Ve stínu Stína

Říkal jsem si, že práce plno, času málo, ale přesto bych si měl zaznamenat aspoň maličko z těchto pár dní, protože jejich intenzita je neuvěřitelná.. Budu se snažit si zapamatovat, co tady prožívám přes některé Stínovo hlášky.

=> Dneska je jedna z posledních šancí se pořádně zničit, neměli bychom to minout....
[říká Stín před tím, než se vydáme ve slunci vzhůru kopcem, abychom to po hřebenu vzali 19.5 celkem s prudkými seběhy]

=> Tady se asi maličko podrápeme, ale když se člověk vrací domů a neteče krev, tak to nebyl pořádný trail.   [před tím, než běžíme jako blázni dolů z kopce, a probíháme kolem akátových keřů a "udržujeme" tak průchodnou cestu]

=> Já rozbíhám vždycky pomalu... [tradiční úsloví Stíná před tím, než mi zmizí v prachu:)]

=>Tady to byla taková propagačka, na Zane Grey je výrazně víc volných kamenů..:) [po té, co probíháme na můj vkus nádherně technickým úsekem se spoustou kamení, výčnělku, kořenů a Stín se řítí z kopce jako tank, já za ním že všech sil vlaju:)]


=> Občas když naprší, tak jsou tady medvědí stopy. Co tady ty medvědí žerou, když tady kromě nás nic není, to fakt nevím..:)  [myslím, že tahle větička mi umožnila se i z kopce držet Stína jako klíště:)]

=> Dneska je oficiálně 17C.  [ v situaci, kdy jsme na svahu, slunce pálí, jako vysoká pec...v podstatě pražský ekvivalent 27C a hned dodá..] ... počkej to na ZG bude hlášeno 27C a ten pocit překoná tvoje očekávání..

Večer se Stín radostně tetelí pohledem na předpověď počasí... "Payson hlásí 27C, 0 mraky a výhled na vyšší teploty...." Stínovo radostná světýlka v očích naznačují vše .. "jjo, bude to zase rekordní rok, ti chudáci z nížin nebo z chladných oblasti prožijí menší peklo..." :).

A tak na něj koukám s úsměvem od ucha k uchu.. Chudák z chladných nížin, který se těší, jak si tam se svým kamarádem užije to svoje krásné peklíčko.

Všemu zdar, ultra a skvělým kamarádům zvlášť!
12:)

 

Spoléhej na sílu (use the force, Luke!)

Ještě před svým odletem jsem se registroval do Czech Skyrunning Association, tedy abyste tomu správně rozuměli... čtu nejdříve blog Sama Straky o horských ultra a on se najednou změní na oficiální portál nově vzniklé české organizace běhání v horách... a objeví se výzva, že by se mohli též i obyčejní troubové (=rozuměj nadšenci) zaregistrovat a stát se členy této nové vzniklé organizace a podpořit ji svým členským příspěvkem:) ... už je to drahně let, co jsem byl někde organizován a tak mi evidentně otrnulo...A protože věřím na znamení, tak píšu přes komentář Samovi, že tedy jestli by náhodou členské číslo 12 bylo volné, tak že bych jaksi na podporu a do počtu..tedy zaplatil členský příspěvek:).

Hbitá odpověď -- že málo členů má tak vyhraněnou představu o členském čísle a i když momentálně 12 patří nejmenovanému reprezentantovi:), tak mi ji podstoupí:) -- prostě neměl jsem už následně možnost se na cokoliv vymlouvat a tak já jsem nakonec členem něčeho, co bych si v životě nepomyslel, majíc závrať:), téměř nulovou orientaci v terénu, špatný odhad vzdálenosti, blbě vidím:), v lese každou chvíli o něco zakopnu... a najednou tohle...

Ale vždyť se nemusí hned běhat k oblakům, že.. může se i občas chodit, říkám si. Navíc má to neuvěřitelné kouzlo... A v tom mi to docvaklo... Sky-running, Sky-walking... Skyrunner...Skywalker!!! A je to tady...Hvězdné války znovu na scéně..Jsem Luke Skywalker!:)

A proto hned jak jsme se přivítali se Stínem v pátek, tedy u nás už byla sobota, tak bylo kolem půlnoci zdejšího času naprosto jasné, že další den hned vyběhneme. Slovy BS: seš můj nejlepší kamarád, tak tě nebudu vůbec šetřit!:) Naplánoval krásný (sece krátký - 8.5km, i když výživný) okruh -- máme totiž na běh asi hodinu času -- a hned mě "Luka Skywalkera" zatrhnul:) protože před jednou stezkou vedoucí celkem brutálně do kopce, prohlásil.. a zkusíme to vyběhnout, jo???:)

A tak se snažím běžet, nezakopávat o kamení, kořeny, přitom se kochat neskutečným okolím a Stinovo historkami.. to je něco těžko popisovatelne.. ale aspoň přidávám pár fotek, abych Vám to přiblížil a sobě uchoval v paměti.

Původně jsem chtěl sem dát i GPS záznam naší trasy, ale jak jsem při "odběhnutí od běhu":) vypnul hodinky, tak už jsem je v tom nádherném prostředí zapomněl zapnout. Klasik by to parafrázoval, že div, že jsem s sebou měl aspoň fotak (který je naštěstí v telefonu napevno).

Na vlastní kůži pociťují, jak časově náročné to Stín má.. a chápu, že v časovém rozvrhu -- kdy je maličko času mezi desátou večer a půlnoci (optimisticky pohled, počítající skoro s pěti hodinami přerušovaného spánku) -- stačit ještě k tomu všemu kolem si ještě napsat zápisky na blog, je heroický výkon..

 Běhu zdar a ultra zvlášť!!!

Lezoucí stínek je vzhůru, za chvíli se probudí Breptající stín, my se rychle něčeho napijeme a na dvě hodiny zmizíme do kopců.

Všemu zdar! Nejlepším kamarádům a naším manželkám zvlášť!

12:)

Stínohra:)!

Ráno teď pobíhám po údolí, těším se z hry světel a stínů:), slunce a ranní mlhy v prokopáku vypadají kouzelně.

Je fajn, že oba dva dubnové závody jsou šťastně za mnou a že jsem si je oba naplno užil... Teď už se nemusím ani ve skrytu duše zabývat nějakým časem nebo závoděním... Pravda je, že mám "maličko" výčitky.. Deri na mě při běhu kouká děsně zamilovaně, jako by tušila, že za pár hodin kopnu do vrtule a zmizím, co víc, že skoro celý měsíc doma víc nebudu než budu. Moje nejmilejší, jasné slunéčko, zřítelnice mých očí, taky na mě kouká s určitou výčitkou, ale je to tak...
... Do odjezdu (tedy přesněji do odletu) zbývá doslova pár hodin a tak se musím přenést přes vlastní výčitky a těšit se na výlet za Stínem..

 Postupně se balím, přemýšlím, co všechno narvat do mého "malinově-růžového kuférku"... Sice se na mě na letišti dívají trochu divně, ale má tak skvělou barvu že ho hned ho najdu! Optimalizuji, co na sebe, abych mohl odvézt všechny dary, blbosti a pár svých běhácích věcí. I když hromady vypadají velké, a moji blízcí si že mě dělají legraci, že když bude nejhůř poběžím jen v trenýrkách, nebo nejlépe ať si běžecké vezmu rovnou na cestu :)... myslím, že všechno v pohodě:) narovnám do kufru.

Aby toho nebylo málo, můj syn mi doporučil při přípravě na cestu sledovat TV seriál Breaking Bad (český Perníkový táta), který je o 50-létem učiteli chemie, který se (pod tlakem okolností -- choroba a problémy -- změní v drsného výrobce drog). Nejdříve jsem nechápal, ale při sledování prvního dílu jsem vše pochopil. Krajina mi připadá taková známá, povědomá... a ejhle. Celé se to odehrává v Novém Mexiku, v Albuquerque a v Los Alamos!:).

No co... Jsem vítací typ.:).. Musím se nejdříve rozloučit, abych se mohl zase vítat:). Prostě teď jedu na výlet s kamarádem spojený s běháním a se stanováním... I přes ty moje výčitky a zmatky v přípravách jasně cítím, že se něco zase děje:), ať už chtěně nebo nechtěně... Například Stínovic rodina posílá nějaké drobné dárky:), samozřejmě všechno včetně mého již tradičního kontrabandu -- fernetu a hořčice -- narvu do kufru:), ale jak se tak tím probírám a urovnávám, tak zjišťuji, že v tom jsou dvě balení kafe a nějaký věci v prášku!!! Drogový dealer je opět na scéně! Breaking bad..:). Jestli mi tentokráte celníci neprolustrují všechny tělní otvory, tak nedělají svoji práci pořádně:).

Všemu zdar! Kamarádům, manželkám a ultra zvlášť!

Nic neslibuji, ale všechny pozdravy vyřídím a udělám všechno pro zdar našeho výletu. Žít se musí! Držte nám palce! 12:)

(A)dios!!!

Brdská je moje srdeční záležitost.
Pořadatelé se snaží, obsluha na stanicích nabízí kde-co (i panáka) :), příjemná atmosféra proti masovým běhům téměř komorní běh a co víc, jak sem jednou zabrousíte, už pořád potkáváte známé ksichty:), takže se člověk cítí od začátku jako doma.

Vyjeli jsme s Ďurim, abychom byli správní ekologové, tak jsme jeli jedním autem (což mi připomíná, že mu musím dát něco na benzín) a oba dva natěšení, no dokážete si to představit.

Sotva jsme se zaregistrovali, začínám se ve společenském sále převlékat (jakýpak fraky) a málem se pouštím do diskuse, "co na sebe"... jaký tričko, dlouhý, krátký, dvě?? Doma jsem si myslel, že jsem do batohu vzal dvoje leginy a troje různá trička. Protože ten nahoře mě má rád:), tak jsem ve finále zjistil, že mám tričko jen jedno a to z krátkým rukávem a hned se mi ulevilo. Problém vyřešen:). Taky jsem zjistil, že jsem si nevzal ledvinku a tak jsem ani nemusel řešit, jestli si s sebou vezmu tradičně telefon a nějakou fidorku/tatranku. Nebyla ledvinka, nevzal jsem si nic:).

