Jak Honza dostal princeznu.. pardon registraci na Western States 100 (!!)

Nevím jak začít.. Miluju  pohádky a věřím ve šťastné konce. V tom jsem - navzdory svému věku - pořád malý kluk:)...

Minulé dny a částečně týdny jsou poznamenané mým -- asi až patetickým (nebo pathetic?:) -- úsilím, kdy bojují i sám se sebou a snažím se .. nezradit svůj "lamí" a poctivý přístup.. Asi navzdory všemu, všem i sobě:).. Zápisek z neděle, kdy jsem málem "padnul" v údolí, abych se následně zvednul a doběhl domů -- ten ještě visí na blogu..:)

Vzpomínám si na svoje pocity, když jsem to psal.. Když jsem si málem zoufal... Kdy jsem si znova četl slova mého nejlepšího kamaráda BS, která mi mluví z duše a nejlépe to vystihují danou chvíli:
"Pak chce mít člověk v hlavě tmu a běhání je prokletím. Nikoliv pro radost, ale jen proto, že musí. Protože jinak žít neumí. Možná ani jinak žít nechce, nebo se jinak žít bojí. A jako již tolikrát před tím ... levá před pravou, pravá před levou ... občas zakopne, občas si zkroutí kotník, někdy dostane větví do ksichtu nebo mu trny akátů rozedřou na holení kůži do krve. Dech tradičně nestíhá a pot pálí do očí. Neví jestli ho to ještě někdy bude bavit ale přitom neví jak přestat."

Nevím proč, ale přesně v tomhle duchu.. v pondělí brzo ráno beru Deri na pomalý 5km okruh.. Běžíme začátkem údolí, kolem Asuánu, já občas zakulhám a syknu, Deri kejchne... Na nás obou je vidět, jak se to v nás mele..:)... Po chvíli Deri přestane kýchat a začne mi zezadu skákat na pravou (bolavou) nohu. Je z toho poznat ta její neuvěřitelná a nakažlivá radost, že jsme zase byli -- i když na chvíli -- spolu běhat. A tak když večer - opatrně našlapujíc:) -- říkám svoji nejmilejší manželce, jasné Slunéčko, že v úterý po ránu poběžím do práce, tak se na mě dívá trochu nevěřícně, ale naprosto chápavě:)...

Ta cesta do práce nebyla úplně "easy":), kolem 3-4km mě zase v noze začalo píchat, až jsem si říkal, jestli bych se neměl vrátit?? Před sebou celé údolí... Zopakoval jsem si pro jistotu synovu hlášku [..."Nebuď taková holka!":)] .. a v klidu pokračoval dál... abych se nejen dostal do práce nejen už bez bolesti, ale celý den následně prožil bez kulhání a bez dalších problémů..:).. [ťuk-ťuk:)]

Abych to zkrátil. Dneska po ránu venčím Deri.. Pípne mi na mobilu e-mail. Zmrzlýma ruka ťukám na display a čtu ...
Congratulations you have been selected to participate in the 2014 Western States - 100 Miler!
However, we need your confirmation.
Please use the link below to confirm OR decline your entry. You must respond immediately!

Lhal bych, že v tuhle chvíli nemám v očích slzy.. Jasně, rozum říká, že "special consideration" jsem dostal asi pro řadu důvodů.. věk, "obskurní" zemi:), americký kvalifikační běh, možná i proto, že jsem se do loterie registroval skoro okamžitě po jejím otevření.:). Ovšem srdcem to cítím úplně jinak.. To třeba ta neděle-pondělí-úterý... jako v té pohádce, kdy si hloupý Honza nakonec zasloužil princeznu:)...

Co pro mě účast na Western States znamená?.. Díky Stínoví to byl první závod, který mě nadchnul a získal pro myšlenku ultra... Při této příležitosti (a v předvánoční čas) doporučují nákup nebo alespoň shlédnutí DVD "Unbreakable" (Nezlomní) -- Western States 100. Lip než BS to stejně nikdy neokomentuji a tak doporučuju přečtení originálu.. ZDE (!!) a shlédnutí filmu. Určitě vím, na co se podívám dneska večer.:).

Nejlepší konec tomu dala jedna paní včera u Václaváku, když jsem dobíhal s batůžkem (už bez bolesti) ke své práci.. čekám na přechodu a (patrně přihlouple) se usmívám... Na důvod své radosti odpovídám po pravdě.. Někdy to dře.. ale já běhám moc rád!

Běhu zdar! Ultra zvlášť!
Děkuju Stíne!!!!
12:)

Stay focused... aneb soustředím se na nejbližší met(r)y

Zrovna nedávno jsem si říkal, že v mlze člověk vidí jen malý kousek před sebe, a tak snadno může ztrácet svůj cíl, ale jak koukám při svých pravidelných bězích čím dál častěji na kužel světla z čelovky.. Tak si říkám, ono na tom soustředění a upínání se na ty nejbližší metry (a mety) určitě něco bude..:)

A jak běžím v tom vlhkém podvečerním šeru/tmě a snažím se skotačit mezi kalužemi a blátivými partiemi v Prokopském údolí... Pečlivě koukám a zkoumám, jak se "blátíčko" leskne a snažím se podle toho si zapamatovat a odlišit, jak vypadá pevné, měkké a zrádné bahno:)... zrovna, když se mi zda, že už v tom mám jasno (soudím podle toho, že delší dobu už "nebruslím" a neválím se po zemi), tak je konec blátivého úseku... Je mi ale jasné, že to do příště zase zapomenu a budu to muset zkoumat znova..:). Moje (marné) snažení mi připomíná mého spolužáka že studií, který v rámci programování "ladil" program na určení neplodných dní své dívky.. A než ho stačil patřičně vyladit, musel se ženit... Inu, člověk se neustále učí..:)

Stejně tak já v neděli... Měl jsem na běh dostatečné časové okénko, ve kterém to vypadalo, že v pohodě si uběhnu nějakých 25-28km [a zdárně si tak splním svoji 100km týdenní normu:)]... žádné násilí, žádný závod, jen tak si křížem/krážem proběhnu údolím, zaskočím na Dívčí hrady a zpátky... jenže asi na 13-14 km mě z ničeho nic začala šíleně bolet pravá achilovka. No fest:). Říkám si, no já se snad domů ani nedostanu, to abych se odbelhal někam k cestě a zavolal svoji nejmilejší manželce, jasné slunéčko:), aby mě přijela zachránit...

Ale asi hrdost, nebo zarputilost, prostě nějak se to ve mně vzepřelo a že to rozběhám... A tak mě po malé chvíli rozbolelo levé koleno:), záda a začalo mě píchat na prsou:)... Kdyby bylo hezky počasí, tak si řeknu.. "dneska by šlo:)" [podle Pavla, který říkal, že jednoho krasnýho dne se totálně zhuntovaný rozložíme na součástky a umřeme:)]... Ale vlastně nic jiného jsem neudělal, než, že jsem zpomalil a snažil se pořád běžet... Vlastně ve finále jsem doběhl domů (kratší cestou - 21km) skoro v pořádku, achilovka schůdná, umírání odloženo:)...

Doma přemýšlím, co s tím... Hned jsem si vzpomněl, že můj Phiten asi už přesluhuje:), tak jsem si na noc vzal nový (teď jsem modrý), otevřel láhev vína... a tedy, ráno pro jistotu neběžel do práce, abych nebyl zbytečně ve stresu... Večer jsem si říkal, že si dám pro jistotu pár dní pauzu od běhání... Jenže.. přijdu domů, vidím Deri, jak je nešťastná, já taky neskáču metr do výšky:), a tak jsem se převleknul, vzal Deri na vodítko (ať zbytečně nelítá) a oběhli jsme jednou Asuán a domů (5km). Deri kýchala jen jednou a já si párkrát zakulhal:), ale myslím, že oba jsme byli potěšení, protože jsme to čekali o řád horší..

A tak stejně jako s čelovkou, soustředím se na nejbližší cíle.. což je stručně -- běhat:).. a zase bez omezení.. Uvidíme zítra, ale až zítra, protože jak říká velmi pozitivně Scarlett O'Hara.. "Tomorrow is another day!!" :)

Běhu zdar! Ultra a ultra-úsilí zvlášť! 12:)

Dočasně bez trenéra...

Nemám trenéra... Deri onemocněla. Teče ji z "nosu", chytla nějaký zánět do čumáčku (asi vir nebo poranění), nesmí moc ven.. a tak se já musím potácet tím bojem za lepší běžecké zítřky sám..

V pondělí jsem byl s Deri na veterině.. jak v čekárně, tak u lékaře slyším od známých pejskařů i veterináře obligátní .. Tak už jste ji uhnal, chudinku, co? :)... Naštěstí Deri tyhle řeči nevnímá a nechápe, že ji nechávám doma a běhám bez ní.. Snad bude brzo v pořádku a budeme zase moci pobíhat spolu...:)

V úterý jsem při odpoledním výběhu málem "ukradl" několik psů.. jsem totiž rozený psovod.:). a i když běžím bez Deri, tak se na mě nabalují jiní psi.. Tentokrát jsem se dvakrát musel vracet skoro dvě stě metrů k paničkám/páníčkům, aby o své čtyřnohé miláčky natrvalo nepřišli:)... Pejskové asi poznali, že by se mnou dobře běhalo...Málem jsem se při tom víc seznámil s jednou "paničkou":)... Okamžitě ale myslím na Deri a na svoji nejmilejší manželku, jasné slunéčko a rychle prchám pryč...Deri běhej zase se mnou!! Potřebuju tě!!.. :)

A v téhle neklidné době já tradičně (= usilovně a upachtěně) začínám svoji "běžeckou" přípravu na nadcházející rok.. Ano mohlo by se -- asi po právu -- zdát, že je to naprostá ptákovina.. Proč se "stařík", který před pár lety vstal z gauče, tady pokouší o nějakou zimní přípravu, když tomu vůbec nerozumí, že? :) No nic sofistikovaného, žádný strachy... Prostě budu zase v maximální míře běhat a veslovat, protože, takhle jsem to dělal vždycky.. A to úsilí a touha tady také byly vždycky -- bez ohledu na moje výkony a překonané vzdálenosti..:)

A proto budu s "trenérem" v klubovně zase veslovat:)... nechce se mi.. co nechce se mi.. všechno se bouří proti tomu:).. Stejně tak si vyčítám, že bych měl lépe zvládat jídlo.. Říkám si, ještě tak 5kg zhubnout, pokud chci alespoň krátkodobě nějak bojovat proti proudu času:).. a trochu toho Stína na jaře na ZG prohnat:)..

