Zane Grey, aneb make your wish...:)

Obecně je asi známé, že by si člověk měl dávat pozor na svoje sny a přání, protože by se mu mohly splnit! :) .... A jakmile se člověk dostane do společnosti dalších (Nika promine, magorů), tak by si měl dávat obzvlášť velký pozor, dokonce ten stařík ve mně říká, že například Běžící stín by měl mít (aspoň na nějakou dobu) zakázáno jakákoliv přání vyslovovat....

Už jsem to tady zmínil, jak byl Stín smutný, když teploty ukazovaly, že by nemělo být takové horko a hned si začal přát, že bychom měli poznat ten druhý extrém... Silný vítr, déšť, nejlépe i sněžení, optimálně kroupy.. Ať máme zážitky, že?:)... Protože zážitky.. ty nám nikdo nevezme... A protože je takový přející, tak mi několikrát opakoval, hlavně abych si to já užil, abych mohl kamarádům v Čechách vyprávět... když už nám slunce nevypálilo mozek z hlavy, tak že jsme si aspoň zalyžovali:)..

V pátek to přitom začalo tak nevinně... Než jsme odjížděli ve Veroničině autě, tak byl Stín hrozně smutný... Na jeho předpovědní stránce počasí v Payson začalo vypadat "lépe", začalo se oteplovat, klesala pravděpodobnost deště a Stín? Ten byl jak malé dítě, když mu berou všechny jeho hračky:)... Naštěstí pookřál, že bude řídit Veronika a že my dva budem v autě za děti a budeme ji po cestě zlobit.. Hned jsme se položili do role, různě jsme na sebe bonzovali, kdo na koho vyplazuje jazyk, kdo víc zlobí... Stín se hned ptal, jestli může mávat na policii a už měl i připravený zvednutý ukazováček... :)...Cesta se tím pádem velmi vyvedla, asi vrcholem bylo, jak jsem Veronice solil burito před foukáním z klimatizace, nejdřív nechápala (ani já), proč ta sůl nedopadne na jídlo, ale místo toho létá vodorovně a solí všechno kolem... Moc jsme se tomu nasmáli, já byl tradičně za pitomce:)... a Veronika si hned přála, že by mě to mělo zítra taky pěkně "osolit", Stín hned vyzvídal, jestli nemáme signál, abychom zkontrolovali internet, jestli se třeba nezhoršilo počasí, což on si moc přeje..OMG!

Přijíždíme do hotelu a hned jak jsme získali přístup na net, tak si stáhnu maily a s očima na vrch hlavy si čteme oběžník od ředitele závodu.. V podstatě říká, že byla na den závodu vyhlášena mimořádná situace, očekávají silný vítr, přívalový déšť a že dva potoky za 33 milí nebude možné překročit. Že je připravená náhradní trasa, navíc, že závodníci budou mít volbu skončit po 50 km místo po 50 mílích a stejně získat finisher jacket, atd..
Stín? nadšen!! Úsměv jak měsíček na hnoji, furt se ubezpečoval, jestli jsme taky tak nadšení.. a jak moc..:)
Druhý den po ránu vyrážíme podle plánu.. Všechno jde jako na drátku, řekl bych jako v pohádce... O to víc, že jedna z běžkyň, kterou vezeme na start se jmenuje Shre(c)k, což posazuje naše následně zážitky z kategorie scifi do pohádkové fantasy..:)

Tradičně začínáme úplně odzadu, jenže já ve vidině šíleného deště, bláta a bůhvíčeho ještě... nakonec nevydržím a cpu se dopředu a rozbíhám závod opravdu svižně... všechno jde skvěle, až asi 2km před první občerstvovačkou při předbíhání jedné běžkyně se opakuje pacing z Leadville.. a já nejen, že padám plavmo za rukama, ale kořen uvězní moji nohu, takže mi i jak se patří protáhne stehenní sval.. ruce ten děsný naráz tlumí.. v levé mám banán (takže sice mám roztrhnou rukavici, ale jinak celkem OK), ovšem pravá ruka je pěkně otevřená a naražená.. teče mi z ní krev, nemůžu v ní nic udržet, je tou bolesti jak chromá... Kolena potlučená, to patří k věci, ale ten natažený sval mě ještě potrápí..

Po malé chvíli překonám křeč, postavím se na nohy, řeknu si osvobozující "dopr*ele":) ovšem pohled na značení trati, zrovna přede mnou (stříbrný kosočtverec) mě dává poznat, že bych měl to zaklení možná i zesílit..:)

Tak jako tak to rozbíhám.. Říkám si, no to je pěkný.. takhle se dořídit hned v samotném začátku.. Ale běžec se musí, a (jak taky minule zmínil Honza Bartas, že) běžci by měli trpět.. No myslím si, že i jemu by se ta přání měla zakázat:).. 

Tak jako tak, rozběhl jsem to ve velkém stylu, i přes pád přibíhám na stanici pár minut před Stínem a začíná šílená zdržovačka... Lidí na stanici jsou sice milí, (ono jak dál bude pršet a chumelit, tak i jim je děsná zima a tak se snaží se různé ohřát). Snažím se jim říci, že bych potřeboval pomoc.. ale ne tak, že mi věci donesou, ale že potřebují s věcmi pomoci.. s pravou rukou jsem nebyl schopen udělat skoro nic.. udržet láhev, odšroubovat, zašroubovat doplnit... ve finále mi činilo problém i rozepnout zip na báglu, protože je potřeba jej jednou rukou přidržet:)... Takže jak se horší počasí, tak moje zastávky na stanicích se prodlužují i na víc než šílených 20 minut na Hell's Gate... Tam potřebuju totiž vyndat z báglu šátek, tatra mlíko v tubách, vyhodit odpatky a napít se.. 

Promrzám tam šíleně.. klepu se jako ratlík a přibíhá Nika.. úsměv na rtu:), a hned se hrne do toho větru a bičujících ledových krup (jak sama přiznala -- hned si přála, že by snad to bláto bylo lepší, taky se jí to po chvíli splnilo.. Ale mohu říci, že bláto lepší nebylo!)... Asi jako každý se silnými brýlemi moc nevidím.. V dešti, sněhu, kroupách.. nevidím skoro vůbec nic:) a tak často bloudím(e)... už od druhé stanice po několikátém vracení, jsem nakonec vždy v kritických místech počkal na dalšího běžce, prostě jsem si na chvíli někoho stopnul:). Na cca 24km přibíhá Stín, promočený, zasněžený, nohy špinavé, na nohách na blátě nalepené krupičky ledu, ovšem nadšen.. Říká, to je co?? :)

Ptá se co a jak, ovšem podle naší dohody, žádné rozmazlování:)... Informativně mu říkám o své ruce a rozbitých kolenech.. Jeho ujištění, že mám ještě jednu:) a že běžím, takže to s nohama bude ok:), je přesně to, co bych čekal:) a co je správné... Říkám mu, ať se nijak neomezuje, že na tomhle terénu já z kopce a na blátě a kluzkých kamenech moc rychle nedokážu běžet... Ale jsem trubka, nechám se strhnout a tak i Stín aspoň částečně vidí můj další držkopád, s bezpečným pádem na bok, ovšem ta následná křeč v noze je luxus:)..

A tak ho nechám běžet po jeho (nezdržuju), sám se snažím běhatelné úseky běžet rychle, z kopce a na blátě vyloženě lyžují, i když by možná znalci mohli namítnout že některé okamžiky silně připomínají krasobruslení... To není žádná stížnost na boty Hoka, jejich slogan It is about a fly.. je skutečně pravdivý.. jen já jsem zatím nedoladil to přistávání..:)

Myslím, že i na Stínovo i Niky přání bylo bláta tolik, že jsme lyžovali trochu všichni, ovšem já bych mohl být úplný reprezentant.. Jen mi opravdu chyběly hůlky a fakt, že jsem se ani na základní škole, ani na MFF UK bohužel nezúčastnil lyžařského soustředění a tak mi bohužel tato dovednost zůstala zapovězena..:)... Nika, která v poslední fázi běžela kousek za mnou, to vesele komentovala, že přesně viděla "lyžařskou stopu" od mých bot a moc ji to pobavilo vidět, jak se kloužu z kopců a snažím se si moc nenatlouct. Tady by bylo na místě se pochválit, protože nakonec jsem měl jen mírně pozitivní bilanci... těch opravdu bolestivých pádů bylo víc jen o jeden víc než občerstvovaček... ale přesně v duchu Stínových hlášek.. Nohy (zatím) fungovaly, ruku jsem měl ještě jednu.. a tak jsem si to užíval.. radost až na kost..potlučenej, ale nálada velmi dobrá.. Stín z Veronikou nadšení jakbysmet, což jen ukazuje, jaký jsme magoři..

Medik v cíli díky mnoha pokusům snad většinu zaschlého bahna a kamení mi z ruky vyndal, doporučoval několik stehů, ovšem když slyšel, že už to mám skoro 7 hodin otevřené, tak bylo jasné, že na žádné zašívání se nejede, mám na tom dezinfekci z vrchu a Stín doporučoval dezinfikovat zevnitř, s tím, že pivo je zároveň i výborně anestetikum:)...

A tak za chvíli vyrazíme pro jídlo, pro pivo a ještě si celý vydařený zájezd znovu užijeme ve svých vyprávěních, které kvůli ochraně osobních dát dalších zúčastněných osob:) sem nedávám..

Jen končím s tradičním... Ultra zdar! ať žije Zane Grey! Ať žijí kamarádi..

PS. Jen už si prosím teď nic moc nepřejte..:)...

PPS. Moc děkujeme všichni za vaše vzkazy a podporu.. Bylo to opravdu jako z pohádky..:)
PPPS. Teď už jsem doma na normálním internetu, a tak mohu opravit překlepy z iPadu a přidat alespoň pár ilustračních foto..

