Rituály? Rituály!!!

Doufám, že jsem se opět odrazil úspěšně zpět do treningoveho procesu. Čtu, že spřáteleným blogum nejde běhání, prostě buď ztráta motivace, nechuť, únava nebo kombinace všeho dohromady... Upřímně, ani já, starý pes na tom nejsem jinak. Ovšem mám výhodu, protože alespoň jednu věc si při té motivaci uvědomuju. Uvědomuju si, jak moc to pobíhání k životu potřebuji a jak by to bylo bídné (a mě jak by mi bylo bídně), kdybych běhání neměl.

Proto se snažím používat různé pomůcky, berličky, triky k tomu, abych případně překonal lenost, zmatky nebo nedostatek času a prostě VYBEHL. Sice už nejsem úplný začátečník (od počátku 2009 mi můj profil na bjehej com(uzes) ukazuje přes 4.700km), ale cítím to pořád stejně. Pořád si říkám, že možná právě dnešní vyběhnutí je to nejdůležitější, říkám si, že možná, kdybych "to" dnes zanedbal/odložil tak to bude špatně. Nebo myslím na to, že jak na sebe obléknu svoje hábky a vyběhnu, tak je to OK, za nějakou 1/4 hodinku už je mi dobře a po doběhu jsem v rauchu:). Uvědomuju si, co už jsem všechno překonal a raduju se z toho.

Nejlepší jsou ta vítězství po ranním vstávání, kdy musím pracovat třeba ještě pozdě večer nebo dlouho do noci a ráno brzo vstát? To je boj. Ale když vstanu, zaběhámsi, překonám kousek sama sebe, tak se cítím jako vítěz. Třeba teď o dovolené v Alpách. Chtěl jsem běhat, ale nechtěl jsem tím omezovat svoji nejmilejší manželku, jasné slunéčko:) a tak brzké vstávání byla jediná volba. Ten pocit toho nesobeckého sobectví, kdy myslím na svoje pobíhání a snažím se to skloubit tak, aby blízcí netrpěli ten taky stojí za to..

Jjo a nějak si víc a víc uvědomují, že každá překonána překážka mi dává větší sílu -- nebo že by to byl klam? :) Chystal jsem se na sobotní výběh a venku před půlnoci lilo.. vlastně mě nenapadá, že bych běh odložil, jen věřím, že to nebude úplná průtrž mračen jako v Zell am See (nic takového jsem dosud nezažil). Úterní absolvovaný běh ne v dešti, ne v lijáku, ale v běsnění živlů, mě vyloženě zocelil:). A tak jsem věřil, že pokud nebudou padat trakaře, ráno vyběhnu, nejlépe nepřemýšlet, skoro jako stroj narvat na sebe málo:) promokavou vestu a vyrazit. Ovšem déšť a vítr, blátivé cesty mě skutečně prověřily, jednu chvíli (v dešti na cca 19km) někde u Kuchaře jsem dokonce myslel na DNF(!), že bych jako zavolal své nejmilejší, jasné slunéčko, aby si mě přijela vyzvednout. Ale nějak jsem se zasekl, řekl jsem si, aspon si dáš ten rozbitej zip u vesty spravit:), aby se dala zapnout vesta a nebyla zima. A pokračoval v běhu proti větru a dešti. A co se nestalo... Asi za 10 minut ustal déšť a zmírnil se vítr. BYL TO TEST!!!:), tak nějak nás ten běžecký maník zkouší. Zatím snad procházím...

I když... nevím jak vy, ale já musel v poslední době bojovat s motivaci/krizemi relativně často, když jsem měl běhat intervaly. Jednak nejsem žádný Bolt, plánovaný km s časy kolem 4:15 min/km je velká výzva, jednak běhání intervalu otevírá moji bolestivou otázku jestli k běhání potřebuji nějaký lepší čas. Takže dvojnásobný průšvih. Ovšem nevím jak, teď už se mi druhý týden podařilo plus minus držet tempo 4:20/km ve dvou 4km i ve dvou 5km úsecích. Hned jsem se pochválil, nevím proč, kde se to vzalo, asi taková průběžná odměna za moji zarputilost a výdrž.

Ovšem zkušenosti velí, vždy, když je dílčí krize překonána, nová se blíží:), proto si ten okamžik klidu před bouří užívám plnými doušky:). Vím, že se zase něco "vykotí", ale pevně věřím, že "to něco" opět překonám. A když už se ztrácí víra, jsou tu rituály!

Mějte se fajn, 12:)

V Alpách chodím po kopcích, ale běhám po rovině!

Jak jsem minule řekl, moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko:), chtěla jet na pár dní do Alp, chodit po kopcích. Usilovně jsem přemýšlel, jak to ale zařídit, abych při tom ještě stačil běhat, přeci jen, když už jsem se přihlásil na ten podzimní maratón, tak ať to stojí za to:), ať mám pocit, že jsem udělal, co šlo, možná ještě o trošku víc:).

Už jsem si myslel, že to bude velký boj, ale Google maps, pravidelný pomocník běžce-hobika zase pomohly v nouzi nejvyšší. Naplánoval jsem dovolenou v Kaprunu a svoje běhání kolem nedalekého Zell am See. No posuďte sami, nemá chybu. teda obzvlášť, když je někdo takový pošuk jako já a (rád) běhá velmi brzo po ránu, nikdo nikde, jezero a cesty kolem jsem měl jen pro sebe, navíc do Kaprunu jsem se vracel mezi 7 a 8 hodinou (autem), takže jsem byl akorát připraven na výlet, ať už na ledovec nebo k přehradám v horách a po skalách.

Pokud byste měli podobný problém, zde je malá fotografická ochutnávka:). Vřele doporučuju! Nejdříve mapka.

Na začátek "normální" foto, když jsme si jezero hned po příjezdu v sobotu obešli. Sice jsem slyšel kritiku, že by to mohla být hezká procházka, kdybychom ji neproběhli, ale to nebyla pravda:). Jen jsem se těšil, až těch 11.5km další den brzo po ránu proběhnu "sám".

