Jak jsem se smiřoval, ale nerezignoval:).. aneb Posázavský 1/2 maraton

V minulém týdnu jsem náhodou četl v jednom magazínu rozhovor s Michalem Vieweghem (o kterém moji kamarádi unisono říkají, že je to fakt smutný, když chlap soustavně kňučí)... Nicméně, v tom rozhovoru jeho úroveň kňučení klesla minimálně na polovinu -- velký Michal přestával dělat Hillary (= za svoje prohry a průšvihy vinit všechny kolem sebe)... Navíc zmínil, že zase začíná běhat a že poběží Posázavský půl-maraton(!). Tak jsem ho vzal na milost:) a těšil se, že při svém vyběhnutí ze zadních pozic ho budu míjet a popřeji, ať mu to běhá..:).. [Nakonec jsem ho neviděl ani na trase, ani ve výsledcích... Michale, Michale..:)..!]

MV pohovořil, že stárnutí mu přináší především smíření, i když to vyznělo trochu rezignovaně - hlavně, že není třeba si už nic dokazovat. OMG! Jsme stejně staří, ale já trouba si musím dokazovat každý den, že věci nevzdávám, že budu bojovat.. Obzvlášť, když to vypadá hodně zoufale nebo úplně na Pikaču:). Jasně, můžu se smířit s tím, že třeba už nic zajímavého nevymyslím, že běhám pomalu.. že při stresu a šocích posledních týdnů spím málo, že vážím skoro tunu:), ..  ale to vůbec neznamená, že se nebudu dnes a denně pokoušet to překonat a bojovat s tím:)..

Situace v posledních dnech je slovy Američanů výzva, my bychom řekli na nic:). Žena doma s pochroumanou rukou v závěsu, po operaci.. Měli jsme teď být na [vyvažovací:)] dovolené u moře.. A tak se slyším, jak říkám svojí D. -- ... abych tu dovolenou nějak vynahradil:), tak pojeď se mnou na Posázavský půl maratón... je to v krásné krajině, pořádá kamarád Richard a jeho skupina.. start a zázemí je na Ostrově...Bude to taková drobná náhražka za dovolenou.. koneckonců ostrov jako ostrov, voda jako voda:)...

Moje nejmilejší byla evidentně oslabená, protože na moje hloupé řeči typu flaška jako flaška..
// "Nemáte nějaký dobrý víno v ceně asi tak do devíti korun a padesáti haléřů?" "Tak to bohužel nemohu sloužit, ale podívejte se, máme tady výborný mošt, kdybyste dovolil, já bych vám ho podal - mošt, flaška jako flaška, že." //
 .. mě neposlala tam kam slunce nesvítí:), ani nezmínila, že nesnáší roli Penelopy — na mě čekat, až se doplácám do cíle — ale naopak řekla, že si uděláme rodinný výlet s mým proběhnutím. Nakonec prý je to krátké, tak bych mohl být tak za hodinku a něco v cíli..:)...

Úterní ráno proto nadšeně beru boty, tvářím se jako profesionální sňatkový podvodník, když Deri proradně slibuji, že ji příště ... příště ji vezmu s sebou! :).. Po cestě autem přemýšlím, jak svojí manželce vysvětlit, že takovýhle sprinty jsem dlouho neběhal, že je horko, ze nemám naběháno, že jsou tam kopečky, že určitě z kopce budu špatně vidět:).. a že poběžím pomalu.. Ale jak o tom přemýšlím, tak je mi jasný, že se nemůžu a nesmím na nic vymlouvat.

U startu se potkáváme se spoustou známých, pod tlakem všeobecné přípravy, protahování a rozklusání -- i já, který nic takového nedělám, podléhám a jednou s kamarády popoběhnu asi 100 metrů. Ale není mi nějak dobře, spal jsem jen pár hodin a tak usoudím, že se přidržím osvědčené taktiky... rozcvičím a rozběhám se  až při závodě:). Moje D. se mě ptá, že vypadám nějak zeleně, tak jí vysvětluji, že to bude dobrý. Buď se to usadí, nebo půjde ven.. a bude to zase dobrý:).

Na závod mám dva silný trumfy. Beru si sluchátka s muzikou, abych si vytvořil vlastní bublinu (D. to komentovala, že je to úplně zbytečný, protože jsem stejně hluchej) a potom karta nejsilnější.. Manželka v cíli, která si myslí, že to uběhnu za hodinu a něco:). Marně jsem se snažil jí vysvětlit, že to "něco" může být i výrazně větší než ta hodina před tím.. No nic.. budu muset běžet!

