(A)dios!!!

Brdská je moje srdeční záležitost.
Pořadatelé se snaží, obsluha na stanicích nabízí kde-co (i panáka) :), příjemná atmosféra proti masovým běhům téměř komorní běh a co víc, jak sem jednou zabrousíte, už pořád potkáváte známé ksichty:), takže se člověk cítí od začátku jako doma.

Vyjeli jsme s Ďurim, abychom byli správní ekologové, tak jsme jeli jedním autem (což mi připomíná, že mu musím dát něco na benzín) a oba dva natěšení, no dokážete si to představit.

Sotva jsme se zaregistrovali, začínám se ve společenském sále převlékat (jakýpak fraky) a málem se pouštím do diskuse, "co na sebe"... jaký tričko, dlouhý, krátký, dvě?? Doma jsem si myslel, že jsem do batohu vzal dvoje leginy a troje různá trička. Protože ten nahoře mě má rád:), tak jsem ve finále zjistil, že mám tričko jen jedno a to z krátkým rukávem a hned se mi ulevilo. Problém vyřešen:). Taky jsem zjistil, že jsem si nevzal ledvinku a tak jsem ani nemusel řešit, jestli si s sebou vezmu tradičně telefon a nějakou fidorku/tatranku. Nebyla ledvinka, nevzal jsem si nic:).

Všude se objevuje šíleně známých Dav s Gábinou, Petr s Kamilem, Pavel, Bubo a s ním snad celé Kladno:).. prostě jestli jsem měl nějakou nervozitu, tak že mě spadla, ovšem moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko mi dala v sms takové rozporuplné instrukce. Říkala, ať běžím v pohodě a rychle do cíle..

Venku foukalo, už jsem si říkal, že já trouba furt tak věřím na ta znamení, jestli jsem si neměl vzít od Buba nějaké extra tričko, ale už se pole zaclo houfovat, aspoň na dálku se zdravím s "bratrancem" :) a vyrazili jsme. tak jsem byl natěšený, že garmina zapínal až po cca 300 m, po oběhnutí okruhu na stadiónu a jak mi byla zima, tak jsem svižně vyrazil ven, nerozběhaný (rozběhám se po cestě), ani moc neprotažený (protahoval jsem se ráno v posteli)..:)

Jak si tak hezky peláším, tak mě asi po 4km chytla šílená křeč do pravého lýtka, ale fakt šílená, až jsem musel zastavit.. Kdyby to bylo na 44km nebo aspoň na 34.. ale na 4km??? Říkám si naprosto otevřeně.. No to seš Honzo pěkně v pr**li... a jak se tak opírám o strom kouknu před sebe a informační cedule jasně říká "Řitka"!!:) To mě pobavilo, jakou jsem měl nechtěně pravdu a tak jsem se rozhodl, že to pochopitelně rozběhám a taky ano.. V podstatě mě to za chvíli přestalo bolet a po pár km jsem o tom vůbec nevěděl.. Pro pochopení proč, doporučuji následující kultovní klip:)!



Moc hezky jsem si to užíval... Stín řekl, dokaž si sílu v kopcích, hlavně seběhy.. Tak jsem běžel s kopce (tedy rozumně), ale co mi to šlo:). Potkal jsem řadu známých a kamarádů, moc by se s nima dobře povídalo, ovšem.. ovšem..Já co chvíli u stromečku nebo v podřepu, takže jsem minimálně tak 5 minut pro***.. tedy prostál a proseděl v překrásné brdské přírodě:).

Pocitově naprosto skvělé, zase jsem se zlepšil (asi 2 minuty), i když jsem to fakt nečekal.. většina závodu se díky mým potížím odbyla jen čaj a asi 4 kousky chleba, po jednom kousku sýra a banánu..

Čas úplně skvostný.. no posuďte sami...

4:15:37.

[pro číselné labužníky dodávám, povšimněte si lichých čísel vytvářejících dvojkovou formaci .. 1-5 a analogicky 3-7, 4=2+2, takže dvojky sedí i číselně:), prostě dárek jako hrom!:)]

Všechny známé touto cestou ještě jednou zdravím, bylo to super vás vidět a za těmi 0-1 si u řady z vás můžu představit konkrétní tváře...:)


Běhu zdar a ultra zvlášť! Jdu pomalu balit!!!

Ať žije expedice Arizona 2013, v podání performátorů z dvojice Los a Lamos!:)

PS. Pro lepší vysvětlení dodávám, že jsem měl číslo 10, které jak mi řekl syn získávají nejlepší fotbaloví útočníci (d10s, aneb dios, bozi), což on nemohl pochopit, jak jsem to dostal já.

A už je to zase tady...černá kronika:)

Jako by nestačily články o škodlivosti běhu v zimě, současná série článku o škodlivosti změny životního stylu 40-50 letých mužů, které se teď objevily ve všech novinách a časopisech, zase probudily v moji matce "černou kroniku"...:)

Příběhy lidí, kteří začali cvičit, zhubli a změnili svůj životní styl jsou podbarveny infarkty, úmrtími, vážnými zdravotními problémy... v iDnes je to doloženo osobním příběhem známého českého spisovatele. Tento fenomén je lidem vysvětlován prostě tím, jak se muž mezi 40-50 lety změní a začne cvičit, tak si většinou něco způsobí..[což zase dělá většině, která necvičí neskutečnou radost:)]

Samozřejmě je to asi jednoduché (a ne úplně správné) pochopení problému, ale zajímavé je, že jsem byl už několika lidmi upozorněn.. slovy článku "Kdo na sobě maká, ten brzy dojede" ... že mě to čeká taky. :). Stoicky odpovídám, že tohle je jediná jistota, že nás to "čeká" v různých modifikacích bohužel všechny, ale budeme si kvůli tomu kazit pěkně chvilky?:)

Moje maminka tak znova oživila ve své představivosti obrazy, jak se nedůstojné někde válím na zemí ve svých zvratcích a výkalech:), ... co když mě takhle uvidí studenti? A hned dodává.. a víš co stalo tomu...??? :)... No srabácky jsem na dotaz, kde zase budu lítat, odpověděl ááále tak normálně. Srabácky jsem zatajil Brdskou.

Paradoxně mě to zase od moji máti potěšilo.. Tím, chci říci, že její hlášky, "neměl bys tolik běhat.. už jsi se naběhal dost." [..ať běhají teď zase mladší"..:)]. "až nebudeš jenom trochu moci, zastav a vystup z řady, neběž!"..apod.. mi pomáhají získat dobrou náladu a najít ten správný přístup, co dělat v závodním měsíci dubnu, kdy "závod" doslova střídá "závod", já na to nejsem zvyklý a musím v sobě zavoďáka objevovat a zase ho zahánět holí..

A tak mamince a všem odpovídám, že na podobné výzkumy kašlu. Neberou v potaz to, čemu se anglicky říká "contrafactual" tedy.. co by se stalo v obráceném případě.. Co by se stalo s námi nebo s těmi chlápky, kdyby nezačali sportovat?? Možná, že by dostali ten infarkt ještě dříve...Možná, že bych tady už nebyl..:)

A na důstojnost? Na tu také kašlu... když bude potřeba tak poběžím (zase) i se "špinavými" kalhotami, od Stína se musím ještě naučit decentně zvracet a jsem plně připraven na ultra:).. Samozřejmě, žádné šoky.. všechno má svůj čas.. na pohodu..:)

Brdská přede mnou... Dělám si radost, jak to jde.. vyhrabávám zahradu, sázím, stříhám keře.. Všude bude plno známých...Těším se..

Připomíná mi to můj oblíbený vtip -- Švéd říká, člověče, to ti bylo strašný...málem jsem umřel na posledním Vassově běhu! Kamarád odpovídá.. jak strašný? Přežil jsi to a kdyby ne? Vždyť je to přeci sen každého správného Švéda zemřít při Vassově běhu!:)

Tak ať nám to dobře běží.. A Vy, co jste mezi 40-50 a uslyšíte podobně hlášky.. Zůstaňme pevní.. Je to z velké části nepochopení (a možná i trochu závist)... Jak se mě ptal jeden známý, co ho moc nemusím.. "Prosím tě.. Řekni mi, co na tom běhu máš?"... Odpověď naskočila v reakci na Slunce, seno, jahody.. "To víš, já ti to řeknu a ty začneš běhat taky!!!":)

Brdské zdar a ultra zvlášť! 12:)

PS. Abych Ondřejovi ulehčil práci..V rámci motivace jsem se podíval na duben 2010. V tomhle zápisku se historicky (v mém blogu) lámal chleba, jestli ultra ano nebo ne.. Ty dodatky:).. Ukazují rozměr pochyb a odhodlání. Myslím, že se mi Brdská odměnila neuvěřitelnými zážitky před ní a potom.  Doufám, že to pořád ve mně je.

Když lama udělá školáckou chybu, je to vůbec chyba? :)

Nedávno jsem se připletl do diskuse, kde zaznělo, že odborník dělá často naprosto školácké chyby, umocněné i tím, že se snaží všemu dokonale rozumět, všechno do detailů pochopit... Potvrzují to lamentace mých známých a kamarádů, kteří sportu a běhu rozumí.. no asi o dva řády víc než já a přesto dělají, jak oni sami říkají.. "školácké chyby".. a už jsem slyšel, že je to nespravedlivé, že lamy a troubové těch chyb dělají prý méně... :).

No nevím, určitě by to se to mělo víc prozkoumat:), ale mám jinou teorii... My lamy děláme asi úplně stejně chyb, možná i výrazně víc, ale 1) o většině z nich nevíme a tak nás to vůbec netrápí a 2) některé obzvlášť pitomé chyby nakonec vypadají jako velmi promyšlená taktika a důmyslný postup..:).

Jak se to projevilo u 1/2 M? Do poslední chvíle (jako už tradičně) jsem bojoval ve své hlavě, jestli jít vůbec závodil -- mám teď nějak na svůj vkus moc závodů --... jak moc rychle/pomalu běžet.. Ale protože jsem si na základě Davidovy rady koupil nový Garmin, věřil jsem, že "technika" zvítězí... tedy nad mým nadšením a nezkušenosti.. Óó jak bláhové to pomyšlení. Lama zůstane lamou..:)

Další chyba byla, že jsem na to šel patřičně vědecky. Na BŠMŠ mají na 1:30 napsané tempo 4:16 na km. Říkal jsem si, že můj osobáček má hodnotu 1:28:37, tedy asi 100s pod hranici 90 minut. Většinou na občerstvovačkách jdu kousek krokem, napiji se.. takže ztrácím nějaké vteřiny.. A teď (chybná) úvaha:)... 100/10=10, další dvě vteřiny tak plus minus na občerstvovací stanice a z toho mi vycházelo průměrných 4:04-4:06 na km, abych se maličko zlepšil.

Kde jsem přišel k tomu, že 1/2M má 10km, na to se mě neptejte..:). A tak si v klidu běžím, občas kouknu na hodinky, usmívám se, jak jsem to mazácky vymyslel, že se zase nijak na krev neženu, že budu držet přibližné tempo, ke konci zvolním..


Tedy původně mi David říkal, abych si nastavil na hodinkách panáčka, abych viděl, jestli běžím rychle nebo pomalu, ale to už je na mě příliš moc.. A tak jsem pohledem na hodinky odhadl, kdo asi tak běží podle mého tempa, a říkám.. aha růžové podkolenky.. tak běžím za nimy.. Pak hodinky ukazují, že ne, tak jsem zase přepřáhl "koně" a koukám.. ááá zapletený cop:)...