Tady je ukázka z velmi velmi ranného okruhu (5:20), kdy se teprve začínalo rozednívat.

Další den jsem si užil i okamžik svítání, kdy slunce konečně vykouklo přes okraj hor a zasvítilo do jezera.

Konečné dneska (úterý) do třetice všeho dobrého (i zlého) jsem si oběhl jezero v naprosté průtrží mračen! Teda běhal jsem často v mrholení, v dešti, ale ve sprše a průtrží mračen tak často neběhám:)... Ta úplně poslední fotka myslím ukazuje, (ty čáry jsou proudy vody) že to bylo běsnění živlů.

Celkové to byla moc vydařená dovolená. Spousta veselých zážitků.. Začlo to už v Čechách, když mi moje nejmilejší.. jasné slunéčko:) na benzínové pumpě povídá medovým hláskem [jako se mluví na děti, debily a nejmilejší manžely:)]..."No tak kup si bonbónky, kup si čokoládičku".. Když jsem položil "bonbónky" na kasu, tak paní pokladní koukala a nakláněla se přes kasu (a pak se zeptala), kde je to malé dítě s těmi bonbónky:). Když jsem ji odpověděl, že to dítě, jsem já, málem přepadla přes kasu, snažila se potlačit smích, ale bavil jsem se s ní:), No nemělo chybu!

Nebo při ranním oběhu jezera jsem uviděl na druhé straně místního staršího chlápka, běžím okolo a zdravím "Morgen, Sepp!!", málem ho ranilo:), volal na mě, odkud ho znám, já si užíval ten okamžik (den před tím jsem slyšel, jak na něj volala ta jeho, že něco zapomněl).. No uznejte, kouzlo domorodce.

Ale už dost. Jsem zpět, dovolená překrásná, příprava na maratón pokračuje, co si přát víc, ne?
Ještě taková tyrolska "náladička" z hospůdky/kiosku na břehu Klammsee.. 12:)

Kdy je to nejlepší? PŘED nebo PO?:)

Starší lascivní veršovánka (pro náboženskou korektnost cituji jen kousek) říká, "píše se i v xxx, že nejlepší je to po ránu":) často otevírá tradiční diskusní prostor s mými kamarády, tedy s chlapci (dívkami), co spolu "běháme", ať už skutečně nebo slovně či virtuálně.. Prostě řada mých kamarádů probírá, jestli nejlíp ráno, v poledne nebo večer.. Tou související činnosti je pochopitelně běh.

Upřímně, já jsem tradiční ráněnka, ranička, či ptáčátko:), o kterém se také často říká, že dál doskáče, ale zato dřív pojde. Prostě preferuju běhání po ránu, tedy PŘED (jako před prací). Říkám si, lidí málo, nabije mě to takovou tou pozitivní energii a pak chutě do práce. Výhodou i nevýhodou zároveň je častější vstávání a témeř zaručená jistota běhu.

Teď jsem ale několikrát změnil taktiku, stal se přechodně i sovou a pod tlakem okolností vyběhl párkrát PO (tedy po práci) a objevil i kouzlo večerního běhání... Joo, teď chápu, jak kamarádi říkají, vyčistíš si hlavu, setřeseš starosti z práce.. Ale o čem už nemluví je spousta běžkyň, které se objevují konkrétně v Prokopáku, sportovně oblečené, krásné voní, ladně se pohybují.. Myslím si, že přes léto se budu snažit omezit večerní běhání. Je to vyloženě nebezpečné. Člověk nekouká tolik na cestu, nebezpečí úrazu se zvyšuje geometrickou řadou:), to ani nemluvím o jiných nebezpečích, včetně přetrénování:), kdy i stará lama jako já ve finále běží rychleji a jinak než by měla:).

Vidím to tak, že navečer a večer budu chodit běhat častěji radši až "po sezóně" :), podzim-zima.. Pak to vidím bezpečnější, jinak je to silně rizikový sport.:)

Jak to vidíte vy? Co vy - sova nebo ráňátko?:)

Zdraví 12:)

PS. Týden celkově zatím 73km . Velmi úderný, občas blativý, ale určitě ne nudný. Pridávám pár fotek ze sobotního mokrého oběhu Hamerské přehrady. Dnešní páteční 31 se ve slunečném ránu vydařila, i když jsem "přijemně" unaven (tedy plácám se tady a teď dodělávám resty do práce.. ještě, že mám dovolenou).

Zítra odjíždím na pár dní na dovolenou do Alp se svojí nejmilejší manželkou, jasné slunéčko. Myslím že to běhání tím získá nějaký "vyšší" rozměr, minimálně to bude dané tou nadmořskou výškou:).

Týden návratů

Tento týden byl jednoznačně týdnem návratů. Návratů na trať k běžeckému treningu, návratů (na skok) na rodnou Vysočinu, návratů ke svým (starým) kamarádům "z mládí"... Jestli ono těch návratů není nějak moc, aby mě to nezmohlo. Ale uvědomil jsem si -- některé lidí jsem viděl po mnoha letech 10-20? -- že vlastně kamarádství je jediný vztah, který trvá i když vlastně už dávno skončil:). To mě naplňuje optimismem do dalších let!

Ale popořádku. Minulý týden jsem sice spoustu věci dokončil, ale na moje pobíhání téměř nezbýval čas, nějakých 27km (o pořádném tréningu ani moc nemluvím). Proto hned v úterý jsem začal úderně ranním (10.5km) a odpoledním (12.5km) během, po středě a čtvrtku to začalo vypadat jako impozantní návrat na trať:)..

