pondělí 9. září 2019

Wasatch Front 100, aneb zázraky se dějí!

Tentokrát přeskočím tradiční předmluvu:) k mojí výpravě, protože podle vaší podpory v komentářích, sms, emailech — vám všem, co sem občas zabloudite a čtete ty moje “dřysty”:), vám dlužím aspoň drobný, pokud možno nefiltrovaný náznak toho, co se odehrálo v Big Mountains. Podle mé stupnice to byl čistý a nefalšovaný zázrak, který si ještě ani teď, o den později, kdy čekám na letadlo domů, nedokážu plně uvědomit.

—- alespoň malá poznámka k cestě a k přípravě na závod —-
Cesta byla už téměř standardně dramatická, kdy jsem dobíhal letadlo v Amsterdamu, a u stojánky jsem byl v okamžiku, kdy se chystali zavírat nástupní dveře, ale nakonec mě pustili dovnitř, naložili můj kufr a díky tomuto zpoždění to podle mě stihl ještě zbytek asi pěti pasažérů. Úspěšné logistice včetně výběru tranzitního letiště a hotelu podřizuji skoro všechno. Konečně si po příletu zařizuji americké telefonní číslo, což se při mých předchozích závodech nedalo zvládnout - většinou to byla kombinace nedostatku času nebo neexistence operátora/prodejce, co jsem potřeboval v blízkém okolí. Nebo to, co jsem si koupil on-line nefungovalo:).
Druhý den (ve středu) potkávám svoje pacery a znova se ubezpečuji o tom, ze hard-core ultra běžci, to je na 99.9 procenta jiný svět... (zatím jsem tu 0.01% nepotkal)... milí, přátelští, a ti zdejší — Justin a Graham — byli už od začátku rozhodnutí mi ze všech sil pomoci, abych si mohl splnit svůj sen. O síle, podpoře a přátelství Běziciho Stina netřeba mluvit, to je mimo jakoukoliv stupnici!
—- konec drobné cestovní poznámky—-

Při tom všem povídání a informacích od Justina a Grahama si naplno uvědomuji pravý stav věci... Wasatch Front 100 je skutečně překrásné ultra, ale jedno z nejtěžších... Místní běžci o něm mluví s láskou a chvějícím se hlasem, což podporuje moje smíšené pocity. Ta první vlna pocitů mi říká, tak a tvůj boj o Grand Slam je totálně v háji... Na druhé straně se uklidňuji tím, že stejně nikdo nevěřil, že bych to mohl dát... Obzvlášť, pokud viděl video/fotky z doběhu Leadville, 5 minut před koncem závodu a znal pravý stav věcí..

Upřímně, úroveň devastace těla a řekněme cílená sebedestrukce během závěrečných mil v Leadville by asi každého přesvědčila o tom, že by bylo lepší zůstat doma:). Moje nejmilejší manželka, jasné slunéčko:), se mě zeptala na férovku, jak se cítím psychicky, jestli si navzdory stavu nohou, žaludku (začal jsem normálně jíst a pít asi až po 3 dnech po návratu z Leadville)... jestli si aspoň trochu věřím, jestli tam jedu bojovat, nebo jestli jsem to už dopředu vzdal.

Po pravdě jsem odpověděl, že to sice “z venčí”:) nevypadá na dobrou šanci, ale že jsem stále optimista, tím spíš, že se Běžící Stín nenechal odradit mými kecy a zopakoval svoje “Rozkaz zněl jasně..” a že mi tím pádem přijede dělat pacera z Brighton do cíle (32 mil). V kombinaci s Justinem a Grahamem mi to dávalo aspoň nějakou naději.

Justin zná trať doslova do detailu, dával mi a Grahamovi (později i Stinovi) spoustu užitečných informací, že jsem začal pomalu věřit, ze máme i férovou šanci na dokončení... s nedoléčenýma nohama, se žaludkem poničeným “gelovým” dobrodružstvím”... jsem se díval na Wasatch okem pravé blondýnky, věřící, že šance je pořád padesát procent:).

Ale to plánovací já bylo neklidné a vzhledem k (pro mě) trochu nestandardní organizaci, se připravuji obzvlášť pečlivě. Z hotelu to mám na stanoviště autobusů kousíček, méně než 5 minut. Jsem tam s předstihem v magický čas 3:45 a než vlezu do autobusu, tak se ohlásím zero-seven-four, což mi vydrží na dalších skoro 37 hodin...

Cesta autobusem na start trvá asi 35 minut a já mám celou dobu takový divný pocit, nezůčastněného pozorovatele. Nedokážu pochopit, že jsem tady... že mám šanci zkusit si splnit svůj nejtajnější sen... Dokázat si, že i úplně obyčejný nadšený příznivce ultra může snít o svojí účasti v Grand Slamu. Bez ohledu na výsledek vím, že už jsem si všechno splnil... Nicméně, posunout se na zbývající políčko v Grand Slamu je strašně lákavé. Je to výzva i otázka, jestli zůstanu na úrovni číslování nástupiště v Harry Potterovi (3/4), nebo jestli se posunu na osudový stupeň 4/4.

Stoupání do kopce na start mě definitivně probouzí do reality. Podle rady Justina se řadím do poslední třetiny závodníků, ale zase ne úplně na konec. Je to důležité, protože hned od startu vede v podstatě jednokolejka hodně prudce vzhůru. Nechci nikoho zdržovat, ani se nechat uhnat, nebo zase šíleně ztratit. Na startu je nás něco přes 300, přestože jsou to povětšinou velmi zkušení závodníci, nedá se čekat, že cílem v čase pod 36 hodin proběhne vice než 2/3 z nás. Budu mezi nimi? Je jasné, že pokud ano, budu úplně na chvostu, proto ta poslední třetina ve startovním poli:).


Wasatch není vůbec komerční závod a jak byste asi čekali, startovní bránu tvoří jen kus provazu nataženého přes odbočku v parku na začátku trailu. Sotva si stačim utáhnout boty a sestavit hůlky, začíná se odpočitavat a vybíráme!!!

Zopakovávám si v duchu naši strategii. Věříme, že pokud neznáš trať, nejsi dobrý běžec, případně nejsi v dobrém stavu — (všechy body si za sebe můžu zaškrtnou) — tak jediná úspěšná strategie je běžet relativně volně začátek. Tedy běžet ho moudře... Většinou se udělá velký horko, slunce žhne, jak rozpálené pláty kamen, snadno se to dá přepálit. Výsledkem je úžeh, přehřátí organismu, ztráta sil... většina lidí potom začne zvracet a donutí je to odstoupit ze závodu.

