neděle 7. prosince 2014

Konec zvonec... aneb Štěchovická bromance:)

Na Pražskou stovku jsme se těšil, oba s Pavlem (VS) jsme se hodně těšili.. Hlavně já jsem si říkal, že si konečně zase společně zaběháme kolem řek, vyběhneme k vyhlídce Máj, atd.. Samozřejmě příprava nebyla úplně nejlepší -- poslední dva týdny jsem spal tak asi 5 hodin denně:), to počasí vypadalo ne příliš přívětivě  (a bylo) ...:)

Ale co, to k podobným akcím patří. Navíc při cestě na start předpůlnočním vlakem si hned vedle sedl můj kamarád a bývalý spolužák Martin (skončil nakonec 11. v neuveřitelném čase, velká gratulace a obdiv!)... paráda... S VS se rozhodujeme běžet na pohodu, konzistentně, s takovou začáteční průměrkou 7-8 km za hodinu, s tím, že cokoliv (pro nás) běhatelného poběžíme..:). Asi byla chyba, že jsme na začátku běželi a vyběhli mezi posledními... I ty moje odbočky mezi keříky rychlosti nepřidaly:)... A tak se do technických úseků dostáváme ve chvílích, kdy je boty a tretry těch před námi obrátily v oranici, případně, kdy se straně přeměnily v hodně nebezpečné skluzavky..:)

Samozřejmě si společnou cestu užíváme.. ono běžet zezadu konstatni rychlosti má také řadu výhod a přidává veselé historky. Pochopitelně, čas od času někoho výrazně mladšího předběhneme.. a pak je vidět to úsilí na jejich straně -- přeci se nedají předběhnout dvojicí staříků, že? S Pavlem si povídáme, vtipkujeme, i když.. i když jsem se na cca 30km dost ošklivě vymlel (v jednom uklouzaném sešupu jsem si narazil koleno a ruku), tak, že jsem si říkal.. a sakra.. to bude dneska epický s tímhle dokončit. Nicméně pomalý běh léčí všechno a ani náš skvělý, cca 1.8km dlouhý, kufr nám nesebral žádnou radost (trať byla dobře značená, ale my jsme se různě kochali, ve Štěchovicích tím pádem o 5km více). Co mně už potom (mentálně) vadilo bylo, že jsme se často drali oklouzanou stráni, přes větve a kořeny vzhůru, když vím, že kousek vede cesta, která by ty výškové metry nabrala stejně, ale já bych měl aspoň pocit, že můžu běžet a že se nepřizabiju:)...

Před Štěchovicemi - v úseku na který je (aspoň podle fb) Olaf obzvláště pyšný:) - myšlenka dozrála. Nejsem tady rád, nejsem tady šťastný. Vidět a projít ty úseky lesa, které jsou úplně bezúčelně poničené a následně budou zbytečně podléhat erozi (stržené velké kusy svahu, kusy kopců zbytečně ohlazené až na spodní kameny), takhle já si běhání v lese a turistiku nepředstavuji. V prudkých kopcích pak člověk vidí sám sebe a spoluběžce, jak tam různě balancujeme, dereme se vzhůru, sjíždíme dolů, zbytečně hazardujeme... Možná bych mohl mít lepší pocity, kdybychom vyrazili rychleji a ty technické úseky probíhali dokud ještě na svazích něco drželo:), těžko říci... Ale najednou zjišťujeme oba s Pavlem, že nás to vůbec netěší. I si říkám, tady se opravdu může stát nějaké vážnější zranění. A protože oba dva živíme rodiny a musíme v pondělí normálně do práce, tak ve Štěchovicích končíme. Paradoxně relativně plní sil, nic nám není, ale stmívá se a něco dalšího v tomhle duchu absolvovat po tmě ,, rozhodně nechci..:)

Po cestě nakonec opadá taková ta pachuť, že jsme něco zabalili... Já to tak neberu, běželi jsme spolu 85km, většinu trasy jsme si užívali. Jsem starší chlápek.. co dělám mě musí těšit. Ta stezka kolem Štěchovic z mého pohledu neměla ani s během ani s turistikou moc nespolečného, asi jsem na tu přírodu moc velká citlivka). Účelově nahoru a dolů v místech, která po proběhnutí stovky závodníků jsou zbytečně poničená, z hlediska běžců volají po zranění, když se to dá oběhnout po cestě...(někteří to obcházeli moudře vrchem, nebo si něco zkrátili). Prostě jsem tam nebyl rád.