Všude se objevuje šíleně známých Dav s Gábinou, Petr s Kamilem, Pavel, Bubo a s ním snad celé Kladno:).. prostě jestli jsem měl nějakou nervozitu, tak že mě spadla, ovšem moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko mi dala v sms takové rozporuplné instrukce. Říkala, ať běžím v pohodě a rychle do cíle..

Venku foukalo, už jsem si říkal, že já trouba furt tak věřím na ta znamení, jestli jsem si neměl vzít od Buba nějaké extra tričko, ale už se pole zaclo houfovat, aspoň na dálku se zdravím s "bratrancem" :) a vyrazili jsme. tak jsem byl natěšený, že garmina zapínal až po cca 300 m, po oběhnutí okruhu na stadiónu a jak mi byla zima, tak jsem svižně vyrazil ven, nerozběhaný (rozběhám se po cestě), ani moc neprotažený (protahoval jsem se ráno v posteli)..:)

Jak si tak hezky peláším, tak mě asi po 4km chytla šílená křeč do pravého lýtka, ale fakt šílená, až jsem musel zastavit.. Kdyby to bylo na 44km nebo aspoň na 34.. ale na 4km??? Říkám si naprosto otevřeně.. No to seš Honzo pěkně v pr**li... a jak se tak opírám o strom kouknu před sebe a informační cedule jasně říká "Řitka"!!:) To mě pobavilo, jakou jsem měl nechtěně pravdu a tak jsem se rozhodl, že to pochopitelně rozběhám a taky ano.. V podstatě mě to za chvíli přestalo bolet a po pár km jsem o tom vůbec nevěděl.. Pro pochopení proč, doporučuji následující kultovní klip:)!



Moc hezky jsem si to užíval... Stín řekl, dokaž si sílu v kopcích, hlavně seběhy.. Tak jsem běžel s kopce (tedy rozumně), ale co mi to šlo:). Potkal jsem řadu známých a kamarádů, moc by se s nima dobře povídalo, ovšem.. ovšem..Já co chvíli u stromečku nebo v podřepu, takže jsem minimálně tak 5 minut pro***.. tedy prostál a proseděl v překrásné brdské přírodě:).

Pocitově naprosto skvělé, zase jsem se zlepšil (asi 2 minuty), i když jsem to fakt nečekal.. většina závodu se díky mým potížím odbyla jen čaj a asi 4 kousky chleba, po jednom kousku sýra a banánu..

Čas úplně skvostný.. no posuďte sami...

4:15:37.

[pro číselné labužníky dodávám, povšimněte si lichých čísel vytvářejících dvojkovou formaci .. 1-5 a analogicky 3-7, 4=2+2, takže dvojky sedí i číselně:), prostě dárek jako hrom!:)]

Všechny známé touto cestou ještě jednou zdravím, bylo to super vás vidět a za těmi 0-1 si u řady z vás můžu představit konkrétní tváře...:)


Běhu zdar a ultra zvlášť! Jdu pomalu balit!!!

Ať žije expedice Arizona 2013, v podání performátorů z dvojice Los a Lamos!:)

PS. Pro lepší vysvětlení dodávám, že jsem měl číslo 10, které jak mi řekl syn získávají nejlepší fotbaloví útočníci (d10s, aneb dios, bozi), což on nemohl pochopit, jak jsem to dostal já.

A už je to zase tady...černá kronika:)

Jako by nestačily články o škodlivosti běhu v zimě, současná série článku o škodlivosti změny životního stylu 40-50 letých mužů, které se teď objevily ve všech novinách a časopisech, zase probudily v moji matce "černou kroniku"...:)

Příběhy lidí, kteří začali cvičit, zhubli a změnili svůj životní styl jsou podbarveny infarkty, úmrtími, vážnými zdravotními problémy... v iDnes je to doloženo osobním příběhem známého českého spisovatele. Tento fenomén je lidem vysvětlován prostě tím, jak se muž mezi 40-50 lety změní a začne cvičit, tak si většinou něco způsobí..[což zase dělá většině, která necvičí neskutečnou radost:)]

Samozřejmě je to asi jednoduché (a ne úplně správné) pochopení problému, ale zajímavé je, že jsem byl už několika lidmi upozorněn.. slovy článku "Kdo na sobě maká, ten brzy dojede" ... že mě to čeká taky. :). Stoicky odpovídám, že tohle je jediná jistota, že nás to "čeká" v různých modifikacích bohužel všechny, ale budeme si kvůli tomu kazit pěkně chvilky?:)

Moje maminka tak znova oživila ve své představivosti obrazy, jak se nedůstojné někde válím na zemí ve svých zvratcích a výkalech:), ... co když mě takhle uvidí studenti? A hned dodává.. a víš co stalo tomu...??? :)... No srabácky jsem na dotaz, kde zase budu lítat, odpověděl ááále tak normálně. Srabácky jsem zatajil Brdskou.

Paradoxně mě to zase od moji máti potěšilo.. Tím, chci říci, že její hlášky, "neměl bys tolik běhat.. už jsi se naběhal dost." [..ať běhají teď zase mladší"..:)]. "až nebudeš jenom trochu moci, zastav a vystup z řady, neběž!"..apod.. mi pomáhají získat dobrou náladu a najít ten správný přístup, co dělat v závodním měsíci dubnu, kdy "závod" doslova střídá "závod", já na to nejsem zvyklý a musím v sobě zavoďáka objevovat a zase ho zahánět holí..

A tak mamince a všem odpovídám, že na podobné výzkumy kašlu. Neberou v potaz to, čemu se anglicky říká "contrafactual" tedy.. co by se stalo v obráceném případě.. Co by se stalo s námi nebo s těmi chlápky, kdyby nezačali sportovat?? Možná, že by dostali ten infarkt ještě dříve...Možná, že bych tady už nebyl..:)

A na důstojnost? Na tu také kašlu... když bude potřeba tak poběžím (zase) i se "špinavými" kalhotami, od Stína se musím ještě naučit decentně zvracet a jsem plně připraven na ultra:).. Samozřejmě, žádné šoky.. všechno má svůj čas.. na pohodu..:)

Brdská přede mnou... Dělám si radost, jak to jde.. vyhrabávám zahradu, sázím, stříhám keře.. Všude bude plno známých...Těším se..

Připomíná mi to můj oblíbený vtip -- Švéd říká, člověče, to ti bylo strašný...málem jsem umřel na posledním Vassově běhu! Kamarád odpovídá.. jak strašný? Přežil jsi to a kdyby ne? Vždyť je to přeci sen každého správného Švéda zemřít při Vassově běhu!:)

Tak ať nám to dobře běží.. A Vy, co jste mezi 40-50 a uslyšíte podobně hlášky.. Zůstaňme pevní.. Je to z velké části nepochopení (a možná i trochu závist)... Jak se mě ptal jeden známý, co ho moc nemusím.. "Prosím tě.. Řekni mi, co na tom běhu máš?"... Odpověď naskočila v reakci na Slunce, seno, jahody.. "To víš, já ti to řeknu a ty začneš běhat taky!!!":)

Brdské zdar a ultra zvlášť! 12:)

PS. Abych Ondřejovi ulehčil práci..V rámci motivace jsem se podíval na duben 2010. V tomhle zápisku se historicky (v mém blogu) lámal chleba, jestli ultra ano nebo ne.. Ty dodatky:).. Ukazují rozměr pochyb a odhodlání. Myslím, že se mi Brdská odměnila neuvěřitelnými zážitky před ní a potom.  Doufám, že to pořád ve mně je.

Když lama udělá školáckou chybu, je to vůbec chyba? :)

Nedávno jsem se připletl do diskuse, kde zaznělo, že odborník dělá často naprosto školácké chyby, umocněné i tím, že se snaží všemu dokonale rozumět, všechno do detailů pochopit... Potvrzují to lamentace mých známých a kamarádů, kteří sportu a běhu rozumí.. no asi o dva řády víc než já a přesto dělají, jak oni sami říkají.. "školácké chyby".. a už jsem slyšel, že je to nespravedlivé, že lamy a troubové těch chyb dělají prý méně... :).

No nevím, určitě by to se to mělo víc prozkoumat:), ale mám jinou teorii... My lamy děláme asi úplně stejně chyb, možná i výrazně víc, ale 1) o většině z nich nevíme a tak nás to vůbec netrápí a 2) některé obzvlášť pitomé chyby nakonec vypadají jako velmi promyšlená taktika a důmyslný postup..:).

Jak se to projevilo u 1/2 M? Do poslední chvíle (jako už tradičně) jsem bojoval ve své hlavě, jestli jít vůbec závodil -- mám teď nějak na svůj vkus moc závodů --... jak moc rychle/pomalu běžet.. Ale protože jsem si na základě Davidovy rady koupil nový Garmin, věřil jsem, že "technika" zvítězí... tedy nad mým nadšením a nezkušenosti.. Óó jak bláhové to pomyšlení. Lama zůstane lamou..:)

Další chyba byla, že jsem na to šel patřičně vědecky. Na BŠMŠ mají na 1:30 napsané tempo 4:16 na km. Říkal jsem si, že můj osobáček má hodnotu 1:28:37, tedy asi 100s pod hranici 90 minut. Většinou na občerstvovačkách jdu kousek krokem, napiji se.. takže ztrácím nějaké vteřiny.. A teď (chybná) úvaha:)... 100/10=10, další dvě vteřiny tak plus minus na občerstvovací stanice a z toho mi vycházelo průměrných 4:04-4:06 na km, abych se maličko zlepšil.

