sobota 15. května 2010

Proměny

Poslední dny a týdny jsou nějak hektické, tedy víc než jindy a to je co říci. Možná je to tím, že se snažím, moc se snažím se zbavit většiny restů, dodělat a vyřešit věci, co mi ležely a leží dlouho na stole a brání mi, jak přeneseně, tak i doslova v tom, abych dělal to, co mě baví...

Vidím v tom určitou paralelu, nechci říkat tu šíleně otřepanou frázi "je to běh na dlouhou trať", na to už jsem alergický, zvlášť, když ji řikají lidi, kteří nedobíhají ani tramvaj:)... Nicméně, jednomu jsem se při tom svém pobíhání snad naučil: větší trpělivosti, vytrvalosti a snad i určité zarputilosti, která je při každé změně potřeba.

Tak jako se neběžec po určitém čase a úsilí změní v nadšeného běžce hobíka (vím, že to jde!), tak taky věřím, že zdánlivě nekonečná hromada různých úkolů a nedodělků časem skončí a já zavedu jiný režim. Možná bude moje okolí víc překvapené, uvidíme, ale je to nutnost. Už se na to i těším.

Jinak ty proměny kolem jsou teď na jaře nádherné -- všechno kvete, naštěstí alergie mi jako selskému synkovi nic neříkají (ťuk-ťuk), cesty jsou bílé, ale nejsou to poprašky sněhu, jsou to pápěří pampelišek.

V mém oblíbeném Prokopském údolí začla pastva koz a ovcí, které tady spásají stráně.


Občas se dostanou do neuvěřitelných míst a je příjemné k nim přiběhnout brzo po ráno, kdy nikde nejsou pejskaři a snad ta zvířata poznávají, že jsem ze selského rodu :) a tak probíhám hodně blízko kolem a častečně mezi nimi.. Nádherný pocit.

Nebylo by to moje běhání, kdybych neměl krásné zážitky. Jeden den po ránu běžím a fotím si "ovečky a kůzlátka".. Druhý den vstanu o něco později, běžím stejnou trasu a fotím si.."ovečky a kůzlátka". Stejné místo -- snad stačí dodat najděte 20 rozdílů.:)
To by nebylo všechno. Korunou je můj zážitek se psy. Ve čtvtek takhle běžím ráno a hned na začátku údolí "dovádí" dva statní lovečtí psi. Jejich pánové nedaleko. Evidentně se rozhodli (tedy celá ta skupinka) k rozmnožovacímu aktu. Volám na ně, jestli si hlídají psy, že bych rád proběhl..Páníčkové na mě tradičně kašlali, ale ne psi. Samozřejmě fenka jevila o moji maličkost výrazně větší "zájem":) než bylo milé jak mně, tak i tomu nápadníkovi, ale nakonec jsem se nějak z toho vymotal a běžím po údolí.. Říkám si, snad už zase bude s psiskama na chvíli klid:), jenže ten den mě pronásledoval opravdu snad každej pes široko daleko. Po chvíli mě to ale došlo. Jak se mnou "laškovala" ta hárající fena, tak jsem pro ně musel být, no asi jako běžící Chanel č.5..
a tak jsem spěchal jsem domů, finálně proměnný na psa, co na psa?!!!! Čubu baskervilskou! :)

Proměnám zdar! 12:)

2 komentáře:

  1. S pejsky je vzdycky radost se potkat - ja teda mam posledni dobou (tuk tuk) stesti, ze panickove jsou disciplinovani a psy si vzdycky podrzi, nez probehnu. Mam totiz ze psu fakt strach, hlavne od doby, co mi jeden malem vlit radosti pod kolo a ja bourala - ale to uz je davno.
    Ale s tim Chanelem jsi me fakt pobavil! :o)))

    OdpovědětSmazat
  2. Nikie: diky, ja si vzdycky delam legraci, ze jsem skryta zena:), tentokrat jsem byl skryta psice!:) Ja mam psy i rad, ale meli by poslouchat oni a ne panickove byt ve vleku svych psu..:)
    At se dari!

    OdpovědětSmazat

Zase jsem musel zapnout kontrolu spamu.. Omluva:)...