pondělí 29. dubna 2019

60 dní do kontaktu, aneb všechno je všechno:)

Jak se ve vojenském žargonu říká.. 60 dní do kontaktu! :).. Tedy méně jak dva měsíce do prvního závodu amerického Grand Slamu (Western States 100 miles je první) -- a  já jsem správně rozložený.

Zatím při všech možných změnách, nečekaných pracovních povinnostech.. se mi díky bohu (a teď asi beru boží jméno nadarmo, i když si to poděkování víc než zaslouží) daří naběhat to, co mi Míša předepíše. Tedy občas to pochopím nebo realizuji špatně, v té horší variantě, že běžím dva těžké dny po sobě, kde by neměly být, nebo, že se týrám zbytečně a běžím sobotní dlouhou bez vody, ale to už je moje tréninková úchylka:).

Mám to v sobě vnitřně zakódované, že jako obyčejný rekreační běžec pro velké cíle musím ukázat plné odhodlání. Podle mého názoru dokončení Grand Slamu musím být schopen si sám sobě říci, že jsem udělal naprosto všechno. Ale naprosto. Není to otázka toho, jak rychle dokážu běžet, kolik celkových kilometrů jsem naběhal.. ale, že jsem tomu dal úplně VŠECHNO.:). Už jsem si tady mnohokrát zopakoval kultovní hlášku z mých oblíbených sedmi statečných.. "Nabízeli mi hodně, ale nikdy ne všechno!", která rezonuje s mým přesvědčením.

A proto i v minulém týdnu jsem navzdory všem "protivenstvím":) efektivně naběhal celkem kvalitně 130+. V úterý mě čekaly poprvé silnější kopce.. Na Závist je to přeci jen celkem daleko a tak volím blízkou variantu ulice Na placích, kde rozbíhám svoji morálně vytrvaleckou show:). Míša mi doporučila 3 série po 4 výbězích (400m) do kopce, s mnalou přestávkou mezi sériemi. Říkal jsem si, že to bude těžký, než mi došlo, že 3x4=12, a to jak víme.. je moje číslo:). Sice je celkový běh naplánován pod 14km, ale to s přiblížením ke kopci z domova nedám ani náhodou:).

Přibíhám pod kopec, už se dělá celkem teplíčko, 6 km od domova dává tušit, že pod 20km to dneska nebude i kdybych se vznášel. Vodu -- jako tradičně:).. jsem nechal doma pro Deri. První druhý výběh je takové to "oťukávání", jak jsem na tom s hlavou:), ale hned se rozhoduji, že žádné pauzy mezi "sériemi" nebudu dělat. Je to prostě 12 vyběhnutí a hotovo.. to mi dává sílu a odhodlání.

Při jednom každém vyběhnutí se cítím líp. Sbírám do kopce cyklisty skoro jako pokémony:) a od druhého kola mám zaujaté diváky.:) Jeden starší anglicky mluvící pár se pomalu sunul do kopce a stačil jsem ho několikrát předběhnout a při sebězích na mě doslova zírali:). Co tady dělá? Evidentně to žádný reprezentant není... ale trénuje tady stejně usilovně, jako kdyby se snažil dostat na olympiádu..

Nakonec se usadili kousek od bufetu na cvičáku, udělali si piknik a sledovali, jak ja běhám nahoru dolu, jako křeček v bubnu:). Při předposledním výběhu jsem si dovolil je slušně anglicky upozornit, že ještě jednou nahoru a "show is over":). Takže se pomalu zvedli.. a před padající oponou jsem je ještě jednou stačil v prodlouženém kopci předběhnout (nebudu zastírat, na tváři lehký úsměv, ale cítil jsem, že mi absulutně dochází).. :), zamával jsem jim a po hřebenovce jsem se vrátil domů, přesně jak jsem to odhadl.. 1/2 maratón, žádných 14 km.. to neumím:).

Druhý den v rozrušení koukám na trenýrkový plán... Míša říká.. do práce a z práce.. (15+15) a ranní fázi zkus po rozběhnutí 4:40-4:50. OMG! Ale maminka a trenérka mají vždy pravdu a tak se po ránu snažím to postupně rozběhnout.. překvapený, že to jde.. Nakonec do práce dobíhám v "rekordu" s průměrkou 4:48, což naznačuje, že jako rekreační běžec jsem se úplně neflákal:). Pak jsem ale zjistil, že v rozrušení jsem zaměnil dny:)... popleta je moje druhé jméno. M. mi potom vysvětlila, že tohle by mi přeci jen nepřikázala:).
Ale proč to říkám. Na konci údolí mám svůj strom:). Kamarádi to vědí a třeba, když běžíme POP, tak se nezapomenu k němu vydat, maličko ho chytit, pohladit:) a poděkovat. Je to můj živý běžecký token. Tady jsem před mnoha a mnoha lety oslavolal, že jsem doběhl ze Stodůlek na "konec" údolí... A od těch dob každé přiblížení k onomu stromu má téměř rituální charakter:). Zrovna v tu (intimní) chvíli byla kolem skupinka "turistů" a jeden z nich to trefně komentoval, že jsem typický "objímač" stromů.. Prý Zemanovec!..:). Inu musel jsem mu vysvětlit, že nemám nic proti objímání stromů, nicméně, že já neobjímám stromy, ale STROM! Můj strom! Já jsem monogamní!:) Taky neříkám, když ho vidím s partnerkou, že chodí s ženskejma:)!

Jsem pevně rozhodnutý položit svoje "všechno" na jednu hromadu.. a v pravou chvíli to zapálit. Protože si myslím, že není důležité "kolik" tam je.. ale jestli je tam "všechno"!:)

Našim snům zdar! Ultra.. zvlášť!

12:)

2 komentáře:

  1. Teda, pěkně do toho bušíš. Chudáci lidi na kopci. Teď budou mít z tebe zablokovaný krk. :)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Vis, pri vsi skromnosti.. mne to pomaha.. Pomaha mi to stigma "divnyho" chlapka.. co furt beha:).. kdyz, jak vime to neni pravda! Divnej jsem, ale zase tolik nebeham..
      Ale, to ze se obcas v tom kopci, nebo v desti/sn2hu/vanici.. pripadne, kdyz se rano vynorim mezi turisty.. lide ohlidnou, zakrouti hlavou nebo si na ni zatukaji:)... To mi pomaha!
      Divnej je v tomhle smyslu totiz dobrej:)
      MSF! Dik za podporu a nekdy na shledanou! 12:)

      Smazat

Zase jsem musel zapnout kontrolu spamu.. Omluva:)...