na smilování:) se z větší části vyjasnila/vyřešila až těsně před mým odjezdem na Rondu.

Kde jsou ty mraky a déšť? :)

Tentokrát jsem ale ve své pokoře dopředu napsal organizátorům a poprosil, jestli bych nemohl získat/vyměnit registraci na kratší trať. Na své poměry jsem letos opravdu běhal málo a vzhledem ke svým dispozicím -- na závody jako Ronda musím být připraven tak na 120 procent, protože já jsem povětšinou opatrný a skoro nikdy se na závodech (kde jsem navíc sám) nedonutím ke svému maximu, většinou to skončí tak maximálně na 80 procentech mého potenciálu.:)..
Jenže, organizátoři i externí časomíra mi svorně odpověděli, že by i rádi, ale že jsou všechny trasy přeobsazené a že proto technicky nejde výměnu provést.. Naprosto hloupě jsem si řekl, letenky zaplacené.. tak poletím, udělám si výlet. Když to půjde -- s rozumem se budu snažit dokončit, když ne, skončím po 73 km na Margineda, koneckonců jsem chtěl provést výměnu za 80 km trať..:).

Sice ještě pořád pokašlávám, ale s tím, jak se uvolňuje a končí to skoro dvouleté stresové období [doufám, že se nic nového neotevře:)] ... tak si říkám, ale proč ne.. Zkusíš to. Rozvážně, s cílem se nezranit a jak se zprofanovaně říká .. užiješ si to, jak jen sám umíš..:). V posledním nadšení (tažení?) ještě na domě a v zahradě všechno dodělávám, na stole nemám žádný posudek, recenzi.. nic. Na hotel v Ordinu se dostávám sice až po 10 hodině večer, ale ve středu.. takže mám celý čtvrtek na to, abych se vyspal, zabalil a nachystal...

Jak April vtipně podotýká, jezdím už jsem skoro jako na chatu:), tak to všechno znám. Na kontrole povinné výbavy moudře čekám stranou, až organizátorka přede mnou vytáhne piktogram píšťalky:).. a snadno vstupuji do koridoru bez nutnosti sundavat batoh..:).. Podle tváří poznávám řadu místních.. znovu se raduji na startu z tradičního bubnového doprovodu.. Hraje La Traviata.. a vyrážíme..



Řadím se víc dozadu, ale městem přeci jen pár lidí předběhnu, nedá mi to:), u zúženého místa, kde začíná jednokolejka stojí (bývalý) ředitel závodu.. podám si s ním ruku, přeje mi příjemný výlet..
Na vrcholcích má být i dost sněhu, vody.. jsou silně doporučené nesmeky a tak moje Nortec mě celou dobu "lehce" poskakují na boku. Navzdory předpovědi počasí (mělo být zataženo s očekáváním silných dešťů a možností sněhu nad 2.200) je krásně.. slunce peče i když takové horko, jako bylo před 3 a 4 roky to zdaleka není. Nicméně, i tak se "hlavové kosti" v kopci silně zahřívají, jsem rád za kaluž a potok, kde se dá čepice namočit..

Trať místy má tématický rys Jarního Šluknovska, nebo Brtnických ledopádů:) [a to jsem se zdaleka nedostal do nejvyšších sekcí]. Cesty se proměnily v potůčky a některé tradiční cesty obloukem obcházíme, protože úžlabiny kudy jsme původně stoupali jsou přeměněné ve sněhová pole. Vypadá to hezky, ale snažím se, abych si zbytečně nenabíral moc vody bot...puchýře se udělají i tak:).

Při jednom takovém poskakování jsem nechtěně udělal celkem špatný pokus o provaz:) a natáhl si sval v oblasti vnitřní strany stehna a třísla. Bolí to a pořád se mi noha stahuje do křeče. Nacpal jsem do sebe silnou extra dávku magnezia [případný průjem budu řešit později:)]... ale nijak moc se to nezlepšuje. Naštěstí je teď cesta z kopce a přitom mě noha nebolí. Na Sorteny proto dobíhám celkem velmi slušně, jen asi 3 minuty ztráty na své minulé mezičasy. Snažím se nohu rozmasírovat, najíst se, extra sůl a mířím na Arcalís. Ale po pár krocích do kopce poznávám, že to nebude tak jednoduché. Levou nohou se do kopce v podstatě nemůžu odrazit bez toho, aby mě nechytla křeč, nebo že bych necítil bolest...

