Povídáním proti špatně náladě a depresi..

Jak teď zmatky a podzimní deprese nabývají na intenzitě, uvědomuju si, co mě pomáhá přečkat/přežít/vydržet.. Samozřejmě je to moje pobíhání a je to moje neřízené povídání si s kdekým okolo -- od bezdomovců, rybářů, až po maminky s dětmi, důchodce a policisty. Nacházím ve zkratce obnášející pár slov/vět určité kouzlo a vytržení z uzavřeného, českého/městského způsobu života.

Při běhu není nad prohození pár slov s domorodci, člověk se hned cítí lip, vím taky hned kde jsem. Na co zapínat nespolehlivou GPS, viď Ďuri:), místní mi řeknou lip, kde je obecní pumpa, případně, jestli je otevřena hospoda/krám nebo kde mi dají napít a čemu se radši vyhnout.. [Nechoďte do toho velkýho baráku na rohu, Franta je žárlivej a děsnej rapl, myslel by si, že mu lezete za ženou!!:) ]

Z minulých týdnů mi v hlavě zůstalo pár střípků mimo-běžných rozhovorů, nad kterými se ještě teď usmívám, protože jsou rozverně živé..A protože zmatky a negativní emoce teď víc útočí, tak si jich sem pár dám, abych na ně nezapomněl, protože nejhorší zapomnětlivost je, když se zapomínáme radovat z těch blbostí a drobností kolem nás, protože je jich dost. [pro Luboše použiju slova pokojného bojovníka - nejsou obyčejné dny!:)]

1) Před myší dírou u Vyšehradu.. Radím cyklistce, co mě málem zajela.. "Já bych doporučoval sesednout z kola".. Ona .. "a já bych doporučovala nezávidět a koupit si kolo"..:). Ovšem na druhé straně stála městská policie a kontrolovala cyklisty a tak naše milá a vtipná konverzace byla hrubě přerušena jejím legitimováním a asi i pokutou:).

2) S rybáři se tradiční povídání.. "Berou, berou? ..Akorát roha!" ... mění v mžiku na upřímné vyznání..."Ale já tu nejsem kvůli rybám.. Na ty já kašlu! Já je ani nejím! Je tu klid, není tu moje stará!!!"

3) S důchodci posedávajícími na lavičkách... "Že vás to baví, takhle se někam hnát".. Povídám, baví/nebaví.. žena mi to nakázala!!:) ... Starší pan se toho hned chytil a povídá, tak to máme stejný! Já mám nakázaný tady sedět a odpočívat:). Usměju se .. Tak vidíte.. a běžím spokojeně dál a on na mě spiklenecky mává.

Zjišťuju, že lidi, když si začnou povídat s někým úplně cizím, tak je to najednou vytrhne z nějaké menší letargie, možná to nese s sebou "dobrodružný" nebo "zakázány" rozměr ..:).. z dětství asi všichni známé příkazy typu = Nebav se s cizími lidmi (!).. ale proč tak striktní dodržování v dospělosti? Jak běžci/pobíhači, tak domorodci, důchodci, omladina..s velkou pravděpodobností nejsou úchylové a nejsou nebezpeční..

Já se nejradši bavím s těmi, co mají čas.. Můj oblíbený konverzační gambit je s lidmi (maminky s dětmi nebo důchodci) krmícími kachny na břehu u hotelu/botelu Racek..Kachny se důvěřivě batolí mezi dětmi/maminkami/důchodci, kteří kolem rozkazují starý chleba.. Říkám.."áááá koukám, tady bude kachna na sváteční oběd.. Já bych vzal radši dvě, vypadají drobnější " :).....Odpovědi, že se to přeci nesmí, odbývám zkušeným -- "ale vždyť ty jejich stavy musejí pracně redukovat, tak co na tom"... Vidím, že jsem je nalomil..Na dotaz o trhání peří zkušeně dodávám... "Spařit v kýblu s horkou vodou, pak jde to rychle a snadno.. Kachna na divoko? To musíte zkusit!" :) Vidím, jak jim to v hlavě šrotuje a že se možná vrátí s extra taškou:). .. No a zrovna včera jsem si všiml, že jsou (zbývající) kachny poněkud plaché:)..

Tak co? Jak u vás, už jste ztratili ostych a bavíte se aspoň při výbězích s lidmi okolo?

Do toho! 12:)

Běžecká typologie

V poslední době jsem zaznamenal, že většina běžeckých serverů řeší otázky běžeckého stylu, věnují neuvěřitelně prostoru a zanícené diskutují o došlapu. Tábory, pata, špička a celá noha na sebe téměř pořádají "hony", minimalisté proti maximalistům:), téměř bratrovražedný běh:), ale ...
... ale přitom se mi zdá, že míjejí velmi důležitou typologii běžců, protože neberou v potaz, že běháme taky rukama...

Jak pobíhám a pozoruji všechny kolem sebe, tak jsem si dovolil začít stručnou typologii českých běžců a pobíhačů.

Intelektuál .. Poznávací znamení, brýle, ruce drží jako lachtan, jako kdyby zrovna ještě psal na klávesnici... prostě ohnuté, vypadají zmrzačené, jako by mu nepatřily.. vyšší a propracované stadium tohoto stylu je

Kavárenský povaleč .. který k tomu přidává jako kastovní znak výrazně odstávající maliček, patrně odkoukané z anglických filmů, jako znak vyšší společnosti při držení šálku kávy/čaje ..

Kulturista/boxer .. Ti běží relativně pomalu, demonstrují utajenou sílu, našlapuji opatrně, jako by tancoval v ringu.. Snadný poznávací znak -- často v má rukou činky, při běhu posiluje, boxuje, mírně vytáčí zápěstí.. nebezpečný společník..

Mlynář/plavec/závodník.. Také občas nebezpečný spoluběžec. Při běhu nebezpečně máchá rukama, získává poslední ztracené desetiny a setiny sekund pomoci pohybů vyvinutých paží.,. doslova plave vzduchem, využívajíc (často mohutných) svalů na rukou, rozený sprinter bez ohledu na délku tratě...

Tarzan/Amazonka .. Zajímavý typ, při běhu pohybuje rukama směrem k hrudníku, takže to vypadá, že se buší do prsou. Velmi sugestivní až bojovný typ! Budí strach, pohyb rukou připomíná rituál před bojem, nezkoušel jsem oslovit, potřeba dalšího výzkumu.

Hadrák.. Běžec/pobíhač, který při styku s veřejnosti ostentativně relaxuje, ruce většinou volně vlají podle těla... Zatím nevím, jestli tak běží i v soukromí, opět vyžaduje dodatečný výzkum.

Ultrák... Specifická kategorie, běžce soumara, který je připraven skoro na všechno. Většinou táhne v každé ruce láhev, případně ještě jídlo, baterku, mapu, s sebou případně stan, spacák, vařič a jídlo na dva dny..

Sokol - Můj oblíbený typ. Běží s rukama přilepenýma na prsou, nepohne s nimi ani o milimetr. Tyrš by měl radost, kolena zvedá vysoko, věk většinou 80 a víc, čas na maratón lehce nad třemi hodinami, poznávací znamení -- zdraví spoluběžce hlasitým "Nazdar/Zdar"!

Japonský turista - V rukou má vždy v pohotovosti fotoaparát, se kterým i při běhu fotografuje kde co.. Ono se něco chytí! Z běhu se většinou raduje až doma, kdy si prohlíží fotografické úlovky na svém počítači :).

Žonglér/pejskař - Tak tuhle kategorii znám dobře -- z ruky do ruky neustále přehazuje vodítko, na kterém se škrtí jeho pes. Různě při běhu tancuje, zamotává se, rozmotává se do vodítka. Šťastný pes a šťastný běžec.

Lidový vypravěč - Vyskytuje se při párovém nebo skupinovém běhu, máchá rukama, naznačuje velikosti čehokoliv, komplikované vazby v motoru nebo mezi lidmi.. prostě, kdyby nemohl pohybovat rukama, tak nic neřekne (což by možná taky bylo dobře) ..:).

Sběrač - kapsy běžecké bundy má většinou plné zajímavých kamínků, samorostů, hub, lesních plodů, jablek, švestek.. prostě úlovků z běhu. Při běhu přidržuje kapsy nebo využívá běžecké triko jako klokaní kapsu.. Mimo sezónu sbírá i odpadky a nosí je do kontejneru. Užitečný druh:).

S vaší pomocí jsem doplnil ještě následující kategorie:

Vědec/programátor - Charakteristické znaky: jedinci mají zcela nezávislou horní a spodní polovinu těla. Zatímco spodní polovina těla vykonává něco, co lze s jistou mírou aproximace nazvat během, horní polovina těla si žije svým životem, respektive řeší zapeklitý problém. A protože na to mozek sám nestačí, je potřeba si pomoci rukama. Pokud rukama vodorovně krouží, může jít buďto o experimentálního fyzika, který urychluje částice v cyklotronu, nebo o programátora, který po způsobu Chucka Norrise právě proběhl nekonečný cyklus. Zato dvakrát. Pokud střídavě ukazuje levou a pravou rukou, půjde pravděpodobně o matematika, který střídavě dává ε(epsilon) a δ(delta) (vždy ale kladné). Jedinec odškrtávájící virtuální body je programátor ladící komplikovaný program. [doplnil Ondřej]
 

Žena v tom - vyznačující se pobíháním osob něžného pohlaví, které na první pohled připomínají kategorii 'Tyrš' (při běhu si rukama nenápadně přidržují rostoucí a vzdor nejmodernějším sportovním podprsenkám nekontrolovatelně se pohybující poprsí), ale k tomu si ještě pohrávají se šňůrkou u trenýrek a v nelogicky krátkých intervalech (2-3x za hodinu) zaskakují za keříky podél běžeckých tras a s mírně provinilým výrazem ulevuji svým přeplněným močovým měchýřům, aby se záhy blaženě a vyprázdněné opět vrhly na trať... [doplnila Romana]

Tak kde jste vy a na koho jsme ještě zapomněli? Běhu zdar! Ať už při tom děláme cokoliv, neberme to (se) vážně... I když třeba vypadáme legračně, je to jedno, hlavně, když nás to baví..:)

Všemu zdar!Ultra pobíhání zvlášť! 12:)

Mobil -- dobrý přítel každého sportovce!

