sobota 10. července 2010

Intimnosti běhání a intimnost běhu

Mnohokrát opakuju, že asi žijeme v paralelních vesmírech... Čtu spřátelené blogy a Peggy píše o svých chlapech, že s ní nechtějí běhat a pak ale přiznává, že vlastně o to ani zase pravidelně nestojí.. :).

Je to zajímavé, ani já se svojí nejmilejší, nejmoudřejší a nejkrásnejší manželkou, zřítelnicí svých očí ...jasném slunéčkem :), chodím běhat společně velmi velmi zřídka. Jen když jsme někde, kde se bojí a to jen kousek cesty:). Přemýšlel jsem, čím to je, není to ani tím, že běhá pomaleji, ale prostě faktem, že já považuju většinu svého běhání a pobíhání za něco celkem intimního. Na rozdíl od ostatních "žen" kolem, mně nevadí, jak při běhu vypadám, co mám na sobě, co vlasy, jestli funím nebo ne, jestli běžím pomaleji.. Prostě mě na běhání zaujala ta právě ta volnost a svoboda. Nikoho přitom nepotřebuju, obuju boty a běžím... Když jsem sám, tak jsou ty prožitky řádově jiné, příroda kolem, ptáci, slunce, mraky, mlhavá rána, vycházející slunce, déšť, prostě všechno je tady jen "pro mě", má to svůj intimní soukromý rozměr a sobecky se nemusím s nikým dělit, ten čas je jen můj...
Prostě, zařadil jsem se ve své klasifikaci mezi duševní běžce, každý kdo nějak běhá a pobíhá to může brát jinak, vím, že spousta lidí ráda běhá ve dvojicích, ve skupinách. Proč ne, jednou za čas, jako společenská událost, návštěva přibuzných a kamarádů. Ale řekněte, kdo by chtěl být většinu času na návštěvách? :)

Tento týden patřil mezi náročnější:), ovšem moje nejmilejší... jasné slunéčko by řekla, že je to posledních 20 let moje oblíbená fráze, kdy říkám, tento týden je takový naročnéjší, až šílený, příští týden to bude lepší.. Prý to jen dotazuje, že jsem šílený a nenapravitelný optimista.. No k věci, tedy k běhání, v tomto týdnu byly i dny kdy jsem vybíhal v 5:20, abych si uchránil běhání a dodržel trenýrkový plán, i dneska jsem na svůj delší běh (200min, což nakonec bylo 32km) vyběhl hned po 6 hodině.

Taková zajímavost, když jsem ve čtvrtek po ránu běhal intervaly na atletickém školním hřišti, už nebylo zamčeno. Že by změna? Ovšem tedy po méně než 5 hodinách spánku starý pes, jako já běhá intervaly? No ta Stromovka bude určitě velkolepá. Takové odhodlání v mém věku se snad vidí jen u Pavky Korčagina:), taky mi připadá, že při tom mém zarputilém pobíhání se kalí ocel a charaktery.. i když, upřímně při tom mém vtipkování a nevážném přístupu je to někdy jako spíš jako kalení vody:).

Mějte se fajn! A jak vy prožíváte běh? Je to u vás převážně intimní, soukromá "záležitost" nebo ne?

13 komentářů:

  1. U holek je to s běháním ve dvojici nebo skupině trochu jiné. Často před tím, než vyrazím na trať, zoufale hledám, kdo by mě doprovodil, nebo kudy poběžím, protože probíhám má oblíbená místa v Prokopáku ve všední den dopoledne úplně sama se jednoduše bojím. Takle o víkendu, když je tam plno lidí, tak běhám sama ráda, protože se tam cítím bezpečně. Ale jak tam občas běžím sama přes týden, je to dost stresující. Proto si taky dlouhé běhy pragmaticky plánuju na víkendy - ne, že bych je ve všední den nestíhala, ale běham 15km sama v Prokopáku se bojím a běhat je mezi paneláky je fakt vopruz...