Moc hezky se mi běželo, až, až do 15 km, tam jsem totiž pohledem na hodinky zjistil, že uběhla teprve hodina od startu a to mě maličko zarazilo.. V hlavě mi to začalo trochu víc šrotovat a postupně jsem sčítal.. A došel jsem k tomu, že se mi rozbil Garmin. Fakt mě to v tu chvíli vytočilo, říkám si, před pár dny si to koupím a už to blbne!!! Takovej peněz to stálo..:).. ty satelity budiž, ale že ten čas to měří špatně.. to bych nečekal...Přece bych musel běžet výrazně usilovněji, vždyť to běžím na nějakých 1:25?... Maličko jsem zpomalil a hlídám hodinky, zkouším počítat 21-22.. a koukám, jestli je to vteřina na ciferníku! :). No málem jsem upadl:). pak jsem to naštěstí přestal řešil, a běžím dál...asi 400m před cílem mě dohání "soused", a říká, že máme skvělý čas, že by to mohlo být pod 1:25 -- ale nenechal jsem se vyprovokovat.. Za zatáčkou vidím displej s neuvěřitelnými čísly.. Zpomaluji.. sundávám čepici, mávám na všechny strany a téměř krokem rozvážného staříka vplouvám do cíle v čase

1:25:28 (v reálném je to ještě o 10s méně)..

A teď mi řekněte. Taková školácká chyba, že? Takovej kiks při výpočtu tempa. Toho je schopna akorát lama (i když je matematikem)... Ale jsou ty naše chyby skutečně vždy chybami?? :)

Proto bych chtěl poděkovat a zároveň se omluvit. Já za ten čas opravdu nemůžu.. Dovolím si vypůjčit omluvu od klasiků.. "Náš ústav se vám mými ústy co nejsrdečněji omlouvá za toto politování hodné nedopatření, k jakému dochází maximálně jednou (dvakrát, třikrát...) za deset let."

Běhu zdar, nadšení a ultra zvlášť! 12:)

PS. Na doplnění přikládám alespoň kousek svého kondiciogramu, i když...kdoví jestli  ..."přéčinou byla elektrónka E-13 z našeho podniko Katoda Olomóc..." :)...

Jaro je tady! :)

Jak jsem si v minulých dnech tak trochu stěžoval:), že jaro ne a ne přijít, natož aby přiběhlo a najednou je jaro tady u nás.. Stoprocentně!
1) Už od středečního rána jsou ve Stodůlkách slyšet ptáci, skoro tak hlasitě, jak ve známém hororu:), 2) teď jsem několikrát neběžel dvojsměrky a jel občas MHD, a tak vnímám, jak se to jaro kolem nás a v nás probouzí a hlásí... , i někteří dočasně "plonkoví" kamarádi jsou opět v páru...:)... prostě je JARO!!!

Snad i lidé se víc usmívají, asi nejlépe to bylo vidět při kolapsu metra B, kdy jsem se různými cestičkami snažil dostat pomocí autobusu nahoru do Stodůlek.

[Ano, dcera se mě taky ptala, co že jsem vyměkl:) a neběžel.. V polobotkách už to přeci umím:), tedy měl bych na sobě normální (těžký) bágl a bál jsem se, že si zničím zimní bundu a pod ní jsem měl jen obyčejné tričko s krátkým.. takže srabácky v autobuse]

Ale aspoň mě to přesvědčilo o jaru... Kolaps-nekolaps, tradičně jedu spokojen a usmívám se skoro stejně, jako když běžím... Autobus narvaný, lidi v něm slisovaní jako sardinky:). .. připomnělo mi to zážitek z cestování po povodních, kdy bylo náročné se dostat do vlaku přes most a dodnes živě vidím, jak mě jedna distingovaná dáma poprosila, jestli bych ji nenaštouchal do vagónu, protože nutně potřebuje do práce a ona sama nemá sílu se tam narvat:).... Něco podobného... Uvolněná atmosféra... Jeden mladík stojící (no mačkající se) kousek vedle mě si velmi užíval stísněný prostor autobusu, protože mu to podle všeho pomáhalo se lépe sblížit se svoji spolucestující :). A jak zjistil, že autobus míří na "Luka", tak začal veršovat .. "až kukačka zakuká".. a pak si vzpomněl, na veršovánky se jmény stanic metra a "něžnými" motivy (reklamní kampaň čokolády Milka z loňska?). Začal jsem mu hned fandit, jak řekl " Luka?.. Neboj se pohladit svého kluka:)..."

Fakt dobré otevření.. musel jsem se asi usmát ještě víc.. a on se zeptal.. nevzpomínáte si na ty "verše"? :) No jasně, že vzpomínám -- říkám si v duchu, já si pamatuji kdejakou kravinu:) -- ale neříkám, že si pod slovy verše představují něco trochu jiného... A on jestli nevím nějaké jiné vhodné místní pokračování... A tak jsem mu (nebo jim?) udělal radost, a přihodil další pokračování -- říkám "Stanice Hůrka.. Co takhle večeře, ty a tvá potvůrka? " :) :)

Prostě je jaro!

12:)

PS. I když vím, že doba poezie asi je dávno pryč, ale při své přípravě na závody a vnitřním bojem musím vzpomenout na Walt Whitmana a jeho Zpívání o sobě. Zejména 35. je moje oblíbená... Překlad of J.Vrchlického je kouzelný, ale na netu jsem českou verzi nenašel... (je to ta báseň o námořní bitvě, anglicky zde).. Příběh maličkého kapitána, který bojuje s potápějící se lodí, už jen s pár děly... všechno vypadá beznadějně.. ovšem on stále bojuje. Báseň končí, tak jak má...a pak se nám vzdali! :)

Tak ať vydržíme do úplného konce a nevzdáme se před tím, než sami zvítězíme.
Ať žije sobotní 1/2 PIM, užijme si to! Je jaro!

Co se děje? Aneb klín klínem (snad úspěšně) vytloukám...:)

Myslím, že jako tradiční "citlivka" vnímám tu dlouhou zimu víc, než by bylo rozumné... Asi to není tolik vedené jen tou nekončící zimou, ale nedostatkem slunce a i tím, jak se stále snažím věci dodělat a jak pořád věřím, že ještě maličko, jen maličko a staré nedodělky zmizí a budou jen průběžně průšvihy:)... ale trvá už to dlouho, moc dlouho...Připadá mi, že dostat se přes tohle bojovné období je stejné jako přeběhnout devatero hor a devatero údolí... přeskočit devatero říček a oběhnout devatero vesnic.. a stejně jako v pohádce věřím ve šťastné rozuzlení..

Jenže.. Jaro nepřichází, práci ne a ne dodělat.. Standardní motivační kruh nefunguje. :). Spřátelené blogy také bojují s depkou a malou či větší krizí.. Navíc mě v tuhle chvíli skvělé výkony silnějších a rychlejších kamarádů z modrého oddílu:) -- například Petra a Pavla, kteří závodí pořád pryč.. Petr snad každý víkend:) -- vůbec nemotivují... Tedy -- já nikdy nebyl zase tak moc "soutěživý" typ, ale spolu s tou únavou mají na mě skvělé výkony ostatních snad i opačný efekt. Rezignace, pocit si lehnout a spát.. přeneseně řečeno "vzdát" to svoje úsilí, závody neběžet.. někde se schovat, počkat dokud to nepřejde..:)

 V sobotu to bylo zatím asi nejsilnější. Ráno jsem vyběhl s Deri, aby ji nebylo líto, že spolu neběháme, svítilo občas i sluníčko, krásné ráno.. Po 9km ji vedu domů a jsem připraven vyběhnout na pokračování se spoluběžkyní... Ta to ovšem skrečovala.. a co já? Nakonec nikam neběžím, sundávám boty... A cítím únavu a rezignaci, téměř absenci jakékoliv radosti.. myšlenky, že jaro už nepřijde, že ty problematické věci nikdy nedodělám, že běhám jako úplná trouba, pomalu... prostě taková malá depka...:)

Ale pozor, jako velký propagátor MAŽERY (malé ženské radosti) mám vždycky něco v záloze... A tak jsem okamžitě začal sázet jahody. Připravil jsem políčko, natáhl fólii a přes 50 sazenic jahod jsem s láskou napíchal do země..Ještě "něco" zasel do skleníku něco do truhlíčků, plel a hrabal.. a hned další den po ránu vyběhl ven. Sám, bez ničeho, bez vody jen se záložní fidorkou... A zamířil jen tak za nosem. proběhl parkem do údolí a čekal, kam mě cesta povede... Musíš být pevný jak skála.. řekl jsem si a zamířil doprostřed "skal"...

Příprav se na ultra a na setkání s Gordym.. A tak jsem zamířil mezi kravské výběhy na cesty rozbité kopyty koní a krav... Jako správný tréning na Stína jsem volil místní "trailové" verze cest, což často při seběhu bylo o ústa či přímo o hubu..:). Nezapomínám na to, že jsem "duší žena" :) a mířím na Dívčí hrady... Hlavně od věci neutíkat a dokončovat.. A tak uzavírám propletené kolečko svého neplánovaného oběhu Prokopského údolí... V cíli přes 29km, pohodový běh, jen tak za humna, ani mi voda nechyběla a nesáhl jsem na fidorku..

 
 .. Nechci to zakřiknout...Já v té mapě vidím stojícího staříka o holi:)...Ale hlavně, když vybíhám z údolí, tak se cítím, jako když se člověk po delší době zhluboka nadechne, jako by někde ze stromu na mě padlo pár kapek té vzácné živé vody.. Ta úleva.. Věřím, že jsem jsem zpět.. Bude to ještě chvilku trvat, ještě promyslet, jak na 1/2M a Brdskou, ale hlavní požár je uhašen a mohu se zase víc těšit ze života  a  víc tu radost rozdávat kolem...

Heslo dne.. Ser na závody Honzo, běh zvítězí!!!! :)

Běhu zdar, ultra zvlášť! 12:)
PS. Když jsem se zeptal magické osmičky, jestli to dopadne dobře.. odpověděla.. "To si piš!"

Tento způsob jara, zda se mi poněkud podivný... aneb lama stale zůstávám!:)

Už o víkendu jsem se rozhodl (!) -- tedy kam já na ty nápady chodím?? -- že budu vítat jaro. A že zima nezima, vyběhnu bez bundy, dlouhý rukáv, přes něj krátký v žluto-zelených či žlutých barvách.. prostě vítat jaro. Zima, no však jste to jistě poznali sami.. jak v sovětském filmu, či jak v zadnici umrzlého polárního badatele:). Na pláních kolem Prokopského údolí a kolem výběhů pro dobytek jsem promrzl až na kost. Ale zase jaro jsem vítal o 106.:)

Možná až moc... Ještě, že jsem neběžel domů zadem.. ještě že tak!!! Týdenní kilometry se zastavily těsně na značce 119km a to je varování! Málem tam byla 120 a to jak říkala mnohokrát Leona to se blbne.. nesmí se běhat (přesně) 120, jinak se blbne!:)

Taky mě to hned při pondělku málem vytrestalo! Ráno jsem doprovázel Advida, který u nás přespal po maratónu, na metro a tak jsem neběžel do práce, v batůžku si nesl věci na zpáteční běh.. ale... to nejdůležitější.. tedy ne berlu mrazilku:), ale běžecké boty jsem já, hlava děravá nechal doma.. Jak jsem to zjistil v práci, tak jsem posmutněl. Začátek týdne v ohrožení? Co dělat?, jak už se ptal V.I. Lenin? :) Nic jiného mě nenapadlo a tak jsem běžel domů v polobotkách..:). Pravda, nebyly to právé lakýrky, měly pevnou gunu, ale naprosto neohebnou.. Luboš mě před cestou povzbuzoval slovy, vzpomeň si, v čem jsi běhal na vojně, Zátopek běhal v kanadách, v nejhorším se zuješ :))

Byl to zajímavý zážitek, těch 15km domů, uvědomil jsem si, že mi na tom mém pobíhání opravdu záleží natolik, že jsem ochoten běžet v šílených botách, klidně se odřít a dokonce (vážně) uvažuji o tom, že třeba zbytek cesty doběhnu v ponožkách??? :) No to je závislost, jak vystřižená.. to snad nemůžu nikomu ze svých blízkých ani říci. Kdyby se to dozvěděla moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko, tak ... i když vlastně.. za těch 23 let už asi ví, co se ode mě dá čekat.. tedy úplně všechno:)!! Ale zase i ženské časopisy (=Ona dnes) píší ódy na praštěný lidi, že prý se s nimi dobře žije..tak snad jsem v bezpečí..:)

Myslím, že mě tenhle zážitek zase dostatečně povzbudil v mém úsilí.. i když.. Slunka málo, práce hodně, řeším věci, které připomínají kávovou sedlinu..:). Prostě nejde to vždy jednoduše, ale věřím, že vytrvalost a ultra v nás.. nakonec zvítězí nad leností a pohodlností a určitou drobnou nepřízní osudu..

