pondělí 26. srpna 2019

Leadville 100 - Závod, aneb někdo musí věřit! (= dali jsme to!)

Jako správný matfyzák, kontroluji hodinu pí (3:14), chvili po 3:21 se začínám zvedat, přichází rozespalá Nika mi popřát štěstí... je to dojemný, připadám si jak Líza Doolittle, když jde na ples:).

Snažim se znít co nejvic optimisticky, posílám holky spát, navzájem se ubezpečujeme, že se zhruba za 5 hodin uvidíme na Fish Hatchery (Outbound station)... a razím ven.

Venku je fakt kosa. Nefalšovaně se po pár metrech klepu jako ratlík. Ne nebudu se vracet, to přináší smůlu, ale do startu zbývá zhruba 1/2 hodiny a startovní brána je téměř 100 m daleko. S úhoří hladkostí, se zkušeností profesionálního podvodníka, lezu do foaye místního hoch hotelu a úspěšně předstírám sounáležitost s hosty.. (Při vstupu procházím suveréně kolem portýra a nejbližší starší madam říkám “myslel jsem, že se venku trochu protáhnu, ale je fakt zima. Počkám radši ještě chvili tady”. Ona automaticky odpovídá, “Dobrej nápad! Nebýt závodu, nikdo mě nedostane z postele”.:) portýr vidí, že se známe, že jsem místní host:), hned se usmívá a nabízí pití, teplou kávu. ... a to jsem prosím nezalhal ani slovo!

Chvíli se sice těším ze své úspěšné podvodnické etudy, ale čas běží a musím vyrazit. Na startu se snažím držet v hloučku a využívat teplo všech kolem, ale beztak je pořád pěkná zima. Budou asi tak 3-4 C ale od hor fouká a pocitově je tak kolem 0.

Přichází organizátoři a začíná tradiční masáž:). I když ty fráze o tom, že musíme hrabat hluboko, slíbit si, že to nevzdáme.. znějí mimo prostor startu třeba falešně a prázdně... tak tady jsou opravdové. V tom ranním chladu a větru z hor si každý z nás uvědomuje svoji malost, svoje slabosti a ví, že k tomu, aby se na výzdobu startovní brány podíval i z druhé strany... se bude muset sakra snažit, že to bude bolet a bude potřeba velké úsilí, podpora a plná náruč štěstí. Sejde se to u mě?

Než se s tím stačím pořádně probrat začíná odpočítávání - a běžíme. Vim, vím.. BS potom zkušeně poznamenal, že jsem vyrazil rychlostí naznačující cíl kolem 27-28 hodin:), ale strategicky nebylo zbytí. Vzhledem k tomu, jak mi bylo včera, se dá čekat, že mě výška, únava a problémy brzo dostihnou v “plné síle”:), navíc asi po 5 mílích začíná jednosměrka kolem jezera, kde předbíhání stojí spoustu sil a proto, co naženu na “bulváru”, se bude opravdu hodit. Běžim relativně svižně, na to, že mám plný bágl, 1.5 litru vody, atd., tak rychlost kolem 5 min/km je opravdu závodní. Naštěstí je tu přechod na stezky a my zpomalíme na 6 min/km. Východ slunce nad tyrkysovým jezerem je nádherný zážitek, ale skoro vůbec ranní červánky nevnímám. Soustředím se na tempo a dech, zahánim strachy a démony od sebe dál do lesa:). Na stanici May Queen jsem za 2:22, skoro na minutu přesně, jak jsem si ve své optimistické strategii nalinkoval. Doplnim vodu, zobnu kousek tvrdého zeleného banánu (fuj), zapiju gel, doplním vodu a razím směr Fish Hatchery, kde bych se měl poprvé vidět s holkama, mít svoje první (nealko) pivo ... prostě na 24 míli, kde se v nejlehčí téměř 1/4 závodu budu moci pozdravit se svým týmem a říci jim... “Zatím žiju, zatím je to dobrý”:). V nadšení svižným indiánem vybíhám Hagerman road, pak už jen kousek na vrchol power lines a sešup dolů.