    OdpovědětVymazat
  2. 2 Socketka: Jasne, ono je to u mladych slecen jine.. Kdo by obtezoval staryho chlapka, ze:)..
    Chtel jsem puvodne rici, ze uchylove rano spi, nicmene musim priznat, obcas ti bezdomovci po ranu v prokopaku nevypadaji moc bezpecne.
    Tak at mas plno behacich kamaradek po ranu!! Pripadne te nekdy muzu v Holyni vyzvednout:). Mej se fajn, 12:)

    OdpovědětVymazat
  3. No jo, kdyz Ty mas trochu jine tempo... :)

    OdpovědětVymazat
  4. Honzo, abych řekl pravdu, tak jsem ještě nikdy o běhu takto nepřemýšlel. Mám rád ten pocit, že se mohu obout do běžeckých bot a vyběhnout tehdy, když se mi zrovna chce - nezávisle na vůli někoho dalšího. Na druhou stranu (je fakt, že se mi moc nestává), mám také rád, když běžím pohodové tempo a můžu s někým "plkat". a v neposlední řadě mám rád závody, které beru jako společenskou záležitost (možnost se setkat s lidmi podobně "postiženými" :o)) Tak že pro mě je běh jednou polovicí soukromou a intimní a tou druhou půlkou společenskou záležitostí :o)
    1bubobubo

    OdpovědětVymazat
  5. 2 1bubobubo: Mluvis mi z duse.. Ale kdyz uz s nekym, tak na na pohodu, povidat a tak (pripadne to muzu i drtit, ale zase s dobrym kamosem).. Proto se mi libil i Poutni maraton:). Mas pravdu v tom, ze to pobihani mi prineslo spoustu dobrych znamych a doufam, ze i novych vybornych kamaradu.. Prijemnych (a stejne postizenych) lidi.. Ale prave proto, jsou casto chvile, kdy jsem rad, ze si pobiham uplne sam, abych se zase potom mohl radovat, ze jsem s kamarady:)...12:)

    OdpovědětVymazat
  6. Ahoj Honzo,

    ja beham vyhradne sam, ale je to asi ta pohodlnost - nemusim se nikomu prizpusobovat ani v case, ani v tempu, nijak.. Par lidi, kteri chteli zacit, me oslovilo, ze by si chteli jit se mnou zabehat a to se potom strasne mijime v moznostech a narocich.. Treba tedka pri zvykani na petiprstaky to pujde:-)
    A hlavne - na pokec chodim do hospody:-))

    OdpovědětVymazat
  7. 2 Adam: Souhlas, je v tom taky pohodlnost:).. A urcite ta svoboda a volnost -- nemusis se prizpusobovat v nicem:). Jen pro tebe... S temi petiprstkami - ja teda s nima beham vicemene stejne rychle jako s "normalnima botama:), jen je beru na vzdalenosti do 10km. V "relaxacni" nedeli beham v zabakach cca 5min/km, tak 10-14km (plus minus jako s normalnima botama). To jen proto, aby sis nemaloval, ze te petiprstky sami o sobe nejak vyrazne zpomali.. 12:)

    OdpovědětVymazat
  8. Také běhám nejraději sama, lidí má člověk někdy až nad hlavu a být chvíli jen se sebou je dost často zlatý hřeb dne, ale v současnosti si skoro pořád beru "pojízdnou technickou základnu". Hlavně když se jedná o běh delší než 10 km, protože tolik vody neuvezu, aby stačila jak na pití, tak na oplachování a bez těchto úkonů bych to prostě v tom vedru nezvládla.