Tak jako tak, radost mi to ve finále nesebralo, běželi jsme pěkných pár km, úplná "bromance"..:). Hezkých a náročných akci je hromada, tak si každý může vybrat podle sebe,,, "Závodů" si teď naplánuji jen pár do roka, určitě si povltavskou stezku "proběhnu" po svém a klidně sám .. a pro jistotu.. jsem se hned zaregistroval na něco "šílenýho", ale krásně šílenýho jen ze své podstaty:).

Běhu zdar! Ultra a kamarádům .. zvlášť!
12:)
PS. Na vysvětlení přidávám odkaz na naprosto skvělé vysvětlení (písní) termínu "bromance" ... Pro anglicky tolik nemluvící, doporučují zkouknout i vtipný text písně, který vysvětluje vztahy mezi kamarády... "If I loved you more I might be gay. ... I love you in the most heterosexual way..." (Kdybych té měl rád víc už bych mohl být gay.. Mám té rád jak nejvíc to heterosexuálně jde..:). 

33 komentářů:

  1. :-) růžová buňka naštěstí některé problémy nemá

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :)... vsude je neco... i v ruzove bunce se neco najde..:)
      At se dari! 12:)

      Vymazat
  2. Trošku nechápu tvůj rozměr šílenosti protože futr se na něco šíleného hlásíš a když je to aspon trochu šílené tak tak z toho děláš trošku nemysl a nerozum no nevim co si mam myslet uvidime co napísou ti co si to prosli proběhli celé. Já si prošel tech 30km vltavská stezka byla uzasná i to počasí nám přálo jen mrholilo a pršelo malo. Jinak olaf se fakt snažil bylo to náročný ale od toho jsme tam byly :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Urcite by bylo jednodussi napsat, ze jsem se tolik polamal, ze to neslo.. Natloukl jsem si poradne, ale po cca 10km jsem to rozbehal. Lhat se nema:)...
      Nerikam, ze jsem proti narocnym zavodum (naopak), ani nechci kritizovat kultovni p100 a olafa.. Proste byly chvile -- a ty byly -- kdy to pro me nebylo bezpecny, a nebyl jsem to ja, kdo to mohl kontrolovat // mohl jsem jen doufat ve stesti, ze mi to nepodklouzne a ze se nebudu kutalet z kopce dolu... Proste mi to nestalo za moznost zraneni. Jsem statistik:) a sance ze se zranim byla podle me velka a dokonceni P100 mi za to nestalo. To je cely. Podle toho, co jsem zaslechl na trase a v hospode... rada lidi uvazovala stejne..:)
      Nemyslim to jako kritiku P100 (je to jejich podnik, delaji to radu let a podle vseho to lidem vyhovuje a zaplatbanbu se nikdo vazne nezranil), ale ani jako slabost tech, co si rekli.. nestoji mi to za to... je moudrejsi nejit dal.
      At uz je to proto, ze v nekterem rocniku byli promrzli, nekdy promoceni, nekdy jim to jinak nesedlo. Nejsem slecinka, pokud bych vedel, ze tim muzu bezpecne "projit" tak se do cile urcite dostaneme.. Pavel i ja jsme jinak byli v podstate OK, dneska jsem byl behat, i moje drivejsi problemy s plantarni slachou jsou vyrazne mensi (pomaly beh leci vsechno), i natluceni po padu je OK.. Proc bych se mel vymlouvat. Stav tela, jako bych vubec nic nebezel.
      Proste nechtelo se mi. Nemel jsem z toho zadnou radost. A tak jsem uz nebezel dal... Konec pribehu:)
      MSF! At se dari, at to beha.. 12:)

