Koblížek a Kocourek na cestách., tentokrát na Lazovské 100, aneb co nemáš, nepotřebuješ stále platí:)

Restaurace v Piešťanech - nádherné retro

Kdo by mě neznal, myslel by si, že moje zážitky jsou čistě psychedelické, patrně psané pod vlivem nějakého silného psychofarmaka... Ale není tomu tak. Všechno jsem měl celkem pečlivě promyšlené, do poslední chvíle jsem byl rozhodnutý pracovat a balit a chystat se až v pátek dopoledne, přeci se dokážu zabalit rychle, ne?:) navíc ve vlaku bude dostatek času si ještě odpočinout....

Nicméně v pátek dopoledne si moje nejmilejší způsobila tříštivou zlomeninu lokte a a tak místo balení před polednem objíždíme rentgeny, chirurgie a čekárně v Motole píšu Martinovi, aby zrušil moji jízdenku, že to balím. Ovšem moje nejmilejší po chvíli říká, že jde na operaci až příští týden a že mě doma v principu nepotřebuje...:). Trochu mě to zasáhlo:), ale jako správný drsňák hned volám Martinovi.. se slovy -- odvolávám co jsem odvolal.. slibuji, co jsem slíbil:) -- ho prosím ať neruší jízdenku. Martin říká, že to bylo doslova vteřiny před závěrečným kliknutím..

Přijíždím domů, ve spěchu všechno, co vypadá použitelně nacpu do báglu, hodím jedny běžecké boty v igelitce, na nohy si beru pro jistotu extra “psí"  asics (staré černé, co už mám, jen když jdu venčit Deri), ale v nouzi by se v nich dalo ještě běžet.. Na závod beru svůj bágl černé pivo se základním závodním vybavením, baterky, čelovky, navigaci.. Není čas na nějaké rozjímání a dojetí:), říkám si, že jsem mrcha, odjíždím pryč, žena pochroumaná na těle a na duchu, v sobotu má navíc narozeniny.. Ale má pravdu, byl bych tady k ničemu. Zanadávám v duchu a decentně, popadnu věci a běžím na metro, vím že mám tak asi 5-7 minut rezervu, abych chytil vlak.. Utěšuji se klubovým heslem co nemáš, nepotřebuješ -- bez toho, že bych tušil, jak moc si ho budu opakovat.:)

Vlak do Piešťan je z kategorie zážitková akce - přímá linka Praha-Piešťany je sestavená patrně z vyřazených lokálek německých drah nasazených v Čechách jako mezinárodní rychlík:). Horko jako v sauně, na dotaz na funkčnost klimatizace následuje odpověď, že máme okna a větrák. Na tramvaj to bylo luxusní, na vlak krásné retro, jak stoicky prohlašoval jeden z K:), záleží na úhlu pohledu...

Na příjezdu do Piešťan dáváme pro jistotu jídlo, smažený sýr s housce v neskutečném non-stopu. K+K přehodnocují strategii, místo čekání na bus, bereme taxík, který nám zajistí určitě extra hodinu spánku, máme penzion skoro 2 km od startu. Když tam dorazíme, už zavírají kuchyň. Podaří se mi ale přesvědčit obsluhu a kuchaře, aby nám udělal polévku a pivo.. Martin jako správný horský vůdce s naprostým klidem jí polévku a ve chvíli, kdy mu mezi zuby patrně zapraskají kousky ledu:).. na sebe s úsměvem pohlédneme a unisono prohlásíme, že by polévka mohla být i teplejší;)..

Ale jak se říká.. večer chutná ráno pomáhá:).. V mezičase si rychle připravujeme věci na závod a já si připadám jak při losování MATESa - postupně otevírám naházené pytle a tašky v báglu a "objevuji" co mám s sebou. Na Martinovu otázku, v jakých botách poběžím., po pravdě říkám, počkej, musím se podívat!:).. A La Sportivy! Tak to běžím v nich.. Potom nacházím i polštářek a hned se chválím, jak i při tom zmatku jsem skvěle zabalil:). Další otevírání přináší další dobré zprávy. Mám nějaké jídlo, sušené ovoce, krátké kalhoty, ponožky a tričko s krátkým rukávem i nevěstu (Sahara kit), tady ale dobré zprávy končí. Sice mám další sady triček s krátkými rukávy.. asi desatery trenýrky:).. ale nemám spacák a nic do čeho bych se po doběhnutí mohl převléci a přečkat zbytek noci a čas do odjezdu vlaku.. Co nemáš nepotřebuješ.. a to ze ti bude zima v tělocvičně není tvůj problem.. je to problem tvého budoucího já... a upřímně tomu chlápkovi to nezávidím:).