Četl jsem nedávno řadu článků o sportování a běhání s mobilem, že je to prý hlavně kvůli mobilním GPS aplikacím, ale myslím, že autoři minuli jeden hlavní aspekt "mobilního" sportování.. a to je předstírání :).

Uvědomil jsem si to, když jsem ve čtvrtek ve svém volnu pobíhal po úřadech a nazpět jsem si dupal vzhůru Prokopákem, v pohodě mě v půlce prvního kopečka předjíždějí dva maníci na kolech, když v tom jednomu zazvoní mobil. Okamžitě ho bere, zpomalí, kývne na druhého a říká "Šéf"! a ponoří se do pracovního hovoru, ze kterého i já naprosto nezúčastněný člověk hned pochopím, že cyklista "těžce mlží" a předstírá, že je někde mezi jednáními, vytváří dojem, jak těžce pracuje... a ...zatím si užívá (já mu to přeji) skvělého počasí a kola v našem údolí.

Za chvíli mě předjeli, ale měl jsem ještě jednou možnost je předběhnout o kus výše, a připoslechnout kousek té tefonní hry na slepou bábu... to už jsem slyšel tradiční ujišťování, "jasně, sedíme na tom, je to top priorita, makáme na tom celý den, jasné ..." :)... Kdybych byl mrcha tak něco vykřiknu, ale on už mě se spikleneckým úsměvem zase zdraví a navíc.. hoď kamenem, kdo jsi bez viny..

Totiž dneska jsem měl po ránu nabitý den a tak jsem si naplánoval dvě schůzky na 8:00 a 8:30. Jednak už to dvakrát různě zrušili a jednak zrovna tyhle nemusím..:). Samozřejmě bylo jasné, že 8:00 nestíhám, tu 8:30 asi s odřenýma ušima a s vynecháním sprchy:)... ale třeba to zase zruší a když ne, od čeho jsou mobilní telefony.. A tak zatímco si spokojeně pádím dolů s kopečka (už je to lepší, snad boje s víry a bakteriemi vyhrávám), tak mi zvoní mobil. Chlápek domluvený na 8h se omlouvá, že mu to prostě nevyjde, dopravní zácpa, že má pak další jednání... Přejdu do rychle chůze a bez uzardění říkám, no nedá se nic dělat, já jsem s tím počítal a vyrazil dneska brzo,.. ale že to chápu.. :) :)... Získávám body, a odškrtávám si první schůzku.. Jenže, asi jsem to přecenil, chlápek na 8:30 mi volá kolem 8.15, já v tu chvíli ještě u myší díry pod Vyšehradem a ptá se, jak jsem na tom, že přijel o chvíli dřív.. Zase pro jistotu přecházím do chůze, v tom začíná kolem šíleně zvonit projíždějící tramvaj...Skoro není slyšet vlastního slova. Využívám okolností a nelžu když říkám, "omlouvám se, ale zasekl jsem se na cestě do práce" :). Chlápek říká, já to naprosto chápu, slyším tu tramvaj:),  ta Praha je šíleně ucpaná, už se tady nedá projet ani po ránu :)... Že má naštěstí ještě něco jiného na zařizování kousek vedle a že se staví tedy kolem 9:15, jestli by mi to vyhovovalo..Jasně, že ano.. No, není to paráda? Vyřídil jsem všechno a ještě jsem mohl v klidu běžet do práce, a.. ani jsem vlastně nelhal..:)

Tak jak je to u vás? Taky mobilně sportujete? A taky občas malinko mobilně předstíráte? :)

Běhu zdar a ultra zvlášť! 12:)

Ty kamarádi.. ty kamarádi tě přivedou akorát do průšvihu!!!

...říkala moje babička (maminka) a obě měly v podstatě pravdu. V posledních asi čtyřech dnech klín klínem vytloukám... není mi nějak dvakrát dobře, doma byl synek celý týden nemocný, moje nejmilejší nemocnila přes prodlouženy víkend, ale já se snažil neházet ručník do ringu a běhat..
 
Ono je těžký si říci, že nepoběžíte, protože vás škrábe v krku, protože vám teče z nosu, když máte před sebou Stína, který dobíhá Leadville se skoro ulomenou nohou, případně nastupuje na 50M Deadmana osm dní po operaci slepého střeva... To pak všechno i ty téměř smrtelné mužské choroby jako je třeba rýmička:), vypadají úplně zvládnutelné... A tak jsem běhal, radši pomaleji, dýchal nosem (unudlenej jako malej chlapeček), frkal a plival kolem sebe, no děs:).

V takových těžších chvílích vzpomenu na Stínova epická dobrodružství, na Machyho šílené výlety, na Lubošovo absolutní boj se sanitkou... prostě v tu chvíli jsem člen "modrého" oddílu a nejde jinak. I když si uvědomuju, že je to asi horší než zápalky v rukou dětí, vláčejících s sebou pro jistotu kanystr s benzínem.:) Ale život je od toho, aby se žil, boj od toho aby se bojovalo...

Moje dieta je teď taková divná:), v rámci léčby piju relativně hodně vína a v neděli jsem porušil i základy mé "Rámosovy" diety (byl jsem u tchána na oslavě Václava) ... Pokud Rámosovu dietu neznáte, je velmi jednoduchá -- jez co chceš, ale pokud se přežereš, přijde Rámos a rozbije ti hubu:)! K téhle dietě jsem se teď nějak uplnul. Ale jen, co zvítězím nad těma malejma potvorama, tak snížím spotřebu vína na rozumné hodnoty a zase se budu pohybovat snad i hloub pod 78kg.

Základem všeho je v mém pobíhačskem chápání světa -- běh, protože ten přeci léčí všechno a naběhané km vlastně pomáhají překonávat útrapy běžného života:) a dávají plně hrsti zážitků a nádherných pocitů. Ve čtvrtek jsem si například zkusil, co znamená doslovné rčení "obíhat banky a úřady". Vzal jsem si volno na zařizování přehršle věcí, co se různě nakupily,  a připravil batůžek (Bouřliváka), namazal dvojkrajíc chlema s máslem a se salámem, láhev s vodou a vyrazil, důležitá je logistika, kam dřív (dokud nebudu moc "zpocený"), kam později.. jak přes semafory a jak optimálně kolem řeky... Zkrátím to. Ač lidí nadávají, pobíhání po úřadech a bankách může mít neuvěřitelné kouzlo. Setkal jsem se s řadou skrytých běžců:), kteří mě rychle obsloužili a ještě mi řekli že on/ona ať veřejné nebo tajně běhají kolem domů, na oválu školního hřiště v parku za domem... a že by taky vyrazili podle řeky někam dál.. Tak snad je to povzbudilo. Krásný den, nádherných 34km a pozor.. vše jsem stihl zařídit!!

Takže běhu léčivému, praktickému (běhu pro něco), krátkému i dlouhému zdar! Ultra zvlášť!

12:)

PS. Ať ty malé bacily a viry nemocí chcípnou!:)

PPS. Jak to děláte vy? Taky bojujete během? (vínem?)

Znamení...

Tenhle týden jsem v přechodu.. tedy nemyslím přímo, že bych byl v menopauze, což by se u staršího muže s duší ženy jistě dalo i čekat, ale jsem v přechodu mezi dietou/nedietou a změnou posunem v jídelníčku a pokud možno další přípravou na Stromovku.

Samozřejmě, jak jsem na sebe prásknul, že se snažím zhubnout, tak jsem dostal nejen hromadu dopisů, že je to blbost, většina kamarádů i mých guru mi vysvětlovala, že je to velká pitomost při přípravě na maraton a ultra, že mám prostě běhat a "neužírat" se:), ale samozřejmě mi nějaká přísnější pravidla na to, co mužů/nemůžu komplikovala i sociální život, že jsem se rozhodl udělat ten posun o pár dní dřív.

Určitě nejím jako dřív [množství i skladbu], ale zase to není žádné velké hladovění, kdy -- slovy moji dcery -- mi v každém oku bliká pečená kachna..:)... Prostě se snažím jídelníček nějak umoudřit, držet tam i trochu vína a běhat co můžu v rámci možnosti a času..Musím přiznat, že počáteční pokusy o dietu mi pomohly si (doufám) řadu věcí uvědomit a pokus se zjednat nápravu

[Ranní váha dnes ráno (čtvrtek) dokonce ukázala o pár dkg oproti pondělí méně, ale to je brzo na to soudit. Však běhám delší tratě, tak proč bych zrovna v tomhle ohledu měl být sprinter, že?]

Ale, slíbil jsem sám sobě i svým kamarádům, že se budu váhové hlídat, budu cílit na nižší úrovně, ale hlavně se budu snažit běhat, protože mě to baví a protože.. no řeknu svým úterním zážitkem..

