pondělí 21. ledna 2019

"Stomílovka" na aténském okruhu, aneb "modrým životem" k dalším loteriím:)!

Bez minimální podpory se mi nějaké rekordy dělají těžko:). Jsem absolutně neohebný starý chlap a třeba jen ošetření puchýřů po cca 100km u mě znamená tak zhruba 15 minut na jednu botu:), atd.:)
Navíc, jak jsme se dohodli s mojí trenérkou M., není to závod, na který by mě připravovala .. je začátek sezóny., byl jsem po P100 ještě pořád takový psychicky i zdravotně nalomený:), kašlal jsem a noha se léčila pozvolně.. 

Nicméně takové vhodné nakopnutí ve formě dlouhého tréninku přes noc,.. znělo jako ta správná volba:). Upřímně, začátek přípravy a logistika na závod byly z mého pohledu hodně punkové.. organizátoři neudávají jasnou adresu, ale popisují cestu ze zastávky autobusu, prý budou plakáty:) [nebyly:)], jako upřesnění dodávají, ze je to kousek od hotelů, co v nich vždycky spíme při Spartathlonu..:). No potěš koště.. 

Nakonec na letecké mapce okruhu nacházím GPX souřadnice a tak si mohu "objekt" lokalizovat. Z hotelu moudře beru taxíka, ale stejně letecký snímek a pomoc recepčního je nutná .. je to kousek.. 2-3 km, ale nevidím důvod šetřit těch pár euro (beztak bych je utratil za chlast a ženský), navíc nějak hloupě věřím, že aspoň zjistím, jak se to jmenuje, abych si mohl snadněji objednat taxi zpátky.. [nezjistil:)].

Přijíždíme k místu činu, ale v dané pozici "loňské" dráhy nikdo neběhá:)... Nakonec o ulici dál vjíždíme do komplexu starého letiště a po chvilce vidíme první běžce. Hurá! Trať v letošním roce je překvapivě kolmá na loňskou.. Probíhá se olympijskou halou na házenou(?), která je dost vybydlená:), ale tvoří krytou základnu 24h, zde jsou židle, stoly, občerstvení i časomíra. Z podlahy jsou vyřezané parkety a na betonu je podle mě vysoká vrstva stěrky, která se drobí na jemný prach a ten se zase při běhu krásně víří :).

Utěšuji se blízkosti moře:), mořským vzduchem, který je léčivý :), přitom poslouchám kolem sebe, jak v češtině, tak i v angličtině řeči o plánech spolu-běžců, osobních rekordech a týdenních objemech.. Klid Honzo! Nejsi tady, abys byl na bedně, ani aby sis udělal kvalifikační limit na MS.. :). 
Je to tvůj dlouhý trénink, je potřeba zase nastavit hlavu.. nabrat sílu.. a když to půjde a nebude to moc drhnout, tak se pokusit posunout osobák.. ale je to začátek sezóny.. žádná křeč .. hezky pozvolna.
V hale nakonec vyžebrám extra stolek a židli .. je tu fakt pěkná zima.. řekl bych tak o pět stupňů méně než venku. Zkušeně hodnotím situaci a říkám si, že pokud to jenom trochu půjde, žádné převlékání. Nemám tu nikoho a v té zimě bych zbytečně prochladl.

Ještě odcházím ke kiosku u hlavni silnice a beru plný batoh piv (ve finále jich bylo málo!), dvě velké fanty, o kterých vím, ze mají max cukru. A jsem připraven.

Na startu si stoupám moudře až ke konci, mezi starší a silnější, kteří stejně jako já už od pohledu nevypadají na 240+km.. a běžíme:). Navzdory zásadám a radám se stejně trochu nechám strhnout tempem závodu .. ale pití piva a (vynucené) pravidelné zastávky dělají svoje:), takže podle tréninkového plánu držím prvních 40 km za 4 hodiny, pak s jídlem, a s rozvahou probíhám 100 km za cca 11:11? Slovy, žádný reprezentant, ale slušný tréninkový tempo, to zase jo:).

V tu dobu jsem byl z české 24h výpravy na trati už sám. Oba sputnici:) ukončili ze zdravotních důvodů, Martinovi (po 37km) vadil prach v hale, Míru zradily u 80.km achilovky. Co mě dostalo, je, že to Martin po zhruba 4.5 hodinách to zabalil kvůli prachu v hale, ale sedí tu na židli a dává najevo, že umírá:). Já ho sice neznám, ale nechci někoho zachraňovat z alergického šoku, tak mu říkám, ať se jde se vyspat.. vedle jsou tělocvičny a extra místnosti na spaní, tam to bude lepší.. nebo ať rovnou vyrazí na hotel. Mezi kroužením se dozvídám, že M. má hotel až od zítřka, tak to prý tady musí přežít. OMG! To mládí.. Kdybych já takhle uvažoval, tak už snad nejsem na světě:). 