Na stanici Fish Hatchery (Outbound) mám zpoždění oproti projekci asi 5 minut, holky jsou nadšený, jak se držím:), sice jim neříkám, že se mi už několikrát spustila krev z nosu:), ale ony si toho stejně všimnou... vysvětluji jim, jak to je a že se budu snažit na Twin Lakes být tak nejdéle 15-20 minut proti projekci. Získávam postupně další minuty proti cut-offs a jako bláhový snílek, který tancuje na horní palubě Titaniku si myslím, že všechno je v pohodě, že to bude dobré, případně jenom lepší.:). V relativně dobrém rozmaru nastoupám na Mt.Elbert a prudkým seběhem mířím na stanici.

Seběhy za světla a s nezplundovaným "člověkem" už zvládám relativně slušně a tak opravdu v magickém čase 12:12 sbihám do stanice Twin Lakes, jen 12 minut později proti projekci, skoro 2h před cut-off...

Chvilku se potěším s posádkou, nacpu do sebe meloun, beru s sebou buchtu od Nikie a razím do nejhorší časti závodu. V téhle části je v podstatě vložený vertikální kilometr:), po asi 2 mílich kolem jezer, brodění řeky, říček, potoků, kalužin a zátočin... začíná brutální stoupání na Hope Pass. Z výšky cca 2.800 se musíme dostat do 3.800, seběhnout do Windfieldu, otočit se a zpátky.

Když se na úplném vrcholku "kochám" pohledem do druhého údolí, kde na mě čeká Nika, tak na moji přátelskou otázku, že teď už je to do Windfieldu "co by dup"..:)... mi maník na kopci povídá.. kdepak. Oficiálně jo, oficiálně by to mělo být odsud 4.3-4.4 míle, ale ve skutečnosti je to 6.2. No to mě v té zimě a větru oblilo horko. Nevzal jsem si víc jídla, gely už vážně nedávám a dole bude echt horko a vody není nazbyt. Tak a je to tady... v podpalubí je díra a loď se potápí!

Běžím dolů, co to jde, ale rychlost je pochopitelně omezena míjením se s běžci v protisměru. I když se všichni snažíme, občas dochází k napnutým střetům; u nás v hospodě by se řeklo, že chvílemi stačilo málo a všichni se by prali:)... Do Windfieldu se dostávám výrazně později. Velká část náskoku na cut-offs je spálena, ale už vidím Niku s pivem v ruce... Společně docházíme na stanici už jen s náskokem 40 minut na cut-off. Proti všem plánům si nemůžu dovolit tady ztratit ani minutu. V podstatě, když (optimisticky) počítám stejně, tak za současných podmínek už jsem na Twin Lakes mimo hru... protože to nemůžu stihnout.:(

Nika mi bere nějaké jídlo a pití do ruky, dává mí svůj skvělý eis tee (postupně jsem jí ho všechen vypil) a valíme pryč. Bylo to moudré rozhodnutí. Vrchol kopce zdoláváme ještě za světla na stanici pod vrcholem do sebe nacpu trochu bujónu, zapneme čelovky a zkoušíme sbíhat dolů na Twin Lakes. Seběhy v noci, při umělém osvětlení jsou moje velká slabina. Nevidím, mám špatný odhad vzdálenosti... ale (i když to podle rychlosti nevypadá), tady se snažím, co to jde. Celkem správně říkám Nice, že bychom měli být na Twin Lakes asi tak 15 minut před cut-off.  Neskutečný.