Seběh, ve skracené verzi Cílový doběh na Fish hatchery

Kousek trati, kudy se nakonec už neběželo

Typická cesta, při dešti se mění na potůček

Jak za socíku..:).. Kde jsou banány??

Stínovo bágly

Cílový, se třemi pivy...

Moje drop-bags..

Zane Grey za rohem aneb Stinovo divoké sny..:)

V minulých dvou dnech jsem byl běhat -- za hrdinu:) -- sám po zdejších stezkách.. Teda za hrdinu.. jsem bludička, každej to ví.. a i když jsem se hodně zlepšil, stále šance na zabloudění všude je, tady na stezkách o to větší.. jak se člověk musí soustředit a koukat pod nohy kvůli kamení, fauně a flóře:).. tak snadno může zapomenout kudy běžel, když se vrací, nebo minout nějakou důležitou "křižovatku/odbočku"...

Zrovna ve středu jsem řešil zajímavý problém, vidím v dálce dvě (starší) běžkyně.. patrně běží spolu, ale jsou od sebe cca 100m, je docela vítr, takže není moc slyšet... Přibližují se a řeším dilema.. Mám na sebe upozornit nějakým zvoláním, pozdravem? ... nebo se jen tak mihnout a až mě ona uvidí, tak pozdravit? Říkám si, evidentně starší paní:), aby ji probíhající stařík nevyděsil.. a tak běžím opatrně kolem. V okamžiku, kdy jsem na její úrovni mě paní spatří a téměř padá do mdlob... V podstatě říká něco na náš způsob.. Fuj to jsem se lekla.. tady bych nikoho nečekala... O.K. Paní se oklepala, běžím dál, přede je mnou její "kamarádka". Poučen z předchozí příhody, když jsem za ní kousek, hlasitě pozdravím... Paní podklesla v kolenou, málem s sebou švihla na zem..:).. A opět varianta.. "OMG! OMG!" ..To jsem se lekla..:).. A tak nevím, co je lepší, upozornit/neupozornit?.. Zkusím pokračovat pokračovat v průzkumu, i když mi moje první dva vzorky málem totálně zkolabovaly..:)

 

Začínám se balit.. co mám už s sebou, to mám, co nemám je doma ve Stodůlkách:), ale pro jistotu jsem si zaskočil koupit kšilt, protože se řada věci dramaticky mění... a potom si popíšu drop bags svým číslem 67 a jmény jednotlivých stanic.. Beru to vážně--nebude to jako loni, když jsem byl i mentálně plně ve vleků Stíná a nějak si myslel, že to bude relativně stejně, jako běžet v údolí za barákem:)... Ha, ha.:)..a jak mě to potom hezky vyškolilo:)..

Ale stejně jak je trať ZG50 tvrdá, tak byla (spolu se Stínem) ke mě loni velmi laskavá a umožnila mi zmrtvychvstání.. A díky poučení (z krizového období) jsem byl nakonec lépe připraven na Leadville a dokončil jej.. Proto teď koukám na profil trati, vyrábím si diagram se stanicemi, vzpomínám a lovím v paměti, kde co je, kudy se dá běžet, co půjdu..:)...

V mezičase dostávám "děsuplný" mail od organizátorů o změně podmínek.. že se na Payson ženě studená fronta, že přijde zrovna na sobotu prudký pokles teplot, že posádky mají jezdit velmi opatrně, že cesty budou podemleté, kluzké a plně bláta. A hned dodali i fotografie. Naštěstí žádnou posádku nemáme a tak se Stín může jen radovat...:)...

Kdybyste ho viděli, když mi při příjezdu ukazoval, že nebude horko.. Jak byl smutný, že bude asi jen 20C, pak se dokonce ochlazovalo k příjemným 15-17C.. Jenže, jak se postupně horšily podmínky, tak Stín rozkvétal a usmíval se a hned začal přidávat svoje rady a průpovídky:
... "Jestli v Paysonu bude pršet, tak na HighLine Trail bude sněžit. V našem aquatic centru si můžeš půjčit sněžnice a hůlky. Stavím se pro ne cestou z práce … jakou máš velikost ?"

No na zabití!!! :)... To zase bude nářez... Jako správný optimista hned vidím výhody... Určitě bude spousta bláta, potoky, asi i silný déšť... ale nečekal bych že budu muset přeskakovat chřestýše:)... Navíc vidím, jak se Stín tetelí radosti, že se počasí posunuje od jednoho extrému do druhého..Je to kamarád!! A hned mu to říkám, že má rád extrémy a že se snaží (jako pravý kamarád), abych si to taky užil až na kost.. Stínova odpověď plně charakterizuje celou přípravu.. "Žádný extrémy. Já jsem jen takovej usedlej taťka od rodiny. … I když jsem tak trochu oportunista … chtěl jsem se jet opálit, ale nevadí, když to nepůjde, klidně si i zalyžuju..." :)

Za pár hodin nasedáme do auta, naše LA skupina: Stín (#81), Nika (#114) a moje maličkost (#67).

Zase jsme v p*deli, ale v krásný p*deli a jdeme do toho s hlavou vztyčenou a rozhodnutí si to užít na plný pecky:)...

Takže všemu zdar! Ultra zvlášť! Ať žijí kamarádi a jejich i naše divoké sny! 12:)

Stínova ultra výchova, aneb aklimatizace šokem..:)

V Čechách se ujaly termíny jako stínová vláda, stínový ministr... pro něco, co je spojeno s opozicí či opačným názorem.. Nevím, ... ale do jistě míry to sedí, protože Stinův přístup je ryze kontrariánský, tedy jdoucí zcela proti proudu široce definovaných pouček v běhání, doporučených zdravotních rad :), a protože můj nejlepší kamarád svoje moudra a postřehy :) nepíše sám, využívám své návštěvy, abych to aspoň trochu a neuměle přiblížil.. Přiblížil to, co já teď zažívám hodně naživo..:)

Pochopitelně moje cesta přes Atlantik je vždy zážitková, ať už to jsou různé kontroly, situace.. nebo jen samotný rozměr té cesty. Pochopitelně nesnáším letadla... i to časové rozpětí, kdy moje cesta do Nového Mexika optimalizuje často jen cenu letenky:) a tím pádem 22 a víc hodin na cestě není žádnou výjimkou. I tentokrát vysedám u Stína z auta asi po 25 hodinách cesty, něco maličko ještě proberem, něco piva popijeme.. ale druhý den po ránu mi Nika nabízí neskutečný zážitek.. Budu s ní doprovázet skupinku amerických děti na školním výletě do národního parku (Bandelier national monument). To jsou věci, které s cestovní kanceláří prostě nemůžete zažít!:)...

Samotnou prohlídku parku považují to za léčbu šokem.. Pochopitelně v tu chvíli po ránu netuším ani kolik je hodin, pro úplnost dodávám, že mám stále silnou závrať (i když je to po veverkovské výchově:).. lepší).. a park je na cestě k různým jeskyním doslova prošpikován dlouhými a strmými žebříky... To mě picni... říkám si, tak nejen Stín, ale i Nika chytla tyhle "léčebné" metody... Navíc jsem tu za "dozor"... a tak musím po dlouhých žebřících lézt nejen přirozeně, ale ještě se koukat nahoru/dolů, jak lezou děti.. případně jim radit... A jak jsem celou dobu předstíral, že lezení po žebříku není žádný problém, tak jsem nakonec zjistil, že to fakt nebyl žádný problém..:)

Pozdě odpoledne dorazil Stín z práce, celý natěšený, že mi ukáže svoji tajnou zbraň.. Svoji novou stezku. Snažím se brzdit jeho nadšení pro rychlý běh v neznámém terénu, navíc u nás už je zase půlnoc:), moje tělo netuší, co je za denní/noční dobu a my se začínáme škrábat téměř kolmo vzhůru na "kopec" za barákem...

Jak jinak...Stín to tradičně komentuje.. "Tohle je nový způsob stezky.. Podívej se, jak se nesmyslně klikatí Mitchell Trail.. to my tam na vrchol vystoupáme ani ne za 1/2 km.." :)... Ten krpál je místy šílený, ale Stín mi to pragmaticky vysvětluje...potřebuješ ruce? Ne, co? Tak to je ještě běhatelný..:)..:)...

Povídám mu, ale fakt na pohodu, "Jasně.." Říká jasně, ale hned zmizel v kopci:)... Snažím se v rámci spojení "na pohodu" se soukat směrem vzhůru.. kochat se výhledy a snažit si zapamatovat cestu.. Okamžitě je mi vysvětleno, že si nic nemusím pamatovat.. Že stezka je naprosto skvělá a intuitivní..:).. Je značená po stranách odtaženými kládami, zbylé je potřeba přeskočit... tuším, že dobrým indikátorem je, že se přeskakuje 81 klád (nebo jejich skupin)... pokud jich přeskočím víc, tak jsem se ztratil:)...

Na příkladech je mi hned vysvětlováno, že zabloudit nemůžu.. "Běžel bys vlevo? Ne, co.. tam jsou kaktusy... Běžel bys vpravo? Ne, tam je neprostupný houští..Tak běžíš rovně.." :)... Ovšem, asi na sedmi místech je mi vysvětleno, že tady (a možná jenom tady) je to takové maličko matoucí:).. a tak si mám pamatovat, že u první mladé borovice doprava, u ohořelé klády [!! což jsou tady skoro všechny!!!:)] doleva, atd..
Pochopitelně, Stín se mi věnuje i pedagogicky.. říká, ten kopec se dá seběhnout dolů i po gradientu, kterým jsme stoupali.. Dneska tě budu šetřit.. mám rekord dolů 3.5 minuty.. poběžíme teď ale druhou stranou, každý má svůj rytmus na přeskakování klád a kamenů.. najdi si ten svůj, poběžíme pomalu.. když tak se dívej, jak jdu já.. sledují ho na jedné-druhé kládové kaskádě a Stín je v trapu..:). Je mi jasné, že na Zane Grey to bude maso... Stín mě hned motivuje a říká.. No tohle běhat tak 3-5x po ránu, tak ti Zane Grey přijde jako proběhnutí v Polabí:)... Naprosto tomu věřím a vím, že v sobotu v Arizoně mi Stín bude dávat další praktické lekce v technickém běhání. OMG!:)

Ale pozor! Tentokrát jsem mu slíbil, že opravdu poběžíme na doraz.. co budu moci.. Takže prý, když budeme jeden nebo druhý zvracet na zemi, nebo se tam válet, tak ten druhý ho přeskočí a běží dál..:)...Stín sice pláče, že počasí v Payson, AZ nedosahuje loňských teplotních parametrů, mají dokonce být mraky a tak prý nebude 28C a rozpálené skály (ti běžečtí bohové jsou mi obzvlášť nakloněni), stejně nechci nechat věci náhodě.. Za chvíli je pravé poledne, beru si běžecké věci a vyrazím na Stinův trail, snad tolik nezabloudím a na konci se (doufám) napojím na Perimeter Trail a po pár kilometrech doběhnu domů..:).