V úterý se mi z technických důvodů nepovedla dvojsměrka a tak se vracím domů malou oklikou, abych Ivě zalil kytky.. mám na sobě tričko-dárek od mě nejmilejší s nápisem "Live to Run". Nastupuju do autobusu 174, že se malý kousek svezu. Takový trochu starší chlápek v maličko rozverné náladě (??prohibice??) povídá.. s tímhle tričkem byste neměl jezdit vůbec autobusem.. To byste měl furt jen běhat! Tady kousek v parku je jeden, co furt běhá s baťůžkem..!!! ... Usmívám se (je dobře být inkognito místní celebritou, že?), chystám se vystoupit a ze země zvedám svůj běžecký batůžek "Bouřlivák", ...přehodím si ho přes rameno..., chlápek se zaráží... koukne na mé společenské Asics a batůžek.. potom na můj potutelný úsměv a řekne.. Aha, to jste vy, co? :) Jen ho s úsměvem pozdravím, a naštěstí vystupuju bez toho abych vysvětloval, proč zrovna dneska neběžím..:)

A tak další signál k tomu, že běhat se musí:)!!! A abych už zavedeny zdejší kolorit nerušil, tak jsem hned ve středu po ránu vyrazil natěšeně do práce. Běželo se mi nějak lehce, že jsem si po úvodních 2km zahřívacího běhu říkal, no zkus trochu zrychlit lenochu, ať se posune průměrka někam k lepším číslům.. A tak jsem nestavěl ani u žádného stromku, žádný "značkování":), připadal jsem si jako chlapeček v tramvaji Š&G (..musíš vydržet na konečnou!...), prostě žádný zastávky. Naštěstí jsem tentokrát netlačil žádného vozíčkáře do kopečka jako v pondělí.. semafory mě sice zdržely.. ale dobíhám k práci, vypínám mobilní GPS aplikaci a vidím na displaji neuvěřitelný čísla!

Pochopitelně to není náhoda, že? Traťový rekord a samotný 0 a 1 mi posílají vzkaz, že vzdávat se nemá a že příprava je od toho, abych se na maratón připravoval a abych se snažil ze všech sil. Protože je ve finále míň důležitý jestli to vyjde nebo ne, důležitější je, abych měl pocit, že jsem pro to udělal maximum. A to dělám:)!

Mimochodem, ten čas a numera kolem jsou super, ale on by byl skvělý i kdyby končil 21, 22 (nejen 23), což já jako "čtu", že "cesta" je dostatečně široká i pro mě a neběžet po ní by byla velká škoda!

Běhu zdar, ultra zvlášť!

12:) 

Jaky ročník to pálíme?:)

Vždycky se mi líbilo, když jsem pil nějaké starší víno a při pohledu na jeho ročník jsem si uvědomoval, co se v daném roce stalo, například často s lidmi, co s nimi piju to víno:) jsem se třeba ani neznal... ale proč o tom mluvím...
Dneska ráno jsem vlezl na váhu a číslo 78, které se mi na ní ukázalo mě vrátilo zpět do mého mládí.. musel jsem přemýšlet, dlouho přemýšlet, kdy jsem měl takovou váhu..:).. jjó byl to ročník 1980, kdy jsme úspěšně postoupili na spartakiádu na Strahov a při pravidelném cvičení jsem shodil řadu kg, ale pak už měla váha jen ten stoupající trend, který dostal další silný impulz, když jsem na vysoké přestal kouřit:)..

Takže v sádle pálím rok 1980...

a že to byl dobrý ročník, málem jsem několikrát téměř úspěšně :) získal dívky svých tehdejších snů, záměrně říkám téměř úspěšně, asi jako když Šimek s Grosmanem málem vyhráli soutěž o Milušku Voborníkovou:). Prostě jako znalec (piják vína by prohlížel barvu a hodnotil buket) si připomínám jednotlivé skvěle příhody a trapasy, jako by to było včera..:)

První týden, tedy 6 dnů, abych byl přesný mého nadšeného dietního úsilí je za mnou, asi Leona si to představovala jednodušší, ale tak nějak tvořivé a v rámci možnosti tím různé proplouvám, dál jsem si závazek, že to není jen chvilková záležitost, že je to rozhodnutí nafurt:), abych se správné motivoval, protože pořád věřím, že všechno je v hlavě a pak ještě v nohách:).. proto jsem si dovolil zvolit jeden den, kdy si dovolím "hřešit" tedy porušit plán a vzít si sladké nebo alkohol...prostě aby to bylo normálnější:).
Tentokrát to vyšlo na sobotu, kdy jsem slavil skvěle výročí, ale jak jsem řekl, protože věřím, že je to v hlavě a taky v nohách, snažil jsem se veškeré svoje úsilí podpořit tím, co mě baví a co k tomu jaksi neoddělitelně patří a to je pobíhání... Prostě jsem běhal, když to jen trochu šlo.. někdy pomaleji, někdy rychleji, někdy kratší trasy někdy delší.. koukám na týdenní souhrn a jsem příjemné potěšen.. na displaji svítí magických 155 km a tedy 16.5 hodiny příjemného pobíhání..

Nejlépe to vystihla jedna babička že Stodůlek, která mě během víkendu několikrát viděla ráno běžet s Deri, potom samotnýho mě potkala v parku, pak mě viděla pobíhat za sekačkou před barákem a potkala mě i večer.. následující den po ránu s batůžkem běžím do práce a .. potkávám babičku.. Zdravíme se a ona říká, vy jste takovej činorodej, pořád někde pobíháte..:).

A tak úsilí, činorodosti a běhu zdar! Ultra úsilí a ultra běhům zvlášť! 12:)

Důvěřuj svému sádlu!!

V pondělí jsem se ještě sešel se svými kamarády, abychom si vzájemně povyprávěli o našem boji s protivenstvími světa, jako jsou lékaři, choroby, naše a lidská hloupost a podpořili se v dalších bojích, ať už to jsou běžecké závody, pracovní úsilí nebo změna stravování a hubnoucí kůra... Dostal jsem spoustu užitečných rad, některé jsem zapomněl hned a jiné patrně popletl:).
Jestliže jsem tady několikrát otevřeně přiznal, že běhání nerozumím, tak hubnoucí kůry vůbec nechápu:), což se projevuje už v následujících dnech v mailech s Leonou..Uvedu krátký příklad.

Leona (út): Tak jak je, držíš?
Já: Jasně, zatím je to dobrý:), běžel jsem do práce, popracoval, teď si tady jím misku zeleniny a kousek kuřete, chystám se na dvojsměrku zpátky..
Leona:.. dobrý, dobrý.. Počkej, ale dneska máš jíst rybu!!!

Já: aha, ale doma mi dali s sebou kus kuřecího masa! Tak jím kuře..:)
....
Jak jde čas, tak postupně přidávám další a větší "chyby", vynechám veselé detaily, abych Leoně nerozediral rány:) -- prostě podle profilu její optimální diety dělám spoustu chyb. Ovšem Leona na můj přístup nezanevřela a snaží se mi i tak radit, takže bych to neviděl úplně beznadějně:).... Snažím se ji vysvětlit, že já i špatně běhám, dělám i běžecké chyby a ne málo (a přesto mi pobíhání zaplaťpánbu celkem jde a jsem moc spokojený), a tak by logicky mohla čekat, že dietologicke chyby budou následovat .... a že stejně věřím, že to do jistě míry může fungovat i tady.. Ta "cesta" přeci musí být dost "široká"...alespoň tak široká, aby po ní mohl spokojeně projít a proběhnout šťastné ženatý nadšený pobihač, ne? :)
Dodržuji to hlavní.. nejím cukry, nepiju alkohol, ani pivo, ani víno a snažím se nejíst moc a běhat. Včera mi Leona vynadala, že jim zase málo, tak jsem dneska zase snědl asi 0.6kg masa, ono se to v průměru nějak srovná.:) Jedinou stálicí je moje pobíhání.. Běhám, tradičně, co to jde.. k dnešku je to od pondělí lehce nad 100km, zítra mám běžecké volno, pokud mi bude počasí a vše přát, tak bych v neděli mohl zakončit se 130+ a to dává rozumný základ, řekněme 12 pobihacích hodin.
Co jsem si znovu ověřil, že i při dvojsměrkách a úplně absenci cukru se dá rozumně běhat. Ten start je určitě pozvolnější, ale že by to nešlo??? To ne.. Leona mi jako poslední záchranu nabízela, ať si beru před cestou domů banán, abych nezkolaboval v kopci, ovšem to nedělám..
Jedno z hesel, která mi z pondělního setkání uvázlo v hlavě bylo Lubošovo závěrečné provolání: "Důvěřuj svému sádlu!!" :) ... myslím, že má velkou platnost a stejnou hloubku jako Cimrmanovo "Budoucnost patří aluminiu!"... a tak si určitě neberu na dvojsměrku žádnej banán, na co taky, když mám energii sbalenou na svém těle a vydávám se cestou domů..
Zítra neběhám, nestihnu to časově, mám navíc tři společenské párty, kterých se budu muset zúčastnit. Budu na nich jako práva modelka... chodit se sklenicí vody kolem tradičně bohatých stolů, navíc všude výborné pivo a víno zdarma.. a já k té vodě možná skousnu kousek papriky nebo rajče. To bude vodvaz!:)
A tak díky všem za podporu, je to zajímavý začátek, i když mám za sebou teprve tři dny, snažím se "vysílat" své hlavě a tělu jasné signály, že je to na furt. Že moje zbytkové sádlo nemá čekat na záchranu, protože žádná nepřijde..:)...Mám hezkou představu.. Vidím ten "tuk", jako bláto na svých běžeckých hadrech a představuju si, jak běžím, tak to bláto osychá a postupně ze mě opadává.. Ale než se to stane, tak věřím, že mě to sádlo donese ještě hóóódně daleko!:)
Běhu zdar! Úsilí zvlášť... a důvěřujme svému sádlu!   12:)

Váha a maratónský čas

Teď jsem na dovolené a před odjezdem jsem přemýšlel, co udělat víc pro zlepšení mého pobíhání? Jak si já starší chlápek můžu zlepšit svůj nezlepšitelný :) čas na dlouhé vzdálenosti?

Při všem přemýšlení a konzultacích se strýčkem Googlem jsem narazil na zajímavý článek s radou jak si jednoduše zlepšit svůj maratónský čas o 17 minut... Rada byla celkem krátká.. Zhubněte 10 kg! ... Na základě nejrůznějších statistik doplněna tabulkou, jak úbytek váhy ovlivňuje v průměru nás výsledný maratónský čas...