Nika telefonuje s BS a tak vím, že na nás s Bárou nervózně čekají na začátku silnice. BS potom vyprávěl, jak Bára byla nervózní, vůbec nesledovala okolní běžce, nefandila... ale jak se dozvěděla, že bychom to měli "dát", úplně ožila, začla povzbuzovat a koukat, kde jsme!!! Opravdu v prostoru stanice jsme 15 minut před jejím zavřením. Původně plánovaná "údržba" nohou, výměna ponožek, nepřipadá v úvahu, nechci se sdržet na stanici déle než 5 minut a jíst mi vůbec nejde, s pitím to také není žádná hitparáda:). Beru extra vrstvu na noc, bundu a čelovky, kouknu na Báru a slyším se jak jí říkám, "tak brzo ráno .. před cut-off .. na May Queen!!!"  Slibem nezarmoutíš, ale připadám si jako mizerný sňatkový podvodník, protože je mi jasné, že moc šancí nemáme. Je před námi ještě cca 26 mil do May Queen (39 mil do cíle), už nejím dobře, nohy jsou rozedřené a jsem na hranici cut-off. Šance, že to budu plně kontrolovat celou noc a ráno... No jsou chvíle, kdy by se optimisté měli střílet:).

Ale společným úsilím s BS se na další vrcholek a další stanici dostáváme skoro s 25 minutovým náskokem na cut-off. Na Fish Hatchery jsem si bohužel podstatnou část náskoku doslova pros*l:). Teď přichází kritický moment. Ve velmi chladné noci musíme vystoupat přes "power lines" na vrchol Sugar Loaf, seběhnout dolů, seběhnout znova Hagerman road a přes trail kolem jezera na stanici v Queen May. Navzdory povzbuzování BS už do sebe nedokážu skoro nic dostat, úlomky sušenek, kousky preclíků jsou velkým úspěchem:(. Na začátku Hagerman road je mi jasné, že je to v háji. BS sice říká, že bychom měli mít minutu dvě šanci na cut-off, ale znám ho. On je vždy na té drsnější části.:)

Stojím tam a fakt si připadám jak sňatkový podvodník. Vždyť já to doprčic té Báře slíbil... slíbil jsem, že přiběhnu před cut-off a že poběžíme do cíle poslední úsek spolu!!! A najednou se mi to všechno přeplo do módu "no tomorrow", všechno jde stranou, rozbíhám to celkem ve velkém stylu, běžím fakt rychle dlouhé úseky, střídám je relativně krátkou rychlou chůzí a tak světe div se ... na May Queen jsme asi 10 minut před cut-off, ale v podstatě jsem už hodiny nic nejedl a skoro nic nepil. Kdybych si na chvíli sednul, tak je nebezpečí, že se rozložím na součástky:)!

Bára je nadšená! Sice asi tuší, že jsem absolutně na hadry, ale podle mě nemá ponětí, jak moc. Téměř okamžitě padáme pryč. BS mi opakuje, že ten cut-off je fakt drsný, ale že většina "zombie" běžčů se tady vypne k neskutečným výkonům a závěrečný úsek běží výrazně rychleji než například běžci, kteří byli na trati hodinu před nimi..:).

Trať se vlní nahoru dolu, hezký trail a já nemám sílu pořádně běžet. Moje průměrka je vysoko nad tím, co by mě bezpečně dovedlo v limitu do cíle a tak v mezičase, kdy se mi Bára snaží celkem marně nabízet pití a jídlo se zručností letušky záoceánských airolinek ("chicken or pasta?" ... a "kola, voda, čaj?") se jí snažím připravit na "tvrdou realitu" ... že se tam v limitu holt nedostaneme..:(

Ale reakce Báry (zocelené mými ultra "kecy") mě absolutně odzbrojila a ukázala moji slabost a její sílu... řekla.. "Nevadí. Uděláme, co půjde a až tam budem, tak tam budem. Chtěli jsme spolu běžet a zažít poslední úsek na Leadville .. a to máme. Já jsem happy!!" :)

A tak se snažím a zmítám sebou, i když tentokrát je jasné, že je to marné úsilí, že se jen snažím zkrátit čas, kdy se budeme trápit na trati..:). Jak opustíme jezero, říkám jí malomyslně -- prosím, zavolej Nice a BS, že to nestíháme, ať si jdou lehnout, odpočinout... že se nějak doplácáme pro medaily [Nutné vysvětlení: ten kdo projde posledním cut-off, když dokončí v limitu dostane medaily a přezku, ale pokud nestihne limit, a dojde do cíle, tak dokončil 100 mil a medaile ho nemine!:)].