Ale nejen během se těšíme, že? V sobotu jsem měl naplánovanou (po víc jak 10 letech) návštěvu u kamarádů na Vysočině s mezizastavenim u rodičů. Odběhat si v proměnlivém počasí něco maličko delšího bylo náročné nejen na ten morální rozměr, ale i na logistiku. Ráno kolem 5:30 jsem vyrazil z Prahy, u rodičů jsem se převlékl na oběhnutí Hamerské přehrady (ze zvyku přitakal, že jsem se na stará kolena úplně zbláznil), oblékl neprokomavou vestu a vyrazil. Celkové to byla nostalgická záležitost, všude bláto, kopce... ale přeci jen 16 blátivých km přispělo do mého treningového deníčku. Bohužel to byl poslední zápis, ovšem díky za 63km, už se vracím:)!!!

S kamarády to bylo skvěle, ale celou noc jsem nespal,

návrat se zastávkou přes rodiče do Prahy nakonec znamenal, že moje přecevzetí jít ještě večer běhat nakonec únava i večerní bouřka posunuly do kategorie nereálných plánu. Ale asi i to je dobře. Ten "Kaizen" se nesmí zase moc přehánět a překonávat se musíme jen postupně, že?

V týdnu jsem ještě nakonec vyřešil i svoje dilema, jestli a kam na podzimní maratón, když jsem tu Stromovku zazdil:) -- tedy nenaplánoval/neodhadnul správné. Nakonec jsem s Milošovou dopomoci zvolil Amsterdam (17.10), zařídil si registraci, levnou letenku a ubytování a už mám takový vnitřní stimul, proč se honit:)...

Cílím optimisticky na příští týden, i když bych měl být realista. O víkendu jedu na pár dní do Alp se svoji nejmilejší manželkou, jasné slunéčko, takže sobotní dlouhý běh budu muset přesunout na pátek. To bude boj, pravý maratónský návrat!

Držte mi palce! A co Vaše návraty?

Hlavně se z toho nepo--tento..:)

Když se ve mně pere běžec se zahradníkem, tak vítězství záleží většinou na naléhavosti zahradních prací. Tentokrát to bylo tak 5:2 pro zahradníka, ale zase bude klid. Dneska, dneska v neděli skončila (aspoň doufám) první velká vlna zmatku. Během posledního měsíce jsem se rozhodl prodat svoji chalupu, taky jsem tak udělal, zařídil nejen všechny formality, ale i vystěhoval a řadu keřů ještě stačil vysadit do své "nové" zahrady, kterou jsem ve prakticky ve stejnou chvíli kupoval. Zmatky maximální.:) Ještě abych nenaštval zahradnické bohy, jsem stačil vyndat i ar brambor, co jsem tam měl zasazený, i něco dřeva:), prostě, abych to lépe snášel.

Jenže, v kombinaci se zmatky v práci, už to znamenalo, že běžecký tréning v právem slova smyslu, šel doslova "do kytek"). I když toho běhání tam bylo mraky. Do schodů, ye schodů, po zahradě s kolečkem i bez, s pilou a s nůžkama, ani nemluvím o běhání po úřadech. Nicméně, tento týden jsem vyběhl jen 2x (ct a ne) s bilanci velmi chatrnou, 27km celkem. Jak by řekl klasik, takhle, soudruzi, lepší svět nevybudujeme, takhle ten čas ve Stromovce nebude nic než jedna velká ostuda..:)

Ale co, nejsem (běžecký) ideolog, a jestli vám něco říkají agrotechnické lhůty, tak vězte, že v srpnu přesazují vzrostlé keře jenom zoufalci a zahradní mágové se zelenýma rukama. Pořád věřím, že patřím do té druhé skupiny...Ted to čas ukáže, jestli se vše "chytne", ovšem některé keříky se mi (ostříhané) málem nevešli do mě Romci (Škoda Roomster), který neměl zadní sedadla a sloužil jako malý náklaďáček.. V sobotu, kdy jsem plánoval delší běh, lilo jako z
konve (to bych nějak skousl 32km), ale navíc se to ani časově nedalo stihnout.

Beru to tak, že mi příroda jednak pomáhá, aby se mi ty keře zdárně ujmuly a taky, abych se ve dnech, kdy odpočinek byl naprostý luxus:), no zkrátka, abych se z toho nepo...tento:). Moje nejmilejší manželka, zřítelnice mých oči, jasné slunéčko:), mě dostala. Říkám ji, představ si, jak jsme akční. Někteří lidé mluví o koupi, prodeji a stěhování řadu měsíců, pak to plánují, pak to měsíc něco realizují.. No a my? Za měsíc vše hotovo! Ona mi odpověděla.. No, jo, už to není, co to bývalo!!! Stárnem!!:) Smál jsem se jako blázen..Málem jsem upadl, protože ona je zvyklá na šílená rozhodnutí a akční posuny -- mezi její časté hodnocení patří prohlášení, že je se mnou moc ráda, i když život se mnou je údajně permanentní nácvik bojového poplachu:)...

Takže tak. Příští týden už mám o velkou starost míň, takže je šance se vrátit plně do treningu. Sice cítím, že mi moji známí soupeři/kamarádi, se kterými se "hecujeme" natrhnou tričko i s trenyrkama, ale co... nejen během se raduju. Ta nová zahrada bude už na podzim a bude super!

Aspoň fotograficky -- zahradnické (ostružinové) peklo:

Posun (pekla nikoliv do ráje, ale) směrem k zahradě:

Moje běžecké blaho (v Propském údolí):

Držte mi palce, Stromovka se sice blíží, ale ještě je dostatečně daleko, abych se stačil rozumné připravit. Jak u vás? Protože nic není náhoda, čekal bych, že zmatku bude taky plno.

12:)

Nezapomínejme!!!

Ty zmatky posledních dní (týdnu) patrně vrcholí. Zítra ráno stehuju chalupu, kterou jsem nakonec prodal a koupil domek blíž; v těch posledních dnech/týdnech, kdy zarizuju spoustu věci najednou -- prostě musím různé přesouvat běhání, takže trenyrkovy plán, moje životní kotva:) moc není ukotvený. No posuďte sami, v pondělí a v pátek bych měl mít volno. Nicméně jsem běhal v pondělí, neběhal v úterý a ve středu, běhal ve čtvrtek a pátek, v pátek dokonce intervaly, které jsem měl běhat v úterý, ale velký Miloš:) říkal, že je to (u mě) jedno, tak mu věřím.

