Někdo nahoře mě má rád... a někdo tady dole taky..[ťuk-ťuk] :)

Silva??
Tradiční předstartovní nervozita, připadám si jako ve filmu:). Až Bubovi legrácky mě vracejí do reality. Bubo mi totiž sahá na "prsa" u mého batůžku "Rychlonožky":).. Marně asi doufá, že "tam" po Jitce něco zbylo:)... Vidím se snad skoro se všemi známými, Je to tady jako rodinná sešlost.. Vedle Pavel, Petr, Libor, Radomír.. Jana.. Spousta lidí z Kladna [ty to mají snad jako otevřené oddílové mistrovství:)] snažím se usmívat na všechny strany, abych někoho neminul:)...

Jsem tradičně zmatenej, nevím, co na sebe -- boty, oblečení... Mám ale jen jediné tričko s krátkým rukávem, jediné s dlouhým a elasťáky ke kolenům.. Tak se mi hned lépe rozhoduje.. navíc hned navečer jsem ztratil spínací špendlíky a tak mi moje nejmilejší, jasné slunéčko, číslo přišilo napevno na kalhoty a bylo vymalováno...

Cesty mokré, rozbahněné, jak kdyby se české zemědělství rozhodlo zaměřit na pěstování rýže:)...

Co za boty? Narozdíl od svých kamarádů se rozhoduji (už doma), že nebudu měnit  boty.. Neumím to:). Ještě se tam zamotám a upadnu:). Koukám na svůj botník plný nových i starých bot... Loňské modré univerzálky Asics (měl měl jsem je tu minule).. Na mě koukají tuze smutně... Vědí, že už mají natočeno téměř 1.500km a že se se mnou loučí. Beru je zamýšleně do rukou a říkám si.. Doprčic! Tolik šťastných km jsem v nich naběhal. Tohle jim přeci nemůžu udělat!!! Ať to naše loučení je stylové a silné. Poběžím v nich, děj se co děj !! :)....

Na startu hlásí, že minimálně do 2-4 hodin by nemělo pršet [tak nějak mi to sliboval LL, tak budiž mu tedy dík a sláva:)]...Prostě o další důvod víc se snažit doběhnout co nejdříve. Neberu si proto ani bundu, i když mám takovou tu pidi-midi "héliovou" 100g stočenou v batůžku.. pro všechny případy.

Abych ze sebe nedělal zase úplného troubu, poučen ze ZG beru si s sebou 8ks solných tablet, zavázaných po dvou v igelitových sáčcích.. abych si udržel dostatek minerálů..(a vyzkoušel, co to se mnou dělá).

Než se stačím rozmyslet a rozkoukat je odstartováno. Všichni vyrazí .. no šíleně rychle. Myslím, že by příště neměli lidem z 1/2M dovolit, aby s námi startovali:)... Úplně mě to strhlo, ale vidina deště a vhodné počasí mi velí, co uběhneš teď, odpoledne, jako když najdeš... A tak běžím, co to dá, prvních 20--30 s průměrkou kolem 5:30.

Abych neudělal chybu s počítáním vedu si statistiku vůči 6min/km, nebo-li 10km za hodinu. To se dobře počítá, sleduji si, o kolik zpomaluji, jak se držím a můžu jednoduše i odhadovat nějaký cílový čas.

tradiční ultra dilemma... 90 nebo 103??

Ještě do 65 km držím pozitivní bilanci, jenže tam je již známý 13km okruh (90 tudy neběží, jen 103, které je vlastně 106:) ), na který navazuje křížová cesta [musím říci, že to fakt sedí!:)].. Cesta vede částečně oraništěm, přes šotolinu, ostrou rozbitou silnici, mokrou trávou, kopce a osmekane cesty, občerstvovačka jen s vodou (ale pozor! Vím to a v levém "ňadru" si nesu vodu s kolou:)!!)... tak tenhle úsek mě pochopitelně rozhodil, zpomalil a hned jsem získal manko asi 15minut. Jenže na stanici (77km) už na mě zase čeká moje nejmilejší, jasné, slunéčko..:). Povídá, běžíš hezky, ale moc to nezdržuj.. utíkej, utíkej...:)... No a tak se zase pozvolna "rodím" jako Fénix z popela. Kolem 80-82km se to začíná lámat...najednou zase začínám cítit sílu a i kopce částečně běžím..

Fotka z běhej (návrat z rýžového pole)

To bych nebyl já, kdybych nežertoval s obsluhou na stanicích, s domorodci.. i pokud to šlo se spoluběžci. Asi do 30-40km jsme se různě předbíhali s KJ, první ženou v celkovém pořadí, kterou si pamatuji z loňska.. Stejně jako letos vypadala svěže, jako když jen si vyběhla do supermarketu koupit nějakou drobnost... Když ji dobíhám do kopce, tak mi říká, jak má těžký nohy.. jak ji to nejde:).. Málem jsem se udusil smíchy. Tohle já miluju..taková ta běžecká "latina".. Z kopce se kolem mě mihne jako žíznivá čára:), jen tak tak, že ji stačím říci, jestli nezná ještě nějaký jiný pohádky.. třeba ta o červený Karkulce taky není vůbec špatná..:)

Ale vlastně většinu závodu běžím velmi disciplinovaně. Na stanicích se raději zdržím, jím a piju, dolévám si vodu/kolu/ionťák... Po cestě si opakuji do zblbnutí svoji běžeckou ultra matru.."Sleduj cestu, koukej kam šlapeš, hlídej si značky a drž frekvenci" :)... A jako magor si občas počítám, svoje jedna-dvě-jedna-dvě .. v kopcích to počítání vyměňuji za razantní variantu "raz-dva-raz-dva"..:)...

S přibývajícími km cítím, že je to opravdu skvělý.. Sice se mi zase dělá puchýř pod nehtem na palci [už je mi ho líto:)..že tam dlouho nevydrží].. začínám se zase vracet k 6:30/km a třeba i lépe... už v kopcích střídám chůzi a běh, ale z kopce a po rovinách běžím a zdá se mi, že lépe... nevím, kde se to bere, ale najednou cítím v sobě velkou sílu.. Nakonec kolem 85 km předbíhám KJ, jak jinak než v kopci.. kousek s ní jdu, ale pak vím, že musím běžet... Je to ve mně..

Když na poslední stanici zjišťuji, že do cíle to mám minimálně 4.8km a k magické hranici 11h mi chybí necelých 29 minut.. jsem nalomený...Co teď?? Ted už se asi nezvednu k tomu abych běžel pod 6 min/km... Ale v tom.. v tom to přišlo.. Proč ne???.. Proč to vzdávat??? Připadám si, jako správný bersek. Jdu do toho naplno.. Běžím totiž svoje finále... Určitě pod 5 minut/km některé úseky mám i za 4:31.. Před stadiónem zvolním, přeci nepřiběhnu do cíle uřícený, že jo? :)


A tak jsem o 1s minul magický čas, ale i tak děsná nádhera:

14. místo celkově, 2 místo (Muži C), čas 10:54:46.

O víc jak o hodinu lepší než loni...


 Co k tomu dodat?

-- Tradičně nádherný pocity, počasí jsem měl skvělý, už lepší to být nemohlo..Boty pravda nebyly úplně ideální do daných podmínek, ale fakt jsem si to užil. To loučení s nimi bylo jak z dávných časů.. rytířské až bohatýrské..:).

-- Nejlepší ze všeho byla moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko... Nejenže nám s Pavlem stačila dělat mobilní podporu na trase [teď když to píšu, tak si uvědomují, že možná.. možná to políbení za 77km bylo klíčové:)!] .. ale i "operace" mého palce, krátce po doběhu.. to nemělo chybu, stejně jako následný odvoz do Prahy!.. Takže velké díky patří zaslouženě jí...

