10.000 km v mogulu mám...:) aneb duše ženy oslavuje MDŽ

Duše ženy si dnes ráno ve mně zpívala jako slavíček. No nejdříve tak nesměla pípala, že bych to s tím běháním zase nemusel přehánět, protože zase napadla ta bílá kaše, práce kolem hromady a já?... Musím vyrazit po svých do práce.. Přesně jako ten slavíček - ten si taky musí vrznout i kdyby měl zmrznout ...a že tomu u mě zase tolik nechybělo, protože jsem měl pod bundičkou jen tenké tričko:). Prostě zase se to všechno sešlo a ani jsem se nijak nesnažil!:)

Po úspěšné K10 to bylo jako na houpačce. Někteří se tradičně pobavili - ať už můj styl běhu, bunda kolem pasu, absence zavěrečného sprintu nebo prostě jen ten cíl běžet 10 v co nejlepším zavodním tempu.. Kamarádi ty moje úlety chápou a radují se se mnou. Mě to těší a přesně to odráží můj přístup k životu i k pobíhání... Pro úplnost dodávám, že se mi jiní otevřeně vysmáli, že takhle jsem ke stáru prý promarnil jednu z posledních šancí mít čas na 10k začínající 3... Upřímně nějak jsem to nepochopil:), protože jestli budu ještě dlouho běhat - jak bych sám chtěl - tak mě dosažený čas na trati vůbec netrápí. Na druhé straně, pokud by se to v budoucnu nějak zvrtlo, tak mě zase dosažený čas v minulosti těžko potěší.:)

Prostě jeden závod je za námi a spousta hluchých, jalových a radostných km přede mnou, jaro na krku, není to nádhera? A jak jsem tak dneska po ránu bojoval, jestli běžet nebo neběžet, tak se mi opět vybavila slova Běžícího stínu, že právě v takových chvílích se něco buduje.. nemusí to být zrovna rychlost nebo síla nohou, ale já bych to viděl jako morální sílu a pocity běžce.. Přesně na to jsem myslel, když jsem se dneska plácal, padal a zmítal po namrzlých a smekajících se cestách v údolí..

A teď, dobíhám do práce a zanáším si běh do deníčku -- hlavně abych sledoval opotřebení bot a najednou mi vyskočí celkový počet km... do práce to mám zhruba 15.5km. Kdybych zaokrouhlil dolů, tak celková kilometraž je 10.011km, když zaokrouhlím nahoru, tak to vychází 10.012km.. Nevím jak u vás, ale mě téměř ukápla slza dojetí, jak jsem dostal hned krásný dárek k MDŽ. Tak jako tak nádherný číslo a pokud tak rychle počítám zpětně, tak jsem sebou plácnul:) přibližně na 10.000km! A pak že NÁHODA??:)

Odcházím příjemně rozhozen do sprchy, říkám si, aha tak takový pěkný předěl a zrovna v den, kdy ženy a i ti s duší ženy slaví svůj svátek..:)... tak mě to nadšení vykolejilo, že jsem se začal sprchovat a měl jsem přes rameno ručník! Tedy místo otírání ručníkem opět "osychačka".. nic se nezměnilo..:)

Když jsem začínal běhat, tak jsem si četl o různých předělech, řada lidí právě citovala 10.000 jako něco zlomového.. Pokud se něčemu věnujete tak dlouho, prý se věci změní... Nevím, jak u vás, ale u mě se to podstatné vůbec nezměnilo!!! A to je na celé věci to nejlepší.. Neustále dělám blbosti a neustále se mi dějí příjemné věci... Jen ať to vydrží, co nejdéle!!!:)

Hezky svátek všem ženám i nám modrým s duší ženy!

12:)

PS. Hned jsem si dal pro jistotu ještě jeden dárek, aby se neřeklo, že jsem dostal jen jeden:). Mám svůj vlastní klíč od zdejší sprchy!!

K10 - lama zůstávám (!)

Každý běžecký potrál a asi každý trouba tedy kromě mě:) ví, co je potřeba dělat před závodem, co jíst, jak spát, jak se optimálně hýbat...I když řada těch zásad funguje na většinu lidí,... Omezit běhání před závodem, běžet jen lehce (3-5km), lehká jídla, jen minimum alkoholu, dostatek spánku..

Já mám jedno základní pravidlo. Být v pohodě, i když to třeba může znamenat porušení všech pravidel zmíněných výše:). V pátek se tradičně objevily "nutné" záležitosti na všech frontách...po práci jsem z důvodů rodinné a osobní pohody zapálil venkovní krb, opékal párky a popíjel k tomu své oblíbené Valpollicelo..[Navíc páteční večer ještě patřil výpočtům, ale šel jsem spát s čistou hlavou a natěšený má dnešní závod].

Abych nezapomněl, v páteční ráno jsem běžel do práce svoji tradiční 15km trasu, což velmi trefně, moudře a s plným pochopením komentoval Běžící stín: "Chápu, že ti chybějící páteční běh může vadit víc než přebývající minuta nebo dvě v cíli:)." ... Zkrátka běhám furt a zásadně na pohodu..

Taky ten páteční běh stal za to, poslední 6km jsem běžel se S0cketkou, která vedle mě jela na kole... Zážitkem bylo sledovat protijedoucí cyklisty, dva málem havarovali, jak na nás koukali, ohlíželi se a šrotovalo jim to v hlavě...Je to dcera, milenka nebo nedej bože manželka? Starej chlápek a pěkná mladá žena?:) Co na něm má? Hned mi to připomnělo známý obrázek z cyklu jak snadno detekovat milionáře...:)

Na K10 se nás nakonec sešlo tuším 10, mladí správné natěšení předběhnout Fabia i moji maličkost, ještě jsem je v tom povzbuzoval..:). Všude kolem spousty známých, vůbec jsem to nebral jako závod.. Rozhodl jsem se postavit mezi 40-45 minut a běžet pokud možno rovnoměrně až do cíle, tak abych si to patřičně užil. Akorát nebylo si s kým povídat. Nejdřív byla trať drobet míň průchodná, pak všichni vyrazili, jako když do vrabců střelí... Takže jsem většinu času běžel naprosto sám. Nejdříve mě předbíhali hloučky, abych je zase od 5-6km předbíhal já:), protože já běžel plus minus 4:04km kromě té startovní anabáze. Ze stejného důvodů jsem nespurtoval a tak jsem v cíli byl dostatečně odpočinutý a uvolněný:).... Abych mohl zase odjet domů a užívat si krásné odpoledne při oslavě rodinného výročí..

Pro přátelé čísel..Finálně získané číslo 132(!), čas jsem opravdu nečekal, je potřeba přiznat, že RVM ho trefil jen o 1s (!) hůř. Od nás jsem byl nakonec nejen nejstarší, ale i nejrychlejší a získal skalp dosud nejrychlejšího Fabia. Ovšem o to nejde. Mladí jsou teď natěšení a já jim budu jen fandit, aby běhali dál a rychleji a příští rok měli tak dobrý čas, že nebudu mít vůbec šanci.

Co se týče přípravy, myslím si, že u mě hlavní roli hraje tradičně hlava a celková pohoda, zbytek jsou jen drobné dílčí faktory:).

Tak pohodové běhání! Ať si to jen užíváme.. 12:)