      Vymazat
  3. Mohu dosvědčit, že úsek před Třebenicemi byl jedním slovem hnus, to nemělo nic společného s pochodem natož s během. Mě ten úsek vzal zbytek všech sil. Takže za mne naprosté pochopení :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :). Mozna by pomohlo znat trasu drive, nez se clovek musi zaregistrovat na zavod. Aspon trochu zvidavejsi pohled na mapy a google by dal vedet, jestli se registrovat nebo ne:). Taky by se mi libilo, kdyby si clovek mohl nechat do 1/2 trasy privezt nejaky svuj balicek s vecmi na prevleceni a tak..
      Ale samozrejme P100 je specificka, nikdo nas tam nenuti:). Vsak nejlepsi bude, kdyz se (na jare) domluvime a probehneme si to v male skupince. MSF! 12:)

      Vymazat
  4. Ahoj, říkal jsem si, co se asi stalo, když jste se dlouho neobjevovali na další kontrole - seděl jsem jen doma a krmil našeho Toníka Nurofenem, ale ještě do středy jsem hodně zápasil s myšlenkou odkoupit nějakou z posledních nabízených registrací...
    Jestli se tam hnalo stádo několika set běžců samoúčelně mimo stezky po podmáčených svazích, takže se z toho příroda bude vzpamatovávat několik let, pak za mě tedy rozhodně palec dolů :-( O tom přece tenhle krásný sport není. Turisté a běžci by měli být k přírodě přirozeně ohleduplní.
    Ale nebyl jsem tam, takže vlastně ani nevím, o čem píšu... :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nejsem krajinny ekolog, ani profesionalni prirodovec. Nerozumim tomu. Ale kdyz jsme tam pred 3h odpoledne probihali my, tak to nevypadalo nijak hezky. Nemel jsem z toho nijak skvely pocity. Ale treba jsem zbytecna citlivka, zbytecne vzpominam na skauting:)..
      Dik za podporu, tak jako tak, na druhe strane jsme se hezky vyklusali.. Nebyt toho useku u Stechovic, tak ted spokojene polehavam doma:). MSF! 12:)

      Vymazat
  5. Někdy je to boj a pro ty boje to děláme. To, že jste odstoupili, není žádná pohroma, své jste si užili a prožili

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Presne tak.. nema cenu se poplacavat, jaky ze jsme to pasaci, kdyz jsme to zabalili, ze?:)... Ale jen pro ten "boj" mi to neprislo.. Zase jsme nemuseli tolik urputne bojovat.. sli jsme, jak nejrychleji to teren dovolil.. verim, ze bychom se zase rozebehli (pokud by se bezet dalo:)..). ale nebyla chut. nesmyslnost trati mi prisla tak absurdni, ze jsem nemel motivaci dal pokracovat. Je mi jedno, co si kdo o mne mysli. Jsem starsi chlap, chci delat jen to, co me tesi, nebo to aspon musi mit smysl:).
      MSF! 12:)

      Vymazat
  6. Ahoj. O smysluplnosti trasy P100 jsem uvažoval v roce 2012 (ty megamrazy). Mezi nádražím Zbraslav a Vraným se šlo třikrát nahoru, pro nastoupané metry. To mi trochu vadilo - radši kratší a logickou cestu než honění metrů. Ale tím směrem se teď snaží jít hodně závodů - třeba Nezmar. Ale máš pravdu, lidé tam jdou dobrovolně a trasa je známá dopředu. Pokud ale jde honění metrů na úkor přírody a chodí se mimo turistické stezky bez hlubšího smyslu...Potom i když rozhodně nejsem žádný Mirek Dušín, tak mi to přijde mírně řečeno hloupé. Z toho jsem trochu rozmrzelý.
    Mrzí mě, že tě nevylosovali na WS100, ale těším se na tvé setkání s Královnou ultra. :) Jsem moc zvědavý, co budeš říkat. Doufám, že už máš přihlášeno.
    Hezký advent, Honza Bartas