Všemu zdar! Bláznivostem a ultra zvlášť! 12:)

Pravděpodobnost kolem a šance pro nás:)

Jak jsemsi tu minule udělal poznámku o statistice, bylo by chybou vynechat její dvojče - pravděpodobnost. Obojí jsem pět let pilně studoval, mám na to dokonce i papíry a tituly:), ale pochopil jsem celý problém až později. Náhodně procesy jsou skvělá intelektuální záležitost, ale v běžném životě náhoda moc neexistuje:).

Myslím, že mi to krátce po studiích osvětlila jedna blondýna:). Tedy, abyste si nemysleli něco nepatřičného... Přiseděl jsem na jedné zkoušce z pravděpodobnosti jako mladý asistent a jedna ze studentek zoufale bojovala o zkoušku. Bylo nám jasné, že jaksi "teoreticky" věci snad zvládá, ovšem prakticky o tom nemá ani páru:). Můj starší kolega, profesor, byl správně bodrý a povídá, ... dobře, dobře, paní kolegyně. Udělejme to jinak, jak byste vysvětlila a spočítala pravděpodobnost, že z balíčku 32 karet vytáhnu červeného krále? Blondýnka se zamyslela jen chviličku a odpověděla...1/2. Buď ho vytáhnu, nebo ne :)

Ta odpověď mě tehdy dostala, myslím, že po bojích tu zkoušku snad i získala:)... ale až později jsem pochopil, že vlastně měla svým způsobem neuvěřitelnou pravdu. V běžném životě kombinatorické hrátky neplatí. A člověk zjišťuje, že jevy s nulovou pravděpodobností nastávají nejčastěji..

Uvažujte a počítejte se mnou.. Jaká je pravděpodobnost, že 46 letý tlustý chlápek se změní natolik, že začne běhat a vydrží u toho... nejen, že zhubne, ale nalezne zálibu v dlouhých bězích, maratónech a dokonce pošilhává po ultra v horách? Nula nula nic.. velmi slušné řečeno:)

Stejně tak se mohu ptát, jaká je šance, že potkám svého oblíbeného Gordyho (zakladatele tradice Western States a jednoho z velkých propagátorů ultra?)? Nula nula houbec, protože bych se nejdříve musel dostat do loterie na Western States a věřit, že on v té době ještě WS100 poběží...No a vida... WS100 nám sice (celkem pochopitelně) nevyšlo, ale Stín mi píše... "Viděl's seznam účastníků na Zane Grey 50 M ??? [písmeno H je skvěle zastoupené týmem Los a Lamos a jeden maník z Prahy 5 dělá dokonce i mezinárodní účast:)] Otevřu seznam a nevěřím svým očím... Gordy, charismatický "stařík" Gordy Ainsleigh... tam je!!!!"

Mám neskutečnou radost. Je to opět signál, že pravděpodobnost je vždy 1/2 polovina, buď to vyjde nebo ne:), ale pokud v něco věříme a jdeme, případně tomu maličko i popoběhneme naproti.. tak ta naše šance hranici téměř s jistotou..

Abych to správně ukončil. Nic není náhoda. Dneska mi psal Ivan o Pascalovi, že ho zaujal jeho pozitivní přístup..Tzv. Pascalova sázka. Pascal tvrdil, že je vždy lepší „sázka“ věřit, že Bůh existuje, protože očekávaná hodnota, kterou je možné z víry, že Bůh existuje, získat je vždy vyšší než očekávaná hodnota vyplývající z toho, že tomu člověk nevěří.
Můžeme to použít na všechny směry.. a svoji sázkou se snažit dokázat, že víra v existenci v našich "zázraku" a "štěstí" je výhodnější než nedůvěra, než skepse a pasivita....

Tak je potřeba věřit.. Ať už je to jednoduché, třeba že konečně přijde jaro... nebo složitějsí. Třeba víra v něco, co se i bojíme vyslovit... JE TO V HLAVĚ! A je potřeba v to věřit.

Všemu zdar, nemožnostem, kamarádům a ultra, zvlášť! 12:)
PS. Stín tomu tradičně dal korunu..Povídá, když nám to jen trochu půjde, Gordyho předběhneme za svítání. Vem si foták, vyfotím vás spolu..:). Co k tomu dodat? Hergot, to bude zase vejlet!!!! :)

PPS. Advid mi navíc udělal skvělý obrázek. Díky.

Běh pro něco, s něčím, s někým ... ale taky odněkud někam!

Inspirovala mě kdysi Nikie, která v našich kruzích termín běhu pro něco zavedla a od té doby se snažím často neběhat jen tak "jalově":), ale při běhu něco zařizovat, obíhat banky/úřady, něco někam donést, přinést... Nikie sice původně běhala pro cigarety k pumpě, ale pak z ní vypadlo, že je to pro tchyni:) a tak jsem pochopil ty hluboké souvislosti, kdy běžec vlastně může dělat "užitečnou" věc, i když běhá pro cigarety:).

V pondělí při běhu do práce nesu trekove hole pro DH, aby si vyzkoušel Kůtkovu metodu a mohl rehabilitovat.. po cestě v ranním dešti zjišťuju, že běžet s neobvyklým předmětem je něco jako sociální lubrikant:), řada lidí se s vámi dává do řeči (kde máš lyže, ty vole? :), ale i normální souputníci, bikeři, které potkávám celou zimu toho využívají k prohození pár slov..

Jeden mě dostal, povídá.. "koukám pozorně, zima končí, abych si zapamatoval ty "skalní":), brzo se vyrojí spousta kolařů i běžců a já si chci pamatovat těch pár "bláznů", co tu běhají za každého počasí, v zimě, v dešti... No ty jsi nepřehlédnutelnej:)"

Tak odpovídám, že mě to sice potěšilo, ale že bych vůbec ty nově se objevující bikery a běžce nijak neshazoval, naopak.. dá se čekat že se z nich zase několik zařadí do skupiny "skalních" a budeme se s nimi zdravit až nám napadne sníh nebo budou padat trakaře.:)

.. Přeci každý z nás je jednou začátečník, jednou to opatrně zkouší.. raději v teplém a v příjemnějším počasí... aby tomu pak podlehl, naprosto nekompromisně a nekontrolovaně.. no první láska hadr!

A perlička na závěr... ta debata s dělníky v údolí měla v úterý nádherné pokračování... Napadlo šíleně mokrého sněhu a když v tom bílém marastu kolem běžím po ránu, tak si rozpomenou.. a říkají.. ten svinec, to je určitě, kvůli těm "hůlkám a (chybějícím) lyžím" že včerejška.:)")... Co neseš dneska? ..Povídám, sazenice jahod... No to by snad mohlo pomoci:), kdo to má furt uklízet..:)

... běžím navečer zpátky a hlahol! Ono to fakt pomohlo.. sníh povětšinou roztál.. Dostávám základní upozornění.. S téma hůlkama už tady kolem ale neběhej!!!:)A tak musím počkat, až se oteplí...


 MSF! Ať se nám dobře a vesele běhá..12:)

Pozvednout průměr

Rok 2013 je totiž mezinárodním rokem statistiky (kdybyste to náhodou nevěděli) a během pár kliknutí najdete z různých databázi a přehledů neuvěřitelné statistiky a porovnání. Například, že si průměrný Čech vydělá na pivo za 7 minut (držíme skvěle 2.místo na světě za Američany, kterým to trvá průměrně 5 minut), průměrně 3x týdně sportujeme (víc než průměrný politik), ... různí vykladači vám řeknou rychlý závěr, že průměrný Čech je údajně nespokojený tlouštík, který se má dobře:)...

Proč to říkám, zastavil se u mě rozčilený kamarád, který četl poslední číslo tuším Ekonoma, kde jsou přehršle různých statistik charakterizujících průměrného Čecha. Kolik vydělává peněz, kolikrát sportuje, jakou má zdatnost, kolikrát se měsíčně oddává  sexu.... atd... zrovna jsem doběhl do práce. [natěšený z ranního pobíhání]  Můj známý (matematik) rozčileně vykřikoval, " No to by mě zajímalo, kdo si užívá na můj "účet!!! "..:). "Ty jsi zhubnul, určitě ty kila mám od tebe! ...:)... A je mi jasný, že ty a tvoji kamarádi určitě běháte "na mě", což mě pěkně s*re. "Doufám, že tím to končí! Ne že i ten váš sex je vlastně můj!":). "Navíc v lednu a únoru byl slunečný svit výrazně pod dlouhodobými průměry, zvýšil se počet sebevražd..Jsem z toho všeho v depresi!"

Povídám, no a co pro to děláš?:) Když pár hodin svítí sluníčko, tak jedeš domů metrem nebo ležíš doma.. To já si radši přehodím práci, nebo odpočinu až potom a běžím sluneční svit "lapat" ven:). Vykašli se na to. Daleko nejlepší než hledat "toho, kdo běhá, oddává se "radovánkám" na "tvůj" účet, je jít (běžet) tomu naproti:)!. Prostě když ti vadí tvoje čísla, tak se do toho opři, běhej, sportuj, xxx:), ... prostě a jednoduše -- POZVEDNI PRŮMĚR! :)

A jak jsem to řekl, tak jsem si uvědomil, že vlastně jsem si tím vyslovil svoji skrytou mantru posledních let.. Pozvednout průměr!:)

A tak do toho!! Jak tradičně přejí optimističtí statistikové. Ať se nám daří průměrně. Líp než dříve a hůř než v budoucnu! Pozvedněme naše průměry!

Všemu zdar! Ultra zvlášť!

12:)


PS. Jak to máte vy? Jak vnímáte statistiky a údaje z novin...nebo něco si vedete/sledujete sami?

Mentální trenažér :)

Když jsem se připravoval na svoji první "ultra", na Brdskou stezku v roce 2010, dělal jsem na tehdejší dobu pěkné šílenosti.. Začal jsem běhat výrazně větší objemy, řekněme kolem 85-100km týdně s tím, že dlouhý běh postupně narůstal až k úrovni maratonu. Byly ale silné mrazy a když jsem se ptal ultráka, jak to mám naběhat, řekl, no můžeš klidně na běhátku. To tě navíc posílí i mentálně, protože kdykoliv můžeš běh ukončit, vypnout pás a slézt. Nemusíš odnikud "dobíhat".  Mohu potvrdit, že to byla rada nad zlato. Jednou jsem dokonce běžel na běhátku i 36 km bez jakékoliv muziky a musím říci, že to zocelení skutečně stálo za to... :)

Mám velkou pokoru k tomu, co jsem si naplánoval, počínaje ZG (dal jsem si na blog počítadlo) a konče Leadville (už to dokážu říci, což je velký pokrok). Ale nemám moc zkušeností s opravdu těžkými ultra. Nevím, co se mnou udělá, neznám svoji reakci na to, až si budu myslet, že opravdu "není z čeho brát", co když po část závodu nebudu schopen vůbec jíst? Jak se na to mentálně i jinak připravit, abych byl platným členem ultra-dvojice Los a Lamos?