Kde jsem přišel k tomu, že 1/2M má 10km, na to se mě neptejte..:). A tak si v klidu běžím, občas kouknu na hodinky, usmívám se, jak jsem to mazácky vymyslel, že se zase nijak na krev neženu, že budu držet přibližné tempo, ke konci zvolním..


Tedy původně mi David říkal, abych si nastavil na hodinkách panáčka, abych viděl, jestli běžím rychle nebo pomalu, ale to už je na mě příliš moc.. A tak jsem pohledem na hodinky odhadl, kdo asi tak běží podle mého tempa, a říkám.. aha růžové podkolenky.. tak běžím za nimy.. Pak hodinky ukazují, že ne, tak jsem zase přepřáhl "koně" a koukám.. ááá zapletený cop:)...

Moc hezky se mi běželo, až, až do 15 km, tam jsem totiž pohledem na hodinky zjistil, že uběhla teprve hodina od startu a to mě maličko zarazilo.. V hlavě mi to začalo trochu víc šrotovat a postupně jsem sčítal.. A došel jsem k tomu, že se mi rozbil Garmin. Fakt mě to v tu chvíli vytočilo, říkám si, před pár dny si to koupím a už to blbne!!! Takovej peněz to stálo..:).. ty satelity budiž, ale že ten čas to měří špatně.. to bych nečekal...Přece bych musel běžet výrazně usilovněji, vždyť to běžím na nějakých 1:25?... Maličko jsem zpomalil a hlídám hodinky, zkouším počítat 21-22.. a koukám, jestli je to vteřina na ciferníku! :). No málem jsem upadl:). pak jsem to naštěstí přestal řešil, a běžím dál...asi 400m před cílem mě dohání "soused", a říká, že máme skvělý čas, že by to mohlo být pod 1:25 -- ale nenechal jsem se vyprovokovat.. Za zatáčkou vidím displej s neuvěřitelnými čísly.. Zpomaluji.. sundávám čepici, mávám na všechny strany a téměř krokem rozvážného staříka vplouvám do cíle v čase

1:25:28 (v reálném je to ještě o 10s méně)..

A teď mi řekněte. Taková školácká chyba, že? Takovej kiks při výpočtu tempa. Toho je schopna akorát lama (i když je matematikem)... Ale jsou ty naše chyby skutečně vždy chybami?? :)

Proto bych chtěl poděkovat a zároveň se omluvit. Já za ten čas opravdu nemůžu.. Dovolím si vypůjčit omluvu od klasiků.. "Náš ústav se vám mými ústy co nejsrdečněji omlouvá za toto politování hodné nedopatření, k jakému dochází maximálně jednou (dvakrát, třikrát...) za deset let."

Běhu zdar, nadšení a ultra zvlášť! 12:)

PS. Na doplnění přikládám alespoň kousek svého kondiciogramu, i když...kdoví jestli  ..."přéčinou byla elektrónka E-13 z našeho podniko Katoda Olomóc..." :)...

Jaro je tady! :)

Jak jsem si v minulých dnech tak trochu stěžoval:), že jaro ne a ne přijít, natož aby přiběhlo a najednou je jaro tady u nás.. Stoprocentně!
1) Už od středečního rána jsou ve Stodůlkách slyšet ptáci, skoro tak hlasitě, jak ve známém hororu:), 2) teď jsem několikrát neběžel dvojsměrky a jel občas MHD, a tak vnímám, jak se to jaro kolem nás a v nás probouzí a hlásí... , i někteří dočasně "plonkoví" kamarádi jsou opět v páru...:)... prostě je JARO!!!

Snad i lidé se víc usmívají, asi nejlépe to bylo vidět při kolapsu metra B, kdy jsem se různými cestičkami snažil dostat pomocí autobusu nahoru do Stodůlek.

[Ano, dcera se mě taky ptala, co že jsem vyměkl:) a neběžel.. V polobotkách už to přeci umím:), tedy měl bych na sobě normální (těžký) bágl a bál jsem se, že si zničím zimní bundu a pod ní jsem měl jen obyčejné tričko s krátkým.. takže srabácky v autobuse]

Ale aspoň mě to přesvědčilo o jaru... Kolaps-nekolaps, tradičně jedu spokojen a usmívám se skoro stejně, jako když běžím... Autobus narvaný, lidi v něm slisovaní jako sardinky:). .. připomnělo mi to zážitek z cestování po povodních, kdy bylo náročné se dostat do vlaku přes most a dodnes živě vidím, jak mě jedna distingovaná dáma poprosila, jestli bych ji nenaštouchal do vagónu, protože nutně potřebuje do práce a ona sama nemá sílu se tam narvat:).... Něco podobného... Uvolněná atmosféra... Jeden mladík stojící (no mačkající se) kousek vedle mě si velmi užíval stísněný prostor autobusu, protože mu to podle všeho pomáhalo se lépe sblížit se svoji spolucestující :). A jak zjistil, že autobus míří na "Luka", tak začal veršovat .. "až kukačka zakuká".. a pak si vzpomněl, na veršovánky se jmény stanic metra a "něžnými" motivy (reklamní kampaň čokolády Milka z loňska?). Začal jsem mu hned fandit, jak řekl " Luka?.. Neboj se pohladit svého kluka:)..."

Fakt dobré otevření.. musel jsem se asi usmát ještě víc.. a on se zeptal.. nevzpomínáte si na ty "verše"? :) No jasně, že vzpomínám -- říkám si v duchu, já si pamatuji kdejakou kravinu:) -- ale neříkám, že si pod slovy verše představují něco trochu jiného... A on jestli nevím nějaké jiné vhodné místní pokračování... A tak jsem mu (nebo jim?) udělal radost, a přihodil další pokračování -- říkám "Stanice Hůrka.. Co takhle večeře, ty a tvá potvůrka? " :) :)

Prostě je jaro!

12:)

PS. I když vím, že doba poezie asi je dávno pryč, ale při své přípravě na závody a vnitřním bojem musím vzpomenout na Walt Whitmana a jeho Zpívání o sobě. Zejména 35. je moje oblíbená... Překlad of J.Vrchlického je kouzelný, ale na netu jsem českou verzi nenašel... (je to ta báseň o námořní bitvě, anglicky zde).. Příběh maličkého kapitána, který bojuje s potápějící se lodí, už jen s pár děly... všechno vypadá beznadějně.. ovšem on stále bojuje. Báseň končí, tak jak má...a pak se nám vzdali! :)

Tak ať vydržíme do úplného konce a nevzdáme se před tím, než sami zvítězíme.
Ať žije sobotní 1/2 PIM, užijme si to! Je jaro!

Co se děje? Aneb klín klínem (snad úspěšně) vytloukám...:)

Myslím, že jako tradiční "citlivka" vnímám tu dlouhou zimu víc, než by bylo rozumné... Asi to není tolik vedené jen tou nekončící zimou, ale nedostatkem slunce a i tím, jak se stále snažím věci dodělat a jak pořád věřím, že ještě maličko, jen maličko a staré nedodělky zmizí a budou jen průběžně průšvihy:)... ale trvá už to dlouho, moc dlouho...Připadá mi, že dostat se přes tohle bojovné období je stejné jako přeběhnout devatero hor a devatero údolí... přeskočit devatero říček a oběhnout devatero vesnic.. a stejně jako v pohádce věřím ve šťastné rozuzlení..

Jenže.. Jaro nepřichází, práci ne a ne dodělat.. Standardní motivační kruh nefunguje. :). Spřátelené blogy také bojují s depkou a malou či větší krizí.. Navíc mě v tuhle chvíli skvělé výkony silnějších a rychlejších kamarádů z modrého oddílu:) -- například Petra a Pavla, kteří závodí pořád pryč.. Petr snad každý víkend:) -- vůbec nemotivují... Tedy -- já nikdy nebyl zase tak moc "soutěživý" typ, ale spolu s tou únavou mají na mě skvělé výkony ostatních snad i opačný efekt. Rezignace, pocit si lehnout a spát.. přeneseně řečeno "vzdát" to svoje úsilí, závody neběžet.. někde se schovat, počkat dokud to nepřejde..:)

 V sobotu to bylo zatím asi nejsilnější. Ráno jsem vyběhl s Deri, aby ji nebylo líto, že spolu neběháme, svítilo občas i sluníčko, krásné ráno.. Po 9km ji vedu domů a jsem připraven vyběhnout na pokračování se spoluběžkyní... Ta to ovšem skrečovala.. a co já? Nakonec nikam neběžím, sundávám boty... A cítím únavu a rezignaci, téměř absenci jakékoliv radosti.. myšlenky, že jaro už nepřijde, že ty problematické věci nikdy nedodělám, že běhám jako úplná trouba, pomalu... prostě taková malá depka...:)

Ale pozor, jako velký propagátor MAŽERY (malé ženské radosti) mám vždycky něco v záloze... A tak jsem okamžitě začal sázet jahody. Připravil jsem políčko, natáhl fólii a přes 50 sazenic jahod jsem s láskou napíchal do země..Ještě "něco" zasel do skleníku něco do truhlíčků, plel a hrabal.. a hned další den po ránu vyběhl ven. Sám, bez ničeho, bez vody jen se záložní fidorkou... A zamířil jen tak za nosem. proběhl parkem do údolí a čekal, kam mě cesta povede... Musíš být pevný jak skála.. řekl jsem si a zamířil doprostřed "skal"...

Příprav se na ultra a na setkání s Gordym.. A tak jsem zamířil mezi kravské výběhy na cesty rozbité kopyty koní a krav... Jako správný tréning na Stína jsem volil místní "trailové" verze cest, což často při seběhu bylo o ústa či přímo o hubu..:). Nezapomínám na to, že jsem "duší žena" :) a mířím na Dívčí hrady... Hlavně od věci neutíkat a dokončovat.. A tak uzavírám propletené kolečko svého neplánovaného oběhu Prokopského údolí... V cíli přes 29km, pohodový běh, jen tak za humna, ani mi voda nechyběla a nesáhl jsem na fidorku..

