Žížala v Aiguibelle (druhé DNF), aneb klikař na cestách..:)

Začalo to vlastně celé v Dolomitech, kde jsem letos usoudil, že ze tří možností (nějak si vic ublížit, se štěstím dokončit a v půlce to zabalit) mi na uklouzaném vápenci ta poslední volba přišla jako nejvhodnější zakončení pro zodpovědného živitele rodiny...:)

No jo, ale jak se jednou začne s odpovědností, tak člověk neví kdy skončit:), ještě, že mezi těmi dvěma závody jsem úspěšně doběhl v Andoře.. Jinak bych si myslel, že začínám novou tradici:(.

Ale.. Upřimně řečeno, není si na co stěžovat.. Zážitků mám na dva filmy:) -- to, že nedoběhnu patří k věci, je potřeba se z toho poučit: buď se ještě lépe připravit, nebo se spolehnout na velké štěstí v závodě, a nebo to definitně odpískat:). 

Tak aspoň pár střípků ze závodu a kolem..

Nejedu tentokrát úplně na doraz.. Jsem ale hodně unavený a nevyspalý, plán je spát tentokrát v nějakém levném hotelu poblíž..dorazit ve středu navečer, a spát, spát..  V Ženevě máme zpoždění, v půjčovně aut mě předbíhají dva synové pouště s doprovodem.. Neměli velbloudy, tak nutně potřebovali benzinové ohře:). Chtěl jsem je původně upozornit, že tady celá skupinka lidí čeká ve frontě .. Ale při pohledu na volné splývavé oděvy doprovodu (kde by se mohl skrývat celý arzenál zbraní a výbušnin) jsem usoudil, že počkám..:). Když jsem došel na řadu, tak odměna byla sladká. Jeden z nich totiž vzal poslední malé auto s mezinárodní značkou (a jedu do Francie) a tak jsem za (ještě diskontní) cenu tří-dvéřového vozu získal vymazlenou Toyotu, automat, hybrida s navigací.. Všechno na knoflík, od startování až po ovládání sedadel, dvojitá střecha..Při sklopení zadních sedadel vzadu vzniklo prostorné dvojlůžko:).. Čekal jsem malého Citroena s manuální převodovkou, snad to taky budu umět řídit..

Nicméně hotel se ukazuje jako celkem dupárna, využívaná převážně řidiči kamionů a pak náhodnými návštěvníky.. Údajně je celý nekuřácký, ale můj pokoj čpí jako slušně zakouřená hospoda, až se rozkašlu:), otevřu okno a jdu se naivně zeptat na recepci po jiném pokoji:). Je prý úplně plno, a patrně mají zvyk cizincům přes cestovní portály dávat ty nejhorší pokoje:). V tom počasí a v poloze pokoje určitě.. Tedy pokoj by byl jistě skvělý v přípravě na Bad Water maraton, ale mohu experimentálně potvrdit-- okénkem, ke kterému vede pouze úzká průrva, v rozpáleném baráku teplotu pod 40C v pokoji nedosáhnete:)... takže noc byla spíš stavem bezvědomí než spánkem..i když v případě delšího pobytu by to byla fantastická aklimatizace  :).

Druhý den se konečně vidím se Samem a s oběma Petry, reprezentujícími špičku českého skyrunningu. Tvoříme vyváženou skupinu-Petrové budou bojovat na čele závodu a my se Samem to budeme jistit z úplného konce, urputným bojem o limity:). Škoda, že trať nám všem jistým způsobem nakopala. Už jsem se těšil, jak se budu moci přihlásit o zásluhy na jejich umístění (že to byla jen šňůrka na pytel a náhradní baterky ponechme stranou)... Proto mě jejich odstoupení dvojnásob mrzí. Hergot to by byl titulek.. "Jak jsem pomohl českým skyrunnerům na stupně vítězů".. A tak.:)

Nakonec se rozhoduji poslední noc přespat v autě poblíž české skupinky. Autobusy odjíždí ve 3h ráno, to je akorát čas, kdy se mi podařilo včera usnout.. Saunu nemusím každý den, sice podlaha auta i při podložení kalhotami a tričkem není nejlepší lůžko, ale třeba to na dvě-tři hodinky normálního spánku vyjde..

Navíc--letos i oficiálně zrušili extra fleecovou bundu, takže všeobecná radost. Sedím tam u skyrunnerů, piju šíleně silný kafe uvařený na plynu a pozorně poslouchám rady zkušených běžců .. Zjišťuji, že základem lehké povinné výbavy jsou nášivky "Goretex":), umět bez mrknutí oka sbalené tenké tričko s dírami na zádech prohlásit za technický fleece, atd.:). Nálada je velmi dobrá -- naši reprezentanti si přejí, aby trať byla kamenitá a ne moc běhatelná, OMG! ... Předem splněno:)!.. To já se těším, do stanice Super Collet, z ní do cíle už je to skoro "normální" horský běh s několika těžkými úseky.. Jen se tam dostat ne moc nerozsekanej:)...Ony časy vítězů a vynikajících běžců kolem 28 hodin něco naznačují ...

Ještě že se Sam nechal přesvědčit na jedno večerní pivo, jinak bych musel pít sám, a to není dobré znamení.. Vstáváme kolem 2:30, snažím se po ránu vypít co nejvíc vody, v autobuse do sebe natlačím 1.5 litru, před startem ještě dva čaje.. A horký den může začít:). K první stanici -16km, 1.500m výškově - je to standardní pohodička. Široké cesty, postupně přechází v užší .. Stoupání do kopce, ale vše v lesích, slunce ještě pořádně nevykouklo:).., to druhý úsek už je překrásný .. Právem součástí Natura 2000; jezera, jezírka, ovce (a pozor i psi), toho bych měl rád víc. Roadbook říká - ".. první horská trailová pasáž. Pokud je to pro vás náročné, je pravý čas toho nechat."

Výstup na nejvyšší vrchol Croix de Belledonne, je kamenitý, ve značení už skoro vše v červené barvě:), ale pořád je to v podstatě (ve zdejších podmínkách) lehce technický terén.. V sestupových pasážích se už tu a tam objevují "černé" úseky:).. Tmavé kameny už se rozpalují od slunce, později by se na nich dalo i ohřívat jídlo:). Občas tu a tam pohozená vlaječka, naznačuje směr cesty, i při tom množství lidí se dá snadno sejít z trasy, potřeba si neustále říkat, kdy jsem viděl poslední značku??:)

To třetí úsek.. Jó to je chuťovka.. Velké, menší, ohromné kameny, přes sebe, a nejdříve tím nahoru, pak dolů, pak traverz:), a pak opakovat. A přitom na výpise vypadá celkem:) jednoduše.. 9km, 800 nahoru a dolu.. Ale většina obyčejných to usilovně skáče 3-4 hodiny, v plným slunci, nikde potok.. (To já jsem nelitoval dodatečných tak padesát výškových metrů v tomhle terénu a slezl kousek stranou pro vodu).. Úžeh, úpal.. Dehydratace to je tady skloňováno často. Přímo i nepřímo.

Třeba já diky horku přes den v rozumných stoupáních jdu sice slušně, ale ne tak rychle, jak bych chtěl--abych vyvážil svoji nedostatečnou připravenost na technické úseky zejména v noci a s unaveným tělem. Pod strašákem časových limitů, pak riskuji víc, víc padám.. Sice nic dramatického-jen jednou jsem vrávoral a zabránil pádu po zádech z kopce sešupem po břichu dolů pár metrů-- ale .. Začínám si uvědomovat bolest v levém koleni při sestupech v technickém terénu.. Ještě dál mě to zpomaluje. Příjemný náskok dvou hodin na časové limity mám co držet..