Je to symbolické... Věci i lidé se teď častěji ztrácejí v mlhách, i já si třeba myslím, že běžím do mlhy... Není vidět dál než na pár kroků a člověk může snadno pochybovat o svém směru a cíli. Navzdory tomu, že mám za sebou nádherné sobotní běhání po trampských osadách.. ano.. Stejně trpím pochybnostmi... Naštěsti se znova dostávám k tomu ústřednímu a důležitému rozhodnutí... Je potřeba se o to poprat a tak teď mi připravte teplé prádlo:)! Je třeba jít na barikády:), je třeba jít bojovat..:)

Naším bojům a úsilí zdar! Ultra zvlášť! 12:)

Pomalé šípy v akci, aneb běžecká pocta českému skautingu:)

Jasně, je podzim... Hodně nás pobíhačů si bere volno, odpočívá, někdo si léčí zranění nebo počínající chřipku... Asi je v nás větší tendence k tomu mít špatnou náladu, podléhat různým tlakům, motivačním krizím, depresím... Ale od toho jsou kamarádi, aby se "někam" společně vyrazilo a udělal se třeba hezky běžecký výlet... Ovšem spojení s bratranci Veverkovými, to je v téhle kategorii něco jako expres do dětství... Když se všichni tři (bratranci v triku) zapojíme do plánování výletu po trampských osadách a do vymýšlení všech možných šílenosti... Nemůže to dopadnout špatně.:)

 K čemu bych to tak přirovnal... Ve čtvrtek u nás na okraji Prahy napadl první sníh. Moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko mi líčila, jak na parkovišti u obchodního centra lidí začínají nadávat, že zase už padá to bílé svinsvo... A v tom kolem pobíhají radostně malé děti a mávají rukama, lapají sněhové vločky a nadšeně volají... Novina!!! Skvělá novina!!!! Padá první sníh!!! :) :)

A tak, když se společně předháníme ve vymýšlení různých (bratranci prominou) ptakovin, tak mám asi stejný pocit, jako ty děti... a můžu nadšeně volat... Novina!! Skvělá novina!!! Mám stejně trhlé kamarády.. :) Podzim/nepodzim, deprese/nedeprese, chorůbky/nechorůbky..:)...Neztratil jsem tu radost.. a Veverkovic "chlapci"??? ...Ti už teprve ne...:)

Pro pořádek musím dodat, že taky na mě leze/lezla nějaká rýmička, možná ten noční běh domů v ledovém bavlněném tričku z besedy v Running Mall tomu moc nepřidal, ovšem zůstat doma a zrušit moji účast na plánované "skautské" akci?.. To bych stoprocentně onemocněl..:)

 A tak když se po ránu chystám na Smíchovské nádraží, beru si s sebou pro jistotu balík silných papírových ubrousků na smrkání... z oči mi teče, nos ucpaný.. Hlava taková divná:).. Ale všechny "zlé" myšlenky zaháním, koneckonců, poběžíme pomalu a přeci pomalý běh....ten léčí všechno..:)

Ještě se snažím si vštípit pokyny Veverky Pražského na probíhající oddílovou skautskou soutěž (kůň je za 1 bod, za sprosté slovo se bod odečítá) a spěchám na stanoviště. Vítáni bujaré a po chvíli bratři Cikán, Dřímal i Puk svorně nastupují do dostavníku (=autobus 390) a míříme až ke hrázi Slapské přehrady...

Začínáme náš běh kolem svatojánských proudů... Tady jsem nejen příjemně překvapen, ale znovu přesvědčen, že jsme vybrali dobře... Běžíme kolem stánku se suvenýry, s historickými pohlednicemi.. který tam je úplně opuštěný, jednotlivé položky mají svoje cenovky, uprostřed je košík plný drobných... Nikde nikdo... Mám neskutečnou radost, musím si stánek vyfotit, abych věděl a připomněl si tu víru/naději, že u kolébky českého skautingu se prostě nekrade.... Že tady se zase chovají lidé normálně a hezky a myslím, že to musí dát kolemjdoucím dostatečnou hrdost... Ano, lidé mi věří, že zrovinka já jsem lepší a že nekradu:)...

Všechno je relativní.. Pro úplnost (jako statistik výpravy) upozorňují všechny účastníky, že náš souhrnný věk dosaduje úctyhodné hranice 149 let... když v tom předbíháme pomalu a rozvážně kráčející skupinku cca 45-50 letých turistů... Jeden z nich se tak zasněně podívá na naší trojici a řekne.. "Jóóóó mládí.." :) :)

Trasa nádherná!!! Tedy, když běžíme naproti "Mařence" tak zbaběle a poťouchle čekám, že bratranci, coby praví horolezci vzpomenou na nějaké zážitky z lezení a i to silnější slovo uklouzne:)... Ale kdepak, jen tak s pozvdechem vzpomenou, kudy to vlastně lezli, slzu zamáčknou:) a už zase běžíme dál... Veverka Sudetský už viděl dva koně  (!) a já tak akorát.. houbelec (!).. Chtěl jsem říci něco silnějšího, ale zatím držím čistě konto..:)

Probíháme postupně nejen Ztracenku, ale i Maják, Luisianu, Orinoko.. i bájnou Askalonu.. prostě včetně Svojsíkova pomníku to byl běh po stopách českého skautingu, či krajem Kájí Maříka. Jsem dojatý, i když žádného zpropadeného (držím se!!!) koně jsem zatím neviděl..:)

Ovšem v Mnišku pod Brdy při nákupu vody se mi moje zbabělé lákání bratranců na sprostá slova vymstilo. Skautská soutěž mi totiž začíná rychle unikat. Vypadla mi čepice a bratr Puk mě upozorňuje, že mi ji vítr bere.. Poděkoval jsem mu [všude je plno holubů, kteří se hrnou k čepici] a říkám, musím si dát pozor, aby mi ji neposr*li holubi (!). V tom si uvědomím, co jsem řekl... a naštvaně to komentuju.. zasr*ní holubi a bod je v prd*li... Tedy, jak sami poznáte, ono těch bodů bylo ztracených výrazně víc..:).

Pochopitelně, Veverka Pražsky (plantážník jeden!!) měl skautskou soutěž asi předem zmáknutou, protože běžíme místy, kde se pase skoro celý stádo koní a tak obratem získává neuskutečný náskok a to Veverku Sudetského vede k prohlášení, že bratr Dřímal určitě věděl, že se ty sv*ně tady budou pást..:)..a připojuje ještě několik pregnantních komentářů a získává ještě řadu dalších záporných bodů:). . Ve finále bratr Puk naštěstí uviděl větší skupinu koní, což mu pomohlo se dostat k nule, ale já jsem v minusu dosahujícím téměř parametrů ruské zimy. Vítězství VP už je jasné a tak si aspoň touto cestou od plic ulevím:). U kamarádů se rychle omejeme, převlíkneme, dostaneme i najíst a hupky šupky do Prahy...

Celý výlet měl úplně neskutečné parametry, počasí, náladu, kamarádský rozměr, ale i číselné hodnoty byly skvělé [například souhrný nákup tekutin v Mnišku -- 112Kč, celková doba běhu 6:12 (:12) -- tedy na těch extra 12s jsem si počkal:) ]... Když večer vystupují z metra tak si a v nočním parku najednou uvědomuju, že je mi výrazně líp než ráno... Z nosu, ani z oči mi neteče, hlava už neboli.. Dobrá nálada.. příjemná únava..:)

Běhu zdar! Běžeckým ultra výletům a kamarádům zvlášť! 12:)

Běh do tmy...Běh domů...

Jak nám posunuli čas a jak se převrací listopad do druhé půle, tak vím, že ještě asi měsíc budu běhat "do tmy"... než se to zlomí, den se začne prodlužovat a zase začneme běhat "do světla"... Protože to vím (??), už jsem si připravil čelovku jako nezbytnou součást své výbavy.. nicméně rouška tmy mi často přichystá veselé zážitky..

Včera jsme běželi s Deri večer kopcem... mokré listí se smeká a tak ji říkám.."Nechápu, proč se dereš vzhůru po gradientu... vždyť to můžeme oběhnout menším obloukem, mně se to smeká, jsem jak koza na bruslích" ... O pár kroku výš narazím na chlápka, který z kopce tlačí kárku se dřevem. říká, já počkám.. až mě oběhnete.. a kde je ten druhý? Jaký druhý? No ten váš kamarád, jak jste si s ním vyprávěl.. No o tom gradientu... :):).. Říkám... to já si povídám se psem.. O gradientu?? [ten chlápek si mě těžce vychutnával:)] .. Odpovídám bez uzardění: "Jjo.. já mám chytrou fenku.. Jmenuje se Derivace"..:).. Teď měl zase chlápek co dělat, aby udržel kárku, jak se smál..:)

Ovšem nejvíc mě dostal jeden důchodce v pondělí, když nás viděl, jak se s Deri vracíme [Deri tradičně v hubě šňůru, táhne mě přes park domů] .. a povídá mi.. To je ještě mladej pes.. ten by chtěl do údolí.. a pustit na volno.. Aby se mohl trochu víc proběhnout :) :)...Co na to říci, že?? :)

Inu pes, jak říkám často, a moje Deri obzvlášť... je perfektní sociální lubrikant... odstraňuje zábrany a pomáhá naprosto neznámým lidem se spolu bavit.. [K nezaplacení:)...]

Dneska -- tedy ve středu měli v Running Mall besedu Anička a Sam Strakovic. Dělal jsem si legraci a známým jsem říkal, že "Skywalker jde na besedu se Skyrunners":)... Těšil jsem se a opravdu to stalo za to. Dokonce jsem snad dostal i pár užitečných rad od Anky, jak běhat z kopce:).. Jen škoda, že to vědělo tak málo lidí... Po besedě mělo následovat tradiční proběhnutí s "hvězdami", jenže jak Anička, tak i Sam byli nějací potlučeni:).. a tak jsem si říkal, že by bylo rozumné a stylové na jejich počest běžet z besedy domů..

Jenže-- nebyl bych to já... Už odpoledne zjišťuju, že jsem si nechal doma čelovku.. Po besedě shledávám, že jsem si nevzal ani běžecké tričko (!), tedy zaplaťbánbů, že mám boty a bundičku.. Ovšem bez čelovky a v bavlněném tričku.. no to bude zajímavá "kulturní zkušenost":) .. [Pro vysvětlení...Tenhle obrat používal můj kamarád v situacích, kdy ho například bezdůvodně zavřeli do vězení v Bulharsku.. prostě říkal to tehdy, kdy to bylo celkem náročné, ovšem, ex-post, tedy poté, co to přečkal, si to těžce užíval:)]...

Takže se kolem osmé hodiny loučím se všemi, a vybíhám nejdřív kousek s Michalem a jeho ovečkami, pak se odpojují, sbíhám z Letné k řece, přes most, po náplavkách. Nezastírám, byla mi fest zima:), bavlněný krátký tričko pod běžeckou větrovkou není úplně optimální kombinace do mrazem vítající noci..:)... Jakmile jsem odbočil od městského osvětlení, tak jsem viděl skoro houbec. Tedy, nahoře na obloze -- ta velká čelovka = měsíc -- svítila, jenže, jak začala sedat a namrzat mlha kolem, i mně na brýlích:), tak bylo všechno kolem takové šedo-bílé.. no párkrát jsem sebou málem majznul a to cestu znám nazpaměť:).. ALE JE TO JEDNO!!!

Věřím na znamení a snažím se podobné situace brát spokojeně/s pokorou/s radostí/nedočkavě... prostě, jak to přijde..A je zajímavé, že to povětšinou přinese plnou náruč radosti. Navíc, když jsem nechával vzkaz pro svoji nejmilejší manželku (jasné slunéčko), že jsem pako, že jsem si nechal doma čelovku a další věci, že vybíhám později a dorazím ještě déle... Tak mi na to odpověděla.. Že to nevadí a že kdybych zabloudil, tak ať zavolám, že si mě dojede kamkoliv vyzvednout:).

Už jenom pro tyhle vzhazy, už jen pro tenhle pocit stojí za to čas od času bloudit.. Aby člověk věděl, že na něj jeho blízcí čekají... Ať žijí návraty, ať žijí naše ztřeštěné nápady..

Běhu zdar, ultra zvlášť! 12:)

PS. Byla to zajímavá kulturní zkušenost:)..To triko na mně málem přimrzlo(!).. Machy by měl radost;), ovšem můžu empiricky potvrdit.. není to úplně nejlepší nápad:).

Sám sobě hrdinou i kašpárkem...

Z novin, z internetu, z plakátů ... na nás různě vyskakují běžečtí propagátoři-guruové a vyzývají nás k běhu, radí, motivují... Jenže, když jsem dnes ráno, při čekání na přechodu v běžeckém (s Deri po boku) dostal otázku... Kdo vlastně je ten můj běžecký guru a vzor, který mě nutí a pomáhá mi běhat a nevzdávat to... [...Přece musíte mít svého běžeckého hrdinu??]... Musel jsem se zamyslet...

Jak řekl slovo "hrdina", hned mi vyskočila v hlavě tolik citovaná replika z B.Brechta, kdy v závěru na větu "Nešťastná země, která nemá hrdiny... Galileo Galilei odpovídá své.. Nešťastná země, která potřebuje hrdiny...

Miloš (a ostatní mediální hvězdy) jistě prominou, ale našel bych hromady lidí, které bych v běhu a v životním kolotu vyzdvihl výrazně výš a od kterých si snažím něco "vzít" .. maličko se motivovat... Můj kamarád lékař, který při pravidelných cca 7 hodinách na operačním sále a související práci a rodině se dokáže dobře připravit a parádně uběhnout maratón... Kolem se pohybující maminky, které nejen, že zvládají malé děti, domácnost, ale při tom všem různě běhají.... Živelně radostná "Veverkovic" rodina":)...  Pochopitelně pro mě tradičně motivačně vysoko stojí boje mého nejlepšího kamaráda BS, atd..atd.. Prostě to spojení normálního života, úsilí o každodenní (pocit) štěstí má u nás "obyčejných" běžců/pobihačů často heroické rozměry a je nad všechny "vůdce" a "hrdiny" .