V podstatě je to prostě, hodně názoru na běh se mění, ale když přijde na vytrvalecké závody tak se všichni shodnou. Čím méně vážíme, tím rychleji se dostaneme do cíle...:). Doporučuji se kouknout třeba i na zajímavý článek zde.
TAB. Efekt zhubnutí na zlepšení běžeckého času
Změna

Váhy 5k (min:s) 10k 1/2 Maratón Maratón

1kg 0:12 0:25 0:52 1:45

2.5kg 0:31 1:02 2:11 4:22

5 kg 1:02 2:04 4:22 8:44

10kg 2:04 4:08 8:44 17:28

Náhody evidentně neexistují a tak když se kamarádka a externí poradce :) našeho modrého oddílu -- ano, Leona -- při našem běžecko-blogerském srazu rozhovořila o stravovacích návycích a dietách, věděl jsem, že je to znamení.

Malá odbočka. Je zajímavý, že když jsem vážil 105kg a byl jsem nejen tlustej, ale i obézní, tak mě nikdy nenapadlo držet dietu. Ted po té, co jsem díky běhání a pobíhání zhubl velký kus člověka a moje váha se ustálila kolem 80kg a pro většinu svého okolí jsem prý štíhlý chlap:), tak jsem otočil a vidím, že prostor k hubnutí tu je, podle Leony bych mohl dojít či doběhnout i na 73kg spíše i 70kg, bez jakékoliv újmy (měřeno tabulkami) a tak do toho!!!

Cituji Leonu:...Je drsný, sám to vidíš...Když budeš mít hlad, tak se napij, hlad je převlečená žízeň:)... ... Hlavně to prosím nedrž déle jak ty tři týdny! :).. [abych na Leonu lépe odkázal, najdete ji, jak nesedí za pecí, případně zde má svoje služby]

V jejích pokynech se objevují samá dobrá slova, .. drsný...vydržet.... nepodceňuj.. úplný ultra :) a tak si říkám, proč ne. Žádný výmluvy, musím to zkusit, začnu hned a udělám co půjde. Od začátku jsem jako výmluvu proti dietám a změnám jídelníčku slyšel různé hlášky -- i já jsem je používal -- o silných kostech, robustní postavě:), ale jsou to kecy. Jak jsem koukal do různých váhových tabulek, tak ty rozdíly často nedělaly víc než 3-4 kg v maximální variantě:), tak se nemám na co vymlouvat..:).

Držte mi palce a třeba se i připojte se svým úsilím, půjde (nám) to líp:). Já začínám v úterý.:)

Běhu zdar a našemu úsilí zvlášť! 12:)

(Ne)viditelný trail....

Je zajímavý, jak jsme (soudím podle sebe) často zahledění do sebe nebo nevidící věci jasné a zřejmé... Okamžitě jak mi Stín ukázal svoje trailové stezky podlehl jsem jejich kouzlu a říkal jsem si -- hlupák (!) -- objevím si taky super "trail" vyšlapu v Prokopáku Stínovou stezku... přitom řada cest tam dávno existovala, některé prošláplé turisty, některé zvěří (nebo obráceně?), některé dozajista utajenými běžci a já to neviděl, nevnímal nebo nechtěl vidět.. běhajíc po hlavních ulicích, neviděl jsem pavučinku vedlejších strmých, křivolakých cest a cestiček... a najednou jako když mávne kouzelným proutkem, objevily se jich mraky a já zase mám co prozkoumávat...
Posuďte sami, třeba spojení horní louky a dolní silnice, oklikou z hlavni cesty..

Nebo nový výběh na louku:

V poslední době nemám nouzi o zážitky a příhody, problém je, že se dějí i na můj vkus příliš rychle a hekticky, docela se těším, že zklidním tempo běhu události a pokusím se zrychlit tempo běhu samotného.:) Podle všeho jsem dostal od vrchnosti předběžný souhlas, že najdeme řešení a přesuneme moje povinnosti, abych mohl běžet Pražskou 100 a od Stína pokyny, abych se vykašlal na přípravu na 100 -- to je ještě daleko :) a soustředil se na přípravu na Stromovku.

Včera jsem absolvoval náročný jednodenní výlet do Karviné a zpět na konferenci, díky časovému presu jsem si to vůbec neužil, ale zase zážitků bylo neskutečně... Dneska odjíždím na krátkou dovolenou do Alp do Zell am See, už se těším, jak po ránu budu pádit kolem jezera, snažit se něco naběhat a potom budeme chodit s moji nejmilejší po horách (ovšem má šíleně pršet!). To by v tom byl čert, abych se dobře nepřipravil na Stromovku...Dám do přípravy, co půjde... mám i několik tajných karet v rukávu, jednu z nich vytáhnu co nejdřív:)!!!

Běhu zdar - úsilí nás starších a ultra zvlášť. 12:)

Běháním za veselejší svět:)

Luboš mi začátkem týdne povídal, že mi drží palce na Stromovku a Pražskou 100, ale že by se nedonutil to takhle drtit, km, km, dvojsměrky (do práce 15, z práce 15).. Prostě, že to musí být náročný..

Někdy je, někdy hrozně:)... ale někdy, někdy se dějí takový věci, že je to jak ve filmu... Jako kdyby mi ten běžecký pánbůh chtěl udělat radost, za to, že jsem takovej poctivej pobíhač a tak mi občas nadělí náruč plnou zážitků. No posuďte sami...

Tento týden běžím dvojsměrku domů, kousek u odbočky k loděnicím se za lavičkou převlékala hezká holka do sportovního, brala si elasťáky (a měla s sebou kolečkový brusle), běžím kolem když je zrovna ve fázi.. "v kalhotkách"...nedá mi to, obdivně zvednu palec nahoru a řeknu.. "fakt pěkný" ..:)... Její odpověď mě dostala, málem jsem s sebou o ten obrubník fláknul.. "já vím.. může to bejt i hezčí... " :) .. už jsem nechtěl v téhle nebezpečné konverzaci pokračovat.. Běh se stává rizikovým sportem..

Běžím do kopce od Hlubočep údolím.. už na mě dopadá únava, přede mnou pěkná ženská s mladou dcerkou na kolech.. a tak běžím kus za nimi, když je malé stoupání, tak žertuji s dcerou.. ať přidá, nebo, že ji předběhnu, přeci se nenechá předběhnout starším člověkem.. vydrželi kus údolí, ovšem závěrečné trochu větší (i když pořád mírně stoupání) už je v moji režii.. říkám té holčičce (a mamince) tak co, celou dobu jste vedli, nedáme závod do toho kopce?
[normálně bych provokoval svoji gambitovou frází.. "tak co, dáme ten kopec ve velkém stylu?" :)...] no ve finále na mě neměli, ale ta holčička, mě dostala, jestli bych s nimi nechtěl běhat častěji.. :)... [a tak jsem ten kopec vyběhl, jako by mi hořelo za patami.. kdyby to tak slyšela moje nejmilejší, jasné slunéčko, tak by si asi hned pomyslela něco ne moc hezkého..:)]

Aby toho nebylo málo.. Běžím nahoru a v poslední části údolí kousek vidím chlápka se psem na vodítku jak celkem hlasitě telefonuje se ženou a mává při tom rukama, jako větrný mlýn.. slyším, jak ji vysvětluje.. ne nejsem s žádnou ženskou, nejsem.. jsem v Prokopáku na procházce se psem, sám..co by tu kdo se mnou dělal.. jak ti to mám dokázat? za 1/2 hodinu jsem doma!!! ..Počkej. Teď kolem mě běží chlápek, má zelený tričko a žlutej batůžek.. No, ten, ten jak tady furt běhá.. do 10 minut ho uvidíš z okna u rybníka, aspoň vidíš, že nekecám!!! :)

No není to neuvěřitelný??? Zachraňuji manželství, moje pravidelně pobíhání se stává pro některé pejskaře stejnou kotvou, jako pro lidi, žijící u trati houkání vlaku.. "ááá šestka, dneska má ale maličko zpoždění.. "..:)

Zážitkům zdar, běhu taky a ultra zvlášť! 12:)

Ty mně smíš i lhát...

...moje milá GPS navigace, ty mne smíš i lhát..:)...

