úterý 23. května 2017

Jemez 50 miles – se zvonečkem na medvědy, aneb za světla!

Prolog.
Ve čtvrtek mě na letišti vyzvedla Nika, po dvou hodinách cesty z Albuquerque, nabereme vodu, praporky, fáborky a vyrážíme značit trať. Hlava se mi trochu točí, jen nevím, jestli je to z časového posunu, nebo ze zdejší nadmořské výšky. [jen zdejší základní tábor u Niky je na úrovni 2.300]. Počasí bylo exkluzivní, značíme začátek trati, kudy půjdeme/poběžíme za rozbřesku. Stoupání vypadá běhatelně, ale vím od Niky, že je to zrádné... Dávám si závazek tady speciálně v sobotu běžet opatrně, střídat běh a chůzi.. Nejlépe fotit:), aby mě to zpomalilo a nenechal jsem se strhnout k závodění. Výhledy jsou tradičně „dech beroucí“, dole sice bylo sluníčko, ve stínu 23 stupňů,  ale nahoře v severních částech je fakt kosa, bereme si rukávky a Nika i rukavice.

U mojí oblíbené Cemetry road (kde jsem před lety vyděsil dvě stařenky k smrti) potkáváme výletníky, kteří hledají, kde tady bude občerstvovací stanice. Nika jim dává cenné rady a na dotazy ohledně počasí s úsměvem říkám, že já mám většinou na závody naprosto skvělé počasí ... akorát, že to neplatí, když můj nejlepší kamarád (Běžící Stín) je toho součástí. To se potom objevují záplavy, šílená horka, sněhové bouře a tak.. Chlápek mi napůl vážně říká, abych se snažil.. jinak že si mě v cíli najde :).

Na jeho varování si vzpomínám druhý den ráno. Hustě chumelí i tady dole.. Stín se tetelí blahem, že se na Paharitu budeme brodit sněhem a že výstup na Aspen (černá sjezdovka s vrcholem 3.200m), který absolvujeme 2x bude tím pádem absolutní brutus. Naprosto soustředěně přivolávám všechny bohy na počasí.. Odpoledne se naštěstí otepluje a při registraci na závod už místní drsňáci smutně pokyvují hlavami a říkají, že to bohužel vypadá, že na vrcholcích toho sněhu bude málo.

Ve frontě na registraci můžu na „těsno“ sledovat všechny běžecké celebrity, Davida Koblenze, nebo když mi dává plakát na zdejší běh Blake Wood (ano ten, který před pár lety se Stínem vystupoval v rádiu se skvělou upoutávkou na Jemez 50, první Američan, který dokončil Barkley.. Nazývaný „Barkley beast“).

Běhá tady kde kdo a sakra dobře!! Je tu podle všeho nejvyšší koncentrace 100 mílařů a hard rockerů na kilometr čtvereční v US. Dá se dobře pochopit. Tady kolem se nedá dělat moc věcí – můžete dělat vědu, děti .. a/nebo běhat po okolních kopcích... :) Zdejší 50 mílový běh sice (údajně) patří mezi tři nejtěžší 50 mílovky v Americe, ale běh by se dal charakterizovat jako otevřené mistrovství místních laboratoří... Závodem žije celé okolí, atmosféra je neskutečně přátelská, skoro všichni se znají.. Velcí šéfové z laboratoří po boku těch „obyčejnějších“ místních značí trať, pomáhají s logistikou, jsou na stanicích.. ale především  jsou pořád usměvaví a povzbuzují.  Přitom jejich podpora a účast má často charakter ultra sama o sobě. Ono vynést několik mil do kopce vybavení stanice, jídlo a pití.. pak tam dlouhé hodiny stát (po ránu v silném mrazu, kdy se i coca cola měnila na ledovou tříšť), povzbuzovat, pomáhat.. a nakonec to -- jakoby nic -- zase všechno uklidit a snést do údolí.. Klobouk dolů!