A tak mě zrovna dneska napadlo, že vlastně každý z nás je potažmo sám sobě vzorem, svým hrdinou...Jen my sami víme, kolik musíme překonávat překážek, nástrah a pokušení:) to -- aspoň já mám ten pocit --, ten boj a úsilí nás dělá lepšími a silnějšími... Protože přeci nesmíme sami sebe zklamat!

Jako dneska... V rámci (hrdinského) boje:).. běžíme s Deri její oblíbenou trasu... všude šíleně bláta, cesty kluzké.. při seběhu zakopnu o skrytý kořen/pařez a dost šeredně letím dopředu... Ležím na zemí [a teď přijde ten heroický prvek:)] .. pomalu kontrolují svoje nohy, ruce, hlavu... pravá noha natlučeně bolí na několika místech... tady by to chtělo detail kamery, která by ukázala moje slzy na krajíčku:) a jak s bolestivým sykáním se snažím kutálením postavit na nohy a jak následně a postupně se zase vracím do života a než doběhneme domů, jsem zase "hrdina":)... Jenže... já se téměř vždy buď chtěně nebo nechtěně stávám veselým kašpárkem... Jak tam ležím a kutálím se po zemí, tak Deri hned zalehne na záda a taky se tam kutálí.. Dojatě si říkám.. To je oddanost !!! Jenže pak vidím, že se Deri vlastně (stejně jako já) valí v koňských lejnech!!!!  :).. Povídám ji, fuj .. Ty prase!!! Deri se na mě dívá úplně nechápavě.. Paniček se "parfémuje"...a já bych nemohla??? :)

A tak než rozhýbu natažené a trochu natlučené tělo, tak se musím smát jak blázen.. a znova uvědomují, že ne nějací guruové, ale to jak jsem se tam (nejdřív nešťastně, pak vesele) válel v těch výkalech, charakterizuje moje úsilí i radost nejvíc... K tomu všemu Deri šťastná.. konečně máme stejný "parfém":), to se to teď poběží úplně samo, jen kdyby se ten paník tolik neflákal:)...

Z dnešního běhu si znamenám jasné Brechtovské poučení... To že se člověk občas vyválí v lejnech jaksi patří k životu a pobíhání ... Ale šťastný běžec/pobíhač nepotřebuje žádného hrdinu... On je sám sobě kašpárkem i hrdinou :) ...

Běhu zdar! Ultra zvlášť!
Ať vždycky v sobě toho hrdinu najdeme, stejně jako toho kašpara..:)
12:)

Zapomnětlivost je skvělá vlastnost...:)

Zapomínám a díky tomu jsem často veden k výrazně větší efektivitě a produktivitě, protože vlastně musím zvládnout výrazně víc věci (..už jsem zapomněl, co všechno jsem v minulosti slíbil:)... Umět zapomínat na detaily nějakých ústrků nebo jen zdánlivých problémů je v normálním životě také myslím k nezaplacení...

I když člověk třeba zapomene pár věci na závod doma, tak to taky nemusí být špatně, možná právě naopak... tím pádem se například vyřeší dilemma co na sebe, úvahy jestli si má vzít tričko s dlouhým/krátkým, nebo dvě... mě netrápí, když mám s sebou jen jedno tričko s krátkým, beru to, co mám a jsem spokojen, že:)?... Když zapomenu doma čelovku, tak je často tím určena trasa, a délka, kudy běžím... prostě žádný stres, je to potřeba brát pozitivně, jako znamení:)...

Se zapomnětlivosti se krásné pojí i jistá nevědomost, která je mi při běhání vlastní..:)..Pořád rád poslouchám ty příběhy lidí, kteří nevědí/zapomínají na to, že mají určitý věk:).. a prostě běhají, sportují, pracují, radují se ze života.. jako by nic:).. Stejně jako ten indián v knížce Born to run, který obden běhal maratón přes hory, protože nevěděl, že už je moc starý a neměl by to dělat:)..

 V těchto dnech.. možná díky různým šokům, zmatkům a nečekaným zvratům.. jsem se snažil běhat kde to šlo, snažil se držet rozměr komutačního běhání, ale na dvojsměrky to nevycházelo.. Ale ta moje hlava děravá, ta mi vždy pomůže:)... V posledním týdnu se celkem citelně ochladilo, a když si jsem si zapomněl  vzít do báglu bundu/mikinu, tak jsem udivoval kolemjdoucí svým letním oblečením (v tu chvíli se cítím nechtěně jako ledový muž Machy)..

A tak možná díky své zapomnětlivosti trochu lépe chápu pocity otužilců... teď, když na mě v tričku koukali lidé schouleni v kabátech, ukrývající se před nepříjemným chladným mrholením pod deštníky/klobouky/zvednutými límci svých kabátů.. a já jdu kolem (sklerotik) v tričku s krátkým rukávem, na zádech běžecký batůžek (Bouřlivák) .. a úsměv na rtu:)....

Začátkem týdne jsem na dotazy jestli jsem otužilec odpovídal... ale kdepak.. Jsem sklerotik!!:).. Já si jednoduše zapomněl mikinu doma:).. Ale nejlepší zakončení to mělo ke konci týdne, kdy na podobnou otázku na Karláku odpovídám tradičně.. Sklerotik..:)... Chlápek před trafikou se usměje a říká.. Mě nemusíte lakovat.. Já vás tady v tom tričku vidím často:).. Ale moc se mi líbí, že jste takovej skromnej!!:)

A tak naší zapomnětlivosti zdar! Jen si připomínám...přitom všem zapomínání...nezapomenout běhat a nezapomínat si dělat radost!:)

 Běhu zdar! Ultra a kamarádům zvlášť! 12:)

Tisíckrát nic umořilo osla... ale ultra.. je ultra!:)

V posledních dnech se setkám dost často s tím, že navzdory krásnému počasí.. lidé neběhají.. buď mají nařízenou pauzu a hrdinně, třeba jako Leona:) ji dodržují, případně se trápí s rýmičkou, s problémy v práci/doma a nebo .. nebo už pro ne skončila sezóna..

Zrovna teď mi jeden známý vysvětloval, proč je rozumné skoro na měsíc (úplně) vysadit běhání... říká:

1. Třeba té někde něco píchá, táhne.. potřeba to nechat odpočinout.. Okamžitě si odpovídám. Jó, to zrovna.. Jak to nebudu léčit pomalým během, tak už se třeba potom už vůbec nerozběhnu..:)
2. Všude jsou samé viry, infekce.. Je potřeba případné onemocnění vyležet.. Moje odpověď je jasná.. copak jsem blázen? .. Běhat víc bych měl:), abych nebyl tolik v městské dopravě a vyhnul se bacilonosičům.. A pomalý běh, ten léčí všechno.. v klidu si pročistím nos... sliznice [=stáhnu dobrého antivira:)], ty mrchy bakterie/víry to nemají rády, když je kolem chladnější vzduch a tělo se zahřeje na provozní teplotu:)..
3. Podzim, sama deprese.. člověk se honí za tréninkem, nestíhá.. a tak je mu akorát hůř... Co na to říci.. U mě je to obráceně..Protože nemám trenýrkový plán (!) tak nemám co plnit a a co zanedbávat (i když nedostatek km může pochopitelně způsobovat nervozitu:)... prostě běhám, jak můžu..

A tak jsem zase došel k tomu, že jeho argumenty pro přestávku v běhání jsou vlastně moje důvody proč rozhodně nepřestávat!:)... I když je to někdy fakt náročný.. Přitom by se asi hodilo na pár dní vysadit.. v tom "běhacím čase" zkusit dohnat věci v práci/doma, udělat, co se dá a pak se vrátit pobíhat do údolí.. Ale... neumím/bojím se/nechci být bez pobíhání a tak zápasím s časem, s okolnostmi, s nedodělky, jak se dá.. a snažím se.. ze všech sil... někdy úpěnlivě, jindy odevzdaně..někdy je to skoro hrdinské, jindy téměř směšné..:), ale co na tom... Za pár dní a týdnů si budu jen pamatovat, že jsem bojoval.. sice jsem pár ran schytal, ale hlavně jsem jich hezkých pár rozdal:) a hlavně ... budu si pamatovat, že jsem to nevzdával...

Věřím na znamení a těch se mi v téhle době dostává hromada.. Dneska spěchám, jdu na tramvaj... na úrovni Pánské mě míjí "3".. Koukám na ní rezignovaně, skoro v depresi... vidím jak na začátku Vodičkovy ulice už stojí a otevírá dveře.. V tom se ve mně probudí bersek.. ten šílený bojovník.. Tramvaj má už otevřené dveře a já jsem přes 100m daleko.. marná snaha.. najednou si uvědomují, že se rozebíhám, že běžím a zrychluju, spurtuju.. a nakonec [v klidu:)] nastupuju do tramvaje... Jeden mladší chlapík, který patrně můj úprk se zájmem sledoval, ukazuje palec nahoru a říká.. bejvalej atlet, co? ... "kdepak.. současnej blázen":)... V ten moment, když jsem doháněl tu tramvaj, tak jsem si v duchu říkal, jestli ji stihneš.. tak..tak..[nebudu říkat, co] a ono jo (!) :)

Nebo předevčírem.. Deri po doběhnutí cca 13km, posledních asi 100m ke konci parku jde klidně na vodítku, zatímco já řeším urgentní telefon.. V tom se objeví z paneláku vypuštěný pes, který na ní skáče a vybízí k běhu.. a tak ji odepnu a Deri začne kolem běhat a dělat ty svoje šíleně rychlé osmičky.. Majitel psíka mi říká.. "Musíte ji taky někdy pustit se proběhnout...ne s ní jen tak obejít kousek parku" .. Já trochu zpocený říkám.. no my jsme i popoběhli.. Odpověď.. "no nechci radit, ale takovýhle psi potřebují běhat víc"..ta rada mě dostala. A tak jsem mu slíbil, že se zlepšíme a budeme víc běhat (!)..:)

Prostě si v těchto dnech znovu uvědomuji, že největší hrdinství.. (aspoň podle mě).. je přečkat a zvládnout to tisíckrát nic .. co umořilo osla:)... těch tisíc a jednu maličkost.... a zvládat je s pohodou a jistou grácií a s veselou myslí.. protože správný ultra znovu vstane a znova jde.. jde a věří, že to nejen půjde.. ale že to i zase  poběží!:)..

Běhu a naším bojům zdar! Ultra a kamarádům zvlášť! 12:)

Hluchý jsem a hluchý zůstanu!:)

Období kolem voleb je vždycky takové rozjitřené a mně se vybaví situace z 90.let, kdy tehdejší prezident Václav Havel mluvil a horoval pro fungující občanskou společnost.... Samozřejmě tehdejší politici si z něj dělali legraci a neustále se mu smáli pro jeho víru, že "pravda a láska zvítězí, nad lží a nenávistí"...

Ale co jsem tím chtěl říci -- možná si řada z vás uvědomuje, jak moc tu chybí ten pravý spolkový život.. hasiči, myslivci, rybáři, zahrádkáři,... a běžci..:)... A tak se (zaplaťpánbů) různě lidé (neformálně) združují... Jak je člověku dobře mezi svými, že?:).. Je zajímavé, že uvnitř malé komunity je všechno víc vidět a člověk je možná i nechtěně (nebo cíleně) lepší. Pomáhá druhým, dokáže přijmout pomoc bez hloupých pocitů, protože když to jde, tak on taky pomůže.. Každý z nás si po právu myslí, že ten jeho "spolek" je ten nejlepší.. že v něm jsou lidé na sebe nejhodnější.. možná, že jsou i nejtrhlejší, atd... A to je děsně fajn... Pochopitelně to platí na rybáře, filatelisty, šachisty...a na běžce?? asi obzvlášť!:)...