Přichází krize jak hrom. Na stanici už nemají polévku, ale prý tam na ni lidé čekají v pořadí .. Mám takový hloupý pocit, že místní, co došli po mě jí mají, holt jazyk je výhoda.. Ale možná jsou to jen moje halucinace:), tak jako tak jediné kalorie, co na stanici byly jsou v coca-cole. Už nemají ani oříšky, sýr, ovoce.. nic:). Zkouším se vyburcovat, přeci se na to hned nevy***u. Strachy s kolenem zaženu, rozhodnu se víc používat hůlky, zejména levou z kopce.. A jdu. Cíl je dostat se rozumně na life base, Playnet. Vim, že mám horší čas než v loni, ale snad se tam seberu, dám si polévku, zase naberu sílu, hlavně odhodlání dokončit.

Jjo, tentokrát černé barvy bylo rozumně, takže i s pomalým posunem se dostávám na stanici po 3 hodině ráno, ale zdržím se tu déle.. Nakonec žaludek přestane protestovat, dostal jsem do sebe dvě polévky a čtyři čaje:), čert vem coca-colu:), a  nalomený vyrážím.. Teď mě naštěstí čeká prudký výstup, to by mělo jít, pak při sestupu uvidíme:).

Hned pod stanicí dávám malý kufr:), minu odbočku.. Naštěstí se hlídám, už jsem chvíli neviděl značky a tak zastavím a začnu pátrat a nakonec se zkušeně:) vracím zpátky.. Na dalším rozcestí už jsem opatrný. Tady vidím šipku závodu, ale ukazatel na stanici s jiným názvem. Znejistím a začnu probíhat kolem a hledat jinou značku (z life base totiž vybíhá 85 km trasa a bojím se, že mohou jít drobet jinak). Potkávám jednoho francouzského běžce a ten mě uklidňuje, že jdeme správně.. Ptám se, jestli si je opravdu jistý a on že jo, že je ředitel závodu:), tak to musí vědět.. Tak jsme si povídali, on mi říkal, jak se speciálně letos připravoval, běh, kolo, lyže, ski-Alpy..Že mu to jde moc dobře, že byl ale nevyspalý z minulých dní tak si na stanici dopřál šest hodin spánku (!!), to mě položilo:).. [nicméně to spadá do kategorie - ztraceno v překladu:), na hotelu jsem zjistil, že spal hodiny dvě:)].

Tohle je typické, ale pozor, není to jen nahoru, ale i dolů
a v traverzu. A v noci? Neznám níc lepšího:)

Tak jako tak se snažím celý výstup s nim držet krok, stoupáme velmi svižně .. Nohy drží, ale na vrcholku jsou drobné kameny.. a při sestupu mi utekl a mrcha:) vzal s sebou i moje odhodlání dokončit.. Nechal mi tu jen rostoucí bolest v koleni, teď už se přenáší i do kotníku druhé nohy, jak se snažím šetřit levé koleno, tak se to někde jinde projevit musí:).

Konzultuji s jedním ze zdravotníků.. A ten mi radí opatrně sejít na Glejzin - a tam skončit.. Po cestě řeším dilema jo/ne/jo/ne.. S malým Medvědem si píšu SMS, už kvůli podpoře kamarádů, vim, že oba Petrové skončili.. Ještě mám čas, navíc mi ředitel vysvětlil, že limity nejsou tak striktní.. Šetřím nohy.. Přicházím na stanici pár minut před limitem, ale už zlomený:(, vim o nejhorších částech trati z loňska. Barevně značené jako černá a fialová:)..nahoru věřím, že se ještě vydrápu v čas, ale ten sestup bude bída s nouzí, .. Přítomný zdravotník (mluví dobře anglicky) mi říká, že stanice zavírá nikoliv v 10, ale v 11:20, limit na další (psaný) je ve tři odpoledne, ale ještě po 4 mě jistě nechají jít dál.. Inu dobře to vědět. Ale zároveň mi říká, ať zůstanu tady.. Že se tam z vršku, ani s té mezi stanice se nedá pořádně dostat. Že bych to musel sejít sám dolů na silnici (to si pamatuji z loňska) a že bych zbytečně pokoušel nohu a jim přidělával práci.. Rajská hudba, když jste nalomení.. Horší než deset ďáblů našeptávačů..:)..Vždyť dělám rozumnou věc:) a ještě jsem ohleduplný člověk, když už na to nemám, tak aspoň neotravuji ostatní:).

Ale jo.. Kdybych řekl, že jsem tom nepřemýšlel tam a zpět, tak bych lhal. Zároveň jsem rád, že nikoho jsem svými pokusy o zkoumání hranic svých možností zbytečně nezaměstnával, nohu ušetřil snad vážnějších poškození, ty drobné doléčím pomalým během:).. Příští rok rozhodnu, co a jak.. Nicméně silná motivace na to zvládnout lépe běhání v horách tu pořád je:), uvidím, jak a jestli se mi podaří se lépe připravit--jestli to v mém případě vůbec jde:).

Nebyl bych to já:), kdybych už nepřemýšlel, dělat jinak, lépe, usilovněji - tedy v rámci časových a fyzických možností:).

Píšu si zápisek na mobilu, písmenko po písmenku:).. Abych neztratil tu okamžitost a autenticitu svého zážitku, svých pocitů.. Bylo to moc hezký, náročný .. Jasně, nejsem odvázaný z druhého letošního DNF na technických trasách. Ten pochybující ve mně říká--žížala musí dostat víc jak 300 elektrošoků, aby pochopila, že nemá lézt do určité díry.. Kolik jich potřebuji já??:)

Ale ten nadšenec ve mně dodává--no a co. Tak jsem dostal od francouzské krásky podruhé nakopáno:).. Dá se čekat, že to zkusím znova! Nevím jestli hned v příštím roce, ale za pokus to stojí! Je ale jasné, že musím příště lépe.. Když nic, tak aspoň selhat lépe:).

Moc děkuji za podporu! Pár fotek jsem dodal:), něco víc je tady.

Všemu zdar!! Nadšení a ultra, zvlášť!

12:)

Punk v nás, aneb skywalker míří na opravný pokus do Savojských Alp:)

Jak se z běhání stává čím dál větší business, tak se mě občas ptají v práci nebo v sousedství, co si myslím o tom či onom.. a jestli podle toho běhám. OMG! :)... Většinou se snažím velmi smířlivě se zdržet jakýchkoliv rad.. ať radí odborníci, ale naučil jsem se při jednom z dotazů neskutečný termín: "indiánská chůze":), kdy pasáže rychlé chůze jsou prokládány pomalou vycházkovou chůzi.. Panečku!! To je něco!! To už mi připomíná známý matfyzácký recept na chlebovou pochoutku, kdy se mezi dva silnější plátky chleba vloží jeden tenčí:)...

Ale co -- punkeři v nás to neřeší -- ať si to každý dělá po svém. Určitě pro to existuje nějaký důvod, stejně tak, jako já mám silné důvody pro svoje ptákoviny:)... Ve středu mi končí intenzívní výuka a semináře, sednu na letadlo do Ženevy, tam beru auto z půjčovny a hurá do Aiguibelle na l'Chappee Belle.:). Myslím, že tenhle formát "nezávislosti" mi vyhovuje ze všeho nejvíc. Na nikoho nemusím brát ohledy, musím se sám o sebe postarat.. A pokud se něco zvrtne, nebo i pos*re, je to většinou jen na mně:).





Vždycky si při přípravě na nějaký svůj "závod" říkám, že si ho po těch všech zmatcích a úsilí v práci a doma opravdu zasloužím. Ale abych to uvedl na pravou míru, ... Samozřejmě, já budu "závodit" ze všech sil.. Ovšem ten výsledný čas bude vypadat, jako když si normální skyrunner zajde na vycházku.. I když na druhé stane, co je na tom špatného.. Jsem tedy skywalker!... TO ZNI HRDĚ! :)..