Minulý týden jsem tady prohlásil, že se soustředím na podzimní maratón ve Stromovce a že udělám všechno proto, abych přeorganizoval svoje povinnosti a běžel Pražskou 100 velmi bojovně.. Proto jsem v pondělí po ránu vyběhl do práce relativně velmi svižně, žádný šetření na dvojsměrku:).. No na maratónské ideální tempo to nebylo, ale i tak to byl "rekord" trati:), zase kdo by se hnal do práce, že:)?
Koukám na celkový čas 1:13 (hergot, že bych zkusil dostat tam tu 12?) a na displeji svítí magická průměrka 4:44...Jako přítel čísel zapomenu na 12 (ale není všem dnům konec!, navíc 4+4+4=12), usměju se a mám velkou radost.. No to se mi povedlo! Nejen, že jsem zlepšil rekord, ale zároveň jsem průměrku 4:56 nahradil také něčím "krásným".. To je určitě znamení, to se přeci nestává každý den..:)
V práci jsem pro samou práci málem zapomněl jíst a pít a tak před koncem pracovní doby rychle vyzunknu poděbradku, dva čaje a cpu si do obličeje 1/4 bochníku chleba se sýrem a extra horký kaštany:). Pak se zarazím, vždyť já běžím domů!!! Do toho kopečka, to bude těžký, ... ale přeci nepojedu krtkem?!!! Málem bych propadal poraženeckým náladám, ale pak si vzpomenu na ranních 4:44 a moji ranní e-mailovou poníženou supliku o přeorganizování víkendových přednášek, abych mohl radostně v prosinci pobíhat na pražské 100.. A hned mám dobrou náladu -- Tedy to jsem zvědav, jestli mi to povolí, ale když nevyjde žádost o ultra, zkusím "rodinnou oslavu"... v nejhorším případě "nemoc", lhát se sice nemá, ale neříkal to i V.I.Lenin, že každý kompromis a drobný úskok, který slouží zájmům dělnické třídy, že je dobrý? Proč by to nemělo platit pro ultra, že? :)
Udeřila pátá hodina, opatrně beru batůžek...v sobotu jsem s ním běžel Nike běh a při pronásledování syna v závěrečném spurtu jsem všude slyšel komentáře, podívej se, támhle někdo pádí, jak kdyby mu hořelo u zadku a ještě má bágl, jako kdyby něco ukradl!:).. tak si beru svůj batůžek "Bouřlivák" a vyrazím do ulic, směr domov, automaticky a ze zvyku zapínám navigaci a běžím... Pomalu, obezřetně rozbíhám, kličkuju mezi turisty i místními, už zkušeně na dálku diagnostikuju kuřáky a kraulovými nádechy nebo stylem "potápěč" bezpečně probíhám kolem kouřových zón... Prostě mazácky se dostávám na nábřeží, nechám nohy běžet na "volnoběh" :) a tam se plně ponořím do svých představ. ..
Neběží se mi úplně lehce [bodejť by jo, když se člověk necelou hodinu před během pořádně nají a napije,že:)] ale představuji si, že končím nějaký náročný běh, vidím to nábřeží jako tu širokou a dlouhou ulici v Leadville a v duchu slyším, jak mi všichni fandí, mávají na mě, křičí.. "good job runner!!!" a já se usmívám a běžím lehce, jak jen to jde, zapomínám na všechno, únavu, bolesti..

Tak jsem se tomu pocitu poddal, že najednou cítím, že se mi běží fakt lehce. Ženský hlas z navigace mě povzbuzuje hlášením, že průměrka klesla na 5:43 (!), a tak pod dojmem lehkosti zapomínám na kopce přede mnou a stále lehce zrychluju a prožívám tu euforii doběhu na stadión v Amsterdamu, mexické vlny od přítomných diváků:)... Ani nevím jak překračuju most a vbíhám do údolí. Vysoké stromy asi spolu s mraky zastřely čidla mé navigaci a následně se dívčina v mobilu "zbláznila" a začala mi hlásit km výrazně častěji a dávat výrazně, ale výrazně lepší průměrky..:)

Nejdřív jsem si říkal, co je to za blbost a že to vypnu, ale vypněte sporttester, když vám žena medovým hlasem v kopci říká, že běžíte km za 3:45, že..:).. A tak si znova uvědomuju, že vlastně běžím rychle a lehce, takhle rychle (tedy virtuálně) jsem ještě neběžel.. než doběhnu pod tubus metra na Hůrce, tak už mám místo 14km "naběháno skoro 23km, než skončím svých 16, tak je z toho 26km a k tomu odpovídající časy na km. Nevěřícně koukám, na displaji na ty vzdálenosti, ale pak si říkám, nojo, ale čas je přeci stejný:), kouknu na čas a i ten má magickou hodnotu 1:22:11, což je nejen hezký numerický čas, ale na běh do kopce v této fázi moji laické přípravy, vůbec ne špatný!! Vždyť ještě minulý týden jsem to za stejný čas běhal čerstvý po ránu z kopce do práce..(!)

A pak, že se lhát nemá! Rychlé měním zásadu a povoluju, že mi můj sporttester může občas takhle hezky zalhat.:).. Upřímně, přiznávám, že jinak bych asi to tak lehce a s úsměvem nedal.

Běhu zdar a ultra zvlášť! 12:)

Zase skáču do kaluží...:)

Včera celou noc pršelo a ráno taky provázky deště visely z oblohy .. no snad jen s malými přestávkami celý den pršelo a mžilo... Voda získala znovu ztracenou moc. Potůčky v údolí nabraly na síle a začaly se roztahovat po cestách a loukách..

Když jsme vyběhli po ránu s dcerou a s Deri, bylo super je pozorovat. Jako ve stroji času. Zatímco Deri ostříleně a zkušeně vymetla každou kaluž, dcera se jim obloukem vyhýbala, šlapala na špičky, opatrně, jakoby měla strach, že v mokrých botách může nastydnout. Bylo to hrozně milý, najednou jsem viděl sebe se svými obavami, nezkušeného, když jsem se před pár lety (jako by to včera bylo) poprvé setkal s vodou venku.

Povídám, neboj se, bota má sudý počet dírek, vždy jednou nateče a druhou vyteče ven...:) Jen chvilku to zastudí a potom zase budeš mít v botách teplo.. a ten pocit, až poběžíme vodou po loukách, bude to kolem cákat, Deri bude radostně štěkat, ten musíš poznat... Samozřejmě, první "namočení" bylo jako křest:), ale pak už jsme zkušeně cachtali cestou necestou, smekali se do kopečků a užívali si zase nových pocitů.. Pocitů pravých "drsňáků" :), kterým vůbec nevadí, že jim teče do bot, kteří běží a cítí tu skoro zapomenutou radost malých dětí, které radostně skočí do každé kaluže....protože to přeci tak krásné cáká!

V hlavě a na obrazovce počítače mi probíhaly podzimní termíny závodů a akcí a přemýšel jsem, kam dál a čím si udělat radost, na co se zaměřit. Vím, vím, už jsem si letos zase zlepšil svůj (nepřekonatelný) :) osobák na maratón, nechce se mi teď trénovat rychlost a závodit.. [jsem lenora! asi se bojím, že poběžím moc pomalu?:)] ..Ale nechci si připustit, že bych neměl běžet jubilejní Pražský maratón. Vždyť máme společně narozeniny(!), na podzim v roce 63 se běžel v Praze vůbec poprvé...

Jak jsem dneska běžel v tom dešti s nadšenými spoluběžci, tak bylo rozhodnuto. Stromovka, jako vždy a co nejlíp!! Vím, že se asi už nemusím (vůbec nikdy?) zlepšit, každý mi to pořád říká -- nejde se jen zlepšovat:)... ale vzpomenu si na kamarády Machyho a Stína s jejich úporným bojem a šílenými akcemi... Vím, že s časem -- myšleno doslova i obrazně -- se nedá nikdy vyhrát, ale bojovat by se mělo. V rámci pravé řetězovky bez výmluv zahajuju přípravu na maratón, ať je vidět, že i starší "sedláci":) ctí ten epický rozměr boje a udělám, co půjde abych se zase maličko zlepšil. Co kdyby se to podařilo, tak ať jsem připravený a kdyby ne, tak aspoň budu vědět, že jsem bojoval a šel do toho naplno:).

Hlavní je, že mě (zase) správně nahlodal Stín. Říkal jsem si, že bych zkusil uběhnout ještě na podzim něco delšího, jenže se mi nic časově nehodilo... Přemýšlel jsem, hledal, ..., chtěl jsem i vzít batoh a vyrazit po vzoru Machyho někam dál a pryč, ale Stínem zmíněná "Pražska 100" zůstala viset přede mnou jako výzva... Nejhorší bylo, že já ten víkend 7.12 ještě pracuju... Měl jsem připravenou skvělou výmluvu, já vlastně nemůžu!!! Rád bych, ale nemůžu!!! :)...

Ale najednou se to zlomilo. Tím nadšením spoluběžců a jejich účastí na závodech. Začal jsem proto děsně akčně plánovat a napadla mě šílená konstrukce, jak by se to dalo zvládnout, jak bych to mohl udělat... Kdyby všechno klaplo, tak bych technický vzato stihl těch 100km uběhnout. V pátek do 8 večer v práci, přesun na start, "uběhnu" :) a v neděli do posunuté práce... Jen mi ještě musí povolit přesun soboty na neděli, ale zatím to vypadá dobře. I velký Olaf organizátor mě ubezpečil, že kritická místa mají fáborky a tak žádné výmluvy neplatí...:)

Mám v sobě určitě pokoru, 100+ (115?) km v prosinci, z toho velký kus v noci není žádná legrace... i když proč by nemohla být? :) ... Přeci se z toho nepo.. tento.. a když? Tak papír s sebou!

Běhu zdar a ultra zvlášť! 12:)

Sláva nazdar výletu..

Vrátil jsem se a přes hromadu navršené práce se snažím zase dostat k dřívějšímu "normálu", ale bude to všechno jako dřív? Určitě ne, protože výlet za hranice snů mě silně ovlivnil v celé řadě věcí... běžecky i lidsky. Asi kdyby byl Stín ženská, tak by asi moje nejmilejší, jasné slunéčko, byla nervózní, protože by cítila, že mi obrazně kus srdce zůstal za mořem:), ale takhle se to dá shrnout chlapsky jednoduše.. hergot bude mi to společný běhání, pivo, ... neskutečný rozhovory a akce sakra chybět!!! :)... [ale už teď si říkám, určitě není všem dnům konec:)]

Kamarádi mi píšou, proč jsem o závodě nenapsal podrobněji a proč jsem psaní o běhu v Leadville tak rychle ukončil? To už pro mě noční dlouhý běh v horách moc neznamená, že jsem jej odbyl pár řádkami? :) Opravdu není tomu tak.. Ale především, byl to Stínův běh a co bych to byl za kamaráda, kdybych i nechtěně prozrazoval něco víc z příběhu, který by primárně měl vyprávět on a potom jsem natolik soudný, že vím, že on to dokáže popsat o hodně hodně hodně líp než já...Tak to prosím neberte, že jsem o závodě nepsal, protože bych byl namyšlený, že můj noční maratón v Leadville je něco, co nestojí za zmínku, naopak berte to jako výraz moji pokory před kultovním během a možností nechat jej vyprávět někomu, kdo si to právem zaslouží a kdo je navíc i povolanější.:). Stínova série už začala a já se spolu s vámi těším z Leadvilskych zážitků..