-- Před pár dny běžel Stín svoji 50M a z jeho stručných zpráv soudím, že jsme z jednoho "vrhu". i když on je na vyšší úrovni "šílenství" .:). On o pár vteřin minul magický čas 13:13:13.. já si o vteřinu nechám ujít symetrii:). On si hloupě nechá udělat šílený puchýř.. Já si stejně jako loni nechám málem urvat nehet vlastním puchýřem...atd, atd..[medvědi u Kolína by si už dávno řekli.. a nejsme mi náhodou bráchové??:)]. Nicméně jeho dalším dovednostem.. jako třeba čůrat za běhu a běžet nemocnej ultra... k tomu se ani nepřibližuji, takže to vidím jen na vzdálený příbuzenstvo:)

-- Před závodem jsem chtěl si trochu zvednout nalomenou důvěru... Přeci jen můj kolaps na ZG psychické přípravě na Leadville moc nepřidá, že? :)... A tak jsem si chtěl dokázat, že umím běžet sám.. že umím najít sílu, když je to potřeba.. a že ..... že se s tím "dědkem" v sobě ještě umím trochu poprat..:)

A tak jsem si znova uvědomil a na vlastní kůži připomněl motivační vyprávění Stína v rádiu a jeho hlášky... Volně řečeno.. "Ultra nám dává možnost poznat naše odhodlání.... Dává nám to sílu do dalších dní... Ultra není o tom, jestli vyhráváme nebo prohráváme, ale o tom, že to nevzdáváme!"
 [Gratuluju Pavle, Libore, Radomíre, Jano... a hlavně ... Petře a Soňo!!!]


Běhu zdar a ultra zvlášť! 12:)

Značkování :)

Běhání před Silvou má blátivý a mokrý přídech. Jak jsem se vrátil z cest, tak jsem musel ještě víc přizpůsobit svoje běhání úkolům, ale především rytmu rodiny a hlavně svoji Derivaci. Moje Deri, moje "tečna" byla v prvních dnech po mém návratu úplně celá říčná:), tedy ona chodí za mnou neustále.. no skoro .. skoro jako pejsek:)... ale teď to bylo o řád horší. Nedej bože, kdyby se někde objevil nějaký kufr, to by to s ní asi šlehlo:)...
A tak vlastně místo nějakého sofistikovaného postupného běhání pobíháme společně s Deri v údolí.. blátem, vodou, na osmekaných kopečkách, protože asi usoudila, že je to nejlepší příprava na Silvu, což se brzo ukáže...Ale trenér má vždy pravdu, tak raději nic neříkám..:).

Jenže běh s Deri získal nová úskalí... Jak už jsme dlouho "parťáci", tak Deri má potřebu nejen synchromizovat svoje tělesné potřeby s mými :) ale i se divně kouká, když já to taky tak nedělám ... (jeji pohled zatímco ona v parku usilovně tlačí:) jasně říká, tak zatlač taky, ať potom nezdržuješ) ... Ale co je nejhorší, ona má silnou potřebu "překrýt" i moje značky, když odbíhám ke stromku. To musím neustále popocházet a otáčet se přitom na všechny strany.. no..jako nějaký úchyl:).

Už se mi dvakrát podařilo, že jsem při podobném manévru natrefil na turistku. Po prvním trapasu, kdy jsem byl fakt za exhibicionistu:), jsem si připravil omluvu, kterou jsem obratem použil... "Promiňte, my to tady značkujeme:)"...Ovšem odpověď té druhé paní mě přesvědčila, že je potřeba vymyslet něco lepšího:).. Řekla jen.. "Aha..nový značky??..:).. A já myslela, že jdu po žlutý :)..."

No připadal jsem si jako Luis de Funes v závěru následující scénky.. "Tššššššš.. budeme je stříkat hadicí.!!!!.." :).



Trapasům a Silve zdar! Je naprosto jasný, že na Silvě žádní mimozemšťani nebudou. Zrezavěli by! :)

12:)

Klid je buď ve mně, nebo nikde:)

.. říkám si v posledních dnech skoro jako zaklínadlo...

 Vrátil jsem se z NY a ještě v neděli odpoledne se mi podařilo posekat zahradu a udělat pár drobnosti, ale to bylo tak všechno. Upadl jsem na postel do bezvědomí a spal :). Hned v pondělí spěchám do práce odhodlán se "prát" s hromadou úkolů, havárii a průšvihu, co se tak různé nakupí, zrovna když jsme pryč, že?:)...
 A jak tradičně dělám několik věci zároveň -- protože jsem pouze "duší" žena .. tak ten multitasking nezvládám..-- tak z toho pramení řada chyb.. Hned po ránu se mi podařilo skvělý uklepnuti..:). Z NY jsem vezl Ivě nějaké věci, co chtěla nakoupit.. neboť jsou tam o hodně levnější.. Abych na to nezapomněl, píšu ji hned po ránu do chatu..

 "Ivus...včera to bylo šíleně hektický, navíc mi nebylo dobře:)...ale řekni si, kdy se chceš zastavit pro ty svoje věci.." Jenže ten vzkaz posílám kolegovi! (co je v řádku pod Ivou...).

Kdybych to chtěl napsat mnohoznačně, tak se mi to takhle nepodaří :).. Dokážete si představit tu smršť dotazů, legrácky..[co a kdo je Ivus..a jaký jsem "bejk"..] Fakt mě to dostalo, opět jsem nechtěně v práci pobavil svoji osobou hromadu lidí:)...

 Ale Silva je za dveřmi a měl bych se asi bát/připravovat. Jenže nic takového se neděje. Tedy pokoru a obavy mám, je to 100km, ale spíš si říkám, že je to "závod" na který se těším, že si to chci užít, ať už mi to poběží jakkoliv.. Ted už stejně nic podstatného nenaběhám a tak pobíhám občas do práce, většinou po večerech s Deri, mezitím dávám do pořádku zahrádku, likviduji resty a těším se, že si zaběhám kolem Horní Stropnice.

 Silva.. Silva je hezká .. ale je to ženská!!! A hezké ženské umí být obzvlášť velké potvory, tak pozor na to.. :)!!! Moje mantra v těchto dnech je.. hlavně klid.. Nejhorší je smrt z rozděšeni... Klid si nosíme v sobě...

Myslím, že jsem to nejlépe otestoval při svém návratu, kdy jsem musel poslední část cesty letět v kožené bundě, pod kterou jsem neměl ani tričko.. a procházel jsem bezpečnostní kontrolou... Nejprve požadovali, abych sundal bundu. S ledovým klidem a bez vysvětlování jsem se začal svlékat, v zápětí už po mne nechtěli vůbec nic:)...

 Ať si naše pobíhání a život pěkně užíváme... 12:)

Objem ničím nenahradíš:)...

... je oblíbená hláska hrdých řidičů BMW a majitelů silných motorek :)... A svým způsobem se to stalo moji všeobjímající běžeckou (tréninkovou) mantrou :).

Jedna z mála zásad, co jsem přijal hned na začátku a co se snažím celou dobu dodržovat, je konzistence.. pomalý, udržitelný růst naběhaných km.. a když km objem z nějakého důvodů klesne, tak se snažím opatrně:).... [ale znáte to..:)] ... se dostat zase na dohled ke svým cílovým hodnotám... Protože neběhám žádné intervaly, žádné super-rychlé úseky a běhy, závodů se snažím mít co nejméně, je to jediná tréninková metoda, kterou praktikuji, tedy ještě společně s občasnými nastavovanými kopci ... [že si prostě ty svoje krátké kopečky vyběhnu a seběhnu několikrát za sebou, abych si vytvořil zdání, že běhám opravdu v kopcovitém terénu:)].

