Restaurace v Piešťanech - nádherné retro |
Nicméně v pátek dopoledne si moje nejmilejší způsobila tříštivou zlomeninu lokte a a tak místo balení před polednem objíždíme rentgeny, chirurgie a čekárně v Motole píšu Martinovi, aby zrušil moji jízdenku, že to balím. Ovšem moje nejmilejší po chvíli říká, že jde na operaci až příští týden a že mě doma v principu nepotřebuje...:). Trochu mě to zasáhlo:), ale jako správný drsňák hned volám Martinovi.. se slovy -- odvolávám co jsem odvolal.. slibuji, co jsem slíbil:) -- ho prosím ať neruší jízdenku. Martin říká, že to bylo doslova vteřiny před závěrečným kliknutím..
Přijíždím domů, ve spěchu všechno, co vypadá použitelně nacpu do báglu, hodím jedny běžecké boty v igelitce, na nohy si beru pro jistotu extra “psí" asics (staré černé, co už mám, jen když jdu venčit Deri), ale v nouzi by se v nich dalo ještě běžet.. Na závod beru svůj bágl černé pivo se základním závodním vybavením, baterky, čelovky, navigaci.. Není čas na nějaké rozjímání a dojetí:), říkám si, že jsem mrcha, odjíždím pryč, žena pochroumaná na těle a na duchu, v sobotu má navíc narozeniny.. Ale má pravdu, byl bych tady k ničemu. Zanadávám v duchu a decentně, popadnu věci a běžím na metro, vím že mám tak asi 5-7 minut rezervu, abych chytil vlak.. Utěšuji se klubovým heslem co nemáš, nepotřebuješ -- bez toho, že bych tušil, jak moc si ho budu opakovat.:)
Vlak do Piešťan je z kategorie zážitková akce - přímá linka Praha-Piešťany je sestavená patrně z vyřazených lokálek německých drah nasazených v Čechách jako mezinárodní rychlík:). Horko jako v sauně, na dotaz na funkčnost klimatizace následuje odpověď, že máme okna a větrák. Na tramvaj to bylo luxusní, na vlak krásné retro, jak stoicky prohlašoval jeden z K:), záleží na úhlu pohledu...
Na příjezdu do Piešťan dáváme pro jistotu jídlo, smažený sýr s housce v neskutečném non-stopu. K+K přehodnocují strategii, místo čekání na bus, bereme taxík, který nám zajistí určitě extra hodinu spánku, máme penzion skoro 2 km od startu. Když tam dorazíme, už zavírají kuchyň. Podaří se mi ale přesvědčit obsluhu a kuchaře, aby nám udělal polévku a pivo.. Martin jako správný horský vůdce s naprostým klidem jí polévku a ve chvíli, kdy mu mezi zuby patrně zapraskají kousky ledu:).. na sebe s úsměvem pohlédneme a unisono prohlásíme, že by polévka mohla být i teplejší;)..
Ale jak se říká.. večer chutná ráno pomáhá:).. V mezičase si rychle připravujeme věci na závod a já si připadám jak při losování MATESa - postupně otevírám naházené pytle a tašky v báglu a "objevuji" co mám s sebou. Na Martinovu otázku, v jakých botách poběžím., po pravdě říkám, počkej, musím se podívat!:).. A La Sportivy! Tak to běžím v nich.. Potom nacházím i polštářek a hned se chválím, jak i při tom zmatku jsem skvěle zabalil:). Další otevírání přináší další dobré zprávy. Mám nějaké jídlo, sušené ovoce, krátké kalhoty, ponožky a tričko s krátkým rukávem i nevěstu (Sahara kit), tady ale dobré zprávy končí. Sice mám další sady triček s krátkými rukávy.. asi desatery trenýrky:).. ale nemám spacák a nic do čeho bych se po doběhnutí mohl převléci a přečkat zbytek noci a čas do odjezdu vlaku.. Co nemáš nepotřebuješ.. a to ze ti bude zima v tělocvičně není tvůj problem.. je to problem tvého budoucího já... a upřímně tomu chlápkovi to nezávidím:).
Závod je tak trochu zahalen ve slunečním oparu. Ráno se pomocí Martinem zařízeného stopu:) dostáváme na start, vítáme se Jitkou, nastavuji dobře připravenou navigaci -- věřím si, všechno nechávám za sebou a vyrážím.. Nicméně navigace umírá už po 2.5 hodinách a hned za to platím .. první kufr..