Dneska, jak jsem běžel do práce, tak se mi vybavily různé postřehy=pitominy, co jsme řešili se Stínem a znovu jsem si uvědomoval jejich univerzální platnost. Ještě pod vlivem Los Alamos jsem na naproti běžícího běžce vykřikl "Hey" a zamával rukou. Pak jsem se hned opravil a řekl Ahoj.. Ale to mávání rukama je skvělý a univerzální pozdrav. Jeden můj známý říká, že to používá i v autě, mává rukou a říká "No chocolate" :).. nemám ruce zapatlaný od čokolády:).. a skutečně, ti běžci, co běhají v údolí kolem potoku a pramene si tam určitě častěji myjí ruce, protože si je často ukazujeme, čistý dlaně.. žádná čokoláda nebo kečup.. to ti, co běhají v centralním parku si asi něco koupí ve večerce nebo u stánku s rychlým občerstvením a pak ty ruce mají špinavý a stydi se je druhým ukázat:)!

Vysvětloval jsem Stínovi svoji fungl novou teorii o šíření běžeckých aktivit v rodině. Stručně řečeno, společné praní běžeckého oblečení je prvním krokem ke společnému běhání.. Je to takové homeopatické působení na ostatní příslušníky rodiny, aby běhali s námi.. Vypozoroval jsem to u rady známých.. kde nejdřív se po silných prohlášeních, že někdo nebude (nikdy) běhat nakonec vyběhne, ale samozřejmě jinam a v jinou dobu.. později se začíná i ve stejnou dobu, ale na jiná místa.. ale pozor, jakmile se poprvé vyběhne, nastupuje trik se společným praním běžeckého oblečení... po této fázi následuje další, kterou bych nazval "plaché" společně běhání.. kdy jeden ze spoluběžců se necítí být dostatečně atletický/rychlý/zdatný.. a tak se nechá přemlouvat ke společným výběhům.. aby následně se to dostalo do fáze.. dneska neběžíme spolu? :) :)..až po přerod, že se nejmenovaní rozhodnou zúčastnit prvních "závodů". A to všechno jen díky tomu, že se to běžecké oblečení prohánělo spolu v pračce.. Vím o čem mluvím a z čeho se mohu radovat. Nike i Tesco běhy jsou ve znamení rodinné účasti a mám z toho děsnou radost. Slovy jednoho známého zarputilého závodníka.. " si děsně pokazím svoje časy a tabulky na 10km.." :)... ale každý normální pobíhač se raduje. To je nářez! Dělám totiž rodinného vodiče!

Ohlédnutí za mým výletem provedla nejlíp moje nejmilejší, zřítelnice mých očí, když to lakonicky zhodnotila slovy... Chybí ti to, co? Nedělej se, že to vydržíš celý rok! Copak tam nejsou žádný závody na jaře?:)

Běhu a ultra zdar! Naším kamarádům a manželkám zvlášť.

Výlet je u konce. Je třeba se připravovat na další! ...Tak abych už začal pořádně trénovat...:)

12:)

Den 9: Závod - pohled zvenčí a zevnitř

Je velmi brzo ráno, 2:45 (budíka jsem z číselné nostalgie chtěl dát na 2:34, ale zvítězila pragmatičnost a boj o každou minutu spánku...). Venku zima.. podle teploměru v autě asi 34F (1C), ale na předním okně se dělá námraza. Startujeme a zahříváme auto a rychle se snažíme připravit na den D, který zhruba za hodinu začne. Stín tradičně v pohodě:), snídá kafe, něco pečiva, jen ty noviny.. ty noviny, to jsem nezvládl:)... Od stanu už je vidět probouzející se stanici May Queen a na pár místech na parkovišti už vyrážejí posádky na trať a vezou "svého" běžce ke startu.
[mimochodem to se mi tady moc líbilo, posádky mluvily "nás" běžec, ... čekáme na "svého" běžce..]... a tak jsem usedl vedle "našeho" běžce, který se sám vezl do Leadville a domlouvali jsme plán B.

Pokud vše půjde dobře, odvezu auto zpět na tábořiště, hned jak uvolní cesty z Leadville... pokud to nestihnu, Stín jak poběží kolem stanu shodí teplé věci a celovku a pokračuje na další stanice, kde si ho dohoníme..:)

V Leadville nádherná atmosféra.. Na startu je tolik elektriky ve vzduchu, že by se dala vyrábět!! Cítíte to napětí, nadšení, hraje emotivní hudba, organizátoři vykřikují různá hesla, která normálně znějí banálně, připomínají vymývání mozku:)... ale v téhle atmosféře sedí. Jsou skutečná, protože ti "naší" běžci jsou skuteční a tak za chvíli vybíhají na trať, aby všem a sobě především dokázali, že jsou ještě lepší, než si mysleli, že mají ještě větší sílu, než kdy doufali a že je hned tak nic nezlomí... protože my, protože my na ně budeme všude čekat a hlavně na ně budeme čekat v cíli!!! ..
Následuje série výkřiků " I wan't quit, I commit! Dig deep!! You can do it!" a výbuch neskutečně energie...a asi 800 běžců se vydává na jeden z nejnáročnějších (dostupných) 100 mílových běhů....
Ještě si všímám, že Stín vybíhá na trať mazácky až fikaně:) mezi posledními, překračuje startovní koridor v poslední lajně, mezi 5-10 posledními běžci.. Pískám a řvu, skáču a všem přeji jen to nejlepší, i když vím, že jich přiběhne sotva polovička...

V tom si uvědomuji, že tady nejsem na koukání a spěchám k autu, abych se dostal do cca 2h zpět na tábořiště a do první kontrolní stanice May Queen. Zaparkovali jsme sice chytře, ale i tak z Leadville a okolí vyrazí skupina dobře 600-700 aut k první stanici a řada aut už tam stojí. pomalý vláček červených zadních světel jednotlivých aut se vleče asi 10 mil kolem jezera a v podstatě poslední km před stanici se všichni snaží různě parkovat na jedné a druhé straně, zepředu, zezadu stanice..celkem zmatek. Říkám si, abych se tady teď ještě s někým sťuknul, to by tak chybělo:), ale nakonec vítězi povinnost a celkem nekompromisně postupuji dopředu, až se dostávám na dohled May Queen..

Zastavuje mě první hlídka a upozorňuje mě, že všude přede mnou stojí auta a že na druhé straně za stanici je fronta dlouhá skoro míli a že by bylo lepší to otočit a hledat parkování na druhé straně.. Říkám, že jedu na tábořiště, protože tam kempujeme na místě 25 a tak mě v tom celkem hlasitém rámusu poušti dál se slovy .. teď tu táboříte? tak to si to užijte!!:)

Znova mi dochází genialita volby tábořiště:). Hladce se dostávám asi 150m od stanice, parkuji auto, připravuji věci pro Stína a jdu okouknout cvrkot na stanici. Mám ještě asi 3/4-1h čas...
Na stanici šílený zmatky. Přeci jen dobíhá po hromadě velké množství lidí, dobrovolníci na stanici skoro nic nestíhají, nestíhají podávat "drop bags" a tak po chvíli vyzvedávám Stínovo bágl a držím ho v ruce, čekám připraven ho obsloužit až doběhne.

Nedočkavě čekám, i když vím, že Stín moudře rozebíhá pomalu, zezadu a že cesta je úzká, tvoří se vláčky.. konečně!!! Přibíhá Stín, čepuji vodu s kolou půl na půl, dávám medvídky a preclíky, tepláky a čelovka už je prý u stanu, upozorňuje mě na baterky do čelovky a povolenou svítilnu. Hergot nesmím na to zapomenou!!! Rychle se loučí a vyrazí dál, já mizím ke stanu nasnídat se, připravit si svoje běžecké hábky, boty, láhve.. a čekat na Michala a Veroniku, až mě vyzvednou, abych ještě koupil baterky.. propočítávám mezičasy, interpoluji:) a jsem připraven vyrazit, v tom akorát se objevují parťáci z našeho podpůrného týmu IthinkBeer.com :) a vyrazíme... moudře kupujeme pro sebe jídlo a pití na celý den, ještě baterie, pomoci centové mince opravuji a upravuji čelovky:) a mastíme na Twin Lakes.

[Stín je zkušený a nenáročný, proto jsme vynechali Fish hatchery a Half Pipe. v tomto směru má ještě plno sil a nazpátek doufám poběžíme spolu, takže klídek:)]

Twin Lakes a následná Windfield jsou naše klíčové občerstvovačky. Jednak na Twin Lakes uvidíme Stína po zhruba 40 mílích, uvidíme, jak si vede, jak poběží před šíleným stoupáním na Hope Pass a jednak pro mě je to klíčová stanice, protože tady začíná moje noční směna:)..

Slunce celkem šíleně peče, navíc díky nadmořské výšce mi připadá, že se mi snaží udělat díry do těla. Ochranný faktor 100+, je asi základ a ten Stín i já máme na sobě:). S Veronikou a Michalem jsme dohodnutí, okamžitě po odběhnutí Stína spěchat na Windfield, protože tam musíme dostat Michala, aby mohl spolu běžet, optimálně se tam musíme dostat všichni tři. Zavrhují myšlenku zůstat na Twin Lakes a trochu spát.. Stejně bych neusnul a pak, kdy to člověk může prožít takhle intenzívně, co? :)
Stín přibíhá a říká co a jak [tady si dovolím nic nepsat a nechat Stínovo vyprávění a detailní report, nekazit mu jeho vyprávění], rychle se domlouváme, já míchám energetický nápoj pracovně nazvaný "Stínová bomba" ... varianta temná síla:) =.. kola, pivo "blue moon" a voda ve třetinách. Docela náročné, aby to nepěnilo, dostat to lahví, aby Stín mohl co nejdříve opustit stanici a vydat se zase na cestu. Epický!!!

