středa 23. února 2011

Hluchý běžec a hluché kilometry

Čirou náhodou se ke mne dostal zajímavý anketní dotaz. Upřímně, už jen to, že se mě někdo zeptal na "běžecký názor" :) mě drobet "vykolejilo", protože co já k tom mohu říci... Fakt jsem se domníval, že mi to přišlo od Petra omylem, protože já nejsem závodník:), ale Petr mě přesvědčil "... že lezu kvůli běhání intervalů přes plot, běhám kopce navzdory lijáku a dokážu za rok naběhat 3000km to přesto že ještě před 2 lety jsem vážil více než 100kg". :)... A tak abych se nevymlouval, zde je dotaz/anketní otázka, co si myslím o hluchých km.

Učená kniha říká, že běžecký trénink je účelně organizovaný proces. Nejčastějším problémem vytrvaleckého tréninku jsou tzv. "hluché" kilometry. Tedy objemové tréninky na nižších intenzitách, které nemají potenciál rozvíjet výkonnost. Nepřiměřeně velký objem běžecké práce v tréninku je kontraproduktivní. Autor knihy dále klade důraz na motivovanost tréninku a varuje před absolvováním tréninku na "jalové" střední úrovni. Napadá mi bonmot, že hluché jsou vlastně všechny tréninky, které nemají předem daný cíl a nemají návaznost na určitý širší tréninkový proces. Co já na to? :)

Už ten název se mi zalíbil. Hluché km. Já sebe totiž považuju za hluchého běžce. Tedy hůře slyším od dětství a upřímně, často je to velká výhoda. Buď neslyšíte nebo můžete úspěšně předstírat, že jste neslyšeli, když občas děti či nejmilejší manželka, jasné slunéčko:) utrousí něco na moji adresu. Z hlediska rodinné pohody k nezaplacení :). V mém pobíhání je to takové problematičtější. Ta "hluchota" má za následek, že občas neslyším signály nejen svého těla, ale i své duše (viz minule) a ženu se tím do nějakého průšvihu. Ale pozor, já to vím!:)

Proto považuju hluché km také za nebezpečné. V mém chápání jsou to ale km, kdy neslyším sám sebe, svoje tělo, vnitřní já, chcete-li. Kdy otupěle "dělám běhání" místo toho abych běhal... Prostě když z běhání a tréningu nemám radost a dobrý pocit.

Běhání je "levný" sport. V podstatě si koupíte dobré boty, pár běžeckých hábků a máte na minimálně 800km či víc vystaráno:). Já, protože tomu opravdu nerozumím, tak nedělám žádné divočiny a k těm drobným nákladům -- tedy ceně bot -- přidávám velmi rozumný náklad na treningovy plán a trenéra. Ne proto, že bych byl závodník, ale řeší to celou řadu problémů. Jednak mám strukturu mého pobíhání udělanou tak, abych v rámci možnosti dosáhl svého cíle (rozumné předem definovaného a pokud nějaký konkrétní je) a pak už jen s Milošem ladím a upravuji, abych se moc neztratil, když "ohluchnu" :). Nemyslím si, že tréning musí mít nutné "růstový potenciál", ani cíl.. Vždyť i cíl mého pobíhání není vždy jasně definovaný, natož cíl tréninku. Asi bych to spojil s tím, že pro mě je důležité a posouvá mě dopředu, když z behu/tréninku mám dobrý a spokojený pocit. Když tomu tak není, tak sebelepší a sebevětší úsilí je -- aspoň v mém případě -- na nic. Proto můj "trenýrkový plán" je často konfrontován s mými pocity, protože na těch mi záleží víc než na km nebo čase v nějakém závodě.

Tolik k anketě:)

Jinak mám dvě zprávy. Ta dobrá je, že radost je zase zpátky, ta špatná, že jsem v úterý, ani dnes neběhal:(, protože na mě lezla nějaká chorůbka [jak SOS několik dní minimálně spí, maximálně pracuje a ještě usilovněji běhá, tak je holt tělo oslabené a bacily jej snadněji zlomí:(] a jsem na dva dny služebně mimo. Ale cíl je vyhnat chorůbku z těla a hned večer ve čtvrtek si jít zaběhat. Jak jen o tom píšu, tak se na to těším... no jako dítě na ježíška nebo jako běžec na "běžíška".:)

Držte mi palce! 12:)

4 komentáře:

  1. Honzo, přesně to jsem čekal :o) Krásně napsané, s humorem a každému je hned jasné, že nejen rekordy a množstvím naběhaných kilometrů je člověk živ. Pro spoustu běžců je důležitá radost z pohybu a vítězství nad sebou a svou leností. A tím, že se účastníme na závodech, tak vlastně děláme radost těm "výkonnostním" běžcům, protože mají koho porážet. No představme si např., že by některý z Etiopanů běžel sám PIM - nuda co? Lepší je 10,000 nadšenců, kteří vytvoří tu správnou atmosféru :o)))))
    Ještě jednou díky Honzo.
    1bubobubo

    OdpovědětSmazat
  2. Opravdu jeden z nejlepších článků, co jsi poslední dobou napsal. Asi proto, že se radost vrátila.

    OdpovědětSmazat
  3. Taky mám pocit, že si nejvíc užívám právě ty hluchý :-) dav

    OdpovědětSmazat
  4. 2 1bubo: No to jsem rad, ze jsem te potesil. Jinak velmi podobnou odpoved jsem pouzil jednou pri diskusi mezi "bezci:, co se koukali s despektem na ty pomalejsi.. Rikal jsem, naopak mate byt radsi, pokud zavodis, aspon mas lepsi pocit, ze jsi predbehl vice lidi!:)
    2 Pulec: tak tedy takova slova od jedne z kraloven blogerskeho prostoru? Hned jsem si vynadal, abych ziskal ztracenou dusevni rovnovahu:). Dik
    2 Dav: Presne -- takove ty pohodove behy, kdy delam treba "bezeckou turistiku" to je "labus"!!! uz aby bylo prijemne jaro, chystam se bezet amerikou a kolem berounky, tak uz aby ty "jalove" km byly! MSF!

    OdpovědětSmazat

Zase jsem musel zapnout kontrolu spamu.. Omluva:)...