Opakovaně si říkám, že na posledním závodě ty šoky a nečekané zvraty už dosahovaly vysokohorských výšin a že už se to nedá překonat. Pak si ale uvědomím ten základní rozdíl mezi optimistou a pesimistou: Pesimisté totiž říkají že už nemůže být hůř.. zatím co optimisté s úsměvem dodávají ".. ale může!!"..:).

A tak během posledních dní buď sedím celé hodiny na zadku a oponuji různé projekty, přitom se snažím (potají) psát ještě nějaké reporty, dodělávat různé výpočty, ... doma k tomu ještě opravuji závěrečné písemky studentů -- a přitom všem uprostřed noci buď kolem skáče Deri a vyžaduje procházku, nebo mi leží na kolenou, musím ji jednou rukou hladit a případně druhou občas přidržet kostičku, aby si mohla něco u mě kousat... Mrcha tuší, že zase zmizím pryč! :)

Tradičně jsem si udělal svoje mapky, profily, vzdálenosti, metry... Během přehazování dat a výpočtů jsem snášel (tedy ne vajíčka, ale) věci na hromádky. Na l'Chappe Belle mají jedno zajímavé vylepšení. Budu mít jeden bágl, který můžu poprvé použít na 64km a pak ho převezou na 98km. Nemusím tedy řešit, co na kterou stanici a to je skvělé a spoustu věcí to zjednodušuje.. V jednom mám jasno. Beru si svoje nejlepší boty -- LaSportivy, Akasha. Začínám v 10.5, na přezutí mám 11.:). Co víc, "srabácky" si beru s sebou lehké nesmeky. V případě nouze mi na těch mokrých kamenech a sněhu v technickém sestupu dodají nejen jistotu, ale možná i půl hodiny k dobru:). Musím mít pocit, že jsem pro úspěšné dokončení udělal maximum.

Prostě tak! Jsem připraven! Miluju westernové hlášky, kdy do zavírajících se dveří totálně zdemolovaného salónu prohlásí vítěz bitky.... "Neměl do mě šťouchat"..:)... Přesně tyhle věty ve mně žijí, stejně jako odpovědi mého oblíbeného Phila Marlowa.. Například na důvod našeho výletu (a oběhu Lipna) jsem dokázal odpovědět slovy PM.. "Měl jsem tam nějakou práci..".. A jakou práci?? "Byl jsem tam pít"!:)..

A jak jsem ve formě:), tak i drobné kolegiální výhrůžky typu "udělám ti ze života peklo".. dokážu odvrátit slovy .."Děkuji za nabídku, jsem šťastně ženatý a zatím nehledám žádný další vztah":)...

Všemu zdar! Našemu úsilí a ultra.. zvlášť!

Ať žije l'Chappe Belle Integrale (144km)!

Držte mi palce! 12:)

:) FOMO, základ běžeckého tréninku:)!

Už jsem minule naznačil, FOMO -- Fear Of Missing Out, tedy strach, že mi něco zajímavého uteče..je v podstatě základem mé "přípravy" na ultra:).

V neděli jsem si s dcerou užíval krásný běh na Okoř, 36+, to si nemůžu nechat ujít... V pondělí po ránu, jako obvykle, před prací si obouvám běžecké boty, abych provětral Deri a (svoji účastí) "pomohl" chytit pár pokémonů.. V tom jsem si uvědomil, že po práci vyrážíme s Malým Medvědem na Lipno, podpořit TB v jeho tréninkovém úsilí s plánem v noci oběhnout přehradu. Asi to není úplně ideální teď po ránu běžet.. Ale to bych přišel o běh se synem a svoje "vzdělávání":) .. A tak běžíme, 9 km v údolí ještě nikoho nezabilo,že?:).. Odpoledne rychle naházím věci do batohu a vyrážím na sraz s MM. Tradičně jsem tu na minutu přesně.. Ovšem vyžadovalo to velmi dynamické přesuny na metro a autobus, ale Tomáš stejně jako já ani ve velkých zmatcích neztrácí klid a pohodu.. Přesně v tomto duchu nastupuji do auta a říkám--a sakra:).. Nechal jsem doma čelovku (a bundu), Tomáš kontruje .. Nabízí vychlazenou Plzeň:) a svoji náhradní čelovku.. Nádhera.. A tak po cestě ještě dokupuji náhradní baterie, lehce před osmou večer pijeme startovní pivo (MM) a protože další pivo není, tak si my s TB dáváme víno:)..

Abych to dal do správného kontextu = TB mě nalákal na trasu lehce přes 70 km, při příjezdu je jasné, že zapomněl započítat cestu k rozcestníku a zpět, což okamžitě posunuje trasu k 80, jak jinak:). 

Mám trochu obavy, jak to bude s logistikou výpravy. Jasně, TB 80 km uběhne s jednou 1/2 litrovou lahvičkou vody a s hrstí hroznového cukru:), ale já na celou noc potřebuji rozhodně víc než dva bidony vody.. Proto se zbaběle ptám, jestli aspoň někde mimo Lipno bude možné koupit pivo (sehnat vodu). TB optimisticky vykřikuje, ze je přeci olympiáda!! Všude kolem je spousta olympijských vesniček, barů.. Rozumíš?? Tady to žije skoro celou noc!!:).. 

A tak jsme vyrazili.. Lehce kolem 10 hodiny jsme v Lipně, v hlavní olympijské vesnici. Právě zavírají, jsme tu poslední návštěvníci, je vidět, že to se zdejším nočním životem to nebude tak prudké:). Rychlé pivo a pokračujeme.. Původně jsem se těšil na pěšinky, lesní cesty.. Ale pak si uvědomuji, že s nápadem přišel Petr a tak se poběží celou cestu po "inteligentním" povrchu.. Tedy po asfaltu. Úplná asfaltová odysea--jen doufám, že se dostaneme domů dřív a snadněji než bájný král z Ithaky.

Na 50 km, už jsem vysušený jako sušenka, jazyk se mi lepí na patro:), a tak koukám spolu s MM po vhodném potůčku.. Z mokřad a z potoků u kravských výběhů (zatím) pít nechci. Upozorňuji TB, že je v nich závadná voda. Chápavě přikyvuje a říká, že obecně tady kolem je špatná voda.. Ani oni na chalupě nemají pitnou vodu..!!!..:).. Oba s MM jsme v tu chvíli trochu znejistěli. TB se ptá, já jsem vám to neřekl? Ne:), co si myslíš, že celou dobu pijeme??:).. Po téhle informaci bylo hledání vodního zdroje na pití výrazně jednodušší :). MM jako král navigací po chvilí nachází hezký malý potůček., nakonec i TB maličko svlaží jazyk:).., já si ještě doplňuji lahve, přeci jen do cíle ještě tak 30 km.. Hezky ožívám.. Svět je krásný..:).

Jenže se blíží studená fronta.. Déšť a silná bouřka. Analyzujeme vzdálenosti mezi vesnicemi a čas mezi zábleskem a zvukem hromu.. MM nás uklidňuje, bouřka je daleko., stihneme minimálně ještě jednu/dvě vesnice (2-4km). Než stačíme rozebrat, jak to je, 31s mezi zábleskem a hromem se smrsklo na 10s začíná pršet. Kde se vzal tu se vzalo pár domků, pod přesahem jedné střechy se celkem marně snažíme schovat.. MM ukazuje sílu svých zkušeností: odbíhá do deště -- objevil totiž nedalekou osvětlenou budovu WC v kempu:), kam se přesouváme i my.. U horkovzdušného ventilátoru na ruce si moudře suším svoje tričko, celkově asi hodinu čekáme .. A pak ztuhlé a trochu prochladlé tělo rozbíhám, zahřívám..kochám se ranními mlhami..

