Pánubohu poručeno, aneb pět dní do kontaktu:)

Dlouho jsem si sem nic nepsal, možná je to rozsahem vnitřních a vnějších bojů, možná tím, že si drobně komentuji svoje "výběhy" v deníčku -- možná, že díky práci moje úroveň autocenzury dosáhla čísla 12 z deseti, ale optimisticky věřím, že Eurovolby vše změní ať už dopadnou v tom mém mikrokosmu jakkoliv. Vnitřně jsem se s tím (věřím) srovnal a začínám mít přístup téměř na úrovni zenového mistra:).

Balaton je doslova za rohem, v úterý se vracím večer z Brna, ve středu zabalím a ve čtvrtek ráno valíme autem směr Balaton, odpoledne je registrace, v pátek ráno v 7 je start. Letos mám skvělý support team, jede se mnou syn Honza a kamarád Advid, takže se nebudu mít šanci na co vymlouvat. Připravil jsem jim svůj "promyšlený" rozpis časů mezi hlavními stanicemi, plán A a B plus časové limity na každé občerstvovačce. Nakoupil jsem si pivo, birell, sladke vody-juice, ovocné přesnídávky, které mi zatím pomáhaly... ve středu to všechno narvu do auta. Děj se vůle boží.

Ale je nutné přiznat, že jsem se letos snažil jít tomu "štěstíčku" co nejvíc naproti. Snažil jsem se co nejvíc poučit z minula, co mě nejvíc likviduje? Support, jidlo/horko a běh v noci. Proto jsem moc rád, že se k Honzovi přidal pomáhat Advid, to by se měla většina mojí podpory dát zvládnout z auta. Problémy s jídlem jsem nacvičoval tak, že jsem buď běžel na hlad a bez vody, nebo zase nacpaný, hned po opulentním obědě a testoval svoje pocity se snahou nezvracet, nikde se nenajíst-pít až u studánky, tak po 23 km. Na běh v noci jsem se vrátil ke dvěma čelovkám, s jednou u pasu. Vidím o "řád" lépe nerovnosti pod nohama, plus pro support jsem identifikovatelný na kilometr. Při oteplení na začátku dubna jsem pořád běhal v zimní bundě s dvěma tričky, snažil se, abych zažil ten pocit horka a skoro mdlob, abych to dokázal rozpoznat a upravit svoje úsilí. Prostě dělal jsem, co šlo, i to co drhlo:).

Z hlediska objemů to podle čísel nebylo úplně ideální, ale ... znáte to. Realita je jiná. Práce, maminka, rodina a opravy kolem domu. Víc běhat už nešlo. Dům a zahradu jsem dokončil před 13 lety, takže teď se objevila spousta věcí k opravě/řešení, od výměny dvojice vstupních dveří, ovládání dveří, strukturované kabeláže, předělávání zahrady, musel jsem porazit a pořezat stromy, nové vysázet, udělat opravy na pergole... Ještě včera jsem brousil a odstraňoval staré nátěry na šesti židlích a velkém stole na pergole, v začínající noci jsem to ještě stihl nalakovat a tím definitivně dal pauzu všemu budovatelskému před závodem.

Teď už primárně (mimo práci v po-út) patří moje mysl jen a jen přípravě na závod. Tím, že mám podporu jsem zodpovědnější, dva další lidi obětují svůj čas, aby mi pomohli, proto já musím udělat maximum, abych dokončil. Oproti loňsku se snažím(e) minimalizovat pravděpodobnost minutí podpory v noci (loni to bylo kritické) - máme GPX souřadnice všech stanic, mám s sebou zásobu immodia (včetně verze rapid)... a hlavně jsem oběma pomahačům vysvětlil zásady komunikace s 12Honzou. Ať už mě uvidí v jakémkoliv stavu, je potřeba hlásit, že se s tím peru dobře (ne jako Legolas, který potlučenému Aragonovi říká - "jdeš pozdě, vypadáš hrozně")... a pokud možno navodit atmosféru pozitivního výhledu. Proto jsem zařadil do povinné přípravy svého supportu klíčovou scénku z filmu Marečku podejte mi pero:

<iframe width="560" height="315" src="https://www.youtube.com/embed/FQcseICPeD4?si=zX5jJkYNO1gD7aKe" title="YouTube video player" frameborder="0" allow="accelerometer; autoplay; clipboard-write; encrypted-media; gyroscope; picture-in-picture; web-share" referrerpolicy="strict-origin-when-cross-origin" allowfullscreen></iframe>

Na otázky jestli si věřím? odpovídám sportovně.. "tak určitě"... jestli to nechci předem zabalit? ... "tak určite... ne". Moje nejmilejší manželka mě překvapila dotazem, kolik jsem toho naběhal v přípravě v terénu? No to je takový překladatelský oříšek... Na jedné straně 0, protože jsem běhal po asfaltkách a zpevněných cestách, na druhé straně skoro 100%, protože jsem to skoro celé běžel v terénu závodu, a s nebývalým podílem vodních ploch kolem - dva rybníky, Dalejský potok, Vltava a Berounka (a zpět). V posledních dnech i s nácvikem dýchání v oblacích létajícího proteinu. Takže příprava optimální. Navíc, znám lidi, co se úspěšně připravili v minulosti na velké závody pobíháním po Letné a Vinohradech... Není na co se vymlouvat. 

Jsem "skvěle" připraven (po socialisticku dodávám.. v rámci možností):).

Držte mi palce! 

Bylo by dobré mít první 100 než padne soumrak, abych měl trochu náskok na limity, po půlnoci bude 4.května a jako velký příznivce Star Wars si budu moci opakovat "Ať tě provází síla! (May the force be with you!)"

12:)