 
 .. Nechci to zakřiknout...Já v té mapě vidím stojícího staříka o holi:)...Ale hlavně, když vybíhám z údolí, tak se cítím, jako když se člověk po delší době zhluboka nadechne, jako by někde ze stromu na mě padlo pár kapek té vzácné živé vody.. Ta úleva.. Věřím, že jsem jsem zpět.. Bude to ještě chvilku trvat, ještě promyslet, jak na 1/2M a Brdskou, ale hlavní požár je uhašen a mohu se zase víc těšit ze života  a  víc tu radost rozdávat kolem...

Heslo dne.. Ser na závody Honzo, běh zvítězí!!!! :)

Běhu zdar, ultra zvlášť! 12:)
PS. Když jsem se zeptal magické osmičky, jestli to dopadne dobře.. odpověděla.. "To si piš!"

Tento způsob jara, zda se mi poněkud podivný... aneb lama stale zůstávám!:)

Už o víkendu jsem se rozhodl (!) -- tedy kam já na ty nápady chodím?? -- že budu vítat jaro. A že zima nezima, vyběhnu bez bundy, dlouhý rukáv, přes něj krátký v žluto-zelených či žlutých barvách.. prostě vítat jaro. Zima, no však jste to jistě poznali sami.. jak v sovětském filmu, či jak v zadnici umrzlého polárního badatele:). Na pláních kolem Prokopského údolí a kolem výběhů pro dobytek jsem promrzl až na kost. Ale zase jaro jsem vítal o 106.:)

Možná až moc... Ještě, že jsem neběžel domů zadem.. ještě že tak!!! Týdenní kilometry se zastavily těsně na značce 119km a to je varování! Málem tam byla 120 a to jak říkala mnohokrát Leona to se blbne.. nesmí se běhat (přesně) 120, jinak se blbne!:)

Taky mě to hned při pondělku málem vytrestalo! Ráno jsem doprovázel Advida, který u nás přespal po maratónu, na metro a tak jsem neběžel do práce, v batůžku si nesl věci na zpáteční běh.. ale... to nejdůležitější.. tedy ne berlu mrazilku:), ale běžecké boty jsem já, hlava děravá nechal doma.. Jak jsem to zjistil v práci, tak jsem posmutněl. Začátek týdne v ohrožení? Co dělat?, jak už se ptal V.I. Lenin? :) Nic jiného mě nenapadlo a tak jsem běžel domů v polobotkách..:). Pravda, nebyly to právé lakýrky, měly pevnou gunu, ale naprosto neohebnou.. Luboš mě před cestou povzbuzoval slovy, vzpomeň si, v čem jsi běhal na vojně, Zátopek běhal v kanadách, v nejhorším se zuješ :))

Byl to zajímavý zážitek, těch 15km domů, uvědomil jsem si, že mi na tom mém pobíhání opravdu záleží natolik, že jsem ochoten běžet v šílených botách, klidně se odřít a dokonce (vážně) uvažuji o tom, že třeba zbytek cesty doběhnu v ponožkách??? :) No to je závislost, jak vystřižená.. to snad nemůžu nikomu ze svých blízkých ani říci. Kdyby se to dozvěděla moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko, tak ... i když vlastně.. za těch 23 let už asi ví, co se ode mě dá čekat.. tedy úplně všechno:)!! Ale zase i ženské časopisy (=Ona dnes) píší ódy na praštěný lidi, že prý se s nimi dobře žije..tak snad jsem v bezpečí..:)

Myslím, že mě tenhle zážitek zase dostatečně povzbudil v mém úsilí.. i když.. Slunka málo, práce hodně, řeším věci, které připomínají kávovou sedlinu..:). Prostě nejde to vždy jednoduše, ale věřím, že vytrvalost a ultra v nás.. nakonec zvítězí nad leností a pohodlností a určitou drobnou nepřízní osudu..

Všemu zdar! Bláznivostem a ultra zvlášť! 12:)

Pravděpodobnost kolem a šance pro nás:)

Jak jsemsi tu minule udělal poznámku o statistice, bylo by chybou vynechat její dvojče - pravděpodobnost. Obojí jsem pět let pilně studoval, mám na to dokonce i papíry a tituly:), ale pochopil jsem celý problém až později. Náhodně procesy jsou skvělá intelektuální záležitost, ale v běžném životě náhoda moc neexistuje:).

Myslím, že mi to krátce po studiích osvětlila jedna blondýna:). Tedy, abyste si nemysleli něco nepatřičného... Přiseděl jsem na jedné zkoušce z pravděpodobnosti jako mladý asistent a jedna ze studentek zoufale bojovala o zkoušku. Bylo nám jasné, že jaksi "teoreticky" věci snad zvládá, ovšem prakticky o tom nemá ani páru:). Můj starší kolega, profesor, byl správně bodrý a povídá, ... dobře, dobře, paní kolegyně. Udělejme to jinak, jak byste vysvětlila a spočítala pravděpodobnost, že z balíčku 32 karet vytáhnu červeného krále? Blondýnka se zamyslela jen chviličku a odpověděla...1/2. Buď ho vytáhnu, nebo ne :)

Ta odpověď mě tehdy dostala, myslím, že po bojích tu zkoušku snad i získala:)... ale až později jsem pochopil, že vlastně měla svým způsobem neuvěřitelnou pravdu. V běžném životě kombinatorické hrátky neplatí. A člověk zjišťuje, že jevy s nulovou pravděpodobností nastávají nejčastěji..

Uvažujte a počítejte se mnou.. Jaká je pravděpodobnost, že 46 letý tlustý chlápek se změní natolik, že začne běhat a vydrží u toho... nejen, že zhubne, ale nalezne zálibu v dlouhých bězích, maratónech a dokonce pošilhává po ultra v horách? Nula nula nic.. velmi slušné řečeno:)

Stejně tak se mohu ptát, jaká je šance, že potkám svého oblíbeného Gordyho (zakladatele tradice Western States a jednoho z velkých propagátorů ultra?)? Nula nula houbec, protože bych se nejdříve musel dostat do loterie na Western States a věřit, že on v té době ještě WS100 poběží...No a vida... WS100 nám sice (celkem pochopitelně) nevyšlo, ale Stín mi píše... "Viděl's seznam účastníků na Zane Grey 50 M ??? [písmeno H je skvěle zastoupené týmem Los a Lamos a jeden maník z Prahy 5 dělá dokonce i mezinárodní účast:)] Otevřu seznam a nevěřím svým očím... Gordy, charismatický "stařík" Gordy Ainsleigh... tam je!!!!"

Mám neskutečnou radost. Je to opět signál, že pravděpodobnost je vždy 1/2 polovina, buď to vyjde nebo ne:), ale pokud v něco věříme a jdeme, případně tomu maličko i popoběhneme naproti.. tak ta naše šance hranici téměř s jistotou..

Abych to správně ukončil. Nic není náhoda. Dneska mi psal Ivan o Pascalovi, že ho zaujal jeho pozitivní přístup..Tzv. Pascalova sázka. Pascal tvrdil, že je vždy lepší „sázka“ věřit, že Bůh existuje, protože očekávaná hodnota, kterou je možné z víry, že Bůh existuje, získat je vždy vyšší než očekávaná hodnota vyplývající z toho, že tomu člověk nevěří.
Můžeme to použít na všechny směry.. a svoji sázkou se snažit dokázat, že víra v existenci v našich "zázraku" a "štěstí" je výhodnější než nedůvěra, než skepse a pasivita....

Tak je potřeba věřit.. Ať už je to jednoduché, třeba že konečně přijde jaro... nebo složitějsí. Třeba víra v něco, co se i bojíme vyslovit... JE TO V HLAVĚ! A je potřeba v to věřit.

Všemu zdar, nemožnostem, kamarádům a ultra, zvlášť! 12:)
PS. Stín tomu tradičně dal korunu..Povídá, když nám to jen trochu půjde, Gordyho předběhneme za svítání. Vem si foták, vyfotím vás spolu..:). Co k tomu dodat? Hergot, to bude zase vejlet!!!! :)

PPS. Advid mi navíc udělal skvělý obrázek. Díky.

Běh pro něco, s něčím, s někým ... ale taky odněkud někam!

Inspirovala mě kdysi Nikie, která v našich kruzích termín běhu pro něco zavedla a od té doby se snažím často neběhat jen tak "jalově":), ale při běhu něco zařizovat, obíhat banky/úřady, něco někam donést, přinést... Nikie sice původně běhala pro cigarety k pumpě, ale pak z ní vypadlo, že je to pro tchyni:) a tak jsem pochopil ty hluboké souvislosti, kdy běžec vlastně může dělat "užitečnou" věc, i když běhá pro cigarety:).

V pondělí při běhu do práce nesu trekove hole pro DH, aby si vyzkoušel Kůtkovu metodu a mohl rehabilitovat.. po cestě v ranním dešti zjišťuju, že běžet s neobvyklým předmětem je něco jako sociální lubrikant:), řada lidí se s vámi dává do řeči (kde máš lyže, ty vole? :), ale i normální souputníci, bikeři, které potkávám celou zimu toho využívají k prohození pár slov..

Jeden mě dostal, povídá.. "koukám pozorně, zima končí, abych si zapamatoval ty "skalní":), brzo se vyrojí spousta kolařů i běžců a já si chci pamatovat těch pár "bláznů", co tu běhají za každého počasí, v zimě, v dešti... No ty jsi nepřehlédnutelnej:)"

Tak odpovídám, že mě to sice potěšilo, ale že bych vůbec ty nově se objevující bikery a běžce nijak neshazoval, naopak.. dá se čekat že se z nich zase několik zařadí do skupiny "skalních" a budeme se s nimi zdravit až nám napadne sníh nebo budou padat trakaře.:)

.. Přeci každý z nás je jednou začátečník, jednou to opatrně zkouší.. raději v teplém a v příjemnějším počasí... aby tomu pak podlehl, naprosto nekompromisně a nekontrolovaně.. no první láska hadr!

