neděle 14. února 2010

Zdání klame

Na jednu stranu mě těší, že si všichni myslíte, že mně - obyčejné lamě - všechno jde samo, že je to pohodička, klídek, pijánko, mazurka:)...To sice potěší, ale opak je pravdou. Stejně asi tak jako každý z vás začátečníků i já, festovní lama a pako, musím bojovat o každý den, o každý výběh, o svůj trenýrkový plán, proti své lenosti, proti nástrahám přírody i okolí...:)... Asi to mám na furt.

Ale co, je to celkem normální.:) Vždy, když se mi podaří dosáhnout nějaké "mety", jako třeba minulý týden ten šílený maraton na běhátku:)... tak pochopitelně příjde nějaká dílčí krize, "něco" se zkrátka stane a musím s tím bojovat. Na to už jsem jistým způsobem zvyklý, teď se to ještě obohatilo o dlouhodobé problémy v práci. Ale všechno zlé je k něčemu dobré.

Moje moudrá teta by k tomu asi řekla, že mladý člověk dělá blbosti a starší už o tom ví:). U mě to možná není ani tolik věkem, jako tím běháním...Fakt. :). Jak ten poslední rok běhám, tak mám vlastně čas při běhu o věcech víc přemýšlet, nejen příjemné venkovní proběhnutí pročistí mysl i ty boje na pásu jsou k tomu taky jako stvořené:). Ten očistec vlastně taky očistí... Najednou si víc uvědomuju, co mi vadí a co rozhodně nechci. Všechno je hned takové jasnější, přehlednější, jednodušší - všechny problémy i jejich řešení.

Co bych povídal :). Hned jak jsem se rozhodl razantněji eliminovat věci/problémy v práci, omezit činnosti, které mě netěší nebo mi zbytečně berou sílu-radost ze života, hned se mi děsně ulevilo! :) Sice ještě nějakou chvíli budu muset ty nepříjemnosti snášet, ale my duševní běžci jsme už zocelení. Však jsem si hned řekl, že tu zbývající dobu to vydržím i holým zadkem na horkejch kamnech:)! Život je krásnej...

Asi se furt opakuju, ale nevěřím na náhody. Zrovna v pátek čtu v "She today" [="Ona dnes", ale mně to zní světověji:)] rozhovor se "superženou"= naší známou běžkyní/pěvkyní Vandou K-B. :). Nejvíc mě překvapila její úvodní rada.."Když chcete stíhat, musíte zrychlit!"... Já jako lama jsem dospěl k úplně opačnému pohledu. Když nestíhám, tak asi stojí za to se zamyslet, uspořádat si priority a přestat dělat věci, které nemusím, které mě netěší [doporučuji prečíst od VUM 7+1 krok (nejen) k manažerské kondici :)]. Pak najednou je víc času a i my, obyčejné lamy, stíháme...

No a teď, když je duševní krize překonaná tak pár veselých postřehů/zážitků, nejlépe z běhání :).

V týdnu jsem se při ranním spěchu do fitka smekl na schodech, no natloukl jsem si. Soused z vedlejšího vchodu na mě kouká a myslí si (jak hned přiznal), že je to nějaká rozcvička:). Jsem tu evidentně za exota. Hned mi to připomnělo jeden starší zážitek z běhání [který možná dodatečně vysvětlí proč jsem tak pohotově měl historku o kaskadérech z Barrandova při své srážce s blbcem:) ]. Ale zpátky k tomu prazážitku. Takhle jsem si na přelomu jara-léta běžel po cestičkách nad prokopákem, pode mnou celkem šikmá stráň, proti jde rodinka s dětmi. Jak se jim vyhýbám, zakopnu o kořen stromku a padám po hlavě ze stráně.. V poslední chvíli to sroluju to ve válení sudů...Zastavím se a vidím, jak mě zeshora rodinka upřene pozoruje a jak se tak škrábu zpátky nahoru, slyším, jak tatínek ratolestem říká, no to jsou ti kaskadéři z Barandova, oni tady často nacvičujou... hele, starší chlápek, ale evidentně třída:), viděla's jak do toho šel vostře? :)... Holčička se hned zeptá jestli to budu dělat ještě jednou, já nevypadnu z role a odpovím, že zase až poběžím další kolečko:), že musím o kousek dál do lesa zkoušet jiné věci..Běžím pryč, zatínám zuby, naražena ruka a kostrč přeci jen bolí, ale hned se zase směju, protože jsem pošuk:).