Nápad přišel jako blesk z čistého nebe. Čistící třídenní kůra s během. Prostě nejíst, pít tradičně jen vodu a čaj a běhat při tom, asi (určitě) pomaleji, asi (určitě) úporněji, ale ty tři dny to absolvovat. Kdy jindy než teď? Snad poslední záchvěvy zimy tento trochu šílený experiment činí ještě maličko náročnějším, dnešní datum 12.3 vytváří nádhernou postupku s mojí oblíbenou 12, symbolika jako hrom. Jako vedlejší produkt udělám jarní "očistu" a nastartuji zase trochu jiný styl stravování. Navíc je to bezpečné a zároveň mentálně náročné. Stejně jako se dá snadno kdykoliv slézt s běhátka, tady se člověk kdykoliv může najíst a odpočívat.

Včera jsem si poslechl dva chlápky jak v jedné radiokavárně vyprávějí o ultra. Hlavně ten jeden (BS) :), říká, že ultra je především o hlavě a jak moc tomu chcete dát. Věřím že moc.

Našim kamárádům a šílenostem v nás -- zdar!! 12:)

PS. Je  večer 13.3 a během cesty domů jsem musel svoji hladovou misi ukončit:). Prostě mi všechno "došlo", mžitky před očima, šílená zima, únava... a tak jsem volil mezi tím jestli se najíst a zkusit to doběhnout:) nebo se nenajíst a (možná) dojet totálně zmrzlej metrem. (kombinaci najíst se a jet metrem jsem dopředu vyřadil).
Zajímavá zkušenost... pochopitelně jsem se rozhodl pro běh a koupil jsem si 2x gumové medvídky, postupně se znova "narodil" a vstal z popela a při běhu jsem je jedl:), domů doběhl už v pořádku a dokonce v normálním čase:)...
Musím říci, že i když to vše proběhlo poněkud jinak než jsem si původně plánoval:), tak to určitě splnilo veškerá očekávání...
   1) zase se potvrdilo, že můžu i když už nemůžu:),
   2) poznal jsem, kdy mám opravdu dost a dokázal nejít přes závit:)
   3) zažil neuvěřitelný návrat.. ukazující, že nikdy nic není ztraceno
Takže mám velkou radost, na kontě 75 a těším se, že dneska s Deri zase popoběhneme.. Dlužím jí nějaký pěkný "venčení".

Já, mé lepší já a Deri

 Asi bych měl místo Deri napsat její plně jméno (Derivace), aby byla matematicky zaměřeným jasnější její úloha v mém psychickém prostoru. Musím se přiznat, jak jsem často s výše jmenovanou spoluběžkyní, mluvím nahlas a trpím jistým druhém samomluvy. Tedy, znalci pochopí... Při běhu na mě Deri kouká takovým tím vlahým oddaným pohledem, jestli si dobře všímám, jak krásné běží.. A protože jsem sám rád chválený:), tak ji povzbuzuji a říkám, jak krásně běží, jak nám to jde, kudy poběžíme, který kopec vezmeme zleva/zprava a kudy se budeme vracet..:), jak je to krásné, že se zase po dlouhých dnech ukázalo sluníčko...


A ona oddaně kouká, běží vedle mě a velmi často místo na cestu kouká na mě (já na ní) a už několikrát letěla pěkně po hubě:), ale to ji od jejího stylu běhu vůbec neodradilo. Navíc její důvěra ve mě, jak tak běžíme (a ona je snadným terčem pro velké a často agresivnější psy) -- že já ji ochráním, ta důvěra je zavazující. Nejhezčí zážitek je ještě relativně čerstvý, vyběhli jsme kopeček a běžíme po "hrázi", když v tom slyším útočné štěkání a dusot za námi, jak se žene velké psisko (boxer). Deri kouká, co já.. Jak tak běží cizí pes kolem, aby zezadu skočil na Deri, tak mi jen tak (nesportovně) vybočí noha a psisko přes ní udělá asi sedm kotrmelců dolů z hráze a dole kouká... jako vyoraná myš, jak se to stalo???... a my mezitím stoupáme už nahoru kopcem a já využívám příkladu a hned Deri poučuji "vidíš Derinko, jak je důležité se dívat pořádně na cestu??:)"... a Deri vděčně poslouchá, asi si zase myslí, že ji (zaslouženě) chválím..:)

Nevím, jestli se vám to také občas nestává, ale mně v poslední době se už po několikáté stalo, že dřívější "rozmluvy" v hlavě a práce s myslí:) se někdy bohužel dostanou i do slyšitelného pásma pro ostatní lidí. Možná je to tím, jak pořád mluvím na Deri, nebo jestli jsem si to nezpůsobil tím, jak jsem jednou běžel 120km týdne?? [Leona mi totiž řekla, že někde četla, že ten kdo běhá 120km týdne by mohl zblbnout. Stalo se mi to jen jednou. Od té doby si na to dávám pozor a snažím se 120 vyhýbat. Chápu to správně, že 119, 125, 130 všechno je bezpečný, ale 120 se poctivě vyhýbám:)]

No co se mi stalo... Běžím si nastavované kopce (už sám, Deri odmítla jít i na chvilku (mrcha líná)) a samozřejmě v duchu řeším, že už bych měl být doma, začít něco dělat, uklidit, uvařit:) [jsem mimořádně tento víkend sám se synem], něco spočítat do práce... prostě mé "já" si hledá výmluvy jak už běžet domů... A tak se odvíjí následující rozhovor..

Já: "Tak poslední kopec a domů.."
Mé lepší já: "Co blbneš, vždyť se nic neděje... Jak chceš natrénovat na delší štreky se Stínem v kopcích? "
Já: "Ale vždyť už to bude dneska podruhé, ať to udržíme mimo 120"...
...
Nevšimnu si v zaujetí, že stoupám kolem zatáčky, kde na lavičce odpočívají dva turisté. Koukají na mě zaraženě a jeden mi říká, asi jste "kolegovi" utekl, za vámi už není...:). .. Jjo, chlapci nemají zkušenosti s blázny, mysleli si, že mluvím za sebe na spoluběžce:), .. naštěstí reaguji rychle a povídám.. Vidíte, já si tady honím plíce, přesvědčuji ho ať to se mnou ještě vyběhne a on to už zatočil domů!! Srab je to!!!! :)

A oni tak pokývali hlavou, nevím, co si mysleli... ale o to nejde! Ten kopec jsem dal ale ještě jednou a pak vyrazil ještě k Dívčím hradům, ať je to na 1/2M ... Musím si sakra dávat pozor, co to melu:), ale smál jsem se tomu celou cestu domů..

Naším bojům a vítězstvím zdar! 12:)

K10, den rekordu a zážitků

Jarní otvírák je zdárně za námi, ale že to byl krásný den! Potkal jsem tam tolik známých (i dosud neznámých), až jsem se divil. Snad jen moji příbuzní z Hradce chyběli, jinak všichni!:). Tradičně zážitkový den od výstupu z autobusu. Rychle převlečený se už chystám vyrazit ven, že se maličko, ale opravdu pozvolna rozhýbu, když tu narazím do Davida D., který dělá vodiče na 40minut a zoufale se mě ptá, jestli nemám telefon na Michala V. (vodiče na 50minut), u kterého má nabíječku na svého garmina a abych mu pomohl se s Michalem sejít, start za necelou hodinu..

Voláme. .. "Kde jsi?" ... "Někde kousek od startu.. v autě!!!"... No nezlobte se na mě, ale kdybych nevěděl, co Michal studoval za školu, řekl bych matfyz!:) Naprosto správná odpověď, ale úplně na.. no však víte..

Začnu odjinud. "Povídám, kde asi?" "On běžte asi doprava, doleva, nebo rovně, jak jezdí autobus.. Tam už mě uvidíte."..Sice jsem od přírody šílený optimista, ale po takovéhle navigaci by v setkaní věřil asi málokdo:). A tak za chvíli volám zase, že jako hra je to naprosto skvělý a nepřekonatelný, ale aby aspoň naznačil víc.. povídá, "jsem u další zastávky autobusu.." .. víte kolik je ve Kbelích různých zastávek autobusu??? .. Ptám se na ulici. on že tam žádná není!!:), nakonec, že prý Toužimská, na ní jsme, ale je podle GPS dost dlouhá, a tak ho prosím o další nápovědu, jestli by třeba neřekl číslo nějakého baráku, nabízí mi jméno firmy (ať si to najdu na internetu -- on to fakt pojal jako hru na schovávanou kombinovanou s geo catching). Říkám mu neblbni, řekni nám nějaké popisné číslo... a on že ten barák žádné nemá!!! :)

Protože jsem trpělivý, říkám, že to nevadí, třeba ten sousední... jeho odpověď mě málem srazila na zem "1424" (!!). Povídám, modrý číslo, ty v*le, ne čevený!! Orientační ne popisný... Další pokus "modrá 1247F" ... Říkám, že si že mě fakt dělá legraci. David vedle mě je na "mrtvici"), nakonec z Michala vypadlo číslo "23" a tak jsme ho našli..Jinak je tam ještě teď!:). Fakt doslova na poslední chvíli, asi 20 minut před startem, hodinky se nabít nestačí ani náhodou a tak Michalovi pomáhá nezištně Petr S. (bubo) se svým garminem.

Zážitek jak noha:), ještě teď se směju, ale vlastně díky tomu nebyl čas se ani pořádně nervovat, ani se rozběhat a tak se při klusu na start ptám Davida, jak to poběží jako vodič a on že pomalu:), rozumně, jak se má na 40 minut... Přemýšlím, že bych zkusil běžet s ním a tak se ještě ujišťuji, jestli je to moudré. Dostávám zlatou odpověď. No když to nedáš, aspoň budeš mít rychlej začátek a ten konec, to už se nějak urveš:).

Než se stačím hlouběji zamyslet nad tímhle přístupem a navrhovanou strategií, už jsou narvaný koridory, rychle házím bágl do auta k Petrovi a jdu na start. Pár řad před sebou vidím Davidovu oranžovou paruku, Davida K., kterého se mám držet... hromadu známých..odstartovalo 5km, nahrnulo se přede mě ještě víc lidí a najednou je tu výstřel a všichni běží, jak kdyby za námi hořelo. Žádnou strategii nemám (jako vždycky), celou zimu jsem běhal tak v rozmezí 5:30-6:30km, pomalu, ale poctivě -- zase těch km se pár nahledalo..A teď bych to měl běžet stabilně pod 4 minuty?? David řekl napálit, tak jsem to napálil:), asi na 2 km dobíhám Davida, který má zádech jasné napsané číslo 40:00, na 4km předbíhám v mírném kopečku Davida K. Proti svému zvyku nezpomaluji a snažím se běžet, co to (v rámci možností) jde.. vím, že určitě odpadnu:), budu se ve druhé půlce šetřit (taky že ano), ale teď je potřeba spořit čas..

Mezi námi, nic si nepamatuji, jen, že když už bylo nejhůř, slyšel jsem za sebou vykřikovat Davida, jak jim to dobře běží, že mají 6s k dobru... a to mě vždycky nějak postrčilo. Ultrák měl pravdu, že David dotáhne do cíle i babičku s holí, když se mu dostane do spárů:). Probíhám tunelem, cílová rovinka a tak zpomaluji a užívám si to..:) :).. teď už mě David nedoběhne..

39:25. Rána do vazu. O minutu lepší než čas na dráze, o 1.5 minuty lepší než loňské Kbely.