Vyrážím zkušeně s Malým medvědem ze zadních pozic, skoro úplně od konce, ale snažím se od začátku běžet svižně. Brzo míjím a zdravím Jitku a v půlce asfaltového stoupání i Janu Š. Sice to chvíli vypadalo, že se moje snídaně přijde podívat ven, co se tam tak zajímavého děje:), ale ustál jsem to... Co víc, kopce sbíhám (na své poměry) v neskutečném stylu. Je to kombinace "utržené laviny" (Anka S.) a obdivovaného stylu "no tomorrow" (Honza B.). Sakra jsem se snažil, žádná rezignace! Takhle sbíhá kopce šeroslepý stařík z Povltaví...Postupně sbíhám jednoho po druhém a začíná mě "závodění" bavit.

Ovšem -- proti některým zvykům se těžko bojuje.. Ten zkušený ve mně .. v prudších kopcích přechází do chůze.. a zase mě ostatní předbíhají. Přeci se nezničím během prvních 2-3 hodin, že.. Ultra je ultra:). Samozřejmě to, že jsem zapomněl jak běhat 1/2 maraton mě neomlouvá, spíš baví. Ale pozor. Já ty přechody chůze-běh umím celkem dobře:). A tak stejně jako Cimrman nabádal svoje žáčky, podlez a narovnej:).. tak já zpomalím a projdu, abych vzápětí zase svižně běžel a "ztracené" metry a pozice si vzal zpátky. Na občerstvovačce na 13 km dobíhám Alenu K. a podle povzbuzování na stanici se dozvídám, že je to první žena ve startovním poli...

To mě [duší ženu:)..!] silně povzbudilo. Říkám si, "zaber Jani! To musíš udržet!" Navíc od 17 km je trať převážně z kopce a tady se ukazuje, že se postupně rozběhávám... Přidávám z kopce a stahuji postupně další místa a do cíle přibíhám nakonec skutečně za hodinu a něco:) [1:51, 31. celkově, 7. v kategorii MC, 1. žena až za mnou]...

Musím poděkovat organizátorům... Richard je sice kamarád, ale moje hodnocení na stupnici od 1-10 je objektivně na čísle 12!!! :) ... Upřímně, co se jim podařilo je naprosto unikátní. Překrásný závod, příjemná atmosféra, skvělý ceny .. Víc jak 200 přihlášených v druhém ročníku bez jakékoliv reklamy, to hovoří za všechno. Příští ročník doporučuju včasnou registraci!  Lidi povzbuzovali snad víc než na pražské variantě:), plácal jsem si s dětmi kolem tratě, zázemí skvěle zvolené. Jen bych doporučil, aby se obsluha v restauraci na Ostrově naučila roztočit víc piv (kofol) najednou a pak se už nedá absolutně nic vytknout! Richard mi sice říkal, že měli stížnost, že nějaký pitomec přeznačil kus tratě a pár lidí špatně odbočilo... No to se stává skoro všude, já jsem rozená bludička:).. ale tenhle závod byl značený fakt dobře.. ani já jsem nezabloudil! [dokonce na té pitomé křižovatce byly i nastříkané šipky na zemi, lidi měli GPX trasy dopředu, atd.]..a i kdyby.. tak holt za stejný peníze se proběhnu o kousek dál:). Prostě velmi profesionálně, ale s láskou připravený závod. Doufám, že mi to vyjde i příští rok!

Za sebe-běžecky mám naprosto skvělé pocity. V posledních dnech to byl fakt mazec, ale přesto jsem závodil a běžel dobře. Na svoje zlepšení v trailu a v sebězích jsem opravdu pyšnej! O to víc mě potěšilo, že nejstarší běžec Pavel Š., který je o 11 let starší než já, přiběhl necelou minutu po mě a co víc, kus závodu jsme se různě přetahovali a v kopcích si mě zkušeně mazal na chleba:). Tomu říkám inspirace!! To by měl vidět Michal Viewegh.. žádná rezignace -- bojovat je potřeba!:)

Všemu zdar!
Sprintům, kamarádům ... a úsilí, které patří k ultra.. Zdar!
12:)

 PS. Fotky jsou od Richarda, abych aspoň trochu přiblížil trať.. protože tentokrát jaksi nebyl čas fotit.. Tentokrát jsem musel fakt běžet celou dobu:)