Když jsem si o tom fenoménu povídal s jedním známým sociologem, tak mě upozornil, že je potřeba víc lidem naslouchat... Řekl jsem si, že to zkusím... Jenže, když jste (trochu) nahluchlí (jako já), tak je potřeba zvláštní úsilí a někdy to může vést i k naprosto opačným efektům, když slyším i to, co bych neměl..

Jako v pátek odpoledne, běžíme kolem školy, Deri se zastaví a značkuje:), když za sebou/vedle sebe slyším.. "To jsem ráda zlatíčko, že jsi zase tady.. jak jsi se měl celý den?"... Bezmyšlenkovitě a automaticky odpovídám "Moc dobře!!":)... chudák maminka od malého školáka málem upadla:) a já rychle prchám do dáli... Říkám si, dávej si na to pozor.. ale než doběhneme do řeznictví do Stodůlek, ztratím zase ostražitost.. Paní prodavačka (zatímco chatuje přes mobil).. a říká směrem ke mě.. "Ty bejku!!:).. Což mě pochopitelně potěšilo, ale zase další zákaznice se na mě tak divně koukala, pro jistotu se hned ptám, jak na to přišla, že jsem bejk? A ona se šíleně omlouvala, že to byla reakce na mobil, ne na mě:), že prý to nemám nikde říkat, ... :)

A tak znova zjisťuju, že hluchý běžec a hluché a jalové km patří k sobě, asi jako mladí k socialismu:).... Proto, když večer při probíháním kolem železniční zastávky Holyně se nechtěně stávám svědkem (manželské?) hádky a když jsem ženou vyzván, abych reagoval na něco, co zaznělo, tak už jsem zpět... a říkám.. nezlobte se na mě, ale já jsem od dětství nedoslýchavý... A na vysvětlenou dodávám, že je to naprosto skvělá "nedostatečnost"... To, že něco "třeba" neslyšíte, nebo můžete aspoň (oprávněně) předstírat, že neslyšíte.. dělá život kolem krásnější.. Málokdo zopakuje něco nepříjemného dvakrát, možná mu to dává druhou šanci si v klidu uvědomit, že přestřelil [a jak je dobře, že to ten trouba neslyšel:)]...

A proto, ať žije občanská společnost a sdružování.. ať žijí běžecké spolky a co víc, ať žijí běžecká kamarádství.. ale.. v některých věcech budu radši zase "hluchý".:)..
No celkově byl tento týden obzvlášť zmatený, kilometrů bylo méně... ale jak říká moudře BS... kilometry jsou kilometry, ale kamarádi jsou kamarádi!

Ultra zdar! Kamarádům zvlášť... a pěstujme si naší nedoslýchavost.. je to skvělá "vada".. Můžu jen potvrdit!

12:)

PS. Přidal jsem pár večerních fotek s chudáčkem Deri, jak vymetá kaluže.. Jjo, takhle vypadá týraný pes:)...

Tak .. Tak určitě...:)

TAK .. je kouzelné slovíčko.. nejen sportovci, že :) ho hojně používají, ale i my ostatní rádi často začneme svoji odpověď pomoci kouzelného.. TAK... Hodí se to.. získám čas, abych si uvědomil, o co vlastně jde a na čem záleží...

A TAK jsem se -- asi jako každý -- trochu trápil s motivací. On je problém většinou v tom, když je člověk oslabený, ať už nějakou únavou/nemocí nebo jenom tím, že hodně lidí kolem šíří různé negativní vlny, nebo jednoduše blbou náladu..:)..To se výrazně hůř bojuje se vším..

Slyším ty různé blbosti, že jsem začal běhat pozdě..že běhám špatně..že už to se mnou vlastně půjde jen k horšímu..:)... Když už, už by to na mě snad přeskočilo, vzpomenu si v nadcházejícím chladu na ledového muže, kamaráda Machyho.. který ví, že rozdíl mezi teplotou těla a ledové vody je řádově 30C. Nedá se nad tím rozdílem dlouhodobě zvítězit:).. ale dá se s tím bojovat!!
Stejně tak je jasné, že čas nikdo nezastaví.. ale ten rozměr boje a běhu proti proudu času má svůj dostatečný étos... Ovšem mně se do toho vždy připlete ten veselý rozměr, který to celé posune na správné místo.. :)

TAK jsem ke konci minulého týdne v nádherném večeru se vracel kolem rybníka s Deri už na vodítku.. Tedy ona vodítko v hubě a provokativně zrychluje (mrcha), aby ti lidé kolem jasně viděli, kdo je rychlejší a kdo koho venčí/trénuje..:). Poetický večer...Witty by jistě řekl něco, jako že se vlahý vzduch v zapadajícím slunci chvěl tisícem odlesků.. Já jen pro úplnost dodám, že ty odlesky, byl "létající protein" :), všude samý komár a muška (výlov rybníků a vlahý podvečer to jen násobí)...

Protože Deri neustále na mě otáčí hlavu, abych na ní mluvil, a chválil ji, jak pěkně běží.. a TAK v návalu radosti začínám chválit Deri... V tom vdechnu celý oblak drobného hmyzu a nějakého toho komára:).. Pochopitelně musím zastavit a začínám šíleně kašlat.. Skoro jako by se moje plíce chystaly podívat ven, co se tam děje zajímavého:). Kousek na lavičce sedí člověk, asi v mém věku či starší, výrazně silnější a kouří... Hned ten můj (téměř tuberácký) kašel spojuje s tím, že jsem patrně kuřák, který začíná sportovat a okamžitě mi říká, že to není dobře!!! Že tlustý, co zhubli a kuřáci, co přestali kouřit, už nikdy nenašli svoji rovnováhu:)! Ať neblbnu a nedělám žádný šílený změny, že to nemá smysl... Na to se nedá nic odpovědět, než přitakat.. "TAK určitě"..:), ostatně, já žádný šílený změny nedělám, že?:)

V pondělí po ránu jej potkávám znova.. Dávám auto do servisu (na výměnu kol) a běžím do práce. Na chodníku potkávám postavu, která kašle nezaměnitelným ranním kuřáckým kašlem, ovšem sama je zahalena v cigaretovém dýmu:).. Tentokrát žádný hmyz ve vzduchu, já si hezky běžím, ale nedá mi to a zastavím.. a on říká.. "TAK koukám, už jste to nějak překonal, to mě to teď sejmulo.. asi bych měl přestat a taky začít sportovat..:)..".. Nedokážu mu lhát.. přiznávám, že jsem sice kdysi -- před víc jak lety dvaceti pěti -- kouřil, ale to je dávno pryč.. A jemu se rozjasnila tvář a řekl jen s úsměvem.. "Ach TÁÁK! :)".. TAK to zase nebudu s tím sportem nijak přehánět..:)

A na dnešní přání moji maminky, že doufá, že s padesátkou dostnu rozum a s tím běháním už přestanu, že?.. Odpovídám už ze zvyku.. TAK určitě... NE!!! :)

Někdy to nejde, někdy to třeba i bolí, ale cítím, že to patří ke mně.. Za chvíli se převléknu, obleču na sebe hábky a vyrazím směrem domů... Vím, že prvních pár kroků mi to vůbec nepůjde.. Budu tam přes Václavák poskakovat jak raněná srna:), nohy přesezené, bolavé, ale... vím, že pokud vydržím a poběžím...tak všechny tyhle problémy zmizí a zůstane jen čistá radost...

Běhu zdar! Naším bojům a ultra zvlášť! TAK určitě..:)...12:)

Když se daří... tak se daří...:)

Hned jak jsem se dozvěděl, že zrušili podzimní maratón ve Stromovce, tak jsem se hned v duchu rozhodl pro myšlenku běžet náhradní maratón.. Původní představa byla sice, že si vezmu batůžek.. a na protest či na podporu (nebo na potvoru) .. prostě v době původního konání Pražského maratónu budu kroužit po Stromovce. Protože rychleji píšu, než přemýšlím (to my pocitoví pobíhači často děláme), tak jsem si to hned sem k sobě napsal a reakce mých kamarádů i Vás, co jsem zabloudíte mě překvapila/potěšila/vyděsila.. ode všeho trochu. V tu chvíli bylo rozhodnuto -- nějaký ten partyzánský maratón musím(e) udělat..

Michal Vítu se pro podobnou ptákovinu také rychle nadchl... Jenže, jak šel čas, tak se různě přidávaly další komplikace, mimo jiné uzavřeli viadukt a tak se nedala používat standardní maratónská trasa... Navíc jsem zjistil, že se Stromovce (teď) legálně vlastně nedá nic dělat... Ale kde je nadšení a kamarádi.. tak jde ledasco...asi bych se nebál říci, skoro všechno... a nejen, že to jde, ono to i běží:)...

Každý kolem s něčím přišel, přispěl.. Všem patří velký dík!

• Pavel zajistil (a napsal) perfektní program na měření času, donesl počítač, zaškolil obsluhu:) [=Iva, Martina a Peggy].
• Evžen měl skvělý nápad.. Mimo spousty drobnosti, moukou počínaje, kanystrem s vodou konce.. Hlavně přinesl varnici plnou čaje..
• Iva, Peggy, Martina a další pomocníci se starali na občerstvovačce. Petr S., kterého jsem před tím neznal, přišel a pomáhal, fotil..
• Přijel Dan Orálek a nejen, že běžel s ostatními na pohodu, tak ještě potom skvěle vyprávěl a ukazoval fotky že svých běhů v Running Mall...Každý, kdo přišel přinesl kus dobré nálady a pohody a skvělé počasí..

My s Michalem jsme vlastně nemuseli skoro nic dělat.. Protože všichni kolem byli neuvěřitelní pohodáři... V takových chvílích si vzpomenu na svoji oblíbenou hlášku z Pravé blondýnky... speciálně když říká.. "Exercise gives you endorphins. Endorphins make you happy. Happy people just don't shoot their husbands, they just don't." .. Zase se to potvrdilo.. běh nám dává endorfiny, endorfiny nás dělají šťastnými a šťastní lidé (manželky) nezabíjejí své manžely!!! :).. Všichni absolutně v pohodě.. Moc, moc jsem si to užil.

Pro dokreslení jen dodávám.. Ano, ve Stromovce se teď nesmí nic pořádat.. Ano, do Stromovky je zákaz vjezdu.. Přesto jsem tam dvakrát s autem vjel, naložil/vyložil věci ... a nikdo mě nechytil/nedal pokutu.. Nic takového [i když při výjezdu to bylo opravdu o fous:)]... Ale to ta celková pozitivní nálada, já si samozřejmě ani na chvíli nepřipouštěl, že by se to mohlo stát a byl jsem připraven to svoji logikou staříka z Vysočiny případně všem příslušníkům vysvětlit:).. Nebylo to vůbec  potřeba..

A tak to teď můžu konečně říci.. Moc díky všem za skvělou oslavu mých narozenin!!!

Ať nám to běhá...Jak by řekl můj nejlepší kamarád BS, příští rok je sice trochu "loterie", ale třeba taková Zane Grey 50 (zde super video) na jaře je náš pevný bod... A tak se už znova těším na nastavované kopce, běžeckou turistiku a na spousty "hluchých" a "jalových" km..

Ultra zdar! Kamarádům zvlášť! 12:)
PS. Výsledky maratónu byly předány do tabulek běhej (dík Mirkovi H.), detailní výsledky i pro ty, co běželi jen pár koleček jsou ZDE. (je možné, ze se ještě maličko upraví).
PPS. Odkazy na fotky:
http://podzimnistromovka.rajce.idnes.cz/album/ Petr Š.
http://www.flickr.com/photos/105978109@N03/sets/72157636736166173/  Pavel V.

Devětkrát ne.. Osmkrát.. ne.. je to SEDMKRÁT KOLEM ŠATEN!!!

Tak konečně je to tady a můžeme s potěšením oznámit konání našeho otevřeného běžeckého happenningu, v době původního konání Pražského maratónu ve Stromovce. Myslím, že situace je podobné akci víc než nakloněna (předpověď počasí-- včetně teploty tlaku a rosného bodu).. i když drobnější komplikace způsobené opravou viaduktu si vynutily modifikací okruhu a nakonec vedly k tomu že z původních 8 delších a jednoho krátkého okruhu vzniklo sedm stejných okruhů v délce 6km a 28 metrů (v naklikané mapové verzi je to tedy "na chlup" .. 6.028x7=42.196), při oběhu podle GPS to plus minus také přesně sedí na maratón, chyba bude patrně menší než těch magických +196m..:) Zde je odkaz na mapu "akce"... Červený praporek naznačuje start/cíl. TRASU JSME MALIČKO UPRAVILI, KVŮLI KOPCŮM, ASFALTU A HOSPODĚ:). TAKY ABY NIKDO NEBLOUDIL JE TO PO HLAVNÍCH CESTÁCH. Obrázek je dole.. (směr oběhu tradiční.. plavební kanál je po levé ruce)..

