úterý 13. ledna 2009

Sláva dívkam, co běhají na pásu

Možná bych měl začít, že je to úplná pohoda, protože se mi posledně 10km na pasu zalíbilo... Že svět je krásný, růžový.. Teda je:), ale ta dřina a počáteční nechuť či lenost tam pořád (furt) zůstává.

Zase na ferovku musím říci, že jsem se dnes na běhání těšil a moc mě mrzelo, že jsem ještě neměl upravený úterní/běhací den a tak jsem ráno měl řadu povinnosti, takže až navečer.

Odpolední běhání je takové problematické, člověk musí sladit oběd... jíst málo a pak počkat až ty 2-3 hodiny [to si ještě že své běhací historie pamatuju:)], jinak je to o zdraví, o problémech, v jednodušším případě si člověk může znečistit kalhoty zevnitř a mikinu/triko zvenčí. Byl jsem obezřetný!

Jjo, vlezu na pas a začnu si ten svůj šnečí styl :) - km je třeba nasbírat - 7min/km a po 600m si říkám, Honzo, jak tohle dneska vydržíš, to bude (asi beznadějný) boj vůle. Záchrany přišly dvě, tedy nejdřív vedle mě na pasu začala běhat taková sympatická boubelka, která ladně kráčela po celých dvacet minut a zabránila tomu, že jsem slezl, potom záchrana nejvyšší, můj iphone:). Naházel jsem na něj písničky bez ladu a skladu, kopíroval jsem, co má moje žena na cvičení a co děti měly na počítačích.. Počáteční hip-hop mě moc nemotivoval, ale jen co boubelka slezla, tak se do sluchátek ozvalo "darling can't you hear me S.O.S" stará ABBA v novém kabátě mě zachránila, takže jsem doladil tempo v duchu podobných vypalovaček jako Dancing Queen, apod. jsem si svých 10km odklusal.

Pocit neprosto nepoznaný, nedá se to popsat.. Už jsem to úplně zapomněl, jednak ty endorfiny je super věc, jednak ten pocit vítězství sám(a) nad sebou. Nemá chybu!

Takže čtvrtek.

Končím s dnešními čísly, i když nejsou zase tak důležitá, mě potěší:)

ráno 95.5, po treningu 93.5, běh 10km 69min.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Zase jsem musel zapnout kontrolu spamu.. Omluva:)...