Zítra budu běhat krátký běh, kvůli stěhování a snad v neděli si dám delší proběhnutí. Takže nevím pořádně, co je za den, dřív jsem se mohl orientovat a teď vlastně nevím, ani co je za rok!!!

Vidíte fotku rychle zvěčnělou mým iPhonem, běžím a vidím (na vesnici upozornuju) houkající VB. Malém mě museli křísit:). Takže svět je malý a o náhody tu není nouze..

Při běhání na čas - 1km intervaly - jsem se "drobet" zděsil. Vždyť já běžím o kus pomaleji než mám předepsáno:), a fakt to nešlo moc zrychlit. A už jsem si říkal, to je krize, to je průšvih (!) :), ale pak jsem si naštěstí vzpomněl na svoje oblíbené věty že Saturnina (říká je doktor Vlach) a hned jsem se "srovnal" do normálu a do radostně polohy. Protože ty věty jsou taková dobrá mantra, dovolím si je sem vložit:

"Nejtrestuhodnější formou roztržitosti je, když se lidé zapomínají radovat že života. Když přijímají královské dary osudu s přesvědčením, že je to samozřejmé. Probudí-li se člověk ráno zdráv a svěží v čisté posteli s vědomím, že za chvíli dostane teplou snídani, je to pádný důvod k tomu, aby vstal a aby zazpíval píseň díků nebo napsal oslavnou báseň na krásu života.

Prožíváme-li delší dobu idylu, tvrdí doktor Vlach, přestaneme ji vnímat, a osud by nám prokázal neocenitelnou službu, kdyby nás popadl za límec a vyhodil dočasně na mráz. Pak bychom nevzpomínali na to, že kamna trochu kouřila, nýbrž na to, že hřála. A na to, že bylo konec konců v naší moci, aby jenom hřála."

A tak zítra po ránu, navzdory stěhování, chci brzo ráno vstát, zaběhnout si aspoň takovou ranní pohodovou hodinku, přestěhovat a pak ještě vynosit dvě narvaná auta k nám do bytu. Říkal jsem, že nám už 4 týdny opravují výtah? To bude výzva! Takový malý Alpy v Praze..

Držte mi palce!
PS. Dostehovano (tedy z 99.5%) jest. Nakonec tech pater se zbytky (co zamirily domu) nebylo zase tolik.. 40? I kdyz plne nalozenych. Zitra snad delsi beh

Nerozumím tomu...

Pořád se setkávám s tím, že relativně dost (aspoň na můj vkus) lidí kolem je cíleně negativních:) nebo lidí žijících permanetne v budoucnosti... Abych to vysvětlil na příkladech, třeba jeden můj kamarád, pořád dostává "facky od života", ale když to slyšíte, tak mně to přijde jako úplná lapálie, možná i něco, z čeho bych se já (=pošuk) i radoval a vykládal bych vám to jako povedenou historku, jak jsem se třeba super ztrapnil:). Nebo jiný známý, ten pořád tak nějak fňuká, že by mu člověk dál i korunu a přitom to, co říká, jsou vlastně dobře zprávy... Například, největší šok pro mě bylo, když mi vykládal (jako děsnou křivdu), že vůbec nestíhá a teď jako na potvoru mu přijali nějaký článek a on musí dělat revize, jaké to protivenství!:). Tak jsem mu říkal, že to chápu, že by bylo o hodně lepší, kdyby mu to zamítli..:)

Prostě řada lidí se tím životem tady protrpí, s tím se nedá nic dělat, jen možná organizované sebevraždy určitých sekt jsou pro ne světlem na konci tunelu.:)

Naprosto jiná kategorie, jsou ti, co žijí permanentně v budoucnosti. Prostě mají představu, že později něco bude lepší až něco jiného bude ještě lepší, teď to nestojí za nic. Typická konverzace jednoho z nich -- Tobě se to běhá, zhubnul jsi, to musí být pohoda. To já, až zhubnu, tak budu taky běhat!:) Připomíná mi to konverzaci mého syna (když mu byly asi 3-4 roky) a chtěl jsem ho naučit jezdit na kole. Odpovídal podobně - Až budu umět jezdit na kole, tak na něm budu jezdit. Ted to neumím a tak na něm jezdit nebudu!

No uznejte sami, to nemá chybu, na to se asi nedá nic říci.:) a přej ještě, abych jim poradil, jak na běhání. Na to zase já po pravdě musím říci, že tomu nerozumím. Tedy jednak nerozumím tomu jejich přístupu a navíc nejsem běžecký trenér, takže také běhu nerozumím. Ale musíme nutně rozumět tomu, co máme rádi? Rád pobíhám, o tom žádná:), ale abych předstíral, že tomu "rozumím"? Prostě mě to baví, přijde mi to jako super, jako svoboda v prášku... Prostě obleču boty a svý běžecký hábky a vše je hned, tak jak má být. [zavislak promluvil] Tak jim akorát říkám, zkus to a uvidíš, nic nelámej přes koleno, pomalu, postupně, aspoň u mě to tak fungovalo.. Ale většina z nich vlastně hledá nějaké univerzální řešení -- super boty, které budou běhat sami, oblek ve kterém sami od sebe zhubnou, ponožky, ve kterých jim nohy nebudou nic vážit, nápoje a doplňky, které zázrakem způsobí jejich proměnu v maratónské běžce:). To si myslím, je výzva pro Adidas, Nike a ostatní velké firmy...:)

Podobně, často slyším, že na aktivity, běhání (sport), je horko, zima, prší fouká.. Hned si vzpomenu na starý fousatý vtip, co jsou čtyři největší nepřátelé socialistického zemědělství? No přeci, jaro, léto, podzim a zima! Prostě pro někoho bude i kyselo moc kyselé a bramborák moc bramborovej:).

