Jak jsem špacíroval, aneb já se tam vrátím..:)...

Vraceli jsme se z Chorvatska "drobnou" oklikou přes oblíbenou zastávku v Niedernsillu -- pension Haus Gassner, tradiční zázemí českých nadšenců okouzlených horami c.k. Rakouska. Pokaždé si uvědomím, pokud se chci dozvědět, co se děje v české běžecké komunitě, je třeba vyrazit k Romaně do Niedernsilu a posbírat novinky:). Upřímně -- na začátku cesty to vypadalo dost tragicky... U posledního tunelu před Rakouskem jsme chytli 5 km dlouhou frontu, do místního údolí dorážíme uprostřed šíleného deště. A předpověď na další dny nevypadá nijak dobře...

Ranní pohled z okna pokoje č. 8

 Ale i na tohle mám recept. Vozím si dobré počasí s sebou. Ne nadarmo mluvím o své nejmilejší manželce jako o jasném slunéčku:).. Tedy nepamatuji si, že bychom někde měli hnusné počasí. I když jsme přijeli do téměř živelné katastrofy, tak druhý den vyjde slunce nad rozbouřené vody, ani není potřeba vypouštět holubici se snítkou v zobáku:)... a stejně tak tomu bylo i tentokrát tady..

První den průtrž, přes 30 mm srážek, ve zdejší řece (Sallsbach) plavaly stromy.. a druhý den.. pozvolné probouzení do krásného dne. A s ním i nápad, že by se vyrazilo na výlet do druhého údolí.. a zatímco by si děti užívali prolézaček, šplhání po stromech a tak.. a dámy popíjeli kávu:), já bych měl 4-5+ hodin na to si přeběhnout hřeben, a někde se spustit do sousedního údolí..

Mám na přípravu asi tak 15 minut.. Zmateně si snažím zapamatovat klíčové názvy vesnic a směrů.. V přílišném rozrušení nechám doma jak malou mapku hor, tak i hůlky.. Ale opakuji si mantru naší skupiny.. "Co nemáš.. nepotřebuješ"..:)

Tak tam mířím...

Cesta autem do druhého údolí trvá asi 40 minut a tak za necelou hodinu už se odpojuji od skupiny a naprosto sám stoupám směrem hřeben.. a následně se uvidí. Pochopitelně značení jedinou barvou, jak je zvykem v EU:) mě hodně mate a omezuje, navíc, jak nemám mapu, tak jiná jména na směrovkách než ty (dvě) co si pamatuji mě akorát matou.:).. V jednu chvíli cesta končí čerstvě ohrazeným kravským výběhem s absolutní absencí značek. Vracím se kousek zpět a beru to krpálem přímo nahoru.. po hřebeni musí vést cesta.. a kdyby ne, sestoupím na druhé straně a údolím doběhnu do penziónu.

  

 Cesta se postupně zvedá

Idylka.. proplétání se mezi kravami:)

Tak z toho údolí jsem sem vyběhl a vyšel..2h

Ten silný déšť je i tady nahoře celkem znát. Některé cesty jsou podmáčené, ale... ta panoramata!:) .. vystoupám nahoru, cca 2100, není to zase moc vysoko, ale nejsou tu žádné lanovky a nikde nikdo.. No posuďte sami...

Přeběhnu po hřebenu jeden kopec a u druhého studuji nápisy. V tom se z drobné mlhy vynoří místní průvodce se dvěma turisty:).. a říká anglicky.. Koukal jsem na tebe.. bereš to pěkně svižně, a přímo.. kam? Naznačím cíl svojí cesty a úmysl sestupu s radostí čekám na rady domorodce:). ten mi říká, že takhle prudkou cestou on nesestupuje, navíc po včerejším dešti a bez hůlek a samotnému by mi to nedoporučoval:).. A tak jsem zbaběle dal přednost postupnému seběhu, na konci i po zpevněných cestách.. zakončených údolním během asi 12 km po asfaltce...

 

  

Ale musím otevřeně přiznat.. Zamiloval jsem se. Zdejší Pinzgauer Spaziergang, je součástí jedné z nejhezčích tras.. Arnoweg, viz část "Pinzgauer Grasberge", jak mi posléze objasnila Romana... Ten pocit být sám na té hřebenovce.. nikde nikdo.. vyděšenej, že to třeba nestihnu v čas dolů, že zabloudím..:)... ten byl tak krásnej.. neporovnání se závodem, se značenou tratí a zajištěným občerstvením..

Prostě už jen přemýšlím nad logistikou, a říkám si společně s Františkem Halasem.. "Já se tam vrátím.."..:)..

Nicméně, musím se soustředit na nejbližší dny... Přesně za 12 dní se budu soukat do autobusu na start v lechappe Belledon. Jasně bylo to v posledních dnech, týdnech a měsících poněkud hektičtější a emočně náročnější., mám méně naběháno, atd.... Ale!!! Daří se mi odmazávat doslova letité záležitosti, resty, povinnosti a  úkoly.. ať už na baráku, doma, nebo v práci.. tak, aby mě to na poslední chvíli pokud možno nedostihlo. Sice je to často výměnou za běh -- i když jsem na tom v tréninku asi hůř než vloni.. přesto si paradoxně věřím víc..:).

Navíc tím, že jsem si letos Rondu doslova pro*ral:) ... věřím, že ta vůle po dokončení bude letos silná.. a že si budu v náročném terénu dávat většího majzla:). Držte mi palce. Bude to hezká akce. Společensky vyrážíme v naší horské mušketýrské čtyřce, Martin VP, Pavel VS, Tomáš MM a moje maličkost. Snažil jsem se doma opět prosadit krásnou paralelu s Rychlými Šípy na výletě, ale spíš to vypadá, že já tam budu jako buď Štětináč, maximálně jako Haha Bimbi.:)

 

 

Všemu zdar! Kamarádům a ultra.. zvlášť!
12:)
PS. Číslo 244 má hezký číselný potenciál, snad mi to taky trochu pomůže..:)