Lyžovačka..:)
Proto jsem se snažil držet naší strategie: Přežít a dostat se v dobrém stavu na 45 míli, kdy by měl žár polevit. Raději trochu později, ale přežít. Během noci si dát do pořádku žaludek a tělo zdevastované horkem. Plán byl být na Lamb´s Pass kolem 7 hodiny a strategii jsem plnil tak nějak “napůl” :). Chybějící stanice Swalow Rocks, spolu s Leadville se na mně podepsaly víc, než bych chtěl. V podstatě od cca 23 míle jsem začal pravidelně zvracet.

A přitom to všechno vypadalo tak nadějně. Po ránu se zatáhlo, začalo drobně pršet, déšť sice postupně sílil... ale já měl radost. Představoval jsem si, jak tu otevřenou část, které se ne nadarmo říká “hell”, tedy peklo, jak jí projdu v příjemném deštivém počasí. Ó bláhoví jsou optimisté:)! Zatímco se prašné cesty změnily v blátivé sešupy z kopce, na kterých jsem si mohl vzpomínat na lyžařský výcvik na základní škole — kde jsem taky často nevěděl jak, ale věděl jsem, že s pomocí hůlek a dolů:)— tak se po pár hodinách mraky rotrhaly, ukázalo se modré nebe, zářící slunce, překrásné výhledy (v téhle části se běží hodně po zvlněných hřebenovkách, prostě nádhera. Jen jsem si to nedokázal plně užívat, protože v téhle části závodu není nikde žádný potok, ani potůček... A slunce navzdory čepici se mi snažilo vypálit díru do hlavy.:(

Na 32 míli (Big Mountains) se setkávám s Justinem. Moudře se vyzvracím před stanicí a obětuji skoro deset minut drahocenného času, dostanu do sebe dostatek kalorií, skoro litr ředěné fanty, bereme s sebou eis tee s ledem a vodu s ledem. Začal jsem věřit, že “počínající” krizi mám pod kontrolou a že ji zvládnu (jsem optimista a zvracel jsem “jen” čtyřikrát během posledních čtyřech hodin). Ale v pokračujícím horku se mi problémy vrací s větší intenzitou a začínám si “čistit” žaludek nejen před stanicí, ale téměř hned po odchodu.

Justin mě utěšuje, že dorazime celkem rozumně na Lambs Pass, kde mě převezme Graham a kde se také poprvé uvidíme i se Stínem. Skutečně, po 7 hodině večer tam jsme a můj tým už ví, že dneska by jídlo v mém žaludku neudrželo ani silné vteřinové lepidlo:). Graham mě přebírá na noc, je rozhodnutý mi pomoci zpravit žaludek a v pořádku mě předat Stínovi nad ránem na stanici Brighton. Má ale hodně těžkou pozici. O nějakém zlepšení žaludku ani optimista mého formátu:) nedokáže mluvit, navíc se zpomalujeme... Já v noci díky problémům s viděním, únavě a v tomhle případě ještě nedostatku kalorií — vždy zpomalim, navíc, když je terén technický (to na Wasach v řadě míst opravdu byl — je zpomalení výraznější.

Mezi běžci v Americe podle mě převažuje většinový názor, že se nedá uběhnout stomílovka, když běžec delší dobu permanentně zvrací. Proto Justin i Graham byli nervózní, nabízeli mi k jídlu kde co, ale situace byla jako přes kopírák... Něco jsem snědl, zapil to a během pár minut vyhodil:).... Snažil jsem se zůstat pozitivní — Vermont jsem také doběhl jen na tekutiny a Běžící Stín mi potom připomenul, že on sám běhal tři roky s rovnátky a taky nic při ultra nejedl:).

Ovšem, když jsme se blížíli k Brington, tak i já jsem měl celkem jasno, že je to pryč. Náš plán s cut-offs počítal s tím, že musíme nejpozději odejít ze stanice před 5 hodinou, jinak se ten další limit nedá fakt stihnout. Za stanicí začíná velmi příkrá, kamenitá sekce nahoru, to samé dolů, pak ještě vložený 20 minutový kopec... a relativně krátký seběh na stanici. Prostě nulová šance v okamžiku, když s Grahamem vcházime do stanice v 5:25... Navíc já naprosto zrušený...

Omlouvám se celému týmu — na stanici je i Justin, který tu pomáhal jednomu svému kamarádovi. Všichni se mě snaží motivovat, říkat, že už je to v podstatě jen z kopce a běhatelné... Vím, že to není pravda, ale jsem dojatý z jejich úsilí. Snaží se mi přinést kde co k jídlu, ale Stín mě zná, jak své boty. :) Podařilo se mu uvařit pro mě čaj s medem, jednu 1/2 litrovou dávku jsem pomalu vypil na stanici a poslouchal jeho strategii... Musím se trochu zkoordinovat, nic nejíst, jen pít, zklidnit trochu žaludek, dát se do pořádku, vyrazíme, až to půjde:), OMG! ... Nejlépe před 6:)... BS zůstává v optimistickém módu, i když naše současné šance podle předchozích propočtů jsou skoro nulové:)...

Stín sám potom přiznal, že i když mě zná a ví jak tvrdej dokážu být, tak, že ani on tomu nevěřil... Nevěřil, že nás nesejme hned následující cut-off. Ale znovu mi připomněl naše společné moto... Ultra není o tom, jestli vyhráváme nebo prohráváme, ale že to nevzdáváme;). Konec konců můj sen a můj tým si zaslouží epický boj a nevzdávání se. Se Stínem jsme se rozhodli, že se budeme snažit zůstat v závodě tak dlouho, dokud nás tam budou chtít:), dokud nedoběhneme do cíle, nebo nás nesejme časový limit.

Ta první sekce se Stínem překonala řadu mých očekávání. Především, už jsem nejedl spoustu hodin, ale přesto jsem nad ránem dokázal velmi svižně poskakovat po kamení nahoru:) a stylem běhu dolů z kopce připomínal známého běžce Honzu Bartase, který tomu říká “no tomorrow”:). Na kamenitých “běhatelnějších” úsecích mi Stín hlásil dopředu terénní nerovnosti a velké volnější kameny mi odkopával z cesty. Doběhli jsme pár minut před limitem a získali další asi 3 hodiny v závodě. Ale podmínkou postupu dál bylo, že se musím ještě víc a výrazněji zlepšit a zrychlit.