Jak už to bývá, vše je jako vlnobití, nahoru dolů, ode zdi ke zdi a udržet si v tom životním příboji povinností, zmatků a nečekaných změn nějaký pevný režim (a stálý objem) je asi stejně nemožné jako, aby náš pan prezident netrpěl pravidelnou virózou..:)

Ale vzdávat boj předčasně nemá smysl (ani si zase příliš vyskakovat, když se daří, protože vše se může jako mávnutím kouzelné hůlky změnit). Minulý týden, který začal beznadějně, neměl v sobě žádný dlouhý běh, přesto skončil na dosah 100km hranice... Tento týden jsem služebně v Novém Jorku, v neděli se vracím zpět a a tak se usilovně snažím si věci promyslet a naplánovat [včetně ranních běhů v Centrálním parku]. V pondělí -- den před odletem -- se mi podařil husarský kousek a k ranní jednosměrce se mi večer podařilo přidat nejen posekání a vypletí zahrady, ale i krásných večerních 13km s Deri. Maloval jsem si, že brzo ráno ještě místo venčení vyběhneme a do US budu odjíždět s dobrým pocitem a s řekněme 38-41km... Nakonec jsem byl rád za pondělních 28:)..

Vím, vím, je to asi šílená posedlost koukat se přitom všem úsilí na "tachometr" naběhaných km.. Mohlo by to vézt i ke stresu, když se nedaří..:). Slyšel jsem, že správní nadšení běžci a praví ultras si už většinou km ani nehlídají ani nepíšou, běhají podle pocitu a jak mohou... Natož aby je nejak posunovali...Díky své profesionální deformaci tohle ale nedokážu:). Aspoň, že se vůbec nekoukám na čas a nijak si nehlídám svoje "rekordy" na pravidelně běhaných trasách.. Nicméně si svoje km fakt poctivě hlídám.

 Mimo již zmíněnou statistickou úchylku:), to má i řadu dalších důvodů:
1) Jak různé střídám staré a nové boty, polní cesty a silnice, tak si potřebuji držet základní přehled, kolik mají které boty naběháno a jestli už dosáhly na můj běžecký ideál (tedy 1 km za 1 korunu) :)...

2) Věřím, že stabilní objem km a jeho udržení s případným postupným nárůstem řekněme ~10% maximálně... je moje nejlepší obrana proti nadšení, které ve mně je a proti případným zraněním, kterých se chci vyvarovat... Navíc ty km mi slouží jako určitá kotva, jako pevný bod...

3) Už loni jsem plošnou charitativní podporu sportovců na vozíku vyměnil za svoji kilometráž. Stejně jako Jana a její kamarádi/ky jsem přešel na "obrácený botní" systém.. :)... tedy 1Kč za každý svůj km.. Určitě o důvod víc k běhu a o důvod víc si poctivě hlídat svoje km..:)

Když jsem se nad tím zamyslel, tak tahle kilometrová rovnice mi dělá dobře... Sice je to taky trochu i úlitba bohům, kdy si možná skrytě "kupuji" jejich náklonnost a [vypočítavě???:)] věřím, že mám tím pádem větší šanci na běhání, protože můj každý extra km maličko pomůže:)...

No a taky jsem přemýšlel nad svoji přípravou na srpnové dobrodružství v Leadville... [ještě jednou moc díky za spoustu nápadů na různé závody a dokonce i nabídku na soukromou 24h.. hrozně mě to potěšilo]... A protože jsem v minulém týdnu měl nečekaně víc času na běhání, tak jsem si všechno pořádně rozmyslel... S Deri jsme po menší společně poradě:) jednohlasně odsouhlasili a prodloužili nás pravidelný věnčící okruh z 9 na 13km:)... A poprvé si říkám nahlas.. Po Silvě a před L. už nepoběžím žádný závod.. žádné experimenty... jen se budu o to pevněji držet své mantry, běhat pro radost, pro svoje pocity, co nejvíce km, co mi v dané chvíli časově a jinak vyjde.. bude to pro mě úplně nejlepší.. na delším tréninku vyzkouším jídlo.. nic speciálního... prostě běhal jsem tak vždycky.. km pro radost a radost z km...a tak to nebudu měnit!!! :)

Držte mi palce!

Běhu zdar, ultra zvlášť!!! 12:)

PS. A co vy, sledujete si km, rekordy, běháte podle pevného plánu.. jste zavodaci? ... nebo jste na druhé straně a běháte jen podle pocitu, pro radost... prostě už nic takového nechcete nebo nepotřebujete?
PPS. Zatím jsem i v NY ubránil běhání... když se dalo, tak běhám..Zážitků mraky, snad si i něco zapíšu..:)

Sinus je naše funkce... :)

Malé odbočení pro nematfyzaky a nematematiky... Sinus je periodická (opakující se) funkce, která se mění neustále nahoru, dolů a osciluje tak mezi svými minimy a maximy..:)...

Co jsem im chtěl říci, že doba je pochopitelně děsně dynamická.. ještě v pátek minulý týden bych si úplně zoufal... S během to vypadalo špatně, byl jsem před cestou do Stockholmu a běžecký to vypadalo, že snad vyběhnu až na Silvě:).. takové malé zoufalství.. asi to znáte..:). V práci zavalen nepříjemnými úkoly, přes velké úsilí se nedaří věci dokončovat, doma taky spousta nedodělků, zahrada... k tomu se pořád objevují další úkoly nebo se jednoduše "nedaří":) ... až by člověk propadal málem zoufalství.. Místo abych běhal a připravil se na Silvu, tak to vypadá, že další dva týdny budou skoro bez běhu.. No to je zoufalství největší:).

Ale v těch skoro nejtěžších chvílích jsem si uvědomil [s potěšením i hrůzou:)], že se mám vlastně děsně dobře.. že ty moje boje jsou úplně jednoduché.. nemám malé děti, mám dobrou práci.. netrpím nedostatkem..mám se dobře.. nic mě netrápí [ťuk-ťuk].. jsou to svým způsobem prkotiny.. prostě nic, co by se nedalo překonat... Že je třeba vydržet..

Najednou.. možná pod vlivem permanentně dělaných "dobrých skutků" [to ty Rychlé šípy z dětství:)] :), možná i pod vlivem toho, že sinusovka jednoduše dostoupila svého vrcholu:)... najednou se věci začaly v dobře obracet...A nacházím sílu..

Rozhodl jsem se, že stihnu těsně před odletem so Stockholmu si jít s Deri zaběhat...A stihl jsem to! [Tedy o chlup, ale stihl!!!:)] ve Stockholmu to bylo skvěle a taky jsem nakonec běhal kolem jezera a moře se skvělým spoluběžcem:).. po návratu, světě div se, znovu na trati s Deri.. Pondělí a úterý vypadaly úplně beznadějně, ale .... v úterý jsem najednou vyřešil neřešitelné dva pracovní problémy, co na mě seděly šíleně dlouho (alespoň pro teď), plus jsem vyřídil neuvěřitelně korespondence a jiných povinnosti.. A najednou jsem měl pro změnu pocit, že se všechno daří:)... přitom stačilo tak málo.. Ten bod "zvratu" prostě miluju.. Jednu chvíli to vypadá skoro beznadějně, ale najednou.. hup a výhra je v kapse..:)

Takže díky neskutečnému závěru minulého týdne to nakonec dopadlo celkem slušně.. 55.5k má upřímně za těchto okolností pro mě hodnotu určitě dvojnásobnou, odjíždím do Vídně s 28km, což je lepší než rezatým drátem do oka:), ale hlavně s nadšením do dalších dní.. Ve čtvrtek mi moje nejmilejší povídá, že i když jsem slíbil, že na společných výletech nebudu běhat:)...že mohu. a tak kolem 19.30 rychle na sebe natahují běžecké (ano, mám ho s sebou, co kdyby náhodou:), protože štěstí přeci přeje připraveným..:).. a do 21 hodin stihnu kouzelných 16k podle kanálu až k Dunaji a ještě kousek.. S vidinou, že to ráno a třeba zítra večer ještě prošlapu znovu..