Bouřka nás zdržela, ale před sedmou jsme na základně:), rychlá sprcha, TB nás hostí teplou polévkou, čajem.. Bereme auto a střídavým řízením se relativně snadno dostáváme do Prahy..MM mi potom prozradil, že jeho efektivita během dne klesla asi na 1/3, já se domnívám, že to u mě bylo stejné a v určitých fázích i horší. Jak jsem četl nějaký delší (komplikovanější) text, tak jsem se musel několikrát vracet a pokud jsem se potřeboval zamyslet, hrozil mi vždy mikrospánek. No jo.. stáří!:)

Ale abych neztratil hlavní nit svého vyprávění.. Oběh Lipna  byla skvělá kamarádská akce i velmi dobrý noční trénink, nicméně jsem MM během noci řekl, že VS na své odloučené lokalitě trpí:), že je se vyrovnat potřeba s pragocentrismem .. prostě, vyrazit do Liberce a něco kratšího, ale zajímavějšího si tam s ním zaběhnout.. Tím spíš, když vím, že má připravenou zajímavou a divácky velmi vděčnou trasu na Ještěd. A tady se ukazuje, že FOMO je fobie, kterou trpí většina mých kamarádů:). MVP do poslední chvíle i s horečnou si pohrává se svojí účastí [pomalý běh přeci jen léčí všechno:)] a Tomáš se také usilovně hlásí:). Jednak kvůli počasí a abychom také udělali víc práce.. Odjíždíme do Liberce "až" ve čtvrtek po 5 hodině...

Tedy jedním slovem nádhera! Doufám, že tvůrce trasy o tom napíše víc, a tak se omezím jen na tradiční konstatování -- Jizerky jsou překrásné a stále z nich neznám vůbec nic! Nicméně s VS a MM, navigačními mistry, jsem se cítil v pohodě a v bezpečí.. skoro stejně jako Jane s Tarzanem uprostřed džungle. Navíc nás doprovázel Pavlův pes Sam, který se občas zastavil a jasným pohledem dával najevo, kde se couráme:). Ale mám výmluvu!! Bylo to poprvé, co jsem v podstatě viděl Ještěd. Pokaždé, když jsme tudy běželi byla mlha, pršelo.. Ještěd byl v mlze a ve sněhu:).. tentokrát krásné počasí, dobrá viditelnost a tak jsem fotil.. jako japonský turista!:). Výlet utekl jako voda, večere u Pavla, pivo (já nealko!) a lehce po 11 vysazuji MM a za necelou 1/2 hodinu jsem i já ve Stodůlkách.

Právě v čas.. za 1/2 hodiny mi totiž začíná pracovně silně intenzivních 12 dní, které ukončí můj zrychlený přesun do Aguibelle, kde poběžím l'Chappee Belle. 

Všemu zdar! Našim fóbiím, úsilí o ultra a kamarádům..Zvlášť!

Díky plantážníci! Moc hezky jste to připravili!

12:)

Nad dopisy diváků, aneb nechci radit..:)

Často mi někdo z Vás, co sem ke mě zabloudí, napíše o radu a teď po Rondě se to nějak sešlo:).. Při svém velmi specifickém přístupu se nejen necítím povolán radit, ale bojím se i říkat, jak to dělám já:).. Moje žena vtipně podotýká, že bych akorát mohl dovézt lidi ke zraněním, do průšvihu nebo k zoufalství:).. Ono něco na tom je.. Kazdy jsme jiný a náš přístup k běhání se liší od striktně výkonnostně/závodního až po zážitkový a westernový..:).

Například, když vidím, jaké promyšlené tréninky a náročné metody používají naší závoďáci, nemusím mluvit o Danovi a Radkovi, ... ale stačí se podívat třeba na Ondru V. nebo na Petra V. (aka TB)... tak si uvědomuji, že většinu lidí by jejich trénink naprosto zlikvidoval.. Jediná záchrana je všechno výrazně přepočítat vhodným a vysokým poměrem dolů:). Ale oni mají trénink krásně promyšlený, strukturovaný, od intervalu, tempových běhů, po dva těžké běhy za sebou, perfektně naladěnou formu před závody, atd.. prostě když je sleduji-poslouchám-čtu, tak si vždycky řeknu.. Honzo, měl by ses taky se víc soustředit na rychlost, efektivitu, nácvik toho či onoho.. ale pak pod tlakem práce, potřeby starat se o psa, být se svými blízkými, stíhat práci, dům a zahradu -- to přehodnotím:).. 

A tak já nechtěně reprezentuji druhý extrém. Převážně běhám s Deri, s dcerou, se synem, do práce/z práce.. povídáme si při tom, teď sbíráme pokémony, dobýváme GYMy:)... a proto občas moje průměrná rychlost vypadá, jako kdybych byl babka a běžel s nůši trávy..:). Do toho náhodně vkládám těžce zasloužené (často noční) dlouhé, nebo nějaké "společenské-pivní-běžecké" akce s kamarády. Navenek to vypadá, jako úplná kravína -- ale nejlepší je, že moje moudrá trenérka.. to chápe, kladně hodnotí moji snahu:) a respektuje při svých radách moje specifika:).

Pevně věřím, že pro mě  -- obyčejného a staršího nadšence -- je rozumné se držet základního pravidla konzistence [běhám, jak můžu a kdy můžu .. a postupně si posunuji svoje cíle] a klidu [hlavně klid, hlavně se z toho, ani že sebe.. nepotento:)]. U mě je to základní poučka, jak na dlouhé běhy, tak i na horská ultra.

Nedávno ultra Miloš recykloval jeden svůj starší článek o běhání v horách, o potřebě aklimatizace.. a kdybych Miloše neznal, tak bych si myslel, že vlastní nějakou cestovku nebo penzión v horách:).. Pise o potřebné minimálně týdenní aklimatizaci, nutném (pravidelném) tréningu v horách, nácviku na nadmořskou výšku.. Určitě vhodné a potřebné pro reprezentanty a běžce se závodními ambicemi, ale my obyčejní -- my si to buď finančně, časově (nebo obojí) nemůžeme dovolit.. Při vší úctě k Milošovi, jako rekreační běžec takové rady musím brát s rezervou..:)

Celkem pochopitelně i moje nejbližší akce v Savojských Alpách - l'Chappee Belle - bude, stejně jako Ronda, v duchu S.W.A.T. Pokud možno nezávisle na ostatních, rychle tam, kombinace letadlo a půjčené auto, odběhnout a stejnou cestou zpět:). Žádná aklimatizace, žádné dlouhé pobyty..To, co si myslím a praktikují já, obyčejný trouba, krásně shrnuje jeden z mých nedostižných skyrunnerských vzorů, Honza Bartas. Dovolím si ho citovat: " Řečí ekonomickou, je dovolená vzácný statek a mé rozpočtové omezení mi nedovoluje s ním plýtvat. Život v Praze mě nutí na aklimatizaci nevěřit a tak pokud se závod nekoná v 5000  m n.m., nevidím žádný důvod být na místě startu dříve, než den předem. Stejně tak po závodě. S rozsekanýma nohama se sedět v kanceláři dá, opuchlí jsme tu z nedostatku spánku všichni a tak dobře zapadnu."..:)

Jen bych dodal, že jsem hluboce přesvědčený, že i obyčejný nadšený pobíhač se velmi často do cíle nějak doplacá bez aklimatizace stejně pravděpodobně jako s ní -- to usuzují podle sebe:).. a každý následně zjistí, jestli se mu to líbí a jestli je to podle jeho "gusta".. A podle toho se zařídí do budoucna, získá zkušenosti a v rámci možnosti se lépe připraví na další závody:).