    OdpovědětVymazat
  9. Honza: prave ze je chci zatim pouzivat na regeneracni vybehy, tak ty beham pomalu bez ohledu na boty:-)

    OdpovědětVymazat
  10. běhám nejraději podle toho, jakou mám náladu a časové možnosti. Což znamená že hlavně sám. Muziku podle nálady, trasu taky... Čas od času ale vyběhnout ve dvojici, hlavně na delší běhy, vítám jako příjemné zpestření.
    Jinak musím říct, že jestli něco fakt miluju, tak sólovku brzo ráno za rozbřesku, to by kolikrát i kamarád vadil :-)

    OdpovědětVymazat
  11. 2 Pulec a Jecminek: Presne tak to je, vetsinou beham brzo po ranu a ta rana jsou nekdy z nezaplaceni.. Sice nez se malicko proberu:), ale potom, potom to je "mazec":), at uz je horko nebo zima, svici slunce nebo prsi, nema to chybu... Rano proste rad beham sam. Odpoledne (nebo vecer) je to jine, vsude lidi, ta "intimita" a kouzlo rana uz tam neni a tak i rad mam spolecnost.. At se dari!
    2 Adam: Presne tak, v botach to neni, pokud chces bezet pomalu, tak jsou super, ale da se v nic bezet i dost rychle:).

    OdpovědětVymazat
  12. Ahoj Honzo,

    nejraději běhám sama, a pokud možno na místech, kde je minimum lidí.
    Odpočinu si tak i od rodiny, i když je mám ráda, tak stejně jsou chvíle, kdy jsem za samotu vděčná a běhání mi ji pravidelně poskytuje.

    Btw, už vím, co bylo důvodem mého negativismu: Běhala jsem málo!
    Tady ve Francii jsem si šla zaběhnout 4 km a trochu jsem se ztratila, takže z toho bylo 6,5 km, tudíž jsem zjistila, že vydržím víc, než se mi zdá.
    Pak jsem si zkusila běžet naboso, a tak mě bolely nohy! Cítila jsem každý minisvalík na ploskách nohou, a to jsem běžela jen asi 1,5 km po tvrdé části písečné pláže.
    A tak jsem začla běhat okolo šesti kilometrů, hnedka mi bylo líp. JE tu nádherný kopec s vyhlídkou na moře, takže běžím nahoru (bez tepáku, jelikož se mi pochroumal, aj jaká to slast nehlídat si tep!), kouknu do dálky k horizontu, občas potkám osamělého běžce, cyklistu, turistu - pokaždé s ůsměvem zdraví.

    Jednoho dne jsem doběhla na dokonalou vyhlídku, takže jsem o ní pověděla manželovi, on vzal foťák a ráno jsme vstali v pět, on šel fotit, já běhala...
    Bylo to ráno po doběhnutí Dana Orálka do cíle, takže jsem měla z něj radost, pak radost z východu slunka, ze samoty i z manžela, a tak jsem si to popobíhala, až jsem si zaběhla dálkový i časový rekord 8,5 km za 1 hodinu a 11 minut. Pro někoho batolecí krůčky, pro mě se to rovná cestě na Měsíc! Tak jen tak píšu, že radost i motivace jsou zase zpátky, dušička v peřince, a částečně za to může i těch Danových 135 mil...
    K. G.

    OdpovědětVymazat
  13. Mila K.G., delas to dobre.. Neni potreba resit, jak kdo rychle beha.. Nam smrtelnikum je jasne, ze napriklad vuci rychlosti a vytrvalosti Dana Oralka, Milose Skorpila a ostatnich supermanu budeme mozna vypadat jako bridilove, ale o tom to neni. Uz jsi sama prisla na to, ze ma cenu se srovnavat jen sama se sebou. ma to radu vyhod. Nikoho tim neurazis, mas tu spravnou skupinu na srovnani:) a pak delat "rekordy te opravdu tesi. Je dobre byt vitezem i porazenym zaroven, nebo ne? :)
    Zdravim ze Sicilie, beham, co to jde, napisu tradicne v sobotu, aspon doufam:), dovolena je preci jen dovolena..
    Mej se fajn, at ti a nam to hezky a radostne beha. 12:)

    OdpovědětVymazat

Zase jsem musel zapnout kontrolu spamu.. Omluva:)...