Teď rychle k autu a po jedné z nejprašnějších cest, kterou jsem kdy jen poznal (ještě teď kašlu:), a dlouho jsem ze sebe dostával její prach] tak se pozvolna blížíme k Windfieldu a sledujeme 4 tisícové vrcholky kolem a obzvlášť koukáme na průsmyk mezi nimi, nazvaný Hope Pass, ano pro nás je to také Průsmyk naděje. Teď je ale potřeba se dostat co nejblíže ke stanici.. Máme štěstí, vyrazili jsme v čas a postupně se přibližujeme, až se nám podaří parkovat na stanici. [tady poznámka. z fotek je vidět, že Windfield je v naprostém dolíku, žádný signál, nedá se nijak domluvit, koordinace je naprosto nezbytná, abychom Stína chytli a nasadili Michala na trať...]

...přibíhá Stín.. v nohách 50 mil, které rozhodně nepatří k nejlehčím, ve vysoké nadmořské výšce... všichni z týmu cítíme to napětí a začíná naše další role.. být posádkou je skvělá věc, být spoluběžcem a tedy pacerem je (aspoň to tak cítím) výrazem pocty, cti a kamarádství. Míchám Stinovo nápoj ve variantě světle strany síly (sprite, pivo a voda) chlapci vyrážejí směr Hope Pass a Twin Lakes. Veronika a já mizíme k autu a rychle směr Twin Lakes, hledat místo k zaparkování co nejblíže stanici..

Pár fotek že stanice.. Slunce rychle zapadá a ochlazuje se... převlékám se do běžeckého, beru dlouhý rukáv, Stínovo tričko z běhu Michiganského ultra které se běhá v městečku Hell (ano skutečně se městečko jmenuje Peklo), které má na zádech napsaný běžecký ultra slib..: "Vím, že běžím na vlastní nebezpečí a že se mohu vážně zranit nebo i zabít..".. Čtu si ten nápis na zádech a už znova cítím, jak mě myšlenka ultra běhu získává a prostupuje. Jsem rozhodnuty udělat co půjde i nepůjde, abych Stínoví pomohl.. Slunce nakonec zapadá, je zima a já si rovnou na sebe beru Stínovu větrovku [já hlava dubová, svoji červenou bundičku jsem si nechal doma, což se později ukázalo jako celkem silná chyba:), ale síla je v nás...]

Konec těšení.. vybíháme, tedy nejdřív stoupáme do šíleného krpálu a pak začínáme střídat chůzi a běh.. Možná uslyšíte, že Leadville je masová akce, možná se vám někdo bude snažit říci, něco špatného.. Ta atmosféra, ten běh v noci, kdy běžec (v mém případě i pacer) už 17-24 hodin nespí, kdy přes matný svit baterek je špatně vidět na cestu, kdy prach a kamínky se různými cestami dostávají do bot a vy se drápete nebo sbíháte cestou necestou... Pak si asi každý řekne.. Díky, že jsem tady!!!!!!, je to kultovní záležitost, navíc, když běžíte s kamarádem, tak všechny pocity jsou ještě silnější a ostřejší...

Já lama tradičně něco musím vyvézt.. relativně krátce po té, co jsme vyběhli, když jsem si sahal do pasu pro kolu s vodou padám na relativně rovné cestě [na kamenité bych si nelajznul sahat za běhu pro láhev], padám na zem, levé koleno bolí, no jak svinja:), jsou v něm zaříznuté i nějaké drobné kamínky, ale to se vyřeší později:), akorát že to koleno je hodně naražený.. kolem běžci spolu se Stínem se ptají, jestli jsem ok... Snažím se rychle vstát a co nejrychleji říkat, jasně, jsem ok.. naštěstí je tma jako v pytli a Stín nevidí moje grimasy, když se rozbíhám. Adrenalin pomáhá to rozběhat, s kolenem budu bojovat celou dobu, ale přeci jsem sem nepřijel jen jist chilli, že? :)

Naštěstí se profil trati mění a my se škrabeme na "cukrovou homolí" , cesty jsou pokryté drtí a prachem z rozpadlých kamenů, vymleté, s velkými výmoly.. Vypadají ve světle našich čelovek opravdu jako z cukru.. Už už to vypadá, že jsme na vrcholu, ale je to falešná radost... po chvilce se cukrová:) cesta zase zalomí nahoru a my před sebou zase uvidíme pár lucerniček. Čas od času se Stínem uvažujeme, jestli ta světýlka ve výšce před námi jsou už hvězdy, nebo jsou to běžci stoupající zákrutami k vrcholu. Ano, B) je správné:)... ale jak už to bývá ve chvíli, kdy jsem si v duchu řekl, že mi je to jedno, cesta se najednou zlomí a je před námi zase klesání a technické cesty s kamením, které Stín s bravurou běží.

Nechci prozradit nic z průběhu závodu mezi stanicemi, jen bych chtěl říci, že cesta dolů z "kopce" k May Queen zůstane dlouho, dlouho v moji mysli, jako něco neskutečně krásného, něco co si myslím, že mě určitě poznamenalo. Sbíháme dolů členitou cestou plnou různého kamení, ve tmě, koleno mi připomíná, že jediné zakopnutí a může být konec mému spoluběžectví... musím se soustředit, adrenalin doslova i ve vlasech..:)

Tady je potřeba dát další vsuvku..
Pacers, aneb spoluběžci jak jsem zjistil relativně pozdě:), by neměli na stanicích jíst žádné jídlo, které je primárně určené pro běžce a z tekutin brát maximálně vodu. Snažím se to dodržovat, vybíhám s dvěma 0.4 litrovými lahvemi v opasku a s jednou litrovou v batohu, v nich voda s kolou v poměru 1:2. postupným upíjením a doléváním vody ve finále piji "homeopatickou" kolu:), tedy vodu se stopovým množstvím koly. Běžel jsem už maratón na vodu, ale nikdy ještě noční horský maratón na vodu s malým množstvím koly. Pod neprodyšnou větrovkou jsem zpocený jako myš, nedostatek cukru, dává se do mě zimnice, naštěstí běžíme z kopce cestou necestou. Držíme dobře tempo, říkám si, jestli to Veronika nestihne, musím běžet i závěrečný úsek a to se budu muset najíst, shodit bundu a vzít si z báglu nějaké suché Stinovo věci, snad je nebude potřebovat:). Dobíháme do May Queen a vlády se ujímá Veronika. zdravím se se Stínem a zastavuji.

Za pár sekund se do mě dává taková zima, že bych mohl sypat rohlíky mákem.. musím různé poskakovat, abych se nerozpadl na součástky:), stan nemůžu rozepnout:), naštěstí Michal nastartoval auto a tak se na minutu zkouším rozehrát.. Ouha, kouknu na tachometr, dojezd pod 30 mílemi a topení zrovna jednu milí zase ukouslo. Soukám se ven, snažím se vzít Stínovo věci že stanu.. Musela to být groteska, klepu se jako sulc, nemůžu kleknout na jedno koleno a s rozklepanýma rukama balancuji na pravém koleně a sbírám věci na převlečení.. Uff, hotovo soukám se do auta a jedu za Michalovým autem k jejich hotelu, využívám nabídku si dát horkou sprchu, převléci se do suchého a dát si horké kakao..

Pak už Michal pro mě doplňuje benzín a jedeme k cíli čekat na Stína a Veroniku. Ve sprše jsem sice největší kamínky z kolena vydloubal:), ale naražení bolí výrazně víc, kulhám a říkám si, jak poběžím poslední kus se Stínem... jdu pomalu od cíle, posílám Michala napřed, s tím, že mě bolí noha.. Ale když se objeví Stín s Veronikou je to tak silný, že si říkám, poběžím s nimi, kdyby mě ta noha měla upadnout:)... naštěstí cíl je blízko, všichni uhýbáme, zastavujeme a Stín po koberci vbíhá do cíle!!!!

PS. teď už sedím na letišti v Atlantě, koleno je "naprosto" :) v pořádku a těším se na výběh v údolí... Když ale zavádím o sedadlo, nebo se rychle zvednu, tak mi koleno připomene, že to nebyl sen, že to bylo všechno neskutečně živý a skvělý!!!!

Kamarádům, Leadville, běhu zdar a ultra obzvlášť!!!
Stín je stín! :) Vyčkejte na jeho report, nechci nic prozrazovat, co byste neznali.
12:)

Den 7-8: Hotel Květnová královna pod Prsatou horou u Olověnic

Jak jsem psal pomocí zbytku baterky v hospodě, dorazili jsme v pořádku a ještě v pohodě (asi 28 minut) stihli registraci. Když nás ll a ostatní tak nabádali, tak jsme hned připravili tábořiště a udělali buřty, když výlet, tak výlet.:)

Jak už jsem říkal, bydlíme v hotelu Květnová královna u Tyrkysového jezera, pod prsatou horou (Název hory je Stínův, hora vskutku tak vypadá). Jezero a tábořiště:

Z druhé strany, prsatá hora:)

Stín vybral moc hezky pokoj:), nádherný výhled i ten odstín kachliček v koupelně se mi líbil (viz foto).

Šli jsme spát a ráno jsme zaspali, tedy vzbudili jsme se jen tak tak, abychom stihli "briefing" před závodem a pokyny pro posádky. Stín mě budí se slovy, vstávej, zaspali jsme.. Odpovídám, to je paráda!! On se směje, že ten můj optimismus je zabíjející:). Vysvětluji, že naopak, že je dobře, že jsme téměř zaspali, protože to znamená, že jsme spali dlouho a zítra se nám to bude tuze moc hodit, každá hodina spánku bude mít hodnotu zlata.. Rychle se přesunujeme do Leadville, akorát v čas, za pár minut začíná informační schůzka pro běžce a podpůrné týmy.