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :).. Dik! na tvuj dotaz odpovidam -- to si pis! :)..
      Zase na druhou stranu P100 byla v tomhle smeru velmi inspirativni. Proc bych se svazoval (a pripadne stresoval) necim, co si muzu sam naplanovat a do cca 60-80 km v klidu sam ubehnout? Po hezkych turistickych stezkach, cestach .. prirozene.. naplanuju si kudy chci, navigaci mam a uz to s ni i umim, tak neni co resit:).
      Budu se tesit na pripadne setkani, moc Ti fandim! At se dari.. a hezky advent, 12:)

      Vymazat
  7. Tady je z toho r. 2012 zápis Honzy Havlíčka: http://janhavlicek.blogspot.cz/2012/12/obesel-ja-pole-dve-ps-dnf.html

    :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :) vzpominam si.. tehdy jsem sel nocni etapu a pospichal do prace..:)
      Pocasi byla vyzva, ale ta trat mi prisla pekna (byt jsme bloudili), narocna, ale tehdy se mi to neprislo umele a libilo se mi... :). 12:)

      Vymazat
  8. Milý Honzo, vzhledem k tomu, že jsem tam byl, tak musím říci, že tvoje důvody k odstoupení úplně chápu. Ten kus před Třebenicemi byl fakt kousek za hranou a taky mi šel trochu proti srsti. Na druhou stranu je třeba uznat, že pokud by to nebylo tak rozmáčené po deštích, tak to mohlo být celkem fajn místo (a při plánování trasy se asi s každým počasím počítat nedalo). Všichni tu víme, že bys měl na to to dokončit, ale nemá smysl pokračovat, když to nepřináší radost. Takže za mne každopádně za váš výkon palec nahoru. Budu se těšit, až se zas někde potkáme. Tvé poznámce na Kozím hrádku o odbočce ke strašidlu se musím smát ještě dnes. Ať se daří! R.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :).. Jjo, tu kladu jsme tusim prechazeji relativne kratce po te, co jsem se paradne vymlel:), takze jsem mel jeste nohy obaleny bahnem a cerstve natluceny.. Ale jo:).. nakonec jsem to sel celkem jiste.. silene jsem na koordinaci zapracoval. Muj lekar by mel radost!:)
      Gratuluju k dokonceni.. Porad jsem videl, jak jsme z te hospody vypadli driv.. a u te dalsi jsi nam uz sel naproti:). Jak rikal VS.."Pane profesore, vy jste se zase kochal".. Ano, ano.. ovsem ten pokyn o zmene trasy a automobilu na ceste, ktery nam ukaze kam zabocit.. Tak to nas dostalo nepripravene a bud tam to auto nebylo, nebo jsme jej totalne minuli..:).
      Jeste jednou .. prijemnou regeneraci! At se dari! 12:)

      Vymazat
    2. Myslím, že žádný auto tam nebylo. My ho tedy taky nenašli, ale naštěstí jsme kufrovali jen kousíček.

      Vymazat
  9. Už po několik let s trochou nostalgie pročítám komentáře účastníků P100, pokaždé je mi líto, že jsem tam nebyl..., ale pokaždé narazím na nějaké reakce, které mi mé rozhodnutí potvrzují. Ten tvůj je jedním z nich. Nijak nechci zpochybňovat výkony kohokoli z účastníků ....kloubouk dolů..., ani rozměr celé akce, jen prostě vím, že z mnoha různých důvodů není pro mě..., nebo jak píšeš..., nebyl bych tam šťastný..., ale stejně pokaždé lituji,. že jsem tam nebyl...., možná snad jednou..., měj se, dav

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Presne tak. Nerozumim organizaci zavodu, nechci se dotykat myticke P100 nebo jeste vic nedotknutelneho Olafa:), proste u Stechovic mi to prislo "insane" ... prestal jsem mit duvod a radost tam byt. Nejsem reprezentant, kaslu na to, jestli jsem tim padem vetsi "slecinka" a slaboch.. Rozhodl jsem pokud mozno se neucastnit se zavodu, kde neni v okamziku registrace znama trasa... Me ty reci, ze by nekdo mohl "trenovat" prijdou detinske.. No a? At klidne vsichni trenujou:)... Ale to je muj "lamsky" pohled.. Treba za tim je neco, co nechapu. MSF!