Pro úplnost.. zrušil jsem svoji účast na nedělním maratónu a místo toho jsem M ve svých plánech nahradil dlouhým během, neplánuji ho nikam jinam než na směrem na Karlštejn, který má pro mě sílu téměř magickou..

Moje nejmilejší to celé zhodnotila slovy, že jsem (malinko) "posedlej" :), ale řekla to tak hezky, mile.. až mi to připomnělo slova moji staré (a životem zkoušené) pratety.. Která (rybářské) úlety mého prastrýce hodnotila slovy.. "No Hanzi, on je prostě tím posedlej... Je to s ním šílený.. Ale zase, chlap, který není něčím posedlej nestojí za nic!" :).."

Takže naším závislostem a posedlostem zdar! Ultra zvlášť! 12:)

Running on a Shadow Side...:)

Jsem zpátky v Praze a už zase částečně mimo ... mám to teď do slova a do písmene rozlítaný:), ale nedá se nic dělat.. užíval jsem si v Arizoně a v Novém Mexiku, je čas a potřeba dohnat jiné věci a udělat, co jsem (kdysi) slíbil..:)

Pokud se ohlédnu za sebe, tak mi moje "běžecké" a "pobíhačské" skutky a zážitky ne náhodou (téměř) připomínají zásady jedné skupiny běžeckých recesistů, o které mi Stín při ZG vyprávěl... Říkají si tuším "Running on a dark side" .. mezi jejich základní pravidla patří běhat zásadně v obyčejných botách, v tričku, které dostanou při registraci a s relativně malou přípravou se zapisují na nejdelší závod, který je pořadateli v místě vypsán..:)

No ne že bych byl úplný kamikadze jako tahle skupina, ale jak správně tuhle Nika řekla.. to Stín, to ten Stín:) nás všechny zblbne:) a tak jak stín zní v angličtině mnohoznačné.. dá se tušit, že se nachází mezi tou světlou a tmavší stranou běžecké síly... tak se k tomu hlásím... Ano běhat na Stínové straně... S bojem, s nadšením a s odhodláním, trochu jako kamikadze..:). Vždyť je to také moje mantra..

Samozřejmě že bylo troufalé při mých začátcích, letech a kg:) si myslet na uběhnutí maratónu po pěti měsících.. na zlepšení maratónského času ze 4.20, ... dostat se skoro na dohled ke 3h.. na první 50km silniční běh (brdskou).. na Silvu další rok a na její reparát loni.. Souhlasím s tím, že je to děsná troufalost se přihlásit na první 50 mílový trail v US a zrovna na jeden z nejtěžších, téměř bez jakýchkoliv ultra trail zkušeností, i když s nadšením, poctivým a odhodlaným pobíháním a s otevřeným srdcem... a samozřejmě s kamarádem vedle sebe..:)

Ale není to proto, že bych dané závody podceňoval, nebo neměl v sobě příslušnou pokoru, ale ... herdek... ty pocity, to co mi můj boj přináší, to je něco tak neskutečného.. krásného... něco, za co stojí bojovat a často snášet i ty poznámky lidí kolem..:). Pro vás starší kamarády nebo návštěvníky:) -- ty poznámky okolí jsou stejně pitomé a (zároveň) motivující v libovolné fázi našeho pobíhání.. Je to jedno jestli je to ve chvíli, kdy bojujeme o svůj první 1/2M či M nebo teď, kdy se snažím připravit na své první 100M dlouhé a náročné trailové ultra...

Ano, jasně... Pesimisté mají naprostou pravdu.. Z jejich pohledu můžu brát ZG za 15h jako naprostý propadák. Na úspěšné dokončení Leadville bych potřeboval výrazně lepší čas, alespoň o 1-1.5h.. Obecně se říká, že čas na dokončení Leadville je 2.2*ZG a Leadville má pro úplnost limit 30hodin.. takže jsem podle statistik v této době jasně a naprosto mimo..:)

Navíc květen asi bude stát běžecky za starou bačkoru:), budu hledat čas na běhání asi stejně zoufale jako náš ministr financí peníze v rozpočtu:), ale to odhodlání tu je.. kousek po kousku, přidám třeba i veslovátko... posilovnu.. 1.6. je Silva... což taky nevím, jak za těchto okolností dopadne, ale je to snad i jedno:).

Přeci není nic krásnějšího, než se snažit zvítězit nad statistikami... Žít se musí!:)..Na otázky, jestli se po "neúspěchu" na ZG budu ztrapňovat v Leadville :) musím použít přeneseně Cimrmanovskou klasiku... Jedni ti by rádi odešli, ale je jim líto zaplacených peněz... druzí, ti by také rádi odešli, ale očekávají, jestli druhá půle bude stejně slabá, jako ta první... No a my pro jistotu zamykáme hlavní vchod...:)
Takže, já jsem se pro jistotu pojistil už před ZG, protože jsem čekal, že moje premiéra může dopadnout -- no všelijak:). Takže jsem si pro jistotu už zaplatil nejen registraci na Leadville (už je teď stejně uzavřena), ale koupil si i letenku, aby nedošlo (v moji hlavě) k mýlce, že se něco změnilo... kdepak.. ZG byl skvělý zážitek, silný kamarádsky skutek, něco na co nikdy nezapomenu... navíc skvělá ultra škola, musím se z toho poučit a připravit se na srpen. A věřím, že nakonec udělám všechno, co půjde a možná ještě i o trošku víc..:)

Přijímám a prosím o vaše rady tipy na jídlo během (ultra) závodu /díky Pavle!/ a mimochodem... nevíte o nějaké vhodné 24h začátkem července? :)

Běhu zdar, ultra a naším bojům zvlášť... 12:)

Zane Grey 2013 - aneb všechno, co jsem si přál...

Vylézáme z auta, je celkem zima, asi většina lidí by si přála, kdyby podobná teplota vydržela celý den, ale horko/hic patří k ZG jako mladí k socialismu:)...

Při startu obřadně škrtají ve svých seznamech 76 a 84 a teď už to bude napořád jen seventy-six and eighty four... Koukám kolem, jestli neuvidím Gordyho, ale tma jako v pytli, jen červená čísla velké časomíry odpočítávají zbývající minuty do startu, zkoušíme čelovky, řadíme se dozadu, hodně dozadu, úplně na konec a v tom najednou je start a úzký had plný světlušek se vydává na cestu vzhůru do kopce... 21 vteřin než překročíme pomyslnou startovní čáru, 12 pozadu, snad mi to přinese štěstí..

Pomalu stoupáme vzhůru a postupně se propracováváme dopředu. Stinuv loňský úspěch těsně nad hranicí 13h nás posunuje dopředu a milí za milí se dostáváme výš v pořadí. Na první stanici rámus, všude ještě plno lidí, i když pole závodníků už dávno není souvislé a běžíme hodně osamocené, povídáme si.. a většinou předbíháme.. Stín si počítá bilanci kolik předbíháme, kolik předbíhá nás...na další stanici se posunujeme podle všeho do první 100, potom jsme 76... ale to bych předbíhal...

Běží se mi hezky. Terén, na který se většinou nadává:) je těžký, kameny, výmoly, cesta se vlní nahoru dolů, údajně převýšení je 12.000 stop (3.600m), ale jak Stín vtipně dodává, cíl a start je po první stanici skoro ve stejně výšce, takže běžíme téměř:) po rovině.. Probíráme všechno možné, v jednu chvíli podle všeho předbíháme i Gordyho, ale na společnou fotografii není čas, věřím, že se uvidíme v cíli:), Stín se řítí vpřed jako namydlený blesk. Máme skoro půlku za sebou,slunce stoupá pořádně vysoko, kameny sálají, že si připadám jak chleba v topinkovači:) a nebýt Stíná běžícího přede mnou, tak nevím, co stín je:)... Jenže...Ty placky, co Stín namazal a normálně jsou dobré, tak je nedokážu jist. Mezi první a druhou stanici jsem snědl sotva jednu půlku, pak kousek a teď už vůbec nic. Vím, že je to chyba, ale věřím, že třeba jist začnu.. Zkouším chroustat slané tyčinky.. vždy do kopce zpomalíme, přejdeme do chůze a jíme, upíjíme z lahví.. Mám v jedné vodu s kolou a v další jen vodu.. což
se samozřejmě ukazuje jako začátečnická chyba, ale co... Jak by řekl chlápek padající z mrakodrapu.. Zatím je to dobrý:) a tak v pohodě dobíháme na 24 míli do stanice s příznačným názvem Hell's gate...