Proto jsem byl obzvlášť rád, že jsem se s Veronikou mohl podílet na značení 11 mílového okruhu na trati. Z taktického hlediska by asi bylo moudřejší odpočívat, případně nepít pivo a víno před závodem.. ale – znáte to. Dokážu odolat všemu, jenom ne pokušení. Pokušení žít a běhat naplno.. užít si veškeré dostupné i skryté rozměry trailového ultra. Modří již vědí – zážitky, ty nám nikdo nevezme.

V protisměru dávejte pozor na medvědy!
Ráno vstávám (tradičně) hodinu před odjezdem, tedy lehce po 3 hodině ráno. Jsem tu v US krátce, intenzivní práce a náročné přelety .. prostě mám stejně problémy s časovým posunem. V Praze je o 8 hodin víc a tak si říkám -- start ultra až po poledni, nakonec proč ne?

Nevím jak vy, ale já miluji ten závodní rituál -- přípravu jídla, nohou:), .. oblékání trička, hábků, ponožek, kontrolu batohu.. . Prostě jednotlivé úkony mi připadají neskutečně „cool“... Ta rutina je jako zaklínadlo -- dodává mi sílu a jistotu. Jako rytíř, který jde do svého boje, tak si i já navlékám svoje brnění, připravuji svoje zbraně.. a hledám sílu.. hlavně tu vnitřní, protože vím, že ji budu sakra potřebovat.

Na registraci jsme v čas, zdravíme se se Stínem, společné foto... Pošťuchujeme se navzájem, Stín s Nikou jsou ve skvělé formě, navíc trať (i když je letos úplně nová a běží se v protisměru) znají do detailu... Nehodlám s nimi nijak závodit, vzpomínám si na rady od svojí trenérky .. a doufám, že je budu dodržovat přesně: Nezranit se, opatrně to rozbíhat, ale zase se moc neloudat... pokud to půjde s kopce a rovinky běžet, vyzkoušet a zlepšit se v technických úsecích a cítit „sílu“... nejít úplně na doraz a třeba v závěrečných mílích i někoho seběhnout. Vzpomínám si, co říkal Stín: „Na druhou část nepotřebuješ čelovku. Místní a silní dobíhají za světla“. Jeho rady beru s rezervou, ale ten cíl.. doběhnout za světla.. na ten budu sakra myslet!

Řadíme se na cestě roubené koňskými  ohradami. Cítím koně, uvědomuji si blízkost indiánských území a tak si zase připadám trochu jako ve westernu. Než se stačím tou myšlenkou víc zabývat, přichází ředitel závodu a v duchu Brdské stezky před 6 lety:) startuje závod. ..“Tak můžete běžet!“, zazní místo nějakého výstřelu, nehraje ani Vltava, ani žádná jiná muzika.. ale nikdo to evidentně nepotřebuje. Jsem v naprosté euforii, tak velké, že si hodinky zapínám až po 5 minutách běhu. :). Jjo.. je krásné být tady.

Nebyl bych to já, kdybych ještě před podběhnutím silnice maličko nezabloudil. Podařilo se mi strhnout i malou skupinku běžců, ale hned se vracíme a v ten jediný okamžik se na trati míjím a zdravím se Stínem, který jako správný Jedi s mistrem Yodou na zádech, rychle mizí v prachu. K první stanici je to takové táhlé a zrádné stoupání. Vypadá to jako nic, ale nadmořská výška, mrazivý vzduch po ránu vybízejí k opatrnosti. Navíc.. ve zdejší polopoušti začíná vycházet slunce. Několikrát zastavuji, kochám se výhledy a neudržím se a fotím. Sice mě to po každé stojí pár minut času, ale co je pár minut proti naprosté euforii z novo-mexického slunce?