Na km je tento týden dle VUM odpočinkový (14+12+12+38+12=88) ale jinak to byl zase důležitý týden. Samá dobrá rozhodnutí!

Tak ať daří! Co vy a vaše krize?

PS. Poslední čerstvá ukázka mého lamáctví..:) Dolaďoval jsem pokračování mého trenýrkového plánu s VUM a neseděly mi týdny a tu jsme zjistili, že já jsem jaksi o týden napřed. Nevím jak se to stalo, ale už delší dobu asi od půlky prosince běhám o týden dopředu. Přitom čísla v plánu odpovídají týdnům v kalendáři. Abychom to sladili, VUM vsunul tzv. "Lojzův" týden, podle kterého budu od pondělka do neděle běhat a pak už jsem v rovnováze s normálním kalendářem, protože ten můj "lamí kalendář" má holt o týden víc!:)


8 komentářů:

  1. Doufám, že nám nějaký ten kousek taky ukážeš, machře z Barranďáku :)

    OdpovědětSmazat
  2. Ahoj,
    svymi postrehy o vecech, ktere clovek chce a nechce delat, jsi mi pripomnel me pred temer dvema lety. Akorat u me ten impuls k zamysleni nevysel z behu, ale bylo to presne naopak:-) Prislo zamysleni a vyhodnoceni si, ze praci se skolou nemuzu stihat tak, aby oboji melo vysledky. O nejakem pohybu nemluve. Tak jsem ukoncil nejmene prioritni vec - praci:-) a navratil se na bezeckou drahu (kterou u me tvori vetsinou lesni tereny:-))
    Jsem takhle mnohem spokojenejsi a naprosto souhlasim s tvym uhlem pohledu, ze pokud clovek v zivote nestiha, mel by se spise zamyslet nad prioritami nez jenom bezmyslenkovite pridat. Abys pak nehonil moc zajicu.
    No a ted asi budu mit dalsi cas na zamysleni:-/

    OdpovědětSmazat
  3. 2 Machy: No prave, ze ja moc velkej machr nejsem:). Jenze jak mam takovej veselejsi pristup k zivotu, tak se rada mych akci zvrhne:) a dava lidem naprosto spatne signaly.
    2 Adam: Dik, je to asi tak, aspon teda u me... Jakmile si clovek najde (a mel by si najit) chvili casu na usporadani priorit, tak veci jsou najednou jasnejsi. At se dari! :)

    OdpovědětSmazat
  4. Já si myslím, že ani lamy nemůžou žít úplně bez boulí na cestě. Ono to občas potká i ty dokonalé...
    No, taky jsem ten článek v ženském magazínu četla a z takových dokonalých žen mě mrazí - stojím si za tím, že zrychlovat donekonečna můžou jen někteří vyvolení jedinci (a i ti jednou dosáhnou maxima) a to já nejsem, takže nastupuje time (& priority) management. A při běhu se to "manažuje" úplně krásně. Někdo si skládá políčka na zahrádce, někdo dostává nové nápady a někdo si skládá skládačku svého vlastního života tak, aby do sebe všechno zapadalo. A někdo, protože běhá na páse maratony, to zvládne všechno naráz - máš můj upřímný obdiv, 12, a doufám, že všechny krize nakonec zdoláš, udoláš, přehoráš a předoláš :o)

    OdpovědětSmazat
  5. Zase jsem se tak nasmála,ty Tvoje zážitky mě fakt rozsekávaj!

    Jinak to mám ale s tím běháním a "očistou" stejně. Podařilo se mi eliminovat tolik věcí co mě v životě tížili a nahradit je těma které mě baví, že se mi to zdá až neuvěřitelné.
    Běhání je prostě terapie...

    OdpovědětSmazat
  6. Nikie & Anicko, diky moc za podporu, mate pravdu, neni nad to si usporadat priority... Snazim se:), obcas na to nejaky to probehnuti "padne" :).

    OdpovědětSmazat
  7. Neurazí tě ,když ti od teď budu říkat Belmondo?
    .Radek.

    OdpovědětSmazat
  8. :), Radku, moooc dobry!! :)
    Nicmene Belmondo je Belmondo a moje nechtene variace :) na jeho umeni jsou jen chabou imitaci.. Jedine me tesi, ze patrne dojem byl velkolepy, prezil jsem to a smal jsem se pri tom stejne pitome jako pri Belmondovi:)

    OdpovědětSmazat

Zase jsem musel zapnout kontrolu spamu.. Omluva:)...