Jak jsem běžel přes "kopečky", aneb Panevropský 1/2 maraton, poprvé.. a třeba ne naposledy:)

Patřím ke generaci, která si hodně silně pamatuje "železnou oponu", pohraniční stráže, pohraniční pásma, a s tím související dobová specifika jako byly výjezdní doložky a devizové přísliby... Takže žádný div, že většina z nás různě snila o tom, že se dostane "za kopečky":)...

Před nedávnem jsme navštívili příbuzné mojí nejmilejší manželky (jasné slunéčko) v Poběžovicích.. a protože moje běhací úchylka je v širokém okolí našich blízkých velmi dobře známá.. tak nám hned nabízeli... Nechcete přijet na pouť? Honza by si mohl zaběhnout místní 1/2 maraton:).. Představa, že úprkem překračuji státní hranice (sice v opačném směru) mě vrátila do dětství a hned jsem se přihlásil...

Ovšem.. jak jsem vyhledával 1/2 maraton na internetu, tak jsem omylem vyplnil loňský registrační formulář.. V té chvíli jsme se vraceli z dovolené.. a dostal jsem hned e-mailové upozornění od pana starosty, že mám špatnou registraci, SMS a následný telefonát.. :).. Bylo to moc milé, jak mě nadháněli a tak jsem si říkal, že to bude velmi "komorní" záležitost, D. jsem  říkal, že to tipuji, že běží tak akorát starostové, možná zbytek obecního zastupitelstva, pár místních a já budu dělat delegaci z Prahy. Hluboce jsem se mýlil...:)

Nicméně -- s tímto očekáváním jsem ještě před půlnocí na sobotu natřel a usadil plot u souseda (kde jsme porazili vzrostlý smrk) a v sobotu ráno jsem si říkal -- vyrazíme pozvolna.. Spousta času:). Moje nedoslýchavost způsobila, že jsem rozuměl svojí D., že cesta trvá 1.15, zatímco ona říkala, že 1.50.. Když jsme vyjížděli, tak mě upozorňovala, že už teď mi navigace ukazuje, že přijedu na start v čase, kdy bude zavřená registrace:)...  V tu chvíli mě to drobet rozhodilo a ve snaze stihnout semafor při nájezdu na výpadovku, jsem málem způsobil dopravní nehodu...Ale hned jsem uklidnil sebe i svoji nejmilejší manželku tím, že tam stejně budeme včas, že je to komorní závod a že registraci  mi udělají i 1/2 hodiny před startem.. a když ne.. poběžím podle značek.. bez čísla:), o co jde, že?

Samozřejmě, pět minut po desáté jsme na místě.. skoro hodina do startu (!), na obrubníku sedí RID v iTB tričku:) a tak si říkám, jak ten svět je malý:).. Nakonec na startu skoro 130 závodníků.. mám čas si všechno rozmyslet a po náročné a psychicky vyčerpávající cestě:).. si dávám místní pivo a s místní kapelou si notuji, jak ten jetelíček roste u vody (německá verze druhé sloky mi tedy moc nejde)... ale jdu se rozklusat, neboť mám od Míši nakázáno běžet  a moc se nešetřit:)... Obíháme fotbalový stadion s Romanem.. Pravda, sice si vyměňujeme klasickou před závodní běžeckou latinu (nemám naběháno.. únava, práce, choroby..), ale RIDovi na férovku říkám, i když to není u mě žádná hitparáda, tak že poběžím, co to půjde... Fakt, že se budu snažit. [Mezi námi -- s Romanem se nemá smysl porovnávat co do objemů, jeho ročních cca 7.000 km je impozantních a naznačuje tím tréningové metody dle Hegela ("kvantita se mění v kvalitu"), se silným důrazem na Ferrariho ("objem ničím nenahradíš") ..:).]. Přiznal jsem mu, že v posledním měsíci jsem získal skvělý impuls od Míši M., která se mě snaží (věřím úspěšně) rozběhat .. a rozebrali jsme moje vazby na "Modrý život" a Míši trenýrkový plán:)...

Pro závod samotný jsem se rozhodl jsem použít T-birdovu taktiku (koneckonců je to náš nejúspěšnější reprezentant a nový mistr ČR na 24h)  a vytvořil jsem si svojí osobní bublinu:). Beru si sluchátka, pouštím si do nich oblíbenou muziku a po startu vybíhám skoro stejně rychle jako jako hasič k ohni, ve kterém hoří stodolarové bankovky:). Na startu se evidentně sešla místní sprinterská špička, protože první kilometry se nesou v průměrce kolem (či dokonce pod) 4 min/km, co tohle má znamenat? Já očekával poklidný běh s hrstkou nadšenců, jisté umístění v první dvacítce.. Tohle jsme si nedomluvili:)...Ale zatím běžím co to dá.. a jsem (podle svých pocitů) někde lehce v první půlce, tedy kolem 60 místa.