Závod je tak trochu zahalen ve slunečním oparu. Ráno se pomocí Martinem zařízeného stopu:) dostáváme na start, vítáme se Jitkou, nastavuji dobře připravenou navigaci -- věřím si, všechno nechávám za sebou a vyrážím.. Nicméně navigace umírá už po 2.5 hodinách a hned za to platím ..  první kufr..

Slunce fakt pálí a jsem moc rad, ze mám nevěstu, Sahara Kit je moje nezbytná pomůcka -- i když v kritickém časovém období naprosto chyběly potoky, aby se dala namočit. Pravda je, že zabloudění a ztráta vody před Filipovým údolím, to mě málem zahubilo. Postupně přestávám běžet, chůze, která se zpomaluje po chvíli připomíná stařecké šourání. Je mi fakt blbě, neskutečná dehydratace a stanice je děsně daleko. Jjo, kdybych věděl, že je na jiným kilometru, tak bych asi žebral o vodu na začátku vesnice..

Na stanici málem zvracím. Jdu rovnou do hospody, kde se zřítím na židli:), postupně do sebe dostanu dvě Fanty, pivo a vývar.. Přes půl hodiny ležím jako lazar.. pak procházím ještě jednou stanicí, beru několik chlebů se sádlem a rozvážně stoupám pryč.. snažím se vrátit do závodu.. v řadě úseků bych normálně určitě běžel — ted to ale nejde, pořád bojuji se zvracením a snažím se maximálně pít..

Přidávám další bloudění - pro člověka který špatně vidí dodávám, že ty přechody z turistické značky na vlastní značení by jistě zasluhovaly víc značek, upozornění pomocí fáborků a tak.. Ale, co. V duchu mažu jakékoliv predikce dokončení, bojím se, ze už se nerozeběhnu:)... Nakonec dvě rychlá piva na Holubyho chatě jsou jako elixír.. po malé chvilce dávám čtyři rychlé kilometry, každý pod 6 min/km. V country salonu, obětuji další čas, polévka a pivo jisti dobrou náladu.. o když je mi jasné, že přes noc toho moc v náročnějším terénu nenaběhám, jsem v pohodě. Já s těmi svými defekty umím dobře žít:) a mám je svým způsobem i rád..

Ve Višňovém připíjím s Petrou M. na její nadcházející narozeniny, ještě dvě stoupání a jsem v cíli.. Trochu se mi to komplikuje na poslední záchranné stanici, při výlezu bloudím, nevidím žádné značení.. ztrácím další a další minuty hledáním kolem, navigace mrtvá (ani druhé baterky nevydržely víc jak 3 hodiny) a tak s pomocí telefonu a google maps nacházím cestu do cíle a dokončuji v čase o hodinu delším, než byl projektovaný pomalý čas:). Kvůli tomu, aby čas začínal 18 si málem zašpiním trenýrky;), ale jak víme, je to v klidu, neboť jich mám s sebou na rozdávání:)..

V cíli se snažím na chvíli si lehnout a odpočívat, ale balíček, ve kterém jsem si myslel, že je lehký spacák, byl  ručník!:). Společně s básníkem si na zemi v tělocvičně přeji být menší a ještě menší.. až budu nejmenší na světe.. Ranní chlad a pokora mají podobné účinky.:) Oblékám si znova návleky na ruce, beru džíny a ručník přes ramena mi zajišťuje, že se neklepu zimou a míra diskomfortu je na "přijatelné" úrovni..:).

Ráno s Martinem společně usoudíme, ze jsme sice po noci šíleně ztuhlí, ale za 40 minut nám jede z Piešťan vlak. Zbytek příběhu je stejně punkový jako doposud.. Objednávání taxi a pobíhání kolem základní školy.. hledání taxíka, který je u jiné školy..příjezd doslova minutu před odjezdem vlaku.. V "tramvaji" na cestě do Prahy už nemají skoro nic k jídlu.. tedy jediné "jídlo" jsou bramborové lupínky... Ale horká čokoláda s extra mlékem, úsměvy a krátká sukně stewardky získávají plusové body a napravují reputaci tramvajové linky..:)

Akci celkově hodnotím velmi pozitivně, hezký výlet s kamarády, skvělé retro momenty, punková atmosféra, návrat do skoro skrečovaného závodu a celkové zvládnutí všech šoků. Za to se musím pochválit:). ... I když příprava, ani závěrečné "ladění" na závod, nebyly optimální (o samotném balení věcí ani nemluvím), tak se znovu ukázala síla našeho klubového hesla -- Co nemáš, nepotřebuješ. A znovu jsem se ujistil, že klid musím mít v sobě, jinde ho těžko najdu!:)

Všemu zdar! Našim nejmilejším manželkám, našemu úsilí a ultra.. zvlášť!
12:)