Jinak symbolika jako hrom... Ten prach ve zdejších horách je sopečného původu, pochází z horniny, které se zde říká tuff, čte se taf.. A tak si vlastně mohu říkat, že jsem "taf runner", pod čím si většina lidí představí stejně znějící "tough runner", tedy tvrdý běžec, žádná měkká hlava:)...

Všemu zdar! Ultra a kamarádům zvlášť! 12:)

PS. Pozdravy jsem Stínoví od všech vyřídil...Věřím, že snad i nějaký zápisek že svých běhů a dobrodružství i napíše a zveřejní...
PPS. Nejhorší je, že Stín mi neustále něco radí a přitom míchá užitečné věci s naprostými ptákovinami.. Například včera sáhnul prstem do malé vystřelovací rakety a máznul mě s tím za ucho.. Povídá.. ten střelný prach je naprosto super proti medvědům a pumám.. (OMG!), pak asi pohled na můj obličej nevydržel a začal se strašně smát.. No nezabili byste ho??
PPPS. Fotky jsou z výletu, pár z trailu je dole, tedy ty části, kde jsem nebloudil... Myslím, že mohu potvrdit.. je to úplná bomba.. Stín je dobře připravenej.. Oj, to se zase zničím..:)

Střípky, aneb dobrovolničím s jednou nohou v kufru..:)

Nevím, jestli jsem si to sem napsal, ale jednou z podmínek účasti na Western States 100M je odpracovat 8 hodin při "běžecky prospěšné práci" a ani na chvíli mi nenapadlo nic jiného než.. že tuhle povinnost musím splnit na úpravě "domácích" stezek v Prokopáku... Jenže jak na to?

Samozřejmě už řadu z nich léta udržuju, ale přeci jen.. tak nějak decentně a částečně na "tajňačku"..:)... získat na to glejt asi nebude tak jednoduché.. Už při tom prvním telefonu na obecní úřad. "dobrovolnická práce, říkáte?" .. To máte od soudu, co? Nějaký alkohol nebo nějaká potyčka?..:)... Ale to bych nebyl já, kdybych to vzdal. A tak jsem v minulých týdnech pilně žhavil telefony, občas jsem si připadal, jako slepička v té známé pohádce .. Musel jsem přeříkat celý příběh.. aby mi pak řekli, aha.. tak to musíte jinam..:).. nicméně nakonec jsem našel toho správného člověka, který souhlasil, že mi práci nejen zadá, ale i potvrdí..

Už to nastavení bylo veselé.. Říkám doma, že se mám sejít s ním a s "hajným"... A pochopitelně, jak se řekne hajnej, tak je u toho Kuba a Trautenberk:)... Po té, co jsem sice správně načasoval běh z práce a na místě srazu byl na minutu přesně,... jsem po urgencích dosáhl toho, že jsme se sešli skoro o hodinu později... a tak jsem pochopil, že Kuba jsem byl já:)...Docela jsem tam promrzl, i když jsem si hned u stánku vzal polévku, párek a kofolu:), aby se mi ty "útrapy" lépe snášely.. Ale potom to stálo za to. Nejlepší byla prohlídka inkriminovaných stezek.. "Vy to tady trochu znáte?" .. "No znám"... Málem jsem si cvrknul, když mi ukazoval část cest, co tak různě udržuji a komentoval to slovy "možná to tady někdo že soukromníků pročišťuje".. to už jsem nevydržel a přiznal, že většinu téhle cesty také dělám já.. Třeba tyhle šípkové keře.. To je moje práce..:)

A tak úplný Hollywood.. Sice jsem s rýmou čekal v zimě, následně se s toho řadu dní vzpamatovával, ale stálo to za to.. Oficiálně jsem se dozvěděl, že mám v podstatě dělat to, co už dávno dělám :).. že si můžu vzít na to i pilku a sekeru a být razantnější.. a pak vše uklidit na hromady v lese.. A dali mi na to i potvrzení pro WS100M, které už je odesláno a papír visí na čestném místě na moji nástěnce..:)

---
V neděli sedám na letadlo a v noci našeho času jsem u Stína v Novém Mexiku. Pochopitelně mu vyřídím všechny pozdravy, pošťouchnu ho, aby se pochlapil a zase začal udržovat ty svoje zápisky..

Jak by se dalo čekat, po Brdské zase pilně řeším resty, či slíbené práce doma a všude kolem... Ale ať dělám co dělám, občas se přistihnu, že jsem v duchu na "Highline Trail" a snažím se běžet že všech sil.. Mám proč.. Loni jsem zde dostal skvělou úvodní "lekci" z amerického ultra:), kdy mě ZG výrazněji popleskalo po tváři (řekl bych zaslouženě profackovalo), naštěstí jsem se snad víc poučil a díky tomu byl na Leadville lépe připraven.. i psychicky... Letos, natěšená a vybuzená Nika; Stín má za domem svůj vlastní trail.. a já? Já se těším, že na chvíli zapomenu na své "stáří", "nezávodění".. a poběžím s těmi juniory, co to dá...:)

Distance	Name	Crew / Drop Bag	Cutoff Time *	Cutoff Hours
Mile 8	Camp Geronimo	Yes / Yes	7:30 a.m.	2 1/2 hours
Mile 17	Washington Park	Yes / Yes	10:00 a.m.	5 hours
Mile 23.5	Hell’s Gate Canyon	No / No	Noon	7 hours
Mile 33	Fish Hatchery	Yes / Yes	3:00 p.m.	10 hours
Mile 44	See Canyon	Yes / Yes	6:30 p.m.	13 1/2 hours

Nejhezčí video ze závodu je zde.... http://vimeo.com/70676927

S potěšením si čtu pokyny pro závod.. a je mi jasné, že pořadatelé vědí, že budu na trati.. Jejich popis je totiž jak kopie pokynů moji nejmilejší manželky, jasné slunéčko..Cituji: "Celá trasa běží po Highline Trail .. Pokud se ocitnete na jiném trailu.. tak jste špatně... Je značená žlutými fáborky.. pokud jsou fáborky kolem jiné barvy.. tak jste špatně... Pro jistotu jsme u křížení cest použili modré fáborky k označení špatné cesty.. Pokud překročíte modré fáborky.. tak jste úplně špatně..." :)..

Věřím na znamení.. Loňské číslo 76 (se mi moc nelíbilo, nevěděl jsem proč) jako by ukazovalo nějakou sestupnou tendenci.. Ale letošní? Moje letošní číslo je 67 (postupka), a s loňskem symetrie jako z pohádky.. a to mi dává doufat, že loňský "osobák":).. snad výrazněji zlepším... budu v to věřit... Mám hezky sen.. Vidím se probíhat cílem (mezi dvěma kameny na konci "Highline Trail") ještě za světla...

Běhu zdar! Kamarádům a ultra zvlášť! Ať žije Zane Grey 50 miles!
12:)

Brdská, aneb "horské ultra"..:)

Vím, vím, opakuju se, ale mně se tak strašně líbí ta relativita věcí, vzdáleností a času, tím zvlášť pokud mluvíme o běhání... Před pěti lety, když jsem se poprvé chystal na brdskou tak jsem ji viděl, jako "horské ultra".. délka 50km, převýšení přes 960m, na cca 27km obávaný Stožec, náročné, nohy-beroucí seběhy.. všechno v lesích.. jen pro "tvrďáky":)..

Postupem času jsem si uvědomil, že se plus minus běží po rovině:), do trailu to má asi tak daleko, jako já do keňského závodníka:), sama asfaltka.. Nejnáročnějších je pár úseku rozbitých asfaltových silnic a šotoliny:)..Kopce tam jsou, ale všechno je běhatelné...:)...

Nejlépe jsem si to uvědomil, když jsme s bratranci Veverkovými loni běželi "Tři řeky po stopách trampingu" a kolem Mníšku jsme přebíhali vysokorychlostní silnici a upozorňovali Pavla (VS), že tady.. zrovna tady se běží ten známý "trailový":) ultra závod.. Brdská stezka.. Podobně, když jsme překračovali "autostrády" vedoucí lesem kolem obory... Říkám to všechno s láskou.. nikoliv s posměchem.. Brdskou mám hrozně rád.. příjemná trasa, skvělí lidé jak na trase, tak kolem na občerstvovačkách...ale trail to není.. milý pane:)..