A perlička na závěr... ta debata s dělníky v údolí měla v úterý nádherné pokračování... Napadlo šíleně mokrého sněhu a když v tom bílém marastu kolem běžím po ránu, tak si rozpomenou.. a říkají.. ten svinec, to je určitě, kvůli těm "hůlkám a (chybějícím) lyžím" že včerejška.:)")... Co neseš dneska? ..Povídám, sazenice jahod... No to by snad mohlo pomoci:), kdo to má furt uklízet..:)

... běžím navečer zpátky a hlahol! Ono to fakt pomohlo.. sníh povětšinou roztál.. Dostávám základní upozornění.. S téma hůlkama už tady kolem ale neběhej!!!:)A tak musím počkat, až se oteplí...


 MSF! Ať se nám dobře a vesele běhá..12:)

Pozvednout průměr

Rok 2013 je totiž mezinárodním rokem statistiky (kdybyste to náhodou nevěděli) a během pár kliknutí najdete z různých databázi a přehledů neuvěřitelné statistiky a porovnání. Například, že si průměrný Čech vydělá na pivo za 7 minut (držíme skvěle 2.místo na světě za Američany, kterým to trvá průměrně 5 minut), průměrně 3x týdně sportujeme (víc než průměrný politik), ... různí vykladači vám řeknou rychlý závěr, že průměrný Čech je údajně nespokojený tlouštík, který se má dobře:)...

Proč to říkám, zastavil se u mě rozčilený kamarád, který četl poslední číslo tuším Ekonoma, kde jsou přehršle různých statistik charakterizujících průměrného Čecha. Kolik vydělává peněz, kolikrát sportuje, jakou má zdatnost, kolikrát se měsíčně oddává  sexu.... atd... zrovna jsem doběhl do práce. [natěšený z ranního pobíhání]  Můj známý (matematik) rozčileně vykřikoval, " No to by mě zajímalo, kdo si užívá na můj "účet!!! "..:). "Ty jsi zhubnul, určitě ty kila mám od tebe! ...:)... A je mi jasný, že ty a tvoji kamarádi určitě běháte "na mě", což mě pěkně s*re. "Doufám, že tím to končí! Ne že i ten váš sex je vlastně můj!":). "Navíc v lednu a únoru byl slunečný svit výrazně pod dlouhodobými průměry, zvýšil se počet sebevražd..Jsem z toho všeho v depresi!"

Povídám, no a co pro to děláš?:) Když pár hodin svítí sluníčko, tak jedeš domů metrem nebo ležíš doma.. To já si radši přehodím práci, nebo odpočinu až potom a běžím sluneční svit "lapat" ven:). Vykašli se na to. Daleko nejlepší než hledat "toho, kdo běhá, oddává se "radovánkám" na "tvůj" účet, je jít (běžet) tomu naproti:)!. Prostě když ti vadí tvoje čísla, tak se do toho opři, běhej, sportuj, xxx:), ... prostě a jednoduše -- POZVEDNI PRŮMĚR! :)

A jak jsem to řekl, tak jsem si uvědomil, že vlastně jsem si tím vyslovil svoji skrytou mantru posledních let.. Pozvednout průměr!:)

A tak do toho!! Jak tradičně přejí optimističtí statistikové. Ať se nám daří průměrně. Líp než dříve a hůř než v budoucnu! Pozvedněme naše průměry!

Všemu zdar! Ultra zvlášť!

12:)


PS. Jak to máte vy? Jak vnímáte statistiky a údaje z novin...nebo něco si vedete/sledujete sami?

Mentální trenažér :)

Když jsem se připravoval na svoji první "ultra", na Brdskou stezku v roce 2010, dělal jsem na tehdejší dobu pěkné šílenosti.. Začal jsem běhat výrazně větší objemy, řekněme kolem 85-100km týdně s tím, že dlouhý běh postupně narůstal až k úrovni maratonu. Byly ale silné mrazy a když jsem se ptal ultráka, jak to mám naběhat, řekl, no můžeš klidně na běhátku. To tě navíc posílí i mentálně, protože kdykoliv můžeš běh ukončit, vypnout pás a slézt. Nemusíš odnikud "dobíhat".  Mohu potvrdit, že to byla rada nad zlato. Jednou jsem dokonce běžel na běhátku i 36 km bez jakékoliv muziky a musím říci, že to zocelení skutečně stálo za to... :)

Mám velkou pokoru k tomu, co jsem si naplánoval, počínaje ZG (dal jsem si na blog počítadlo) a konče Leadville (už to dokážu říci, což je velký pokrok). Ale nemám moc zkušeností s opravdu těžkými ultra. Nevím, co se mnou udělá, neznám svoji reakci na to, až si budu myslet, že opravdu "není z čeho brát", co když po část závodu nebudu schopen vůbec jíst? Jak se na to mentálně i jinak připravit, abych byl platným členem ultra-dvojice Los a Lamos?

Nápad přišel jako blesk z čistého nebe. Čistící třídenní kůra s během. Prostě nejíst, pít tradičně jen vodu a čaj a běhat při tom, asi (určitě) pomaleji, asi (určitě) úporněji, ale ty tři dny to absolvovat. Kdy jindy než teď? Snad poslední záchvěvy zimy tento trochu šílený experiment činí ještě maličko náročnějším, dnešní datum 12.3 vytváří nádhernou postupku s mojí oblíbenou 12, symbolika jako hrom. Jako vedlejší produkt udělám jarní "očistu" a nastartuji zase trochu jiný styl stravování. Navíc je to bezpečné a zároveň mentálně náročné. Stejně jako se dá snadno kdykoliv slézt s běhátka, tady se člověk kdykoliv může najíst a odpočívat.

Včera jsem si poslechl dva chlápky jak v jedné radiokavárně vyprávějí o ultra. Hlavně ten jeden (BS) :), říká, že ultra je především o hlavě a jak moc tomu chcete dát. Věřím že moc.

Našim kamárádům a šílenostem v nás -- zdar!! 12:)

PS. Je  večer 13.3 a během cesty domů jsem musel svoji hladovou misi ukončit:). Prostě mi všechno "došlo", mžitky před očima, šílená zima, únava... a tak jsem volil mezi tím jestli se najíst a zkusit to doběhnout:) nebo se nenajíst a (možná) dojet totálně zmrzlej metrem. (kombinaci najíst se a jet metrem jsem dopředu vyřadil).
Zajímavá zkušenost... pochopitelně jsem se rozhodl pro běh a koupil jsem si 2x gumové medvídky, postupně se znova "narodil" a vstal z popela a při běhu jsem je jedl:), domů doběhl už v pořádku a dokonce v normálním čase:)...
Musím říci, že i když to vše proběhlo poněkud jinak než jsem si původně plánoval:), tak to určitě splnilo veškerá očekávání...
   1) zase se potvrdilo, že můžu i když už nemůžu:),
   2) poznal jsem, kdy mám opravdu dost a dokázal nejít přes závit:)
   3) zažil neuvěřitelný návrat.. ukazující, že nikdy nic není ztraceno
Takže mám velkou radost, na kontě 75 a těším se, že dneska s Deri zase popoběhneme.. Dlužím jí nějaký pěkný "venčení".

Já, mé lepší já a Deri

 Asi bych měl místo Deri napsat její plně jméno (Derivace), aby byla matematicky zaměřeným jasnější její úloha v mém psychickém prostoru. Musím se přiznat, jak jsem často s výše jmenovanou spoluběžkyní, mluvím nahlas a trpím jistým druhém samomluvy. Tedy, znalci pochopí... Při běhu na mě Deri kouká takovým tím vlahým oddaným pohledem, jestli si dobře všímám, jak krásné běží.. A protože jsem sám rád chválený:), tak ji povzbuzuji a říkám, jak krásně běží, jak nám to jde, kudy poběžíme, který kopec vezmeme zleva/zprava a kudy se budeme vracet..:), jak je to krásné, že se zase po dlouhých dnech ukázalo sluníčko...


A ona oddaně kouká, běží vedle mě a velmi často místo na cestu kouká na mě (já na ní) a už několikrát letěla pěkně po hubě:), ale to ji od jejího stylu běhu vůbec neodradilo. Navíc její důvěra ve mě, jak tak běžíme (a ona je snadným terčem pro velké a často agresivnější psy) -- že já ji ochráním, ta důvěra je zavazující. Nejhezčí zážitek je ještě relativně čerstvý, vyběhli jsme kopeček a běžíme po "hrázi", když v tom slyším útočné štěkání a dusot za námi, jak se žene velké psisko (boxer). Deri kouká, co já.. Jak tak běží cizí pes kolem, aby zezadu skočil na Deri, tak mi jen tak (nesportovně) vybočí noha a psisko přes ní udělá asi sedm kotrmelců dolů z hráze a dole kouká... jako vyoraná myš, jak se to stalo???... a my mezitím stoupáme už nahoru kopcem a já využívám příkladu a hned Deri poučuji "vidíš Derinko, jak je důležité se dívat pořádně na cestu??:)"... a Deri vděčně poslouchá, asi si zase myslí, že ji (zaslouženě) chválím..:)

Nevím, jestli se vám to také občas nestává, ale mně v poslední době se už po několikáté stalo, že dřívější "rozmluvy" v hlavě a práce s myslí:) se někdy bohužel dostanou i do slyšitelného pásma pro ostatní lidí. Možná je to tím, jak pořád mluvím na Deri, nebo jestli jsem si to nezpůsobil tím, jak jsem jednou běžel 120km týdne?? [Leona mi totiž řekla, že někde četla, že ten kdo běhá 120km týdne by mohl zblbnout. Stalo se mi to jen jednou. Od té doby si na to dávám pozor a snažím se 120 vyhýbat. Chápu to správně, že 119, 125, 130 všechno je bezpečný, ale 120 se poctivě vyhýbám:)]

No co se mi stalo... Běžím si nastavované kopce (už sám, Deri odmítla jít i na chvilku (mrcha líná)) a samozřejmě v duchu řeším, že už bych měl být doma, začít něco dělat, uklidit, uvařit:) [jsem mimořádně tento víkend sám se synem], něco spočítat do práce... prostě mé "já" si hledá výmluvy jak už běžet domů... A tak se odvíjí následující rozhovor..

