Kladno? Kladno!

Jak je asi vidět z mých zápisků, jejich frekvence a tónu, je jasné, že je všechno hektičtější a náročnější, než jsem nejen plánoval, ale i očekával v nejdivočejších snech.

Naštěstí se nám podařilo dostavět a dokončit se synem dům, tak tak - v pátek odjíždí pryč, ale je přestěhovaný a pár zbývajících drobností se odbyde během tohoto týdne. Příjde mi to úplně neskutečné, že a jak se to povedlo, včetně včasného nákupu veškerého stavebního materiálu a nemalých úspor. K tomu změna zaměstnání, řada nepříjemností, ale od 1.9 budu oblékat tričko jiného týmu a bude to na mně, jak si věci nastavím, při nejhorším se posunu do jiného režimu a práce v zahraničí. 

Ta změna, byť to bylo a je turbulentnějšího charakteru, má v sobě vždy určitou naději. Podobně jako ve starém vtipu, když se ptali Roubíčka, který se neustále stěhoval mezi Izraelem a Českou republikou, proč?... a on to krásně to shrnul slovy: "Víte, ono to stojí za starou bačkoru tady i tam, ale ta změna, ten přestup ve Frankfurtu, to dává člověku naději:)"...

Když se něco děje, byť mám svoje pobíhání rád, je při problémech moje ultra snažení úplně na posledním místě v řadě. Nebo spíš čas na běh byl jedním z prvních, které pokaždé padly na oltář stavby, všech změn, termínů v práci a šoků doma. Škoda letošního oběhu velkého rybníku v Maďarsku, přes to všechno to vypadalo do poslední chvíle nadějně, ale asi to mělo tak být, jen se historie s drobnými modifikacemi opakuje. Proto jsem čekal a odevzdaně se smířil s tím, že letošní léto bude běžecky stát za starou bačkoru...

Původně jsem se nestačil přihlasit ani na žádné další ultra, registraci na Kladno jsem minul a než jsem se rozkoukal a zařadil na čekací listinu, byl jsem daleko vzadu. Ještě v květnu jsem byl asi dvacátý pátý v pořadí, takže jsem s ničím nepočítal. O to větší překvapení nastalo před pár dny, kdy jsem se dostal na řadu.

Zrovna jsem se nějak smiřoval s vlnou negativních zpráv -- že spolužáci a kamarádi také už opouštějí tohle slzavé údolí, .. že už se "kácí" v mém lese, že jsem úplně z formy, že "konečně" budu poslouchat, že jsem jako sokolík "dolétal", že jsem konečně dostal rozum... že přestanu "blbnout", že ztratím snahu o ultra... 

I když, přiznejme si to, 99% lidí bylo a je naprosto jedno jestli běháme, nebo ne... zase v tom rozděleném světě se to najednou stává ideologickým postojem:).  [MSNBC (americká TV stanice) silně prosazovala studii jedné pokrokové vědkyně prosazující, že cvičení ve fitku, snaha o zhubnutí a boj s nadváhou i za cenu určitého utrpení, je znakem "white supremacy". Přidejte k tomu, že BMI se stalo rasistickým fenoménem:) a že i pokroková americka zdravotní associace jej pro rasistický exclusivní charakter zakázala používat... Tím pádem se při svém úsilí vlastně stavím na stranu pravicových dominantních bílých mužů, inu, co s tím nadělám:)]

V současné vlně veder moje přistoupení do závodů na kladenském okruhu má v sobě určitě jistý nádech internetovského hrdinství. Vím to a jsem si toho vědom... i když já to neberu jako neuvážený výron běžeckého nadšení u obrazovky počítače, ale jako "logický a uvážlivý" krok usedlého staršího muže, t.č. klasifikovaného jako čekatele na důchod:). Syn bude zpátky pracovat v Americe, moje D s dcerou budou na dovolené, tak si také vezmu pohybově zaměřený víkendový pobyt na Sletišti a nástupem v pátek v pravé poledne. Ano, ano... 24h snažení jsem už absolvoval několikrát s různými úspěchy/neúspěchy, proto tentokrát, byť na maratony vzdálen něčemu, co zkušenější nazývají běžecká forma (u mě silně relativně měřeno). Prostě zatoužil jsem zase být na závodě víc jak 30 hodin.:) Navíc budu tam sám, jako partyzán, i sám přijedu i odjedu. Co víc si přát pro dobrý začátek běžecké přípravy v další sezóně, na očištění od balastu, jako neúprosný test mého odhodlání a stavu tělesné schránky. 

Dá se očekávat, že výkonostně, tedy kilometrově, to bude asi určitě stát za starou bačkoru... Ale bez nějakých výmluv si myslím, že o to mi jde teď ze všeho nejméně. Samozřejmě se budu snažit nakroužit co nejvíc, ale hlavně zase se vracím do svého ultra módu. O to mi jde. 

Po přihláčení jsem měl symbolické osobní číslo 28 (den mého narození i začátku závodu, být to o tři měsíce později, tak běžím ve vyšší kategorii 60+), které mi následně změnili na číslo 4. Patrně někdo s japonskými kořeny nechtěl běžet s nešťastným číslem (japonsky shi, shii znamená čtyři, smrt, nebo rubáš a je považované za silně nešťastné číslo), ale nevadí. Budu myslet na klasický numerologický význam čísla 4, symbolizující znamení lásky, podpory a hledání/nalezání vlastní vnitřní síly. Obecně se očekává, že číslo 4 přivolává rovnováhu a stabilitu, často se objevuje v těžších časech nebo když se potýkáme s problémy a pomáhá nám je je překonat.

Na to budu myslet na okruhu od 28-30.7 na kladenském Sletišti. 

Tradičně děkuji za podporu všem, co jsem zabloudíte!

Všemu zdar, našemu úsilí a šílenostem... zdar! Ultra zvlášť!

12:)