Je potřeba si dělat radost, aneb k důchodu blíž:)

Jak se začíná blížit podzimní slota, tak s počínajícími chřipkami se blíží i různé podzimní chmury, až depky.. Na to je dobře si i trochu plánované dělat radost. Neříkám, že je to všelék, ale Foglarovo pravidlo modrého okénka "radost sobě":).. má silný účinek. Pracovně tomu říkám Mažera (=MAlá ŽEnská RAdost).. ať už je si koupím nějakou blbost, semínka na jaro, nebo se cíleně zastavím a dám si třeba kafe/panáka a koukám chvíli na řeku, nebo na Václavák, na Hrad, zajdu do kina.. Věnuji pár drobných bezdomovcům a dám se s nimi do řeči..:).. [Nejlepší je (Petr) u hlavní pošty.. se kterým se vzájemně zdravíme.."Nazdar kamaráde!" .. což je pro kolemjdoucí obzvlášť pikantní, když jdu kolem v kostýmu profesora [=v obleku, s drahými hodinkami na ruce:)].

Já samozřejmě nevěřím na hloupé řeči levicových aktivistů, že pohlaví je sociální konstrukt:)....ale věřím, že to, jak se člověk cítí, není úplně objektivní, ale hodně závisí na nás samotných.. Stává se mi to dnes a denně.. Když třeba v rozhovoru líčím kolegovi nebo známému nějakou "veselou" a "skvělou" příhodu, která se mi stala.. tak často zjišťuji, že on(a) ji bere jako neskutečně trapný a špatný moment, kterého by se chtěl, skoro za každou cenu vyvarovat, zatímco já si to neskutečně užívám a mám z toho děsnou legraci a radost:), tak on na mém zážitku vlastně nic hezkého ani pozitivního nevidí..:)

V situaci, kdy já se neskutečně bavím a při vyprávění si to užívám znovu .. tak můj kamarád říká.. člověče, já bych umřel hanbou.. nebo tohle bych nedokázal.. Ale myslím si, že je to obecně špatně.. Život je krátký a nestojí za to se brát příliš vážně a opravdu je skvěle si vychutnat okamžiky, které jsou jak z Kameňáku...

Mého známého už nalomila moje konverzace v Lidlu, kdy jsem při nákupu zlevněných běžeckých kousků v klidu koupil dámské běžecké kamaše (na zimu) a na doporučení/varování prodavačky, že jsou dámské .. jsem bez mrknutí oka přiznal, že jak se teplota dostane pod 5C, tak jsem technicky vzato.. žena..:)..

Nebo, když jsem v létě ve všední den dopoledne probíhal údolím, tak jsem se nechtěně dostal blízko natáčení nějakého erotického filmu/šotu.. Zastavil jsem a dal se stranou do řeči s jedním (patrně z tvůrců).. Zaujala ho myšlenka náhodného kolemjdoucího/běžícího a byl jsem dotázán, jestli se nechci nějak "aktivněji" zapojit do natáčení:).. Odmítl jsem "skvělou" nabídku:) s tím, že moje vybavení určitě nemá patřičné parametry..:), ale byl jsem při jeho pohledu na mé upnuté běžecké kalhoty ujištěn, že jsem normální průměr:).. Tak jsem zkusil kontrovat, že to asi bere z tradičního divadelního pohledu.. kdy "i s malým kašpárkem lze hrát velké divadlo..":)... Jeho upřímná odpověď.. "No u nás ne..:)".. mě úplně rozsekala.. a musel jsem v potlačeném smíchu odběhnout, abych nerušil natáčení filmu s evidentně velkým tvůrčím potenciálem..:)

Po Stromovce mám vždycky:) narozeniny.. Na státní svátek si změním číslovku v záhlaví svého blogu, už mám s Míšou naplánované běhy na příští rok -- některé jsou tak trochu loterie:) -- ale i když jsem tenhle týden přes mraky práce a povinnosti běhal minimálně ... tak se do budoucna těším jako malé dítě.. nebo spíš jako babka na důchod!:).. Budou to moc hezké akce a závody. Stojí za to se na ně pořádně připravit -- a možná i trochu víc trpět:)!

Všemu zdar! Podzimním depkam zmar!

Naším skvělým zážitkům a úsilí zdar, ... ultra zvlášť!

12:)

(Ultra) Maratónská super-kompenzace, aneb maratón ve Stromovce jako průzkum bojem:)

Když se mě před několika měsíci Míša M. ujala:), tak jsem byl běžecky skoro zlomený. Ronda v háji, větší ultra už jsem v duchu odpískal a začal slovy Veverky Sudetského vážně přemýšlet o nákupu prutů, abych se místo běhu dal na rybaření:)...