Raději jsem přidal šipky, kvůli cestám a neblouděni se kousek poběží raději jako dvojsměrka.. zase se víckrát uvidíme..:)

Organizační záležitosti..

1. Sice držíme z piety běh/oběh šaten, díky opravě viaduktu je to trochu komplikovanější (není to kolečko/brambora, po divné velrybě se to nakonec změnilo ve dvě ptačí hlavy spojené šňůrkou), po konzultacích a poradách jsme kvůli pohodlí účastníků přesunuli místo startu a cíle blíže k zázemí PIM Running Mall a k toaletám a k hospodě.  Vše je nakonec po hlavních cestách a vše bude značeno šipkami, barevnou křídou... Start a Cíl bude v té časti, jak je naznačeno.. 
2. I když se budeme snažit všechno zajistit, raději se na úplně všechno nespoléhejte. Není žádné startovné, není to závod v pravém slova smyslu, i když se všem se budeme snažit změřit čas i mezičasy na jednotlivá kola.. Dokonce snad dáme i čísla:).. [ještě čekáme, jestli nám Leona dá nějaká volná nevyužitá]. V prostoru startu/cíle bude k dispozici občerstvení.. Voda/Mattoni, ionťák, kola. Nezajistíme čaj nebo teplé pití. Budou banány, sušenky, čokoláda.. sůl. Prosím, zaregistrujte se dopředu nejdéle do pátku (18.10) do magického času 12.34 abychom měli představu o počtu lidí a mohli vše (jídlo/pití) připravit včetně měření času. Formulář je zde... Neříkám, že se nemůžete s námi vyblbnout bez registrace, ale je to pro nás horší to naplánovat.. 
3. Každý si může uběhnout kolik koleček sám uzná za vhodné:), pro ty, co chtějí méně je k dispozici i různě odložený start, ale je to na Vás.. Hromadný základní start je v 10.00, další "starty" budou po hodinách.. [Opět viz formulář]. Pokud někdo chce startovat dříve, dejte nám vědět..1/2h (a asi i 1h) předem změříme a obsloužíme my, dřívější starty jsou na vás.. 
4. Po doběhu JE rezervovaná restaurace na okraji Stromovky (U vozovny, Královská obora 2) [rezervovány 4 stoly na jméno Hanousek, restaurace je nekuracká, pivo mají a teď tam je na menu alsasko] aby společenský rozměr běhu mohl pokračovat. Rezervace je aktivní od 13.30-16.00 (ale můžete přijít dříve a klidně můžete pokračovat).... my se před 4h přesunume na besedu v Running Mall s Danem Orálkem o jeho běhání, Bad Water Marathonu, Spartatlonu.. s fotkami atd.. [Opět vstup volný], začátek od 16:00..
5. V prostoru startu a cíle si můžete nechat svoje věci ... Navíc je domluvené s Running Mall, že je možné si nechat věci u nich (cca 400m), stejně tak se následně u nich osprchovat..  
6. K Running Mall a PIM běžeckému klubu.. a konkrétně Michalovi (V.) Vítů patří velký dík, protože.. 

•  Vstup a využití Running Mall během celé akce je ZDARMA (!). Včetně sprchy a úschovy věci a následně akce.. 
•  Running mall a PIM běžecký klub poskytují pití a část občerstvení na akci a což jistě potěší:) 
•  Michalovi V. přislíbil Dan Orálek odpolední besedu (po naší akci)... Dá se čekat, že se Dan objeví i na naší akci, ale určitě by nijak nezávodil:), ale případně by relaxačně s námi běžel ... takže jedinečná možnost pro nás pomalejší pak tvrdit.. Hele držel jsem krok s Danem několik km(!)...Uvidíme, tohle ale neumím slíbit, ale vypadá to pravděpodobně:).. 

Závěrem...Moc se na všechny známé (i zatím neznámé) těšíme.. Mohla by to být hezky proběhaná a třeba i ukecaná sobota:)... Jste zváni.. jen prosím.. pokud jste to ještě neudělali, tak. VYPLŇTE nám FORMULÁŘ...

Běhu zdar! Bláznivostem a kamarádům zvlášť.. 12:)

PS. Budu se snažit to zde průběžně doplňovat a odpovídat na dotazy..
PPS. Mimo úzký okruh běžeckého klubu PIM neděláme nikde reklamu, takže nás může být 5 i 50 :), pokud to někdo nechce běžet celé, může částečně pomoci na občerstvovačce, vystřídat ty, co tam jsou, ať si taky něco uběhnou:)...

Přerušované ... běhy...:)

V těchto podzimních dnech si znova uvědomuji, jak je dobře, že jsem už před lety opustil nalinkovaný svět trenýrkových plánu...Na začátku mého pobíhání byly "trenýrkáče" kotvou (a jistotou)... později se pomalu měnily v kotvu, která by mě jistě stáhla ke dnu:)... Nedokážu si totiž představit, jak bych teď stihl běhat podle nějaké pevně dané struktury, intervaly, tempo.. daný dlouhý běh... (ten stress, že to nestíhám, by mě jistě zahubil).

Podzim je asi naprostým vrcholem maratónské sezóny... Většina běžců se připravuje na svůj rychlý maratón... díky zrušení Stromovky to jsou povětšinou Drážďany(Berlín).. Nedávno jsem se bavil s jedním známým o maratónu a ptal se, za kolik?:).. Když jsem mu řekl čas, tak hned .. ty čtyři minuty, to naser*, co?:).. Zamyslel jsem se a musím přiznat, že NE! Asi před rokem a něco, když jsem byl od magické hranice 3h daleko, tak jsem v ní nedoufal.. Když jsem se přiblížil skoro na dosah... tak jsem najednou objevil úplně jiné rozměry, řekněme cíle:).. a rozhodně jsem rád, že vrcholem letošního roku nebylo zlepšení o 4minuty na maratónské distanci, ale objevení světa ultra běhů..

Ultra je skvělý a myslím naprosto jedinečný prostředek proti (běžeckému) vyhoření speciálně pro starší... Kdyby byl můj cíl maratón pod 3h a já to nedej bože letos uběhnul...co potom?? Co v dalším roce? V ultra distancích je každý závod jiný, každý rok jiný.. takže je pořád co objevovat, co zkoušet, kam se podívat.. a kde třeba., kde třeba můžeme dostat i pořádně přes hubu:)! Co na tom, že se někde budu plácat, .. budu jako úplná troska, jako úplnej trotl:).. vůbec mi to nepůjde.. skoro všichni mě předběhnou:)... BS ví, o čem mluvím.. Není to o tom, jestli vyhráváme nebo prohráváme, ale že to nevzdáváme!

Po Pradědově 100, plné skvělých zážitků, panoramat a setkání ... je pochopitelně těžší se vrátit ke svému civilnímu běhání, navíc, když člověk musí promýšlet a plánovat logistiku lépe než dispečeři DHL:)... Venčení malého, i když běhavého psa má svá úskalí.. Deri je skvělý "trenér" a parťák, ovšem, 12km je její oblíbená (maximální) distance:)... Má silně zmáknutý všechny odbočky v údolí a moc dobře ví, když se u louky zatočí třeba doleva, že poběžíme o velký kus dál a tak hned protestuje:)...

Nezbývá než nasadit "přerušovaný" běh... Moji běžečtí známí hned vidí přímou souvislost s jiným "přerušováním" :)... a říkají.. hmmm...no jo, no .. není to ono! :)... Ale stejně jako s jídlem [kdy jsem měl myslet na děti v Africe, ..] tady si na začátku říkám, .. moc daleko se asi nepodívám.. ale, co by jiní, silně zaměstnaní, s malými dětmi... dali za podobné přerušované běhy, že..:)... a už nadšeně vybíháme..

Jako dneska. Běžíme s Deri a po chvíli tahání za šňůru a určování, kdo koho vlastně venčí/trénuje.. se dostáváme na konec parku, kde začíná volnost. V tu chvíli jsme oba už natěšení, poskakujeme a (aspoň já) tak nějak láskyplně koukám na všechno a na všechny.. V tom po nás vystartuje celkem ostře jeden (naštěstí malý) pes, kterého má panička na dlouhé šňůře.. málem hodím salto, pes štěká jak šílený, doráží na mě a na Deri.. A paní na to reaguje slovy.. "Ty jsi hodný Bertiku, to ona si začíná, když tak kolem spokojeně běží!" ..:) .. A zatímco Deri neštěká, neskáká, v klidu kouká, co bude a sedí u mé nohy (pohladím ji za ušima), tak se omluvím té paní, že je mi to fakt líto, jestli jim to vadilo, že my si tak spokojeně běžíme... a ... a běžíme zase spokojeně dál..:)...

Oslavujeme totiž po cestě (jeden píškot mám pro tento účel i s sebou), protože jsem tak nějak dospěl jednoduchými výpočty k tomu, že Deri už naběhala 4.000 km... Proto dnešní oslavnou 12 dáme jejími nejoblíbenějšími kalužemi, blátem a krpálem nahoru.. Ať má holka radost:)... A já jsem přitom vymyslel, jak na "přerušení":)... Představuji si, že přerušení delšího běhu (kdy musím přivézt Deri domů, dát ji do misky, pohladit, pomazlit, asi si vyměnit tričko, čelenku, vzít si vodu...) budu brát jako občerstvovačku!!:)... A už to vidím úplně živě!!!.. Hell's Gate Canyon... Přibíhám, rychle piju co mají (=vodovod), nemůžu najít svůj bágl (=běžím do sklepa pro džus), zdržení s vedoucím stanice (=krmím Deri).. rychle měním tričko, beru vodu s džusem a jako v transu vybíhám... [akorát se se mnou normálně nemazlí obsluha stanice, že ;)]...

Za chvíli už sám běžím do údolí a potkávám lidí, co před chvíli obdivovali Deri, jak mi hezky běží za patama.. a teď koukají, kde ji mám, kde jsem ji nechal??? Odpovídám po pravdě, jjo, ta už je doma ve Stodůlkách... odpočívá.. poslala mě ještě ven, abych se "doběhal":)... A tak se nejen s tím přerušením běhu smiřují, ale začínám v něm vidět jen ta pozitiva:)... Pravda, už jsem teď mohl být za mostem na Závisti nebo třeba u Kalinova Mlýna.. ale co mi brání tam běžet.. aspoň to moje pobíhání bude delší a zaslouženější..:)... Samozřejmě dneska jen krátkou, musím zase postupně zvyšovat km, ale domů přibíhám a na hodinkách svítí.. 28.10...Není to nádhera? Tak jsme dneska s Deri krásně společně oslavovali..

Běhu zdar! Úsilí a ultra zvlášť! 12:)

PS. Začátkem týdne doladíme poslední detaily na běžecký happening ve Stromovce... A dám(e) sem všechny informace.. Včetně následné restaurace, atd.. Budeme se (jak jinak) na ten společenský rozměr těšit...

Pro staříky? Jedině Praděd! :)... aneb nic není náhoda...

Pradědova 100 mě získala nádhernou, neznámou a náročnou trati... Všechno kolem odráží tradici organizace dálkových pochodu, což slibuje (pro neznalé a nepřipravené) výzvu samu o sobě a řadu nečekaných překvapení... Jasně, silná únava z posledních dní, velký strach z běhání v neznámém terénu, podle map, tím spíše v noci, když není skoro vidět na značky, ještě víc se musím soustředit na cestu (protože vidím při běhu opravdu špatně)... Vlastně.. Sama pozitiva!! :) Taková konstelace člověka nakopne i po náročné sezóně, kdy se chce už jen odpočívat..Kdy se hůř hledá motivace.. Donutí mě to soustředit se na to, co pokládám za nejdůležitější.. Na nevzdáváni se, na boj.. i když může být směšný, třeba i zbytečný...