Bára mi tlumočí, že BS říká, kde jsme a jak to zjistil, tak hned odpovídá, že je to na hraně, ale že to dáme... že nám běží s Nikou naproti do míst, odkud může být víc pacerů. Ať se držíme a zrychlíme!:)

Po chvíli už je vidíme, BS má jas v očích, jak vizionář, který vede zástupy.:). Naprosto na férovku říká. Teď jsem to běžel a počítal. Dá se to. Je to na hraně. Bude to bolet, ale dá se to dokončit! A hned nasadil pravidelného indiána, 15 bežeckých svižných kroků, proložených svižnou chůzí. OMG! Nedokážu pít, teplota stoupá ke 30 C, jsme pořád daleko... Ale BS mě informuje, že je to pod kontrolou:), že jdeme dobře a že to dáme. Poslední míli se marně zkouším koukat na hodinky. Všichni okolo mi říkají -- kašli na rychlost, na nic nekoukej, jdi.. Bláhoví netuší, že jsem se chtěl podívat, jak dlouho to ještě budu muset snášet:)...

Ale přivítání v cíli je impozantní. Už mě přemohly i problémy s rovnováhou a viditelně přepadávám na pravou stranu. Napravo vedle mě jde BS, předstírá, že mě lehce drží za ruku, abychom si všichni užili ten závěrečný triumf, ale v podstatě mi dělá opěrnou stěnu, abych nepadal na zem a neryl čumákem v zemi:).

V cíli žádné velké poskakování, zatínání pěstí, lehce chytnu hornickou mámu, projdu cílem a sednu si do křesla. Je po všem. Nenávidím číslo 15!!! :)... Necelé 4 minuty před limitem se mi díky neskutečné pomoci mého týmu podařilo úspěšně zdolat Leadville. Bez nich bych to nejen nedal, ale skončil výrazně dřiv na trati. Co víc, oni mi věřili do poslední chvíle... Já jsem byl ten, kdo ztrácel nejen sílu, ale i víru v sebe a v dokončení. Snažím se všem děkovat, nedá se to vyjádřit slovy. Sedím tam naprosto zničený, s problematickým žaludkem, neschopen polykat, kašlu ... vím, že se z toho budu dávat delší dobu dohromady... ale koukám na to jako na hollywoodský doják.

Jak praví moudří muži -- 1) Existenci hranic zjistíme jejich překročením a 2) Nic nedokáže posílit naši víru jako zázrak sám. Obojí se mi tady v Leadville podařilo a já jsem Báře, Nice a BS neskonale vděčný. Myslím, že tohle je jeden z rozměrů ultra, který si každý musí zažít a každému ho přeju!

Všemu zdar! Ultra a našim snům zdar! Našim nejlepším kamarádům... zvlášť!
PS. Opakuji si znova a znova... Věřit je třeba!
12:)

36 komentářů:

  1. Ahoj.
    Mám moc rád valašské frgály, s jedním jsem před chvílí zasedl k Tvému dnešnímu blogu. Polední pauzička, nohy na stole...

