neděle 29. září 2019

Návraty, pozávodní kocovina a nový start, aneb kaktusář si připravuje substrát:)...

Dostával jsem a ještě občas dostanu od kamarádů i od "svých" čtenářů:) dotazy, jakou "šílenost" teď chystám, abych "překonal" Grand Slam... a jak se cítím být "slavný":)...
Obojí mě upřímně rozesmálo.

Samozřejmě mám napsané a vytipované zajímavé závody a místa, která bych si chtěl proběhnout, ale rozhodně není mým cílem"překonávat" svoje sny, neustále si dávat za cíl běhat dál, horší cestou a rychleji ... (A pak být nešťastný, že je to neudržitelné)... Určitě napíšu, až přijde čas [= budu zaregistrován], kam mám namířeno a kde bych si chtěl příští rok "dělat radost":), ale všeho do času.

Ale co se týče nějakých pocitů "slávy", tak to jsem se smál ještě víc. Slovy mého dobrého kamaráda z MFF, ultra je pro většinu lidí stejné, jako pěstování kaktusů (říkám to tady pořád - jen používám paralelu sbírání známek a rybaření). Nikoho to vůbec nezajímá mimo opravdu úzkou skupinku lidí, kteří ... také pěstují kaktusy:). Vysvětlovat někomu, že jsi běžel tam a tam a uběhl to a to... Je stejné, jako že ti vykvetl žlutě Ferocactus rectispinus.;). Lidi řeknou.. "No to je skvělý!!" Ale stejně v duchu přemýšlí o tom, ať už ten šílenec dá pokoj a zmlkne:). Věřím, že naštěstí i já, přestože trpím úchylkou všechny kolem přesvědčovat pro ultra, tak i já se dokážu mírnit a dávat "normálním" lidem pokoj. Nechat si hlášky Běžícího Stína -- "Každý může běhat ultra":)... podepřené vlastní zkušeností... "No když to zvládnu já, tak už asi každej" -- k sobě na blog:).
To proto, že si (dobře) uvědomuji, že jsem opravdu (nadšený) "kaktusář".. a že to naše pobíhání opravdu nikoho nezajímá.

Tím pádem se mi dobře odmítaly potenciální nabídky na pár minut slávy:), protože se člověk akorát "vysvlékne do naha před cizími lidmi" -- to, že se občas "obnažím":) tady na blogu mi tolik nevadí, protože sem zabloudí opravdu jen ti zvláštní:).

Pozávodní kocovina je u takhle intenzivních a těžkých závodů, které mám za sebou hnedle čtyři (navíc se šťastným koncem) obzvlášť silná. Člověk si uvědomuje, že už s velkou pravděpodobností nikdy nic tak náročného asi neuběhne a co hůř, nikdy nic tak emočně silného nezažije... Takže si připadá, jak na ultra tryzně:) a je těžké najít motivaci do dalších dnů, k dalšímu snažení. V tomhle směru jsem naštěstí zkušený a vím, že čím větší radost/adrenalin... tím hlubší může být propad a těžší je potom návrat.

Já mám v tomhle směru jednu velkou výhodu... i v tom nejobyčejnějším z obyčejných dní se mi (aspoň z mého pohledu) něco zajímavého/veselého stane, já to beru jako čistou radost mého života a signál... že jsem na dobré cestě:).

V minulém týdnu jsem byl služebně v Ostravě, byl jsem unavený, ranní jednání mělo začínat velmi brzo, kolem 6 ráno jsem už potřeboval odejít z hotelu a tak jsem si s sebou nebral běžecké věci. Nicméně večer před tím, se před večeří udělalo neplánované (asi 1.5 hodiny) volno a mladší kolega mě překvapil s dotazem, jestli si nepůjdeme zaběhat, že já to tady jistě znám.:). Inu trasa podle Ostravice je tutovka, ale uvědomuji si, že mám běžecké jen cestovní (staré) "společenské":) Salomon boty, jinak ve směru sportovnějšího oblečení mám s sebou tak akorát džíny a bavlněné tričko. Na výzvu, že bych stačil rychle koupit nějaké funkční běžecké oblečení ... se pro jistotu ptám/ujišťuji, vždyť máme včetně sprchy čas tak max 1.5 hodiny... kolik chceš běžet? Rozumnou úvahou vyplynulo, že asi 8km. To jsem usoudil, že v tom případě můžu běžet v tom co mám.. v džínách, bavlněném tričku a ošmajdaných starých botách:)... O to lépe vypadala naše dvojka, když jsme běželi... On v perfektním běžeckém outfitu a já, no vedle něj sjem vypadal jak bezdomovec oblékaný v Diakonii Broumov. Měl jsem radost, že jsme si zaběhali, pořád jsem cítil únavu po GS a tak jsem ho určitě i trochu brzdil:), ale krátce po mém šílenství se snažit běžet v džínách stabilně 4:30 km..?:)... To ne. Celkově lehce nad 5 minut/km, skvělé pocity -- jednak z toho, že jsem zbytečně nekupoval další běžecké, kterého mám díky závodům hromady a jednak z toho, jak se za námi otáčeli kolemjdoucí s údivem v očích. Naprosto skvělá dvojka, zajímalo by mě, co si mysleli, že jsme nebo co se děje:).