K té relativitě musím hned dodat ještě historku z práce.. Na dveřích mi totiž visí diagram horských ultra od Stína.. Na ose x vzdálenost v mílích na ose y výškový profil (ve stopách).. Je tam zakresleno několik legendárních 100M, Leadville, Western States, Hardrock... ale také trať bostonského maratónu...
Měli jsme na návštěvě v práci jednoho hostujícího profesora, čirou náhodou seděl ve vedlejší kanceláří.. a já se jeden den připletl k tomu, jak hlasitě vyprávěl na chodbě o tom, jak se dostal s divokou kartou na Boston a jak je šílený běžet ten "heart breaking hill" ten výškový profil...Škoda, že to nemůže ukázat.. Povídám mu, že čirou náhodou to mám k dispozici a že u mě na dveřích nám to může ukázat:).. No fuj!:)... Říkám si, Honzo, až takhle? Ale já to nemyslel vůbec zle, přišla mi to skvělá replika, fantastická nahrávka na smeč..:)

A tak, když odvracel můj smeč se slovy, že já jistě běhám ultra a že...a že ultra běžci běhají maratóny ale hodně pomalu.. Že jsem jistě rád, když se mi podaří maratón pod 4h... Uvědomil jsem si, že jsem sice zažertoval hezky na jeho vytahování o profilu trati, ale koneckonců.. nebylo to zase úplně fér:).. a tak jsem se popravdě přiznal, bez toho, abych říkal své nejlepší časy:)... Ano, ano.. všechno je relativní.. Ale vždycky jsem rád za maratón pod 4h!! Domnívám se, že pokora je potřeba...

Navíc, v minulém týdnu jsem bojoval s nemocemi a k tomu kolem poslouchám, jak se všichni natěšeně připravují na Brdskou a já v duchu počítám... Překonat o pár minut loňský skvělý osobák (4:15:37) by znamenalo se přiblížit v průměru k tempu 5 minut na km, včetně kopců a zastávek, což mi přišlo (po právu šílené)...Ale soused Dan, David i ostatní kolem říkali, že 5 min/km je dobré tempo (jak k tomu přišli??) a tak jsem tomu lákání ve skrytu duše podlehl a říkám si, že tedy zkusím strategii.. "Run fast now, die (likely) later":).. prostě, že na začátku vyběhnu s nimi a postupně zpomalím a třeba ten osobák tam nějak "ušmoulám"... Jenže mladí draci vyrazili, a na cca 10 km po prvních kopcích koukám, že běžíme cca 4:41 km, což mi přišlo už opravdu nějak ujetý:).. a tak asi po 4 dalších km jsem usoudil, že Dan s Davidem a s hloučkem ostatních to jistě zvládnou beze mě:) a běžel jsem si dál po svém, prostě byl to můj závod...

Nepíšu si skoro nikdy, jak jsem běžel, já si to beztak nepamatuji:), ale teď si vzpomínám, že ještě 25 km jsem měl za 2h (na chlup)...asi do maratónu jsem držel průměrku pod 5min, pak..pak jsem musel uznat, že jsem měl zase pravdu... Tempo 5min na km na Brdské je zatím pro mě nedosažitelné... v cíli jsem měl 5:02..:).. s celkovým časem někde lehce pod 4:11, takže nejen pod 15, ale i pod klíčovou číslicí 12, co víc si přát, že? :)..

Pochopitelně je kolem spousta historek a zážitků týkajících se mých kamarádů, co běželi, ale to jako slušně vychovaný.. nechám vyprávět jim..:)..

Zkrátka všechno mi vyšlo, počasí, síly, všude kolem spousty známých, úplný běžecké jamboree:)... Seběhy jsem běžel silově, naplno a nohy držely.. Tak snad.. Snad budu moci za 14 dní se oklepat a zkusit napravit svůj loňský start na Zane Grey.... Stín sice tajně sází na to, že on rychleji zvrací, než já sedím na bobku:), ale mám tajnou zbraň.. Letos jsem poprvé ovládl svoje střeva a celou dobu jsem běžel.. běžel, jako pako, takže pozor ZG! Jdu si pro tebe!!!..:). Plus (bez jakýchkoliv vazeb na výrobce či prodejce) .. boty HOKA byly naprosto super.. a vděčím jim za neskutečný pocity... Pravda, do kopce běží pomaleji než z kopce, ale to asi nebude botama:)...

Prostě Brdská je moje slabost... Časy jsou relativní, i když mě pochopitelně fascinují a smekám před výkony vedoucích s časem kolem 3h(!!!), tak to nijak nesnižuje moji radost nad tím, jak jsem běžel já nebo kamarádi... Pokud použiju moji oblíbené vyznání z Romea a Julie.. "Co je ve jméně?"... kdy Romeo vysvětluje že i pod jiným jménem "bude se růže rdít stejně kouzelně"..... Tak si my obyčejní nadšenci můžeme říci.. "Co je v čase?"..:)... Bez přehání jsem přesvědčen, že já mám ze svého času určitě stejnou nebo větší radost než zdejší vítězové.. a lidé, co doběhli za mnou se možná radují ještě o řád víc než já.. A to si myslím je na tom pobíhání to nejhezčí...

Běhu zdar! Ultra a kamarádům zvlášť! Ať žije brdská stezka!!! 12:)

Změna .. je život??.. aneb hledaní pevného bodu..:)

V mé první běžecké pětiletce bylo několik pevných bodů a pražský 1/2m byl jedním z nich.. Otevřeně přiznávám, v poslední době už jsem měl problémy s tím šíleně masovým charakterem závodu... To, co mě na začátku motivovalo a pomáhalo -- že poběžím se spoustou lidí "svým" městem -- tak přesně to samé mě teď silně odrazovalo..

Tedy, na počátku mé letošní účasti byla skvělá myšlenka.. totiž, že 1/2M poběžím s juniorem, užijeme si rozměr běhu otce se synem, případně umocněný následným společným maratónem.. Jenže když synek onemocněl a v týdnu dostal i vysoké horečky, na maratón vychází jeho předmaturitní úsilí:)... bylo rozhodnuto.. Já jsem se sice v pondělí a úterý sotva hýbal, ale byl jsem připraveny "náš" 1/2M běžet klidně s prieznitzovým obkladem kolem krku... Neběželi jsme...Naštěstí Martin (VP) se stal tentokrát Veverkou náhradním a se svým synem nás krásně zastoupili...Dík!

Ta moje neúčast na 1/2M, ale jaksi mimochodem spustila úplný vagón přemýšlení... Kdoví jestli 1/2M v Praze zase někdy poběžím.. Takové krásné smutnění, že něco skončilo a samozřejmě něco jiného.. začíná..:) Možná pro mě asi skončila velká éra městských běhů... aspoň v klasickém slova smyslu... V téhle chvíli už mě teď nic moc nemotivuje se jich účastnit .. a už ani ten čas..:)... (Proto teď musím ještě vymyslet, jak vtipně pojmu svoji účast na PIM maratónu, když už mám tu registraci, že:) ) ... Čímž neříkám, že si třeba zase nezaběhnu nějakou 10k na čas, nebo 1/2M, ale asi budu hledat ten impuls někde jinde.. běžet to s dětmi (s Deri, se Slunéčkem...)... Znova jsem se pevněji chytil do krásné pasti osamělosti dálkového (ultra) běžce...

Chvíli mi totiž trvalo se s tím běžeckým "boomem" srovnat... Běhá, nebo aspoň plánuje běhat úplně každý:) a pro mě, jako známého optimistu:) to je o to těžší...V podstatě sledovat a (slušně a pozitivně) reagovat permanentně na něco typu "I run 3km and I feel great" :)...asi člověk dlouho v širokém záběru nedokáže:)... . Všichni kolem běhají.. z necelých dvou tisíc lidí na 1/2M to během pár let vyrostlo na 12.5 tisíce.. Ale pořád cítím, že se to třeba může změnit.. Masy objeví třeba "nordic walking" nebo interaktivní televizní seriály, nebo nějakou verzi sudoku:)... a lidé se vrhnou jinam.. Stejně jako kdysi opustili jazz-gymnastiku, jógu, aerobic.. tak třeba i běh zase bude mimo hlavní zájem .:).. Nejdřív jsem to v sobě složitě řešil, abych si uvědomil, že je mi to úplně jedno..:)

Původně jsem totiž měl takové ty "ideály" a "očekávání", že běhání dělá lidí lepšími.. jenže jak teď běhají skoro úplně všichni:), tak se moje představy v tomto směru zhroutily..Také osobní zkušenosti z posledních dní mi bohužel daly za pravdu:(.. No nic.... Pobíhal jsem po údolí s Deri a a přes tu "pachuť" ztráty ideálu a pevného bodu jsem dospěl do stavu vyrovnání, že je opravdu úplně jedno jestli běhají všichni nebo neběhá nikdo... :)

Hledání pevného bodu skončilo úspěšně, uvědomil jsem si, že zatím není třeba.. Vzpomněl jsem si totiž na jednu náročnější etapu našeho života, když jsme se relativně hodně stěhovali a po návratu z Ameriky jsme v akci "kulový blesk" vyměňovali náš byt, který jsme zároveň rekonstuovali a tak jsme se na 1.5 měsíce přitom ještě stěhovali jinam.. Moje (tehdy malá) dcera se mě bezelstně zeptala: "Tatínku dneska spíme stejně, nebo zase někde jinde?".. Ale bylo na ní vidět, že se jenom ptá, nijak jí to nestresuje...ona měla své "pevné body" jinde než v tom konkrétním místě našeho pobytu..:).. Ta vzpomínka mi moc pomohla, uvědomil jsem si, že pevný bod mého pobíhání je někde úplně jinde.. Je ve mně..:)

Běhu zdar! Ultra a kamarádům zvlášť! 12:)

Lázně Liberec ... společenský rozměr běhu!