Od samého začátku jsem se rozhodl celou akci prožít co nejprostěji... jako klasický "baťůřkář" .. Jít ke kořenům.. přijet autobusem do Jeseníku, dojít si pěšky do České Vsí, ubytovat se v tělocvičně..připravit si svoje jídlo.. rohlíky s paštikou, banány a nějaké sladkosti, pití..vzít si jídlo, jaké budou nabízet. Žádný auto, žádný taxík.. žádný penzión...Žádný berličky.. Prostě zažít tu atmosféru od prvního do posledního.. Tak jako většina lidí, co běhají ultra po českých horách..

Moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko, mi koupila krásný nový červeno-černý bágl (obratem jsem ho pokřtil na Praděda) a já s sebou vezl -- uff uff -- hromady věci,, dvoje boty, spousty různých běžeckých hábků, 3 (!) mapy, karimatku, spacák...neuvěřitelně jídla, dokonce i barevné fixy, abych si lépe připravil itinerář cesty. Vzhledem k odlehlosti startu, jsem si vzal den volna a vyrazil z Prahy v pátek dopoledne... Na ZŠ v České Vsi jsem první..:)... Samá překvapení, škola hezky vedená -- proti všem zavedlým očekáváním ředitelka i zástupkyně jsou ženy, zatímco vedoucí školní jídelny muž:) -- všichni děsně sympatičtí, akční.. Například zajišťují na ráno autobus s odvozem do Jeseníku, ranní čaj/kávu.. Říkám to pořád, ten multitasking... to ty ženy umí o několik řadu lépe.. přiznejme si to.. a nechme je víc věci řídit!!!:)

No nic.. Odpoledne/navečer prožívám v takovém zvláštním tranzu.. Vybarvuju si itinerář, ať je červená v popisu skutečně červená, až budu unavený, ať omezím svoje chyby na minimum, nabíjím baterky, mažu si rohlíky a nohy (snažím se paštiku do rohlíků a vazelínu na nohy) a balím si s sebou do svého Bouřliváka (běžecký batůžek) všechno "nezbytné"... Dvě láhve na pití, náhradní triko, šátky, dvě čelovky, baterie, mobilní dobiječku na iPhone, hromady jídla, elastický obvaz, náplastí, první pomoc... nouzovou termo deku, mapy, peníze, doklady..telefon.. prostě Bouřlivák je sakra těžký, ten se pronese:), ale mám pocit, že mám úplně všechno, co bych mohl potřebovat...

Večer potkávám Janu a dáváme (1-2) piva s tím, že se jde spát, mně padají oči.. Nicméně, při návratu velké překvapení.. v tělocvičně, kde se spí, je zároveň i registrace, je tam sud piva (proč já blb šel na pivo ven) a rozjela se celkem slušná party:)... Potkávám Panchu a řadu místních, skvělá atmosféra.. jen kdybych nebyl tak unavený a zítra nevstával o 1/2 pátý.. Je naprosto jasný, že tak před 1h se nebude dát pořádně usnout, kdoví jestli potom:)... Ale... Nikdo to neřeší, lidí jsou neskutečně tolerantní, buď pijí pivo, nebo si ucpou uši a snaží se spát...:). To se mi líbí... Ta tolerance.. "Běžci" víc soustředění na zítřejší výkon, "chodci" na ten společenský rozměr:), vytahují i slivovici... prostě nic není problém... Ranní hemžení kolem 4:30 připomíná pichnuti do mraveniště.. Každý se snaží rychle najíst, obléci, zabalit, zkontrolovat věci.. většina lidí přesnou sousledností svých činností a dokonalou souhrou pohybů dává tušit, že to nedělají poprvé.. To já.. :).. Odpoledne jsem si všechno dvakrát-tříkrát vyndal, zandal, změnil trika, boty... Abych to večer udělal úplně jinak:). Naštěstí už jsem si večer připravil hromádku oblečení, jídla na ráno.. takže v tom hemžení taky mohu na první pohled vypadat "zkušeně":)... ale pozor.. jsou to mimikry. Zadek mám stažený, že bych s ním mohl štípat drát:)...

Do autobusu se najednou všichni nevejdeme a tak se po chvíli snažení autobus je ještě jednou otočí... Na náměstí v Jeseníku zima.. tedy aspoň mně je zima.. a zoufale hledám nějaký strom/keřík, park:)... V tom vidím jak se Pancha vrací se šťastným úsměvem od ucha k uchu.. a říká.. támhle.. támhle jsou kopřivy u starých opuštěných garáží..:).. A tak tam spěchám, zrovna když jsem v nejlepším, tak se mohu pozdravit s přijíždějící městskou policii. Ta má naštěstí plně ruce práce, spěchá posvětit celou akci blokováním (neexistující) dopravy..:).. Stoupám si tam, kde tuším konec běžců (dá se to špatně určit a tak se rozhodují podle kalhot/oblečení a batůžku), snažím se vyhnout hůlkám, což je těžké, protože spousta lidí je má a rozbíhá s nimi, někteří v rukou, jiní už se odpichují... než si to ještě rozmyslím, tak se začíná odpočítávat a lidí vystřelí dopředu jak hejno vrabců, jak na nějaký krátký proběhnutí..:)

Tady musím říci, že jsem se snažil zodpovědně a pomalu.. i když v začátku, možná právě kvůli hůlkařům jsem běžel/předbíhal rychleji, než bych asi normálně předbíhal.. Novinkou pro mě, bylo málo občerstvovaček (v porovnání s klasickými běžeckými závody), takže i v té zimě a větru jsem v závěrečné části často už 3-4 km před kontrolou byl úplně bez vody:).. ale bylo to epický.. V paměti mi zůstane cca 20 minut co jsem ztratil na Švýcárně čekáním ve frontě na WC... Nakonec s prosíkem, že jsem na závodě a slibem, že budu do 2 minut (což jsem splnil) předbíhám frontu... S jídlem.. zase byly chvile, kdy jsem držel zuby pevně u sebe. :).. no snědl jsem jen dva rohlíky, pak už to nevypadalo bezpečně.. [že bych to v návalu popletl a občas místo paštiky přimaznul tu vazelínu??:)]. Ale měl jsem s sebou banány a hlavně piknik a pikao v malých tubách byly zase moje poslední záchrana... Ať žije TATRA Hlinsko!:)

Hodně dobrý zážitek bylo "závodění"..:). Po nějaké době se totiž na trati plus minus ustálilo pořadí běžců a asi skupinka 10 lidí se různé předbíhala už od 35km.. Bylo to legrační.. třeba někdo chvíli zabral a zmizel za obzorem... Jiný měl buď krizi, nebo jedl a propadl se dozadu.. Ti další se začali snažit.. když v tom se vynoží zezadu nečekaně ten poslední a všechny začíná předbíhat, aby zase maličko zpomalil nebo ti další zrychlili.. a tak pořád dokola:)...[přesně jak mi popisoval Stín "závody marodů" v poslední fázi Leadville:)]

Těsně před tím, než se slunce začalo schovávat za obzor, se nakonec stávám součástí skvělé tříčlenné skupiny, tempo už máme ze vzájemného pronásledování perfektně sladěné a tak běžíme konzistentně, tedy když se běžet dá..:).. povídáme o všem možném, o ultra, dozvídám se o všech ostatních českých 100k.. příjemný čas.. Fakt že jo!!! Petr a Lukáš, zkušení harcovníci, oba mají navigaci s trasou .. Petr tady loni byl druhý, takže kus cesty zná... Nic není náhoda!!!

K té náhodě.. minulý týden mě bratranci Veverkovi vytáhli na Lysou skálu.. pár dní jsem ještě divn2 chodil, jak se měl celou dobu zaťaté svaly a jak jsem se usilovně snažil držet na té skále..:).. Ale.. Na 70km při výstupu na Rabštejn, jako bych to našel!!!:) Nic není náhoda, a z tohoto pohledu téměř horolezecké:) extempore z minulého týdne se může jevit, jako vhodně naplánovány trening, či aklimatizace šokem..

Naše skupina se pořád se pohybuje dopředu, mluvíme o všem možném nemožném.. zase cítím, že se mi začínají nepříjemnou bolestí hlásit plosky nohou.. dvakrát zastavují a rychle vyklepávám boty a natahuju ponožky, bolí to.. ale co neboli, že? :) Vím, že tady chci být, je to moje volba, můj boj a tak se opravdu dá lépe zapomenout na nějakou tu nepříjemnost.. Počasí super, i když někde silnější protivítr a zima, tak bylo nádherně.. Viděl jsem všechno i velkou 3.14** :), i s tím, jak jsem běžel/šel... velká spokojenost.. silně konzistentně.. na Červenohorském sedle už jsem byl 30... postupně jsme se různé zlepšovali.. až v cíli 16-18, fakt pěkný..

Na co bych ale nechtěl zapomenout je atmosféra.. Představte si, že budíte obsluhu předposlední kontroly a dozvídáte se, že cíl je vlastně někde úplně jinde.. mislo učiliště v internátu.. naštěstí adresa a ujištění, že je to asi km dál plus minus po červené..:)... po cestě na navigacích lovíme ulici:), jak se ptát na cestu nočním Zábřehu, že?... Nakonec dobíháme do posunutého cíle, ten kilometr je tradiční "Olafův" :), ale všichni to vědí, nikdo si nestěžuje.:). čas na hodinkách a oficiální zápis říká 0:12 (!!!) dvanáct minut po půlnoci... u cíle sedí Pancha (2-3.místo za 14 hodin) a vítáme se, rozvážně pije pivo..:)..
Říkám skvělý čas.. 0:12.. Pancha se směje.. Jíme guláš, pijeme pivo. Ty první dvě zasyčely tak rychle, že až u toho třetího si uvědomuju, že pivo má pokojovou teplotu..:)..

Rychlá sprcha, pár hodin přemítám na podlaze v tělocvičně, že tohle je něco zase úplně jiného..jiná zkušenost.. Ale běh a boj je pořád stejný.. Možná i ledasčem úpornější.. Pak se zabalím a rozvážným krokem (jinak to ani nejde) mířím na cca 1.5km vzdálené nádraží (necelý 1 Olafuv km)... Sice mě na malou chvíli napadlo, že bych si v Praze mohl vzít z nádraží taxíka, ale... nejsem žádná holka:).. a tak rozvážně dojdu na Můstek, a pak od metra domů... odpoledne už jsme s Deri na procházce..:)

Zážitky byly nejen silné, ale i krásné.. ale ... Hluboce obdivuju ty, kteří nasází celou sérii 10 československých 100K.. kloubouk dolů.. To já si to raději a pro jistotu naředím.. Jednu dvě Olafovo akce za rok, maximálně.. Jsem starší člověk:)...