Navíc při řešení GDPR -- tedy při pohledu na své rodné číslo :) -- člověk moc optimismu nezíská:), ale bojovat je třeba (!). Listoval jsem si proto svými zápisky tady na blogu z doby před 8-9 lety a snažil se vzpomenout na svůj každodenní boj, na cílený "trénink" a hlavně se znova přesvědčit, že to funguje:). A tak jsem se snažil (v rámci možností) připravit na maratón, i rychlejší běhy, tempa, výběhy do kopců.. Nadšení a zoufalí muži dělají často zoufalé věci, že?

Můj nejlepší maratónský čas má hodnotu 3:03:35, ale je z roku 2012 (Stromovka), po padesátce jsem většinou hladký maratón běžel v rozmezí 3:30-3:27.. ale má to všechno takový zhoršující se trend.:). Takže letos, když jsme po mém utra-maratónském extempore v Irsku s Míšou plánovali Stromovku jako "poznávací" maratón (průzkum bojem), tak Míša věřila v čas kolem 3:25, já si po Irsku upřímně říkal, že cokoliv pod 3:30 bude naprosto skvělý...

Týden před maratonem (minulý pátek) jsem s Míšou běžel něco delšího v Břežanském údolí (26km), kdy jsem od ní sice slyšel, že týden před maratonem to není úplně optimální, ale že si s tím jistě poradím..:). A při běhu jsme probrali moje šílené plány na další rok i "strategii" na Stromovku, slyším sám sebe, jak říkám, že bych chtěl rozbíhat pod 4:30 na kilometr -- a na co se M. dívala divně, protože moje tempové běhy byly cílené na 4:40 plus mínus.. Ale jak vtipně podotkla, zvyky z ultra se hodí.. Pokud to dobře rozběhnu, tak nějaké píchání v boku nebo jiné bolístky mě moc nezpomalí:).

Večer se chystám takový rozechvělý:) na závod.. přemýšlím jaké si vezmu boty ("růžovky, adidas boost), tričko.. a moje nejmilejší manželka to komentuje slovy, ty naděláš.. vždyť je to jen 42 km..:). Snažím se jí vysvětlit, že bych to ale rád běžel rychle.. pod 3:30.. Na to mi říká, 3:30? Já myslela, že poběžíš na 3:12! Dvanáctka je přeci tvoje číslo, ne? Potřeba vysvětlit, moje D. neběhá a vůbec tomu nerozumí:), nicméně se velmi často trefí do mých výsledků, viz například poslední Irsko.. Během pár minut jí velmi sofistikovaně vysvětluji, že tentokrát.. tentokrát je ale úplně vedle, jak ta.. borovice:). Před měsícem těžké ultra, po krátké regeneraci jsem to postupně rozbíhal.. trénoval jsem tempa zhruba na 3:25...Vyslechla mě, ale zopakovala, že když se budu snažit, tak že doběhnu 3:12 a zase si začala číst knížku. No nezabili byste ji?:)

Ale trochu mě to nahlodalo, říkal jsem si, všichni mluví o maratónské super-kompenzaci ve smyslu, že například po regeneraci po maratónu si běžec střihne třeba velmi rychlou desítku.. No já jsem měl náročných 200 v Irsku, tak by maratón (v tomto pohledu také 1/4 vzdálenosti) mohl být dobrou "super-kompenzací":).. A tak jsem rozhodnutý to rozběhnout co to půjde, v rámci možností:).

"Trochu" mi to kazí moje ultra zvyky. Velmi vydatná snídaně (tři vajíčka na sádle se škvarky) se při rozklusání ve Stromovce velmi silně snaží podívat ven z mého žaludku, aby zjistily, co tak zajímavého se tam venku děje.. Nechávám D. vzkaz, že je mi blbě, že nevím, jestli budu zvracet teď, nebo až na trati. Ale vím, že jsem v sobě dokázal udržet jídlo i horší situaci.:). Vítám se s Míšou (a s Petrem) a dávám jí do úschovy svoje dvě Kofily. Míša vtipně glosuje, že netušila, že se na tohle běhá.. Možná ultra?:)  Stačím ještě na sebe prásknout vajíčka, vidím oči v sloup:) .. a jdu na start.

Já, jako číselný labužník, dokážu ocenit svoje startovní číslo 43, stojím až moc vzadu.. Ale pak mi uvědomím, že M. se sem speciálně táhla, aby mě povzbudila a aby mi pomohla... To nejde běžet první půlku nějak opatrně. "Valar Morghulis" ! .. A vyrazím ze všech sil. Moje hloupá výchozí pozice na startu mě sice stojí trochu extra sil, ale brzo si najdu svoje místo v závodu a postupně točím kilometry.