      Vymazat
    2. Myslím, že by mapa trasy nepomohla. Ty první skály jsou nádherné, mapa jasná, ale co tam dělat ve větším sněhu s případnými kusy ledu? Úseky lesem jsou taky těžko odhadnutelné. Je to jen nutná spojka mezi dvěma značkama nebo hardcore? Navrhuji se vykašlat na mapy a dělat co nás baví. Někdy bahnitá cesta baví, někdy ne. Doprava tam jezdí tak vocode :)

      Vymazat
    3. Vlado, myslim, ze jsi to vystihnul presne... Nekdy to bavi.. nekdy ne..:).. svezli jsme se do Prahy.. zustali jsme v rovine toho, co nas bavi..:)
      At se dari.. nekdy zase na shledanou.. 12:)

      Vymazat
  10. Honze ty jsi pasak ty to umis dycky tak pekne napsat!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :).. libila se ti "bromance"? Ty slova urcite ocenis.. naprosto luxusni pisen!:)
      Jinak pochopitelne, abych ted chodil kanalama:).. Ale cim dal jsem od P100, tim ten nas stop ve Stechovicich vidim jako spravne rozhodnuti... Znova -- nikomu nesaham na P100, tim spis na Olafa.. Mozna to me rozhodnuti bylo zpusobene tim, jak moc jsem se tesil.. a co jsem od toho zavodu cekal. Ale dosti p100:).. At se dari, behu a ultra zdar! 12:)

      Vymazat
  11. Ahoj Honzo mě vůbec nenapadlo se na to kouknout z tohoto úhlu.To proberem až se zas někde potkáme.Jak píšeš že jsi starší chlap tak to mi připomíná Svěráka va Vratných láhvích jak říká že už tu není rád když dával výpověď ze školy.Rád jsem tě zas viděl snad jsi stihl tu předstartovní kabinku a ať tě věci a hlavně lidi jen těší.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :).. ovsem .. jeste, ze jsem "zvykly" nedbat na vlastni dustojnost.:).. 1 panske WC (kabinka a musle) na vic jak 400 lidi.. Pochopitelne jsem byl venku v kerich.. Timto se inkriminovane ZS velmi omlouvam, ale nemohl jsem jinak. Bylo to akutni:)!
      Moc rad jsem te videl, skoda, ze v te chvili jsem mel mysl (a nejen tu) "plne zamestnanou necim vyrazne nutkaveho charakteru:).
      At se dari! 12:)

      Vymazat
  12. ...asi už všechno bylo napsáno včetně "Frustrační kompozice" :-) ...dle mě 85 km je úctyhodný výkon - během, chůzí, jakkoliv ... a myslím, že jsi se zachoval přesně v duchu svého motta na blogu: Hezky si to užít a hlavně se z toho (ani ze sebe) .. nepotento...
    R.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :).. no .. ale zase k tomu mottu.. jak tam byl jen ten jeden zachod... tak zase moc nechybelo:)..
      MSF! 12:)

      Vymazat
  13. Honzo mrzí mě že se ti to tolik nelíbilo. Ale každý má rád něco jiného, to plně chápu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pro inspiraci jedno vyprávění co mi dnes přišlo:

      21. Pražská stovka 2014 očima posledního závodníka -
      Jana Jindrová (ročník 1955)

      K ničemu nepřirovnatelné kouzlo dálkových pochodů a běhů jsem poznala ještě v mládí, za svobodna. Tehdy mi připadalo naprosto normální téměř všechny předbíhat a být v cíli mezi prvními. Pak jsem se vdala a život přinesl spoustu nových povinností. S dětmi jsem sice pěstovala turistiku, ale zdaleka ne na tak dlouhé vzdálenosti. Také jsem téměř denně běhala a chodila na některé kratší závody. V roce 2007 jsem se rozhodla zkusit, jestli ještě zvládnu 100 km. Přihlásila jsem se na benešovskou stovku Za povidlovým koláčem. Měla jsem natrénováno a výsledek se dostavil - čas nepřesáhl 24 hodin. Opět jsem si vychutnávala onu atmosféru, kterou člověk zažije pouze na akcích podobného druhu. Tehdy jsem si myslela, že mi postačí trochu víc trénovat a čas se zlepší. Nezlepšil. Poznala jsem několik extrémních závodů a osobně považuji za nejobtížnější z nich Pražskou stovku. Tu jsem dokončila v letech 2011 a 2012; 20. ročník jsem nedošla, protože jsem neměla dost sil po předchozí nemoci. Letos jsem si chtěla „napravit reputaci“. Podle vývoje svých časů jsem předpokládala, že mohu po dobré přípravě očekávat příchod do cíle přinejlepším v pondělí ráno. Byla jsem rozhodnuta v každém případě ujít celou trasu až do Modřan.