Ted už se různé zdravím a vítám další kamarády a známé v cíli.. všichni usměvaví, spokojeni nadšení, vzájemně si gratulujeme, tak jako tak je k čemu. První opravdu jarní desítka je za námi.. AŤ ŽIJí KBELY!!!

Mimochodem, pro ty, kteří mě zase viděli na živo nebo na digiho fotkách dodávám.. Ano, běžel jsem zase navlečenej jako "pumpa":), zase jsem měl bundu kolem pasu, jako když holky běží ze školy domů.
Bál jsem se, aby mě neofouklo:), potom Stín řekl, že mám běhat teple oblečený, ať jsem připraven na ZG:) a navíc... Když už mám ten statut podivína, tak bych ho měl držet, ne?:)

VSEMU ZDAR! Kamarádům, sluníčku, běhu a ultra zvlášť!

PS. Velkou radost mi udělaly vaše vzkazy/sms, blahopřání. Fakt moc díky. Tradičně to rozštípl Stín se slovy "Podle učebnic je tvůj trénink úplně debilní. podle mne je přesně to co potřebuješ :))) ... protože je to to co chceš. a stejně se zlepšuješ, rok od roku, i když ti táhne na padesátku..."

Chvála K

K je v mém pohledu na běhání naprosto Klíčové:). Vždyť mojí Kotvou je Kupa Kilometrů naběhaná často během pravidelného Komutování (jak znalci říkají přesunům do práce a z práce).

Ale hlavně Konzistentně (tedy dávám přednost co nejvíce opakovaným výběhům místo jednoho heroického tréninku). Nemám moc rád Klopotné intervalové běhy, ale Kopce jsem si nakonec i oblíbil a když je nemám, tak si je i nastavím..:)

Vždyť všechny podstatně vrcholy začínají na K.. Horolezci by hned řekli K2 ... a proto se těším na K10 (civilně zvanou Kbelskou 10). Myslím, že bych ji měl běžet stylově, co nejdéle se udržet u Davida K. (!) a zkusit třeba i pokořit tu K***vskou :) 40minutovou hranici.. Ale Kdeže... budu se radovat z tak jako tak.:)

Hlavně ne Klopýtat, ne Kulhat, ne Kouřit, nijak ne Kalkulovat, ne Kňučet ani ne Kňourat, vyhnout se Kolizím, nebát se Konkurence, v závěru nebýt Kaput ani KO... nedbat na Kibice ale hlavně mít Kuráž, být v dobré Kondici, povzbuzovat Kamarády, běžet Krásně, proběhnout správně Kontroly, spálit všechny Kalorie, překonat všechny Krize, a běžet, běžet ... až do Konce!!!!

Možná budu zase Komický, ale K10 je K10.. Kurňa! :)

K zdar, Kamarádům zvláśť! 12:)

PS. Kamarádi, v zimě jsem dělal všechny možné běžecké K*k*tiny, jen ne trénoval rychlost a závodění. Ale nevymlouvám se. Udělal jsem maximum. Budu se snažit držet klubové barvy vysoko, startuji za tým ithinkbeer.com a pochopitelně za lamí část naší dvojky Los a Lamos:)... Nedám se (sám sobě) lacino:).

Jak jsem (se) špatně namazal a jak jsem si "užíval"

V úterý jsem špatně namazal -- tedy skoro jako na běžkách.. lepil se mi sníh zespoda pod patou (nevhodně zvolených) běžeckých bot. V úterý totiž začal padat čerstvý sníh a já měl před sebou představu dvojsměrky. Z pondělí byly venku moje silniční Mizuna a tak jsem do nich bezmyšlenkovitě vklouzl a vyrazil [nevím jestli víte/znáte, ale Mizuno podkova pod patou je na silnici skvělá, ale mimo silnici úplně pitomá? Přesně se do ní vejdou a zapadnou silniční kameny, borová šiška.. a tak]. Za malou chvíli jsem byl jako na běžkách když se špatně namaže -- pod patou vždy kopec lepivého sněhu, co chvíli zastavím, oklepu a zase běžím dál..

Při seběhu z Barandovského mostu jsem si neuvědomil, že vlastně nemám podrážku a jak jsem se vyhýbal jednomu pejskovi, tak jsem s sebou pěkně majznul. Jeho panička koukala, co se děje a já na vysvětlenou dodávám, že jsem "špatně namazal", což ji rozesmálo a vtipně odpověděla, že podle toho, jak jsem sebou rychle plácnul, tak jsem spíš namazal až moc..:). No hlavně že neřekla, že jsem se namazal moc..:)

Ale za chvíli mi otrnulo.. běžím po nábřeží a už jsem (tedy věřil jsem tomu) získal určitý grif.. pár kroků běžím a pak patou posunu po zemí, čímž odřu lepicí se sníh.. když už mi to šlo úplně nejlépe, tak běžím kolem Žlutých lázní, kde -- jako na potvoru -- se zase vyhýbám pomalu jdoucímu psisku s pěknou paničkou. A jak jsem tak praktikoval ladné otírání pat, tak jsem to asi přehnal, smekl jsem se po patě, noty vyletěly svorně nahoru a já dopadl úplně natvrdo na měkkou část zad.:). Co myslíte? nějaká úcta ke "stáří"? :).. Kdepak smála se mi a prý co dělám? [Tyhle otázky miluju!:)]... Protože jsme byli před Žlutými lázněmi, tak mi to sepnulo a povídám.. Co by? Nic.. normální lázeňský švihák.. Jak vidím lázně a pěknou ženskou, tak s sebou švihnu!:)

Aby to nebylo jednoduché, tak mi středa nevyšla na běhání a ve čtvrtek jsem byl od 4 ráno služebně mimo. Večer při návratu že služebky jsme s Deri tak nějak "zoufale" běželi na louku a zpět (10km) s tím, že si na pátek beru dovolenou a poběžím třeba někam dál..
Původně s Lubošem naplánovaný spartakiádní běh na Karlštejn jsem kvůli velkému mrazu a Lubošovo práci nakonec přesunul na jindy a tak ve čtvrtek večer mi povídá moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko... "To se budeš divit, jaká jsem hodná! Když máš zítra to volno, tak jsem ti domluvila na chirurgii, že se ti "podívají" (!!! :) ) na ten tvůj natrhlý nehet na palci. Udělají to hned, nebudeš muset čekat!!!"... :)

No řekněte sami, dá se tomu odolat? Taková protekce:), budou mi ubližovat hned! Už tam běžím!!! Nemůžu se dočkat!!! :)

[Tedy nevím, kde se bere to obecné povědomí, že běžci a pobíhači delších tratí jsou vlastně masochisté a nemohou žádnou takovou příležitost minout:)]..

Původně jsem si naplánoval, že si radši v pátek po ránu půjdu aspoň na chvíli zaběhat, ale byl jsem vyveden z omylu, že je potřeba tam být relativně brzo, příští týden má paní doktorka volno/prázdniny tak abych o "to" nepřišel!! :)...

Tož ja, abych o to nepřišel:). Původně jsem byl chlácholen, jako že mi to "odstřihnou".. asi podobný trik jako u malých děti, .."pan doktor se ti jenom na ten zoubek koukne"..:).. jasně, že se koukne, ale maminka už neříká, že před ho tím koukáním vytrhne:)... Tady se také stříhalo, ale až po té, co mi ten nehet vytrhli.:)

Ale jo.. nehet a já jsme oddělení, asi nejhorší a nejnepříjemnější je to umrtvení (pořád nevím, proč se tomu říká umrtvení) bolí to i teď, ale ne víc než nehty po Silvě. Tak se jdu obléci a zkusit to maličko rozběhat..:)

Všemu zdar, ultra zvlášť! Naším zážitkům, našemu úsilí a ať s námi zůstává radost!

12:)
PS. Jak žijeme v té pospolitosti, tak teď čtu v iDnes, že budoucí prezident se motá, protože má zanícený palec na palci (doporučuji přečíst diskusi)!! To mi hned připomnělo naše bohatýrské popíjení v mládí, když jeden můj kamarád bujaře vykřikoval. "ožerem se, až nám slezou nehty na nohou"! :)... Už toho alkoholu tolik nevydržím, tak mi s těmi nehty museli lékaři pomoci, zato jak čtu, budoucí pan prezident je jiná liga.:)

Doba je nesmírně dynamická...

... a všechno se každou chvíli mění. Ze skvělého se stává průměr, aby se z průměru stal v daných podmínkách skvělý výsledek... jestli tohle není ten pravý trénink na ultra? :) Budu se muset zeptat zkušených...Ale aspoň já to tak beru.:)

Minulý týden jsem z pracovních a rodinných důvodů vynechal pondělí a úterý a propadal jsem malému zoufalství:) a kilometrománii:), nakonec i s drobným odpočinkem jsem zakončil se skvělými 92km... kdo by to byl tehdy ve středu ráno řekl, že?:). To zase tento týden jsem měl impozantní začátek a výrazně horší konec. Pondělí a úterý dvojsměrky a tak v úterý večer mi svítí na počítači 62km a nádherné pocity. Ve středu až večerní běh, zato relativně svižně se sousedem a rázem 77 a nádherný čísla..Jenže mi vypadl čtvrtek a pátek:) a jakoby se o mě pokoušely nějaké vážně mužské choroby, že by rýmička? Možná i boleníčko v krčku?

V tu chvíli si musím vzpomenout na svého oblíbeného Saturnina a připomenout si, že nejhorší zapomnětlivost je, když se zapomeneme radovat že života.. "Prožíváme-li delší dobu idylu, přestaneme ji vnímat a osud by nám prokázal neocenitelnou službu, kdyby nás popadl za límec a vyhodil dočasně na mráz. Pak bychom nevzpomínali na to, že kamna trochu kouřila, nýbrž na to, že hřála. A na to, že bylo ostatně v naší moci aby jenom hřála."

Přesně tak.. vždyť já v té idyle (ťuk-ťuk) žiji pořád.. Například ta úterní dvojsměrka byla naprosto luxusní... Sice jsem se zdržel déle v práci, ale s čelovkou a v padajim sněhu je cesta z centra Prahy do Stodůlek obzvlášť malebná... Světla a pouličních lamp postupně ubývá a sněhu a ticha přibývá..

 

Ve čtvrtek jsem si užíval setkání s běžci v restauračním zařízení, a tam jsem si uvědomil, jaký jsem vlastně padouch:). Jak už se tak bavíme o všem možném, došla řeč i na nepřítomného externího "člena" modré buňky, na Běžícího Stína. Nadšeně jsem kamarádům vyprávěl, co mi zrovna napsal a viděl jsem v jejich očích, že jsem vlastně pěkný mizera:) -- no jako když nějaký lump bere dětem hračky... "Tak chudák BS nemá čas na psaní blogu a ty ho otravuješ a on ti píše dlouhé maily???" :) ... "Nebylo by jaksi lepší, kdyby ti psal jen krátce a radši psal na blog i pro nás?? "...:)

Abych to trochu odčinil, tak sem plácnu pro potěchu aspoň kousek z dopisu BS a jeho reakce na mé nastavované kopce a přípravu na Zane Grey..