Na Pipeline (ano ano.. trail, který vznikl při budovaní zdejšího plynovodu) mě dobíhá Nika. Upřímně mám radost, čekal jsem ji výrazně dřív, zase to nepřeceňuji, protože vím, že ona běhá neskutečně konzistentně. Je pěkná kosa. Cola na stanici už (nebo ještě?) není v tekutém stavu, je to spíš taková ledová cola-tříšť.:)

Za chvíli budeme sbíhat krátký úsek do Ski Lodge, kde mám svůj drop-bag, odtud budeme stoupat vzhůru přes Aspen (zdejší černá sjezdovka, převýšení asi 400m)... Tenhle úsek poběžíme dvakrát, vrátíme se sem zhruba po 15 sakra náročných mílích a potom už to bude poslední náročný kopec.

Až tady sundávám čelovku a nechávám si ji v záloze, až se budu vracet.  Nika je už v trapu, ale beru hůlky a vyrážím na sjezdovku. Rozvážně, ale sílu v nohou přeci jen mám, takže uprostřed sjezdovky se znova zdravím s Nikou a na konci stoupání mám aspoň šanci jí udělat fotku. Pusu má od ucha k uchu..



 


Přitom je to celkem brutus. Tedy, abych to vysvětlil. Pochopitelně, když lezete nahoru po černé sjezdovce, tak nečekáte, že to je „easy“, vrcholek je ve výšce asi 3.200 m, to se taky trochu zají..:), ale hlavním faktorem je trailová specialitka  všech ředitelů závodů – falešné vrcholy. Asi po 25 minutách celkem usilovného poskakování nahoru jsme se vyškrábali nahoru, všichni kolem potěšení, cesta se stáčí dolů, napiji se, beru hůlky do ruky a těším se, jak postupně zase rozeběhnu nohy. Kousek sbíháme, ale najednou cesta končí a před námi zase kus krpálu nahoru.. Kdybych to neznal z jiných akcí, tak mě to hodně srazí.. tady jen utřu čelo a už to „valím“ zase nahoru. Po druhé už to bude lepší? Horší?

 

Zase překrásné výhledy před námi, seběh na Nail trail po celkem technických částech, ale statečně hopkám dolů.. Fotím Niku, než uložím foťák je dávno pryč. Ona zkušeně sbíhá pár lidí před ní. Nechci se vymlouvat, ale v té trávě bylo na můj „běžecký“ styl a zkušenosti:)  příliš mnoho kamenů a tak radši opatrněji poskakuji a střídám běh s chůzí stylem Pepa Vyskoč.

Po zhruba míli vysoká tráva zmizí, kameny se zdají pevnější a tak postupně a pomalu zrychluji. Na stanici přibíhám asi 1 a 3/4 hodiny před limitem. Tady je ta volba. Tady od sebe oddělují 50km a 50 mil. Extra kolečko do Caldery (pracovně jí nazývám „Medvědín“), zvoneček proti medvědům mám už od startu a tak zamířím na tu delší odbočku...

Upřímně musím přiznat, že tady jsem měl celkem krizi. Jednak to byla druhá nejdelší trasa mezi stanicemi, jednak se začínalo dělat teplo... cesta vedla pozvolna vzhůru podle potoka. Banán, který jsem do sebe na Nail trail natlačil mi dával nepokrytě najevo, že by se rád podíval, co se tak zajímavého děje tam venku..:). A navíc.. Začal jsem všude vidět medvědy.

Černé pahýly stromů u potoka velmi sugestivně představovaly tu osamoceného medvěda, případně matku s mládětem:). Zdálo se mi, že zvoneček málo zvoní..  Najednou vedle cesty... puma. Aneb jak místní říkají mountain lion. Zastavím a čekám, co bude. Ani se nepohnula, čeká co já, mrcha.. Bodejť by, že, když je ohořelý kus pařezu.:).  Znova se utvrzuji v tom, že nejhorší je smrt z rozděšení..