      Od startu ve Staré Huti v pátek půl hodiny před půlnocí jsem šla mezi ostatními pouze do kontroly K1 na 6. kilometru, kde mi v 1 h v sobotu v noci poslední závodníci zmizeli vpředu. Od této chvíle jsem se musela spoléhat jen na vlastní schopnost orientace a na Olafovo značení, které již druhým rokem nemělo chybu. Pod nohama bahno a louže, občas mokrá tráva, shora déšť (naštěstí slabý, takže jsem stačila schnout), zima, mlha, tma. Pěšina osvětlená čelovkou prozrazuje prudký sráz do vodní nádrže Slapy. Dějkov. Cholín, 5 h. Tady má být kontrola s občerstvením. Budou tu ještě? Hurá, teplý čaj, salám, sýr. Dorazila jsem rozehřátá v tričku, odcházím v bundě do mokré a studené noci. Bílá skála, svítá, jsem nadšená skalními výhledy, řetězy naštěstí nepotřebuji (ještě že dnes není ledovka ani sníh). Častoboř - tady se snad zastavil čas, je tu krásně - Albertova vyhlídka (na mlhu), Bartůňkova vyhlídka ... není čas se kochat, už je zase poledne. Hradnice - tady bylo kdysi hradiště - Kozí hřbet - z hradu je to pěkná klouzačka. Dokloužu se k Mastníku - co má tohle znamenat? Nedá se nic dělat, musím přejít po tom padlém kmeni, jinudy to nejde. Balím do igelitu mobil, hodinky a foťák ... Nespadla jsem, jde se dál. Kasárna - už vím, proč tudy nevede žádná značka. Skála je strmá, místy pokrytá uklouzaným bahnem a listím, dole se rozprostírá žabincem pokrytá hladina Mastníku ... Sláva, pěšina a na ní žlutá značka, konec největšího nebezpečí. Snesla se druhá noc, pokračuji na Psané skály. Teď rychle na Živohošť. Po cestě zacházím v Nahorubech do hospody. Místní mě vítají, prý po celý den potkávali moje kamarády, a jestli máme skutečně trasu 130 km dlouhou, na Živohošť je prý strašlivá cesta (nebyla horší než ty předchozí). Doplňuji tekutiny, co když bude na kontrole zavřeno? A ošetřuji si nohy, nebo co to z nich zbylo. Jsou rozmočené, mají puchýře, vysypávám kamínky a jehličí. Preventivní olepení od startu je dávno pryč, dávám nové náplasti. Snažím se o důkladnost, venku si není kam sednout a stále drobně prší. V Juniorcampu na mě čekají! Krmím se polévkou, cítím se výborně, prý to tu hodně lidí zabalilo. Chápu je, psychika se bahnem rozleptá snadno. Ještě jedna vyhlídka do tmy, půlnoc na Marjánce. Takže už je neděle a já nejsem ještě ani v půlce. Měřín, 4 h ráno, samozřejmě zavřeno.