Všemu zdar! Ultra zvlášť! 12:)

Běžecké laskominy ... Veverka, kam se podíváš.. aneb zjišťuji, že adrenalín je hnědý!:)

Možná si většina z nás neuvědomuje jak je důležité, kdo a jak o věcech mluví.. Když o vině nebo jídle mluví "labužníci" jazykem vázaným, tak se hned sbíhají sliny.. i prostý sýr ementálského typu lze popsat slovy.. Chuť je čistá jemná, lehce oříšková, sýrově mandlová, mléčně sýrová, nasládlá a velmi jemně slaná. OMG! :) Natož pak o vině se píší úplně ságy, úplná vyznání lásky..:) teď jsem si zrovna jedno objednával a když čtu ty popisy, to je fakt extáze.. Vůně je neuvěřitelně koncentrovaná, nekonečně rozmanitá, okouzlí medem, květy lípy a rozinkami...Chuť je plnějšího těla ... a bohatá na ovocitý výraz, v němž se objevují stejnéa plné  tóny jako ve vůni. ... No, takhle se asi lidé stavají alkoholiky, že?? :)

Ovšem není to nic proti tomu, co se mnou udělal popis navrhované trasy na sobotní výlet za kamarádem Pavlem K. (Veverkou Sudetským) do Jizerek...
Poběžíme nejprve jednou že skalních oblastí, kde nás čekají dřevěné i kovové žebříky s řetězy, vystoupíme "skorohorolezeckou" cestou na velkou vyhlídkovou skálu, poběžíme bukovými lesy, které by už mohly být červené, dostaneme se do centrální části hor, do výšky přes 1000 m, do oblastí připomínajících severskou tundru se zakrslými stromy a rašeliništi, z vyhlídkové skály ve výšce 1070 m uvidíme polovinu Jizerek, přes 250 let starou sklářskou osadu a kolem velké horské přehrady se zase vrátíme zpět, k památníku horolezecké expedice Huascarán 1970 (podle níž se jmenuje závod Jizerská 50). K dokonání všeho dostávám GPX soubor, laskám se s mapkou, s profilem.. no .. co budu povídat..:)

Potom -- jak už to tak s kamarády bývá -- věci nabývají dalších zcela netušených rozměrů.. Například se dozvídám, že hůlky nebrat (nebral bych je), ale důvod mě děsí.. překážely by totiž při horolezeckých výstupech!! Následný mail od Pavla mě utvrzuje o pravdivosti úsloví, že když má člověk dobré a podnikavé kamarády, tak vlastně už nepotřebuje žádné nepřátele!!:)... cituji "Horolezecký křest ohněm ... a žádný lana a všechny ty nesmysly, co horolezci používají. Říkávali jsme, že "materiál je brzda výkonu"...":). Další účastník výletu Martin (zvaný Veverka Pražsky) dodává uklidňujícím tónem ... "Honzo neboj jizerská žula Tě uchvátí svou krystalickou nádherou a zelenými mechy a nahoře budeš jak jinak než jedna dvě.." .. No hlavně abych díky těm mechům nebyl dole jedna-dvě..:)

Takže když se v sobotu po ránu trochu rozechvěle (je krásné počasí, ale žádný tropy) vydáváme na cestu, tak se uklidňují, že chlapci jsou "staří" horolezci a když se dožili dnešních dnů, tak jsou jistě zkušení a rozumní... navíc žádné skály nevidím! A jsem hned v klidu...:)

Mělo by se říci všeho do času.. protože, jen co zatočíme do lesů, tak co chvíli míjíme různé skály, kameny a já se těším z různých výstupu a výběhu po žebřících.. běžecká hostina náramná.. k tomu spousta zajímavého místopisu, musím si to pro jistotu nastudovat ještě doma, co kdyby mě Pavel příště zkoušel!:)...

A když už to vypadalo, že na ty horolezecké záležitosti úplně zapomněli... tak zrovna v tu chvíli zatočili k jedné skále .. její jméno si budu sakra pamatovat.. Lysá skála .. a že prý vylezeme nahoru.. a ukazují mi řadu zajímavých cest, jejichž názvy už leccos napovídají.. za všechny jmenuji obtížný "šmirgl":).. a uklidňují mě, že tady tak akorát turistický vystoupáme..:)

Před námi v tu chvíli skála poporostla o dalších ... minimálně dvanáct(!) metrů... dostal jsem základní školení, jak stát na skále a jak držet těžiště (což mi dole na zemí přišlo logické a samozřejmě a naprosto nerealizovatelné o 1-2 metry výše),.. pak jak lézt ve spáře.. následované důležitým upozorněním, že si horolezci nahoře podávají ruce!.. Skvělá informace.. ve zmatku jsem se nezeptal, co dělají, když potom slezou..:)

Zkrátím ten zážitek.. výstup trval (v mé hlavě) určitě hodinu, ne-li dvě.. Skála postupně rostla a když jsem se dostal nahoru, tak jsem měl velkou starost, jak dolů.. byl jsem zkušeně ujišťován, že to půjde o hodně rychleji.. [toho jsem se pochopitelně bál:)].. nakonec horolezečtí matadoři i chromou a poloslepou lamu nahoru vystrkali a dolů doprovodili, za což jim skládám velký dík a patrně by udělali i zkoušky "instruktor pro úplně deb*ly a pos*ry:)"
Došlo i na obligátní (horolezeckou) otázku.."Je adrenalin hnědý? " :)...

Jak zažívám zažívám neskutečně pocity vítězství, tak opět zjišťují tu naprostou relativitu věci.. Dozvídám se, že obtížnost této skály je 1, i když malá pasáž byla vlhká, stejně to nebyla ani 2... Já mám ale naprosto jasno.. Pro mě stupeň 1-2 slovy dvanáct!:)

Delší dobu se z výstupu vzpamatovávám, naštěstí nepodlehnu pokušení zkusit ještě něco drobet těžšího.. Raději odmítám, protože zážitkově už to bylo opravdu mimo stupnice a je mi skvěle..Raduju se z přírody kolem a z toho, že jsem horolezení přežil... Běžíme rašeliništi, opravdová nádhera.. celá cesta je překrásná, ale běžet přes rašeliniště a po dřevěných chodnich směrem na Holubník, z vyhlídky si prohlédnout hory a krajinu široko daleko.. absolutní vrchol..

Jenže hospoda, ani autobus nečeká a tak rychle obíháme přehradu běžíme s kopce na parkoviště v Bedřichově, kde nás čeká Pavlova skvělá žena. Zastavuji a vypínám svůj garmin, svoji "Bludičku". Je to znamení.. na hodinkách (přesně!) 5:12:00...(30.66km). Co k tomu dodat? Budu si ten skvělý výlet dlouho pamatovat, stejně jako přehršel horolezeckých a jiných historek..

Sprcha, rychlá hospoda, pivo, polévky a autobus.. Jako ze sna, jen drobné oděrky na koleni mě utvrzují v tom, že já nejen v Jizerkách běžel, ale světě drž se.. i lezl! :)... Ovšem myslím, že standardní kategorie 1-2 (tedy v mě stupnici 12) bude navždy moji vrcholovou hranicí...

Ultra zdar! Kamarádům zvlášť!!! 12:)

..

Radostné dluhy..

Přichází čas od času okamžik, kdy si uvědomují, že něco někomu dlužím.. Ale tentokrát to není doprovázené tím mizerným pocitem "dluhu", naopak, teď si vzpomínám, že ten a ten pro mě něco skvělého udělal a že se mi třeba naskytla možnost něco maličko zase udělat na té mě straně.. navíc mám možnost trochu napravit, co jsem třeba i já sám spáchal :).

Jak tady byl na návštěvě Běžící Stín, tak pochopitelně řada souvisejících akcí se vyloženě povedla (hospody, Baroko s noční desítkou)... beseda v PIM běžeckém klubu byla jistě také vydařená a patřičně surealistická:), protože někteří příchozí mohli být patřičně vyděšení názory a hláškami BS, které my, pravidelní čtenáři jeho zápisků ... v podstatě bereme za svoje:)..
Ale (velmi povedený) medailónek BS v TEMPU, díky své velmi krátké stopáži může v nezasvěceném divákovi vzbudit dojem, že BS je naprostý mimoň, anebž trouba... Že je to chlápek, který má rád sport, ale v mládí byl šíleně nešikovnej...Pak si urval achylovku a s běháním přestal... Kouřil i dvě krabičky denně tak si řekl, že s tím něco udělá. Přestěhoval se do USA a přihlásil se na těžký ultra aniž si zkontroloval mapu. Trpí, ale baví ho to a tak jede do Leadville... :) Asi tak nějak příběh zachycený (nutnou) televizní zkratkou může vyznít..:)

Protože jsem se jistým způsobem podílel na spunktování těchto akci, cítil jsem, že by bylo dobře uvést věci trochu na pravou míru a jak jinak než uveřejněním celého interview, které je dostatečně dlouhé (cca 45min), a je určeno vlastně pro vás, virtuální či skutečné kamarády, kteří jste z nějakých důvodů chtěli BS vidět a pobavit se ním.. Věřím, že tak by se Vám mohlo líbit..

Nelze než hodně moc poděkovat štábu, který daný rozhovor natáčel, že mi poskytl příslušné materiály, musel jsem to různé zmenšit, aby se to vešlo na you tube, ale myslím, že celková kvalita nijak neutrpěla:).. a tak tím snad trochu plním dluh.. a tajně doufám, že "pomsta" BS nebude, nebo aspoň, že trochu otupím její ostří:)..

Zde je link, upozorňují, že prvních 30s nejde zvuk.. Nezasahoval jsem do záznamu, aby byl plně autentický, včetně nastavení mikrofonu a kamery..:). Doufám, že příznivci ocení:)..

http://www.youtube.com/watch?v=usxlTWYqD-Q&feature=youtu.be

Druhá věc, či řekněme dluh se týká tradičního setkávání různých lidí po bězích v Praze... Řada setkání Běžecké školy v poslední době vlastně ani neproběhla:(... abych tak řekl organizační neklid se vloudil a jak jsem věděl od různých známých, všichni se těšili do Stromovky. Nejen na maratón, ale na ten společenský rozměr běhu.. Po "delším běhu" se sejít v restauračním zařízení, potkat známé i neznámé, pro někoho si spojit ty 0 a 1 s existujícími obličeji:), prostě naslibovat si vzájemně, co zase do příště spácháme, získat motivaci do zimního pobíhání a tak..

Proto neformálně vyhlašují happenning "Devětkrát kolem šaten", na paměť Pražského maratónu, který se letos kvůli povodním a neexistujícímu zázemí nekoná.. Prostě napište komentář, mail, když se budete chtít "zastavit" a buď kus nebo celé si to uběhnout:), případně pomoci se zajištěním.. není to žádný závod (i když čas změříme), ale při každém proběhnutí bude k dispozici pití, iontak, voda v dostatečném množství, budu se snažit podle počtu lidí, co mi dají včas vědět zajistit i dost koly, jídlo (banány, hrozinky, chleba, sýr, čokoládu).. A pochopitelně podle zájmu i následně restaurační zařízení.. jen doufám, že nás nebude tolik, abychom se někde vešli.. Michal V. z PIM běžeckého klubu slíbil zázemí u nich.. možnost si nechat bágl v Running Mall a následně za drobný poplatek použít i jejich sprchy, pokud bude chuť a potřeba [Michal sem dá potom i nějaké podrobnosti, případně odpoví na dotazy].
Podle původních propozic, které říkají, že, cituji: " Den a hodina startu: 19.10. 2013 v 10:00 hromadný start..Trať: 1x malý okruh + 8 x velký okruh" ... Pokud někdo bude chtít, budu tam určitě dříve a může odstartovat i o hodinu dřív:), ať se v případě pomalejšího běhu nemusí drtit a litovat, že už není v hospodě:).. Jen mi dejte vědět..

Detaily, včetně případně mapky (i když to vyznačíme) pošlu, nebo sem zavěsím..
Zase tomu nechci dělat velkou propagaci, takže jen takhle stručně...[a po víkendu to překryji nějakým jiným zápiskem:)]
Shrnuji pro úplnost -- ještě jednou je to společně proběhnutí (abychom nepotřebovali žádné povolení), žádný závod.. čas změříme.. žádné startovné ani nic jiného není potřeba, ani nebude vybíráno. Jen prosím dejte vědět pár dní dopředu, ať stačím(e) zajistit dost všeho, co bude potřeba..

Běhu zdar, ultra zvlášť.. kamarádům úplně nejvíc! Zaslouží si to! 12:)

Terapie během... aneb ... nebuď taková holka! :)

No jak jsem si tady minule tak hezky "poplakal" a jak jste mě neméně krásně utěšili ...podobně jako moudrý pan dokror slovy.. "to nic, to mám taky"! ... No jen ten Pelhřimov tady chyběl!:)

Samozřejmě, jsem pocitový běžec-pobíhač a jak jsem si uvědomil, co mě trápí, hned se mi ulevilo. Byla to taková běžecká kocovina a stejně jsem ji léčil.. Pokud je přeběháno, je třeba to ... maličko a postupně přeběhat. Něco jako vyprošťovací ranní pivo..:)

Měl to původně být týden s minimem běhání. V práci hodně plus jsem měl naplánován lékaře. Hodná paní doktorka :) mi ve středu vyřízla bouli na hlavě [možná jsem se postupně měnil v jednorožce:)]... a řekla, že dneska by to chtělo skoro úplný klid. Doma říkám své "doktorce", svému slunéčku, jak to šlo a ... Je vidět, že není doktorka, jako doktorka:)... Ta moje nejmilejší povídá, no když nebudeš moc bláznit, tak si jdi pomalu zaběhat [skvělé--já jinak než pomalu stejně neběhám:)]... Ať si na to dám šátek/čelenku, ať nevypadám blbě a ať už sem pryč. Prý by se mnou stejně nebylo k vydržení:).