Sice se po právu říká, že blázni jsou velmi šťastní, ale mezidobí, kdy se u nich objevují záblesky zdravého rozumu, je problematické a charakterizované silnými pochybnostmi..:). To jsem si uvědomil, když jsem se zdravotně silně nalomený chystal na oběh Liberce, s tím, že nějak bylo, nějak bude.. Jenže, v mezičase se množství předpovězeného deště a srážek změnilo z nuly a menšího než malé, na větší než velké, s možným příslibem chumelení na Ještědu:).. Ten blázen ve mně vtipkoval, že se vlastně jedu léčit -- směr Lázně Ještěd... Dát si zase jednou Priznitzové obklady v přírodě... ano, vím, vím... Jeseníky jsou Priznitzova oblast, zde léčil studenými koupelemi a obklady nemocné a zhýčkané... Ale ten déšť před námi, to padající "Jizerno":), mě ani ostatní úplně v klidu nezanechávalo... Pochopitelně někteří ze "ZOO" spolku (Tučňák, Pulec, Houba.. se cítí ve vodě velmi dobře) zatímco jiní.. (Straka, Lama, Bubo, Liška..) jsou raději, když moc neleje.. Po absolvování mohu potvrdit, že oběh Liberce, to byl jeden velký Priznitzový obklad.. Opravdové lázně Liberec (!), ovšem někdy je léčebná kůra tak silná, že by mohla pacientům i ublížit:)..

Už jen ta samotná příprava na cestu. Sice vstávám na čas, ale to balení.. například z věšáku na prádlo odnáším i běhací věci svoji nejmilejší manželky, jasné slunéčko.. naštěstí sportovní podprsenku jsem si nebral:) i když mi Pavel Z. na transbordéru řekl, že i ta by se ve finále hodila:)... Prostě zmatek, tradiční.. Deri zoufale štěkala, věděla, že jedu pryč a ji tady nechávám... nechala se vždy hlazením uchlácholit, aby v okamžiku, kdy jsem se zvedl a pokračoval ven spustila nanovo a hlasitěji..;)

Výsledkem je, že na stanici Luka vidím, jak mi odjíždí metro.. nedalo se.. říkám si klíííííd.. za pár minut jede další, jenže je neděle ráno, metro jezdí co 10 minut a tak zjišťují, že moje další metro dorazí na Černý most přesně v 7:00, tedy v čas, kdy mi odjíždí autobus.. píšu zoufalý vzkaz Martinovi (VP), ten obratem slibuje pozdržet řidiče i za cenu případného lehání pod kola či předstírání epileptického záchvatu.. Dobíhám k autobusu v 7:00:01.. za bujarého povzbuzování kamarádů nastupuji.. ještě jednou díky a Liberecké dobrodružství mohlo začít..

Všichni si to krásně popsali:), ovšem mně zůstane v paměti ta absolutně absurdní situace, kdy v dešti, blátě a vodě běží skupinka naprostých šílenců a já jsem s nimi... Pavel (VP) byl jako pravý Jára Cimrman.. často ukazoval mával rukama do deště a mlhy a bylo jedno, co říkal.. slyšel jsem obligátní... "Tak tímto směrem asi 300km leží Vídeň:)...

-------- malá odbočka
... ano také letos je to 130 let, co se Jára Cimrman narodil.. neboť jak praví klasikové " "Díky matrikáři IV. vídeňské farnosti Franzi Huschkovi, který prováděl většinu zápisů ve stavu opilosti, nelze dodnes s jistotou říci, zda se manželům Marlen a Leopoldu Cimrmanovým narodil synek v mrazivé únorové noci roku 1856, 1864, 1868 či 1883. Matrikářův nejistý rukopis připouští i rok 1884..."
------ konec odbočky

První část jsme běželi přesně podle itineráře, téměř v harmonogramu pražského metra... až jsem se bál, že budeme jako metro čekat.. Pavel hlásí.."v 11:30 jsme měli být tady.. a je 11:29 (!!!)".. Pavel se otevřeně radoval a já jen doufal, že tu minutu pod tím viaduktem nebudeme muset čekat:).. Slova, už se to protrhává:), prší min.. jsem se mu snažil zakazovat, protože následně vždy začalo silněji pršet.. Tak jako tak, Pavel VS zaslouží za plánování, přípravu, detailní vlastivědný, historicko-kulturně-politický výklad velký obdiv..Včetně zajištění auta s jeho nejmilejší manželkou, paní sudetskou-veverkovou..:)

Jeden z nejveselejších okamžiků oběhu pro mě nastal na Zápřeži pod Ještědem, kde jsme se na parkovišti převlékali.. Nejdřív to mokré že sebe svléknout, už to byl oříšek, ale potom to suché na mokré tělo navléknout, prsty v chumelení, větru a vlhku úplně zkřehlé.. vůbec nepomáhaly:)... nejlepší bylo, když jsem si zasekl hlavu v tričku, část ruky navlečenou do rukávu trika.. trčící směrem vzhůru:).. něco jako socha svobody, ale spíš taková zmrzačená:).. a jak mi následně paní sudetská veverkova pomáhala stáhnout triko a ruku dolů.. no komedie neskutečná!:)

Tak jako tak.. to úsilí i nadšení okolo-běžících ... to mě vždy dostane! Ten jejich boj se zimou, deštěm, vzdálenosti, kopci... i s optimismem některých šílenců..:).. to si zaslouží obdiv a úctu.. Musíme se pochválit!

Za sebe musím říci, že jsem to nečekal.. Ani tak velkou účast v tak šíleném počasí..ani to, že trasu uběhnu tak lehce.. ani to.. ale... hlavně, ani to, že boty Hoka one one, které to celé se mnou absolvovaly.. budou tak skvělé.. jsou nezvyklé, pravda, ale díky ním jsem měl pocit že jsem doma v papučích u televize a že celou akci zpovzdálí sledují.. abych se do ní v pravou chvíli vložil....:)

Prostě.. Bylo to velkolepé, až absurdní! :)
["...a čo vy si Kefalin predstavujete pod takým slovom absurdný??"...:)]

Všemu zdar! Kamarádům a ultra zvlášť! 12:)

Liberci vstříc, aneb.. "osviceni ze zoufalstvi"

Nakonec jsem sice domů v ten čtvrtek běžel... raněná srna byla byla proti mě úplná baletka. Věděl jsem, že je to moje labutí píseň... Začalo mě totiž šíleně bolet v krku.:)

Znáte to.. Co běžec, to hypochondr:)... Všichni se pozorujeme.. Ti největší zavisláci se pozorují nejvíc.. Protože se nejvíc bojí(me) o to svoje pobíhání... Dokážete si představit to zděšení, když jsem v pátek v noci pro bolest v krku ani nemohl spát, v sobotu jsem vystěhovával byt pro dceru.. Tak jsem si říkal.. a je vymalováno:(. Teda, ne, že by byl byt vymalován, ale že mám s běháním na pár dní utrum:).. Navíc při bourání skříní (ve stylu Darwin awards), kdy jsem musel vlézt dovnitř skříně a kladivem ji boural... jednotlivé kusy nábytku na mě padaly z různých stran.. .I tady se mi zadarilo a jeden velký kus mi spadl na kotník... Zoufalství..:)...

Příští neděli Liberec, z nosu teče jak z vodovodu... noha bolí jak čert, kotník se mi málem nevejde do boty.. Co dělat? A protože nic jiného účinného neznám, tak v neděli pomalu vybíháme s Deri, oba smrkáme, já ještě u toho kulhám..:)... Kdyby to viděl Běžící Stín, tak se vsadím, že slovo "karma" bude znít skoro tak často, jako na servisním středisku Pražské plynárenské...:)...Pomalý běh léčí všechno:) a tak najednou věřím, že ano..ano.. Liberec je tutovka!:)

Žijeme ovšem v dynamické době.. Na pondělí mám domluvenou schůzku v údolí, ohledně dobrovolnických prací...Všechno mám na minutu propočítané, běžím z práce, tak, abych nečekal a zbytečně neprochladnul... Na místě jsem na minutu přesně(!). Žijeme sice v době mobilních telefonů, ale přesto.. přesto čekám na domluvenou a potvrzenou schůzku v zimě a větru skoro 50 minut.. OMG!! Beru to sice jako výzvu.. nicméně moje téměř "zaléčené" choroby dostávají výrazný a nový impulz... Už mi v hlavě málem naskakuje zoufalé..."vem si prášek"..:)... Naštěstí moje nejmilejší manželka, jasné Slunéčko -- jako správná hypochondrova manželka -- má doma CRT (krevní) testy... píchání do prstu sice není nic příjemného, ale jakmile jak jsem se dozvěděl, že 1) nejsem těhotný (!) a 2) nejedná se o angínu nebo jinou bakteriální infekcí.. Tak to se mi fakt ulevilo.:)..Asi by mě to těhotenství zasáhlo víc.. i když kdo ví (přeci jen jsem duší žena, že) :)??... Dobré zprávy pochopitelně pomáhají překonávat krizi, smrkám, kašlu, bolí mě hlava.. Ale angína to není a proto si otevřeně před odjezdem do Sudet přiznávám, že .."Das ganze tschechische folk is eine simulanten bande"...!:)... Liberec se ztrácí v mlhách, navíc předpověď počasí ukazuje, že se má výrazně ochladit a že bude výrazně pršet... ALE.. :)

Právě v téhle chvíli prožívám něco, co asi dobře znáte.. David H.má pro to krásný termín.. "osvícení ze zoufalství":)... Což mi bylo vysvětleno velmi pregnantně. Jak se správní budhisté snaží dosáhnout osvícení -- ať už jej chápeme jako uvědomění, osvobození nebo volnost.. -- tak se pilně připravují, meditují, otevírají svoji mysl.. Snaží se....A ono NIC! :).. Prý se často stává, že v okamžiku, kdy už to vzdávají (ale neustále pilně pokračují ve své přípravě), tak to přijde... Krátký, ale silný okamžik prozření, uvědomění si podstatných věci... Prostě osvícení ze zoufalství:)...