Tady by stálo přidat podrobnější vysvětlení systému cut-offs na Wasatch. Jsou na začátku velmi volné, v podstatě dávají o víc jak hodinu extra času, než má většina lidi, kteří závod doběhli. V té chvíli jsme bojovali jsme o měkké technické cut-off jako lvi. A proti nám se tlačila stěna zpřisňujících se limitů. :(

Na stanicích nám lidi moc fandili, Justin s Grahamen nám posílali povzbuzující SMS, ale všichni to brali jako marný boj:). Jako labutí píseň, jako poctu ultra. My zatím se Stínem bojali o každou vteřinu, stejně jako dříve zemědělci o zrno. Aniž bych šel do detailů, tak jsem stanice probíhal, Stín nabral pití a led... všechno se odehrávalo za běhu nebo za chůze. Stejně jako ve Slunce, seno, jahody... Stín podobně jako průvodčí hlásil “nezastavujem, máme zpoždění” a tak jsem využíval i genderové výhody a močil za chůze... Stinovy povzbuzující hlášky typu... zvracíš pěkně, nezastavuj, umíš to i za běhu:)... To mi opravdu pomáhalo, připomínalo mi to ty nejsilnější společné zážitky z našeho seznámení, kdy jsme si říkali Los a Alamos (určitě snadno poznáte, kdo byl/je kdo).:)

Na poslední stanici před cílem ... Straton... dobíháme opravdu ve velkém stylu. Celou dobu se nám dařilo se zlepšovat nebo držet predikce do další stanice. Potkáváme při běhu do kopce (v téhle chvíli a v tomhle stavu držíme stále kilometr kolem 9 minut, co může vypadat jako rychlá chůze, ale v podmínkách Wasatch, s “odpocinutým” sluncem je to pro mě hard core)... Tak ten chlápek nás varuje, ať makáme, že ten cut-off na další stanici je už ve 2:15. Stín mi v klidu odpovídá, že jdeme dobře, ale v zápětí se opravuje, že to zase bude o prsa:), je to totiž o míli dál než si původně myslel.

Před stanicí jsem díky vyššímu úsilí znova silně zvracel, tentokrát jsem ale zpomalil do chůze. I v té napnuté atmosféře BS nezapomněl na svoje vtípky — že si myslel, že on je větší tvrďák, že jeho rekord je 5-6 krát za závod... ale, že mě už přestal počítat a že zavádí novou jednotku pro moje zvracení... jeden furt:). Na stanici nakonec přibíháme ve 2:06, skoro deset minut na zdejší cut-off. Chtěl jsem si aspoň vypláchnout pusu vodou, ale obsluha na stanici už je po právu unavená, za pár minut končí... všechno jde pomalu a Stín říká ... vůbec se nezastavuj, vodu přinesu... běž běž...

Myslel jsem si, že jsme se konečně dostali do trochu bezpečnějším vod, ale BS mi hned říká krutou pravdu. Justin s Grahamem nám děsně fandí, ale zároveň nám říkají, že v posledních 2-3 letech nikdo nestihl limit v cíli, pokud nebyl na stanici dřív než ve 2 hodiny. Jsou na trati ještě nějaké terénní “vlnky”, bude i “trocha” kameni... nesmíme se zdržovat. Stín to říká jasně. Do cíle se dostaneme, už je to jen 10.5 míle... ale je otázka, jestli tam budeme před pátou. V minulých letech to nikdo před námi nedokázal... tak to zkusíme my!! A hned počitá za kolik musíme běžet kilometr, jaké jsou tam úseky a přitom mi dává za triko spousty ledu, abych v tom ještě nekončícím vedru mohl běžet, co to jde a možná ještě rychleji:).

Po cestě postupně sbíháme další běžce a Stín mě chválí, že je to potvrzení naší strategie, že to děláme dobře:). — “..všichni jsou prošitý a vypadá, to že budou každou chvíli zvracet..”:). LOL, copak já dělám něco jiného posledních cca 15+ hodin? :)

Ale najednou se ukáže jezero a od BS vím, že náš čas v cíli předpovídají na 16:42, patrně podle famózniho doběhu přes Straton, ale stále nic není jisté. Jsem nervózní jak dívčina na první schůzce... takový úsilí... a teď, aby to nevyšlo? :) Stín mě uklidňuje, ale i on sám cítí, že zdaleka není konec. A tak cokoliv je aspoň mírně z kopečka... běžíme. Naposledy potlačím nutkání čaje v mém žaludku se podívat ven, co se tak zajímavého děje:), když v tom uvidíme parkoviště, kde má Stín auto a kde je i cíl, u kterého vlaje česká vlajka!!

Na běh v cílové rovince cíli už nemám morální sílu, už to není potřeba, ale Stín říká ... je to nutný... ta vlajka!!! A tak společně popoběhneme a v cíli se zmůžu ještě na vítězné gesto. Přichází mi gratulovat ředitel závodu a s nim i strážce Grand Slamu. Otevřeně říká, že měl o mě strach a že tomu vůbec nevěřil...:)

Našim ultra snům, ať jsou jakkoliv bláznivé... zdar!!

Pořád mi to nedochází, jak strašně malá šance to byla, ale kde jsou dobří kamarádi, tam je i malá šance o několik řádů vyšší!! Musím poděkovat znovu Mikovi, který mi pomohl na Western States, Báře a Nice za Leadville, Grahamovi a Justinovi za Wasatch! Jak by řekl Palacký ... Jako rudá niť se mým úsilím o Grand Slam proplétá Běžící Stín, který ještě při tom dokázal udržet svoji “lajnu”:) a být vtipný, i když to všechno občas vypadalo na Píkaču, nebo dokonce na toho menšího:)!

Dík patří všem, mojí trenérce a kamarádce Míše M., hodně lidí mi drželo palce... Dík patří pochopitelně i vám, co čtete moje zápisky... Moc mě potěšilo, že všichni, co nás sledovali na Wasatch — i když to vypadalo, že je to naprosto marný boj — to brali jako naši poctu ultra. Samozřejmě největší dík patří skromnému Stinovi, který na všechny moje díky a reflexe závodu (při pití piva během noci u mě na pokoji) odpovídal v duchu... “Ty máš konečně velkého ptáka a já jsem aspoň nejel zbytečně!!!”:)

I když jsem si ty nejsilnější zážitky sice nechal jen pro sebe, i tak se bojím si to dát na blog:), ale utěšuji se tím, že jsem přijdou a zabloudí jen nadšenci a ti pochopí moje dojetí a moji posedlost pro šťastné konce.