Proto jsou mi z těch různej sekt asi nejvíc sympatický budhisti. Tím, že se soustředí na současný okamžik - možná tím zaměřením na vlastní dech jsou blízký "nám" "duševním běžcům", nemá cenu se moc babrat v minulosti a těšit se tím, že se někdy později budu možná radovat z něčeho? To je lepší se radovat hned. Nebo ne?

Takže tradičně navzdory celkem fest zmatkům (dovolená, stěhování, práce), se snažím, jak to jde jít se proběhnout, udělat si radost, klidně si koupit nějakou blbost, připravit is nějaký keřík, nářadí.. Prostě cíleně si dělat radost, žít v přítomnosti, i když někdy je to taky náročné. Hlavně, nenechat se drtit lidmi okolo!!

Starosti a povinnosti ovšem i moji maličkost ve středu a čtvrtek donutily zrušit běhání a pobíhání (v pátek už jsem byl jako lev v kleci), takže ráno mezi deštěm aspoň rychlejších 6km, večer veslařský trenažér (7km) jistil uklidnění. V sobotu dopoledne jsem také nezaváhal a vyběhl a opět mezi větrem a kapkami deště dál svých 21km. Déšť mi často odřízl cestu po mých oblíbených cestičkách..PARÁDA!!! Zítra to vidím na běh i kdyby padaly trakaře.

A co vy a negativní lidí kolem? jak s tím bojujete?

Tak nějak mezi

Když začne někdo jako já, což dle obecného měřítka, 47 = starší opotřebovanej strejda :), běhat, tak to je to prý něco mezi patetickým a zoufalým postojem. No určitě u mě je to mezi:). Nejsem ani v situaci, aby bylo potřeba mě litovat, ani obdivovat, jsem prostě "mezi", zkrátka taková "chytrá horákyně", a myslím, že není nad to..Být mezi extrémy a radovat se že svých "maxim", prožívat svoje pochyby, krízíčky a tak..
K těm extrémům patří i to počasí a tak jsem v rámci dovolené na Sicílii a zdejší (tradiční) vedra snáším relativně dobře s vidinou toho, jak se mi bude dobře a ještě lépe běhat až se vrátím z dovolené. Možná ten kousek toho odhodlání ve mě pořád je, zejména, když ráno v 6 vstávám a dokud je maličko min než 30C a vybíhám pro svoji pravidelnou dávku emocí a endorfinu:).
Samozřejmě i to zdejší pobíhání je nějak "mezi", potkávám běžce s nagelovanymi vlasy, kteří distingované pobíhají či provádějí jogging a přitom pozorují ženy, které kolem často pobíhají s větším zaujetím a úsilím, i když taky na nich je vidět, že vedle pohybu má pro ne běh i silnou společenskou stránku a vůbec nepodceňuji možnost seznámení v běhu. To by určitě zaujalo Peggy:). Ale vyskytli se i dva vyloženě zarputilí běžci, kteří běželi výrazně rychleji než moje maličkost, do tváře vepsanou bolest a utrpení.. No zase takovej magor nejsem, říkám si, i když kdoví. Běžím si svých 5:30-6.00/km v tom horku i tohle je výkon, tedy pro mě určitě:) a raduju se z rána, ze směsi pachů, které ke středomořskému přístavišti nepochybně patří, od vůně moře a ryb, až po silnou vůni jasmínů, oleandrů a bougainvilleí..
Přiletěli jsme v úterý navečer, když jsem ještě ráno chytré pobíhal v Prokopaku (pak jsme čekali asi 5 hodin na opožděně letadlo a ta pohoda nasátá ranním během se opravdu vyplatila). Snášel jsem statečně vtípky celé rodiny, jako, že jedeme na letiště včas, abychom stačili případně koupit chybějící letenky:), a co zase jsem nachystal. Ranní běhání i tady je takový nezbytný podpůrný prostředek ke šťastné rodinné dovolené, proto pro jistotu běhám každý den, i když v trenyrkovem plánu mám pondělí a pátek volno:).
Ani tady není o skvěle zážitky nouze a tak se aspoň o pár musím podělit. Hned ve středu mě řada zdejších běžců halasně zdravila a hlasitě se mnou konverzovala italsky, netušil jsem vůbec proč, až jsem po chvíli zjistil, že jejich místní běžecký "tragéd":) tým má naptosto stejný (brčálově zelený, Craft) tričko, jako teď mám já.. O to větší potěšení měli v dalších dnech, když zjistili, že jsem cizák.. No nádhera.. Další den jsem potkal takovou bílou kuličku, zavalitější osobu v bílém, kterou jsem viděl, jak se statečně snaží rychlou chůzi získávat tělesnou kondici. Z dálky si sám říkám, je to muž/žena, pak přiběhnu blíž a je vidět, že osoba má takovou běžeckou podprsenku, říkám si žena, dávám ji plus body, předbíhám, zdravíme se a vidím, že má vousy! Praktickej chlápek!!! Dávám mu další plus body. Po pár metrech zastavuju u pumpy s vodou v přístavu a trošku piju a omývám si obličej. Chlápek přichází a dává se se mnou do řeči. Američan. [bylo by laciné říkat takové ty fráze o tlustých amicich], je mi sympatickej svým úsilím. Chviličku se bavíme a on říká, že se mi to běhá, když jsem štíhlý chlapec, že on by taky chtěl běhat. Tak ho chci potěšit a říkám, že běháním jsem celkem jednoduše sundal 40 liber a on se tak zasnil a tím zasněným pohledem říká.. 40 liber? To je nádhera.. To by mi doktor zase dovolil zmrzlinu! :) :)

Mějte se fajn, jak u vás běhání a dovolená?