Nicméně, nepostupuji tak rychle, jak bych chtěl, navíc se mi zdá, že jsem si asi kousek zašel, už jsem podle hodinek měl být za vrcholem skoro před třemi kilometry. Povzbudivě a pozitivně si říkám svoje dop*dele, dop*dele.. Tady přišla zas chvíle na moji nejsilnější mantru.. „Klid. Vys*r se na to! Až tam budeš, tak tam budeš... A ty tam budeš!“. :)

 

A taky jo... postupně sbíhám do údolí a mezi vysokou travou už svištím k malému jezírku, za kterém je kousek v kopci stanice. Jsme v rezervaci, kousek dál to znám, tady jsme se Stínem běželi.  Na stanici jsem zůstal dobře 10 minut. Mají skvělé vodní melouny, sežral jsem jich asi pět kilo:), cítím, jak se vracím do závodu. Teď to sice vypadá, že budu bojovat o 16 hodin, ale co na tom. Vím, že je potřeba žít od stanice ke stanici a že se všechno může změnit. Jednu chvíli se cítím na ručník do ringu, ale je potřeba vydržet. Vím, co mě čeká. Brutální „stěna“ zvaná Nate nemesis (Natova pomsta), v tohle roce se nesbíhá dolů, ale šplhá vzhůru opět na Pipeline.

Stejně jako se Fénix rodí z popela, tak i usilovný stařík z Povltaví má šanci se vrátit do závodu... Na vrcholku Nate nemesis jsem nadšenej. Na Pipeline mají zase melouny! Nacpu si jich spoustu do obličeje, pár kroků jdu, ale pak začínám opět konzistentně běžet. Pohled na hodinky mi říká, že kdyby, kdyby.. že by můj čas mohl začínat i číslem 15, že by to nemusel být takový výprask:).

Konzistentně podruhé sbíhám už známou cestou pod Aspen. OMG! Slunce celkem peče, ale sundávám kšiltovku, nasazuji čelenku a na ni čelovku. Navzdory předchozí krizi pořád držím při odchodu 1.5 hodiny do cut-off. Na stanici mě povzbuzují, že prý vypadám skvěle, že na (povinnou) čelovku mám skoro 40 minut náskok... Ale, je potřeba být pokorný a připravený. Začínám rozvážně druhý výstup Aspenu, nakonec jsem nahoře. Na kamenech ve vysoké trávě opět opatrně poskakuji. Vím, že přijde čas a bude možné běžet.

Najednou je to tady. Začínám běžet a cítím, že to není ani o trochu horší něž v první části.. naopak. Pohled na hodinky mi říká, sakra, to by mohlo být opravdu za světla.. A v pohodě.. Jenže, přichází technický úsek přes laboratoř (nádherný kaňony, ale nesmělo se fotit) a Quemazon. Směr přesně k pozvolna zapadajícímu slunci. Vidím naprostý kulový. Když jsem si na téma svého poloslepého běhu v legraci povzdechl BS, tak mi bryskně vysvětlil, že jsem na tom ještě dobře. Přeci mám dvě hůlky, takže jsem na tom minimálně o 100 procent lépe, než průměrný slepec:). ..

Předbíhá mě skupinka tří běžců.. a litují mě, jak jsem prošitej.. a že to snad dám v limitu.. Odpovídám, že zase tak down nejsem:), akorát, že v tom kamení a proti-slunci nemůžu běžet. Výmluvy, nic než výmluvy.. si asi mysleli.. Jenže všeho do času. Trať se otáčí a není už tak technická.. a „Kefalín“ běží.. trať se mírně vlní, ale směr je jasný -- do cíle mírně dolů..

