sobota 28. srpna 2010

Rituály? Rituály!!!


Doufám, že jsem se opět odrazil úspěšně zpět do treningoveho procesu. Čtu, že spřáteleným blogum nejde běhání, prostě buď ztráta motivace, nechuť, únava nebo kombinace všeho dohromady... Upřímně, ani já, starý pes na tom nejsem jinak. Ovšem mám výhodu, protože alespoň jednu věc si při té motivaci uvědomuju. Uvědomuju si, jak moc to pobíhání k životu potřebuji a jak by to bylo bídné (a mě jak by mi bylo bídně), kdybych běhání neměl.

Proto se snažím používat různé pomůcky, berličky, triky k tomu, abych případně překonal lenost, zmatky nebo nedostatek času a prostě VYBEHL. Sice už nejsem úplný začátečník (od počátku 2009 mi můj profil na bjehej com(uzes) ukazuje přes 4.700km), ale cítím to pořád stejně. Pořád si říkám, že možná právě dnešní vyběhnutí je to nejdůležitější, říkám si, že možná, kdybych "to" dnes zanedbal/odložil tak to bude špatně. Nebo myslím na to, že jak na sebe obléknu svoje hábky a vyběhnu, tak je to OK, za nějakou 1/4 hodinku už je mi dobře a po doběhu jsem v rauchu:). Uvědomuju si, co už jsem všechno překonal a raduju se z toho.

Nejlepší jsou ta vítězství po ranním vstávání, kdy musím pracovat třeba ještě pozdě večer nebo dlouho do noci a ráno brzo vstát? To je boj. Ale když vstanu, zaběhámsi, překonám kousek sama sebe, tak se cítím jako vítěz. Třeba teď o dovolené v Alpách. Chtěl jsem běhat, ale nechtěl jsem tím omezovat svoji nejmilejší manželku, jasné slunéčko:) a tak brzké vstávání byla jediná volba. Ten pocit toho nesobeckého sobectví, kdy myslím na svoje pobíhání a snažím se to skloubit tak, aby blízcí netrpěli ten taky stojí za to..

Jjo a nějak si víc a víc uvědomují, že každá překonána překážka mi dává větší sílu -- nebo že by to byl klam? :) Chystal jsem se na sobotní výběh a venku před půlnoci lilo.. vlastně mě nenapadá, že bych běh odložil, jen věřím, že to nebude úplná průtrž mračen jako v Zell am See (nic takového jsem dosud nezažil). Úterní absolvovaný běh ne v dešti, ne v lijáku, ale v běsnění živlů, mě vyloženě zocelil:). A tak jsem věřil, že pokud nebudou padat trakaře, ráno vyběhnu, nejlépe nepřemýšlet, skoro jako stroj narvat na sebe málo:) promokavou vestu a vyrazit. Ovšem déšť a vítr, blátivé cesty mě skutečně prověřily, jednu chvíli (v dešti na cca 19km) někde u Kuchaře jsem dokonce myslel na DNF(!), že bych jako zavolal své nejmilejší, jasné slunéčko, aby si mě přijela vyzvednout. Ale nějak jsem se zasekl, řekl jsem si, aspon si dáš ten rozbitej zip u vesty spravit:), aby se dala zapnout vesta a nebyla zima. A pokračoval v běhu proti větru a dešti. A co se nestalo... Asi za 10 minut ustal déšť a zmírnil se vítr. BYL TO TEST!!!:), tak nějak nás ten běžecký maník zkouší. Zatím snad procházím...

I když... nevím jak vy, ale já musel v poslední době bojovat s motivaci/krizemi relativně často, když jsem měl běhat intervaly. Jednak nejsem žádný Bolt, plánovaný km s časy kolem 4:15 min/km je velká výzva, jednak běhání intervalu otevírá moji bolestivou otázku jestli k běhání potřebuji nějaký lepší čas. Takže dvojnásobný průšvih. Ovšem nevím jak, teď už se mi druhý týden podařilo plus minus držet tempo 4:20/km ve dvou 4km i ve dvou 5km úsecích. Hned jsem se pochválil, nevím proč, kde se to vzalo, asi taková průběžná odměna za moji zarputilost a výdrž.

Ovšem zkušenosti velí, vždy, když je dílčí krize překonána, nová se blíží:), proto si ten okamžik klidu před bouří užívám plnými doušky:). Vím, že se zase něco "vykotí", ale pevně věřím, že "to něco" opět překonám. A když už se ztrácí víra, jsou tu rituály!

Mějte se fajn, 12:)

5 komentářů:

  1. Honzí, já Tě vážně miluji! Tvoje články jsou úžasně nabíjecí. Vždycky si říkám, že musím hned vzít boty a vyběhnout :-) Peggy

    OdpovědětSmazat
  2. myslím, že to celkem sedí. Sice nejsem takovej fanatik, abych běhal v lijáku, to se dá provizorně zařadit jiná aktivita a vyloženě prolitých dnů naštěstí až tolik není.
    Jinak mám pocit, že je dneska móda říkat tomu, že má člověk trochu kopr, krize :-)
    Sem se hlavně těšil, že si přečtu něco o rituálech, jak je ráno potřeba hned po vzbuzení sednout a spustit aspoň jednu nohu na studenou podlahu, protože jinak většinou pokračuju ve spánku, nebo tak něco, ale to bude asi příště :-)

    OdpovědětSmazat
  3. 2 peg: :), potesila jsi me jako obvykle.. Myslim, ze ten maraton das jeste drive nez na jare:), ale je potreba se pripravit, ze u snu a velkych prani je nejvetsim nepritelem jejich uskutecneni!:) Neboj. Nejen, ze maraton das, ale vsechno bude OK. Tak to vidim ja, stary pes! 12:)
    2 jecminek: To vis, triatlonista ze me nebude:), ty se vzdycky pry probudej v ty studeny vode, na kole se vzpamatovavaji z toho soku a ten beh to uz je jen takova libustka pred temi zaverecnymi oslavami:)!
    Samozrejme, ze moje ritualy zahrnuji i spousteni druhe nohy na zem, rychle, abych neuzsnul, ale hlavne potichu, abych nevzbudil svoji nejmilejsi manzelku, jasne slunecko:). At se dari!!! 12:)

    OdpovědětSmazat
  4. Ahoj, s temi ritualy jsi mi pripomenul knizku od Fulghuma - "Od zacatku do konce":-)
    A s tim destem zase muj predvcerejsi vybeh z Jasne na Chopok a zpatky, kdy "samozrejme" zacalo na vrcholu prset.. a vcerejsi putovani po hrebenu Malych Tater (Chopok - Dumbier - Chopok - Polom a dolu), kde narozdil od tech Vysokych aspon nesnezilo:-)
    Ve vysledku nemam tedka po "konferenci" suche ani boty na behani, ani pohory, ani obleceni a v Olomouci chodim v lakyrkach a behat muzu akorat v petiprstacich a trenkach:-) Kdybych teda dokazal jeste dokazal udelat po dvou sestoupanych tisicovkach nejaky krok smerem z kopce:-)
    At to beha;-)

    OdpovědětSmazat
  5. Adame, to se nedivim:), ja to beru standardne, ze zacina nejvic prset na nejvzdalenejsim miste, ale zase kdyz uz o tom vime, tak co?:)
    Drzim palce do dalsich adrenalinovych pokuseni! 12:)

    OdpovědětSmazat

Zase jsem musel zapnout kontrolu spamu.. Omluva:)...