Ještě ve středu jsem byl v útlumu, ve čtvrtek jsem konečně zase vyběhl s Deri a svět začal být hned veselejší:). Večer mi píše Luboš, že si bere dovolenou a že chce běhat v karlštejnských hvozdech... hned mi zní v uších babiččino.. Hansi..Ty kamarádi.. ty tě dovedou akorát tak do průšvihu:)! No nedá mi to a ze zájmu se zeptám, kam to běží,, a dozvídám se, z Berouna míří do Sv.Jana pod Skálou, pak lesy kolem, Ameriku, lomy, Mořinu Karlštejn..Přišlo mi to jako dobrej nápad mu vyběhnout ze Stodůlek naproti.. cesta tam, mezi 21km (s kufrem 26), pak něco poběháme spolu a pak se uvidí:).
Sice na mě díky cestování v MHD začala lézt nějaká bolest v krku a rýma, ale věřím, že pomalý běh léčí všechno, takže domluvená trasa, vytisknu si mapu a jdu s klidným vědomím spát. Ráno venčím Deri, na všechno dost času a najednou zmateně vybíhám, mapu a půlku věci nechávám doma a tak běžím s tím, že se to doladí po cestě, což se mi tedy moc nepodařilo.:).. Ale co bylo super, jak jsem zabloudil u Roblína a Zvonoklas (kam jsem vůbec neměl běžet), tak mi při radách kudy kam, nabídla jedna milá domorodkyně, že tam jede za chvíli autem a že mě tam klidně hodí.. To bylo dilemma:), ale co, vyrazil jsem po svých, Luboše doženu taky po svých..Byl to nakonec moc pěkný výlet, na řadě míst turistické značky zmizly, protože kus lesa a cesty byl čerstvě vykácený, někde pro jistotu nebyly vůbec, ale všechno jsme prohlídli, já ještě na Americe konečně zařval z plných plic "Atanáááá Vinettou!!", pak mi přestala sloužit baterka v mobilu a tak vím, podle Lubošovo navigace, že se moje cesta se pohybovala někde mezi 40+ až 45km, pěknej výlet, hned km poskočí, že? :)
Dorazím domů, udělám co třeba a zjišťuju podrobnosti na dnešní ŠUTR. Pavel hned říká, no přeci bys neběžel jen jedno kolo? 18km nestojí za to, pojď se mnou na dvě, aspoň něco poznáš!:).. No babička měla zase s těmi kamarády pravdu:). Ráno vyrazím na ŠURT ve velkém stylu. Tentokrát jsem nechal doma nejen mapu kudy tam a názvy ulic, kde parkovat, mapu ŠUTRU, ale i bágl a náhradní oblečení. Prostě, když se daří, tak se daří!:)
Vnitřně cítím, že dnešek bude opět krásný den a že o zážitky tu nebude nouze.V prvním kole, kdy mě ještě navigoval Pavel, jsem si to moc užíval, ovšem, kdo mě zná, ví své.. kecal jsem celou dobu a nedával pozor na cestu:). V tom druhém, kdy jsem Pavla pustil dopředu s tím, že já rychleji nepoběžím... výsledek se dal čekat brzo. Po pár km jsem dvakrát exklusivně zakufroval, při druhém hledání trasy jsem dostal zpět no skoro as ke startu.. A v tu chvíli v hlavě ďábel našeptavač:). Říkal, tak se na to vykašli, běháš tady jako utrženej vagón:), evidentně ti to nejde, zabal to.. No málem, málem jsem těch pár desítek metrů vylezl a druhé kolo vzdal.
Nevím, jak to máte vy, jestli patříte k rozumovým nebo pocitovým běžcům... Rozumově založený člověk nemá problém vzdát závod, když se mu nedaří, čas bude stát za pendrek:), tak co se snažit... Pocitový běžec, mezi které se počítám, ten se bojí, že příště bude vzdát daleko jednodušší a že právě ten boj, který teď svádí(me) je ten nejdůležitější. Prostě vzpomněl jsem na Stína, na svoje dosavadní boje, otočil se a běžel znova tu trasu, na které jsem už jednou zabloudil a hlídal jako ostříž značky, abych si pamatoval tu poslední, v případě, že se zase ztratím..
Rozhodně to bylo zajímavý, ten závod mi hodně dal a mám z jen (tradičně) velkou radost. Největší mám radost z toho, že jsem se zase vrátil na trasu, odolal pokušení a závod navzdory všemu hezky a v pohodě doběhl:).
 |
| Ten nápis před tím krpálem mě rozesmál i při druhým kole.. Prý tohle neběží ani Dan. Prý to běžel.:) |
V cíli jsem slyšel, že mě "porazil" Bubo a Pavel a mnoho dalších:). K tomu chci pro ty mladší jen pro upřesnění dodat. Nikdo mě (ani Vás) neporazil, byli rychlejší, byli v cíli dřív a já (Vy) jim to jako kamarádům přeju.. ale nikdo mě neporazil!!! Dnes jsem byl Hrdý Budžes! :) Dnes jsem zvítězil a moc si to užívám!
Díky za kamarády, díky za kufr! a pochopitene díky za ŠUTR!
Běhu zdar a ultra zvlášť! 12:)