    Náhle střih. Frgál mizí, o jeho chuti bohužel nevím vůbec nic. Zůstává jen Leadville, Tvůj boj a Tvoje parta.
    Poněkud zamlženýma očima zírám na mastný papír a říkám si, kde se tady vzal.
    No co, koupím si jiný a sním si ho někde víc v klidu :)

    Jestli ty předchozí letošní stovky byly mazec, tak fakt nevím jak nazvat tuto. Gratuluju a přeju úspěšnou regeneraci.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :)... Dik, tak tahle 100 byl fakt ultra mazec. Ale diky skvelemu tymu.. fakt musim rikat "dali jsme to"..:)... vsichni me tlacili do cile a odhodlani a pomoc BS v zaverecne fazi.. to byl fakt Hollywood. Se vsim vsudy!
      Kazdemu preju takovy prozitek!:)... tedy nemyslim tim to fyzicke zniceni, ale ten emocni vrchol:).
      At se dari! At nam to beha a diky za podporu! 12:)

      Vymazat
  2. Uf, úplně jsem se při čtení zapotil. Nechci nic pokazit, ale myslím, že poslední závod už může být jenom lepší. :-) Jsi ďábel. Ale zapomněl jsi napsat o lamách. :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :). Vim, vim.. i tvoje motivacni fotky s lamou:).. Dik. Ja jsem zapomnel na spoustu veci.. jednak uz by to bylo moc dlouhe a jednak bych se scela jiste neubranil vetsimu dojeti a hlubsi osobni rovine:).
      Doufejme, ze hranice jsou probadany, vymaluji napis "hic sunt leones"... a nebudu se tam poustet, bude verit, ze mi stesti a vse mude prat na Wasatch Front 100.
      Diky za podporu! 12:)

      Vymazat
  3. Když se na to podíváme z pohledu čísel, odložil si's na každém kilometru do běžecké banky 1 sekundu a 45 setin, abys v cíli vybíral luxusní skoro 4 minuty! Ty si to umíš užít, gratuluju :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :).. LOL.. Precenujes me Machy! V munulych dvou jsem mel dobeh pod kontrolou, kontroval si "sporici" ucet v bezecke bance:), stav nohou a tak... Tentokrat ne.. Tentokrat to opravdu bylo na doraz, ver nebo ne..:)
      Vsak az se na podzim sejdeme, aspon u kamen virtualek:)... tak to muzeme probrat, spolu s dalsimi dobrodruzstvimi! Diky za podporu, ledovemu obdobi.. ZDAR!
      12:)

      Vymazat
  4. Opět neskutečný Honzo, obrovská gratulace! Mě úplně bolelo jenom o tom číst :o) S každým závodem to pěkně graduje a už se těším na zápisek z Wasatch - to bude teprve něco :o) Ať se Ti daří i u 4.korálku!
    JiříkK

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :).. DIK! ... Vidis a ja verim a doufam, ze posledni zavod, ze Wasatch Front 100 bude ten nejhezci a v "pohode":)... I kdyz k optimismu neni zadny duvod, tak verit se musi..
      Pro zadne "gradovani" uz neni prostor!:). Napopak. Je potreba se vratit do probadanych koncit meho "sebeznicovani" a nic noveho nerozjizdet!:)
      MSF! At se dari, at nam to beha.. a diky moc za podporu! 12:)

      Vymazat
  5. Je to vsechno jedna velkaaaa siiiila....damn ninjas cutting onions. Graatulujem. Si dobry. Aj team.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :). Dik! Muj tym byl naprosto luxusni. Po vsech strankach. Bez nich bych to nedokazal, to je jasne... Ale co je jasnejsi.. ze s nimi to bylo o mnoho urovni lepsi. Predevsim lidsky.
      Predstav si jen Niku, ktera spalila den sveho pracovniho volna (ma jich fakt malo) a jela pres 5 hodin autem v jednom smeru... zbytek vikendu se mi snazila pomoci a pak zas otocit a domu. Stejne tak BS, ktery nestihal.. a presto dojel autem na Twin Lakes, celou noc se mnou bezel... a nad ranem me vsichni spolecne s Barou dotlacili do cile... Pak se sebral, otocil, sedl do auta a odjel na sluzebku se slovy, ze si odpocine a "vyspi" se v letadle:).
      ONI BYLI NEJLEPSI! Ja uz jsem je ve finale nemohl sklamat.
      At se dari! Dik za podporu! 12:)