Došlo mi to, když jsem všemu tak nějak navzdory... Zase pobíhal, jak se dalo, většinou pomalu...Jinak to neumím, je to jako zakletí... Říkal jsem si, s Libercem je konec, ani to Veverkům nemůžu říci... v podstatě jsem to odpískal, akorát, že jsem nepřestal pobíhat.. A tak v předvečer skvělého oběhu Liberce... Mám vytiskle jízdenky, balím a aspoň mentálně jsem připraven na to proběhnutí s kamarády... Došlo mi to... Tak mám rýmu, je mi blbě, no a? :)... Nemyslím, že bychom lámali nějaké traťové rekordy, takže to bude pomalý běh.. a pomalý běh.. přeci léčí všechno!! :)... No a kdyby to náhodou nešlo, tak to někde zkrátím, ale Liberec si prostě nenechám ujít!:)

VSEMU ZDAR! Ultra a kamarádům zvlášť! 12:)

PS. beh kolem Liberce byl tradicne neskutecny.. Od skvele organizace, po jarni pocasi:), jak jsem se "lecil" behem.. budu v tezsich chvilich radostne vzpominat.. Ted o tom nechci psat, abych dal kamaradum bloggerum sanci si zapsat svoje pocity a zazitky.. Jinak dopredu.. DIKY PAVLE! Bude to znit silene, ale mozna tim pocasim.. to bylo o to lepsi.. silnejsi:).

Padesát odstínů touhy, aneb naše silver lining playbooks

Máme různé touhy a cíle... od nejrůznějších nápadů typu nahý proplavat v mrazivé noci trojský kanál, říci otevřené tchyni, že ji nesnášíte:),... až po úlety, které umí ocenit jen ti nejvěrnější v běžecké komunitě.. Třeba přihlásit se na nějaké šílené ultra, nebo co víc.. mít někde ukrytý tajný sen o skvělém čase, vzdálenosti nebo překonaných hranicích..

Úplně nejlepší je, když po nich touží někdo na míle, kilometry a versty vzdálený od tohoto cíle... A když to vysloví nahlas?.. To může být velký hřích.:).. Do teď si vzpomínám na diskuse na běhej, kde vlastně v rámci "maratónského purismu" bylo a jest ostře bojováno proti hobíkům, toužícím zdolat maratónské (a teď čím dál častěji ultra maratónské) vzdálenosti... kdy se s železnou pravidelností diskutuje, jestli maratón nad 4h (doplňte jakýkoliv horší/lepší čas) je či není ještě maratónským během, kdy hobik může začít myslet na ultra, apod...

Samozřejmě, že je to pitomost "odpochodovat" velký kus maratónu a pak ležet jako lazar, týden nebo i víc pořádně nechodit, ale mít "splněno" ... "dal jsem maratón, jsem borec".:)... Je zajímavé, že často tyhle zoufale pokusy přivedou některé z "borců":) k lásce k dlouhým běhům a ve finále i k časům, které vyžadují ti strážci "čistého běhu"...

Analogií a různých stupňů "touhy" vidím kolem sebe hodně... Většinou my, co jsme "slepičí prdelky" (anglicky bloggers) na sebe většinou za tepla všechno řekněme, máme totiž ujetou touhu si ta naše přání a touhy někde napsat, vyvěsit, vykřičet do světa.. možná proto, abychom až vystřízlivíme z toho prvotního nadšení, nemohli od nich tak snadno utéci.. :)

Zasloužíme si určitě od těch druhých zaťukat na čelo, říci nějak láskyplně "už to nehul! :)" ... nevím, jak ostatní, ale já si uvědomuji tu touhu i ten rozměr pošetilosti a nemožnosti.. Ale nic naplat.. v tu chvíli vzpomínám na četbu Alenky a stejně jako kočka Šklíba chci uvěřit v co nejvíce nemožností.... "Růžová Barborka" se na běhej vyznala ze svého snu transformovaného do její účasti na olympijském maratónu v Riu, těhotná "máma v běhu", Jitka, se zase netají svými sny o šílených ultra, nejlépe krátce po porodu... já ve slabší chvíli blábolím o Western States "one day":)... Prostě scifi, kam se podíváš:)...

Asi by bylo lepší a taktičtější říci... chci být v české maratónské špičce... chci zase začít běhat daleko a co nejdál... chci uběhnout Western States... i tak to jsou velké sny a cíle.. obzvlášť v daných okolnostech..:)... Pochopitelně reakce okolí nemusí být vždy souhlasná, přátelská a povzbudivá. S tím je potřeba počítat. Tedy nejen s tím, že ti co si to přečtou to budou patřičně komentovat a dokazovat (asi i právem) že jsme mimo, že to nepůjde... A co víc, ani naší nejbližší třeba nemusí vůbec tušit co nás k tomu vede a budou říkat proboha proč??:)...

A v tu chvíli je potřeba dát ten pravý důkaz naší víry a síly... Vytrvat a přes ty každodenní drobné boje, které možná zase mohou zakrýt ten nás cíl.. přes ně se prodrat dál. Nevím jak Bára, ale Jitka i já ty naše cíle nebereme tak "striktně" a ani časově omezeně:)... ale když řekněte před námi UTMB, UT4M.. WS.. a uvidíte ty pravé pavlovské reflexy:)...

Tak,tak... to je ten pravý "Silver lining playbook"... Všechno co můžeme udělat máme někde nachystané.. i ty zoufalé strategie:).. Současnost je "maličko" zatažená, ale přes ty mraky prosvítá měsíc a dává tušit, naše šance do budoucna. Jitka už teď neběhá a připravuje se na další díl svého rodičovského ultra:), já se také různě melu.. Nestíhám pořádně běhat, tedy aspoň tak, jak bych chtěl..

Ale ať už jsou naše touhy kdekoliv na té pomyslné škále, ať už jsou veřejné, nebo tajné natolik, že i my sami se je bojíme vyslovit nahlas.. Je to jedno!! :). Věřit je třeba!:)... Dneska vstávám úplně zoufale, nestíhám práci.. nestíhám běžet do práce... Deri je nemocná.. A v tu chvíli nazouvám společenské Asics:) a beru s sebou běžecký batůžek a čelovku. Doprčic!!! Jestli mi to vyjde, tak budu navečer po Václaváku zase poskakovat jako raněná srna:)... Ale touha.. touha je zázrak:)...

Všemu zdar! Naším touhám a ultra zvlášť! 12:)

PS. Jitko, vydrž!:) Pokud se nerozpadnu na součástky:), tak až přijde ta chvíle (a já vím že přijde) a budeš chtít vyběhnout někam dál, tak ti rád budu dělat pacera...

Klid... Ona tě povede!!! ..:)

..pravili kdysi starší kamarádi, když mi dávali rady, jak na prvním rande a dál..:)... a stejně tak pravil i Sam Straka, když mi vysvětloval, jak běhat v botách Hoka-one-one.."Ona tě povede" :)

Moje extrémy: Hoka a Minimus

..i v dalších radách by se naprosto shodli... "Hlavně moc netlač na pilu" (!) .. "Raději se přizpůsob".. "Později bude dost času na to vyzkoušet, jak vám to spolu funguje"..:)

Myslím si, že jsem byl vždycky dobrý objekt na "radění" ... dodnes si vzpomínám, že si kamarádi a známí velmi užívali etudy na téma.. "poradíme Honzovi, jak na rande" ... a často se postupně a s vervou zapojovali i úplně neznámí lidé, doteď vzpomínám na situaci, kdy mi od Střesovické vozovny radila celá tramvaj:)... Upřímně, také se nechám často unést a nějakou "radu" řeknu, ale pak mi to hned dojde, vzpomenu na rodinou pravdu, totiž, že my, komu jsme poradili, ten je ještě na cestě a bloudí zmaten:).. a tak toho raději nechám..

K botám Hoka... To první vyběhnutí s nimi bylo hodně symbolické.. Zrovna jsme měli s moji nejmilejší, jasným Slunéčkem výročí svatby. Není nad to si připomenout, že jsem udělal v životě řadu dobrých rozhodnutí, ale ty dvě nejlepší jsou naprosto jasné --- to, že jsem se s ní oženil a že jsem začal běhat:)...

Běžím po chodníku do parku a mám pocit, že na mě (rozuměj na moje nové boty) každý kouká.. [Přitom každému je to úplně šuma fuk, že!:)].. Po chvíli, zastavují se s jednou "známou" a už to nevydržím a zeptám se.. "tak, co všimla jste si?"... A ona kouká nechápavě, ale pak se ťukne.. a říká.. Nojo.. Nechal jste se ostříhat! :)... OMG!! :) .. Tak jsem to rychle obrátil, že co bych pro to běhání neudělal, každé dkg se počítá:).. a zahanben odběhl do práce.. Samozřejmě si nikdo nevšiml mých nových extravagantních bot a já si v nich připadal jako Maxipes Fík na svých pérách... Až jsem měl v první chvíli pocit, že se všechno houpe, jako na lodi...A on si nikdo ničeho nevšiml!! :)

No nic, ale aspoň mi přitom došlo, že zatímco já jsem "srst" odhodil, můj trenér ne.. a tak jsem ji hned druhý den nechal výrazně otrimovat:)... Deri ztratila nezanedbatelnou část své váhy a všude kolem pobíhala.. děsně důležitá.. jako by všem říkala.. "koukněte...mám nový kožich!:)"

Tahle hromada je tak na velký polštář..

 Dneska ráno -- stále se nemohu zbavit šíleného pocitu nestíhání a s tím související únavy -- mám problém, říkám si nestihnu vyvenčit, natož běžet do práce... Nakonec se rychle převléknu do běžeckého (slibuju si, že aspoň rychle oběhneme Asuán) a beru vodítko... Deri si tradičně táhne šňůru v tlamě... Na nohou mám opět Hoka one one.. A Deri mě táhne ven... Poslouchám rady všech...v duchu slyším to známé.. "Ona tě povede..":)... a taky ano.. Běžíme až na louku a pak běžím do práce... Vedly mě obě dobře:)... Pořád nestíhám, ale zase už věřím, že čas je "moje veličina", že je to jen na mně...