Já: "Tak poslední kopec a domů.."
Mé lepší já: "Co blbneš, vždyť se nic neděje... Jak chceš natrénovat na delší štreky se Stínem v kopcích? "
Já: "Ale vždyť už to bude dneska podruhé, ať to udržíme mimo 120"...
...
Nevšimnu si v zaujetí, že stoupám kolem zatáčky, kde na lavičce odpočívají dva turisté. Koukají na mě zaraženě a jeden mi říká, asi jste "kolegovi" utekl, za vámi už není...:). .. Jjo, chlapci nemají zkušenosti s blázny, mysleli si, že mluvím za sebe na spoluběžce:), .. naštěstí reaguji rychle a povídám.. Vidíte, já si tady honím plíce, přesvědčuji ho ať to se mnou ještě vyběhne a on to už zatočil domů!! Srab je to!!!! :)

A oni tak pokývali hlavou, nevím, co si mysleli... ale o to nejde! Ten kopec jsem dal ale ještě jednou a pak vyrazil ještě k Dívčím hradům, ať je to na 1/2M ... Musím si sakra dávat pozor, co to melu:), ale smál jsem se tomu celou cestu domů..

Naším bojům a vítězstvím zdar! 12:)

K10, den rekordu a zážitků

Jarní otvírák je zdárně za námi, ale že to byl krásný den! Potkal jsem tam tolik známých (i dosud neznámých), až jsem se divil. Snad jen moji příbuzní z Hradce chyběli, jinak všichni!:). Tradičně zážitkový den od výstupu z autobusu. Rychle převlečený se už chystám vyrazit ven, že se maličko, ale opravdu pozvolna rozhýbu, když tu narazím do Davida D., který dělá vodiče na 40minut a zoufale se mě ptá, jestli nemám telefon na Michala V. (vodiče na 50minut), u kterého má nabíječku na svého garmina a abych mu pomohl se s Michalem sejít, start za necelou hodinu..

Voláme. .. "Kde jsi?" ... "Někde kousek od startu.. v autě!!!"... No nezlobte se na mě, ale kdybych nevěděl, co Michal studoval za školu, řekl bych matfyz!:) Naprosto správná odpověď, ale úplně na.. no však víte..

Začnu odjinud. "Povídám, kde asi?" "On běžte asi doprava, doleva, nebo rovně, jak jezdí autobus.. Tam už mě uvidíte."..Sice jsem od přírody šílený optimista, ale po takovéhle navigaci by v setkaní věřil asi málokdo:). A tak za chvíli volám zase, že jako hra je to naprosto skvělý a nepřekonatelný, ale aby aspoň naznačil víc.. povídá, "jsem u další zastávky autobusu.." .. víte kolik je ve Kbelích různých zastávek autobusu??? .. Ptám se na ulici. on že tam žádná není!!:), nakonec, že prý Toužimská, na ní jsme, ale je podle GPS dost dlouhá, a tak ho prosím o další nápovědu, jestli by třeba neřekl číslo nějakého baráku, nabízí mi jméno firmy (ať si to najdu na internetu -- on to fakt pojal jako hru na schovávanou kombinovanou s geo catching). Říkám mu neblbni, řekni nám nějaké popisné číslo... a on že ten barák žádné nemá!!! :)

Protože jsem trpělivý, říkám, že to nevadí, třeba ten sousední... jeho odpověď mě málem srazila na zem "1424" (!!). Povídám, modrý číslo, ty v*le, ne čevený!! Orientační ne popisný... Další pokus "modrá 1247F" ... Říkám, že si že mě fakt dělá legraci. David vedle mě je na "mrtvici"), nakonec z Michala vypadlo číslo "23" a tak jsme ho našli..Jinak je tam ještě teď!:). Fakt doslova na poslední chvíli, asi 20 minut před startem, hodinky se nabít nestačí ani náhodou a tak Michalovi pomáhá nezištně Petr S. (bubo) se svým garminem.

Zážitek jak noha:), ještě teď se směju, ale vlastně díky tomu nebyl čas se ani pořádně nervovat, ani se rozběhat a tak se při klusu na start ptám Davida, jak to poběží jako vodič a on že pomalu:), rozumně, jak se má na 40 minut... Přemýšlím, že bych zkusil běžet s ním a tak se ještě ujišťuji, jestli je to moudré. Dostávám zlatou odpověď. No když to nedáš, aspoň budeš mít rychlej začátek a ten konec, to už se nějak urveš:).

Než se stačím hlouběji zamyslet nad tímhle přístupem a navrhovanou strategií, už jsou narvaný koridory, rychle házím bágl do auta k Petrovi a jdu na start. Pár řad před sebou vidím Davidovu oranžovou paruku, Davida K., kterého se mám držet... hromadu známých..odstartovalo 5km, nahrnulo se přede mě ještě víc lidí a najednou je tu výstřel a všichni běží, jak kdyby za námi hořelo. Žádnou strategii nemám (jako vždycky), celou zimu jsem běhal tak v rozmezí 5:30-6:30km, pomalu, ale poctivě -- zase těch km se pár nahledalo..A teď bych to měl běžet stabilně pod 4 minuty?? David řekl napálit, tak jsem to napálil:), asi na 2 km dobíhám Davida, který má zádech jasné napsané číslo 40:00, na 4km předbíhám v mírném kopečku Davida K. Proti svému zvyku nezpomaluji a snažím se běžet, co to (v rámci možností) jde.. vím, že určitě odpadnu:), budu se ve druhé půlce šetřit (taky že ano), ale teď je potřeba spořit čas..

Mezi námi, nic si nepamatuji, jen, že když už bylo nejhůř, slyšel jsem za sebou vykřikovat Davida, jak jim to dobře běží, že mají 6s k dobru... a to mě vždycky nějak postrčilo. Ultrák měl pravdu, že David dotáhne do cíle i babičku s holí, když se mu dostane do spárů:). Probíhám tunelem, cílová rovinka a tak zpomaluji a užívám si to..:) :).. teď už mě David nedoběhne..

39:25. Rána do vazu. O minutu lepší než čas na dráze, o 1.5 minuty lepší než loňské Kbely.

Ted už se různé zdravím a vítám další kamarády a známé v cíli.. všichni usměvaví, spokojeni nadšení, vzájemně si gratulujeme, tak jako tak je k čemu. První opravdu jarní desítka je za námi.. AŤ ŽIJí KBELY!!!

Mimochodem, pro ty, kteří mě zase viděli na živo nebo na digiho fotkách dodávám.. Ano, běžel jsem zase navlečenej jako "pumpa":), zase jsem měl bundu kolem pasu, jako když holky běží ze školy domů.
Bál jsem se, aby mě neofouklo:), potom Stín řekl, že mám běhat teple oblečený, ať jsem připraven na ZG:) a navíc... Když už mám ten statut podivína, tak bych ho měl držet, ne?:)

VSEMU ZDAR! Kamarádům, sluníčku, běhu a ultra zvlášť!

PS. Velkou radost mi udělaly vaše vzkazy/sms, blahopřání. Fakt moc díky. Tradičně to rozštípl Stín se slovy "Podle učebnic je tvůj trénink úplně debilní. podle mne je přesně to co potřebuješ :))) ... protože je to to co chceš. a stejně se zlepšuješ, rok od roku, i když ti táhne na padesátku..."

Chvála K

K je v mém pohledu na běhání naprosto Klíčové:). Vždyť mojí Kotvou je Kupa Kilometrů naběhaná často během pravidelného Komutování (jak znalci říkají přesunům do práce a z práce).

Ale hlavně Konzistentně (tedy dávám přednost co nejvíce opakovaným výběhům místo jednoho heroického tréninku). Nemám moc rád Klopotné intervalové běhy, ale Kopce jsem si nakonec i oblíbil a když je nemám, tak si je i nastavím..:)

Vždyť všechny podstatně vrcholy začínají na K.. Horolezci by hned řekli K2 ... a proto se těším na K10 (civilně zvanou Kbelskou 10). Myslím, že bych ji měl běžet stylově, co nejdéle se udržet u Davida K. (!) a zkusit třeba i pokořit tu K***vskou :) 40minutovou hranici.. Ale Kdeže... budu se radovat z tak jako tak.:)

Hlavně ne Klopýtat, ne Kulhat, ne Kouřit, nijak ne Kalkulovat, ne Kňučet ani ne Kňourat, vyhnout se Kolizím, nebát se Konkurence, v závěru nebýt Kaput ani KO... nedbat na Kibice ale hlavně mít Kuráž, být v dobré Kondici, povzbuzovat Kamarády, běžet Krásně, proběhnout správně Kontroly, spálit všechny Kalorie, překonat všechny Krize, a běžet, běžet ... až do Konce!!!!

Možná budu zase Komický, ale K10 je K10.. Kurňa! :)

K zdar, Kamarádům zvláśť! 12:)

PS. Kamarádi, v zimě jsem dělal všechny možné běžecké K*k*tiny, jen ne trénoval rychlost a závodění. Ale nevymlouvám se. Udělal jsem maximum. Budu se snažit držet klubové barvy vysoko, startuji za tým ithinkbeer.com a pochopitelně za lamí část naší dvojky Los a Lamos:)... Nedám se (sám sobě) lacino:).