... a ten tvůj veverčí trénink :))) ... rozhodně si z toho nic nedělej ...kopců na ZG je hafo, ale nejdelší jsou jenom dva. První je hned po startu,to půjdem pěšky na posledním místě. než se výškrábem nahoru začne svítat a my "předběhneme" tak asi 8 lidí, kteří se zapomněli vyčurat nebo si šlápli na tkaničku od bot. Druhý nejvyšší kopec je taková šílená jehla asi někde po 60km, ale i pěšky a v podroušeném stavu to trvá jen 9 minut se vyškrábat nahoru. To je dost rozdíl proti třeba našemu Jemezu, kdy slavné "Caballo" bylo 50 krušných minut stoupání mezi 10-20%, Cerro Grande hodina deset a výšlap na Pajarito (bylo tam sice pár rovinek) trval dobře přes dvě hodiny. Oproti tomu ZG je takovej divokej dikobraz. Kolem 3km stoupání celkově, ale většina kopců jsou takové jedové vršky na 3-4 minuty. Do hodiny se jich sice vejde klidně i 15, ale to by veverku Tvého typu nemělo vůbec rozhodit :)))

A proto, heslo následujících dní.. Vydržet, kamarádi, vydržet.. děláme to určitě dobře:). A to, že někteří z nás tomu pobíhání dali téměř "duši" není zase tak špatně... Neklesat na mysli, když to vypadá bledě a zase nepolevovat a nemalovat si vzdušné zámky, když se zrovna vede líp:). Prostě si užívat každou chvilku, každý km..

A jak říká můj nejlepší kamarád.. ... všechno, co za něco stojí se nezískává snadno... ultra se rodí na bolavých nohách ...tak to tak musí bejt, ne ? :)

Běhu zdar, ultra a kamarádům zvlášť!!! 12:)

Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají..:)...

...mimochodem, uvědomili jste si někdy, na základě čeho se často rozhodujeme?

Ano, vím, jsem jedna z modrých zmijí:), která cíleným útokem přesvědčila Leonu k účasti na K10 (známé v civilním světě jako Kbelská desítka) a o to víc si možná uvědomuji, jak moc jsme manipulováni... A to nejen svými kamarády:), ale i reklamou a vábením kolem..Zažil jsem to teď zase na vlastní kůži. Ale postupně.

Rada spřátelených blogů se (radostně) chlubí svými dárky a tak se také já musím pochlubit (a připomenout si svoji radost) ... ovšem i ta moje cesta k radosti byla radostná a veselá... Ano dostal jsem jako dárek peníze, abych si koupil něco, co bych si jinak nekoupil, protože by mi bylo líto těch "papírků".. a tak jsem si "něco" vybral..

Přemýšlel jsem nejdříve co..
Protože rád pijí víno, tak jsem nejdříve zabrousil na různé servery nabízející víno a čtu si v popisu/nabídce neskutečně věci...Schválně sem dávám příklad..

Víno má barvu ryzího zlata s oranžovými menisky a odlesky bronzových tónů.Vůně vína připomíná kandovanou citrusovou kůru, cibéby a okvětní lístky růže. Chuť je velmi kořenitá a robustní. Můžeme v ní najít růžová poupata, kandované citrusové plody a první jarní med.

Říkám si panenko skákavá.. to musí být víno...:).. ale pak mé internetové "kroky" vedou či doslova pádí do sekce běžeckých bot a hned si čtu popis další nabídky k radosti..

Bota má fantastický kontakt s podložkou, zejména pak na blátě, mokrém kamení, sněhu a ledu, ale neztratí se ani na silnici a zpevněných cestách. Prodyšný svršek pak doplňuje funkčnost této boty na maximum, i pro běhy ve špatných klimatických podmínkách. Bota je pevná, ale přitom dostatečně pružná, chrání dobře nohu a zároveň poskytuje teměř nepoznaný pocit lehkostí.. Je vhodná pro všechny typy běžců, včetně běžců s nadváhou...

:)..:)..Co teď? Už málem kupují univerzálně-speciální boty:), ještě váhám.. protože při svých naběhaných km by mi zase tak dlouho radost nedělaly... v tom mi padne do očí popis vlastností jednoho běžeckého trička a jsem ztracen:..)

Pro snadnejší a delší běh a regeneraci po něm. ..... pomáhá posturální podpoře hrudníku a svalům horní časti těla a zlepšuje tak přijem kyslíku během běhu. (NO TOHLE!!!) :)



... sami uznáte, oko nezůstalo suché, ještě, že triko nesvítí samo na cestu, nevaří čaj nebo mi neříká, kudy mám běžet. A tak i když mě cena celkem šokovala, přeci jen je to dárek.. a ten má dělat radost a přinést něco, co bych si sám od sebe asi nekoupil ...
Takže teď se mi bude běhat o řád lépe, bude se mi vlastně automaticky posilovat horní část těla, část námahy s dýcháním vezme tričko i za mě...:). [Není už to doping?].. Takže pokud bych někoho z vás předběhl, tak to není moje zásluha... to je tím tričkem...a pokud vy předběhnete mě, tak jste ještě lepší než já a kouzelné tričko k tomu :)!


Běhu zdar! Ultra zvlášť 12:)

Kilometro-mánie :)

Jednou se mi svěřil velký ledo-borec Machy, že trpí termo-fobií (odborně též kryofóbie) a hned vysvětlil, co to je... Že se boji, že když si na teplo moc zvykne a pustí si ho k tělu, tak jej pak zima a studená voda obzvlášť skřípnou:). Hned jak mi to řekl, tak už tehdy jsem si uvědomil, že jsou chvíle, kdy trpím silnou kilometro-fobií...

Význam je skrze Machyho vysvětlení naprosto jasný.. Bojím se, že jak nenaběhám, tak mě to také na dlouhých tratích a v kopcích patřičně zmáčkne.:)... Postupem času se u mě kilometro-fobie maličko upravila do mírnější formy kilometro-mánie:). Už jsem zjistil a smířil se s tím, že krize vždycky přijde:), že se s tím nedá nic dělat a bránit se tomu nebo tomu nějak vzdorovat už i mně přijde dětinské... Ale o ty km pořád bojuji i o každé vyběhnutí, protože, co kdyby to zítra nevyšlo!!!:)

A teď si představte, že mi na začátku týdne z nějakých důvodů (práce, rodina, zmatky, lenost..) vypadlo pondělí a následně i úterý... Jaká se mě zmocnila běžecká posedlost!!! :) V úterý v noci jsem téměř vážně přemýšlel, že by se ještě možná dalo před půlnoci uběhnout i něco delšího.. Co na tom, že ráno brzo vstávám..:).. Nakonec jsem ze středy -- kdy jsem měl být brzo ráno v práci a později odpoledne jít se svoji nejmilejší si někam na chvíli sednout -- nakonec udělal "dvojsměrný den". Střihl jsem si to do práce a z práce a jak mi při návratu domů na displeji zasvítilo 31 km, tak mi "žíla na krku" maličko splaskla.. Ve čtvrtek ráno po doběhu do práce (s oklikou na venčení Deri), vidím 51km a už se cítím zase o něco lépe.:)

Kvůli společenským akcím čtvrteční běžecký návrat nepřipadá v úvahu a hned už bych zase málem propadal mánii, protože pátek dopoledne mám dovolenou a předělávám vodoměr. Ale vždyť tento týden je odpočinkový!! :). To by s pár km přes víkend mělo stačit.. Doprčic! :) Znovu si uvědomuji, jak jsou ty závislosti náročné:). Pokaždé mi to připomíná popis bitvy o Stalingrad. O každý kousek, o každý metr..Neustoupit...

Nejhorší/nejlepší je.. že to každé pondělí začne od začátku. Minulé běhy (a km) jsou zapomenuté:), je čas jít běhat..A užívat si každý metr-kilometr -- mánie nemánie..:)

A co vy a vaše fobie/mánie? :). Mezi bězci a běžkyněmi jsou, co já vím asi nejrozšířenější světloplachost (též fotofobie) [osoba nechce být při běhu viděn(a) a vybíhá jen pod rouškou tmy], chronofóbie [strach z času v cíli a proto běžec nechce závodit:)], ...,ale co bych mluvil, jaká je vaše mánie/fóbie? Pokud nevíte, najděte si tu svou fobii nejlépe ZDE. :)..


Naším bojům s fóbiemi a mániemi zdar, ultra zvlášť!!! 12:)

Nastavované kopce..

V poslední době mě "maličko" :) znervózňovaly poznámky známých a zkušenějších lidí, že jsem zase (tradičně) přestřelil a že mě letošní sezóna zlomí vejpul, srazí na kolena, ne-li na zadek. ...Možná ano, možná ne..:)
Ale v jedné věci asi mají pravdu...jak chci běhat v kopcích a v horách, když tady žádné hory nemám? To na mě bude muset pořád Stín čekat?

V tom jsem si vzpomněl, jak jsme jednou vařili s tetou a ta mi řekla kouzelnou větu.. Jó Hanzi, když něčeho není dost, vždycky se to dá nějak nastavit! A tak jsem zavedl do svého pobíhání nastavované kopce. Co má pražák dělat, nemám tu žádnou dlouhou sjezdovku, velké dlouhé kopce a tak si jednoduše ten svůj malý kopeček nastavím..

Objevil jsem už v minulosti pro tento účel naprosto skvělý výběh z Hlubočep nahoru směrem k Jinonicím, začínající v ulici Na Placích -- cesta na vrchol kopce je dlouhá asi 750m a převýšení je cca 120m... jako správný matematik dosáhnu efektu dlouhého kopce jednoduchým nastavením... prostě si ten kopec vyběhnu a seběhnu víckrát!!! :)

Zrovna v sobotu jsem vyvenčil Deri v běhu (je to sice nejlepší trenér, ale v poslední době mrcha líná!!), nechvám Deri doma a hned jsem seběhl dolů do údolí pod svůj (nastavovaný) kopec novou metodu otestovat.

Běžím ho nastavovaně poprvé... při prvním výběhu předbíhám v kopci poněkud tělnatější paní, která rve do dopce podobně stavěného německého ovčáka. Povídám, to máte dělat obráceně, jako správný musher!! Ten pes má táhnout vás!:) Paní souhlasila a když sbíhám dolů, tak vidím, že je sice za psem, ale téměř stojí oba na místě...že by něco bylo špatně?:)...těsně pod dolním obratem míjím staršího cyklistu, uviděl krpál před sebou a na můj veselý pozdrav jen mrzutě odpověděl, že s kopce to se běží..:)... za chvíli ho předbíhám v kopci a říkám.."ale do kopce taky..:)" ... a že mi opravdu pěkně šlapalo, tak jsem viděl, že chudák v půli kopce sedl na lavičku a odpočíval, nebo prostě jen čekal, až ten kopec trochu splaskne...

Když běžím dolů, tak ho (zase vesele) zdravím a od mi odpovídá, že se od žádných mládežníků nenechá vyprovokovat k nějakému neuváženému ničení těla:), což jsem mu schválil.. jenom s tím, že já už dávno nejsem mládežník:)... Ale že bych to na kole taky asi nedal a proto, že běhám... Vyběhl jsem po třetí a nechal jej odpočívat a zamířil domů. Ten kopec není velký, ale náš!:).. To by v tom byl čert, abych tady něco nenatrénoval. No, přiběhl jsem domů přesně akorát, ukazatel skóre říká "oko" a ještě půl km k tomu..

Skvělé pocity.. Ten pokrok a inovace, kde se to jen zastaví ?:)

Nastavování zdar! Běhu a ultra zvlášť!:)

12:)

PS. Nakonec běžet to napoprvé jen třikrát bylo moudré rozhodnutí, protože další den (v neděli) jsme vyrazili s Davidem (Advidem) oklikami na hrad Karlštejn a byl z toho nádherný výběh/výlet a nakonec i hezkých 32km a tedy týden končí se hezkým číslem 138. 

Na to já mám nos.:)

... kolikrát jsem si tuhle větu říkal.. Prostě v důvěře, že dokáží v čas odhadnout pravý stav věci a odhalit to, co je potřeba...Ať už se jedná o počasí nebo o možné signály únavy.
V poslední době počasí udělalo pořádný kotrmelec a jak se obecně říká, že běhání v zimě má svá úskalí, tak teď to asi platí dvojnásob. Zejména, abych se správné oblékl, naplánoval delší běhy do dní, kdy není taková zima, případně, kdy nejsou zledovatělé cesty pokryté vrstvou vody..