Všemu zdar! Ultra a těm, co nás dokážou správné vést.. zvlášť! 12:)

Březen měsíc internetu.. a rychlých jarních běhů:)

Mohu si s úlevou říci .. je po všem:).. tedy K10, jarní "rychlostní" vrchol je zdárně za mnou a já ... slovy mého synka.. "už bych měl konečně také začít nějak pořádněji běhat!"..:)..Vlastně má svým způsobem pravdu, moc se těším, že zase vyběhnu někam dál a pryč a i že zase (uff uff) vezmu dvě lahve vody a budu běhat nastavované kopce v údolí... Je to určitě potřeba, abych kamarády kolem Liberce moc nezdržoval:)...

Všichni říkají, že osamělost a běh vlastně nějak k sobě patří. Ano, sice (rád) běhám sám, ale osamělý rozhodně nejsem:)... Co víc -- nejlepší kamarády jsem našel v běžecké komunitě a díky internetu.. Upřímně nebýt internetu a běhu, nikdy bychom se nepotkali. Co mě ale dostává, že skoro všichni jsou jak Rychlé šípy.. každý je "klaďas" skoro jak Mirek Dušín, aspoň že já díky svým zmatkům připomínám víc Rychlonožku, takže jako celek aspoň trochu držíme balanc:)...

Proto, když se mi dnes ráno nechtělo.. [a že se mi tedy sakra nechtělo:)]... Pomyslel jsem na sraz a .. (pochopitelně) na pivo a na kamarády, překonal svoji vrozenou "plachost":).. a vyrazil. S Danem vyzvedáváme jedny z posledních čipů, houfy lidí se pilně rozcvičují, rozklusavaji a já po pravdě zase nevím, jestli se mi bude chtít závodit. Nějak jsem si zvyknul, že se rozcvičím a rozběhám až "po startu" .. protože většinou je na to dost hodin i kilometrů:). Zmateně se oblíkám, kvůli frontám nechávám batůžek s věcmi jen tak v šatně:), nevím co s mobilem a s doklady.. žádného neběžícího známého nenacházím a tak si zavazují (už tradičně) bundu kolem pasu, v kapsách mám doklady a věci, v ruce mobil...:)

Než se stačím pořádně zorientovat je odstartováno... Přál jsem si.. bylo by skvěle doběhnout pod 40 minut, nebo aspoň ne moc daleko od téhle mety, ale hlavně, ať už jsem v cíli!:)...Říkám si, krátká trať, to se budu trápit a nic moc se v těch polích kolem Kbel neděje... Všechno je ale relativní!.. První kilometry jsem totiž opravdu vážně uvažoval, že to vzdám... dokonce mi v hlavě naskakovaly výmluvy, že mě zlobí kotník, záda, koleno... Jenže mě nic nebolelo:)... Jen se mi nechtělo rychle běžet... Taková srabárna! Když už to vypadalo, že to vážně zabalím, tak probíháme 5km a světě zboř se, na hodinkách mám pod 20min. Sice vím, že se mi v druhé půlce bude chtít sprintovat ještě míň než v té první:), ale snažím se.. Na sedmém kilometru mám neuvěřitelný mezičas, v té chvíli to vypadá, že doběhnu kolem 38minut... Co se to děje?? [později zjišťují, že značka km byla blíž asi o 300m:)]? Pro jistotu zpomalím, abych si neublížil:).. a tak na dalším -- osmém km -- je to obráceně, tady vidím, že jsem se zase šetřil příliš:) a že se mi meta 40 minut téměř beznadějně vzdaluje. Proti své vůli přidám a snažím se běžet, co to jde... Magor jsem a magor zůstanu. Dobíhám v čase pod 40minut, nakonec stačilo být o 12s rychlejší a měl bych osobák. Není to nádhera? Ta symbolika, ta mě vždy dostane:).

Nejlepší na tom všem je, že jsem i na těch deseti kilometrech ve finále prožil mentální krize, zmrtvýchvstání, naději i zklamání a následnou radost. A protože jsem neznal svůj loňský čas, tak jsem jednu dokonce chvíli věřil, že jsem si o pár vteřin zlepšil osobák... abych se nakonec ubezpečil, že je to úplně jedno!:)...

Mám z toho neskutečnou radost. Splnil jsem si všechna přání.. Navzdory tomu, že to bylo krátké a rychlé, tak jsem si stačil prožít svoje malé "ultra":) a věřím, že na konci jsem byl nejen trochu silnější... ale hlavně ještě víc natěšený na pivo s kamarády.

A proto běhu zdar! Ultra zvlášť, ať už je jakkoliv dlouhé!:)
Ať žijí kamarádi! 12:)

Od Šumavy k Tatrám.. aneb ať žije příprava na J56 a vzhůru na K10!

V posledních dnech jsem doslova bojoval o každý metr, možná podobně, jako se dříve bojovalo o zrno:)... A tak ty hesla, "Ani zrno nazmar... Ani muže ze závodu..:)" ... v předvečer výročí velkého Února obratem přetvářím v běžecké mantry typu "Ani chvilku nazmar... ".. "Co můžeš uběhnout dnes.. nenechávej na zítřek" apod..:)

Týden přede mnou je pracovně i logistický náročný, vrcholící sobotní koncovkou na tradiční jarní Kbelské 10. Pro mne první jarní závod, který jsem si už kdysi ( kdy jsem vůbec nečekal, že bych mohl běhat po nějakých kopečkách) nazval K10. Teď po pravdě nevím, jestli se na ní těším, nebo se té konfrontace s časomírou děsím, ale jedno je jisté... Není to žádný březnový vrchol, protože ten pravý březnový vrchol už má své datum.

23.3 ... Moji kamarádi připravili fakt překrásný oběh Liberce. Mapa na cykloserveru je zde. Jedná se o běžecky velmi krásných 56 km, s převýšením cca 2100, pochopitelně se nevyhneme ani Ještědu, ani jiným skvělým zajímavostem... Protože trasu připravoval Pavel (Veverka Sudetský), tak zase se dá čekat že dostaneme velmi detailní kulturně-historické, politicko-ekonomické informace zasažené do jeho příhod a zážitků, protože, jak jsem pochopil, část trasy se běží po "jeho" běžeckých stezkách a věřím, že i Advid, jako místní jistě dá nějaké vyprávění k dobru..:). Informace budou neustále doplňovány a jsou k dispozici ZDE.. Zajímavosti trasy budou doplňovány a jsou k dispozici ZDE, itinerář najdete ZDE.

Pokud byste se chtěli zúčastnit a běžet s námi, stačí doplnit svoje jméno a trasu (dá se běžet i část, ale o tom všem jistě budou Pavel i Martin detailně informovat) a nějaké spojení na sebe. Samozřejmě akce nemá žádné startovné, má tradiční partyzánský rozměr běhu, ovšem jak se na "Veverkovic" sluší, vše je připravené tak, že by leckterý organizovaný závod bledl závisti:)... Přihláška je ZDE. Mezi námi... těším se jako malé dítě.. I když při pohledu na profil trasy už mě boleji nohy:)... Když vám to vyjde, zkuste to s námi.. pochopitelně, do budoucna bude jak u Pavla, tak i u Martina detailní dokumentace k běhu, včetně přesně GPX trasy a každý si to může sám či se svými kamády zkusit..

Když se dívám na J56, neboli partyzánský oběh Liberce, na který se moc těším.. znova si říkám.. Honzo, co ta Kbelská desítka? Vždyť jsi vůbec, ale fakt vůbec neběhal žádné "úseky", tvoje rychlost stojí za starou bačkoru... Má cenu tam jít "závodit" ??? ... Přemýšlím o tom jenom chvilku... Ok. mám sice matfyz a mám rád matematiku, ale nesnáším vypočítavost:)... Moc se mi líbí, když třeba běžecké "legendy" nepřestanou závodit a běhat... když někdo jde do závodu s tím, že ví.. že třeba to nebude kdoví jaké:)...Ale přesto tam bude závodit!! ... Nejsem ideolog.. jsem pobíhač... běhám cokoliv od 1m dál:)... A tak si i já půjdu na K10 zazávodit... Už jenom proto, abych si připomenul, jak jsem si tam před lety říkal.. "seš dobrej, Honzo.. ještě zima.. a ty jdeš na na "závod" .. dobrý.. a deset kilometrů?...fakt dobrý:).."... A teď? K té K10 také vzhlížím, ale z jiného úhlu... Je to rychlý závod, na který se nijak nepřipravují, ale taky se dopředu pochválím.. Za to, že zase poběžím že všech sil, bez žádných výmluv.. Připraven (asi po právu) dostat od té trati i od spoluběžců "na zadek", ale tak to má být...:)
Určitě mě řada z vás předběhne a možná předběhnu některé i já.. Budu se snažit, jako blázen!.. Ovšem v cíli to bude jedno. Budu mít stejně radost, vím to! :) .... A tak vzhůru na K10!! Ovšem J56 je za rohem!!!

Všemu zdar! Ultra a kamarádům zvlášť! 12:)

.. A nakonec.. Japonec! :)

Není každý den posvícení.. a někdy mi přijde, že každé moje veselé povyskočení:), pochlubeni se s tím, jak mi to skvěle šlo, je v zápětí po zásluze "odměněno" neskutečným bojem, úsilím, i problémy.. prostě abych si nemyslel, že je to moje radostně pobíhání úplně zadarmo:)...

Přesně tak to šlo i minulý týden.. v pátek se tady po ránu raduju, jak ta láska kvete v každém běhu:).. aby se na mě během dne sesypala práce a povinností tolik, že nestihnu koupit slunéčku kytku:) a ještě odpoledne přemýšlím, že odvolám svoji účast na Oběhu Berouna. Naštěstí mi byli všichni bohové nápomocni, vše krátce po půlnoci velkým pracovním úsilím dostávám do kontrolovatelného stavu a tak brzo ráno jsem připraven obíhat Beroun a plnit další úkoly.. které, abych to tak řekl v rétorice minulého režimu .. přede mne klade odkaz Velkého Února:)..

