Dobří holubi (i netopýři) se vracejí, aneb návrat na stezku koní (Menorka)

Tak už jsem zase jednou nohou v kufru... tedy můj příruční kufr do letadla je hodně plný, že by se tam moje noha těžko vešla:)... Zase jsem si poskládal svůj "tetris" s cílem co nejlépe využít prostor v příručním zavazadle: například v lahvích na vodu jsou proteinové tyčinky a ponožky, každá vrstva a zákrut kolem batohu je zaplněný oblečením, povinnou výbavou... Bohužel velmi často na letišti existuje zvídavý pracovník, který mě nechá celý kufr vyndat a rozebrat na součástky a potom poťouchle sleduje, jestli se mi to podaří nacpat zpátky dřív než mi poletí letadlo.:). Stejně jako při vojenské přípravě, opakování sborky a rozborky jenom zlepšuje umělecký dojem a zkracuje celkový čas. Jsem připraven!

Před rokem jsem vyrazil za dobrodružstvím a ultra na Menorku, s cílem ji oběhnout. Moje zranění, ale hlavně přerušení na stém kilometru vynucené pořadateli zavedenou noční pauzou skončilo v DNF, což se někdy stává.  Ne, že bych byl letos lépe připraven, určitě nevidím lépe:) a ani nemám víc naběháno, ale to odhodlání tam je, navíc znám už prvních 100 km trasy a je opravdu moc hezká. Doporučuji se prolétnout nad trasou v google earth! Já si přitom můžu říkat.. tady jsem si fest natloukl, tady jsem taky upadl... a tady na pláži.. v postupně zapadajícím slunci jsem se bořil skoro až kotníky...:)

Je mi jasné, že to bude zase nádherně epické -- skály nad mořem, divoké, krásné pláže ... opuštěné i obsypané lidmi, horko, všudypřítomný písek a jehličí... Musím hodně zvedat nohy, protože ty ostré výčnělky, úplné krápníky na skalnatých cestách... já prostě dobře nevidím. V původním rozpisu organizátoři posunuli modifikaci z kovidového roku a dali i pro pomalejší limit na prvních 100 km na 16 hodin. Ale teď už jsem klidnější, je tam nakonec limit 18 hodin a na zbývajících 85 km nechávají 22 hodin a počítají s tím, že si my pomalejší trochu pospíme:). No ani náhodou!! :) 

V práci a kolem se všichni snad domluvili a zbláznili, ale zitra vypínám pracovní část telefonu, vypínám pracovní mail a budu se těšit na svůj oběh ostrova. Tentokrát to bude trochu náročnější, jede se mnou moje D a za normálních okolností by to znamenalo smrtící kombinaci. Když vás blízcí, manželé, manželky uvidí na stanici v dezolátním stavu, začnou vás litovat, člověk se potom hned cítí hůř, stejně jako lučavka rozleptá i zlato, tak naše odhodlání dokončit v takové situaci eroduje rychleji než železo v kyselém dešti.... Už jen krok a jsme ze závodu... Kamarádi by mohli vyprávět, já to znám z Dolomity Extreme. Sice letos jsem odhodlán na 121%, vím do čeho jdu, jsem natěšený... přesto pro jistotu nebudeme mít auto, hromadná doprava neexistuje, taxíků je minimum a tak moje D bude jako věrná Penelopa čekat na můj návrat v bezpečí hotelu a blízké pláže. Tím pádem bude dokončení jen a jen na mně.

Mám (tradičně) nádherné číslo... 282 (!)... matematicky je to po všech stránkách krásně propojené, symetrické číslo, s osmičkou symbolizující nekonečno, číselný součet 12? Tady jsem!!:)

Držte mi palce!

Všemu zdar! ... Ultra zvlášť!

12:)