Modrá okénka, Modrý život, aneb trenýrkový plán je kotva:)

V poslední době si možná zase trochu víc uvědomuji ten cyklický charakter života -- korporace pravidelně mění open space na kukaně a uzavřené kanceláře, aby se opět vrátily do království open space:), všechny změny jsou pokaždé podpořené nejmodernějšími studiemi na výkonnost a produktivitu. Nicméně se domnívám, že velká část sledovaného vlivu by se dala snadno shrnout do kategorie "efekt změny":).

--- malá odbočka ---
Pan Roubíček si ještě v socialistickém zřízení požádal o vystěhovalecký pas do Izraele. Po dvou letech tahanic ho dostal, ale za dva roky byl zpátky a za rok zase žádal o vystěhovalecký pas.. Když se ho soudruzi ptali proč (?) a vyzývali ho, aby se konečně rozhodl, kde chce žít, tak pan Roubíček odpověděl .. "Vědí,, ono to stoji za ho*no tady i tam, ale ten přestup ve Frankfurtu.. to dává člověku naději:)
--- konec odbočky ---

Mezi témata, která občas sleduji v běžecké komunitě patří běžecký trénink, plán, trenér ano/ne a případně jeho vliv na výkonnost běžce amatéra..:). Stejně mě vždycky neskutečně široký rozsah názorů jak překvapí, tak i rozesměje. Například diskuse nad tím, že pokud trenér není prvotřídní reprezentant, tak ve vytrvaleckém světě nemůže být moc užitečný. Jak třeba takový Cukrátko:) může trénovat vytrvalce na 24h, když jeho výkony nebyly nic moc.. Nebo jak Škádlil:) může dávat různé přihlouplé rady běžcům a otevřeně tvrdit, že je běžecký guru, když ani nepatřil mezi běžeckou špičku a teď třeba jeho oslnivě nejlepší výkon z doby slávy překonal starší otec od početné rodiny..:)...

--- malá odbočka ---
Vzpomínám si na jednu hezkou povídku, tuším od Stephena Leacocka, mého oblíbence .. Řeknu to velmi stručně-nepřesně.. Bylo nebylo -- byl jeden velmi úspěšný plavecký trenér, měl hromadu olympijských vítězů, až při jednom závodě nešikovně spadl do bazénu a přišlo se na to, že on vůbec neumí plavat!:). Jeho svěřenci ho sice naučili plavat, ale on jako plavecký trenér už potom nestál za nic... Po čase se objevil znovu, tentokrát jako fenomenální trenér dostihových koní -- než se zase ukázalo, že neumí jezdit na koni... Atd... Prostě, závěrečné poučení -- kdybyste na nějakého skvělého trenéra narazili, tak buďte natolik moudří, že po něm nechtějte, aby vám dokazoval, že to, co umí trénovat, také sám dobře ovládá:).. 
--- konec odbočky ---

Samozřejmě mě vtipné postřehy, že M. Škádlil si nechává platit za tréning podobné sazby jako pražské prostitutky a že má i podobnou slevovou politiku (=kamarád v ceně)..:).. mě vždycky rozesmějí, ale je fakt, že ultra Miloš má zcela jistě velký podíl na současném běžeckém boomu v Čechách... -- A že má velmi "dobrou" obchodní strategii a dokáže na tom slušně vydělávat a že za peníze napíše dobrou recenzi na cokoliv??.. Inu, proč ne, podle známého žij a nech žít.. Každý si musí sám před sebou obhájit, kam až je ochoten dojít ve své "prostituci" ..:).

Ale měl jsem na mysli něco trochu jiného. I obyčejný hobík řeší neméně závažné:) otázky tréninku stejně, jako lidé na vrcholu vytrvalecké pyramidy... Tedy -- jak se připravovat? Někdo to řeší pomocí různých počítačových aplikací,. Existuje spousta knížek a internet je plný tréninkových plánů.. a někdo si třeba i domluví profesionální pomoc-konzultace-trénéra (trenérku).

Protože já mluvím a píšu v "zákrutách" a "odbočkách", tak se vlastně až teď dostávám k těm otázkám, které se na mě sypaly.. (a to jak od neběžeckého, tak běžeckého okolí):

• Nač potřebuješ trenéra, nějaký přísný plán... Copak jedeš na olympiádu? (Tím se nám patrně snaží jemně naznačit, že tak jako tak běháme kulový, tak proč se trápit a utrácet peníze)
• Nestačí ti běhat jen tak pro radost? Když máš chuť a čas tak se jít proběhnout, když ne, tak ne. žádný stres. (Znova ta známá mantra běhání pro radost)
• Stačí prostě jen tak běhat, poslouchat svoje tělo a občas běžet něco intenzivnějšího. Hlavně mít z toho radost a dobrý pocit. (To zní pochopitelně skvěle, ale hůř se to praktikuje nám obyčejným, co máme den obsazený na zhruba 40 hodin)
• Když nestíháš běhat a máš honičky, žádný tréninkový plán ani trenér to nezachrání.. 

Musel jsem si znovu všechno promyslet, zdůvodnit především sám sobě. Každá z těchto poznámek byla takovým malým hřebíčkem do rakve mého úsilí, ale ten poslední bod, to byla úplná rána Torovým kladivem:). Nicméně svědčí o nepochopení. Jako většina lidí, kteří mají den přeplněný povinnostmi, používám diář, kalendář a systém upomínek. Jak všichni víme, co je v systému na prvních místech, tak na to se čas najde:), obzvlášť když to má měnící se strukturu (v případě tréninku -- intervaly, kopce, fartlek, volný běh), která neumožňuje jednoduchou záměnu, přesuny nebo dokonce rušení:).

Asi dva poslední roky jsem běhal bez jakéhokoliv plánu, s cílem jen tak běžně běhat. Nějakou dobu to šlo, ale pochopitelně v hektickém období nejasně definované povinnosti a rituály postupně erodují, až se mohou vytrácet. Vzpomněl jsem si, jak mi tréninkový plán (který jsem nazýval trenýrkovým plánem) byl kotvou. Ve starém bytě visel v centru veškerého dění (na lednici:) ) a odvíjel se od něj celý den. Ještě teď se usmívám, když vzpomenu na jedno deštivé ráno před lety, když jsem v běžeckém odcházel do slušného deště a moje D. se mě ptala, kam jdu? .. Povídám.. (a koukám přitom na lednici)... v plánu je běžet 13 km, jdu běžet 13 km..:).

Přesně tak. Trenýrkový plán byl zákon, stejně jako kolaloka..:). Byl pro mě i určitou vzpomínkou na Rychlé Šípy a dětská skautská léta, kdy jsem se snažil žít správně, tedy nejen se pravidelně mýt:), ale mluvit slušně, dělat i malý dobrý skutek denně a nezapomenout na radost sobě.:).

Tak tohle je zpátky! Trvalo mi to chvíli se k tomu rozhodnout, ale už teď, po pár týdnech vím, že to bylo skvělé rozhodnutí... Na skříni mi visí můj plán, zprovoznil jsem Garmin, zase všechno měřím, zapisuji.. a "vybarvuji" .. Stejně jako Láďa (ve Foglarově knížce Přístav volá) ..jsem si vytvořil takový vzorný Modrý (běžecký) život a snažím se ho žít:).

A co vy? Jak to máte se svým úsilím, tréninkem (trenérem)?

Všemu zdar! Našemu úsilí a ultra... zvlášť!
12:)