Tak, tak... I ve starých kamnech můžou občas bouchnout saze:). Prvních 10 kilometrů pod 43 minut.. Říkám si, herdek, to nemůžeš moc dlouho vydržet.. Na takovýhle sprinty:).. nejsi připravenej.. ale půl maratón 1:32:23. Začíná mi pomáhat Míša.. natěšená tím, že se fakt snažím.. tak se mnou pobíhá a doslova mě táhne, stejně jako malé děti táhnou za sebou dřevěného kačera na provázku:). M. moudře 2-3 kroky přede mnou (říkám si, až budu zvracet, aspoň jí nezašpiním), ona mi potom vysvětlila, že když běžela vedle mě, tak jsem měl tendenci něco furt povídat.. Cílem bylo, ať nemluvím a běžím, co to jde..

Po každém okruhu přecházím do chůze.. Těch pár potenciálních ušetřených minut mi teď nestojí za riziko ztráty sil. Stejně jako velcí běžci uvažují o optimálním gelu, tak i já zpytuji svědomí a přemýšlím, že příště asi zkusím chleba s paštikou/chilli a chleba se sádlem a na trať Jesenku/Piknik/Pikao :). Ale konec se rychle blíží.. V závěru posledního kola je mi jasné, že to bude skvělý čas.. Zpomaluji, abych nedobíhal v poblitém tričku:).. Na oválu profesorsky:) kontroluji čas na hodinkách a dobíhám v neuvěřitelném čase..

3:11:59

O vteřinu dříve než řekla moje D... 55 místo, 8. v kategorii .. "téměř důchod":).


Možná si pamatujete na skvělou reklamní hlášku z minulého tisíciletí: "Jsem holčička Vendulka.. Poslouchám maminku a Evropu 2" :)... Tak já musím přiznat, že Evropu 2 sice neposlouchám, ale svoji nejmilejší manželku evidentně ano.:). Typický běžec pod pantoflem.. Žena řekla 3:12, běžím na 3:12..:).

Všem za podporu, TB trénoval ve Stromovce a v protisměru mě několikrát zdravil a povzbuzoval, Niki s kočárkem v zatáčce.. Ale hlavní dík patří samozřejmě Míše M. Tedy, co ta ze mě dokázala dostat? Klobouk dolů. Jsem přesvědčený, že kdyby měla v péči babku s chodítkem, tak do roka je z toho maratón pod 4!:)

Všemu zdar! Našim kamarádům, trenérům a ultra.. zvlášť!
12:)

Stromovka přede mnou, aneb moje hitparáda nepříjemných běžeckých otázek..:)

Neměl jsem teď bohužel dost času, abych se vrátil k pravidelným zápiskům .. i když chuť a příhody by jistě byly:).. Jen občasné tréninky s Míšou, jsou plné veselých zážitků -- třeba když jsme posledně běželi do kopce, tak ráno dávala krev (což jsem pochopil, protože jinak bych nebyl schopen za ní "vlát") -- na příště, až bude v plné síle už mám připravenou modifikaci.. Může mě táhnout do kopce na gumě, stejně jako sprinteři za sebou tahají pneumatiku:). Nebo páteční delší, kdy  jsme "na pohodu" běželi bez vody 26 km po práci (kolem Závisti a v Břežanském údolí) -- přeci jen deset dni do maratonu -- tak jsem pochopil, kde se ta vytrvalost a rychlost rodí.. Běžící stín by jistě přihodil svoji moudrost, že ultra se rodí v unaveném těle a na unavených nohách.. :)

Ale doba je nesmírně dynamická:).. a tak si ve sbírání sil na maraton ve Stromovce cvičně sestavuji svoji hitparádu nejšílenějších otázek které dostávám ohledně běhání... Vezmu to postupně:

1) Ty běháš? Pokud je pronesená ještě s patřičným údivem v hlase, tak je to asi jedna z nejhorších otázek, kterou si pro rekreačního běžce dokážu představit.. V hitparádě žahavých dotazů úplně nahoře, 5 medúz:). Jasně, nejsme žádní Keňané, ani nevypadáme, že bychom bojovali s anorexií.. Spíš "rozumná":) zásoba tuku naznačuje, že jsme anorexii úspěšně porazili!:)... Tak jako tak, tahle otázka je zdrcující stejně jako rána Torovým kladivem.

2)  A už jsi to uběhl(a)? Taky skvělý gambit pro někoho, kdo se třeba připravuje na svůj první maraton nebo něco "nového":).