Jako správný Honza (co v pohádkách dělá dobré skutky) mu podávám plastový klíč od svého pokoje a říkám, že tam jsou dvě postele, ať se vyspí a po ránu mi sem dorazí vrátit klíč.. že asi nepůjdu do úplného konce.. a tak ještě v předvečer s dobrým skutkem (modré okénko) si tak v duchu říkám, jestli to zase není rouhání, aby se mi nic nestalo, když jsem svoji tradiční zálohu/podporu nechal někomu jinému. Navíc s takovým číslem, že? Pro vysvětlení dodávám, že mám číslo 44 (stejné jako na P100), které, jak známo, má silně negativní efekt [Od svého japonského pobytu dobře vím, že číslo 4 je to horší než u nás třeba 13, řada hotelů nemá 4. patro, atd., protože číslo 4 se vyslovuje stejně jako slovo smrt] prostě 44 je jako dvojitá smrt..:)

... ale zatím přidávám kilometry jeden po druhém, po 50 mílích (80km) nechávám vzkazy svým blízkým a pár kamarádům, s tím, že se ozvu buď po 100 mílích nebo až skončím, podle toho, co přijde dřív..:). Aspoň pro běžce mého typu to rozhodně není trať na rekord— ostrá zatáčka v půlce, kterou já hloupě neobíhám velkým obloukem, ale ostře [zase jsem se něco naučil:)]... stále stejný směr... zázemí v mrazáku:), ale pořadatelé a atmosféra jsou naprosto skvělé!! Navzdory všemu, já mám tyhle nadšené běhy rád..

Ale asi po 12 hodinách je mi bohužel jasné, že mi za chvíli dojde pivo, pokud ho nebudu výrazně šetřit..:). Udělal jsem stejnou chybu, jako Běžící Stín na šestidenní:). A výsledek se dostavil.. začínám zpomalovat víc než bych chtěl, ale pořád šance při konzistentním běhu na rekord existuje... Ale když jsem na 140 km posledním zoufalým :) lokem dopil poslední pivo.. pár koleček potom, co jsem lepil nohy a ztratil přes 20 minut.. jsem se vrátil k radám trenérky M. a mantře.. “je to trénink, není to tvůj vrcholný závod o co se snažíš..” a rozhodl se ho ukončit po 100 mílích. 

Jednak abych šetřil nohy a tělo a jednak abych měl u svého jména zaznamenaný poslední okruh s rozumným časem, který mi může případně sloužit jako čerstvá rychlá sto mílovka do kvalifikace..
Jasné, poslední dvě a něco hodiny už jsem skoro rozvážně chodil. Vyhlížel Martina, kde je, proč tu není? Potřeboval bych se dostat jednoduše na hotel, když už tam na tajňačku spal:), nechci tady v zimě trčet a čekat na něj..:(,. Na dálku si vyměňuji vzkazy s Petrem V. , jestli někdo ze spartatlonistů nemá jeho číslo, ale marně.. Už jsem dávno v cíli, zmrzám v hale a částečně se ohřívám venku. Ale se stářím jde zkušenost a tak po víc jak hodině čekání -- v pravdě na Godota (který taky nikdy nepřijde) -- jsem se rozhodl kašlat na utajení s extra hostem v pokoji :), nechám Martinovi na jeho kufru svoje telefonní číslo. 

S pomocí domorodců, [kteří, jak zjistili, že jedu na pivo:) mi děsně fandili] si zajistím taxíka... sice mě nejdříve taxikář ani s oklepanými botami nechce do auta, ale slušná prosba a pár euro dělají divy.:). 

V hotelu nechci lhát (ale zase na sebe nechci prásknout pravdu a platit za extra hosta), tak jen říkám rozumnou verzi, že jsem kolegovi půjčil klíč, něco potřeboval, já skončil dřív.. a asi jsme se minuli. Ať mi prosím půjčí duplikát, že klíč během hodiny-dvou vrátím. Dorazím na pokoj, kde nacházím M... no, no.. Asi dostatečně nepochopil, ze jsem to s tím, aby mi klíč po ránu vrátil myslel opravdu vážně:). [Na letišti mi pak řekl, že měl v dětství astma, ale že takovou reakci nepamatuje roky. Inu mládí. Příště léky s sebou!:)]

Jsem na hadry, kulhám jak čert s čerstvě nasazenou protézou kopyta -- na levou nohou nemůžu skoro chodit, jak jsem tam přes hodinu mrzl, tak jsem celý ztuhlý, ale to nevadí.. Věřím, že se vyspím, kritická místa namažu svoji kouzelnou mastí :), a bude líp.. 

Sice mi můj syn říká, že mě moje samaritánství a ohleduplnost jednou zničí:), ale tomu nevěřím.. Nejsem žádná matka Tereza, ale zase nejsem nelida:). Odpoledne a večer jsou krušné. Různě polehávám, ale furt mě to silně bolí.. v tomhle gardu se ukončení po 100 mílích jeví jako obzvlášť dobrý nápad:). 

