sobota 20. února 2010

Osiřely pásy

Tak se to konečně stalo.:) Jak se mě Machy ptal, jestli už jsem náhodou nedoběhl na konec pásu... Tedy já jsem nedoběhl, ale pás přestal běhat. Teda ne, že bych ho uhnal, jak si někdo může zlomyslně myslet, prostě přestal běhat, začal stávkovat. Pozor! Navíc to nebyl ten "můj", ale sousední. Jediné možné vysvětlení je, že mu bylo líto, že na něm neběhám:).

V úterý hned po ránu, kdy jsem kvůli brzké práci spěchal do fitka na "rychlou" 14 a jsem zjistil dvě věci. Jednak se vyrojili noví lampasáci (tedy další lamy a lamičky na pásu, vítejte!) a jednak, že funguje jen jeden pásáček:(. Moje vrozená slušnost mi zavelela, když jsem viděl tu "frontu" a ty návaly natěšených nadšenců, že jsem odběhl rychle 3km (15min) a přesunul se na veslovátko. Naštěstí jsem odvesloval jen 6km a už se udělalo úplně volno (ale ty spory a boje mezi ostatními, to by stálo za filmový šot), zbytek zase v pohodě uběhl, ale rozhodnutí bylo jasné. Definitivně ven i kdyby čert na koze jezdil! Copak v týdnu, ale sobotní dlouhý, nejdelší běh mě drobet strašil, ale po dohodě s Voldemortem (ultra Milošem) bylo sobotní běhání stanoveno na 4 hodiny plus návrat:). Nemám řešit, jestli na tom marastu v kopcích prokopáku uběhnu 36-38 nebo víc. Ve fitku bych na pásu (je to lehčí ale větší pakárna) dal asi těch 45-47, co mám napsané v trenýrkovém plánu, ale nemám sílu to blokovat nebo furt v mezičasech veslovat:).

A tak alespoň pro mě osiřely pásy!:) Šel jsem do toho důsledně a tak jsem i ve čvrtek vyběhl později odpoledne, neznale si nevzal čelovku [pako jsem a pako zůstanu:)!!!] a tak jsem běžel skoro ve tmě. Ovšem noční závod s vlakem (stačím ještě i fotit!) byl zážitek. Jako v pohádce, kdy každý chvilku tahá pilku. Nejdřív to vypadalo, že mi to lokálka natře (byl jsem rád, že jsem se nepřerazil), ale potom zastávka Praha-Holyně naprosto zásadně zasáhla do našeho závodu a já se stal vítězem!:)

V týdnu mě velký Machy lákal na otužilecké ponory:), musel jsem mu vysvětlit, že já jedině plavu stylem paní starostová s hlavou nad vodou. Z dětství mám drobnější komplikace -- jak se mi dostane voda do uší, nebo při silných poklesech tlaku [cestování v letadle je na to skvělé:(] , ztrácím rovnováhu, je mi i špatně... něco mezi opilým námořníkem a dítětem, co spadne z kolotoče:). Teď po těch letech už s tím umím lépe žít, ale doteď si vzpomínám například na upřímně bezelstné otázky své dcery... Jeli jsme třeba v metru, zrovna jsem trpěl po neuvěřitelné změně počasí/tlaku (i přes velkou snahu jsem se drobně motal) a ona se nahlas zeptala: "Tatínku, tobě je zase špatně, viď? Budeš zvracet tady nebo až na další stanici?:)" No reakce lidí, nemusím nic říkat.. Otec opilec, chudák dítě...:) :)

Sobotní proběhnutí ovšem stálo za to... Rozhodl jsem se sice z rodinných důvodů [oběd je oběd:)], se vrátit zpět po 3 hodinách, ale večerní veslování to nahradí.. Sdílím ty pocity s Peggy, on poctivý běžecký tréning je náročný i časově a nějak to rozumně skloubit s prací a s osobním životem chce i určité umění, vynalézavost, plánování a v neposlední řadě i kompro-myš:).
Tady (jak je vidět ta rozšlapaná ledová tříšť na vrcholku obrázku), tady jsem zahučel hned na začátku po kotníky oběma nohama do ledové vody, asi abych měl už teď to otužilecké trénování..:)

Pořád zkouším, jak proběhnout spodem kolem lomu (ten vrchní oběh kolem kravských výběhů může nadchnout jen mě selského synka). Ale já na to přijdu, mám ještě jeden nápad..Dneska jsem zkoušel i lomem, ale není to nijak zvlášť dobré, i když obrázky ukazují zajímavé okolí..
No užil jsem si, paráááda.. běžel jsem i neznámými místy, kus po trati, hlubokým sněhem, sešup z kopce dolů v lomu byl obzvlašť vydařený:).. (po té koupeli na začátku už nebylo co řešit ani zachraňovat a pak nejsem žádná slečinka, jsem pravá lama..že?).


Je zajímavé, že i ze shora, i v zimě, není pohled na panorama paneláků na Velké Ohradě tak děsivý.. vše je spíš skryté a prokopák tak navozuje dojem, že jste na vesnici..

Poslední, taková milá příhoda.. U Holyně potkávám hezkou mladou ženu v modré bundě, která se na mě usmívá, zdraví mě.. No pochopitelně se taky usmívám a zdravím ji, a v okamžiku, kdy se míjíme, mi to dochází. Je to ta moje známá:), jak jsem jí o adventu padl k nohám, zrovínka když měla kalhoty dole:) ... Jen mi to chvilku trvalo, protože při tom našem předchozím "seznámení":) jsem jí do očí moc neviděl, nebo se i nekoukal:).

Týden vidím v podstatě splněn, ale jak vy plánujete? Mě to vychází, že musím v podstatě najít extra čas (což já zase rád) na minimálně jednu 8 hodinovou běhací "směnu":), s přípravou a očistou je to i o dost víc.. mě by zajímalo, jestli mi to trvá tak dlouho protože jsem lama, nebo možná je to tím, že lamám to obecně trvá dlouho:).
Zdraví 12:).

2 komentáře:

  1. Závodění s vláčkem - to je krásná vzpomínka na dětství s Foglarovými knížkami (že by Boj o první místo?). Krásný blog, vždy mě nakopne jít si zaběhnout. Jen tak amatérsky, ovšem :-)

    OdpovědětSmazat
  2. :), to jsi me potesila.. Jjo, foglarovky nejak v sobe z detstvi mam...
    Jinak ja jsem naprosty amater, nerozumim tomu, o to vic rad beham:), ze mam "trenyrkovy" plan je takovy muj trik, takova kotva, jistota, abych ve chvilich, kdy treba lenost, nechut, spatna nalada, silene stresy v praci ci jinde by mi branili jit behat.. Pak samzorejme po chvili zjistim, jak to byl dobry napad:) a ze mi to pomohlo, aby zadny z tech priznaku (viz vyse) nade mnou nezvitezil..
    At se ti dobre a vesele beha:). 12:)

    OdpovědětSmazat

Zase jsem musel zapnout kontrolu spamu.. Omluva:)...