Ke konci týdne jsme vyrazili do Niedernsillu k Romaně aka April pozdravit alpskou základnu českých milovníků hor i pobíhání v nich.:). Plán byl jasný... Potkat se tam i s Míšou, oslavit, co se dá, včetně jejího vítězství na B7, nominace na MS.. I že kousek spolu popoběhneme... a probereme co a jak dál. A hned druhý den po příjezdu se odpoledne vydáme na "běžeckou turistiku", z druhé strany vyběhneme na jednu horskou chatu, kam se zatím "civilní část výpravy" dostala autem a lanovkou. Tradičně nádherná panoramata:), ale když jsme se vydrápali k chatě a polovina běžců:) si dala pivo... tak koukáme s otevřenou pusou, proti nám je kláda s vyrytým pozdravem/vzkazem... "Michaela 12" ... evidentně bylo jasné, že naše dvojka sem musí doběhnout:).

A tak se postupně a pomalu... přes svoje povinnosti a zbývající služební cesty... zase rozbíhám. Jde to úporně, ale i naše běhy s Deri jsou jako chyba v matrixu. Znovu a znovu prožíváme známé veselé minipříběhy, kdy já jí domlouvám, ať ještě běží, případně slibuji, že už brzo bude doma na polštářku -- a ziskáváme nabídky na "společné venčení pejska":), případně povzbuzování, protože běžecké začátky jsou těžké... ale krásné!:)

A tak jako bájný fénix se vždy rodí z popela, tak u mě to sice není tak impozantní, občas to moje úsilí vypadá moc usilovný... ale ty interakce s okolím mi přinášejí neskutečnou radost a poťouchlost. [heslo pro mě: WC na náplavce!!:)]

Rozbíhám se strašně pomalu, tělo protestuje proti větší rychlosti a nějakému tempu... ale ... abych měl trochu intenzivnější trénink a větší motivaci.. tak jsem si napsal na 28.10 1/2 maratón do Bráníku. Jako správný kaktusář nesmím podcenit přípravu substrátu pro novou sadbu! :) Nebude to opravdu žádná hitparáda, ale ... začít trénink na novou sezónu je třeba bojovně, obzvlášť když mi ten den bude přesně o rok víc:). Takže pokud se cítíte pomalí a jste z okolí, tak si můžete spravit náladu a příjít mě do Bráníka předběhnout... Pořádně mi to nandat, slovy jednoho spolužáka: ..."natrhnout mi tričko i s trenýrkama"!:)

Všemu zdar! Našemu úsilí a ultra.. zvlášť!
12:)

6 komentářů:

  1. Ta pozávodní kocovina je docela zajímavé téma - zhruba/přesně před rokem jsem se v tom docela nehezky plácal a hlavně dlouho :/ Asi jsem měl požádat o radu zkušeného ultra matadora :)
    A svatá pravda - no one cares you run ultras :D https://noonecaresyourunultras.com/
    Dneska večer budu držet palce ;-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. :)... Je to tak. Na "pozavodni kocovinu":)... ci vyhoreni je potreba davat permanentni pozor. Asi jako dobrovolny hasic v horkem suchem lete musi hlidat kazdou jiskricku:).
      Dovolim si poznamenat, ze zakladem je delat si radost... a snazit se si uzivat i takove drobnosti, jako hovory s domorodci:), drobne pribehy/zazitky, ... proste umet se vratit zpatky do "vsednich" dnu, ktere koneckoncu vubec sedive nejsou!:)
      To ja obcas slysim v parku i vyzvu, ze bych mel treba zkusit i nejaky zavod, ze me to posune dal:)... Tak jsem se prihlasil na 1/2 maraton v Braniku!
      Drz se, at nam to beha! 12:)

      Smazat
  2. Ty na ultratryzne nikdy neskoncis,protoze mas rad to vsedni pobihani a zivot...a my se muzeme tesit na vesele pribehy,i Deri,kterou musis premlouvat,ze uz bude doma na polstarku:)
    Hezke barevne podzimni vybehy!
    S.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. :)... dik. ted jsem se vratil (doufam z posledniho kratkeho skoku pres ocean a zpet) :)... a sice se desim, ale zároveň se těším na tréninkové úsilí... na ten svůj trochu boj:). Jak jsem starší, tak mě to stojí víc sil mém pracovním nasazení (to také stojí víc sil:) )... zase si udržet svoje pobíhání a snažit se dostat po pauze do .. když už ne formy, tak aspoň formičky:).
      MSF! A(t nám to běhá! 12:)

      Smazat
  3. Jako vyhořelý kaktusář hlásím, že už jsem znova zasadil a snad z toho něco vyroste a zase se budeme častěji potkávat nejen v restauračním zařízení, ale třeba i na nějaké výstavě kaktusů...
    P.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. :).. tak určitě! Uvaž, pokud budeš 28.10 v Praze... běží se (pro nás tréninkový) 1/2 maratón v Bráníku. Váš otužilecký domeček je přímo u startu/cíle... To by byl hřích nevyužít..:)
      MSF! Ať se nám daří, ať nám to běhá! 12:)

      Smazat

Zase jsem musel zapnout kontrolu spamu.. Omluva:)...