Brána do pekla

Motto: "Ultra není o tom, jestli vyhráváme nebo prohráváme, ale o tom, že to do poslední chvíle nevzdáváme... " (Běžící Stín)

Těšil jsem se, že třeba zkusím sníst kousek banánů, ale na stanici mají asi 3 proužky banánů nakrájeného skoro tak tence, že by se z něj dali dělat chipsy:), beru jeden a v mžiku mizí zbývající dva:). No nic, beru si vodu s kolou a vodu plus vodu do rezervní láhve. Čeká nás jeden z nejtěžších úseku... A tak vybíháme. Asi 3 minuty od stanice se mě Stín ptá, tak jak to jde, vše OK? Ještě stačím odpovědět se svými tradičními vtípky, že jo OK, tak přesně, naprosto přesně v tom mě chytnou neskutečné křeče do nohou... Křeče mám skoro všude. vzadu, vpředu, třísla, lýtka..:) svíjím se tam, jak tančící derviš, bolest neuvěřitelná, nedá se nijak protáhnout, protože při protipohybu na jednu křeč, to přeskakuje jinam:). Naštěstí nás dobíhá jedna dvojice a Stín od nich získává 3 solné tablety, které si beru, bolestivě kulhám a snažím se křeče rozejít. Jdu pomalu, slézání z kopce je náročné.. postupně ale můžu aspoň chodit a tak se posunujeme dopředu no skoro stylem babička s chodítkem..:).. A to je před námi jedna z nejtěžších části na plném slunci... stoupání berou sílu, nemůžu jist, proč jsem si trouba aspoň nevzal neředěnou kolu:)???... Naštěstí po cestě potkáváme dva potoky a tak doplňujeme rychle ubývající vodu do lahví, máčíme si čepice a šátky a zase jdeme krok suň krok dopředu směrem vysněná stanice Fish hatchery... Snažím se že Stína vyrazit, jaký je cut-off, kolik máme času, jestli se na stanici dostaneme v čas a začínám přemýšlet nad další strategii..

Postupně se sice sbírám, už dokážu souvisle jít, ale běžet (zejména z kopce, kdy by se to hodilo) kvůli křečím nemůžu..jak se vyhýbám kamenům, tak snadno chytám křeče téměř náhodně do nohou:). Potřeboval bych se najíst, ale nejde to:). Najednou ale vidíme auta, slyšíme rámus a jsme na Fish Hatchery, asi 40 minut před časovým limitem..

Sedám si na chvíli pod střechu stanu a Stín mi nese studenou kolu a vodu.. říká vodu moc nepij, pij kolu co můžeš.. Vem si (teplý) pivo z batohu...to tě srovná, buď se ti udělá lip, nebo se pozvracíš a za chvíli ti bude o hodně lip:)... tak tohle se mi (zatím) nepodařilo [ale slibuji si, že na tom budu pracovat:)]..

Nicméně za chvíli přichází Stín s informací, že cut-off je na další stanici za 4.20 a pokud chci dokončit, tak bychom měli co nejdříve vyrazit. Celou dobu přemýšlím, jak dál a říkám i nahlas, že samozřejmě bojovat chci a budu, nejsem měkota, ale nechci ohrozit kamarádovo úspěšně dokončení (i když na dobrý čas už je dávno pozdě)... Nenechá mě domluvit a říká, pokud poběžíš, poběžíme spolu. To je slovo. Na jednu stranu mě to děsně svazuje, protože teď už nejde jenom o moje dokončení, ale Stinovo DNF je také ve vzduchu. Mimochodem mi Stín prozrazuje, že on loni tuhle etapu běžel kolem 3:30?

A tak běžíme... ne není to řečnický obrat.. skutečně se snažím běžet rovinky a mírně kopečky dolů/nahoru, prudší věci scházím opatrněji... Ten pocit soudržnosti je moc silný. Vím, že Stín položil bez řeči riziko svého nedokončení doslova na oltář mého ultra křestu, jen aby mě podpořil. Takové oběti neleží na ulici, takové dary se nevyhazují oknem... A tak fakt běžím, co to jde..ještě jednou mi Stín dává na zemi nalezené solné tablety:), ještě několikrát bojuji s křečemi, ale jak tělo poznává, že hlava vítězi, jde všechno snáz...Znovu to rozcházím a i rozbíhám.. Sice nezvracím, ale nakonec se mi podaří sníst hrst slaných tyčinek a piju kolu a vodu... Jakoby se všichni kolem i nade mnou spojili, aby pomohli.. probíháme kousek cesty částečně pod mrakem a světě zboř se... Na stanici jsme v  dostatečném předstihu, zvládli jsme to za 3:38 (!).

Na stanici se ale zdržíme déle... Tady musíme nabrat opravdu zbytky jídla, jsme mezi posledními, stanice už čeká, až se bude moci za hodinu zavřít, ale nutnou podmínkou, abychom mohli dál je mít každý své světlo.. jenže my jsme naše čelovky na druhé stanici odložili... Tady se ukazuje soudržnost ultra komunity. Jednu nám půjčuje (a následně i věnuje) manželka běžce, který je tu s námi, druhou půjčuje obsluha stanice a tak vyražíme.. Teď už sice nemám žádnou motivaci na spěch, naopak říkám si, že to bude bez jídla za 16h, ostuda, ale klidně to dojdu, ať se ve tmě nezraním.. prostě chci dokončit na jistotu.. Stín mě celkem správně popichuje, že mi GPS neměří úplně přesně, že bychom mohli zkusit pod 15h, protože jsme v horách, stezky jsou velmi členité, že máme ve skutečnosti za sebou víc.. Zase měl pravdu, je to zkušený borec:), měl jsem ho ve všem poslechnout i s tím zvracením:)... ale chybami se člověk přeci jen učí:)... tak nakonec o pár minut míjíme 15h hranici.

Tady je potřeba pro úplnost přidat alespoň pár momentů a střípků že závodu. Například asi 3km před cílem nás míjí [určitě další herec že skupiny kterou si Stín objednal:)] Cliff a volá na Stína, jestli už běží druhé kolo?:). Vysvětluji, že ne, že táhne s sebou kámen, tedy mě..:).. Stín využívá situace a zjišťuje, jak a s kým je Cliff tady a obratem nám zajišťuje odvoz k autu na start. No je tohle náhoda???

Nebo.. V první půlce běžíme po stezce a najednou děsný rámus, strašidelný zvuk asi metr od stezky.. Děsně jsem se lekl. Stín říká zkušeně.. to je chřestýš a pěkně naštvaný:).... Vím, že to všechno dělal pro moje zážitky, ale jak do té divočiny dostal magneťák a reproduktory??:)... po chvíli, když opatrně probíháme mezi takovými menšími pavoučky, Stín to zase komentuje.. to jsou všechno černé vdovy.. :)...Rozvovor s Cliffem a Jeffem v autě patří také do kategorie hereckých etud, připravených pro zahraničního hosta..

