pondělí 29. ledna 2024

Cesty k blogu, ven a zpět... jsou nevyzpytatelné, aneb jsem zase (umírněně) zpátky:)

Řada věcí se děje nějak dokola, v různých modifikacích. Už kdysi dávno, před víc jak 10-ti lety v práci vadilo a musel jsem řešit, že se moje univerzitní adresy díky strýčkovi Googovi spojily s mým blogem a lidé místo, aby potěšili oko pohledem na moje výzkumy a výpočty, tak se dostali na moje dřysty a zážitky z běhání. Na základě všech těch poznámek jsem zavřel blog, nechal svoje zápisky pro hrstku kamarádů a registrovaných... Jenže asi po měsíci jsem zapomněl při update nastavení sledovatelnosti blogu vypnout... a už jsem zase zůstal na netu.

Podobně letos na podzim jsem si říkal, bylo ti 60, koho zajímají nějaké tvoje zápisky, navíc změnil jsem zaměstnání, a začal čelit podobným problémům jako kdysi, tedy s tím, že se musím hlídat a i zápasit s některými svými "ovečkami"... Tak jsem si řekl, holt je čas už si nic nepsat na net. Zase si zavedu papírový deníček:) a budu si psát svoje příhody, zážitky, boje a výzvy (česky průšvihy) tam. A také se tak stalo. Poslední zápisek na blogu byl ze začátku listopadu. Podobně jako před lety, i teď mi pomohla náhoda. Při cestách do Brna jsem někde ztratil svůj deníček.

Zrovna uprostřed různých bojů, transformací a záchranných prací na mém novém působišti jsem proto situaci přehodnotil. Jasné, asi se zase chvíli budu hlídat s popisem a zachycením svých, často bizardních a sitkomových, zážitků ... ale jak se znám, nevydrží mi to dlouho. Navíc, upřímně -- sem zabloudí jen známí, znovu si opakuji svoji mantru, koho zajímají poznámky nějakého důchodce čekatele... a jsem v klidu:).

Co se stalo za ty dva měsíce? Běhám? Snažím se, co to jde. Moje nejmilejší manželka byla (tedy ještě je) průběžně nemocná s různými virózami, i já jsem teď deset dní neběhal, ale postupně se vracím zpátky. Někdy to jde lépe, někdy hůř, ale samotného mě dostává ta moje úpornost, to úsilí, které věnuju tomu, abych si běhání udržel. Každý to jistě zná, pokud není člověk sám, má práci, silné profesní povinnosti, rodinu... tak ví:). Moc se mi líbila úvaha Běžícího stína, že nejlepší příprava na ultra je rodina, práce a zmatky. V tom případě jsem na velmi dobré cestě:), protože když si myslím, že zmatky jsou překonány a vše je pod kontrolou, tak se stoprocentně něco vyvrbí a totálně zatřese s mými plány.:) Jjo, člověka to potom silně utuží, aspoň já v to věřím..

Říkal jsem si, že Brno, jako pevná výspa skvělých ultras, mi pomůže motivačně v přípravě, ale zatím to mělo na mě stejné devastační účinky jako záření z Kryptonu na Supermana. Brzký ranní vlak tam večerní zpět, případně přespání na univerzitě v (pod)zimních měsících mému běhání moc nepřálo, ale ... snažil jsem se. Před koncem roku se běžel 11.ročník POPu (Partyzánského oběhu Prahy) a poprvé jsem se přestal starat o závěr běžecké skupiny a běžel s těmi vpředu. Potěšilo mě, že to ve finále bylo i jednodušší a méně zničující, než kdybych běžel pomaleji, čekal a případně víc posedával v restauračním zařízení. Naladilo mě to...

Pod vlivem pozitivní nálady jsem se znova přihlásil na oběh Balatonu, rozhodnutý to dokončit i mimo časové limity, díky kamarádům (díky Jarko!) jsem stihl registraci do Kladna, v červnu si zkusím dát kratší věc na Ostrovech. Na hezkou vnitřní trasu přes Lake district jsem se moudře/zbaběle (nehodící se škrtněte) zaregistroval nikoliv jako běžec (kde to opravdu tak myslí), ale jako jogger, což mi dá pár hodin extra na limitech. Navíc je to měsíc po Balatonu. V červenci Kladno a v září? V září se chci vrátit na 100 mil do Ameriky. Arizona volá, uvidíme se se Stínem a s Veronikou... a já mám aspoň důvod se hodně bát a pilně trénovat potom i v terénu.