Intimnosti běhání a intimnost běhu

Mnohokrát opakuju, že asi žijeme v paralelních vesmírech... Čtu spřátelené blogy a Peggy píše o svých chlapech, že s ní nechtějí běhat a pak ale přiznává, že vlastně o to ani zase pravidelně nestojí.. :).

Je to zajímavé, ani já se svojí nejmilejší, nejmoudřejší a nejkrásnejší manželkou, zřítelnicí svých očí ...jasném slunéčkem :), chodím běhat společně velmi velmi zřídka. Jen když jsme někde, kde se bojí a to jen kousek cesty:). Přemýšlel jsem, čím to je, není to ani tím, že běhá pomaleji, ale prostě faktem, že já považuju většinu svého běhání a pobíhání za něco celkem intimního. Na rozdíl od ostatních "žen" kolem, mně nevadí, jak při běhu vypadám, co mám na sobě, co vlasy, jestli funím nebo ne, jestli běžím pomaleji.. Prostě mě na běhání zaujala ta právě ta volnost a svoboda. Nikoho přitom nepotřebuju, obuju boty a běžím... Když jsem sám, tak jsou ty prožitky řádově jiné, příroda kolem, ptáci, slunce, mraky, mlhavá rána, vycházející slunce, déšť, prostě všechno je tady jen "pro mě", má to svůj intimní soukromý rozměr a sobecky se nemusím s nikým dělit, ten čas je jen můj...

Prostě, zařadil jsem se ve své klasifikaci mezi duševní běžce, každý kdo nějak běhá a pobíhá to může brát jinak, vím, že spousta lidí ráda běhá ve dvojicích, ve skupinách. Proč ne, jednou za čas, jako společenská událost, návštěva přibuzných a kamarádů. Ale řekněte, kdo by chtěl být většinu času na návštěvách? :)

Tento týden patřil mezi náročnější:), ovšem moje nejmilejší... jasné slunéčko by řekla, že je to posledních 20 let moje oblíbená fráze, kdy říkám, tento týden je takový naročnéjší, až šílený, příští týden to bude lepší.. Prý to jen dotazuje, že jsem šílený a nenapravitelný optimista.. No k věci, tedy k běhání, v tomto týdnu byly i dny kdy jsem vybíhal v 5:20, abych si uchránil běhání a dodržel trenýrkový plán, i dneska jsem na svůj delší běh (200min, což nakonec bylo 32km) vyběhl hned po 6 hodině.

Taková zajímavost, když jsem ve čtvrtek po ránu běhal intervaly na atletickém školním hřišti, už nebylo zamčeno. Že by změna? Ovšem tedy po méně než 5 hodinách spánku starý pes, jako já běhá intervaly? No ta Stromovka bude určitě velkolepá. Takové odhodlání v mém věku se snad vidí jen u Pavky Korčagina:), taky mi připadá, že při tom mém zarputilém pobíhání se kalí ocel a charaktery.. i když, upřímně při tom mém vtipkování a nevážném přístupu je to někdy jako spíš jako kalení vody:).

Mějte se fajn! A jak vy prožíváte běh? Je to u vás převážně intimní, soukromá "záležitost" nebo ne?

Být "benchmarkem" :) !!!

Asi bych měl vysvětlit ten nehezký výraz, pro milovníky češtiny, "benchmark" je v českém ekvivalentu dle slovníku cizích slov "měřítko, stovnávácí test". Přesněji je to báze, vůči které se sleduje a porovnává výkonnost (nejčastěji výnosnost u akcií a finančních aktiv).

Proč to přání, proč máme být benchmarkem? Někteří, co jsem občas zabloudíte, mi píšete - ať e-maily nebo komentáře - a z vašich poznámek je často cítit nějaká vlastní nespokojenost, prostě pořád se nějak špatně srovnáváte nebo porovnáváte:)...

Někteří píšete, že běháte pomalu/málo/hůř, že jste tlustší/línější/neforemnější .. než byste chtěli být... A tak, i když jsem stále vděčná (a věčná) lama, musím vás ubezpečit, že na to jdete úplně špatně! Aspoň moje zkušenosti a zkušenosti lidí kolem hovoří jinak. Je potřeba se mít rád:) a pak se dají věci změnit. Ale hlavně, hlavně je potřeba se porovnávat jen sám(a) se sebou!!!

Jeden můj kamarád měl na to zlaté pravidlo, které bych nazval "být sám sobě benchmarkem". Například on říkal: "kdo pije víc než já je alkoholik:)" apod., [tedy, že on je na tom ještě tak-tak, tedy musí se hlídat, ale jinak vše OK:)], ... Prostě měřit a poměřovat se jen sám sebou. To je podle mě základ:)! Schválně to zkuste a uvidíte..

V posledních týdnech jsem snad jen díky tomu pořád úspěšně ráno vstával a pokračoval v běhání brzo po ránu, protože jsem si holt už nastavil tu svoji laťku výše a jsem to já a ne nikdo jiný s kým se poměřuju. A když už jsem to dokázal dříve, tak tak přeci dokážu i teď, ne?:)

Musím upřímně přiznat, celý týden pořád bojuju vnitřní boj s mým pobíháním na čas. Ten můj cíl na Stromovku je (pochopitelně z mého pohledu) naprosto velkolepý, ovšem je to "jen" čas.. Minulou neděli jsem se zúčastnil "poutního" maratónu v Chebu a docela mě to nalomilo. Znovu ty pochybnosti, jestli vlastně to pobíhání k nějakému času má vůbec smysl (ale to proberem někdy jindy). Co že mě to nalomilo?