A také ano... v týdnu moje pobíhání práce/domů/venčení bylo často silně logisticky náročné a navíc.. jak jsem starší člověk:).. tak to případné ponocování k tomu mě ničí... No Běžící Stín by jistě podotkl něco jako, že "ultra se rodí v unaveném těle na unavených nohách" :)... ale byly chvíle, kdy jsem si říkal, hlavně, aby "nechcíplo" .. to rodící se ultra:)..

Ve středu mi po ránu fakt bylo šíleně.. Únava a nevyspaní na vysokých úrovních... málem se mi chtělo zvracet..:).. Je tu sice šance běžet do práce, ale to bych se musel vypnout a za chvíli běžet, abych to stihnul... V tom si vzpomenu na "rady", které mi svorně dávaly moje "bavorská" pra-teta a babička.. "Hanzi, i když je ti špatně, koukej se najíst .. aspoň budeš mít co zvracet!" :) .. a tak jsem do sebe nasoukal rychle snídani a rozběhl se do práce...

Upřímně takový boj už jsem dlouho.. dlouho nezažil.. a zase si myslím, že by si to nemusel v dohledné době zopakovat:)... Po cestě občas zastavuji, za šílených zvuku svého žaludku [zuby držím u sebe, podle rady Jany a v rámci své přípravy na ultra-- když už jsem to jídlo do sebe dostal, tak se ho tak snadno zase nevzdám:)] .. a pak zase běžím.. do práce dobíhám tak tak..:).. ovšem při jednom zastavení na nábřeží, kdy už to vypadá, že se opravdu snídaně půjde podívat, co tak zajímavého se venku děje:)... Slyším.."Dobrý den, pane profesore!... Vidím, že intenzívně trénujete!:)..".. . Snažím se uklidnit žaludek a se slabým úsměvem odpovím.. "No dělám, co můžu"..:)..

Bojově dobíhám do práce a říkám si.. tak tenhle týden už neběhám... Musím dát pauzu.. Jak jedu domů metrem, tak se mi před očima přehrává ten film posledních dnů.. a já se z něj radují.. no jako správný japonský turista, který prožívá nejlépe dovolenou, až když je po ní a on se probírá hromadou fotografií a případně je ukazuje svým známým... Od metra jdu pomalým krokem.. Ale večer.. Večer beru čelovku, Deri a jdeme běhat celkem svižně do údolí... A tak, když všechno skoro selhalo, málem i rituály:), tak pohled "japonského turisty" na prodělané útrapy:) tomu dal úplně novou dimenzi.. a běhám dál (tuk-tuk)... slovy klasika.. Nakonec -- Japonec!!

Běhu zdar! Ultra v nás .. tomu zvlášť! :) 12:)

Láska kvete v každém ... běhu..:)

Je Valentýnský svátek [ať žije Hallmark jako jeho stvořitel:)] a (běžecká) láska je všude, kam se podíváš... Nejen Leona, jako správný a láskyplný organizátor, ale i Running Mall [možná po jejím vzoru:)] organizují zamilované běhy... Je zajímavé, že letos se vyrojila nejen spousta nových běžců, ale i mediálně se všichni shodnou na prospěšnosti běhu a tak zní ze všech stran unisono, že kdo neběhá... jako by nebyl !!! :)... Běh je golfem, náboženstvím, životním stylem i prokletím..a bůhví čím ještě... Až mám skoro problém jít běhat..:)... Navíc všude se probírá prospěšnost běhání ve skupinách, že..:)

Při té příležitosti nemůžu nevzpomenout na několik svých známých a kamarádů, kterým různá společná běhání, běžecká soustředění, atp. vlastně rozvrátily existující (dlouholetá) manželství..:)... No snad mě nic takového nepotká... Taky proč, že: .. 1) nic nehledám, běhám většinou sám.. 2) mám svůj věk.. a hlavně 3) moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko je teď vlastně běžkyně (!).. Takže jsem úplně v klidu...

Ale jak je toho běhu kolem fakt hodně, tak se rady a doporučení (původně ohledně žen a běhu) transformují do zdravotních rad a varování typu: POZOR! Přeháníš to.. Ke stáru.. Ke stáru nebudeš moci chodit!!..:)..
To mě vždy děsně pobaví.. Ty předpovědi, které slýchám už několikátý rok... Vím já, co bude příští týden? Co víc? Co bude za hodinu? Navíc už bylo mi padesát..Vrchlický byl v mém věku nazýván slovutným kmetem!... Ke stáru? Ke stáru -- už je teď!!!..:) .. Je potřeba se radovat, užívat si to.. Každý den, každé vyběhnutí.. Ať je slunce, mráz, déšť nebo vedro.. Všechno patří k životu... I to, že "to" občas trochu drhne..:)

----- malá vsuvka, neumím totiž poznámku pod čarou ----
Mimochodem, existuje hezký článek v mých oblíbených "timéšech" (studie k vlivu běhu na artrózu) ukazující, že běh je ekvivalentně prospěšný/škodlivý kolenům jako tolik opěvovaná chůze (Proč běžci netrpí artrózou kolen). Podobný zajímavý článek od Liebermana na téma long distance running je zde..
----- konec vsuvky:) --------

Už si to skoro bojím psát.. tento týden byl takový urputný... Povídám svoji nejmilejší, jasnému slunéčku.."Tenhle týden je opravdu náročnější, ale příští týden to bude určitě klidnější.." .. Usmála se a řekla, že mám jistě pravdu, že tuhle větu ode mne slýchá posledních 24 let úplně pravidelně, z čehož je vidět, že jsem nevyléčitelný optimista:)..

A tak, když to vypadalo úplně nejhůř, když jsem se vracel domů po sedmé večer, hladověj, ubitej, Deri otravně skákala a štekala..vyčítavě mi jasně svoji řečí říkala: "Ty mizero! Kdes byl celej den??" :)... V tu chvíli se mi nechce nic... vůbec nic... snad jen dát si velkýho panáka, otevřít láhev vína.. a nedělat nic.. Běh už vůbec nepřipadá v úvahu.. Říkám Deri, dneska nikam nejdem.. A jsem pevně rozhodnutý a tak otrávený.. že mě samotného překvapí, že Deri přestala štěkat a kouká na mě.. I já na sebe koukám ... překvapeně, protože stojím v klubovně, mám navlečenou jednu ponožku a běžecké elasťáky na jedné noze.. OMG! A to jsem chtěl zůstat doma!!!.:)

No nic.. Říkám si, ta moje urputnost, to mě snad zahubí.. a tak za chvíli s nasazenou čelovkou už pádíme parkem do údolí.. Já jsem ještě vnitřně vykolejený, ale Deri je úplně hin! A aby nevznikala žádná mýlka, hned za rybníkem Asuán, zamíří do kopečků, ke své nejoblíbenější 13km trase (blátivé a plné kaluží). Volám na ní, pojď dáme jen krátkou... Ale kdepak! Deri štěká.. naprosto srozumitelně.. Poběž za mnou, já to tady znám! Bude to moc príma..:)..

A tak běžíme. Klouzání po blátě dolů s kopců kolem Velké ohrady připomíná spíše lyžování než běh... Ale najednou zjišťuju, že je to jeden z nejhezčích výběhů.. Nejdřív, hned za Velkou ohradou jsme napadení velkým rotvajlerem. Běží k nám a útočné štěká... Sákryš! Deri v tu chvíli ani moc neštěká, cítí, že jde do tuhého a chytře se schovává za mě.:).. Pustím čelovku naplno, mávám rukama a řvu jako tur..:).. Pes se lekne, přestává útočné štěkat a mizí pryč.. Tlumím světlo na čelovce, jdu pohladit Deri a ona celá šťastná mi olizuje ruce a říká.. Dobrýýýý, statečnej páník...:).. a vděčně a zamilovaně na mě kouká.. To je láska..:).. A tak zatočíme dál do údolí a najednou jsou kolem srnky, zajíci a Deri... má úplný vánoce! ..

V lomu, kousek v kopci na kamenité cestě potkáváme auto (!). Zoufale se hrabe vzhůru.. spolujezdec je venku a snaží se pomáhat, prohlíží cestu.. Říkají.. My jsme asi zabloudili.. jedeme do Prahy (!)... Přemáhám se a neříkám vtipné odpovědi typu, že jsou dobře, že už jsou v Praze..:).. a tak jim radím, kudy ven, kudy by to mohli projet a pomáhám jim auto vytlačit bahnem v zatáčce nahoru.. :)
Povídám Deri, to snad není možný... seběhneme totiž dolů z kopečka a co nevidím.. druhý auto!! :)... mávají na mě a tak zastavuju.. prý že jedou do Prahy!! LOL! Že zabloudili, ale světě drž se.. že do teď jeli za nějakým autem.. teď se asi úplně ztratili.. Tak jim zopáknu svoje rady:).. pomůžu je vytlačit nahoru zatáčkou.. a běžíme rychle pryč.. než se ukážou další auta..:)

Neskutečný zážitek..Ezopova bajka v praxi.. Bloudící auto se stává vodičem pro další zbloudilé..:)... Zas mě to ubezpečuje, že není úplně nejlepší kohokoliv slepě následovat.. Možná, že bychom šli/běželi za někým, kdo také hledá nebo dokonce sám bloudí!:)

Šťastně jsme doběhli domů.. a já si znova uvědomil, jak moc to pobíhání potřebuju... Včera jsem to zažil znovu, kdy po náročném dni jsem se chystal běžet domů z práce.. a ejhle.. nemám s sebou běžecké boty.. Jen ty svoje ošlapané, zimní křusky..:(... Zaváhal jsem jen chvíli. Vypadají u běžeckých elasťáků tak legračně, ale co.. jsou to boty? jsou! :)... A když za 1.5h vybíhám ve Stodůlkách z parku... Je mi jasné, že láska kvete v každém ..běhu a když běh miluju, není co řešit..:)

Ať žije Valentýn! Běhu zdar! Ultra zvlášť! 12:)