Snažím se, snažím.. aspoň si užívat ten výlet.. protože rozumově je mi jasné, že (díky mojí znalosti tratě) s tímhle já dál nejdu.. Z Arcalís je to dolů do Ordina po silnici cca 20km.. to dojdu.. Ale s tímhle těžko přeskáču Comapedrosu, navíc ve ztížených podmínkách.. Abych pak uvázl na stanici pod vrcholem a komplikoval život sobě a pořadatelům? To radši budu za opatrného sraba:), koneckonců si přivodit nějaké komplikované zranění, když to vypadá, že zase budu moci trochu víc běhat?

A tak kopce stoupávám v tanečním rytmu krok-sun-krok (na pravou nohu) a svým způsobem si skutečně užívám ten výlet. Jak jsem tak nabíral chladnou vodu z potoka a pil, tak na mě koukal jeden patrně městský běžec s otázkou v očích, jestli se má napít taky... Nakonec řekl, že ne, že snad na druhé straně kopce.. až nebude mít vůbec vodu... Tam ovšem veselá situace.. U další stráně krásný potůček, ale všude kolem koně a hromady koňského trusu, říkal, že naproti půjdeme také kolem potoka .. [opatrně jsem zaostřil zrak a vidím v těch místech velké stádo krav!:)]. Tak mu to říkám.. že naproti jsou krávy.. a jestli už nemá vodu, tak já bych radši šel těch pár metru proti proudu, kde koně nejsou a nabral vodu tam.. No, dorazil na Arcalís vysušený jako sušenka, tak tak stačil mému tanečnímu poskakování:).

Já jsem sice jinak vypadal v pohodě, ale rozumově jsem si zdůvodnil, že dalších víc jak 130 km absolvovat stylem krok-sun-krok (to by se dalo jen čekat, kdy mi odejde pravá noha, nebo něco jiného) .. je blbost -- tedy alespoň v mém pojetí pobíhání. Na stanici ještě sice zkouším rozmasírovat nohu, najíst se, po téhle stránce jsem úplně v pořádku, ale na svůj horší mezičas (57.5h)  už mám teď skoro 1.5 hodiny manko. V tomhle stavu těžko můžu čekat nějaký zázrak rychlejšího tempa proti minule.. Tedy kdyby to aspoň bylo dál na trati, za Comapedrosou.. Ale jsem "zodpovědný" otec od rodiny:), odpískám to a po silnici se vydávám zpátky směrem na Ordino... Asi po deseti kilometrech z kopce po asfaltu je noha použitelná:), navíc mi zastavuje jedno auto a sveze mě zbývající kus cesty až k hotelu...

Takže konec dobrý.. Nicméně je to takové správné sebemrskačství sledovat pod okny běžce z různých tratí... Inu, za blbost se platí!:). Nechtěně jsem svým dalším selháním potvrdil statistickou zákonitost Rondy, že ji dokončí sotva polovina z těch, co vyběhli. Přesně tak -- já mám skóre 2:2..:).

V mezičase mám možnost si všechno promyslet, připravit a nejdříve absolvovat rodinné dovolené a pak se radostně a postupně vrátit ke svému tréninku a úsilí. Pozitivní pohled říká -- něco vyhraješ a z něčeho se poučíš:). Tak teď je potřeba využít to zdejší poučení!:)

Všemu zdar! Našemu úsilí a ultra zvlášť!
12:)

PS. Tohle je takový zápisek spíš pro mě... Jen prosím mi nedávejte do komentáře takové to poplácání po ramenou, jak jsem dobrej, moudrej .. a jak jsem se rozhodl správně:). Jako každého pobíhače mě to s*re, ale s*re mě to tak nějak pozitivně:)... Na rozdíl od loňského DNF, kdy jsem byl daleko od nějakého dobrého restartu, tak teď ho mám na dosah. Chtěl jsem ho sice (nerealisticky) :) začít tím, že to tady úspěšně uzavřu, ale to už by bylo moc štěstí najednou.. A asi bych si toho patřičně nevážil a asi by to otupilo ten "výukový" efekt z posledního 1.5 roku..:).
PPS. Všem kamarádům a známým ještě jednou dodatečně  moc děkuji za podporu!