No představte si nepředstavitelné. Nedělní mši, na kterou se schází věřící i nevěřící, mladí i staří, slavnostně i sportovně oblečení lidičkové. Biskup dokončí mši, sejme sutanu (pod ní má tepláky) a v čele spolu s malými dětmi a staršími obíhá kostel zevnitř a zvenčí (420m = centimaraton) a potom mladší farář ve sportovním se skupinou lidí pěšky a na kole vyrazí na maratón, směr Loreta, ..Sv.Anna. Chtěl jsem o tom psát víc, ale je to z mého pohledu naprosto nepopsatelné, neuchopitelné a samozřejmě super zážitek. V té naprosté pohodě jsem si aspoň musel dělat z místních maličko legraci, úplně jsem cítil, když jsme překročili hranice. Vzduch byl na německé straně nějak silnější, tráva zelenější, ..., kamínky v cestě měly jednotnou velikost:). No příští rok to musíte taky zkontrolovat..

Na závěr přidávám fotku s chebskými (tzv bonbónovka, neboli 3M): Maty + Milan + Moje maličkost.

Tak nezapomínat. Důležité je s čím se porovnávate! 12:)

Zdání stále klame...

Se začátkem běhání jsem si víc a víc uvědomoval, že celá hromada věci nejsou, čím se zdají na první pohled být... Třeba takový vytvrvalecký běh. Na první pohled asi jeden z nejnudnějších sportů. Prostě někam běží hromada lidí, běží tak 2 hodiny a v podstatě doběhnou ve stejném pořadí v jakém jsou tak po 5 minutách běhu, že? :) Ovšem pozor, z pohledu aktivního účastníka je to úžasné dynamické, proměnlivé (vydržím ještě za tu další zatáčku?), bojovně (zejména s myslí) a furt se něco děje, i když se třeba vůbec nic neděje..

V poslední době jsem opakovaně fascinován fenoménem ženské kabelky. Pro nás všímavější muže je to jeden že zázraku přírody, jeden z divů světa. Jak se například do malého skládacího "psaníčka" přes rameno, vejde pecen chleba, nákup a hromada užitečných věci:). Vždycky jsem zaskočen, když moje nejmilejší manželka [jasné slunéčko:)] kdykoliv je něco potřeba sáhne své malé kabelky a tu vytáhne už 3 balíček kapesníků, nůžky, šálku, deštník, malý šroubováček, pinzetu, náplast... Pak není divu, že i když tu kabelku na chvíli nesete, tak máte pocit (tedy já ho mám), že kdyby na mě vystartoval nějaký útočník a já jen praštil tou drobnou (vše obsahující) kabelkou, tak bych ho mohl i zabít!

A tak jsem dostal k svátku malé pouzdro přes rameno (mužskou kabelku), abych to prý občas nosil... Ted jsem to zkusil, "narval" jsem do toho klíče, peněženku, psací potřeby, blok, externí disk k počítači, nabíječku, šroubovák, izolepu a nůžky...Říkal jsem si ještě můj malý Acer a iluze ženské kabelky je dokonalá, ale nemám ten pravý dar:), nejsem bohužel pravá žena..

V týdnu jsem měl skvělý běhací zážitek. V úterý jsem zase běhal intervaly a běhám je na školním (zamčeném) atletickém hřišti. Nejdříve jsem se rozběhal a pak běžím k hřišti. Školnice už mě "vyhlíží", sedí u branky a kouří, čeká, co bude.. Nahlas slušně pozdravím a přelezu branku. Na dotaz, jestli jsem neviděl zákaz, tak slušné odpovídám, že neviděl a co, že se to zakazuje? Prý je sem zakázán vstup, kvůli chuligánům a dětem, které by zde mohly rozdělávat oheň. Hned jsem ji to schválil. Navíc chuligán nejsem, ani jsem tam nešel rozdělávat oheň a tak se souhlasným přikyvováním, že je to dobře jsem šel běhat svých 10 sérii.:)

Teda mezi náma pomalíkama:), dostat se dlouhodobě pod 4 min/km bude sakra výzva. Nejdřív jsem si říkal, že je to úplná pitomost, aby se starý "pes":) takhle honil, ale teď už se mi o tom i zdálo:) a myslím, že to zvládnu.. Ale aspoň se s tím poperu.

Zítra (v neděli) jedu na poutní maratón do Chebu, už se moc těším, všude budou hromady obrázků a fotek, ale asi sem něco dám, jen na památku.. No příprava taková divoká:), ještě před 1/2 10 večer jsem zběsile pobíhal a pracoval na zahradě.. Ještě, že to je takové přátelské proběhnutí.. Nějak poklidím, zabalím a o 1/2 6 vyrazím směr Cheb.

Mějte se fajn. 12:)

PS. Ten "poutní maratón v Chebu, byl opravdu "Boží" :), doufám, že tím rouháním neurazím pravé věřící, ale bylo to moc fajn.. Skvělá trasa, skvělí lidé jak na trase, tak kolem a skvělé počasí! Akorát to bourá moji motivaci na čas ve Stromovce, protože tenhle maratón byl co do času jistě můj nejhorší, ale co do pocitů a zážitků určitě jeden z nejlepších! Díky organizátorům. Přidávám fotku, jak s nami celou dobu běžel obraz (maratonec běžící z Marathonu)..:).

Ženy versus muži v nás

Nějak ten souboj ženského proti mužskému světu mám pořád v sobě... Obzvlášť teď, když časově ještě nestíhám a vynořuje se množství věci a úkolů, které je potřeba dodělat, abych se dostal na úroveň práce a úkolů, která je zvládnutelná. Začal jsem dokonce stříhat metr:)!

A tak si znovu říkám, jestli ty moje cíle vyjádřené nějakým (vysněným) časem na maratónu, nejsou ujeté? Vždyť někdy vím, že musím běžet jako blázen (třeba ve středu, když jsem běhal 400m úseky), někdy nestíhám, a přesto se snažím dodržet a uběhnout přesně tolik a jak mi předepisuje trenyrkovy plán. Hned si odpovím. Ta "žena" ve mně hned říká, ano je to naprosto ujetý, vždyť to máš jako práci v úkolu:). Na to zase odpovídá ten "muž", že to není pravda, že mi trenýrkovy plán dává možnost odolat těm zmatkům (které jsem si nakonec sám způsobil) a cíl je potřeba, abych měl další důvod, proč to dělat.