Není to žádné fanfarónství, nebo nedostatek pokory. Naopak! Ale ultra a vysokohorská "turistika [tak ve skutečnosti v mém pojetí vypadá skyrunning:)] je můj koníček. Velký koníček, doslova kůň jako kráva!:) Ale neživí mě to, nikdo z mého okolí neomdlévá nadšením při pohledu na mě "výkony":)...Naprosto to chápu a snažím se proto minimalizovat ty přechody mezi "závody", prací a rodinou, tréninkem / abych všechny součástí udržel pokud možno v rovnováze.

Přemýšlel jsem, co je za tím, že běhám, tak "neefektivně" a "náhodně".Je to klasické spojení dvou mých fobií:

- 1) kilometrofobie: To si říkám, že pokud nenaběhám určitě množství km a nejsem na nohách dostatečně dlouho, tak mi to při delším ultra stoprocentně běžečtí bohové sečtou, a pěkně mě to skřípne..:)

- 2) YES man přístup s kombinaci FOMO [Fear of missing out - prostě se bojím, že něco důležitého minu:)]. Proto na výzvy blízkých a kamarádů většinou odpovídám ANO:), ale často se všechno sejde a pak je to pěkný mazec. Například dneska jsem běžel s dcerou na Okoř a zpět, počasí krásné, nedalo se jindy. Nádherných 36+km, poklidné tempo. Jenže zítra na noc mám domluvený s kamarády oběh Lipna, nočních 70+, ráno zase přesun do Prahy a potřeba pracovat na projektech.. a to se mi ještě rýsuje další krásná běžecká akce na středu/čtvrtek. V mezičase venčení Deri, běhání se synem.. To tedy uvidíme -- takhle šíleně běhá jenom TB, ale ne stařík z Povltaví:). Naštěstí dalších 10 dní budu mít hodně práce a tak před l'Chappe Belle budu zase (snad) víc odpočívat a pobíhat "s nůši"..
Prostě žádná logika, žádné velké plány, žádná sofistikovaná struktura tréninku:).

Tím jsem jen chtěl tak hromadné a obecně odpovědět na různé dotazy k běhání, na které se vlastně ani odpovědět nedá a ani na ne odpovídat není třeba. Všichni totiž určitě sami znáte odpovědi na své otázky.:) Tak jen jednu radu pro začátečníky a ultra novice -- Především všechno postupně, aby nás to bavilo... Nesnáším přístup "Rondu nebo nic":).. Případně dotazy, jak rychle a bezbolestně uběhnout Rondu? LOL. Absolutně netuším!! Já ji uběhl pomalu a stalo mě to spoustu km a hodin na nohou v přípravě. Určitě velmi neefektivně vynaložených, ale mě to netrápí. Jestli mám tréninkový plán hodně promyšlený, nebo mám jen rámcový -- má určitě vliv na celkový výkon, ale řekl bych minimální na moje pocity. A ty jsou pro mě nejdůležitější..

Všemu zdar! Našemu pobíhání a ultra.. zvlášť!
12:)

PS. Opravdu rady na téma optimální strava, nepít/nepít alkohol, strukturovaný trénink, aklimatizace v horách, atd.. ode mě nečekejte. Ne, že bych je nechtěl s nikým sdílet, nebo že mám nějaké "tajné" a zaručeně rady schované jen pro sebe a své známé..:).. Neběhám, ani netrénuji optimálně, jim všechno, piji pivo i alkohol, často i během dlouhých běhů nebo závodů.. na aklimatizaci moc nevěřím a většinou na ní nemám čas.:) Ale neříkám, že je to správně:). 
Prostě ptejte se těch, co to umí!!! Anka S., Míša M (je dokonce vystudovaná trenérka), ... na skyrunning.cz najdete seznam našich opravdu skvělých a zkušených běžců. 
PPS. Zkuste třeba v komentáři přidat pro ostatní typ na dobrého trenéra, se kterým máte dobré zkušenosti. 

Návraty, aneb běhání s pokémony:)...

Vždycky návrat z říše euforie do běžného života je pro mě náročný, zejména v tom, že je potřeba udržet potřebnou rovnováhu mezi mírou nadšení z dosaženého výsledku -- a určitě reflexe, co se dalo udělat lépe.. a jak se zase dokopat k tomu, aby člověk myslel na další cíle..:). Balancovat mezi chválou od kamarádů, pohledem do výsledkové listiny a tvrdou realitou, že v mém podání absolvování Rondy nemá s během zase tolik společného..:).

Nejlépe to vystihuje otřepaná hláska padoucha Hogo-Fogo, který jasně říká.. "Život pádí vpřed jako splašená herka -- a diváky pranic nezajímá zápletka prvního dějství!"... A tak už dva dny po návratu začínám nesměle popobíhat, abych se co nejdříve vrátil do svého úsilí.. Žádné posvícení netrvá dlouho, navíc... za měsíc (28.8.) běžím náročných 144 km (10.900D+) v Savojských alpách.. Je to můj "zavěšený" pytel -- na eChappeBelle je potřeba odčinit loňské DNF!

Pozvolna, ale ve své víře v konzistenci se znova snažím, znova od začátku, znova jako by to bylo poprvé... Ale není to tak obyčejný návrat, něco se změnilo. Nintendo totiž uvedlo jednu ze svých nejúspěšnějších virtuálních her Pokémon Go a najednou přibyli v údolí chodci/běžci všech věkových kategorií, v ruce mobil a v pohybu "loví" pokémony, dobývají "Gym" a svým pohybem líhnou vajíčka.. A já si připadám -- no jako na safari..:)

Takhle si běžím s kopečka, najednou kousek vedle mě šílený výkřik "Magmar!!" :)... dva kluci s mobilem okamžitě zastavují a proti keři posunují prsty po displeji.. "Zůstaň v tom pokébalu, ty mrcho"!! .. "Petře, hoď mu ještě jedno candy, já už ho mám.."..:)...

Jsou to nádherný zážitky, díky tomu, že běhám s neméně nadšeným a zkušeným trenérem pokémonů, tak vím v údolí, kde co je.. tady u rybníka se objevuje "Magic Carp", na louce je Dratini, támhle se občas ukáže něco silného .. atd. Takže i bez nainstalované aplikace dokážu lovcům, co zabloudí do naší části poradit.. ano, támhle v kopci je Eevyy:).. Svoji domácí adresu bych mohl hráčům snadno popsat, bydlím mezi Igglybuffem a Bulbasaurem, kousek od permanentně obsazeného (RED-tedy červený týmem) Stodůleckého Gym. Syn ho momentálně pomáhá bránit se svým Vaporeonem (cp1350)...:).. Vím všechno!

A tak jsem dnes a denně svědkem zajímavých setkání a rozhovorů.. Třeba jdeme na metro a Honzu zastaví teenager s dívkou a ptá se "Neviděl jsi tady někde pikačua"?:).. Holka červená jak ředkvička, ovšem junior neztratil glanc a říká, kdepak, ten je dneska o kus dál.. Já ho chytil asi 6km vedle v údolí.. ale támhle mezi baráky je skvěle místo, tam se objevují vzácní a silní..:)..

Sice neznalí věci říkají, jaká je to pitomost.. přiblblá hra a tak.. Naopak, já třeba nevidím rozdíl mezi pokémony a geocachingem:).. Geniální hra! Podle mě, Nintendo udělalo pro boj s dětskou obezitou v posledních pár týdnech řádově víc, než Michell Obama ve své masivní kampani za poslední čtyři roky:)!