Celkem se dá říci, že mám pozitivní zprávy. Sice se mi zhoršily oči, ale zase teď s brýlemi, co jsem měl do dálky vidím skvěle na běhání a pod nohy. Balaton i Arizona mě správně děsí (motivují), jsou to těžké závody, každý jiným způsobem. Zkouším co jde, přihlásil jsem se zase pod ochranná křídla Míši M., která moje plány lakonicky komentovala: "Musím přiznat, že umíš překvapovat. Tvůj plán je naprosto šílený ... zda reálný, nevím. S přihlednutím k Tvé víře a schopnosti slušně regenerovat a k tomu, že se Ti již jednou podobná záležitost podařila, snad :-). Každopádně, chtělo by to opravdu kvalitní přípravu. Aby to dala nejen hlava, ale i tělo :-). "

Protože maminky a trenérky mají vždycky pravdu, rozhodl jsem se poctivě držet nejen suchý únor, ale i suchý leden... Jak víc můžu vyjádřit svoje odhodlání?  Začal jsem cvičit s vlastní vahou, i když se mi občas zdá, že to není moc cvičení, ale spíš takové zmítání se na zemi, ještě dobře, že mě při tom nikdo nevidí, mohli by si myslet, že mám nějaký záchvat a zachraňovat mě. Věřím, že příští týden už začnu běhat podle "trenýrkového" plánu od Míši a že -- byť mě čeká služebka do Ameriky a další šoky v Brně -- se mi to podaří skloubit a přetavit v sílu a odhodlání.

Všemu zdar! Našemu úsilí, zdar... ultra.. zvlášť!

12:)

16 komentářů:

  1. Jsem rád, že zase píšete.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky moc, musím tedy něco napsat, příští týden služebka v Tennessee, tak snad najdu nějaké bezpečnější místo na běh, (bojím se trochu, že) zážitky příjdou samy.

      Vymazat
  2. Ahoj, držím konzistentně palce a těším se na zápisky. Zmítání se na zemi mě teda fakt rozesmálo :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :) No tady v komentářích můžu napsat. Když jsem se "snažil" na zemi a nejmenovaná osoba to viděla, komentovala "to se snažíš cvičit, nebo se ti něco stalo?"... Přišlo mi to úplně stejné, jako v kameňáku, kdy de muž ptá ženy s koštěm.."zametáš, nebo jsi odněkud přiletěla?"...Jjo, ten humorný pohled je potřeba. Ať nám to běhá a usilovně se snaží! 12:)

      Vymazat
  3. Jeee, jsem ráda za tu náhodu při cestě do Brna ;-) Takové "dřysty" neumí jen tak někdo...
    Vašemu úsilí, odhodlání a konzistenci ZDAR.... dřystům zvlášť :-)
    PS. A u knihy ukápla i slzička.
    Věrná anonymní fanynka Jana.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :), díky moc, jsem rád, že se knížka líbila! K té ztrátě deníčku -- víš mám sice doktorát na náhodu a pravděpodobnost, ale postupem času jsem dospěl k pevnému přesvědčení, že v (mém) životě náhody neexistují, a když se něco takového stane, beru to jako znamení. Tak ať se daří, ať nám to běhá! 12:)