Jak jsem (se) špatně namazal a jak jsem si "užíval"

V úterý jsem špatně namazal -- tedy skoro jako na běžkách.. lepil se mi sníh zespoda pod patou (nevhodně zvolených) běžeckých bot. V úterý totiž začal padat čerstvý sníh a já měl před sebou představu dvojsměrky. Z pondělí byly venku moje silniční Mizuna a tak jsem do nich bezmyšlenkovitě vklouzl a vyrazil [nevím jestli víte/znáte, ale Mizuno podkova pod patou je na silnici skvělá, ale mimo silnici úplně pitomá? Přesně se do ní vejdou a zapadnou silniční kameny, borová šiška.. a tak]. Za malou chvíli jsem byl jako na běžkách když se špatně namaže -- pod patou vždy kopec lepivého sněhu, co chvíli zastavím, oklepu a zase běžím dál..

Při seběhu z Barandovského mostu jsem si neuvědomil, že vlastně nemám podrážku a jak jsem se vyhýbal jednomu pejskovi, tak jsem s sebou pěkně majznul. Jeho panička koukala, co se děje a já na vysvětlenou dodávám, že jsem "špatně namazal", což ji rozesmálo a vtipně odpověděla, že podle toho, jak jsem sebou rychle plácnul, tak jsem spíš namazal až moc..:). No hlavně že neřekla, že jsem se namazal moc..:)

Ale za chvíli mi otrnulo.. běžím po nábřeží a už jsem (tedy věřil jsem tomu) získal určitý grif.. pár kroků běžím a pak patou posunu po zemí, čímž odřu lepicí se sníh.. když už mi to šlo úplně nejlépe, tak běžím kolem Žlutých lázní, kde -- jako na potvoru -- se zase vyhýbám pomalu jdoucímu psisku s pěknou paničkou. A jak jsem tak praktikoval ladné otírání pat, tak jsem to asi přehnal, smekl jsem se po patě, noty vyletěly svorně nahoru a já dopadl úplně natvrdo na měkkou část zad.:). Co myslíte? nějaká úcta ke "stáří"? :).. Kdepak smála se mi a prý co dělám? [Tyhle otázky miluju!:)]... Protože jsme byli před Žlutými lázněmi, tak mi to sepnulo a povídám.. Co by? Nic.. normální lázeňský švihák.. Jak vidím lázně a pěknou ženskou, tak s sebou švihnu!:)

Aby to nebylo jednoduché, tak mi středa nevyšla na běhání a ve čtvrtek jsem byl od 4 ráno služebně mimo. Večer při návratu že služebky jsme s Deri tak nějak "zoufale" běželi na louku a zpět (10km) s tím, že si na pátek beru dovolenou a poběžím třeba někam dál..
Původně s Lubošem naplánovaný spartakiádní běh na Karlštejn jsem kvůli velkému mrazu a Lubošovo práci nakonec přesunul na jindy a tak ve čtvrtek večer mi povídá moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko... "To se budeš divit, jaká jsem hodná! Když máš zítra to volno, tak jsem ti domluvila na chirurgii, že se ti "podívají" (!!! :) ) na ten tvůj natrhlý nehet na palci. Udělají to hned, nebudeš muset čekat!!!"... :)

No řekněte sami, dá se tomu odolat? Taková protekce:), budou mi ubližovat hned! Už tam běžím!!! Nemůžu se dočkat!!! :)

[Tedy nevím, kde se bere to obecné povědomí, že běžci a pobíhači delších tratí jsou vlastně masochisté a nemohou žádnou takovou příležitost minout:)]..

Původně jsem si naplánoval, že si radši v pátek po ránu půjdu aspoň na chvíli zaběhat, ale byl jsem vyveden z omylu, že je potřeba tam být relativně brzo, příští týden má paní doktorka volno/prázdniny tak abych o "to" nepřišel!! :)...

Tož ja, abych o to nepřišel:). Původně jsem byl chlácholen, jako že mi to "odstřihnou".. asi podobný trik jako u malých děti, .."pan doktor se ti jenom na ten zoubek koukne"..:).. jasně, že se koukne, ale maminka už neříká, že před ho tím koukáním vytrhne:)... Tady se také stříhalo, ale až po té, co mi ten nehet vytrhli.:)

Ale jo.. nehet a já jsme oddělení, asi nejhorší a nejnepříjemnější je to umrtvení (pořád nevím, proč se tomu říká umrtvení) bolí to i teď, ale ne víc než nehty po Silvě. Tak se jdu obléci a zkusit to maličko rozběhat..:)

Všemu zdar, ultra zvlášť! Naším zážitkům, našemu úsilí a ať s námi zůstává radost!

12:)
PS. Jak žijeme v té pospolitosti, tak teď čtu v iDnes, že budoucí prezident se motá, protože má zanícený palec na palci (doporučuji přečíst diskusi)!! To mi hned připomnělo naše bohatýrské popíjení v mládí, když jeden můj kamarád bujaře vykřikoval. "ožerem se, až nám slezou nehty na nohou"! :)... Už toho alkoholu tolik nevydržím, tak mi s těmi nehty museli lékaři pomoci, zato jak čtu, budoucí pan prezident je jiná liga.:)

Doba je nesmírně dynamická...

... a všechno se každou chvíli mění. Ze skvělého se stává průměr, aby se z průměru stal v daných podmínkách skvělý výsledek... jestli tohle není ten pravý trénink na ultra? :) Budu se muset zeptat zkušených...Ale aspoň já to tak beru.:)

Minulý týden jsem z pracovních a rodinných důvodů vynechal pondělí a úterý a propadal jsem malému zoufalství:) a kilometrománii:), nakonec i s drobným odpočinkem jsem zakončil se skvělými 92km... kdo by to byl tehdy ve středu ráno řekl, že?:). To zase tento týden jsem měl impozantní začátek a výrazně horší konec. Pondělí a úterý dvojsměrky a tak v úterý večer mi svítí na počítači 62km a nádherné pocity. Ve středu až večerní běh, zato relativně svižně se sousedem a rázem 77 a nádherný čísla..Jenže mi vypadl čtvrtek a pátek:) a jakoby se o mě pokoušely nějaké vážně mužské choroby, že by rýmička? Možná i boleníčko v krčku?

V tu chvíli si musím vzpomenout na svého oblíbeného Saturnina a připomenout si, že nejhorší zapomnětlivost je, když se zapomeneme radovat že života.. "Prožíváme-li delší dobu idylu, přestaneme ji vnímat a osud by nám prokázal neocenitelnou službu, kdyby nás popadl za límec a vyhodil dočasně na mráz. Pak bychom nevzpomínali na to, že kamna trochu kouřila, nýbrž na to, že hřála. A na to, že bylo ostatně v naší moci aby jenom hřála."

Přesně tak.. vždyť já v té idyle (ťuk-ťuk) žiji pořád.. Například ta úterní dvojsměrka byla naprosto luxusní... Sice jsem se zdržel déle v práci, ale s čelovkou a v padajim sněhu je cesta z centra Prahy do Stodůlek obzvlášť malebná... Světla a pouličních lamp postupně ubývá a sněhu a ticha přibývá..

 

Ve čtvrtek jsem si užíval setkání s běžci v restauračním zařízení, a tam jsem si uvědomil, jaký jsem vlastně padouch:). Jak už se tak bavíme o všem možném, došla řeč i na nepřítomného externího "člena" modré buňky, na Běžícího Stína. Nadšeně jsem kamarádům vyprávěl, co mi zrovna napsal a viděl jsem v jejich očích, že jsem vlastně pěkný mizera:) -- no jako když nějaký lump bere dětem hračky... "Tak chudák BS nemá čas na psaní blogu a ty ho otravuješ a on ti píše dlouhé maily???" :) ... "Nebylo by jaksi lepší, kdyby ti psal jen krátce a radši psal na blog i pro nás?? "...:)

Abych to trochu odčinil, tak sem plácnu pro potěchu aspoň kousek z dopisu BS a jeho reakce na mé nastavované kopce a přípravu na Zane Grey..

... a ten tvůj veverčí trénink :))) ... rozhodně si z toho nic nedělej ...kopců na ZG je hafo, ale nejdelší jsou jenom dva. První je hned po startu,to půjdem pěšky na posledním místě. než se výškrábem nahoru začne svítat a my "předběhneme" tak asi 8 lidí, kteří se zapomněli vyčurat nebo si šlápli na tkaničku od bot. Druhý nejvyšší kopec je taková šílená jehla asi někde po 60km, ale i pěšky a v podroušeném stavu to trvá jen 9 minut se vyškrábat nahoru. To je dost rozdíl proti třeba našemu Jemezu, kdy slavné "Caballo" bylo 50 krušných minut stoupání mezi 10-20%, Cerro Grande hodina deset a výšlap na Pajarito (bylo tam sice pár rovinek) trval dobře přes dvě hodiny. Oproti tomu ZG je takovej divokej dikobraz. Kolem 3km stoupání celkově, ale většina kopců jsou takové jedové vršky na 3-4 minuty. Do hodiny se jich sice vejde klidně i 15, ale to by veverku Tvého typu nemělo vůbec rozhodit :)))

A proto, heslo následujících dní.. Vydržet, kamarádi, vydržet.. děláme to určitě dobře:). A to, že někteří z nás tomu pobíhání dali téměř "duši" není zase tak špatně... Neklesat na mysli, když to vypadá bledě a zase nepolevovat a nemalovat si vzdušné zámky, když se zrovna vede líp:). Prostě si užívat každou chvilku, každý km..

A jak říká můj nejlepší kamarád.. ... všechno, co za něco stojí se nezískává snadno... ultra se rodí na bolavých nohách ...tak to tak musí bejt, ne ? :)

Běhu zdar, ultra a kamarádům zvlášť!!! 12:)

Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají..:)...

...mimochodem, uvědomili jste si někdy, na základě čeho se často rozhodujeme?