[Třeba se k tomu někdy dostanu to pro kamarády a zájemce někde napsat, ale myslím, že jsem se díky Stínoví drobet naučil a pochytil jak dělat správnou posádku, co je potřeba připravit na americkém ultra.. Navíc v Leadville se teď docela dobře vyznám i autem a spojení mezi jednotlivými stanicemi zvládám i triky s parkováním a tak. Takže pokud se tam chystáte, asi něco maličko užitečného mužů říci, než to tedy zapomenu:)]

Tělocvična, kde celá akce probíhala připomínala včelí úl. Všude plno běžců, známých neznámých, plno podpůrných týmu. Natěšená atmosféra... Přitom je jasné, že zhruba 1/2 z nich do cíle nedoběhne, my navzdory našemu poněkud chaoticky-nadšenému přístupu věříme, že Stín do cíle dorazí v čas a vyzvedne si stříbrnou pásku za dokončení pod 30h. Stín mi postupně ukazuje známé postavy z amerického ultra. Vidím "reálného" Tony Krupičku i řadu ostatních, kteří vypadají "podobně", záleží na tom, jak moc dlouhý fousy si Tony v daně chvíli nechává.. Pro znalce... pacera pro Tonyho nedělal nikdo jiný než známý rychlík Dakota Jones. Prostě i pro troubu, jako jsem já (a neznalce) neskutečná atmosféra.

Jak jinak než na poslední chvíli připravujeme balíčky na jednotlivé stanice (tzv. drop bags) a rychle je dopravujeme do Leadville. (z obrázku je určitě jasné, proč se říká "upuštěnené balíky"..")

Večeříme tábornicky a poněkud chaotický (jak jinak), Stín stejně jako Geoff Roes před Western States si dělá v kotlíku těstoviny, jíme placky a opékané buřty a s ostatními členy týmu (Veronikou a Michalem) si dohadujeme základní strategii jak se starat o Stína, co bude asi pít, kam pojedeme, kdo a v jakém pořadí s ním poběží.. Tady musím říci, že Veronika a Michal byli naprosto skvělý tým a neznalec by netušil, že celá příprava vznikla ve Stínové hlavě a vytryskla tak nějak mezi naším 5-6 pivem a smaženými brambůrkami:). Na stanicích jsme byli sehraní no jak posádka F1.:)... Prostě, start je ve 4 ráno. Já vstávám a starám se o Stína od rána, jedu s ním na start, dávám pozor, aby se najedl a tak, odvezu ho, převážím auto na naše tábořiště a první stanoviště, čekám na něj a starám se.. zjisťuji mezičas projektuji, kdy na další stanice.

Chystám s sebou něco (optimálně všechno) :) na zbytek dne i svoje běžecké s sebou.. Pak přijíždí Veronika a Michal a začíná naše celodenní túra po stanicích (aid stations), s tím, že Michal běží první úsek z Windfield do Twin Lakes, já beru noc z Twin Lakes do May Queen (našeho tábořiště) a Veronika poslední etapu z May Queen do Leadville...

Je kolem desáté hodiny a chystáme se spát... vždyť vstáváme ve 3/4 na 3 a to začne náš skvělý den... Zítra napíšu, jak jsme běželi přes noc a pohled na Leadville 100 z venčí, atmosféru závodu a detailní report nechám samozřejmě na Stínovi:)!

Běhu zdar! Leadville, Stínoví a ultra zvlášť! 12:)

Den 6 - Los a Lamos v Leadville

Mame jen slabou baterku a jeden ipad a tak budeme psat spolecne pres pivo, stin a ja:

RS: Dorazili jsme pred par hodinama do Leadville. S Honzou je to fakt absolutni pohoda, zadnej stres, cestou semeleme politiku, ultra, pocasi, optimalni mnozstvi krav na jeden akr pudy, a taky si porad slibujem ze jeste proberem taktiku pro zavod ... ale nejak na to nezbyva cas:)

Nasli jsme paradni misto primo v campu May Queen u Tyrkysoveho jezera. Trat vede asi sest metru od stanu, tak doufam ze az pobezim kolem sedme rano kolem budu mit pripraveno teply kafe, nejakou koblihu a dnesni noviny ... kdyz pacing, tak pacing :)

V kempu samozrejme netece zadna voda ... ale proc by konec koncu mela ... kdyz je tam jezero ... a tak si asi slehneme Machyho ranni kryovlozku pro zoceleni tela i ducha.

12|:

Myslim si, ze Stin dela vsechno jenom pro to, aby mi udelal radost. Asi to neni standardni se na prvni sto mil chystat jako na vylet s kamaradem, kdy si jdete tak nejak zabehat na vikend do Colorada a berete s sebou celovky, protoze by se to mohlo protahnout:)... Normalni lidi si dopredu studuji tailne logistiku, objednavaji a zjistuji hotely.. ovsem nase dvojka Los a Lamos ta jde na to od lesa.. vecer jsme zjistili, ze kupodivu zadny ubytovani mimo tech za nekrestansky ceny, coz my krestane nemuzeme trpet:) neni a tak, ze bume bydlet v kempu. Da se cekat, ze vetsina kempu bude obsazena, ale co, rikame si, najdeme nekde neco, radsi s hezkym vyhledem a s dobrou atmosferou nez s elektrikou a teplou vodou:).. no a vyrazili jsme..

V Leadville stihame asi s 1/2h velkou rezervou registraci jeste dnes a odjizdime hledat ubytovani.. v jednom kempu pobliz nachazime posledni volne misto, ale nelibi se nam to.. je to takove nehezke, malo mista, hodne lidi kolem, zadny vyhled, tepla voda a elektrika :).

Odjizdime hledat dal a nachazime presne na prvni stanici Leadvilskeho behu posledni volne kempovaci misto, Stin stavi stan, ja koukam jak alenka:), protoze to neumim, ale pomaham s dulezitymi ukony jako je podavani koliku a piva! Nadherny misto kousek od brehu jezera a trat vede doslova par metru od naseho stanu. ...

Den 5 - Leadville před námi

Dnešní den byl bez běhu fyzického, ale v duchu jsme se naběhali docela dost:). Navíc vrcholem večera byla moje účast na zasedání pivního/pivovarského družstva, tedy coop, které se zde v Los Alamos formuje:), v rámci plamenných řeči, mozkových bouří (brainstorming), myšlenkového tankování (think tank) jsem vystoupil i já a podpořil zdejší myšlenku vařit kvalitní pivo uprostřed divočiny (in the middle of nowhere)..:). Stín stihne snad úplně všechno, tedy kromě plavání ve zdejších lázních (Jemez Spring).:). Místní ví, o čem mluvím, vy oceníte Stinovo smysl pro humor, když mě vezl nádhernými skálami (jak jinak) do "Jarních Varů", aby mi ukázal, že na jednom místě jsou vedle sebe dva baráčky. Jeden nese honosný název radnice, druhý je policejní stanice a soud spolu s veřejnými záchodky (suchý záchod). Nemá chybu.

Proslavené lázně jsme nestihli, jedna se o dvě velké vany, kterými protéká horká (fakt vařící) voda z místních pramenů.. Zastávky v legendárním motorkářském salonu, pro jistotu jsem nefotil:). No Stín:), co budu povídat, samy legrácky. Povídá, dneska jsme si odpočli, co kdybychom si na víkend zajeli zaběhat do Colorada, něco delšího..:)... Pro jistotu si vem čelovku, kdyby se to protáhlo:)...
A tak zítra ráno sedneme do auta a vyrazíme směr Leadville (Colorado). Různé jsem koukal na rady, reporty a profil trati -- no kopce, co s tím udělám... No vysoko -- Shadow je zvyklej (já se snad drobet aklimatizoval)... no daleko... Já běžím jen část "dětské trasy":) a Stín je bojovník, navíc zocelen pravidelným režimem..:). Myslím, že při jeho životním stylu každý dítě vydá za 50 mil a tak je na leadvillské 100M v pohodě, takže odjíždíme v dobře náladě a těším se na Stinovo historky po cestě.:)
Na Leadville jsem získal tolik touženou roli noční světlušky. Budu dělat parťáka od cca 60 míle na zajímavém úseku kolem Twin Lakes přes noc.

Tady malá odbočka. Stín mi řekl, že ve zdejší ultra komunitě je zajímavá diskuse o tom, jestli pacers (=parťáci) ano nebo ne. Uznávaný Karl Melzer je výrazně proti ním a jako hlavní a jediný důvod udává, že běžec v noci získává jedno světlo navíc! Já teda vidím těch důvodů o několik víc, hlavně si myslím, že pacing (tedy spoluběžectví) má neuvěřitelný náboj a je užitečné pro všechny. Samozřejmě běžec má parťáka na cestu, kterej ho může povzbuzovat, třeba mu i něco maličko nést, hlídat cestu, hlídat, aby nezapomněl jist a pít... Ale ten efekt je i na druhou stranu. Vodič parťák možná získává daleko víc. Zkušenosti, skvelej pocit sdílení běhu, radosti i možných krizí a samozřejmě nesmím zapomenout na efekt učení. Prostě při spolubezectvi se člověk řadu věci naučí, pochytí, dozví, jaksi mimochodem se naučí věci, které by daleko hůře a bolestivěji objevoval sám. Proto si myslím, že pacing je skvělá věc a z hlediska ultra má tolik pozitivních efektu, že nějaký drobný pochybnosti top běžců to nemůžou změnit.:)

Věřím, že Stín umístí u sebe na blog ještě odkaz na sledování on-line, kde se zrovna nachází a jak běží,, Tak ho podpořte, beru s sebou jeho telefon a myslím, že někde třeba bude signál a paní D. mu Vaše vzkazy vyřídí..
Mimochodem, jak jsem pročítal reporty že závodu, tak píšou, že v Leadville jsou všude kolem lamy!!! A já k tomu.. navíc v triku týmu iThinkbeer.com ...to nemá chybu.:)

Tedy ultra a Leadville zdar! Stínovi zvlášť! 12:)