No zrovna ke konci minulého týdne mě jeden že sousedů varoval před mým běháním, že to není zdravé a moje univerzální a vše objímající odpověď suveréna ..."na to já mám nos" se mi málem nevyplatila. V pátek pozdě večer, kdy jsem se celkem promrzlý vracel z údolí (po 16.5km v -16C, aby to bylo tak nějak vyrovnané).. Prostě v tu chvíli se - jako na potvoru - potkávám se sousedem a ten kritickým pohledem kouká na moje omrzlé brýle, jinovatku na čepici.. A má okamžitě připravenou skvělou odpověď.. "Tak ten váš nos to dneska.. nebyla žádná výhra, co?.. na ten se nedá moc spoléhat, co?:)... A jak jsem byl v závěrečné euforii, domů už zbývalo jen pár set metrů, tak jsem částečně otřel, částečně odlomil umrzající nudle od nosu:) a povídám.. kdepak.. Nos zatím drží!:)

Ale možná právě za tohle fanfarónství jsem hned v pondělí dostal zásah tak říkajíc skoro do živého... Asi jsem podcenil odpočinek a dělání si radosti a byl jsem v začínajícím 3D stavu (americká zkrátka pro down, depressed and demotivated), prostě nic se mi nechtělo, nic mi nešlo. Naštěstí mám trenéra! Deri otravovala tak mohutně, že jsem se převlékl a šel s ní na chvilku běhat.. Něco ale bylo ve vzduchu - i Deri po 2.5km najednou vytuhla a nechtěla nic jiného než se vrátit domů. Musím přiznat, že když jsem ji "na pátém km" vypouštěl doma, tak to byl asi jeden z nejsilnějších bojů v poslední době.. vrátit se do údolí a ještě hodinku běhat..

V takových chvílích vždy vzpomenu na Běžícího Stína a jeho motivační hlášky o tom, že vlastně v takových chvílích se rozhoduje. Moc mi to pomáhá. A stejně jako mi radil i ultra Miloš, dělám to, co by se prý mělo dělat ve všech krizích.. prostě pokračují. Snažím se ukázat své hlavě, že i já mám "svou hlavu" :) a že se budu  bojovat do posledních sil a třeba i o chvíli déle..:)

Zajímavé pocity po návratu. Druhý den jsem pro jistotu vyrazil do práce nalehko, aby bylo jasné, že "se" poběží i domů:). Stín by určitě dodal to, co já si v takové chvíli opakují jako matru.. "Ultra se rodí v unaveném těle na unavených nohách.." :). No nerozumím tomu, ale jak říká to velký BS, tak se toho držím.

A jak vy a lednové nabírání km? Je to úsilí nebo radost, nebo radostné úsilí, nebo usilovná radost ? :)

Tradičně běhu zdar, ultra zvlášť! 12:)

Mezi polévkou Knorr a British Airways

Abych trochu vysvětlil, co myslím, tím nadpisem -- je to takový jednoduchý klíč, pohled na mé běhání přes reklamní slogany:)...V bojových dnech a týdnech jsem velmi často spokojen s instantní polévkou Knorr [="Rychlovka, ale potěší!":)], ovšem ideálem jsou British Airways ["Dvakrát denně, sedm dní v týdnu, oběma směry!!" :) :)]

Minulý týden jsme se krátce setkali s Leonou, Lubošem a Machym v restauračním zařízení, abychom si v klidu řekli, co internet neunese a naplánovali si nějaké drobné šílenosti do budoucna... nepřekvapilo mě, že (tradičně) Luboš měl jednu ze svých nosných a provokačních myšlenek:). Že prý moje "bezproblémové" běhání a pobíhání mi škodí.. Že bych měl třeba aspoň jednou přijít (na sraz a do práce) třeba v blbý náladě, nebo abych kulhal, nebo se na něco vymlouval nebo nad něčím skuhral.. Že by mě to patřičně polidštilo:), nebyl bych takový ufoun a lidí by mě měli víc rádi [nenas.ral bych je:)] a to moje pobíhání by bylo daleko víc motivující...To mě fakt rozesmálo:).

Ale vážně, já věřím, že -- Vy, co sem zabloudíte -- cítíte z mých zápisků naprosto jasný rozměr mého boje, úsilí a často i práce s myslí:).. Podle mě, běh na delší vzdálenosti a pobíhání není nutně o šílených vzdálenostech. Všechno je relativní..Někdo svádí velké boje na 7-10km někdo na 70+km, ale o to přeci nejde. Ale ten boj tam určitě je... U mně je to někdy boj o běh a čas na běhání, někdy boj s mojí pohodlnosti, leností, únavou, pochybnostmi ... a bůhví čím ještě.

Asi nejhorší je, když mě začnou honit myšlenky typu... měl jsem, měl bych... prostě, co by se stalo, kdyby...nebo, co bych měl udělat. Prostě nikdo se pochybám a boji s nimi nevyhne. Myslím, že jsem našel velmi dobrou strategii na boj s pochybnostni, řešit je šokem a dotažením k absurditě...

Vysvětlím na příkladech, .. už moje babička a teta (zde často zmiňované) měly geniální sklony řetězit události a vazby do neuvěřitelných konců .. už to jejich časté... "Honzíku! Nelži! ..Protože ten, kdo lže, ten i krade a kdo krade, mohl by i zabít!":) .. To mě vždycky dostalo a a tak podobně nesmyslné konstrukce, používám také.. Třeba, když běžím unavený dvojsměrku, tak jak se moje uvažování po chvíli začne motat v kruzích co by kdyby, co jsem měl.... měl jsem se napít, měl jsem si vzít alespoň tatranku.. měl jsem.. a na vrcholu té běžecké pyramidy je hláška.. měl jsem jet metrem!!! [nebo dokonce neměl jsem radši běžet vůbec!:)] A v tuhle chvíli se začnu smát jako koza.. To jsem to dopracoval :).. A v ten moment už jsem zase zpátky. Prostě dotáhl jsem to k vrcholné absurditě a není potřeba to dál řešit..A běžím spokojeně dál..

V podobných chvílích mě napadá, jak je dobré a důležité si uvědomovat ty podstatně věci, na kterých záleží a kterých je potřeba případně litovat. Před dvěma lety mě zaujal zajímavý článek/blog, který se rozrostl až do bestselleru... Pět nejčastějších věcí, které lidé litují před smrtí (The Top Five Regrets of the Dying), myslím, že stojí za to nakouknout a maličko se zamyslet:). Když jsem to četl, tak jsem měl vlastně radost, že jsem k podobným závěrům přišel z druhé strany a relativně brzo:), přes cílené dělání si radosti.. No posuďte sami, tohle je údajně hitparáda:) pěti nejčastějších přání:

1) Přál bych si, abych měl odvahu žít život podle sebe, ne život podle očekávání druhých.
2) Přál bych si, abych býval tolik nepracoval.
3) Přál bych si, abych býval měl víc odvahy vyjádřit své pocity
4) Přál bych si, abych zůstal v kontaktu se svými přáteli.
5) Přál bych si, abych si dovolil být šťastnější

Originál má krásné poučení : "Life is a choice. It is YOUR life. Choose consciously, choose wisely, choose honestly. Choose happiness".. Vím, že to není 100 procent pravda, ale do velké míry je štěstí životní volba. Ať se podaří si štěstí vybrat a držet se toho!
....

Tak ať nám to hezky běhá, ať nemusíme řešit co by kdyby...:),
No a jaký je Váš současný běhací slogan? Já přiznávám, že mě teď získala reklama jednoho květinářství, která říká ... "Každý den je důvod"... :)

Běhu zdar a štěstí a radosti zvlášť! 12:)

Odměna za úsilí... Žiji v reklamě!!:)

Nevím jak vy, ale po shlédnutí některých absurdních reklam mám neuvěřitelnou touhu (a jako velký provokatér i chuť) zažít a přehrát nějaký reklamní šot v životě.. Například -- být schopen na otázku, zda-li mám nový svetr vytahovat okamžitě velké balení pracího prášku a říkat, kdepak.. je vypraný v Perwollu.!!..:)
Možná to moje šíleně úsilí (večerní pobíhání po údolí při svitu čelovky, ranní ušmudlané jednosměrky, veslovací vsuvky..) mi pomohlo podobný stav zažít v tomto týdnu..a hned 2x.

Nejdříve běžím po nábřeží.. dobíhám dvojici a pípla mi sms.. přecházím za ní do chůze a cvizne se koukám, co se děje.. Slyším jak si jeden stěžuje, že má šílený hlad, že snad zkolabuje.. jak je míjím rychlou chůzi sahám do boční kapsičky svého bouřliváků a neochvějně v ruce dřímám Tatranku.. Podávám, aby nezemřeli hlady a vyčerpáním a oni (asi pochopitelně zděšeně) odmítají.. Tak beru tatranku nechápe zpět a říkám "Proč ne.. vždyť je to tatranka! Energie sbalená na cesty!:)" .. A s úsměvem jsem vyrazil běžmo dál (=na cesty) s radostí v srdci, že jsem si mohl zažít reklamu na vlastní kůži..

Aby toho nebylo málo, druhý den při ranní jednosměrce vbíhám do parku a tam nóbl mladá dáma s retrívrem, který hned u cesty vytvořil hromádku.. co hromádku.. hromadu.. Zastavuji a koukám, co se bude dít:). mladá paní se pár okamžiků snaží dělat, jako že nic, že myslí na vzdálené příbuzné a pak mi řekne, že tu nikde nejsou žádné pytlíky na psi exkrementy. Ho hóóóó! Sahám do kapsy a vytahují tmavý pytlík a podávám ji ho se slovy.. Já mám taky pejska... Nebudete mi to věřit, ale ty pytlíky se dají koupit!!!! :) .. Tyhle jsou z DM.. Drogerie Markt.. "tam jsem člověkem"! :)... Reklama číslo dvě prožitá až do mrtě, paní ten pytlík málem vypadl z ruky a já se smál ještě v nové vsi..
A co vy? Nemáte taky chuť zažít nějakou podobnou ptákovinu?

Běhu zdar a ultra zvlášť! 12:)

Život je loterie, ale příprava je úsilí..:)

Protože je leden, nedá se nic dělat. Musím do své "přípravy" zařadit i větší množství posilování, lépe řečeno posilování břicha, zad a veslování na vesláčku:). Jak mně se do toho nechce.. Ale v tomto týdnu už jsem to (snad) definitivně zlomil (věřím). Už jsem byl 2x30 minut veslovat a snad jsem si zase zvyknul. Aby se mi to lépe snášelo, upravil jsem si seznam původně běhacích písniček pro pobíhání na pásu a v rámci přípravy jsem zařadil i motivační píseň Arizona z filmu Limonádový Joe. Chápu udivené pohledy, to místo, které zatím nechci vyslovit (TVC, ty víš, co), leží přeci v Coloradu, tak proč Arizona?
Stalo se totiž něco neuvěřitelného... Na podzim jsme svorně se Stínem prokoučovali registraci na "jarní" společný závod a nezbylo nám nic jiného než se zapsat do následné loterie a doufat, že nás vylosují.
Postavili jsme se k tomu čelem. Oba jsme si slíbili, že tu loterii prostě vyhrajem:) a uděláme pro to maximum.A světě zboř se! Ke konci týdne jsme byli se Stínem oba vylosováni v dodatečné loterii na Zane Grey 50 M a tak se koncem dubna vypravím zkoumat silné slunce na rozpálené jižní svahy Arizonských hor.