Syn s Deri se ke mně připojili a asi po 20m od našeho baráku začalo pršet a pořád víc a víc... Říkám nahlas.. že normálně mi déšť nevadí, ale aby mi ta hlava s tím obvazem moc nenamokla... že jsem si měl vzít kšiltovku.. A syn vypálil naprosto skvělou hlášku, kterou mi za ten týden ještě mnohokrát zopakoval... "Prosím tě!!... Nebuď taková holka!" :). Smál jsem se, snad většinu cesty.. No jasně něco na tom bude. Jsem nějaká slečinka..

Hned ve čtvrtek jsem tedy zkusil novinku, kterou bych chtěl teď praktikovat. Místo klidného ranního venčení:), takový svižnější klus 5-6km, domů, beru si batůžek a běžím do práce. Když je čas, nebo vyběhneme dřív, tak můžeme s Deri trasu i výrazněji prodloužit. Ovšem známí pejskaři, když nás viděli -- Deri špinavá jako prase [ovšem neskutečně šťastná] -- tak ukázali naprosté nepochopení té psi duše... Mleli něco o týrání psů, chudáčkovi, co musí běhat v mokru a blátu:)... Houbelec!!! Týrání by bylo, kdybych ty tři velké kaluže, na které se Deri těší, jako děti na ježíška.. kdybych je oběhl, nebo kdybych ji bránil do nich hupsnout:).

Říkal jsem, že letos už žádné závody.. Říkal... Ale byl jsem oslabený:). .. Všichni mi vlastně radí to správné.. Neřeš to, dělej si, co té baví, po svém... A tak jsem si našel jeden závod, který se mi moc líbí..Začíná se v šest ráno.. takže se po cestě budu moci kochat přírodou a sledovat ty panoramata:)... Zaregistroval jsem se s číslem 106, to nemůže být náhoda!!! Poběžím o 106, 6.10! Jak já ty čísla miluju!:)...A tak už jen do přípravy zařadit ke svačině turistický salám a večer.. že by malého praděda?:)

Ať nám to běhá! Běhu zdar a ultra zvlášť! 12:)

PS. "Naše" Stromovka -- BUDE! Happening který vedeme s MV pod pracovním názvem "Devětkrát kolem šaten" se skutečně uskuteční v řádném termínu.. a abych tomu zase nedělal nějakou zbytečnou reklamu:), tak jen stručně... Čas a start stejný jako původní maratón... Zajistím základní občerstvení, tedy vodu, ionťák, nealko, kolu a snad i čaj (neslibuju) plus klasika banány, hrozinky, sýr, čokoláda, sůl, chleba... dám vědět separátně detaily, mapky WC:), pro neznalé trasu...plus detaily ohledně zázemí.. Promyslete, jestli zůstanete potom (hospoda)... Dejte vědět preference mailem, včetně jídla. [Pro nadšené kamarády a zdejší návštěvníky je možné běžet i méně okruhů:)...]

Na čem (mi) záleží...

Uvědomuji si spolu s ostatními známými "spolu-blogery" :), že je jak Renata trefně řekla.. "přeběháno".. Objevují se nové a nové portály, běžecké servery, speciální publikace, články, skoro každý časopis/magazín píše o běhání, dává tipy pro běžce, redaktoři novin běhají Beskydskou sedmičku, aby měli o čem psát..:)... Virtuálně je snad každý kolem "běžec".. ale i v parcích se vyrojilo nebývalé běžců...Ještě aby prezident a politici před volbami začali běhat.. To by mě asi vážně kleplo!:)

Je pochopitelné, že v té zvednuté vlně běhání -- svoji velikostí dosahující úrovně tsunami:) -- řada z nás stejně jako já.. (možná) cítí vlastní běhací krizi.. Něco (třeba) bolí, objeví se třeba i maličká rýmička:) doprovázená nechutí jít běhat, není potřeba si vůbec o běhání s někým povídat, psát, natož o něm číst... prostě tradiční symptomy přejedení, nebo přesněji "přeběhani"..:).

Sám jsem se teď ve všem v posledních dnech různé plácal :), vnitřně se vymlouval na menší nastydnutí, bolest achilovky a kotníku... na předchozí zážitkovou smršť:)... Ale tak jako tak.. Při všech těch problémech jsem se šíleně úporně držel toho svého pobíhání... Jak teď mi píše z duše BS:
"Pak chce mít člověk v hlavě tmu a běhání je prokletím. Nikoliv pro radost, ale jen proto, že musí. Protože jinak žít neumí. Možná ani jinak žít nechce, nebo se jinak žít bojí. A jako již tolikrát před tím ... levá před pravou, pravá před levou ... občas zakopne, občas si zkroutí kotník, někdy dostane větví do ksichtu nebo mu trny akátů rozedřou na holeni kůži do krve. Dech tradičně nestíhá a pot pálí do očí. Neví jestli ho to ještě někdy bude bavit ale přitom neví jak přestat."

Prostě si najednou znova uvědomuju, že neběhám kvůli ničemu jinému, než kvůli sobě, kvůli svým pocitům, kvůli tomu viditelně-skrytému:) boji, o kterém se snad ani nedá a ani nechci/neumím psát.. Neběhám delší vzdálenosti proto, že "už skoro každý běhá maratón" :)... abych se odlišil... kašlu na to.. A znovu sí říkám, že je mi absolutně jedno, jestli běhají v parku všichni, nebo jen já tudy probíhám...:)

Navíc je jasné, že virtuální realita a sociální sítě to dělají ještě horší:). Proto jsem si na nějakou dobu zakázal mimo opravdu spřátelená místa:) o běhu na netu číst.. Zahlcuje mě to a nutí mě to se nějak vnitřně vymezovat. Například většina toho, co bylo v poslední době napsané o dlouhých bězích je v 95% doprovázena ságami o růžovém kamarádovi, íčku, vitamínu I, zázračné pilulce, brufíkovi... Zaráží mě, že lidí, co se vydají na delší běh (často i na 1/2M distanci) to zobou skoro jako slepice zrní, někde to dokonce pořadatelé dávají i do povinné výbavy (!)... Asi jsem blázen, ale kam to ten svět spěje?:)... Pak se zamyslím a hned se opravím a říkám si.. Honzo, základ je nečíst... nezabývat se tím... Nejsem toho součástí.. Nezáleží mi na tom.

Vždyť proč bych měl koho soudit, proti komu-čemu se vymezovat.. Je přeci obecně známé, že kombinace ibuprofenu a dlouhodobé zátěže je velmi nebezpečná.. ale ví to každý.. Ale nemám důvod proti tomu brojit. Je to každého věc. Ovšem motivován -- udělal jsem si pro svoje kamarády malý výzkum a musím potvrdit...je to v barvě!!!

Jak mě teď symptomaticky trápilo tělo, tak jsem si koupil dvoje lentilky. Pečlivě jsem oddělil specifické barvy (je vidět, že růžové jsou asi obzvlášť léčivé, protože jich tam bylo nejméně!).. na stranu jsem dal růžové na bolest a modré... no co kdyby někdy v budoucnosti.. bylo potřeba, že? :)

Po dvou aplikacích při pomalém vyběhnutí.. byť v dešti a slotě.. musím říci... něco na tom je! .. a pak mi to došlo. Je to v barvě.. Na barvě záleží!! Na podporu mojí teorie dodávám, že to byla sukénka růžové barvy, co mě na ZG přes veškeré moje obtíže a křeče neochvějně dovedla do cíle, že?:)

Běhu zdar! Ultra a dobrým kamarádům zvlášť! Soustřeďme se na růžovou!:)

PS. Ted když vybíhám, tak běžím -- stejně jako většina těch čerstvě vyběhnuvších -- kolem rybníků parkem... Často mám s sebou Deri na vodítku... Je symbolické, že ji odepínám, právě když odbočujeme z parku do údolí. Tady začíná svoboda, tady je volno..:)

PPS. Modré jsem nechal sníst kolegovi pro jistotu:).. Říkal, že ale nic:(... Tak teď nevím, asi špatná modrá..:)

Reklamace a Inventura..:)

Stín je v pořádku doma, za mnou zážitková smršť a s ní vlastně všechny vrcholy letošní "sezóny", dá-li se to tak říci:).. což znamená jediné... dostaví se zákonitě únava, zážitková "kocovina" a potřeba se zase trochu srovnat, nalézt směr a neztrácet při tom radost...

Navíc, teď vlastně s výjimkou jediného běhu do práce jsem v posledních 2-3 týdnech vlastně neběhal vůbec sám... Nevím, jak vy to máte zařízený, ale u mě je vlastně podmínkou k úplně pohodě mít naběháno určitě procento naprosto "jalových" km, které běhám sám, často bez účelu.. nebo turistických, kdy se někam vypravím a prostě běžím... V takovém "očistném" běhu se snažím běžet co nejdéle -- dokud mám "zásoby" a čas. Všechno - problémy, starosti, napětí - postupem času že mě odpadá, všechno, co se mi mele v hlavě je nakonec umleto:), uklizeno a já cítím jen báječnou únavu a klid...

No, musím po pravdě přiznat, že včera jsem se vrátil domů že služební cesty silné rozštelovaný:)... přijel jsem domů.. otrávený, unavený, chtěl i nechtěl jsem jít běhat.. a v ten moment začalo šíleně pršet, co pršet, lejt začalo... Koukám na to dopuštění se zoufalstvím v oku. V tísni největší si vzpomenu na hodiny marxismu-leninismu a na stěžejní dílo V.I.Lenina.."Co dělat?":). Rozhodl jsem se tedy nikoliv pro proletářskou revoluci, ale spojit tu sprchu venku s prací a s něčím užitečným. A tak jsme po chvíli přemlouvání (nakonec jsem si stejně vzal vodítko) do toho dopuštění s Deri vyběhli s velkými nůžkami na živý plot a začali zase prostřihávat cesty, hlavně větve šípkových keřů a akátů.

Tady musím udělat malou vsuvku. V minulých dnech, když jsme běželi po cestičkách a stezkách v údolí se Stínem jsem si uvědomoval, že... že "mi" to zase zarůstá a vědom si prosté pravdy -- pokud to neprostřihám sám, těžko to za mě někdo udělá.:).. Prostě plánoval jsem to "někdy" udělat:). Jenže zrovna včera ráno tam pobíhal Advid a hned mi nechával vzkaz a fotku.. že tady má "reklamaci" že mu na některých stezkách nešlo probíhat, že u obrázku mám GPS souřadnice a jestli by to nešlo co nejdříve prostříhat..

Samozřejmě, že šlo!!:) Tedy promoklí jsme s Deri až na kůži, 10km za dvě hodiny? OMG!:) .. Po pravdě moc jsme neběhali, ale o to víc jsme stříhali:). Věřím, že jsem se hodně "očistil" .. snad i nabil nějakou energií, naštěstí snad nenastydl:). ... Neříkám, že jsem definitivně vyhrál.. ale zatím neprohrávám:) a nevzdávám to, což mi přijde nejdůležitější.

Věřím, že dnešní pátek ve spojení s čertovskou 12:) mi bude nápomocen a až dorazím domů a udělám potřebné opravy na domě, zapojím se do úklidu, něco maličko urovnám na zahradě... tak chci vyběhnout zase jen tak.. nevím kam.. vezmu vodu, kousek chleba nebo fidorku a budu jen tak běžet.. jen tak nechat plynout svoji mysl dokud to půjde...

Všemu zdar! Ultra zvlášť! 12:)

PS. Pár dokumentačních záběrů z reklamačního oddělení.. Mimochodem, to GPS na mobilu ti Advide neukazuje moc přesně. Naštěstí to tam znám:).
Původní reklamace (začátek stezky):



Odpověď reklamačního oddělení:




Samozřejmě jsem vzal z gruntu i cesty na louku, k louce a následně do lesa..:) [Slunéčko tam teď chce běhat, tak ať se pohodlně proběhne(me)..:)]. Stejně teď musím nosit malé nůžky s sebou na vzdálenější místa...:).