"Pracovním" běhům.. ZDAR!.. :)

Pořád řeším to dilema, ten svůj běžecký trojúhelník, který má pevně daný obvod (den má 24 hodin) a tři strany v mém případě určené jako  -- "práce/rodina/povinnosti", "zábava/běhání" a "spánek". Znáte to, když jeden rozměr natáhnete,  ty zbývající dva se proporcionálně zkrátí:(. Slyším to od svých kamarádů i od Anky, že je potřeba si udržet svoje běhání, což ovšem je rada jak noha, obzvlášť v případě, když dotyčný (=já) běhá jen o maličko rychleji než Sieglinde s nůší..:). Z hlediska kausality je to zajímavý problém.. Dávám běhání menší prioritu, protože běhám h.vno? :), nebo běhám kulový, protože málo trénuji? ... Jinak řečeno -- co bylo dřív vejce nebo slepice?:)

---- malá odbočka -----
U mě je ta "odpovědnost" zakořeněná výchovou v dětství.:) Nevím, jak vy, ale já jsem velkou část svých prázdnin od dětství trávil pilnou prací:). Kamarádi -vrstevníci to moc nechápali, ale mně se to líbilo. U své (bavorské) tety jsem se staral o zbytky jejich hospodářství, které jejich rozená chtivost:) nutila vést na hranici udržitelnosti. Dvě prasata, pravidelně víc jak sto  králíků, čtyři ovce... Od svých 11-12 let jsem byl proto naprosto nepostradatelný čeledín na jejich hospodářství. Jak je teď populární mluvit o traumatech z dětství:), tak na mně tyhle krásné prázdniny také zanechaly své neblahé stopy.:)
Především ty selské zásady, že všechno ostatní, zvířata, pole... mají přednost.. Jídlo se nesmí vyhazovat.. ale  hlavně mě dostalo  zavedené "přesné určení času" na volno a zábavu -- třeba, když jsem se ptal, kdy půjdeme k rybníku.. Odpověď byla vždy stejná -- "Až bude práce hotová"... :)... Což, jak asi chápete, v létě - uprostřed zemědělské sezóny -- je úplně stejné, jako kdyby se řeklo "na svatého Dyndy (=to nebude nikdy). :)
---- konec odbočky -----

Ale co Čech, to vědec/inovátor a výzkumník. Jak při procházení kolem TV zjišťuji, "základní" výzkum, kde se realizuje většina českých žen zahrnuje primárně oblasti hygienických potřeb a dětských plen, zatímco muži podrobují hlubokému zkoumání mycí a prací prostředky. Bohužel nic "výzkumného" se v hlavních mediích neobjevuje směrem k efektivitě běžeckého trojúhelníku. :)

Ale nevzdal jsem to! Asi před dvěma týdny jsem přišel s velkým "objevem", pracovně tomu říkám princip sdílených stran.:). Prostě se snažím "natáhnout" to svoje pobíhání tím, že se překrývá se zbylými stranami mého životního trojúhelníku. Spát a běhat zároveň zatím nezvládám, ale napadlo mě, že bych mohl běhat a zároveň pracovat:). A tak před tím než vyběhnu ven, nejlépe spustím výpočty na své pracovní stanici:), přečtu nějaký problém a při pobíhání se ho snažím vyřešit, nejlépe ještě při cestě do práce/z práce:).  Sice si musím dávat výrazně větší pozor na cestu a pokud možno se vyhýbat oblastem s větší hustotou běžců/cyklistů/kočárků/psů... Ale zatím to funguje!

Takže i když pracuji v centru, při "pracovním" běhu vybíhám směrem na západ - trailem údolím na  Řeporyje. Po ránu tady není skoro nikdo a tak v klidu přemýšlím - připravuji recenze, odpovědi studentům.. a změny, které udělám hned jak budu ať u počítače, nebo u tužky a zápisníku..:). Moc mi to pomohlo. Teď se vůbec necítím provinile,  přiběhnu sice o "chvíli" později, ale v podstatě buď s řadou řešení, nebo aspoň promyšlených slepých uliček, že?

Příslušná inovace má řadu výhod. Můj normální běh do práce je většinu času z kopce, po asfaltu a podaří se mi  nastoupat maximálně 30 metrů - díky kopečku/viaduktu v Hlubočepech a Barrandovskému mostu:). To "západní" modifikace přináší zajímavých extra 600 výškových metrů, cesty, pěšiny, pole a kravské výběhy... prodloužení z 15 km na 22.5 ... A ještě pocit odpovědného pracovníka. Upřímně - vždyť já jsem celou dobu vlastně v práci! :)

Počasí teď bylo nádherné, v deštích musím trochu doladit bláto a hnůj:), i když si z minulých let vzpomínám, že po silných deštích byly některé boty skoro na odpis -- ale řekl bych, že to jsou jen technické detaily:). Mám s "pracovním" během už i krásný zážitek. Minulý týden, kdy jsem tu cestu běžel poprvé, zamyšleně vybíhám s batůžkem z údolí v Řeporyjích, rozhlížím se.. A jak před lety v  Radotíně se opakuje setkání s domorodcem.:). "Kam běžíte, takhle po ránu?", povídám do práce.. a na otázku, kde pracuji, říkám, .. no na Václaváku. "To ale běžíte špatně! Úplně obráceně.. Takhle byste doběhl tak na Karlštejn nebo do Berouna!" :). Poděkuji a říkám, že to tady otočím.. proběhnu pod mostem a druhou stranou už běžím do města...

Tenhle týden jsme na sebe narazili znova:). Tentokrát, se už neptal, pochopil:) a smál se.. a říkal mi, že v hospodě vykládal, jak jednoho hloupýho pražáka musel navigovat -- běžel místo do Prahy na Beroun... A teď vidí, že já tady běhám takhle normálně..:).

Snad snad ... Navzdory nečekanému nárůstu práce a nutné návštěvě maminky jsem konečně minulý týden přelezl kýženou 100 týdně se zajímavým převýšením..

Všemu zdar! Našim bojům, ultra a "pracovním" běhům .. zvlášť!

12:)