Všemu zdar! Našim snům, ultra a kamarádům ... zvlášť!

12:)

PS. Ty nádherné fotky jsem si "vypůjčil" na FB Wasatch, tak snad mi to odpustí. :)

66 komentářů:

  1. Jooooooooo, no comment 👍👍👍👍👍

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :).. Dik! Ja jsem vnimal podporu od celeho "ansamblu":) z oblasti Luzickych hor... Obdiv, Martin B. mi prozradil, ze ty jsi dokonce precetla cely muj blog, chronologicky, coz vzhledem k vice jak 600 zapiskum a neskutecnym vecem, co jsem psal je "ultra"..
      MSF! At nam to beha! 12:)

      Vymazat
  2. Pozitivní myšleni, odhodlání, silná vůle, štěstí, BS.. to muselo vyjít! Ještě jednou moc gratuluju! Je to prostě fantasmagorický!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :) Dik, ty, ktera podlezas spadle cilove brany:), presne chapes usili na GS. Vsechno se to seslo, neskutecna energie, vsich kolem od rodiny, kamaradu, ctenaru blogu... az po ty, kteri mi pomahali na trati.. byli skveli, vyjimecni. Nijak to nesnizuje jejich podporu, kdyz mluvim o klicove roli Stina a jeho kamaradstvi. Bez tech ostatnich by ani Stin nic nezmohl, ale s nimi? To bylo jak uder Torovym kladivem. Zna me jak svy boty, hodne jsme spolu prozili...
      Fantasmagoricky:).. to je presny!
      Diky moc za podporu a tesim se na setkani! 12:)

      Vymazat
  3. Ty nezklameš, když ne v 12:34 tak v 21:12, :-).
    FIFO je lepší než LIFO, ve skladu i v žaludku.
    Zapomněl jsi na stav puchýřů na českých nohou..
    Ať se daří, Radek

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :)... Dik, byl jsem uz hodne jetej... Ono zavod skoncil v nedeli v 5h, nez jsem ziskal prezku a ptaka:), a nez jsme se dostali na hotel bylo skoro 8, umyl jsem se a asi na 4 hodiny usnul, pak jsme chili:) pili pivo se Stinem, pak uz musel jet domu..;)... a ja zabalil a na letiste. Cesta dlouha, j nedokazu spat, tak aspon ve chvilich, kdy me nechytaly krece do leve nohy (narvane letadlo) tak jsem si tukal na ipadu zapisek. Na 21:12 to byl boj, abych stihl..:)
      Puchyre celkem ok, boli, ale uz jsem to vsechno rozrezal, kuze se odlouci a bude to fajn..
      Diky moc za podporu! At nam to beha! 12:)

      Vymazat
  4. krásné, skoro jsem uronil slzu, byl jsem z tvého úspěchu úplně na měkko :) Moc gratuluju, zase to bylo epické :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :) dik. Ja tedy uprimne jsem dojatej a slzu uronim i ted.. Protoze mi vsechno dochazi az pozdeji. Jak to bylo malo pravdepodobny, jak to bylo "krehky" jako domecek z karet, stacilo malo a cely se to zhroutilo..
      Ovsem ten lidsky rozmer, moci a podpory.. ten nema chybu a uprimne ten prekonal vsechna ocekavani.
      Diky moc za podporu, at se dari, at nam to beha! 12:)

      Vymazat
  5. Čteme teď s dětmi už nějakou dobu LOTR a ta paralela s tvým výkonem mi prostě nedá: tvoje putování z Kraje (našich polí, luk a strání strdím oplývajícím) si totiž ve svých rozměrech s Tolkienovým epickým vyprávěním v ničem nezadá. Vždyť si to vezmi - hlad, žízeň, horko, chlad, to všechno hrdiny taky trápilo, stejně jako obavy, jestli to nakonec stihnou včas! Stejně jako hobitovi Frodovi, ani tobě někteří s tak velkým úkolem nevěřili, ale měl jsi odvahu, věděl jsi, že prostě musíš, protože co jiného zbývá? A taky jsi měl své věrné společenstvo (jak si mezi sebou rozdělí role je na nich ;-) a to ti minimálně na části cesty zásadně pomohlo (Leadville), abys nakonec za cenu velkých obětí ten svůj prsten moci (strach že to nezvládneš, že zůstaneš stát těsně před branou nebo dokonce na jejím prahu) hodil do hlubin Barad Dur a vyšel z toho jako veliký vítěz, který dokázal to, co se na první pohled jevilo jako nemožné!
    Legendy prostě žijou a veliké příběhy máme zkrátka zakódované v sobě - i proto jsi prostě nemohl selhat.
    I když ta cesta musela být tak těžká, že si to nikdo z nás tady neumí představit. Vypravit se na ni jednou, možná, ale čtyřikrát v tak rychlém sledu?
    Takže ještě jednou gratuluju a zbytek už jsi ode mě slyšel a četl tolikrát, že tě toho ušetřím, ty víš :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :).. Moc dekuji! Hlavne za to, ze jsi mi priradila roli klicoveho hobita.. postavy, ktera tak nejak vyjadruje muj postoj k ultra... Mam rad zivot, kamarady (i koneckoncu to pivo), ale kdyz na to prijde, tak se dokazu kousnout:).
      Blahopreji k dalsim uspechum na poli ultra, at se dari, at nam to beha a diky za podporu! 12:)

      Vymazat
  6. Neuveritelny dobrodruzstvi a ohromna poklona! Vubec nenachazim slova... takze zbytek radsi ustne :-). April.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :) dik! Uz se tesim na navstevu v detasovanem centru ceskych milovniku Alp a horske turistiky a ultra... v Niedernsillu! Oslavime to! 12:)

      Vymazat
  7. Neskutečný zážitky!! Slavnostně opakuji, že si to proste zase dal. Hrozně moc veřejně gratuluju. Podporu sis zasloužil, one man show bylo dost, když jde o pořádný závody, tak support musí být součástí. Stín je neskutečný kámoš a je úžasný, že jste spolu tohle všechno prožili. Celé tvoje běhání je jedna velká inspirace, řekla bych největší:).A fotky jsou nádherný. Gratuluju, tati. B.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Diky moc! Znova a znova si uvedomuji, jak to bylo skvele te mit v Leadville na poslednim useku... a potom Stina s Nikou na poslednich 3 milich...
      Cely ten muj ultra "pribeh" od prvni brdske a domaci diskuse, ze jsem slibil, ze nebudu behat dal nez maraton:)... Me hrozne tesi. Ten "film" mi bezel v hlave na ceste zpatky z Utahu!
      Moc diky a tesim se na nase behani! 12:)