Sice vím, že teď večer -- uprostřed sněhové bouře -- losují třetí závod amerického ultra grand Slamu, ale rozhodl jsem se nesledovat loterii. Nemám sílu se koukat, protože vím, že pro první dvě loterie už mám vstup [Western States a Leadville].. Jaká je asi šance vytažení ve třetím losování? 0.. 0.. nic?

Každý vyprávění by mělo mít dobrý konec a poučení..
To přichází, když ráno otevírám e-maily.. f.unbelievable... Jsem v závodě!! VYTÁHLI MĚ NA VERMONT 100 miles!!!!!!

Můžete si myslet co chcete, šance je vždy šance.. Ale já věřím, že ty svoje běžecké dostávám, protože jsem pořád ... stejný nadšenec!

Všemu zdar! Našim bojům, úsilí.. a ultra.. zvlášť!
12:)

PS. Pro úplnost.. příští víkend, 26.1. se losuje poslední závod Grand Slam .. Wasatch 100.. Nikdo z mých kamarádů a známých jistě ani na chvilku nepochybuje o tom, že jsem přihlášený:).

10 komentářů:

  1. Vypada to, ze se zacinas superspecializovat na ultrasurvival. Takhle u kamen se sklenkou Valpolicella ripasso se to cte moc pekne. Budu drzet palce na losovani, to by bylo aby statistik i pocrtvte nebyl vylosovan!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. :).. No dekuji.. Ripasso.. moje oblibene, kdyz se vymackane hrozny a Amarone pridaji do klasickeho Valpolicella vznikne podle me skvela kombinace chuti a silne vino!
      Tak ono vetsinou je to tezke proto, ze nejsem tak dobry, pripadne si to dokazi drobne zkomplikovat:). S tou sanci, navzdory pravdepodobnostem je to porad 1/2.. bud me vytahnou nebo ne:). Ale muzu prozradit, ze jsem se budu snazit pripravit na obe varianty!:)
      Vsemu zdar! 12:)

      Smazat
  2. Dobrým se dobré vrací, tobě očividně ve formě úspěšných loterií :-) Na Wasatch držím, samozřejmě, pěsti, určitě to do čtvrté končetiny klapne! Trénink z řecké lednice se bude určitě skvěle hodit, se vším, co s sebou přinesl...

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. :).. DIK! Jak mi jen poprali kdysi na CAU .. tak jen zacit behat!:)
      Dostat se do 3/4 Grand Slamu se zatim, co ja vim z Cech nikomu nepodarilo. Je to jako s dverma.. Jak nemas kliku, tak to jde tezko:). I kdyz ja tomu fakt "stesticku" sel hodne naproti, jak sama vis..
      Taky drzim palce do pripravy a zavodu, at uz te to zavane kamkoliv! Ultra zdar! 12:)

      Smazat
  3. Konec dobrý, všechno dobré :-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Tady bych mel dopovedet par veci ve smyslu.. "co se do pribehu neveslo"..:). Predevsim tvoje rada na volbu hotelu, ujisteni, abych se spolehal na sebe, ze organizatori jsou mili, ale zmateni:).. a v neposledni rade fakt, ze jsi me autem hodil z letiste domu, coz byl extra bonus!
      Moc diky! a uz se tesim, ze az budes "vyklusavat", zase dame nejaky spolecny beh.. 12:)

      Smazat
  4. Jestli to dobře chápu, letos si od června do srpna dáš každý měsíc jednu stomílovku? A ta čtvrtá na září visí ve vzduchu? Tak to bude mazec :) Co dodat, držím palce! Iva

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. :)... no takovy bude idealni prubeh. Buhvi, jak to bude.. ale tu sanci jsem si pral.. sel jsem ji "hooodne" naproti, tak ji nemuzu odmitnout.. Zkusim udelat, co pujde..
      Dik za podporu! 12:)

      Smazat
  5. Velká gratulace ke stomílovému tréninku i k losovačce. Za ten Modrý život by sis do čtvrté nohy, jak píše J., zasloužil (i když - mezi námi děvčaty - fakt by ses i na tu čtvrtou menstruaci těšil ???). Ale pánu Bohu / Manitouovi poručeno - palce držím všechny čtyři !

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. :).. dik. Ostatne jak mi skautici:).. vime.. modry zivot a dobre skutky jsou zakladem vseho.. Ale tady je potreba rici, ze cast meho "silenstvi" pochazi z modreho okenka "radost sobe"..:).
      Proste tak nejak jsem si rekl, ze kdyz se dari, tak se dari:).. a kdyz uz ne ted, tak kdy?:)
      Vsemu zdar! 12:)

      Smazat

Zase jsem musel zapnout kontrolu spamu.. Omluva:)...