sobota 30. ledna 2010

Mantry v nás

Nijak to nezastírám, jsem lama:). To, že se mi daří úspěsně běhat přes rok a postupně se zlepšovat je IMHO spíš odraz trpělivosti a vytrvalosti jako takové, než mého sportovního "ducha":). Jak už jsem asi říkal, prosinec byl náročný (určitě z mého pohledu - 317km), leden je drsný (zatím 381), ale únor vypadá opravdu revoluční. Nikdy, tedy nikdy před rokem, nikdy před půlrokem, před měsícem...:) jsem nevěřil, že bych se dostal na úroveň, myslím tím objemů (ale i rychlosti) v tréningu, kde jsem teď. Přitom vlastně jsem v "pohodě" (ťuk-ťuk). V týdnu jsem běhal tradičních 12-14 na pásu (v tom mraze a pracovním vypětí se fakt jinak nedalo) a sobotní výběh (39km plus 2) jsem musel přesunout na pátek, protože v sobotu se přemístuji na skok (služebně) do Filadelfie. To byste nevěřili, jak chybějící den odpočinku (výměna volného pátku za sobotu) a prodloužení trasy o malicherné 3km změní náročnost tréningu. Upřímně, teda já tomu věřil:).

Možná teď ještě víc než dřiv si uvědomuju svoji podstatu - jak říkám v legraci, ale pravdivě - jsem duševní:) běžec. Od samého začátku svého běhání zjišťuji a ubezpečuji se, že běh je u mě svým způsobem meditační technika a řada (mých) překážek a problémů je v mysli. Protože se mě někteří ptali, jak já prostá "lama" dokážu vydržet běžet na pásu tak dlouho a v takovém vypětí, tak se to pokusím nějak popsat. Ať tedy vyjde najevo, že jsem magor:).

IMHO, především základ je přesvědčit sám sebe, že "to" dám, když se mi to podaří, tak věřím na 99 procent, že to dám:) Je to jako Hlava 22:)...K tomu je dobrý i ultrákův trenýrkový plán, kdy vše, co běhám se zvyšuje pozvolna. Tenhle model je mi moc blízký, není potřeba spěchat. Ono i pozvolné zvyšování, km ke km nakonec vytvoří pěkné vzdálenosti.:). Zkrátka ultra Miloš to umí  a myslím, že dobře pochopil i moji mentalitu:).

No ale jak se přesvědčuju? Jednoduše. Mám už evidenci, že jsem uběhl třeba 10km, tak používám princip indukce. Když 10, tak i 11, 1 km rozdíl nehraje roli. Když 33 tak 36, když 36, tak 39... A tak pořád dokola. :). Fakt to funguje, ale musí se pozvolna a trpělivě.. [já mám nastavenou tu horní hranici na 50km, první ultra]

U mě se osvědčují tři hlavní věci:

1) pochválit se! Když doběhnu, dokončím tréning, závod... říkám si (sice v duchu, ale hodně nahlas), seš dobrej Honzo, fakt seš dobrej. Je to skvelý, je to skvelý, ...Snažím se nějak si ten pocit z toho úspěšného dokončení uchovat, abych si to mohl v mysli několikrát přehrát:) až bude potřeba a že bude potřeba!!!! :)

2) poděkovat si a dělat si radost. Zní to asi ujetě, ale já si čím dál tím víc uvědomuju si, že mám nějak víc rád tu svoji "schránku" :), je to skvělé, že mi to tak šlo, vždyť nejsem žádný velký sportovec, 46, lama a přitom nakonec to pobíhání tak skvěle vše probíhalo..Tak nějak si vždycky v duchu děkuju.. Poslední část, kterou v tomhle nezavrhuju je "radost sobě":). Já se často snažím se udržovat v pohodě, tím že si udělám jednoduše radost. Ať už je to cokoliv - koupím si nějakou pitomost, třeba semínka na zahradu, kytku, sazenici, knížku, běžecký tričko..(obzvlášť když je nějaká depresivní nálada kolem). Prostě, jsem v pohodě, protože jsem v pohodě...:)

3) Úspěšně :) dělám věci nanečisto... Tím myslím, že třeba první maratón jsem v duchu běžel mnohokrát, procházel jsem "krizí" a překonával ji, viděl sám sebe, jak vbíhám do cíle a jsem v pohodě. "Film" tohodle typu si já rád promítám před spaním a ono to pak skutečně dopadne..Ono to není k zahození si v duchu několikrát proběhnout trasu, člověk si třeba říká, až poběžím tím Karlínem potřetí a jestli bude hic, tak toho budu mít plný kecky:), ale jak to "prožiju" několikrát nanečisto, tak je to takové zvládnutelnější a vlastně si říkám, že to k tomu patři a vlastně už vidím, že až proběhnu dva mosty, tak už je to do cíle jen kousek..Například ja i velké práce na zahradě - přesazování, rytí.. často dělám ve snu:), promyslím, naplánuju, přesně vím, kde to drhne.. promyslím další noc.. no a pak když už to dělám, tak vlastně jen "obtahuju" to, co dávno vím, že pujde a o to víc si to užívám..Ujetý co? Ale u mě to funguje na 100 procent.