Slunce fakt pálí a jsem moc rad, ze mám nevěstu, Sahara Kit je moje nezbytná pomůcka -- i když v kritickém časovém období naprosto chyběly potoky, aby se dala namočit. Pravda je, že zabloudění a ztráta vody před Filipovým údolím, to mě málem zahubilo. Postupně přestávám běžet, chůze, která se zpomaluje po chvíli připomíná stařecké šourání. Je mi fakt blbě, neskutečná dehydratace a stanice je děsně daleko. Jjo, kdybych věděl, že je na jiným kilometru, tak bych asi žebral o vodu na začátku vesnice..
Na stanici málem zvracím. Jdu rovnou do hospody, kde se zřítím na židli:), postupně do sebe dostanu dvě Fanty, pivo a vývar.. Přes půl hodiny ležím jako lazar.. pak procházím ještě jednou stanicí, beru několik chlebů se sádlem a rozvážně stoupám pryč.. snažím se vrátit do závodu.. v řadě úseků bych normálně určitě běžel — ted to ale nejde, pořád bojuji se zvracením a snažím se maximálně pít..
Přidávám další bloudění - pro člověka který špatně vidí dodávám, že ty přechody z turistické značky na vlastní značení by jistě zasluhovaly víc značek, upozornění pomocí fáborků a tak.. Ale, co. V duchu mažu jakékoliv predikce dokončení, bojím se, ze už se nerozeběhnu:)... Nakonec dvě rychlá piva na Holubyho chatě jsou jako elixír.. po malé chvilce dávám čtyři rychlé kilometry, každý pod 6 min/km. V country salonu, obětuji další čas, polévka a pivo jisti dobrou náladu.. o když je mi jasné, že přes noc toho moc v náročnějším terénu nenaběhám, jsem v pohodě. Já s těmi svými defekty umím dobře žít:) a mám je svým způsobem i rád..
Ve Višňovém připíjím s Petrou M. na její nadcházející narozeniny, ještě dvě stoupání a jsem v cíli.. Trochu se mi to komplikuje na poslední záchranné stanici, při výlezu bloudím, nevidím žádné značení.. ztrácím další a další minuty hledáním kolem, navigace mrtvá (ani druhé baterky nevydržely víc jak 3 hodiny) a tak s pomocí telefonu a google maps nacházím cestu do cíle a dokončuji v čase o hodinu delším, než byl projektovaný pomalý čas:). Kvůli tomu, aby čas začínal 18 si málem zašpiním trenýrky;), ale jak víme, je to v klidu, neboť jich mám s sebou na rozdávání:)..
V cíli se snažím na chvíli si lehnout a odpočívat, ale balíček, ve kterém jsem si myslel, že je lehký spacák, byl ručník!:). Společně s básníkem si na zemi v tělocvičně přeji být menší a ještě menší.. až budu nejmenší na světe.. Ranní chlad a pokora mají podobné účinky.:) Oblékám si znova návleky na ruce, beru džíny a ručník přes ramena mi zajišťuje, že se neklepu zimou a míra diskomfortu je na "přijatelné" úrovni..:).
Ráno s Martinem společně usoudíme, ze jsme sice po noci šíleně ztuhlí, ale za 40 minut nám jede z Piešťan vlak. Zbytek příběhu je stejně punkový jako doposud.. Objednávání taxi a pobíhání kolem základní školy.. hledání taxíka, který je u jiné školy..příjezd doslova minutu před odjezdem vlaku.. V "tramvaji" na cestě do Prahy už nemají skoro nic k jídlu.. tedy jediné "jídlo" jsou bramborové lupínky... Ale horká čokoláda s extra mlékem, úsměvy a krátká sukně stewardky získávají plusové body a napravují reputaci tramvajové linky..:)
Akci celkově hodnotím velmi pozitivně, hezký výlet s kamarády, skvělé retro momenty, punková atmosféra, návrat do skoro skrečovaného závodu a celkové zvládnutí všech šoků. Za to se musím pochválit:). ... I když příprava, ani závěrečné "ladění" na závod, nebyly optimální (o samotném balení věcí ani nemluvím), tak se znovu ukázala síla našeho klubového hesla -- Co nemáš, nepotřebuješ. A znovu jsem se ujistil, že klid musím mít v sobě, jinde ho těžko najdu!:)
Všemu zdar! Našim nejmilejším manželkám, našemu úsilí a ultra.. zvlášť!
12:)