Ale jak začne hrát muzika 80 let, tak omládnu a valím to s Haničkou Zagorovou, která mě ubezpečuje, že byl krásný tvůj nápad.. :), co to dá -- mám pocit, že dneska by to šlo:). Bohužel v táhlejším stoupání se mi do sluchátek dostávají naprosto nevhodné písně -- V nohách mám už tisíc mil ... no uznejte, to na rychlosti nepřidá.. Navíc, na 11km na mě vyskočí vedle cesty od pořadatelů 10 km cedule. Teda.. to mě dostalo na kolena:)... v půlce trasy 1.2 km chyba měření.. To je na reklamaci Garmina, že?:) .. Po chvíli jsem se s tím nějak popasoval, nejdřív mě Miluška Voborníková uklidnila, že ráda silné muže má, a Hanička Z. mi důvěrně říká, že když holky líbaj neslyšej.. Pln optimismu to zase rozbíhám, abych na 16 km minul ukazatel 5km a zjistil, že ty cedule od pořadatelů říkají počet kilometrů do cíle (!). Ó já hlupák, hlava dubová.. Ovšem nastupuje Michal David a notuji si s ním, že skutečně už nejsem dítě mejdanů.. a že chci žít nonstop..:).. A proto seběh do Poběžovic beru v (relativně) velkém stylu..

Postupně sbíhám mladíky přede mnou i zdejší borce (myšleno na obou stranách hranice). V mírném kopci to valím dolů, co můžu.. Garmina na mě pípá 3:40 kilometr.. a já jsem vděčný Míše za její posun k rychlosti a k úsilí.. [Ti, co znají "Modrý život":) .. si se mnou mohou říkat -- není jednoduché být proletářem v třídně rozděleném světě:) a/nebo mít 55 křížků na krku v běžecké komunitě:).. ale bojovat je třeba] ... Pravda je, že toho posledního závodníka jsem stahoval skoro kilometr.. a pak jsem ho předběhl, abych při výběhu na náměstí hloupým odbočením do kopce ztratil důležitých 20m, sprint s ním jsem nakonec vzdal a tak jsem do cíle dobíhal relativně v klidu...

Ačkoliv jsem mojí D. řekl, aby mě čekala kolem 1:50-2:10, tak ona vyrazila s příbuznými k cíli s tím, že určitě přiběhnu kolem 1:35.. Jak na to ta holka přišla, to by mě zajímalo(!) :).. Dobíhám nakonec za 1:37, 24.místo, 4. místo v kategorii, což moje D. pregnantně komentuje.. No to jsi mohl trochu přidat, aspoň to 3.místo:)... Švagr se švagrovou pochopitelně nemají žádnou představu, co znamená jaký čas na 1/2 maratón.. ale když odcházíme od cíle k nim domů.. Tak je slyšet velký aplaus.. Přibíhá místní legenda Beroušek.. A švagrová kontruje.. Ty jsi předběhl Berouška? [Je to o to pikantnější, že je to manžel její sestřičky v místní stomatologické ordinaci:)] ... Předběhnout Berouška v místním měřítku znamená, téměř, jako kdybych vyhrál olympiádu!! :).. V té chvíli jsem se stal rodinou běžeckou legendou:)...

Odjíždíme domů pozdě večer.. "Rodina" ve finále pyšná, že "jejich" Honza.. málem získal princeznu (no dobře 4. místo v kategorii), ale že předběhl Berouška.. z toho budou žít asi dlouho.. a to je dobře:).. Protože v dalším závodě mi onen jmenovaný může natrhnout tričko i s trenýrkama...ale to je život a je třeba s tím počítat:)

Musím přiznat, že změny za posledních par týdnů.. a hlavně, že jsem si zase srovnal hlavu.. dobře uběhnutý závod.. budou mít jistě silný efekt do nejbližších dnů a týdnů.. říkám na rovinu stejně jako Stanislav Neumann (starý král, otec princezny Krasomily).. "Odvolávám, co jsem odvolal.. a slibuji, co jsem slíbil!:)..

Takže se můžete těšit na určitý pozitivní veletoč v nejbližší budoucnosti.. Aneb, jak se neustále opakuje.. Nikdy neříkej nikdy!:)

Všemu zdar! Našemu úsilí a ultra.. zvlášť!

12:)

PS. Fotky jsem vzal z internetu.. Snad se na mě nebudou autoři zlobit.. nechal jsem jejich vodotisk na fotkách a nehlásím se k autorství.. jsou tu jen na dokreslení atmosféry..:)