Třeba včera -- běžím do práce a v Hlubočepech míjím na autobusové zastávce dva cca desetileté "lovce", oba trochu kulatější.. a ten jeden povídá.. "Tak zítra určitě vyrazíme dřív! Potřebuju vychodit silné desetikilometrové vajíčko!"..:)
[Syn prohlásil, že z hlediska pokémonů bych se svými kilometry byl ideální líheň vajíček:), že bych se mu je mohl líhnout ve velkém:).. Pak se ale zamyslel a řekl.. kdepak! Svoje pokémony si musím vychodit a vyběhat.. sám! :)]

A tak našemu úsilí, návratům a ultra zdar!
12:)

Svět je krásný. Plný přítulných a kamarádských pokémonů. Přiznávám, že i já mám jednoho! ... při našich průzkumech se sice občas chameleonsky přeměňuje na polomáčenou sušenku, ale je to pořád ona
....

.. Deri!:).

Game of mountains, aneb Ronda podruhé..:)

I když si myslím, že na podobné zážitky nemohu zapomenout i kdybych žil sto let, přeci jen si to tady musím zaznamenat. Můj druhý boj o Rondu přinesl tolik silných zážitků, pocitů a analogií, že je to jako pravá "Cims magic", čistá magie, nebo Dokonalý trik, či ještě lépe po anglicky "Prestige".

The Pledge (Příslib)
V pondělí volám trenérce pro poslední rady a potřebná povzbuzení... Jedna rada z nejcennějších odpovídá naturelu A. S. a toho jak běhá ona.. Při závodu "zadarmo" části (nepříliš technické úseky z kopce a po rovině) pokud možno běžet.. I když to bolí:). Končí s kouzelnou poznámkou, že snad tentokrát nepřijedu úplně na poslední chvíli.. Ujišťuji ji, že vloni jsem odlétal po 11 hodině a tentokrát mám let na 9 hodinu..

Jdu to zkontrolovat a málem upadnu! Mám sice odlet na 9 hodinu, ale večer!!! A letenku, která normálně nejde změnit. Naštěstí můj cestovní status, výmluvnost a zkušenosti mi zajistily změnu letenky na první ranní let v 10:40 ráno a pokuta 1.000 Kč je přijatelným popleskaním za moji hloupost:).
Protože při první fázi každé pravé magie se na stole objevují karty, ani já neodolám a nechám si "on-line" vyložit tarot. Neskutečně silná karta! (posuďte sami.. a "hvězda" nakonec, jak říkají znalci -- Jedna ze tří ochranných karet, zásadně ovlivňující příznivý průběh nějaké události.).
 



Skvělé karty mě sice uklidňují, nicméně, dostávám upozorněni, že tento let má často zpoždění.. Tím pádem jsem zpět v loňském velmi detailním časovém managementu... Budu muset mít vše jen do letadla, do malého palubního zavazadla budu muset dát nejen bágl, bidony, čelovky,  výbavu, oblečení, ale i dvoje boty, které sami o sobě vyplní většinu kufříku:). Stejně jako v loni musím praktikovat TETRIS.. A tak v botách, v bidonech a ve všech volných skulinách jsou zastrkané ponožky, čelovky, tuby.. Ale jo!! Díky skládací verzi hůlek se mi daří do toulce:) narvat na letišti ještě dvě třetinky piva:).

Zkušeně procházím všemi kontrolami a v Barceloně si v duchu gratuluji, jak jsem byl prozíravý.. Jsme tu totiž o víc jak 20 min později, a v půjčovně aut jsou jen dva obsluhující... Vlastně správně je to méně než jeden člověk, protože dochází k "zaučování". Uklidňuji se pozitivním doprdele, doprdele -- ještě, že jsem na okruhu kolem Barcelony zabloudil už loni, to si moc dobře pamatuji a tak věřím, že všechno klapne:). A samozřejmě dojíždím do Ordina v šest navečer, hodinu před zavřením registrace. /proti loňsku asi o 30 minut dříve/ Vidím se se Samem a s významnou částí silné české skupiny. Chlapci jdou na briefing ~ to si já bohužel časově nemůžu dovolit:). Místo toho rozkládám kufr, rozebírám svoji pečlivě poskládanou TETRIS .. Rychle vytvářím dva drop-bags na Marginedu a Passa dela Cassa..

Tady s tím se váže veselá historka.. Diky závodům jsou všichni místní ještě přátelštější než jindy. Všude hromady lidí.. Není kde zastavit a tak zapnu blikačky, nechávám auto na hranici kruhového objezdu:) a chci jít hledat registraci. Jeden z místních policistů mi dobrou angličtinou laskavě říká.. Tady ale nesmíte stát.. Odpovídám, že jsem před pár hodinami přistál, letadlo mělo zpoždění.. Teď jsem dojel, musím se rychle zaregistrovat, odevzdat bágly na stanice.. Koukal na mě jako na mořskou pannu, dvouhlavé tele .. Prostě pouťová atrakce..:).  Ne není se mnou nikdo, kdo by mi mohl popojet s autem.. Přijel jsem sám, odběhnu to sám a zase sám odjedu... Policista se usmál a řekl -- V tom případě..v tom případě tady můžete stát celou dobu než si všechno vyřídíte... a že mi na auto dohlédne:)..

Jídlo na večer a na ráno, včetně koly do bidonů, mám zase moudře připravené už z Prahy... Tentokrát nebydlím v La Massana, ale opět ve 2.5 km vzdáleném hotelu na druhé straně Ordina. Letos volím plně nezávislou variantu. Na start i z cíle pěšky, přemýšlel jsem, co je lepší jestli jit na start do kopce, nebo obráceně..Naštěstí můj loňský hotel (populární mezi Čechy) je už vyprodán a tak nemusím nic řešit.. Na start z kopce.. Potom se už nějak do hotelu doplácám.. Tedy věřím.



The Turn (Proměna)

Proti loňsku to vidím náročnější. Asi poprvé přijíždím na těžké ultra už nevyspalý. Dnešních 6.5 hodiny to bohužel nezachrání:).. Představa, že po probuzení budu víc jak 60 hodin muset fungovat mě opravdu děsí.. Příště určitě určitě.. určitě.. skončím s finišováním v práci na začátku týdne a budu spát do zásoby:).. Je to o to horší, že teď už vím přesně, do čeho jdu. Ale použiji kultovní hlášku z GoT "Valar morgulis"... Přesně tak to chci, chci tady být, ani na chvíli toho nelituji.. Po cestě na start natěšeně do sebe cpu český chleba s paštikou a se silnou vrstvou chilli v soli:). Prožívám naplno nádhernou atmosféru na startu.. Bože Rondo -- jak jsi těžká, tak jsi pro mě jedinečná a krásná..

Bubny na startu ve mě probouzejí bojovníka. Vidím se s Jardou K. a dovolím si poradit, že má cenu na začátku běžet trochu svižněji, že se potom trať zúží a ucpe.. A člověk zbytečně ztrácí čas v pomalejším "vláčku".
Moje znalost trati je výhodou i nevýhodou zároveň. Chci se zlepšit, ale celkem detailně znám svoje loňské mezičasy, kdy jsem se vůbec nešetřil.. Navíc letos různé krize přicházejí nečekaně dřív:) a pohled do tabulky a zhoršující se tempo to ještě umocňuje.. Ten slabší ve mě říká.. A je to v prdeli!! :)... Ale jak všichni víme, hlavně se z toho nepotento..:).

Letos je zajímavou novinkou, že se na trati střídalo horko s ledovými pasážemi, kdy ostře foukal ledový vítr, jak v tunelu.. Hodně lidí kvůli tomu skončilo.. Měli silné problémy s průduškami a s dýcháním. Ani já nemůžu pořádně polykat, bolí to, hlavně když vyženete tepovku při stoupání do nebeských výšin:). Ovšem pojí se s tím krásná historka, dokazující fenomén Game of thrones. Lezu takhle v tom pařáku vzhůru kopcem.. Horko, leje ze mě... malinko odbočíme do takového zastíněného koryta, teplota klesne tak o 20C a začne silně foukat. Nedá mi to, jako vrozenému provokatérovi a říkám ke skupince, co ji předcházím.. "Winter is coming!"..:). Ten jeden málem upadl smíchy, druhý ve skupině s vážnou tváří odpověděl.. "...Father always promised!"..:).