3) Proč běháš? Případně doplněné alternativní otázkou -- Proč neděláš nějaký jiný sport? 
Pravda řada mých kamarádů a známých mezi sporty různě migruje.. Triatlon, kolo, koloběžka, (zimní) plavání, lyže, skialpy... a to nemluvím o jiných alternativách, kolektivních sportech... Já jsem typický typ zoufalce:).. Nic jiného než běh nemám, takže moje věrnost pobíhání je nezávislá na módní vlně běhu. Nesnáším odpovědi, že běhám pro radost -- líbí se mi provokativní odpovědi jako.. "pro nasr*ní těch ostatních"... nebo "běžci mají lepší sex"..:).
Z rubriky .. Američtí vědci zjistili.. si dovolím nabídnout naprostou perlu. Není potřeba běhat, stačí jen myslet na to, že běháte a tělo se zpevní..:). Odkaz zde.

4) Ty ještě běháš? Paralela č. 1) s tím, že tázající je buď udiven tím, že ještě žiji, nebo že jsem schopen se ještě pohybovat:). No fuj!:). Tady stejně jako odpovídal jeden náš příbuzný, který ve svých 90 letech si sám přerovnával střechu a lakonicky to hodnotil se slovy.. "ale už to nestojí za nic.. už i hlava se mi zatočí:)"... tak i já otevřeně přiznávám nastupující stáří a demenci -- viz například Kerry Way Ultra (KWU), kde jsem už po třiceti hodinách v blátu, vodě a dešti měl exkluzivní halucinace, sbíhal z cesty, pletl si běžce s beranem.. inu stáří:).. ale furt bojujeme..

5) .. pro ultra v těžkém terénu/v horách .. Ten poslední závod, to bylo takový pochoďák, co? Odpovídám, jjo, byla to taková turistika:). Ony průměrné rychlosti jsou zavádějící, že? Třeba KWU jsem měl průměrku lehce lepší než 5km/h.. což je pravda pochodové tempo:)... dává pro toho, kdo nikdy nic delšího neabsolvoval zkreslenou informaci.. před půlnocí jsme na jedné stanici strávili skoro hodinu (najedli se, napili.. skoro do bezvědomí), ale byl to skvěle investovaný čas.. protože potom dalších šest-sedm hodin nikde nic nebylo:).. Nebo si okolí neuvědomuje, že jste skákali taky v technickém terénu nahoru dolu.. kde závodníci jako Honza B., Anka S. ,, Míša M... to drtí rychlostí 3km/h..:). Ale mě to nakonec těší. Je to důvod nebrat se nijak vážně:).

6) Co zranění? Asi máš v háji kolena/kyčle, co? Tohle je na zabití. Lhát se nemá.. Když řeknete po pravdě, že je to v podstatě super (potřeba brát v úvahu svoje rodné číslo).. Tak máte pocit, že se rouháte, že na sebe akorát můžete přivolat nějakou pomstu bohů.. Proto na tyhle otázky reaguji nějakým úhybným manévrem.. Například.. "Nechme sport stranou.. budeme se bavit o ženských.. taková Fibingerová.. ta měla vrh/vrch, co? :)..."

Sám za sebe vidím největší nebezpečí v těch nevyslovených otázkách, které si klade asi každý z nás.. Jak jsi na tom? Zlepšuješ se? Nezhoršuješ se moc? ..
Koukal jsem, že přístup ostatních je fakt různý. Někdo volí variantu .. "nezměřitelný běžec" .. tedy hlásí se jen na (těžká) ultra .. většinou v horách, kde čas záleží na tolika faktorech, štěstí i počasí.. že porovnání není skoro možné. Jiný jde do sluníčkového extrému, který bych nazval "radostný běžec" .. tedy běhá čistě a jen pro radost, nejlépe bez hodinek:). OMG! Guru ani zenový běžec nejsem, takže nepřipadá do úvahy:). A tak zbývá varianta "běžec alkoholik" .. který prosazuje.. nalijme si čistého vína:).

Proto jdu tuto sobotu (13.10) na maratón do Stromovky. Kde jinde si nalít čistého vína, že? :) Zdejší maratón se zrodil v roce 1963, stejně jako moje maličkost, takže o důvod víc tam být. Moje forma není žádná hitparáda:), místo tempových běhů a ideální rychlostní přípravy jsem si střihl Irsko:) a následně dodělával hromady nakumulované práce... Ale není to výmluva. Pokud jste začínající maratonci (nebo starší ročníky) a chcete můj skalp:).. tak se sejdeme na startu... Ještě mají volná místa:)...

Tak jako tak poběžím, co to půjde. Je to pro mně správný výchozí test. Žádné výmluvy.. "Check and balances", ..."nastavení zrcadla" .. nebo, jak my alkoholici říkáme.. pití čistého vína :). Co víc, Míša říkala, že mě přijde podpořit a třeba část posledních kol popoběhne se mnou:). To je sakra závazek..

Držte mi palce..
Všem, co se nebojí se postavit hodinkám.. a bojovat proti času.. zdar!
12:)

PS. Jaké jsou vaše nepříjemné (běžecké) otázky.. a jak jim čelíte? :)