      Vymazat
  8. Ahoj Honzo, v první řadě gratulu k úspěšnému dokončení GS a ke splnění běžeckého snu. Jak jsi mnohokrát zmiňoval, člověk podobné akce podniká zejména kvůli síle zážitků, prožitým emocím a vše je umocněno, když u toho můžou být kamarádi/rodina. Ty super zážitky ti nikdo nevezme. Z mého pohledu má ale dokončený GS i slušnou sportovní hodnotu. Ty vždy o sobě píšeš něco v duchu "pobíhající stařík" a asi nám všem "veteránům" co ultra zkoušíme je jasné, že z nás už žádní olympionici nebudou, ale stejně... Když vezmu v jakém terénu se stomílovky běžely, jak rychle po sobě následovaly, že vždy bylo potřeba zregenerovat (tu regeneraci nejvíc nechápu, sám po uběhnutých rovinatých 100 mílích cítím slušnou únavu cca měsíc) a naladit tělo i mysl na další akci, kterou jsi vždy znova zvládl ... tak se jedná o mimořádný sportovní výkon a klobouk dolů. Pro mě a pro spoustu dalších běžců je motivační vidět, jak sis dal hodně ambiciózní cíl, šel jsi za ním a nakonec jsi ho dosáhl. Určitě si budu tvé zápisky číst ještě několikrát a těším se, co zase vymyslíš. Měj se a užívej si, že to klaplo, Martin M.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Diky moc. Ja si urcite aspon drobnou reflexi Grand Slamu napisu. "Obycejny" clovek musi podobnou akci dlouho promyslet, logistika je narocna, preci jen bud resis 4xletadlo, nebo nejaky pobyt mezi tim, presuny, regeneraci...
      Navic ja letadlo nesnasim a obcas na nej reaguji dosti dramaticky, viz Leadville. Diky praci jsem mel casto minimalni cas na aklimatizaci, nic mi nesmelo uletet:), baleni tak, abych byl schopen bezet jen s tim, co mam v prirucnim zavazadle, atd.
      Drzim palce na tvoje plany a sny... Nekdy to vyjde, nekdy ne.. ale podle me, kdyz se spoji nadseni a usili:), tak vzdycky zustavaji skvele zazitky a pocity!
      At se dari a dik za podporu! 12:)

      Vymazat
  9. Honzo, naprosto epický závěr, přesně jak jsem čekal! :-) Obrovská gratulace ke GS i splněnému snu.
    A hláška Stína: "zvracíš pěkně, nezastavuj, umíš to i za běhu" je asi zase jedna z těch nesmrtelných :-)
    Díky za velkou inspiraci a ať Ti to běhá!
    JiříkK

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :). Dik... On Stin podobne hlasky sype ze sebe jako technicke sluzby v zimni sezone posypovou sul:). Uplna studnice neskutecnych komentaru a hlasek..
      Jeho pomoc byla klicova (pro me i lidsky neskutecne silna), ale uprimne, bez pomoci ostatnich by ani titan jeho formatu:) nic nesvedl. Navic, kazdy z mych pomocniku mel silne, rekl bych sakra vtipne momenty, ktere si ja sice dobre pamatuji, ale nechtel jsem je davat, uz kvuli nim na internet.
      Diky za podporu! At nam to beha! 12:)

      Vymazat
  10. pěkně reprezentuješ ITB, jenom, prosím, na POPu nezvracej a nemoč za běhu :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Anebo jen v zadních řadách! :-)

      Vymazat
    2. :) Tedy to je sila!
      Ne nebojte se... tohle byla naprosto vyjimecna situace... navic nikdo nebyl nadohled!
      Jak to bude letos s Partyzanskym Obehem Prahy (POP), netusim, zalezi na otci zakladateli (Martinovi VP), jestli zaveli! Pokud ano, budu se snazit s vami poskakovat a slibuji, ze vyse uvedene "aktivity" nebudu provozovat:)!
      At se dari! Dik za podporu... Doufam, ze mi to vyjde a ze popobehnu s vami ve vasi lokalite. 12:)

      Vymazat
    3. Nebuďte tak cimprlich a dejte profesorovi svobodu rozhodování - Vltava i sprcha na Hamru teče, cestou je pár potoků a rybníků a možná bude i cestou prset :-)

      Vymazat
    4. :) no tak toho se celkem bojim, protoze v nasich radach nebezpecne roste pocet otuzilcu... Zaverecne plavani ve Vltave uz potom vypada celkem rizikove!
      MSF! 12:)

      Vymazat
  11. Opravdu neskutečný, gratuluji. Po tom co jsem si přečetl o Leadville jsem si jako pesimista říkal, že náročnější to snad být nemůže, ale nakonec vidím, že zvítězil pohled optimisty: "Ale ano, může to být ještě těžší". Máš můj obdiv.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dik! Zaver Leadville byl rekneme takova cilena sebedestrukce:), protoze se mi vratila moje "morska nemoc". S tim se beha asi podobne, jako kdyz se moci proti vetru:). Wasatch je sam o sobe nadherny zavod, rekl bych, ze jasne panoramaticky nejkrasnejsi a nejfotogenictejsi.
      Tim, ze nemusis nikam jet dalsim autem, tak zjednodusuje logistiku.
      Diky za podporu, pristi tyden vyrazim na prodlouzeny vikend do Niedernsillu se "potesit" a zregenerovat v "nasich" horach... At nam to beha, nekdy na videnou! 12:)

      Vymazat
  12. Jsi neskutečný borec a tvrďák, gratuluji a klaním se až k zemi.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :).. Na to se vykasli:)! Tesim se, az se zase budeme mijet na nabrezi nebo za Manesem:)!
      Ty nabehas v rocni komutaci skoro dvakrat tolik co ja... a ja si rikam ze tech 5.000 km zase neni tak malo:)!
      Tesim se na shledani a diky! 12:)

