[Na startovní a cílovou rovinku mám skvělé vzpomínky z doběhu na start oddílového závodu (Ve stínu bobra), který už se sice nikdy neopakoval, ale vzpomínky jsou i po letech stále ve mně jako živé:)]
Podle předpovědi se výrazně oteplilo .. jako správný pionýr (=vždy připraven), jsem se rozhodl podívat se pravdě do očí a přiznat si, že maratón můžu uběhnout pod 3 hodiny jen v případě, kdyby se zkrátila trať:). Ale zase, to rychlé oteplení je dobrý trénink na rozpálené kaňony na Western States.. a navíc trenérka má vždycky pravdu.. Proto jsem v Braníku už před 10 hodinou, natěšený se zdravím s Míšou a jsem rozhodnutý zahnat všechny svoje pochybnosti někam hodně daleko:). Po získání čísla jsem se začal rozcvičovat a rozbíhat.
Tady si na vlastní kůži uvědomuji krutou pravdu. Zatímco minule .. můj běžecký "striptýz" .. (myšleno rozcvičování a pokusy o abecedu) .. se odehrával v částečném soukromí "za keříčky":) v parku, tak tentokrát jsem se obnažoval už úplně veřejně na louce před zázemím branických otužilců.. Jjo, co by "zoufalec" neudělal pro zvýšení svých šancí.:). Nebo jak se říká.. nejhorší je to poprvé:).
Od svojí manželky jsem dostal dva základní pokyny: 1) nestoupej si úplně dozadu a 2).. Je to 21 km ne 100 mil.. tak se snaž běžet..:). Ještě kontroluji mapu závodu, nasazuji sluchátka, abych si na ten sprint vytvořil vlastní bublinu.. a už běžíme!
Kdyby to náhodou dopadlo úplně katastrofálně (i když co znamená úplně katastrofálně pro pobíhače mojí kategorie před důchod-smrt, že), zní mi v hlavě modifikace písničky od Bluesberry
(:proboha
proč má moje blues, proč má tak smutnej rým:)
proč každá
holka, co mám rád - ztratí se jako dým
(:tohle smíchovské
branické pivo, chutná jak terpentýn:)
vrátím se
k nám do hospody a utopím v něm ten svůj splín
I když bych spíš měl broukat písničku.. Když je v Praze abnormální hic.. vybíhám, co to jde a snažím se aspoň na dálku držet kontakt s Míšou a s čelem závodu. Moje tradiční vydatná "ultra" snídaně -- tentokrát párky na sádle a na chilli s brambory:) -- zase protestuje proti rychlému tempu a zkouší nakouknout z žaludku ven, co se tak zajímavého venku děje:). Podle ultra zásad držím zuby pevně u sebe, nehodlám se pracně nasoukaných kalorií zbavit bez boje... Všichni mi sice různě utíkají, ale nakonec držím plus mínus stabilní tempo. S postupujícím časem a teplotou je mi jasné, že pod 1:30 to nebude, ani kdybych pozvracel všechny lidi kolem cyklostezky:), a tak mě předbíhají "davy":) a já vbíhám do cíle relativně svěží, přesně tak jak nakázala trenérka.."Běž to co to půjde, ale rozumně.. Nesmíš se odrovnat, ani zranit.. není to závod, na který se připravuješ!":)...
Celkový čas není zase tak důležitý .. 1:31:35.. sice pravdivě naznačuje, že maratón pod 3 hodiny to v Bratislavě nebude ani náhodou.. Ale pravda je, že jsem se na tuhle metu teď vůbec nepřipravoval:).
Mám radost ze svého úsilí, nakonec i přes moje zpomalení je z toho druhé místo v poslední věkové kategorii 50-smrt:), Míša je ve své kategorii první.. takže naše umístění 1-2 vytváří skvělou dvanáctku.. co si přát víc?
Akorát doma, když zjistili, že za první místo se daly vyhrát ponožky(!).. už se mnou nemluvili.. Konečně jsem mohl něco vyhrát, co mohla nosit (na střídačku) celá rodina.. a já selhal:)... Snad mi to někdy odpustí..:)
Všemu zdar! Našemu úsilí, kamarádům a trenérům zdar! .. Ultra.. ultra zvlášť!:)
12:)