Ano, vím, jsem jedna z modrých zmijí:), která cíleným útokem přesvědčila Leonu k účasti na K10 (známé v civilním světě jako Kbelská desítka) a o to víc si možná uvědomuji, jak moc jsme manipulováni... A to nejen svými kamarády:), ale i reklamou a vábením kolem..Zažil jsem to teď zase na vlastní kůži. Ale postupně.

Rada spřátelených blogů se (radostně) chlubí svými dárky a tak se také já musím pochlubit (a připomenout si svoji radost) ... ovšem i ta moje cesta k radosti byla radostná a veselá... Ano dostal jsem jako dárek peníze, abych si koupil něco, co bych si jinak nekoupil, protože by mi bylo líto těch "papírků".. a tak jsem si "něco" vybral..

Přemýšlel jsem nejdříve co..
Protože rád pijí víno, tak jsem nejdříve zabrousil na různé servery nabízející víno a čtu si v popisu/nabídce neskutečně věci...Schválně sem dávám příklad..

Víno má barvu ryzího zlata s oranžovými menisky a odlesky bronzových tónů.Vůně vína připomíná kandovanou citrusovou kůru, cibéby a okvětní lístky růže. Chuť je velmi kořenitá a robustní. Můžeme v ní najít růžová poupata, kandované citrusové plody a první jarní med.

Říkám si panenko skákavá.. to musí být víno...:).. ale pak mé internetové "kroky" vedou či doslova pádí do sekce běžeckých bot a hned si čtu popis další nabídky k radosti..

Bota má fantastický kontakt s podložkou, zejména pak na blátě, mokrém kamení, sněhu a ledu, ale neztratí se ani na silnici a zpevněných cestách. Prodyšný svršek pak doplňuje funkčnost této boty na maximum, i pro běhy ve špatných klimatických podmínkách. Bota je pevná, ale přitom dostatečně pružná, chrání dobře nohu a zároveň poskytuje teměř nepoznaný pocit lehkostí.. Je vhodná pro všechny typy běžců, včetně běžců s nadváhou...

:)..:)..Co teď? Už málem kupují univerzálně-speciální boty:), ještě váhám.. protože při svých naběhaných km by mi zase tak dlouho radost nedělaly... v tom mi padne do očí popis vlastností jednoho běžeckého trička a jsem ztracen:..)

Pro snadnejší a delší běh a regeneraci po něm. ..... pomáhá posturální podpoře hrudníku a svalům horní časti těla a zlepšuje tak přijem kyslíku během běhu. (NO TOHLE!!!) :)



... sami uznáte, oko nezůstalo suché, ještě, že triko nesvítí samo na cestu, nevaří čaj nebo mi neříká, kudy mám běžet. A tak i když mě cena celkem šokovala, přeci jen je to dárek.. a ten má dělat radost a přinést něco, co bych si sám od sebe asi nekoupil ...
Takže teď se mi bude běhat o řád lépe, bude se mi vlastně automaticky posilovat horní část těla, část námahy s dýcháním vezme tričko i za mě...:). [Není už to doping?].. Takže pokud bych někoho z vás předběhl, tak to není moje zásluha... to je tím tričkem...a pokud vy předběhnete mě, tak jste ještě lepší než já a kouzelné tričko k tomu :)!


Běhu zdar! Ultra zvlášť 12:)

Kilometro-mánie :)

Jednou se mi svěřil velký ledo-borec Machy, že trpí termo-fobií (odborně též kryofóbie) a hned vysvětlil, co to je... Že se boji, že když si na teplo moc zvykne a pustí si ho k tělu, tak jej pak zima a studená voda obzvlášť skřípnou:). Hned jak mi to řekl, tak už tehdy jsem si uvědomil, že jsou chvíle, kdy trpím silnou kilometro-fobií...

Význam je skrze Machyho vysvětlení naprosto jasný.. Bojím se, že jak nenaběhám, tak mě to také na dlouhých tratích a v kopcích patřičně zmáčkne.:)... Postupem času se u mě kilometro-fobie maličko upravila do mírnější formy kilometro-mánie:). Už jsem zjistil a smířil se s tím, že krize vždycky přijde:), že se s tím nedá nic dělat a bránit se tomu nebo tomu nějak vzdorovat už i mně přijde dětinské... Ale o ty km pořád bojuji i o každé vyběhnutí, protože, co kdyby to zítra nevyšlo!!!:)

A teď si představte, že mi na začátku týdne z nějakých důvodů (práce, rodina, zmatky, lenost..) vypadlo pondělí a následně i úterý... Jaká se mě zmocnila běžecká posedlost!!! :) V úterý v noci jsem téměř vážně přemýšlel, že by se ještě možná dalo před půlnoci uběhnout i něco delšího.. Co na tom, že ráno brzo vstávám..:).. Nakonec jsem ze středy -- kdy jsem měl být brzo ráno v práci a později odpoledne jít se svoji nejmilejší si někam na chvíli sednout -- nakonec udělal "dvojsměrný den". Střihl jsem si to do práce a z práce a jak mi při návratu domů na displeji zasvítilo 31 km, tak mi "žíla na krku" maličko splaskla.. Ve čtvrtek ráno po doběhu do práce (s oklikou na venčení Deri), vidím 51km a už se cítím zase o něco lépe.:)

Kvůli společenským akcím čtvrteční běžecký návrat nepřipadá v úvahu a hned už bych zase málem propadal mánii, protože pátek dopoledne mám dovolenou a předělávám vodoměr. Ale vždyť tento týden je odpočinkový!! :). To by s pár km přes víkend mělo stačit.. Doprčic! :) Znovu si uvědomuji, jak jsou ty závislosti náročné:). Pokaždé mi to připomíná popis bitvy o Stalingrad. O každý kousek, o každý metr..Neustoupit...

Nejhorší/nejlepší je.. že to každé pondělí začne od začátku. Minulé běhy (a km) jsou zapomenuté:), je čas jít běhat..A užívat si každý metr-kilometr -- mánie nemánie..:)

A co vy a vaše fobie/mánie? :). Mezi bězci a běžkyněmi jsou, co já vím asi nejrozšířenější světloplachost (též fotofobie) [osoba nechce být při běhu viděn(a) a vybíhá jen pod rouškou tmy], chronofóbie [strach z času v cíli a proto běžec nechce závodit:)], ...,ale co bych mluvil, jaká je vaše mánie/fóbie? Pokud nevíte, najděte si tu svou fobii nejlépe ZDE. :)..


Naším bojům s fóbiemi a mániemi zdar, ultra zvlášť!!! 12:)

Nastavované kopce..

V poslední době mě "maličko" :) znervózňovaly poznámky známých a zkušenějších lidí, že jsem zase (tradičně) přestřelil a že mě letošní sezóna zlomí vejpul, srazí na kolena, ne-li na zadek. ...Možná ano, možná ne..:)
Ale v jedné věci asi mají pravdu...jak chci běhat v kopcích a v horách, když tady žádné hory nemám? To na mě bude muset pořád Stín čekat?

V tom jsem si vzpomněl, jak jsme jednou vařili s tetou a ta mi řekla kouzelnou větu.. Jó Hanzi, když něčeho není dost, vždycky se to dá nějak nastavit! A tak jsem zavedl do svého pobíhání nastavované kopce. Co má pražák dělat, nemám tu žádnou dlouhou sjezdovku, velké dlouhé kopce a tak si jednoduše ten svůj malý kopeček nastavím..

Objevil jsem už v minulosti pro tento účel naprosto skvělý výběh z Hlubočep nahoru směrem k Jinonicím, začínající v ulici Na Placích -- cesta na vrchol kopce je dlouhá asi 750m a převýšení je cca 120m... jako správný matematik dosáhnu efektu dlouhého kopce jednoduchým nastavením... prostě si ten kopec vyběhnu a seběhnu víckrát!!! :)

Zrovna v sobotu jsem vyvenčil Deri v běhu (je to sice nejlepší trenér, ale v poslední době mrcha líná!!), nechvám Deri doma a hned jsem seběhl dolů do údolí pod svůj (nastavovaný) kopec novou metodu otestovat.

Běžím ho nastavovaně poprvé... při prvním výběhu předbíhám v kopci poněkud tělnatější paní, která rve do dopce podobně stavěného německého ovčáka. Povídám, to máte dělat obráceně, jako správný musher!! Ten pes má táhnout vás!:) Paní souhlasila a když sbíhám dolů, tak vidím, že je sice za psem, ale téměř stojí oba na místě...že by něco bylo špatně?:)...těsně pod dolním obratem míjím staršího cyklistu, uviděl krpál před sebou a na můj veselý pozdrav jen mrzutě odpověděl, že s kopce to se běží..:)... za chvíli ho předbíhám v kopci a říkám.."ale do kopce taky..:)" ... a že mi opravdu pěkně šlapalo, tak jsem viděl, že chudák v půli kopce sedl na lavičku a odpočíval, nebo prostě jen čekal, až ten kopec trochu splaskne...

Když běžím dolů, tak ho (zase vesele) zdravím a od mi odpovídá, že se od žádných mládežníků nenechá vyprovokovat k nějakému neuváženému ničení těla:), což jsem mu schválil.. jenom s tím, že já už dávno nejsem mládežník:)... Ale že bych to na kole taky asi nedal a proto, že běhám... Vyběhl jsem po třetí a nechal jej odpočívat a zamířil domů. Ten kopec není velký, ale náš!:).. To by v tom byl čert, abych tady něco nenatrénoval. No, přiběhl jsem domů přesně akorát, ukazatel skóre říká "oko" a ještě půl km k tomu..

Skvělé pocity.. Ten pokrok a inovace, kde se to jen zastaví ?:)

Nastavování zdar! Běhu a ultra zvlášť!:)

12:)

PS. Nakonec běžet to napoprvé jen třikrát bylo moudré rozhodnutí, protože další den (v neděli) jsme vyrazili s Davidem (Advidem) oklikami na hrad Karlštejn a byl z toho nádherný výběh/výlet a nakonec i hezkých 32km a tedy týden končí se hezkým číslem 138.