      Vymazat
  13. Velice pěkný report a skvělý výkon. Gratuluji. Doporučuji tvé pozornosti The Bigfoot 200 Endurance Run, 200mílové dobrodružství ve státě Washington v oblasti Mt. St. Helens. Absolutní šílenství v brutálním terénu, absolvoval jsem a bylo to lepší než Ultra Gobi 400.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. DIK! :).. Michale, ja jsem usedly, starsi (duchod na dohled) otec od rodiny:)! Ty jsi o nekolik kategorii jinde! Lidi, kteri davaji podobne veci, stejne "lehce" jako deti sbiraji pokemony... jsou mimo moji "pralesni" ligu:). To ale neznamena, ze se omezim na silnicni zavody do 10km...:)
      Diky moc, at se dari! Velka gratulace k Badwater 135!
      12:)

      Vymazat
  14. Vše už bylo řečeno, klaním se až k zemi a čekám včasnou zprávu, kdy a kde do klubové hospody (mám dojem, že to bude Fakt velký) p. s. Jasně, že si taky chci sáhnout na ptáka!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Urcite nejaka hospoda bude... Nevim jak "velika":), to necham na organizatorech, ale urcite musime najit misto, aby vsichni, co chteji prijit mohli. Po prazdninach kazdy neco ubehl, bylo Baroko, Sazava... vsichni budou chtit vypravet... Budu se tesit na shledani.
      12:)

      Vymazat
  15. Moc gratuluji, s tvým nadšením jsem ani na okamžik nepochybovala o konečném úspěchu, i když to bylo hodně dramatické a dojemné. jsem zvědavá na další šilenosti. Katka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :). Dik, ovsem dalsi "silenosti" budou podle vseho.. krasne a v porovnani s tim, co bylo ted.. mirne:), ale zase cilene na moje "sny", pocity a krasnou krajinu pri bezecke turistice.
      At se dari! At nam to beha a diky za duveru.. diky za podporu! 12:)

      Vymazat
  16. Krásné napsané od začátku do konce. Ale tohle je prostě úžasná konstrukce - "Naposledy potlačím nutkání čaje v mém žaludku se podívat ven, co se tak zajímavého děje"
    To jsem se fakt zasmáli když moc dobře vím že v té chvíli ti asi moc dobře nebylo :-) Velká velká gratulace zes dokazal nec9 tak velkého ! A pro mě také velký impulz k zamyšlení. Díky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :) dik! Doted si vzpominam, kdyz jsem se pripravoval na prvni maraton.. a dal.. tak moje maminka vzdycky vystupovala v roli "cerne kroniky":). Popisovala mi, jak to bude degradujici, ze "profesor" zkolabuje ve skarpe, ve svych zvratcich (ci vykalech)..:)...Jak jsem se dlouho bal, ze pokud zacnu mit na zavode nejake "zdravotni" ci zaludecni problemy, tak je to naprosta stopka... a pak jsem poznal Beziciho Stina:), a zjistil.. ze vsechno je jinak!
      PO totalne rozsekanych "planech" na osobak v 1/2 maratonu ve 2012 (srazil me pes tyden pred zavodem a sotva jsem chodil), tak mi Stin rekl, ze mi to pral... abych poznal, ze je to naprosto nepodstatne... A mel pravdu. pomalym behem jsem se dal dohromady a udelal si osobak!
      http://12honzade.blogspot.com/2012/03/neni-prani-jako-prani-za-koleno-ale.html
      Ono, aspon pokud se neutoci na rekordy, je potreba si to "uzit":) a nebrat ty problemy jako zakony vytesane do kamene.. Ono to casto je vyrazne jinak a lip!
      At se dari! Diky za mila slova a podporu! 12:)

      Vymazat
  17. Ahoj Honzo, moc gratuluji a děkuji za (opět) skvělé čtení. Prostě neuvěřitelné.
    Nejlepší seriálový počin letošního roku - napínavý i dojímavý, vtipný i brutální.
    Je neuvěřitelné, co dokáže lidské tělo a hlava ve správných rukou.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :). Dik. Tady je treba na jednu stranu skoda, ze nejsem literarne nadany, protoze ty pribehy, ktere se mi deji:)... to je na knihu, to je hollywood:)... ovsem, jako statistik vim, ze kdybych to nadani mel, tak bych nic podobneho nezazil!:)
      Mej se fajn, at nam to beha! 12:)

      Vymazat
  18. Mě to pořád připadá úplně nereálný - jednu stomílovku si představit umím, když zavřu oči, tak bych tam asi viděl i dvě, ale nasázet tam čtyři v rychlým sledu, to přeci není normální? ;-) Ze který jsi planety? :D
    Tentokrát jsem vás sledoval pečlivě, info od Veroniky a Stína bylo napínavý, i slzu jsem uronil, když jste to vybojovali...
    Gratuluju! Jak už tu zaznělo, je to obrovský a hodnotný sportovní výkon, zařadil jsi se mezi světovou elitu.
    Dejte vědět, kdy budeš ukazovat toho orla, přijedu se podívat :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Diky moc! Nekdy se to sejde:)... Jak rikal jeden muj kamarad po sedmem pivu.. Zivot je jako dvere -- jak nemas kliku, tak jsi v hajzlu:)!
      Svetova elita:), no pravda je, ze az se bude otacet poradi... tak stojim spravne! A pravda je, ze publikum si zpravidla pamatuje jen ty na uplny spici a maximalne ty uplne posledni!:)
      Tak to je dobry! Udelame nejakou hospodu! 12:)

      Vymazat
  19. Poslední díl byl úplně nejnapínavější, navíc Stínovo (a Niki) zprávy online posunuly sledování průběhu závodu na ještě vyšší level. Musím se ti ale přiznat, že ačkoliv jsem držela pěsti až do konce, při Wasatch jsem poprvé zapochybovala o tom, že stihneš dokončit v limitu. O to víc mě pak dojalo, žes to dal :) Prostě zvítězil duch nad hmotou :) Moc gratuluju! Liška

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :)... Dik za podporu! Ono skoro kazdemu, kdo cetl Stinovo komentar (a nase vypocty a plany) a sledoval on-line Wasatch ... tak by taky neveril. V Brington to bylo uz za hranou dobehu:). Myslim, ze BS by dokazal dedu s holi dostat do cile B7 vcas:)!
      MSF! At nam to beha! Tesim se na setkani! 12:)

      Vymazat
  20. Jestli muzu chtel bych pridat par technickych detailu, ktere by mozna jinak zapadly:
    1) Voda a jidlo se v ultra evidentne precenuje. Poslednich asi 15 hodin zavodu Honza prezil na caji s medem a citronem. Flasky s vodou a kolou sem mu v Brightonu vylil do zachoda a zahodil do dropbagu. Uz Anka (jeste tehdy) Pichrtova rikala ze nejlip se bezi na hlad.
    2) Honzuv Wasatch se da rozdelit na tri tretiny:
    0-32mil - Honza bezi sam, na 3 obcerstvovackach celkem 23 minut.
    32-67mil - Honza v krizi ale s pacery, na 6 obcerstvovackach celkem 69 minut.
    67-100mil - Stav absolutni dezolace, na 6 obcerstvovackach stravil dohromady jen 3 minuty.
    V podstate jedina zastavka byla na svliknuti se z teplyho obleceni. Jinak do cile bez zastavky.