Při vlastním běhu já nikdy nemyslím třeba na těch 39km na pásu. To je děsná pakárna, podle mě fakt test práce s myslí..:). Tak třeba dneska.. Na začátku si sleduju, jak se hezky rozbíhám, jak mi to jde (nemůžu nasadit sluchátka...) a ejhle už skoro 5km pryč, no pěkně jsem se zahřál, za chvíli bude 10k.. U 10km si říkám tak ještě tak 10minut (2km) a vyměním tričko, napiju se..:), no a pak v suchém se běží hezky běhá a říkám si no za chvilku bude 1/2 M, to nám to pěkně jde..:) a tam si řeknu, no už mám půlku za sebou, už se běží domů.. U 24-26 vyměním tričko, zakousnu Fidorku:), napiju se a běžím.. Říkám si no vida, už 2/3 za mnou, teď už to doběhnu, i kdyby čert na koze jezdil.. 29 km, no sláva už jen 10k, to je pohoda, to uběhnu v pohodě.., 34km tak jen 5km, ženský běžej s Tesco:), 36km.. vyrovnal jsem rekord minulého týdne.. teď už jen 3km, co to je, to dám:) a najednou je tu konec a skvělý pocit. Nebylo to jednoduchý, ale o to víc to potěší..
A teď je prostor pro body 1)-3).... :)

Já například si plánuju udělat velkou radost hned v neděli. Musím sice do USA, kam se mi vůbec nechce, ale budu ve Filadelfii (městě bratrské lásky:))) a tak jsem nastudoval kudy běhal velký Rocky a zaběhnu si to!!! Z little Italy kolem nádraží, řeky, přístavu až po schodech nahoru k muzeu umění..



A co vy, jaký máte postupy vy? :)
12:)

7 komentářů:

  1. Fakt pěkný! Takový štreky na pásu jsou docela síla. Mně pomáhá jít na běhátko s představou o málu a pak se překvapovat :-) Souhlasím s tím, že běhátko je o tom, přepnout hlavu do jiné dimenze. Okolí mizí a svět máš jen v hlavě (ostatně já to mám i venku). Chvíli si představuji, jak mi to v létě bude slušet :-) Když mám patnácti nebo dvacetiminutový rychlejí úsek, představuji si, že právě běžím závod. Úžasně funguje, když začnu myslet na všechny vás na netu. Vymýšlím, co vám zase napíšu a to pak kilometry ubíhají ani nevím jak. Peggy

    OdpovědětVymazat
  2. Lamo:-) Philadelphii ti zavidim, Rocky me vzdycky dokaze nabudit, kdyz se mi nechce sportovat, tak at se dobre bezi;-)

    OdpovědětVymazat
  3. Honzo, tak si mě inspiroval! Dneska jsem původně chtěla dát na běhátku jen hodinku, ale když mi po deseti kilometrech bylo dobře pokračovala jsem. Říkala jsem si, že když ty uběhneš na běhátku maraton a nezblbneš z toho, zkusím trochu máknout. Skončila jsem po dvou hodinách a deseti minutách (už nebyla vůle, nohy by možná ještě málo zvládly).Kdyby mělo běhátko hlavu, asi by mi z toho šla kolem :-) Dokonce jsem zjistila, že počítá jen do sté minuty a pak znova od začátku. Ve srovnání s vymakanými a sakra drahými stroji v posilkách je to moje opravdu hračička, ale ustálo to :-) Peggy

    OdpovědětVymazat
  4. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  5. Mily 12, to, co se Ti deje v hlave pri behani, je podle me presne, jak by to melo byt, akorat u me to nefunguje az v tak velkych velicinach. Ale proste Tvoje pevna vule je obdivuhodna. Nevim, jestli je to vekem, ale mozna trochu jo, ze to jde mnohem vic pres tu hlavu a ze jdes az tak daleko. Libi se mi to! Protoze i kdyz tyhle objemy uz pro me osobne prestavaji byt radosti (a mozna to bude i tim, ze beh je pro me jen "doplnkova" aktivita), vidim to trochu podobne. A obdivuju Te. A uplne si predstavuju, jak bych si mnohem radeji nez honeni se za kilometry na pasu dala tu Rockyho trasu. Hlavne kvuli tomu vsemu, na co se tam da koukat. Doufam, ze si to paradne uzijes (a zvladnes udelat i nejaky obrazek)!
    w.

    OdpovědětVymazat
  6. Diky vsem!
    Zdravim z Filadelfie, tradicne zacina nejaka snehova boure (jako vzdy, kdyz prijedu) :), ale myslim, ze zitra to Rockyho trasa jisti...
    2Peggy: Vidis sama, funguje to.:) Hlava ma sice svou hlavu:), ale IMHO se to da zvladnout. Ovsem ten pocit, ze? Toho moralniho vitezstvi!
    2Adam: Lama jsem a lama zustanu:), hrde se k tomu hlasim:). Rocky ten dokaze nabudit. Zitra zkusim si nerozbit usta na tech schodech..
    2Nicky: Dik! Trasy nejsou to hlavni, ja mam hlavni cil si to uzit a pritom se nezranit a neublizit si. Mozna to vypada divne, ale dodrzovani "trenyrkovych" planu mi v tom zatim 100% pomohlo. Takze nekdy ty delsi trasy jsou pro me nezbytne..:). At se dari, hlavne si to musime uzit!

    OdpovědětVymazat
  7. Jeste jednou diky za povzbuzovani.. 2Adam&Nicky, dal jsem si dnes brzo rano tu Rockyho trasu:), nikde nikdo, fantasticky!!! Dam nejak brzo (jak mi to vyjde) fotky, jako "inspiracku":). Mejte se fajn, vase lama:)!

    OdpovědětVymazat

Zase jsem musel zapnout kontrolu spamu.. Omluva:)...