Peru se s tím, jak se dá. Zase poučen, co lépe příště:)... bojuji s časem a se nádhernou tratí. Na řadě vrcholů a hezkých místech "ztrácím" čas:)... fotím, co víc natáčím i video sekvence pro svoji nejmilejší manželku, aby se případně na všechno mohla podívat z bezpečí domova:). Sice jsem říkal, že jí nebudu volat, (telefon je v leteckém módu), ale prosila mě, ať zavolám, jak se chystám na noc. [První noc se mi to nepodařilo, ale při druhé už vím, že ona se bere pro jistotu i moji peřinu, protože má být zima:)]

Sestup na první life-base Marginedu (73km) je pro mě fyzicky a hlavně emočně náročný.. Obzvlášť, když znáte trasu. Nejdřív uvidíte krásně osvětlenou stanici přímo proti sobě.. Doslova na dosah. Ale najednou trať odbočuje a začíná stoupat a otáčet pryč! Když už nakonec horu Bony de la Pica (Honza Bartas po právu přidává háček) obejdete, pořad je stanice hodně hluboko pod námi a začíná brutální sestup..


The Prestige (Vrchol)
V mém chápaní a přístupu k ultra (a k životu) to platí bez rozdílu.. Mnohokrát se věci různě poserou, (s)hořím jako papír.. Nezbývá věřit a jako Fénix se pokusit znova zrodit z popela.. Vrátit se zpět do závodu. Na Marginedě se hlavně snažím uklidnit rozbouřený žaludek a zbavit se na chvíli bolesti v krku. Na zemi leží Jarda K., sice přiběhl před víc jak dvěma hodinami, ale po konzultaci s doktorem a zralé úvaze to zabalil. Nemůže pořádně dýchat, kašle jak stálý abonent tuberkulózní léčebny. Trochu mě to nalomilo, ale heslo dne -- hlavně nekašlat!

To byl asi nejtěžší úkol při výstupu na Pic Negro, kde jsem symbolicky zažíval pocity afrických domorodců ... Kolem jezdí hromady čtyřkolek, které víří oblaka prachu... ještě po chvíli vykašlávám ze sliznic hnědo-černé bahno:). No fujtajbl, vaše velebnosti:).

Letošní opravdu těžký časový management se podepsal asi ne jedné z největších chyb, co jsem udělal. Přehodil jsem boty. Začal jsem v pohodlnějších La Sportivách a pak jsem obul sice skvělé, ale výrazně užší, Hoka Speed Goat. Po pár kilometrech mi bylo jasné, že do 130km, kde mám přichystané o něco širší Hoka, to bude pěkné utrpení... Ale nádhera a náročnost trati pomáhá částečně zapomenout, co se mi líhne v botách.. Ale na Illa (115) už se to skoro nedá snášet a tak položím lékaři kontrolní otázku...jak ošetřují puchýře?:). No pry je propíchnou stříkačkou napuštěnou jódem, tekutinu odsají a překryjí náplastí/tejpem. To zní skvěle:)

Chlapec sice trochu nervozní, že už tam mám infekci a že by to chtělo lépe ošetřit.. jestli pokračuji dál? ... Zde se znova ukázal fenomén GoT. Navlékal jsem na už teď "růžově" zbarvené zatejpované prsty špinavé a mokré ponožky. Beru si hůlky, vycházím ze stanu a na dotaz odpovídám "Valar morgulis"! [Všichni muži musí zemřít]... Chlápek vedle na lehátku, kde mu tejpují koleno, zvedá ruku na pozdrav a odpovídá.. "Valar dohearis!" .. No Hollywood!!!..:)

Letos mě dostaly drobné modifikace trati... Myslím, že ředitel závodu to letos opět posunul o kousek dál, s minimalizací zpevněných cest. Například v loni u Pasa dela Cassa, na 130 km, se do stanice šlo od sky resortu i kousek městem. Mělo to výhodu, že jsem si mohl v nočním baru koupit pivo. Těšil jsem se na to jako malé dítě... Jenže, ouha, sestupujeme zadem, v době kdy jsem tam já tam nikdo není, od větru popadané vlaječky se snažím postavit, nicméně tak asi deset minut bloudím, překračuji několik potůčku tam a sem.. Nikde žádná značka a kravské/ovčí oči ve tmě svítí stejně jako odrazky.:).

Na stanici informuji organizátory a hned tam někdo vyráží přidat světla a značky. Prostě Ronda.. ti lidé kolem a celá organizace je fakt neskutečně precizní a skvělá. Sice mi pivo na bolest v krku a na žaludek teď nepomůže:), na čaj se musí čekat deset minut.. ale rád nakonec skoro půl hodiny obětuji tomu, abych se zase dal do pořádku. Do Incles se ještě dostávám tak tak..tedy za cenu velkého úsilí stahuji čas obětovaný ošetření nohou, mokré a špinavé ponožky "prorostly" s tejpy a nedají se vyměnit. Přecházím na klasický scénář, boty sundat až na hotelu! Mám úplně živé vidiny, při přeběhu na Coms de Jan, špatně odbočím a sbíhám z kopce.

Vidím živě pod sebou dole chatu, jezírko a lidi kolem... Po chvíli mi opadne vlčí mlha:).. pořád vidím chatu dole, jezírko, ale žádné lidi a žádné značky. Zastavím se a nahlas nadávám. Nejde jinak. Pak se otočím, dopiju zbytek zředěné koly a vyrazím těch x výškových metrů vystoupat zpátky. Nevím, kde se to ve mě nakonec vzalo, ale z Coms de Jan na Sorteny jdu (na své poměry) ve velkém stylu. Trať se nakonec začíná stáčet dolů, je horko, nohy bolí v každém nášlapu. Pohled na můj mezičas je tristní. Jsem na tom skoro stejně jako v loni a dělám pro to maximum. Inu stáří!!:).. Ovšem jak já se podívám trenérce do očí? Jak to říkala? Zadarmo úseky je třeba běhat!! A tak to postupně rozbíhám, každý došlap bolí.. uvědomuji si, že i nahlas říkám.. au, au, au.. i jsem si několikrát maličko cvrknul do kalhot [stařík/prostatik]..:). Ale pak se ta bolest otupila a já běžel.. a proti loňsku seběhl víc jak 1.5h. Jsem zase zpátky!

Samozřejmě na Sorteny je možnost běžet dolů a zkusit dostat čas pod 55 hodin, ale je horko, chce se mi silně zvracet a tak jdu a pokud to jenom trochu jde, tak popoběhnu. Po cestě potkávám Míšu na tréninku, pak se ještě vrací a na posledních asi 1.5km mi dělá milou společnost a v cíli nosí pivo! Díky moc!!!

Jak jsem si už dřív uvědomil, nebudu mimo svoje kruhy o běhu povídat. Nejkrásnější a nejsilnější zážitky jsou ty, o kterých se moc nemluví..Možná je to dané i tím, že v tom svět za zdí:) může vidět jen exhibicionismus nebo touhu imponovat ženám.. WTF!! Říkám to na rovinu, co si o mě kdo myslí je mi šumák, je mi 53, žádný ženský nelovím..:)...