    3) Ono to obcas vypada ze jsme to meli presne propocitany, ale ve skutecnosti jsme proste slepe to rvali co to v nasem stavu slo. Z Brightonu na Pole Station jsme meli 3.5 hodiny do tvrdeho cutoffu. Je to necelych 8 mil, melo by proto stacit tempo kolem 26:40 na mili, tedy neco kolem 16:30 na km. Jenze ten teren byl misty tak brutalni, ze i z kopce to casto slo pomaleji nez tech 16:30 na km. To byl nejvetsi problem, proste kdykoliv to vypadalo ze se muzem rozumne hejbat tak prisla nejak silenost v podobe 30% kopce dolu nebo nahoru v koryte plnym silenejch sutru.

    4) Co jsme vyrazili z Brightonu, tak jsme postupne v podstate jen predbihali. Ono tedy poctive receno za nami nebyl skoro nikdo kdo by nas mohl dobehnout, ale to je uz vedlejsi. Kazdopadne sem si pripadal jak vrah jehnatek, protoze kohokoliv jsme dobehli tak bylo jasny ze v podstate konci.

    5)A taky sme zahaneli medveda kterej tam nebyl a ucastnili se motokrosoveho kurzu bez motorky.

    BS

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :)... Takhle odhaleny to vypada jeste silenejsi... Vim, ze jsi se po zavode divil, ze i kdyz jsi rekl, ze se na jidlo vykaslem:), pobezime jen na piti a vzapeti jsi mi sebral lahve, tak jsem neprotestoval, nerekl ani pumpicka:). Zaklad je plne duverovat svemu pacerovi, obzvlast v situaci, kdy ma minimalne 67IQ bodu naskok!:)
      ad 2) Ve fazi moji krize jsme ze zpetneho pohledu uplne zbytecne ztratili cca hodinu casu, protoze ja jsem vetsinu toho pracne nasoukaneho jidla temer vzapeti vyzvracel:). Ten prubeh a hlaseni na stanicich v posledni fazi.."74 in and out" byl impozantni, vcetne toho, ze jsi fungoval jako jidelni vagon. Dalo se pit jenom za jizdy:)
      ad 3) Ten prvni cut-off, to bylo fakt impozantni. Myslim, ze jsme ani jeden z nas nepremysleli nad tim, jestli to dame, ale nad tim, jak neztratit ani vterinu. Tvoje "zametani" cesty, tedy odkopavani vetsich kamenu na stranu, pripominalo fotbalovy trening Dynamo Moskva!:)
      ad 4) Protoze ty nase cut-off o ktere jsme tak usilovne bojovali, vubec nezarucovaly, ze dokoncime vcas. Naopak museli jsme se neustale zlepsovat... tak jsem si taky pripadal jako killer queen (=jestli jste za nama, tak jste na tom hodne spatne)...:)
      ad 5) Zvirat jsem se bal, ale sam jsem mel jenom jednoho chrestyse (daleko) a s tebou (hezky) srnky a falesnyho medveda... Ovsem ty motorky a sebeh vymletym prasnym korytem s tim, ze oni to sjizdeli za nami na volnobeh... To mi doslo az v cili!

      Fakt bylo to zase uplne mimo jakoukoliv stupnici, jak uz to s tebou byva! Dik!!! 12:)

      Vymazat
  21. http://www.run100s.com/photos/gs19m.htm je velká nádhera. Gratuluji.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dik, byl to hezkej pocit, ani jsem nevedel, jak "ho" chytnout, stal jsem tam a nevedel, jestli je to doopravdy, nebo jstli mam halucinace:)!
      At se dari, at nam to beha! 12:)

      Vymazat
  22. Tak jeste par cisel:
    Koukam na poradi v jednotlivych etapach (pocitam to mezi 208 lidi co dobehli, a etapu merim mezi prichody do stanice, krome te prvni kdy pocitam od odchodu z Brightonu):

    1) Brighton => Ant Knolls = 151.misto (dost dobry na to ze Honza akorat vstal z mrtvych a zvraci jeden furt)
    2) Ant Knolls => Pole Line = 53.misto (nahanime prvni cut off ve velkem stylu)
    3) Pole Line => Rock Springs = 141.misto
    4) Rock Springs => Pot Hollow = 118.misto (zahanime medvedy a bojujem s motorkama, jinak by to bylo jeste lepsi)
    5) Pot Hollow => Staton = 62.misto (nahanime dalsi cutoff)
    6) Staton => Decker = 71.misto (Justin nam hlasi ze kdo vyrazi ze Statonu po 14:00 tak historicky nema sanci)
    7) Decker => FINISH = 101.misto (sme nervozni, ale uz taky vime ze to asi dame).

    ... tak asi tak ...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dik, tohle je nadhera, skvely vyzkum -- to si musim pamatovat. k te 2) to byl muj "sprint" na Pole Line, moje labuti pisen:). Tady bylo jasny, ze je to na absolutni hrane. Tady jsem si vyplachl pusu az za stanici..:).
      Kdyz jsme odchazeli ze Staton mel jsem v ocich slzy. Mistni lhali, ze je to stihatelne a vetsinou z kopce, ty, ktery jsi jsi pred tim tvrdil, ze pokud nevybehneme pred 5, tak je to v haji... tak jsi me uklidnovat, ze dulezity je pred 6!:)
      ... a ja citil, ze v tom finale musim "spalit" na tom oltari:)... uplne vsechno. Byl to muj velky sen a tolik lidi mi celou cestu pomahalo. Hnal jsi me jak nadmutou kozu z pastvy! MOC DIKY! 12:)

      Vymazat
  23. Ahoj, Honzo! Velká gratulace, obdiv a klobouk dolů! Honzislav

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :) Diky moc! Honzům zdar!!:)
      Já mám z toho fakt neskutečnou radost! Pomalu, opravdu hodně pomalu mi dochází co se mi podařilo, jaká “drzost” a “lehkomysnost” to byla:)... a jak velký štěstí jsem měl!
      O to vic se z toho radují teď!
      Ať se daří !! Ať nam to běhá!! 12:)