Naštěstí je to ve mně, jako v koze -- tedy pardon v lamě:)... když už to vypadá, jakobych vše dělal jen v "úkolu", vynoří se spoluherci, statisté mých běhacích chvilek a hned den "ozvláštní":)... V týdnu jsem se pobavil, když jsem zjistil že Pulec, zaživá podobné pošťuchování..

Mně se třeba stalo, že mě minulou sobotu pošťuchovali mladíci na zastávce v Hlubočepech a "závodili" se mnou asi 50m, pak málem vyplivli plíce a já pokračoval podle tramvaje směr Smíchov a moje práce.. Pro úplnost, tramvaj na kterou čekali a která už byla ve stanici mě předjela až na Knížecí, za jejich mávání z oken:).

Nebo dneska, když jsem u zahrádkářské kolonie narazil na trojici rozvalených mladíků, kouřících vodní dýmku.. Jejich lascivní:) povzbuzování, naráželo na údajně důvody, proč běhají starší muži:)... Když jsem běžel kolem nich zpátky, tak na mě už koukali takovým částečně nepřítomným pohledem.. Ten sdílnější z nich na mě pokřikoval "Ty vole, nehoň se, dej si s náma a budeš v rauchu"! Tak jsem mu odpověděl stejně: "Dík, vole, ale já už jsem v rauchu teď"!:) a vesele jsem běžel domů.
Moje trasa z dnešního dne..
Mějte se fajn, 12:)

Opravte si otočené štítky! :)

Doba je nesmírně dynamická, nicméně přináší i reflexe a vzpomínky na dny a zážitky minulé. Jakoby se minulost prolínala se součastností.

Asi jsem říkal, že jsem od začátku svého běhání - tedy od roku 2009 - v práci v podstatě vyloučil výtahy, nepoužívám je, ale doma (bydlím v 7 patře v panelovém domě, který má chodbu bez oken), až na výjimky jezdím výtahem. Od pondělí se vše ale změní. Budou nám na cca 4-6 týdnu opravovat výtah a tak jsem si hned vzpomněl na své mladí na MFF UK, kde u na vrcholku jezuitské koleje (u kostela sv.Mikuláše) na Malostranském náměstí, kde je jedna z budov moji alma mater byl "sálový počítač" v té době EC 1040. Pracovalo se s děrnými štítky a pro nás obyčejné studenty byly děrovačky v suterénu budovy, zatímco počítač byl až u kupole, což znamenalo 4 dvojpatra bez výtahu, v podstatě mých 7-8 pater.

Hned mi to připomnělo tzv. ladící dny, kdy nám několikrát za den vzali u počítače děrné štítky, prohnali to počítačem a dali nám možnost to opravit. To pochopitelně znamenalo seběhnout po schodech dolů, opravit chyby a chybné štítky, vyběhnout nahoru a tak dokola... Po odpoledním "ladění" jsem si připadal jak šerpa.

Abych vysvětlil tu hlášku. Čas od času (papír je přeci jen papír) se některé štítky ošoupaly, nebyly citelně, obsluha počítače je pak otočila a na průvodní papír napsala obligátní "opravte si otočené děrné štítky". Jednou jsme takhle pilně "ladili" s jedním spolužákem celé odpoledne, pobíhali jsme tam jako veverky v bubnu, ale furt se nám nedařilo programy spustit, pořád něco nefungovalo, furt jsem musel opravovat. Až jsem při jednom "okruhu" zjistil, že se nám děsně směje skupina "privilegovaných", co používali děrovačku nahoře a vždy nám -- než přinesla obsluha výpisy z počítače -- tu a tam něco otočili, případně zamíchali.. Pak aby ty programy fungovaly, že? :) Děsná legrace, která měla štasný konec. Ten spolužák totiž jako jeden že sady programu ladil program na "neplodné dny" své dívky a tak než jej stačil vypilovat, byla dívka v jiném stavu a on se ženil.:)

Takže v následujících dnech a týdnech budu mít pravidelně "ladící dny" a vzpomínku na mládí každý den asi i několikrát..

Tento týden zážitky se skupinou američanů se opět dostaly do kategorie "country legend" :), prostě něčeho neuvěřitelného, neuchopitelného. Ale co, jest už za mnou, večer mám rozlučkovou večeři, tak snad se nikdo nikde neztratí, nastoupí do taxíku a odletí. Moje štěstí kalí jen "jediný" obláček na nebi úplně spokojenosti. Nejhorší je totiž osvědčit se:). Ukázalo se, že mi pro velký úspěch přijede větší skupina zrovna na začátku července ve dnech volná. Jak by řekl Mirek Dušín, a "pět ran do čepice"! To bude zase nářez! :)

V nabitém a teplem týdnu připadalo běhání jen na časně ráno, většinou jsem vybíhal kolem 6 či před 6, u mě to znamená vstávat kolem 5, abych se stačil probrat a nebyl jak náměsíčný -- má to logiku, když chodíte spát kolem 1 či 1/2 2, tak když se po pár hodinách vzbudím, jsem jako když mě dvakrát přejede ďábelský cyklista..

Ovšem po pravdě, to probouzející se ráno má i na té hlavní "silnici" v prokopáku své neopakovatelné kouzlo. Slunce neopatrně vykukuje z ranní mlhy, pak nakoukne, aby si to hned rozmýšlelo a začlo opravdu fest svítit a hřát.

Mějte se fajn! 12:)

PS. Doba je opravdu dynamická:). Abych všechno stihnul musel jsem nejen vstát brzo, ale běžet nakonec směr Stodůlky, Centrum, s malými oběžkami to bylo 17.5km (na runsaturday změřeno dle GPX na skoro 19), s baťohem na zádech (s čistými věcmi, poznámkami, doklady...) docela zajímavé.. Až ke Zlíchovskému lihovaru to bylo naprosto skvělé, pak teda ulice.. (i když aut a lidí ještě minimum).