      Vymazat
  6. I když jsem věděl, že vše dobře dopadlo, během čtení mě jímal děs. Velká gratulace tobě i tvému týmu. Ten doběh do cíle s dcerou a kamarády musel bejt fakt něco úžasnýho

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :) Diky moc. Bylo to tak neskutecny, tak dojimavy, ze jsem si pripadal, jak urvana babka, co sleduje zaver romantickych scen.. [a pak spolu zili az na veky!:)]. Nastesti mi bylo tak blbe, ze si nikdo niceho moc nevsiml:).
      Slovy reklamy... Dobeh 100 milovky s dcerou a s kamarady.. k nezaplaceni. Na ostatni veci je tu Master Card:).
      Diky moc za podporu! At nam to beha! 12:)

      Vymazat
  7. To je opravdu dojemny,12:)
    Sila a odhodlanost tva a tve dcery,to je neco tak krasnyho..ten spolecny boj..takovyho tatu by chtel kazdy! :-)
    I kdybyste to nestihli,to dulezity tam bylo vsechno.
    Posledni listek ze ctyrlistku bude urcite nejlehci.Hezky v pohode dobehni! :-)
    S.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :).. Dik, presne tak. Nejhezci na tom vsem je, ze to rekla ona.. ze si to vsechno uvedomila ona, kdyz ja jsem byl dole.. Ze jsme si nase prani vlastne uz splnili.
      Poopravim te.. takovy deti.. by chtel kazdej:).
      MSF! Dik za podporu.. at nam to beha! 12:)

      Vymazat
  8. Odpovědi
    1. :) dík. Je potřeba si uvědomit, kdy většina té “chvály”... opravdu patří někomu jinému:)
      A těšit se z toho, že takoví lidi mám štěstí mít kolem sebe!!!
      Dik za podporu! Ať nám to běhá! 12:)

      Vymazat
  9. Nervák jsem si prožil znovu, ale už jsem aspoň nemusel psát všem okolo .... Krásný příspěvek, mimochodem, na Tvém příkladu se potvrzuje, že ultra už zdaleka není individuální sport, ale úspěch má jenom ten, který má kolem sebe nejlepší tým! Velké bravo ještě jednou a už mi naskakuje husí kůže jen když pomyslím na závěrečný díl GS tetralogie! Hodně štěstí! tb

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :) dík. No upřímně... s tím začátkem, kdy jsem den před závodem bojoval s mořskou nemocí a s nadmořskou výškou... jen díky slušnému vychování jsem všude nezvracel...:)
      Tak bez skvělého týmu vy to byla jednoduchá hra s konečným součtem:). Sandy M., známá jako leadvilská cut-off queen by mě poplácala po zádech myslím už v Twin Lakes 2.
      Ten poslední díl ... no za cca 12 dni.. jsem příjemně vyděšen!!!
      Dík za podporu!!! 12:)

      Vymazat
  10. Musím přiznat, že jsem tohle dějství neměl úplně čas sledovat, vůbec jsem nepochyboval, že to dáš, ale pak jsem viděl cílové záběry a docela mi zatrnulo - bylo vidět, že čísla nelhala a byl to fakt masakr... Klaním se až k zemi a to i tvému týmu :) A na Wasatch ať tě provází síla! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :).. To tvoje prani se neskutecne hodi a sedi. Kdybys vedel, tak BS se mnou v noci pochopitelne bezel se svym batuzkem (Yoda) a tak "May force be with you..." znelo neustale.:)
      Tym jak rikam ma absolutorium, ja aspon zase objevil skryte (predevsim mentalni) rezervy:). Ted se davam dohromady, uz je to za par..:).
      MSF! At se dari! At nam to beha a diky za podporu! 12:)