Nebo... Velkou část druhé půlky jsme se míjeli s "růžovou Barborkou":) jak jsme si Stephanii se Stínem překřtili. Střídavě nám to běželo/šlo rychleji, střídavě ona byla rychlejší... a velkou část posledního úseku jsme zdolávali společně... a také cílem jsme prošli šťastní společně.... No zážitková dovolená, jak podle katalogu...:)

Pocity v cíli se nedají jen tak jednoduše napsat, nebo aspoň já to nedokážu, bez toho, že bych byl buď přehnané osobní, patetický nebo bych zamlčel pravý stav věci:).

Je to skvělý, na začátku a uprostřed jsem díky svoji hlouposti a nezkušenosti téměř úplně vyhořel, těsně před cut-off jsem se se Stínovou pomoci znova narodil a zvedl se k relativně slušnému času na další stanici, abych nakonec "zkušené" dokončil:).

ZG 50 miles, 2013 je za námi. Ať žije ZG 50 miles, 2014. Chci tady příští rok být, dostat tou holí přes záda a běžet po těch kameních a půdě, která je, jak říká Stín, červená od potu a krve těch, kteří tady běhají..:)

Běhu zdar, ultra zvlášť... Ať žijí kamarádi! 12:)

PS. Hned to postnu, pár fotek dodám později.

Zane Grey -- prolog

... měl bych správné říci, herci kam se podíváš..:)

Nebyl by to úplně správný prolog k závodu, kdybychom neudělali redukovanou běžeckou hospodu:), která s Nikou získala ten správný ženský rozměr, umocněný tím, že můžeme se Stínem pít, protože ona nás odveze domů:)... Následný oběd s N. v Chilli works mě jenom ubezpečil [pro úplnost N. změnila svoji registraci z 50k na 50M:)] v tom, že Stín se, co se motivace týče, vyrovná světovým lídrům:)..

Konečně je tu pátek a my se připravujeme na cestu. Vlastně mám celou dobu pocit, že jsem ve snu, nebo že se dívám na nějaký film a Stín to ještě patřičně přiživuje..:). Jeho tradiční poznámky o nákupu v IKEA a proběhnutím v Arizonských horách, nebo jeho až niterná touha ukázat mi ZG pro mě co v nejtěžších podmínkách s možností "poznat" sám sebe, je až dojemná... Do toho všeho dolaďujeme logistiku...


Protože se Zane Grey běží "od nekud někam" a mezi startem a cílem je po stezkách vzdálenost 80km, tak autem je vzdálenost mezi startem a cílem výrazně větší, organizátoři nezajišťují pochopitelně ani dopravu na start, ani dopravu na cíl. Městečko Payson je zhruba 25 minut autem od startu a asi 35 minut od cíle, záleží na to, jak a kdo řídí:). Protože jedeme sami, bez nikoho, tak je potřeba mít na místě dvě auta, jedno nechat v čili, druhým se dovézt na start.. Všechno je potřeba promyslet... Ale, ale.. to by nebyla dvojka Los a Lamos, aby se věci zase nějak neposunuly a nevytvářely zajímavé situace.. Tak postupně.

Ve čtvrtek večer Stín našel jedinou půjčovnu aut v Paysonu, zarezervoval auto a my v pátek po cestě plánovali, jak to všechno bude, krok za krokem... nejdřív jedeme kolem cíle, obhlídneme parkování, potom pro auto k letišti, pak registrace, nákup večeře a potom ubytování.. Stín mi ukazuje impozantní a zároveň velmi prostý cíl, dva kameny na začátku/konci trailu. Na jednom z nich sedí chlápek a hned se s námi dává do řeči..

Vypadlo z něj, že před několika lety tuhle trať běžel a že se sem teď vrací... Že si musel dát několik let pauzu, aby zapomněl na to utrpení a ty kameny:)....Ta slova mi přijdou povědomá, jakoby naučený text?? [hned mě to zarazilo, jak kdyby to byl najatý herec!:)] ... a jak pokračuje, že si říká, že úplný blázen, že se sem vracel... Na Stínovu poznámku, že on je zde po třetí, málem upadá na záda..:).

Spěcháme si vyzvednout druhé auto z půjčovny a já se pomalu chystám, že přijde moje chvíle, jako slabšího řidiče na zdejších silnicích, ale ne... Nejdříve kroužíme kolem letiště a až na potřetí nacházíme půjčovnu, ale od jediného zaměstnance se dozvídáme, že je pátek a že šéf už odjel pryč, takže žádné auto nemáme...:). Bereme to pozitivně, ušetřili jsme čas a peníze, i když zatím není jasné, jak se z cíle dostaneme ke startu pro naše auto, ale kdo by se teď zabýval závěrečnou zápletkou, když nezačalo ještě ani první dějství, že?:)

Přijíždíme k registraci a "herci" přibývají... Lidí kolem, se vítají se Stínem a družné vzpomínají, kde spolu zvraceli, plakali, byli zlomení, aby následně dokončili ve svém traťovém rekordu:). Koukám na to jako blázen, říkám si, co já tady vůbec hledám? Připadám si podobně, jako když jsem se dostal na svůj první start brdské.. Vyjukaný, nezkušený, vůbec netuším, co mě čeká a kolem šíleně přátelská atmosféra i když všichni ví (lépe než já) že to zítra bude určitě silné... Ale věřím, že i tohle se stane mým srdečním závodem, protože to tak cítím, ještě jsem tady nepřeskočil ani jeden kámen..:)

Po registraci oba přemýšlíme, co dál, je večer, naše rozhodnutí tábořit je nahlodané i tím, že jsme ušetřili peníze za pronájem auta a tak cvičně zkoušíme dotaz na zdejší motel, jestli nemají volný pokoj a dozvídáme se, že jsou sice plní, ale před hodinou někdo zrušil rezervaci a tak bydlíme zde(!), Stín chystá balíčky na jednotlivé stanice a já poslouchám nábožně jejich jména:).

Večeře probíhá ve Stinovo oblíbené restauraci, je páteční večer, sedíme před místními muzikanty, kteří hrají country, kolem hodně žen na "lovu":), některé se snaží tancovat spolu a přilákat pozornost okolo sedících... No my si pijeme svoje pivo že džbánu a těšíme se na další den... V pět hodin ráno je start, takže kolem 4 se budíme, jíme něco ke snídani a pak už sedáme do auta, Stín velmi symbolicky poušti na přehrávači Offspring a jak naplno poslouchám ten správný nářez...


"Falling, I'm falling
Falling, I'm falling
...
So if you walk away
Who is gonna stay
...
Auto srší energii, Stín se usmívá a já si říkám... Třeba je to v p*deli, ale je to v krásný p*deli, intenzívní a jdeme do toho!!!

12:)

Křest ??? Křest!!! :)

Je čtvrtek kolem druhé hodiny odpoledne místního času... Od rána jsem pracoval přes internet na své pracovní stanici až jsem vzbudil v čechách dojem, že jsem zpátky na pracovišti:)... A tak je na čase si obléknout na sebe běžecké a jít se maličko proběhnout. .. Stín totiž říkal... že oba věříme, že být delší dobu bez běhu znamená špatnou karmu:) a že bych neměl riskovat. On sem nemůže přijet a tak půjdu běhat sám... Bojím se, maličko se bojím, že zabloudím a tak se pro jistotu rozhoduji, že poběžím po "perimetru" asi tak 20 minut tam a 20 minut zpátky, naprosto na pohodu, jen zahřát nohy, uvolnit duši a připravit se na dny další. A že bude na co.:)


Až teď si to plně uvědomuji. Poprvé jsem zde běžel sám, úplně sám.. Je to zajímavý pocit, pocit lovce v "divočině", kdy se snažím zapamatovat si cestu (i když to bylo po chvíli jednoduché), koukám kolem sebe smysly napjaté... a pak si najednou zvyknu a prožívám si kousek zdejších stezek úplně opuštěný, spoléhající se sám na sebe... Snad mi ten pocit síly a víry v sebe zůstane dlouho..:).