Stín příslušné ultra velmi trefně komentoval ve svém mailu, a protože zatím nepíše sám na svůj blog (loňský Zane Grey je zde), tak ho nechám promluvit nepřímo aspoň tady:

..."Zane Grey je hodně komenitá a technická stezka. Je tam vedro, běžíš v podstatě po vrstevnici na prudkém jižním svahu. Teploty standardně kolem 27-28 C přes den, v druhý půlce závodu žádný stín. Jestli budeš mít možnost, trénuj v teple když svítí sluníčko, nebo běhej trochu víc oblečenej. Fakt to pomáhá. Já jsem loni měl v kanceláří díky nefungující klimatizaci již od začátku března 29-32 stupňů a Zane Grey jsem prožil v pohodě, zatímco ostatní padali jako mouchy.
...Jsou tam úseky 3-3.5 hodin bez vody a asistence ... na sluníčku pár hodin po poledni. Já beru 2x750ml flašky sebou a stačí mi to jen tak tak ... většinou ještě doplňuju z potoka ... těch ale moc není.
...Kromě pár potůčků se překonávají asi tři říčky (tak 5-7 metrů na šířku), ale většinou to jde suchou nohou, netřeba polévat si nohy hadicí před během, jako kdyby ses chystal na Hardrock.
... což mi připomíná slova Davida Coblentze, kterého blahé paměti jsme spolu potkali při jednom z našich běhů, a kterýžto je ostříleným 5ti násobným úspěšným účastníkem Hardrocku... "Zane Grey ... to jsou samý kameny ... nic než kameny ... to radši dostat klackem přes záda, než to běžet znova ..." 

Tolik shrnutí a motivace od velkého Běžícího Stína. Já jen plaše dodávám, že on to poběží po třetí za sebou v řadě (!) a já se těším na premiéru... Tedy mám potřebnou pokoru před velkou náročností tratě, ale těším se, že poběžíme spolu se Stínem, popijeme pivo, opečeme buřty... a hlavně to všechno důkladně probereme... Oba jsme se shodli, že v té češtině řada věci zní úplně nejlépe.. Například naše oblíbené...ty voe.. fakt drsný..:) ..

Naším loteriím a úsilí zdar! Ultra zvlášť! 12:)

Očistný běh = malý očistec?

Minulý týden jsem vyhlásil usilovný boj zbývajícím restům. Fakt nevím, kde se ta síla a odhodlání ve mně bere, ale fakt jsem tím příjemně překvapen. Samozřejmě, efekt se dostavil téměř okamžitě.. odmazávám sice x-let ležící problémy, ale nestíhám běhat..:(. Nevím, jak vy, ale já se cítil, jako mezi mlýnskými koly. Večerní nouzovky s Deri a se spoluběžcem v údolí to sice maličko řešily, ale pohled do běžeckého kalendáře na ke konci týdne byl víc než tristní. Asi jen 58 km.. Tohle že má být trénink na ultra? No potěš!! Navíc na neděli dlouhodobě naplánována běžecká party.. no to si člověk po právu říká, to toho moc neuběhnu..:)

 Ale běh má člověku přeci přinášet radost a ne jej stresovat. A tak když se v neděli ráno chystám na běžeckou party, rozhoduji se, že poběžím z Černého mostu zpátky do Stodůlek. V pozdním odpoledni, po party.. to asi nejlépe prověří moje odhodlání a dá mi to možnost nějaké km zase získat zpět. Co bych povídal. Běžecká 3králová party byl podnik vymykající se tradičním měřítkům... Leona to jistě patřičně zhodnotí, já jako profesionální pozitivista a zmatkář jsem to vnímal dobře. Mouchy byly, ale ty odlétnou... Spousta známých tváří, nebo aspoň jmen a co dalších lidí jsem poznal.. Co víc si přát, že?

Jenže.. s každou hodinou a s každou minutou běžecké párty klesalo moje rozhodnutí běžet zpět.. A tak i když Pavel nabízel, počkej na mě, poběžíme spolu kus... Srabácky jsem nečekal a když už bylo jasné, že všichni odešli a firma, která od nás nechtěla pomáhat.. si vše naloží.. sebral jsem se a rychle vyrazil, než moje odhodlání klesne pod bod mrazu:).

Tady musím udělat malou odbočku. Ráno, raníčko, než jsem vyrazil z domova moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko chtěla, abych ji slíbil, že se nebudu koupat v rybníce. Že "odolám". Slíbil jsem to, i když jsem zprvu nechápal, proč???.. Když jsem potom vyrazil na zpáteční cestu do deště, větru a bláta.. tak jsem pochopil:). Ona věděla, jak to dopadne. Koupat se budu tak jako tak, ale stačí, pouze jednou po cestě domů:).

Když tak o tom přemýšlím, tak běžecky určitě ten můj 34km běh domů za moc nestál. Mizerné tempo:), chvílemi mi to běželo špatně... Ale z hlediska bojů a toho, čeho si já cením, to byl super zážítek. Překonávat ty ďábly našeptávače, říkající, aby člověk nikam neběžel, případně, aby nastoupil do metra v Hloubětíně... Vždyť si přeci může říci, že lilo, byla zima, byl jsem po celém dni promrzlý.. dá se najít x důvodů proč neběžet dál.. Ale jeden důvod proč ano tu pořád je. Ten boj boj v nás, ať už začíná na A, L nebo Z..:). Prostě, já mám v takových chvílích pocit, že právě tento okamžik, tento běh.. je ten rozhodující. Ten, kdy já starší zoufalec:) ukazuji v celé nahotě svoje pochybnosti a stavím na druhou stranu proti tomu svoje odhodlání.. Kdo z koho?

Myslím, že tohle známe všichni. Je jedno, jestli ten boj řešíme na 5, 10, 30 či kterém km. Kdoví, který boj je náročnější. Jen my sami to dokážeme posoudit.

A tak jsem minul postupně Hloubětín, Karlín.. a pak se mi na nábřeží osud odvděčil skvělým zážitkem. Tentokrát na místě turistů je početná skupinka sovětských občanů. A světě div se! Tři mladé komsomolky se přidávají a v kozačkách vedle mě běží. Maličko zpomalím a hned mobilizují svoji ruštinu. Okamžitě mi naskakují neuvěřitelně fráze:), kterými podle všeho těžce boduji. "Daragije tovarišči! .. S prázdnikom! ..." Ovšem nejvíc jsem je dostal, když jsem řekl, že jsem "tajny milicioněr" a že "smatrím za problémami"... No haló.. Ovšem moje hláška o tom, že jsem "nočnoj dozor" v okamžiku, když jsem se s nimi loučil a využil pauzy, abych se napil, tak tahle nevinná hláška je úplně rozhodila.. No kouzlo nechtěného, které jsem tradičně pochopil později:).. Pro znalce dodával, že jsem pil z průhledného bidonu s Leadvillskymi motivy (OMG!) vodu ze šťávou z černého rybízu, která v osvětlení pouličních lamp vypadala temně rudě..:)... Když jsem to vypravěl známému, tak říkal, ty ses zvíře.. Ty neznáš Noční hlídku? Ruský film, jak tam pili krev? :).. :)

No nic.:). běžím postupně po nábřeží a zase se dostávám do krize.. Karlovo náměstí, stanice B... míjím a běžím dál.. asi největší satisfakci jsem zažil za Barandovským mostem, když tramvaj na mě dokonce čekala... další lákadlo ke zkrácení cesty .. a já bez zaváhání (i když s určitým vnitřním bojem) zatočil směrem Prokopské údolí a domů...
Co k tomu dodat? Byl to opravdu očistný běh. Domů jsem doběhl mokrý jako len, když se máčí. Očištěný od řady problemů a prošel jsem si malým očistcem. :)

Stín by snad jen dodal, že právě tyhle běhy jsou ty nejdůležitější. Že později, když přijdou další pochyby.. si člověk uvědomí to svoje úsilí a boj a pokud se přeneseně podívá do zrcadla, tak tam neuvidí sebe, jako obyčejného člověka, ale odhodlaného bězce.

Naším bojům a očistcům zdar! Ultra zvlášť!

12:)
PS. Fotky z 3kralové párty od Martina D. najdete ve třech častech zde. Pokud budete některé fotografie chtít v plném rozlišení napište, pošleme nebo dáme link ke stažení.

Horská klasika na devět...

Nic tak dobře nedefinuje naše hranice, jako jejich pokusy o překonávání...

Nic tak neposiluje naší víru, jako existence zázraku...

Je leden a jsou to nachlup 4 roky, tedy 1/3 z 12, kdy jsem se rozhodl běhat a věřil v "zázrak", že zhubnu, začnu pravidelně běhat a uběhnu třeba i 1/2 maratón, možnost uběhnutí maratónu v té době byla za hranici vůbec vnímaného zázraku.

Pokaždé si uvědomuji, že všechny ty různé posuny "hranic" -- nejen ve skutečnosti, ale i v moji hlavě -- se vždy rovnaly menšímu nebo většímu zázraku. Asi to bylo hodně opovážlivé nebo naivní, ale rozhodně nadšené a pokorně doufající v zázrak. A právě ta víra, že se "to" může podařit mi zatím vždycky pomohla... Budu se ji držet!

Za vším vidím a cítím určitou symboliku, ať chtěnou nebo nechtěnou. Sportovcům na vozíku jsem slíbil peníze za své uběhnuté km a aby nečekali až na konec roku, tak jsem si "odhadl", že to určitě nebude víc jak 5,000km a věnoval peníze podle toho.. A světě div se. nachlup přesně. Až mě mrazí, to porušit a tak na Silvestra radši nevybíhám...:)

Loni jsem si při novoročním výběhu na Karlštejn a zpět vyhodil malíček na právě ruce a odvážně jsem si napsal, že se ve mě rodí malé ultrátko,holátko, sice šedivé:), ale pískle. Musel jsem si to napsat, protože jsem to tak cítil, i když se mi tehdy po právu řada lidí smála nebo to brala jako určitou opovážlivost... Možná stejnou, jako na začátku, když tlusťoch začne běhat s vidinou maratónské distance. Velký cíl může pomoci překonávat i ohromné překážky.

Pokud po něčem silné toužíme, tak má cenu hodně bojovat, byť to může vypadat opovážlivě, naivně nebo i hloupě... Co na tom,co si myslí druzí, je to přece nás cíl.

A tak jsem si stanovil metu, kterou se bojím i jen vyslovit. Jsem tím doslova "těhotný", protože tou myšlenkou žiji (a budu žít) celých devět měsíců, za každé písmeno -- jeden měsíc. Protože první písmeno je velké, snažil jsem se v prosinci velkým úsilím a bojem proti svým obávám ho napsat co nejlépe a postupně k němu ve stejném duchu přidávat další..[Modři sice již vědí, ale já se to fakt ještě bojím napsat:)]

Sebral jsem odvahu a nadšení a jsem zaregistrován, a co víc. V mailu mám, že registrace byla přijata ve 12:14:21... Taková radost. Průměr první půlky zepředu 13, pozadu stejně... čertovský tucet.., nebo jak by řekl správně Machy -- bude to taková sakrální záležitost. To proto, že během té akce asi mnohokráte řeknu slovo sakra nebo i o hodně horší:).

Držte mi palce, věřit se má zásadně v nemožnosti.

Běhu zdar, ultra zvlášť! 12:)

PS. Pokud i Vy (určitě) máte nějaký svůj tajný cíl a metu, tak zkuste taky odhodit zábrany a jít do toho. Doba je nám nakloněna, 13 je přeci jen čertovský tucet, a to by v tom byl čert, že... :)... abychom si to nezkusili. Tak jen do toho!

PPS. Pokud jste to ještě neuhodli, dodávám další kabalistické signály. V podstatě je to 12 na druhou. Slovo začíná na 12 písmeno abecedy a s číslovkou má přesně 12 písmen. Sakra! .. Vždyť to říkám ďábelská i sakrální záležitost.. vše v jednom.