A tak se kolem skupinky, co mě před hodinou litovala přeženu doslova jako vítr:). Oni pomalu jdou k poslední stanici a já běžím celkem svižně v průměru kolem 6:30-7:00 kilometr. Poslední stanice je luxus. Kašlu na čas, mají tam pivo i tequilu:)... beru plechovku a klopím do sebe pivo. Moc mi to nejde, ale je to Amerika. S pivem (ani v kelímku) nesmím opustit prostor stanice a tak těch pár minut obětuji a zase běžím. Už je to kousek, odbočka na moji známou Cemetry road.. a pak už se drápu krpálem do kopce. Na vrcholku stojí Stín a říká, ať koukám běžet, ať na mě zbude ještě pivo.. Vybíhám nahoru, lidi mě zdraví.. ano 748, Jan, Czech Republic!...To jsem já.. a kupodivu plný sil! K neuvěření (f.unbelievable) jsem v cíli, nic mě nebolí, zdravím se se Stínem a s Nikou.. 14:33... Za světla!! Které ještě dlouho bude..

Myslel jsem si, že běžím hodně mezi posledními, ale není to pravda. Dobíhám 52 z 87, kteří dokončili; (15 lidí nedokončilo 50 mílovou trať). Tady je potřeba dodat vysvětlení místního specifika. Relativně hodně lidí buď dobrovolně, nebo pod tlakem limitů na odbočce v Nail trail tradičně zvolilo kratší variantu a dokončili 50 km trať, která má kupodivu skoro ty samé cut-offs [proto všichni dokončí 50 km] :). Ve světle téhle statistiky jsem věřím uhájil hrdý titul „mid-pack runner“, tedy průměrného pobíhače, který odolá časovým limitům a ještě není úplně na konci výsledkové listiny. Navíc, ten zdejší prach, co ho mám úplně všude je prý sopečného původu.  Anglicky se mu říká tuff. Jsem tedy tuff runner. Čte se se to hodně podobně jako „taf“... tedy jako „houževnatý, odolný, silný“ .. „Taf runner“ .. to zní skvěle!

Bylo to krásné a bylo toho dost. Podařilo se mi všechno, co jsem si naplánoval. Pracovní věci, návštěva kamarádů a skvělý závod. Zůstane to ve mně určitě hodně dlouho. Píšu si rychle zápisky, zatímco sedím na letišti v Albuquerque.. Zrovna teď se dozvídám, že z mojí 24 hodinovky domů se (ne mým přičiněním) stává téměř 48 hodinovka, letadlo má poruchu, všechno zrušeno a tím pádem chytám spoje do Evropy až následující den. Přesně, jak říká manuál k Jemez 50 miles. „Jsou to hory v Novém Mexiku. Musíte počítat s vedrem, mrazem, sněžením, deštěm, bouřkou.. a klidně se vším najednou v jednom dni“ . Jen bych to jejich varování rozšířil i na cestu domů...:)

Všemu zdar!
Našemu úsilí, ultra a kamarádům zvlášť!
12:)
Díky Niko! Michale a Stíne! Bylo to skvělé.. a těším se zas na shledanou. Jak s oblibou říká BS.."Mohli bychom se třeba zase proběhnout v Coloradu.. Jen si vem s sebou čelovku, kdyby se to protáhlo:)"...

22 komentářů:

  1. No úžasný. Jak výkony, tak zážitky. A tu větu: "Dokážu odolat všemu, jenom ne pokušení," bych tesal do kamene, kdybych uměl tesat.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. :)... znas to sam..zazitku si nakonec cenime vic nez vykonu:).. A ta veta i v prostinke anglictine zni skvele.. "I can resist everything but temptation".. :)
      MSF! At nam to (zazitkove) beha! 12:)

      Smazat
  2. To mám radost, že to tak skvěle vyšlo. Fotky jsou opravdu „dechberoucí“ a ten kamarádský rozměr to musel vše umocňovat na n-tou (kde n je počet kamarádů). Raduji se s tebou ze skvělých zážitků a těším se na vyprávění u piva či běhu. Zařídím, že uvidíš, alespoň Malého medvěda, když jsi v Americe neviděl žádného. :)
    Ať se daří
    Mm