Jak to říkal ten loňský průvodce závodem...Přibíhám do Ordina a cítím, že jsem král.. Není to klišé.. Vidím jednotlivé střípky svého úsilí.. Kdy jsem mohl vynechat, zatočit, zkrátit si trénink.. Jak jsem bojoval se svými krizemi na trati.. Asi nejsilnější moment pro mě zůstane můj "návrat" do závodu při cestě na Coms de Jan. Poté, co jsem přeběhl a hloupě seběhl mimo trať.. Stejně jako mnohokrát během těch minulých 55 hodin ten silný ve mně řekl jasně.. "Klid! To zvládneš.." A nasadil tu absolutně nejsilnější mantru.. "Zapomeň na to, co se stalo, jak ti je, jak je to daleko.. Až tam budeš, tak tam budeš.. A ty tam budeš!!"

Děkuji za milé vzkazy a podporu!!
Všemu zdar! Rondě a ultra zvlášť!
12:)

PS. Mám neskutečně fotek a snad i použitelných videí, tak časem zkusím z toho něco vytvořit.

Proč mluvím "málo" o běhání... aneb potichu na Rondu...:)

Stejně jako všechny velké příběhy mají společný základ, tak i příběhy běžců jsou si podobné jako vejce vejci.. Vzpomínám si na vyprávění jednoho známého lékaře, který se smál, že si každý myslí, jak ten ten jeho příběh, jeho "zraněni" je nějak výjimečné...Například na pohotovosti lidé rádi popisují "neuvěřitelný" úraz, jak si poranili oko o ostrý list palmy.. Přitom poranění o list palmy, agáve, atd. je nejčastějším poraněním oční rohovky.. :).

Podobně jako všechny cesty vedou do Říma, tak naše cesty k běhání se různě kříží a potkávají. Hodně z nás začalo běhat, protože jsme chtěli zhubnout.. Případně nás k běhu přivedl partner, chlast nebo sázka v hospodě..:)... Překonali (jsme) pár těžkých měsíců.. A pak je (nás) to chytlo a už (jsme) běhali dál a dál.. A jestli nedoběhli do cíle, tak běhají dosud:)..

Musím tím reagovat na několik mailů a rozhovorů, co jsem měl v poslední době. S vlnou popularity běhání roste zástup lidí, co si chtějí o běhání povídat a vyprávět všem zrovna ten svůj výjimečný příběh..:)... Zajímavé je, že základ všeho -- i toho jejich běžeckého "štěstí" a "spokojenosti" je často svázán s výjimečností jejich začátku běhání.. Oni jsou totiž jiní, než ty davy masových běžců a  "já" bych to měl pochopit a potvrdit:)..  A přijde mi to úplně jedno a trochu legrační. Výjimečný nebo tuctový? OMG, já začal běhat úplně nejobyčejněji, jako asi 99% všech ostatních pobíhačů.. A moje pocity to nijak nezasáhlo. "Padouch nebo hrdina, my jsme jedna rodina!:)

Ale proč to říkám... Mám v posledních letech úplně obrácený přístup. Pochopitelně, kolegové v práci, široká rodina a známí vědí o mé "úchylce" a tak často hovor se mnou se stočí na běhání. Asi jako když si s lékařem všichni touží vyprávět o chorobách...:). Dostal jsem se k tomu, že se (mimo okruh kamarádů) snažím co nejméně mluvit o běhání.. Jako správný statistik jsem empiricky zjistil, že když povídám lidem o svém běhání, jak a co, a proč a kdy, a jak se mi to líbí.... Tak mi to potom, ale vůbec nejde, nebo se to nějak "zvrtne":(.. Jako bych se rouhal a trest přišel okamžitě .:). Hned se běh stává náročnější a nějakou chvíli to trvá než to odezní. Mám zjištěno, že i taková pitomost, jako moje odpověď, že dneska běžím domů zpátky -- zcela určitě povede k tomu, že se na zpáteční cestě budu pořádně trápit:)... Nevím, jak je to u Vás, ale já už na dotazy o běhání teď odpovídám, jak cudná panna z přelomu století.. Lehce se "zardím":), "zajíkavě" něco nesouvisle zakoktám.. A to je tak všechno. Vypadám sice jako úplný debil, ale moje "tajemství", můj intimní rozměr běhu je zachráněn a bude se mi dobře běhat a probíhat.. Navíc moc dobře vím, že ani můj příběh, ani můj pohled nejsou nijak výjimečné.. On jim to určitě někdo jiný řekne taky a líp - a mě to nebude nic "stát":).

V podobném informačním embargu prožívám posledních pár týdnů před Rondou.. Moje nejmilejší mi často připomíná.. "Koho to prosím tě zajímá??".. A má pravdu, předsedo!:) a tak rozhodně ani letos nevyužiji nových technologií (včetně speciálních rondových ios a android aplikací), aby moji blízcí věděli, kterými body jsem kdy proběhl, případně měli k dispozici "live tracking"...Navíc jsem rozhodnutý pro letecký mód mého telefonu po většinu závodu.

Stejně jako vloni, i letos doufám, že se mi podaří dát Rondu jako akci S.W.A.T.. Rychle tam, splnit misi a rychle zpět.. Ve čtvrtek dopoledne sednu na letadlo, odpoledne jsem v Barceloně, půjčím si auto, navečer před zavřením registrace jsem na místě. Rychlá večeře, ráno v 7 se běží.. A stejně zpět.. V neděli končí Ronda, rychle se maličko prospím, v pondělí ráno sednu do auta, zpátky do Barcelony a domů:). Tenhle rozměr "nevýjimečnosti" mě hrozně naplňuje. Prostý boj staříka z Vysočiny ve španělských horách.

Upřímně -- nemůžu se na nic vymlouvat.. Zdraví, příprava..super.. Asi se dalo trochu víc běhat, ale moc  ne:). Dokonce i teď na rodinné dovolené jsem přes poledne v největším žáru italského slunce běhal.. Myslím, že epický rozměr mého snažení dokumentuje veselá příhoda...

Lehce před třetí hodinou, zbrocený potem (tradičně bez vody) běžím ve sluneční výhni celkem svižně (na staříka 5.30 průměrka na 12km) kolem přístavu.. Skupinka lidí sedících u baru to (česky!) vtipně komentuje.. Tvl, to je magor! Určitě Američan.. Běží v plným slunci a má do ruda spálený kolena.. :).. Debil!.. Toho za chvíli klepne! :).. Nedá mi to.. Zastavím se a plynou češtinou odpovídám.. Pánové, nadšení a úsilí není výsadou jen Američanů -- i Češi dokážou blbnout .. a fakt hodně..:). Užívám si jejich překvapené reakce a s pusou od ucha k uchu běžím dál..

Ronda bude určitě mazec, obzvlášť v mém podání...:). Ale těším se a to fakt silně. Procházím si loňské poznámky, mezičasy, opakuji si strategii a rady, které mi dala moje trenérka. Ještě jednou děkuji Ance za její cenné rady, povzbuzení a pochopení. Budu mít extra důvod se snažit!

Všemu zdar! Rondě a ultra.. zvlášť! 12:)

PS. Přeci jen pro moje kamarády a pro Vás, co sem zabloudíte a podporujete mě.. Budu mít krásné číslo 208. Ještě jednou díky za podporu!

PPS... Ze vzkazu MM jsem pochopil, že bych to měl říci na plno, aby nedošlo k nedorozumění. Sice se neběhajícímu světu:) snažím se svým koníčkem "vyhýbat" a pokud možno nemluvit o běhání, nereagovat na narážky, dotazy, atd. Nicméně, s kamarády, známými, "pobíhači" a lidmi, kteří zabloudí sem do mého virtuálně běhacího prostoru všechno rád proberu a prásknu na sebe, kde co.:).
Taky.. i když vím od své nejmilejší, že to nikoho nezajímá:)... přesto tady nechávám svoje číslo (208) a tajně doufám, že mi budete držet palce! Na vaše vzkazy se těším, rád si je na stanicích přečtu, ale volat nikam, ani domů nebudu a na všechno moc rád odpovím, z cíle:). Ještě jednou díky moc za podporu!