sobota 4. června 2011

Mamut mi utekl, ale hlavně se z toho nepotento..:)


Jjo, jak se říká, tak dlouho se člověk snaží dělat nemožné, až zjistí, že to opravdu nejde:). V minulých dnech jsem přestěhoval několik plně naložených aut s knihama (v plně naložených bedýnkách jsem nanosil vše od nás z bytu do auta, převezl, vynosil a furt tak dokola, asi 50 jich bylo, k tomu nová knihovna sestavit, stará rozebrat a převést a sestavit...Záda mě bolely celkem fest, ale říkal jsem si, ve čtvrtek/pátek se pořádně vyspím a ono to přejde. Ale chyba..Navíc místo všeho jsem celý týden spal na zemi v kuchyni, aby Deri nefňukala, řešil stavbu, práci a dělal spoustu věci mimo, a tak není divu, že mě záda na cca 45km zradila:), do stanoviště na 50km jsem se snažil to nějak rozhýbat, ale byl jsem tak děsně zatuhlý, že jsem se ani nadechnout pořádně nemohl.

A tak jsem tam došel volným krokem k občerstvovačce, zabalil to, nechal se hodit ke svému autu a snažil se aspoň trochu zprovoznit, abych mohl řídit, samozřejmě, záda bolí ještě furt, ale aspoň můžu normálně fungovat..:)

Ukázalo se, že nejsem ten pravý ultra, jsem opravdu duševní běžec.:) Možná to šlo překonat, ale ta zodpovědnost vůči mým blízkým ve mě zase zvítězila. Viděl jsem nejen jak řídím sám tu cestu domů autem, ale práci, stěhování, budování v dalších dnech a hodinách. Mám ty svoje "lidičky" na krku, to mi nikdo neodpáře a proto jsem nechal svého mamuta zatím běhat na svobodě. Bylo to o to těžší, že jsme to měli s Martinem hezky rozběhnuté, cítil jsem plno síly, všechny kopce jsme vybíhali, nohy a kondice v pořádku. Slyšel jsem od spoluběžců výzvy, abych šel "do toho", otázky "fakt to nejde?":).. No určitě by to šlo, ale spíš jsem se bál, abych sám sebe nezlomil a jak bych potom fungoval?Ale to se asi nedá těm "pravým" vysvětlit:)

Nejveselejší je, že ve finále nemám vůbec špatné pocity, naopak. Skvělý běh, skvělý trening celou sezónu..a že to nevyšlo? Tak mám o čem přemýšlet na další rok a aspoň vím, že je potřeba začít pilně posilovat záda, aby se tahle situace už neopakovala:).

PS. Netřeba mě litovat:), mě to nakonec velmi potěšilo, že jsem to dokázal nejen odpískat, ale že jsem neměl žádnou blbou náladu, nakonec ještě abych utěšoval lidi kolem, že mi to nevyšlo:). Jen tak mimochodem, při převozu ze stanoviště jsem přesvědčoval starostu Nových Hradů, aby začal běhat:). Ovšem nejhezčí korunou všemu byla SMS od mé nejmilejší manželky, jasné slunéčko:), která mi poděkovala, že jsem "nebyl ješitnej debil"..

Ať se daří! Zítra se půjdu proběhnout..12:)

9 komentářů:

  1. Hlavně že jsi v pořádku. Záda ty jsou pěkná s-píp-ě.
    Škoda že si se pak vypařil jak pára nad hrncem. Já čekal v cíly medajle se zozpouštěly přímo tály pod rukama , co priznám se sežral jsem je sám :))
    Musim říct že Silva umí dát zabrat:) tak at se dáš dohromady a at brzo zase vyběhneš.

    OdpovědětSmazat
  2. Tak aspon mas porad cil a motivaci a nemusis premyslet, co dal... :)

    OdpovědětSmazat
  3. Souhlas s Martinou, máš dobré, že nemusíš vymýšlet, kam se vrtnout, takhle to máš předem dané. Tedy pokud ultra-závody raději nenecháš jiným... No, a hlavně se příště před závodem, tak náročným závodem, budeš trochu šetřit...

    OdpovědětSmazat
  4. Škoda, ale ono se fakt nic neděje. Já ti musím poděkovat, že jsi mě spolu s Martinem v podstatě polovinu tratě táhl. Pak jste zmizeli a když jsem Tě míjel jdoucího, bylo jasné, že přišlo něco neplánovaného. Ale jestli chceš jít hned v neděli s těma zádama běhat, tak si nejsem jist, že sms od Tvého slunéčka milovaného byla pravdivá. Hodně pohody v novém hnízdě i v lese.

    OdpovědětSmazat
  5. Jj, tvé slunéčko jasné mělo naprostou pravdu :o)
    A protože jsi veskrze pozitivní člověk, tak vím, že jsi si i tu část, co jsi běžel, užil. Při včerejším vedru, klobouk dolu před každým kdo dal jakýkoliv běh!
    Jinak vlastní zkušenosti (blokaci svalového korzetu zad trpím již od úrazu páteře v 17 letech a vím, jak to omezuje pohyb - nejen běh ale i chůzi) ti doporučuji si dojít v pondělí na masáž zad a to samé zopakovat za 2-3 dny, protože samo to většinou úplně nepřejde!
    Držím pěsti a možná...... příští rok.... už o tom pomalu začínám uvažovat.... jenže zatím nejsem až tak odvážný....jenže……… Mammut láká :o)))))

    OdpovědětSmazat
  6. Těžko hodnotit nebo gratulovat.
    Hlavní je, že zase poběžíš dál, ne?

    OdpovědětSmazat
  7. Náhodou, obdivuhodné je to, že se o to člověk pokusí a přihlásí se do takto těžkého ultra závodu. Obdivuji to... ;-)

    OdpovědětSmazat
  8. Schopnost vcas prestat je zakladnim predpokladem moznosti pokracovat. Drzim palce;-)

    OdpovědětSmazat
  9. jjo, kamarádi milé komentáře.. díky.

    teď po dalším dnu stěhování (ty záda furt cítím, těch beden, krabic..), to vidím ještě líp. Asi jsem se mohl kousnout, ale to už bych nebyl 12:), který má pocit, že všechno má být radost, že si to musím užít.
    Holt přístí rok se musím líp připravit, abych těch 85k mohl dát s úsměvem a v pohodě, za skoro všech okolností, žádná křeč, je to můj koníček a mimo to se musím starat o všechny svoje miláčky:), nemůžu běžet nadoraz a pak se z toho "lěčit", nejsem závoďák:)..
    Aspoň mám krásný cíl, i když ta cesta je asi ještě hezčí!MSF!

    OdpovědětSmazat

Zase jsem musel zapnout kontrolu spamu.. Omluva:)...