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Maly medved (na rozdil od mistnich medvedu) me uklidnuje, je to kamos.. a pije se mnou pivo.. pripadne k tomu popobehne. Takovych medvedu jen vic!:)
      Mas naprostou pravdu.. skvele zazitky s kamarady jsou o to lepsi, silnejsi.. i tim, ze je mas s kym sdilet..
      Tesim se do hospody nebo na nejaky spolecny beh! Vsemu zdar! At nam to beha! 12:)

      Smazat
  3. Mexiko Mexiko sombrero grande tequilla! Teda, že mají na občerstvovačce pivo, to ještě chápu, ale ta tequilla! :-D Nádherný fotky, výborný vyprávění a skvělý výkon! :-) Jsi prostě starý mazák, na tom už nic nezměníš ;-) ;-) Klidný let, šťastný návrat domů a doufám, že vezeš tu krabici glidů! :-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Tak urcite:).. Stary jsem.. (glidy vezu.. a tedy) .. mazak taky:)..
      Ovsem budu doufat, ze komplikovanou cestou domu se kufr nikde nezatoula:). Mam v nem ted vsechno behaci.. hulky i boty, i cerne pivo! MSF! At se dari, at nam to beha! 12:)

      Smazat
  4. Krásný vyprávění, ke sportovnímu výkonu ještě jednou velká gratulace! Jsem rád, že Tě nesežrali žádní cizí medvědi a těším se na vyprávění o tom, jak chutná tequila s pivem ve výšce 3500 metrů ... zdravím tb

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. :).. dik, ovsem tak vysoko to zdaleka nebylo..:)
      Ta "last chance" stanice je kousek od cile, rekl bych standardni 2.300 m. Ale ono v te mistni polopousti je vsechno znat:). Ovsem pro mistni jsou ty rozdily v prevyseni stejne, asi jako kdyz ja vybehnu na "hreben" prokopaku:)..
      Vim, ze na takove akce nejsi, ale ... byla to ryzi esence - trailovy beh, fantasticka organizace, kamaradi.. a Stinovo hlasky:)... Kdybych to nebezel--to by urcite byla spatna karma:).
      MSF! At nam to beha! Drzim palce do Belfastu! 12:)

      Smazat
  5. Moc pekne jsi to popsal a diky za fotecky! Jsem rada ze sis to pekne uzil a ze jsem te moc neodepsala s tim znacenim trate pred zavodem.. Mistnim medvedum asi jeste z tech vsech zvonecku zvoni v usich.. Ale pumy uz zase vylezli neb hned den-dva po zavode videla mistni obyvatelka pumu na lyzarskem kopci (nastesti z auta).. Asi tam sbiraji ty zabloudivsi bezce.. Stastnou cestu! Snad uz ti to dneska domu vyjde doletet bez problemu!! At ti to beha a budu se zase tesit do budoucna ze se nekde probehneme.. Nika

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. :).. Bylo to fajn.. Fakt, ze jo. Budu si to pamatovat hodne dlouho! Ted kdyz vime o shuttle z/do Santa Fe, tak to z letiste nebude takova dalka:).
      Treba pristi rok vyjde nektera z loterii.. Pripadne mi rada veci chybi ve sbirce.. San Juan Solstice 50 miles, Wasatch 100... nemluvim o tech, co jsou na vrcholu loterii. Pak prijde cas se vratit do Leadville..:). MSF! At se dari v Belfastu!! 12:)

      Smazat
  6. Vzdyt ses mistni ... v pivovaru je to dokonce vytesano do zdi, ze ti tam kus patri. Ja to beru tak, ze do Prahy jezdis jenom na chatu. BS

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. :).. LOL.. Presne tak. Presne tyhle hlasky mi zase budou chybet. Jeste abys dodal, ze jsi byl nejrychlejsi zaslouzene, protoze mas z nas nejvic deti.. atd..:)
      Urcite se zase uvidime! MSF! Treba se na podzim vypnu a pokusim se posunout osobak na 24h, abys mel nad cim premyslet.. 12:)