Zítra po ránu sedáme do auta a vyrazíme směrem do Arizony. Stín tradičně vtipkuje, když (po pravdě) říká, že jedeme nakoupit pár věci, zastavíme se v IKEA ve Phoenixu a že ho tak napadlo, co kdybychom se tam trochu proběhli? Krásný hory, bude se mi to líbit, mohli bychom i zakempovat.. No ať si vezmu víc oblečení a celovku, kdyby se to protáhlo..:)


Je to skvělý, mít v takové chvíli vedle sebe nejlepšího kamaráda... Přemýšlím, co se bude dít a jsem takový rozechvělý.. Mám smíšené pocity... Na jedné straně se trochu bojím a mám plný respekt, na druhé straně se moc těším...Co převáží??? :)


Utěšuji se tím, že jsem se poctivě připravoval a skoro doslova a do písmene plnil Stínovo rady... poslední měsíc a půl jsem pracoval v přetopené kanceláří připomínající suchou saunu a trénoval dusno:), běhal jsem nastavované kopce, teplé oblečený... Snášel úsměšky kolegů v práci, kterým když jsem vysvětloval, že "ten hic je součástí moji přípravy.. a že to řekl kamarád, kterému v tomto ohledu bezmezně důvěřují".. .. tak mi říkali, že jsem ještě větší magor, když někoho takového poslouchám..:)...

 Nic jsem neponechal náhodě -- v posledních dnech i hodinách jsem pilně doplňoval ionty -- jako správný člen týmu Ithinkbeer.com jediné pomoci k tomu určených nápojů, viz foto z částečně výstavky reprezentující naše zasedání a plánování závodu se Stínem...:)



Ale přesto.. přesto vím, že je to troufalé. Starší chlápek "z nížin"... První pořádné horské ultra a hned Zane Grey 50 miles? Vím, jak se na mě dívali běžci z organizačního výboru zdejších ultra, když jim Stín řekl o naší výpravě a představil mě.. Přemýšleli, jestli jsem natolik dobrý a odvážný nebo takový nadšený trouba. Ano B je správně:).... Ale to malé ultrátko ve mně říká.. Kašli na to... Je to v hlavě... Užij si to, kvůli tomu tady taky jsi !!! :)...


A tak ano... Abych zůstal věrný svému radostnému přístupu, tak jako finální přípravu volím oběd v Chilli works, což je sice velmi levná, ale naprosto, naprosto vyhlášená restaurace, či stánek, kde mají absolutně nejlepší novomexické jídlo.. Volím specialitu majitele - double burritos plate a červeným a zeleným čili (ano, správně se zde říka "Christmass")... Majitele jsem nadchnul a přidává mi zdarma jeho palivou salsu... Určitě mi to pomůže se na sobotní závod patřičně připravit. I místní zkušeně říkají, že zdejší čili pálí každého určitě dvakrát:) a tak to bude jistě taková silná podpora v kopcích.:)


Držte nám palce! Vím, že v podání performátorů Los a Lamos bude i tenhle závod mít humornou příchuť, když asi mnohokráte řekneme při pohledu na trasu co nás čeká ... naši oblíbenou hlášku.. "Ty voe, fakt drsný!":).


Běhu zdar, ultra a kamarádům zvlášť! 12:)

Čtvrtina nejtvrdšího tréninku...

I kdyz jsem tu několikátý den a z loňska už jsem také pár stezek proběhl... musím říci, že je to jako padesátkrát a stále poprvé... obzvlášť dneska mi Stín udělal ohromnou radost...


Přes oběd mi navrhnul že si dáme "rychlovku", on odskočí z práce a dáme něco tak na 40minut, aby byl do hodiny plus minus zase v práci.. Dojeli jsme autem pod sjezdovku na Pajarito. Oproti včerejšku se výrazně ochladilo, naše tenká trička s dlouhým rukávem v kombinaci s krátkým v tom větru a zimě vypadala skutečně jako vtip. Koukám na ten šílený krpál před námi a Stín mi sdělí sladké tajemství.. Tady, ano, právě tady trénují ti nejlepší z nejlepších místních sto-mílařů... Tohle je jejich součást tréninku na Hardrock, kdy tu sjezdovku a přilehlý kopec tak 4x vyběhnou a seběhnou [ano, je to tady.. i oni mají "nastavované kopce", ovšem tohle je z mého pohledu úplný brutus:)]


Stín se tradičně tetelí blahem, prudké změny podmínek obhlíží s úsměvem a pyšně, jako by to všechno dopředu objednal... Říká do větru, který se postupně mění do síly vichřice... "Pokud budeme mít štěstí, začne padat i sníh!!!":).. Jjo, kamarádi, kamarádi, ty mě přivedou akorát tak do průšvihu...:)



A tak funíme do kopce, který v určitých místech svádí k tomu lézt jej po čtyřech a Stín naprosto nadšeně, jako ryzí pedagog říká ty svoje úsloví a průpovídky... "Na tomhle kopci je nádherný ten gradient:)!".. "Snaž se trošku cik-cak, jinak se to nedá.."... Vypráví o poctivém tréninku na Hardrock a o tom, že na pravý vrchol nevede žádná zkratka... doslova i přeneseně..:)

Na vrcholku a na hřebeni to šíleně fouká... zkouším maličko fotit, sousední kopce z větší výšky a pak se rozběhneme a zmrzlýma rukama se snažím uklidit telefon do ledvinky... Přeběhneme kousek hřebene a hned mi Stín ukazuje tu svoji vysokou školu seběhu -- na vedlejších kopcích a následně na sjezdovce po které jsme tak pracně stoupali nahoru..


Stín se řítí se dolů téměř volným pádem.. já na své poměry taky celkem rychle, postupně a opatrně se snažím získávat trochu lepší kontrolu běhu a stejně jako ve škole smyku se učím získávat rovnováhu, zvládnout to, že na kouskách sjezdovky a cest je ještě zmrzlý sníh, jinde mokro, kousek je bláto, spousta větví, popadavych stromů .. a v tom všem Stín kličkuje, jako zajíc..


Sbíháme dolů  a u paty sjezdovky mi Stín povídá.. "Tak a tady při Jemez bězích stojí hrozně lidí, křičí, povzbuzují a fandí.. Ty nevnímáš, že tě bolí nohy a kolena, protože už ti do cíle zbývá "jenom" asi 25km a z nich skoro 20 je z kopce.." ...


Ufff... běžím tam za ním a užívám si těch výkřiků a povzbuzování lidí.. Jasně, sice nikde nikdo, ale já to dneska zažil úplně stejně intenzívně, jako při závodě... Ano 4km, přesně 1/4 pravého tvrdého tréninku na Hardrock... Cítím se jako král i když jsem starší strejda...Děkuju!!!


Běhu zdar, ultra zvlášť! 12:)

Ve stínu Stína

Říkal jsem si, že práce plno, času málo, ale přesto bych si měl zaznamenat aspoň maličko z těchto pár dní, protože jejich intenzita je neuvěřitelná.. Budu se snažit si zapamatovat, co tady prožívám přes některé Stínovo hlášky.

=> Dneska je jedna z posledních šancí se pořádně zničit, neměli bychom to minout....
[říká Stín před tím, než se vydáme ve slunci vzhůru kopcem, abychom to po hřebenu vzali 19.5 celkem s prudkými seběhy]

=> Tady se asi maličko podrápeme, ale když se člověk vrací domů a neteče krev, tak to nebyl pořádný trail.   [před tím, než běžíme jako blázni dolů z kopce, a probíháme kolem akátových keřů a "udržujeme" tak průchodnou cestu]

=> Já rozbíhám vždycky pomalu... [tradiční úsloví Stíná před tím, než mi zmizí v prachu:)]

=>Tady to byla taková propagačka, na Zane Grey je výrazně víc volných kamenů..:) [po té, co probíháme na můj vkus nádherně technickým úsekem se spoustou kamení, výčnělku, kořenů a Stín se řítí z kopce jako tank, já za ním že všech sil vlaju:)]


=> Občas když naprší, tak jsou tady medvědí stopy. Co tady ty medvědí žerou, když tady kromě nás nic není, to fakt nevím..:)  [myslím, že tahle větička mi umožnila se i z kopce držet Stína jako klíště:)]

=> Dneska je oficiálně 17C.  [ v situaci, kdy jsme na svahu, slunce pálí, jako vysoká pec...v podstatě pražský ekvivalent 27C a hned dodá..] ... počkej to na ZG bude hlášeno 27C a ten pocit překoná tvoje očekávání..