      Vymazat
  11. Ahoj 12, čtu tvůj běhací blog už dlouho a mám tvoje zápisky moc rád. Tvoje vytrvalost v běhání a humorně filosofický pohled na svět mě inspirují v mém vlastním pobíhání i životě. Jako klasický introvert jsem dosud pouze četl a neměl potřebu reagovat.Mám pocit, že Grand slam je vrcholnou akcí tvého dosavadního běhání.Zejména zážitek z Leadville 100,kde jsi si hrábnul na úplné dno a navzdory pocitu, že už je to v háji jsi vytrval a "zázračně" s pomocí přátel a dcery dokončil v limitu, těžko něco překoná. Tak ti chci pogratulovat k výkonu a zároveň poděkovat za všechny ty roky co běháš a píšeš blog. Držím palce, abys Grand slam dokončil. P. S. A běhej a piš dál, ať mám minimálně dalších 10let co číst u kafe. S pozdravem Petr Liška

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Petre moc dekuji za mila slova a za to, ze jsi se odhodlal napsat komentar. Paradoxni, ci spise pravidlem je, ze vsichni, se kterymi se znam... mi nejdrive napsali komentar:), pak jsme se nekde potkali na zavodech nebo na nejake bezecke akci.. seznamili se a stali se z nas dobri znami a brzy na to i kamaradi:).
      Kazdy zazitek, kazdy zavod, kazdy "uspech" (i nezdar) ma svoji pozici. Myslim neporovnatelnou. I kdyz je asi jasne, ze co do rozmeru ultra rozsireneho o emocni a lidskou rovinu.. tohle leto (at uz Wasatch dopadne jakkoliv) je z kategorie snu.
      O to je potom potrebnejsi necekat, ze neco muze jeste dale gradovat a zase se musu radovat ze svych cest do prace, behu na Karlstejn nebo jen tak ... a z drobnych prihod, ktere po ceste posbiram.
      Dekuji moc za podporu... Ultra zdar.. a verim, ze se nekde potkame a treba kus spolecne popobehneme:).
      MSF! 12:)

      Vymazat
  12. Honzo, ty zabijáku! Říkala a psala jsem to od tvého/vašeho velkolepého finiše už mockrát, ale zopakuju to ještě jednou: jsi neskutečný frajer a já fakt smekám až k zemi, tohle je ultra rozměr boje, který si jen málokdo umí představit - jak low ty lows umí být jak vysoko se v při těch highs jeden vyšplhá...
    Já se u tvých zápisků obvykle velice dobře bavím, tentokrát jsem se nesmírně dojala. Velkým lidem se prostě dějou velký věci.

    A teď utřít slzy, vysmrkat, strhnout poslední nehty a hrrr na Wasatch! Bij! Zabij!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsi tradicne moc mila... a ke kamaradum malo kriticka:).
      Kazdy, kdo nekdy "hrabal cumakem v zemi":), vi svoje... ty to znas taky sakra dobre.
      Mozna prave to prekonani tech "lows", tech okamziku, kdy jsme fakt na dne... mozna tohle je to, co nas na ultra pritahuje a fascinuje. Aspon ja si to tak ted uvedomuju.
      Ale zivot bezi jako splasena herka. Jak rikas, je potreba otrit slzy dojeti (vratit se k nim v pravou chvili) a zacit se chystat. Wasatch vola!!! 12:)

      Vymazat
  13. Koukám ještě jednou na fotky a i lahve na vodu jsou "Force". To asi taky není náhoda, že? :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :).. jsi peclivy pozorovatel! Jak vis, mam doktorat z "nahody":)... presto jsem hluboce presvedceny, ze nic, co zijeme a prozivame... neni nahoda!
      MSF! Tesim se na shledani, kolobezkam zdar! 12:)