      Vymazat
    2. pokračování
      ----------------------------
      Fotím si ceduli Pod Lípou, napiji se z termosky a vytahuji tatranku. Rabyně, sláva, tenhle úsek už znám, ale ouha! Přepadají mě mikrospánky. To se člověku něco přizdá, probudí se a musí zjišťovat, kde je. Zpívám si, mluvím nahlas. Trochu to pomůže. Teletínský lom - Máj - mlha, černou tmu vystřídala bílá. Střeblov - škrábu se bez cesty po blátivé skluzavce, vedou mě černé šipky. Vedou mě strmou roklí, padám zpátky bahnem, znovu, tak tudy to nepůjde. Musím najít místo, kudy ještě neprošlo tolik lidí. Chytám se stromů, plazím se po čtyřech, listí a bahno už mám snad všude. Od poslední kontroly K18 to mají být do Třebenické hospůdky 2 km, mně to trvá přes 3 hodiny, přitom vůbec nebloudím a čeká mě nebezpečný úsek přes Ztracenku ... Sláva, rokle je za mnou. V hospůdce dostávám polévku, beru si popis další části trasy, doplňuji pití. Přichází třetí noc. Těch 6 km kolem Štěchovické vodní nádrže mi trvá dvě a půl hodiny. Počítám si kroky, nahlas vše komentuji, soustřeďuji se na pěšinu. Ke kontrole Pod Homolí se vleču neskutečně dlouho, chce se mi spát, rozmočená chodidla bolí. Správně odbočuji z asfaltky po červené do Štěchovic. Ve městě beznadějně bloudím, nemyslí mi to. Konečně spásná myšlenka - musím přejít přes most. Našla jsem ho, za ním vpravo a mám na chvíli vyhráno. Zastavuji se a pátrám v mapě, protože se mi zdá, že už jsem přešla odbočku. Ale jdu správně, odbočka je ještě přede mnou. Odbočuji, jdu na Závist, mám krizi. Vidím a slyším věci, které nejsou. O půlnoci nacházím Štěchovický poklad. Je pondělí. Medník, Pikovice, konečně civilizace, kontrola K24 U Dolejších už samozřejmě dávno není. Sedám si na lavičku na zastávce autobusu, odpočívám 20 minut, nechávám odjet vlak i autobus. Dává se do mě zima, a tak si oblékám už třetí dlouhé rukávy a vyrážím dál. Sněží. Odpočinek mě posílil. Přes Petrov jdu na Ďábel, výstup mi připadá snadný, na vrcholu svítá. Zahořanský potok mě mile překvapí - vede tu přes něj dokonce most. Zlaté údolí není tak příkré, jak jsem očekávala, neprší - samé dobré zprávy. Oleško, Březová, správně odbočuji do Skochovic - Lávka (K26) je samozřejmě zavřená. Vrané, Ohrobská ... krajinu zahalila čtvrtá noc. Tudy jsem šla do Modřan už víckrát. Musím to zvládnout, zbývá už jen asi 16 km ... potmě, v pětistupňovém mrazu. Jarov, Károv, Hradiště - kontrola je pryč, Zbraslav, Hálkův pomník, Šance. Na chvilku usnu v chůzi a zabloudím. Ale naštěstí jsou Olafovy odrazky vidět zdaleka, tak se zase najdu. Točná - setkávám se se skupinkou, která mi jde naproti - Olaf, Věra a Marek. Měli o mě strach. Mám ohromnou radost a jsem jim vděčná. Povídáme si a ze mě padá únava, jdeme rychle k cíli. Prý mám na facebooku hodně fanoušků - jak milé! V Petrově strouze také zmizela kontrola. Cholupický vrch, Modřanská rokle, Mráčkova - cíl. Je úterý, 4 h ráno. Vyhrála jsem svůj životní závod.

      Vymazat
    3. Olafe, uprimne -- moc si vazim te energie a usili, co do toho vsichni davate... Asi moji chybou bylo, ze jsem se tolik, tolik tesil... Mozna proto se mi uz nechtelo dal. Zkratka mi to nesedlo. Nicmene obdiv a dik, ze se po tolik let snazite delat pro lidi zajimave akce. At se dari! 12:)

      Vymazat
  14. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  15. Sledovala jsem váš postup online a stejně jako ostatní si říkala, co to, že tu další kontrolu ne a ne ztéct. Víceméně všechno jsme si už napsali, tak jen ještě jednou: jste frajeři maximální a už vím, že na P100 si ještě pár let počkám - musím totiž ještě sakra hodně běhat ;-) Díky moc za to, že jsi mi to prošláp ;-)

    OdpovědětVymazat

Zase jsem musel zapnout kontrolu spamu.. Omluva:)...