      Vymazat
  24. WAW! Písmenka se mi mlží přes tlačící se slzy dojetí! Honzo, úžasné. Gratuluji k tak krásným zkušenostem a zážitkům!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dik Petro! To, ze se to povedlo, je neskutečný... ale že u toho byli kamarádi, dcera i “naprosto cizi”:) lidi... ze kterých se stali kamarádi... a ty zážitky a rozměr boje/úsilí ... to mě bude dojímat hodně dlouho!
      At se daří! Ať si pořad tim popobiháním děláme radost.. ty zážitky jsou neskutečný!! 12:)

      Vymazat
  25. Skoro se mi chce říct, že je škoda že už je konec 😃 byly to 4 adrenalinové víkendy se zabořenou hlavou v telefonu, co budu povídat. ale konec dobrý všechno výborné. Moc gratuluju, byly to děsný nervy, těším se až tuhle sezónu zapijeme. Dej se brzy dohromady a už mi naskakuje husí kůže při pomyšlení, co to bude příští rok 😃

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :) Dik za podporu, ovšem můžu tě uklidnit, nehodlám to nijak “gradovat”:)... žádné šílenější ultra “projekty”:) nečekejte... na tu jsou zde jiní:)... ale mám v plánu pár hezkých běhů, uvidím, jestli zkusím i něco ne tak hezkého, ale mentálně náročnějšiho.,,
      Budu teď držet palce vám rychlejším na Spartathlonu a na MS ve 24h! To budou ty pořádný nervy!;)
      12:)

      Vymazat
  26. Rano v 5h pri piti kafe a probouzeni jsem si cetla tve zapisky a musela jsem se usmivat. Nepochybovala jsem,ze to zvladnes..
    Jak jsi psal Mam rad zivot,kamarady...kdyz se tohle vsechno propoji plus ucast tve dcerky,kamaradu,podpora rodiny,tve usili a odhodlani zabojovat,musi to vyjit.
    A i medvedi byli:) I kdyz falesni.
    Tvuj beh dava malou radost spousta lidem a ja gratuluju.
    S.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :).. Diky moc Sylvo!
      Ono opravdu se to muselo zapojit uplne, ale uplne vsechno:). Ty "rezervy" tam byly opravdu minimalni.
      At se dari! At nam to beha a moc diky za podporu! 12:)

      Vymazat
    2. Ale i tak bys to zvladl..kdyby neco selhalo.
      Jsi proste neskutecne dobrej!:)
      A ctivej:)

      Vymazat
  27. Dalo by se říct, že číst si o tom vzdáleně je něco jako poslouchat fotbal na Radiožurnále, ale byl to pěkně napínavý seriál - komentovat to, tak by z tebe Robert Záruba dostal svůj první infarkt. Málo se to ví, ale ziskem posledního Grand Slamu ses stal držitelem zlaté medaile z Mistrovství světa v napínání. A ten zlatý kov se hned propálil všemi 33 ročníky GS! Gratuluju tobě i celé crew!

    12HonzaDe, 34Honza GrandSlam!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :) díky moc! Omluva za napínání:), Stín podle jeho slov měl nervy v kýblu (ale držel poker face), já byl v transu:).
      Jinak, vzhledem k nadcházejícím 56 narozeninám jsem si to “rýmoval” 34 Honza běží, 56 dává Grand Slam!:)
      Můj tým — široce definovaný — si fakt zaslouží ode mě absolutorium... úklidu na kolena a hlavou mlátit o zem:).
      Vzpomínám si, že jsem Justinovi při odchodu z Brigton na jeho konstatování, že mě BS zná, dotáhl mě do cíle v Leadville po pravdě odpověděl, že jsem v Leadville málem umřel, že mě málem zahubil:)... a že BS cítí, že by měl dostat další šanci!:)
      Těším se na setkání! 12:)

      Vymazat
    2. Tou další šancí jsi mi připomněl hlášku z Kerouacova Na cestě, cituji: "Okie told us he knew a man who forgave his wife for shooting him and got her out of her jail, only to be shot for a second time."
      :)

      Vymazat
    3. ;) to je ovšem krásná znalost.. děkuji za připomenutí od literárního labužnika!:)
      Budu si to pamatovat!!
      12:)

      Vymazat
  28. No to je krasny napinavy pocteni a pokoukani, ten Tvuj blog je uz jak delanej na knihu, kam se hrabou nejaci Karnazesove, Jurekove a jini se svymi spisky. Moc gratuluji k ziskani Velkeho salamu, mira dedikace az psychotizace byla na max levelu, k tomu skvely podpurny tym, proste vse do sebe zas jednou zapadlo, jak v tech svycarskych hodinkach..

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :) moc díky. Fakt z hlediska teorie pravděpodobnosti... je to nepochopitelné... i když rád vysvětluji studentům, že jevy s nulovou pravděpodobností pozorujeme velmi často!:)
      Aneb já říká milionář z chatrče.. D) It was written [Mělo to tak být]!
      MSF! Těším se na setkání! 12:)

      Vymazat
  29. Honzo nejen medvěd se klani až k zemi,jsem najednou hrdý že jsem Čech jako ty! Všichni z Opavy jsme ti drželi všechny palce a hltali tvé články.Ačkoli to někdy bylo o fous,nějak jsem od prvního závodu věděl,že tato pohádka musí mít šťastný konec.Obrovská gratulace,na POPu se ohnu až k zemi :-) Drž se chlape,Tom.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :).. Tome, jak rika klasika.. "Na to ti s*re bílej tesák!..:)..

      Sice mě tvoje pocta váíc než těší, ale neklaň se... Budu se těšit na případné setkání... POP vypadá, že na 99% bude a poběžíme 28.12... samozřejmě se objeví včas info pro zůčastněné.. a budeme se těšit, pokud dorazí severomoravská buňka..
      At se dari! 12:)

      Vymazat
  30. Je to uplne uzasny vykon a aj super report. Gratulujem z celého srdca a zaroven dakujem za sprostredkovanie tohto zazitku. Erik.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :) Díky moc! Tady na blogu ty gratulace rád přijímám a vážím si jich! Ať se daří, ať nám to běhá!!
      12:)

      Vymazat

Zase jsem musel zapnout kontrolu spamu.. Omluva:)...