Večer se Stín radostně tetelí pohledem na předpověď počasí... "Payson hlásí 27C, 0 mraky a výhled na vyšší teploty...." Stínovo radostná světýlka v očích naznačují vše .. "jjo, bude to zase rekordní rok, ti chudáci z nížin nebo z chladných oblasti prožijí menší peklo..." :).

A tak na něj koukám s úsměvem od ucha k uchu.. Chudák z chladných nížin, který se těší, jak si tam se svým kamarádem užije to svoje krásné peklíčko.

Všemu zdar, ultra a skvělým kamarádům zvlášť!
12:)

 

Spoléhej na sílu (use the force, Luke!)

Ještě před svým odletem jsem se registroval do Czech Skyrunning Association, tedy abyste tomu správně rozuměli... čtu nejdříve blog Sama Straky o horských ultra a on se najednou změní na oficiální portál nově vzniklé české organizace běhání v horách... a objeví se výzva, že by se mohli též i obyčejní troubové (=rozuměj nadšenci) zaregistrovat a stát se členy této nové vzniklé organizace a podpořit ji svým členským příspěvkem:) ... už je to drahně let, co jsem byl někde organizován a tak mi evidentně otrnulo...A protože věřím na znamení, tak píšu přes komentář Samovi, že tedy jestli by náhodou členské číslo 12 bylo volné, tak že bych jaksi na podporu a do počtu..tedy zaplatil členský příspěvek:).

Hbitá odpověď -- že málo členů má tak vyhraněnou představu o členském čísle a i když momentálně 12 patří nejmenovanému reprezentantovi:), tak mi ji podstoupí:) -- prostě neměl jsem už následně možnost se na cokoliv vymlouvat a tak já jsem nakonec členem něčeho, co bych si v životě nepomyslel, majíc závrať:), téměř nulovou orientaci v terénu, špatný odhad vzdálenosti, blbě vidím:), v lese každou chvíli o něco zakopnu... a najednou tohle...

Ale vždyť se nemusí hned běhat k oblakům, že.. může se i občas chodit, říkám si. Navíc má to neuvěřitelné kouzlo... A v tom mi to docvaklo... Sky-running, Sky-walking... Skyrunner...Skywalker!!! A je to tady...Hvězdné války znovu na scéně..Jsem Luke Skywalker!:)

A proto hned jak jsme se přivítali se Stínem v pátek, tedy u nás už byla sobota, tak bylo kolem půlnoci zdejšího času naprosto jasné, že další den hned vyběhneme. Slovy BS: seš můj nejlepší kamarád, tak tě nebudu vůbec šetřit!:) Naplánoval krásný (sece krátký - 8.5km, i když výživný) okruh -- máme totiž na běh asi hodinu času -- a hned mě "Luka Skywalkera" zatrhnul:) protože před jednou stezkou vedoucí celkem brutálně do kopce, prohlásil.. a zkusíme to vyběhnout, jo???:)

A tak se snažím běžet, nezakopávat o kamení, kořeny, přitom se kochat neskutečným okolím a Stinovo historkami.. to je něco těžko popisovatelne.. ale aspoň přidávám pár fotek, abych Vám to přiblížil a sobě uchoval v paměti.

Původně jsem chtěl sem dát i GPS záznam naší trasy, ale jak jsem při "odběhnutí od běhu":) vypnul hodinky, tak už jsem je v tom nádherném prostředí zapomněl zapnout. Klasik by to parafrázoval, že div, že jsem s sebou měl aspoň fotak (který je naštěstí v telefonu napevno).

Na vlastní kůži pociťují, jak časově náročné to Stín má.. a chápu, že v časovém rozvrhu -- kdy je maličko času mezi desátou večer a půlnoci (optimisticky pohled, počítající skoro s pěti hodinami přerušovaného spánku) -- stačit ještě k tomu všemu kolem si ještě napsat zápisky na blog, je heroický výkon..

 Běhu zdar a ultra zvlášť!!!

Lezoucí stínek je vzhůru, za chvíli se probudí Breptající stín, my se rychle něčeho napijeme a na dvě hodiny zmizíme do kopců.

Všemu zdar! Nejlepším kamarádům a naším manželkám zvlášť!

12:)

Stínohra:)!

Ráno teď pobíhám po údolí, těším se z hry světel a stínů:), slunce a ranní mlhy v prokopáku vypadají kouzelně.

Je fajn, že oba dva dubnové závody jsou šťastně za mnou a že jsem si je oba naplno užil... Teď už se nemusím ani ve skrytu duše zabývat nějakým časem nebo závoděním... Pravda je, že mám "maličko" výčitky.. Deri na mě při běhu kouká děsně zamilovaně, jako by tušila, že za pár hodin kopnu do vrtule a zmizím, co víc, že skoro celý měsíc doma víc nebudu než budu. Moje nejmilejší, jasné slunéčko, zřítelnice mých očí, taky na mě kouká s určitou výčitkou, ale je to tak...
... Do odjezdu (tedy přesněji do odletu) zbývá doslova pár hodin a tak se musím přenést přes vlastní výčitky a těšit se na výlet za Stínem..

 Postupně se balím, přemýšlím, co všechno narvat do mého "malinově-růžového kuférku"... Sice se na mě na letišti dívají trochu divně, ale má tak skvělou barvu že ho hned ho najdu! Optimalizuji, co na sebe, abych mohl odvézt všechny dary, blbosti a pár svých běhácích věcí. I když hromady vypadají velké, a moji blízcí si že mě dělají legraci, že když bude nejhůř poběžím jen v trenýrkách, nebo nejlépe ať si běžecké vezmu rovnou na cestu :)... myslím, že všechno v pohodě:) narovnám do kufru.

Aby toho nebylo málo, můj syn mi doporučil při přípravě na cestu sledovat TV seriál Breaking Bad (český Perníkový táta), který je o 50-létem učiteli chemie, který se (pod tlakem okolností -- choroba a problémy -- změní v drsného výrobce drog). Nejdříve jsem nechápal, ale při sledování prvního dílu jsem vše pochopil. Krajina mi připadá taková známá, povědomá... a ejhle. Celé se to odehrává v Novém Mexiku, v Albuquerque a v Los Alamos!:).

No co... Jsem vítací typ.:).. Musím se nejdříve rozloučit, abych se mohl zase vítat:). Prostě teď jedu na výlet s kamarádem spojený s běháním a se stanováním... I přes ty moje výčitky a zmatky v přípravách jasně cítím, že se něco zase děje:), ať už chtěně nebo nechtěně... Například Stínovic rodina posílá nějaké drobné dárky:), samozřejmě všechno včetně mého již tradičního kontrabandu -- fernetu a hořčice -- narvu do kufru:), ale jak se tak tím probírám a urovnávám, tak zjišťuji, že v tom jsou dvě balení kafe a nějaký věci v prášku!!! Drogový dealer je opět na scéně! Breaking bad..:). Jestli mi tentokráte celníci neprolustrují všechny tělní otvory, tak nedělají svoji práci pořádně:).

Všemu zdar! Kamarádům, manželkám a ultra zvlášť!

Nic neslibuji, ale všechny pozdravy vyřídím a udělám všechno pro zdar našeho výletu. Žít se musí! Držte nám palce! 12:)