      Smazat
  7. Velmi profesorsky - skoro doktorsky - tyden. Blahopreju a tesim se!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Dik, modri vedi..:)
      Ted uz doma, respektive v praci.. pilne pracuji, ale vcera me rozesmal tvuj komentar, kdyz jsem asi 25 minut pred "akci" pristal.. a ty jsi rikala, ze bych to byval stihnul, stacilo jen bezet:)..:)..Ono na narodni je to pres 10km.. pokud pocitam 3 minuty na prevleceni (ktere jsem nemel s sebou) a 2 minuty na ulozeni kufru do uschovny.. tak by to indikovalo cas na 10km pod 20 minut..:)..
      Nejak to doma budu muset nahradit:). MSF! At nam to beha! Budu drzet pristi tyden Ance palce na behu u Vas! 12:)

      Smazat
    2. To bys měl,aby Slunecko uzilo ty krásné šaty:) Moc gratuluju!

      Smazat
    3. :).. Koukam dalsi plny "insider"... No neco budu muset pro svoji nejmilejsi manzelku vymyslet, zaslouzi si to! :)
      To je obcas nevyhoda meho "logisticky" temer dokonaleho planovani.. Ono to totiz je narocne a dokonale.. a skvele, ovsem kdyz to vyjde, ze:). Nekdy clovek vsechno stihne, dobehne, premisti se... ale pak "vyssi" vule, napriklad porucha letadla:), rozhodne, ze vsechny plany jsou carem papiru:), stravis extra den na letisti, vyrizovanim nahradnich letenek, hledanim ubytovani, atd.. Ale to patri k veci..:)
      Jak rika April..Komu neuletelo letadlo, kdo nemel aspon den zpozdeni na svych cestach.. cestuje malo, nebo si necha moc velke casove rezervy:). Diky moc za podporu.. At nam to beha! A zase nekde v udoli/hospode na videnou! 12:)

      Smazat
    4. Jeste si dej ale bacha, abys mi treba "uplne omylem" nena-Voxoval vsechny svoje plany se Sluneckem. Ja sem kurva-kamarad a mohl bych to dat treba na internet. Co ty pak po tom? ... ;) BS.

      Smazat
    5. :).. No musim si davat sakra pozor, co ti reknu.. Vim, ze jsi taky pekna slepici prdelka:)..
      Ale je ti odpusteno! Ted doufat v ty loterie na dalsi rok.. Pripadne dalsi veci na mem seznamu prani:)..
      MSF! At to beha! 12:)

      Smazat
  8. Krásný zápisek, krásný fotky a nepochybuji, že i krásné a dlouhodobě uchovávané zážitky - to na běhání také miluji :-) Přeji ti ať ti vyjde nějaká losovačka a ty se podíváš třeba na WS :-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. :).. Dik Petre...
      Ovsem.. losovacky, to je kapitola sama pro sebe. Bylo by sice hezky, zaroven trochu prusvih:), kdyby vysly obe najednou.. Ale postavil bych se k tomu celem!
      Tak at nas provazi sila.. a stesti! A at to beha! 12:)

      Smazat
  9. No to je úplný opravdový dobrodružství, kam se hrabou Rychlé šípy. Úplná symfonie z Nového světa to je. Krásně jsi reprezentoval a ještě lépe to sepsal, tak příště ještě fotku toho medvěda prosím :-)

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. :).. dik.. No medvedi.. medvedi.. Nikde jsem je nevidel, tedy krome tech "falesnych" co ve skutecnosti byly ohorele pahyly stromu.. ale jak mi statisticky Stin vysvetlil.. v dane oblasti rezervace je hustota cca 1 medved na 1.5 ctverecni mile, takze statisticky vzato, byli porad blizko, jen my jsme je nevideli:).
      MSF! At nam to beha, hodne stesti na MUM! 12:)

      Smazat

Zase jsem musel zapnout kontrolu spamu.. Omluva:)...