      Vymazat
  14. Uffff!!! Na tenhle zápisek jsem se dlouho těšil a opravdu nezklamal. Klobouk dolů, hodně sil do finiše a těším se na nějaké setkání a na další zážitky, které se sem "nevešly". Jsi inspirace největší...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :)... dik! Urcite! Take se tesim na ruzna setkani 3.druhu v restauracnich zarizenich:)... podzimni prestavka se k tomu skvele nabizi, akorat, abys nas presvedcil pro nejaky pravy (pod)zimni ponor!
      Drz mi porad palce, bude to opravdu potreba! At nam to beha! 12:)

      Vymazat
  15. Už jsem to četla potřetí a pokaždé prožívám stejnou směs pocitů a emocí, jako popsali všichni tví přátelé přede mnou..Nebudu opakovat, co už bylo řečeno, jen tedy do třetice moc gratuluji a přeji hodně sil napočtvrté :) Liška

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Diky moc! Myslim, ze ty pocity nezapomenu, i kdybych si to nenapsal:)... a ze si je budu pamatovat i kdybych zil do sta let:). Nicmene zavoj casu ma tentenci veci zkraslovat, vyhlazovat, potlacovat dulezite detaily... Taky prijde cas a rad si to sam prectu:).
      MSF! Moc diky za podporu... a potom nekdy na shledanou. Urcite se treba uvidime v udoli:). At se dari, at nam to beha! 12:)

      Vymazat
  16. Napadaj me slova te budovatelske pisne "ten dela to a ten zas tohle a vsichni dohromady udelame moc" Mels tedy opravdu dream team, ale holt jenom jeden to musel fakt cely ubehnout.. Velka gratulace k sile tela a ducha, proste titul profesor ultra je Tvuj! A ke grand slamu uz jen kousek!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :).. moc diky! Malicko bych si te dovolil opravit... Ke GS jeste jeden velky kus!:)
      Kdyz se podivas na popis trati u Wasatch Front, tak se ti zateteli srdce... nejsou to sice detailni zkratky, ale sam popis dava tusit, ze to bude i navigacne lahudkova zalezitost! ... vzdy nejaka sekce konci s tradicnim uslovim.."If you are looking at your feet at this point, you may get lost for a long time."...
      Drz mi palce! Bude to sakra potreba!
      tesim se, ze se spolu po tvych vysokohorskych dobrodruzstvich uvidime a da-li panbuh treba i popobehneme a naplanujeme neco spolecneho na Ostrovech!
      MSF! At nam to beha! 12:)

      Vymazat
  17. Honzo ještě jednou veliká gratulace k třetímu korálku na GS šňůrce. Běžet do cíle s dcerou/synem je to nejvíc a při takto napjatém závodě úplně nejvíc! Díky za krásný zápisek. Držím pěsti na čtvrtý závod.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :) Dik Petre!
      Vsichni vime, ze u "nas/obycejnych" ten lidsky a emocni rozmer temer vzdy dominuje tomu "sportovnimu"... Jaky je rozdil, jestli dobehnu za 27 nebo 29 hodin? Ale jaky je to sakra rozdil, kdyz jsem nektere momenty mohl prozit se svymi kamarady a blizkymi, ze?:)
      Diky moc za podporu. Budu se snazit na podzimni setkani do Usti dorazit:)... ale zatim nemam poneti o svem rozvrhu..
      MSF! At nam to beha! 12:)

      Vymazat
  18. krásný výkon,asi budu muset Moravici prodloužit na 100 mil :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. OMG! Dekuji.. Nicmene Moravici zkratit! ... aby to bylo jen dvojciferne (a v kilometrech)..:)
      Budu se tesit na setkani.. a verit, ze se brzo dam do poradku, jak fyzicky.. tak i co do pracovnich restu:), abych se mohl zucastnit!
      MSF! Diky za podporu! At nam to beha! 12:)

      Vymazat

Zase jsem musel zapnout kontrolu spamu.. Omluva:)...