      Vymazat
  4. Díky, že dál píšeš, je nás tvých čtenářů možná málo, ale tvoje drysty nás baví.
    Tvoji knihu čtu vždy před spaním a díky skleróze mě stále baví, některé
    kapitoly jsem četl už 10 x a více. Mezi
    náma, mě je 61,5 a už se zmítán i při běhu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :) díky moc! Zmítání zdar! On je samozřejmě výsledek toho boje s časem a úsílím předem znám, ale pořád s tím chci bojovat. Jak v profesi, tak i při svém pobíhání. Víš, mám kolem sebe celkem dost vrstevníků, nebo i mladších, kteří rezignovali, na práci, ale do jisté míry i na koníčky, na vztahy... a snaží se mě přesvědčovat, že je to vlastně dobře. Jejich volba. Vzpomínám si, že mi jeden z mých studentů připomínal můj "gambit" s nihistickými náladami kolem. Jak jsem měl na nástěnce lístek na metro a když už někdo do omrzení opakoval, že všechno je na nic, nemá smysl... tak jsem mu podal lístek a řekl, že k Nuseláku je to pár stanic a že se říká, že z Vyšehradské strany je třetí pole málo utažené, že se to tam dá přelézt... Vždycky se aspoň na čas vrátili do normálu.:).
      Takže zmítání a bojům ještě jednou... Zdar! 12:)

      Vymazat
  5. Tak to mě nikdy nenapadlo, že by mohlo vadit spojení adres školy a blogu. A ono jo. Hlavní je, že jsi zpět a máš chuť jít do čela. :-) Těším se na další zápisky a veselé příhody a moc držím palce na závody, ať už běhací nebo "joggingové"!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :), no ted zrovna si pripadam, jako bych si čas na běhání musel snad i "krást". Ale vždycky jsem zatím našel nějakou dobrou a vhodnou matru, která mi dá šanci se s tím "kolem" dobře srovnat. Místo "je to tak, jak to je", vzpomínám na moudrá slova mojí bavorské tety: "Hanzi, otáčej se jak chceš, zadek je vždycky vzadu!:). Takže po včerejším ranně-večerním cestování a dnešním tak-tak vměstnaném 12k běhu, si optimisticky opakuji... Tomorrow is another day (Scarlett O'hara), nebo modifikuji "zítra se bude (tančit) běhat... všude... třeba aspoň až do Chuchle...:).
      12:)

      Vymazat
  6. Honzo rozhodně pište dále, vaše texty mě neskutečně baví a motivují. I když jste cca o 10 let starší začali jsme běhat v obdobné době (já 2010) a vaše texty jsem tak hltal, že jsem si před časem pořídil i vaši knížku, která je super. Moc mě vaše běhání inspiruje a těším se až zase vyrazíte zaběhnout nějaký extrém (teda pro mne, který přes 50 km šel jen pár krát, snad letos - plány jsou) a napíšete o tom (a obrázky prosím). Přeji pevné zdraví, nakažlivé odhodlání a spoustu příjemných kilometrů v nohách.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :) Díky moc! Jsem skoro jednou nohou v kufru:), od příští soboty mám týdenní intenzivní služebku v Tennessee, s rychlým krátkým přesunem do Arkansasu, bude to takový "nácvik na 100m, myslím tím s logistikou, minimem spánku, a orientací typu jeď-tam-nevím-kam:) ... ale určitě na běh si najdu místo -- i když v Memphis běhat trochu bezpečně vyžaduje aspoň nějaký přesun autem, ale jo, fotit musím:). Na Balaton plánuji mít airtag:) snad se v důležitých chvílích se synkem nemineme...:).
      Držím palce, ultra je ultra! 12:)

      Vymazat
  7. Jsem rád, že zase píšeš Honzo. Máš skvělé články a o pobavení i motivaci tu není nouze, za což Ti děkuju....tak vyděržaj pioněr :o) JiříkK

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :) Jíro, ty motivaci nepotřebuješ! Ale věřím, že máš k tomu mému ůsilí a snaze stejně obdivný postoj jako tehdy jeden z Keňanů, když se ho ptali, co si myslí o těch účastnících, co běží PIM víc jak čtyři hodiny? On odpověděl, že k nim má velký obdiv, protože čtyři hodiny, to on by asi nedokázal:).
      Tak ať nám to běhá! Ty zážitky stojí za to a rozhodně nejsou pro ty pomalejší o nic horší/slabší... 12:)

      Vymazat
  8. Ja jsem taky rada, ze zas pisete! Jupii,
    Martina

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :) díky. Já miluju ty střípky, ty drobné zážitky, které vznikají tím, že se lidi spolu baví... Třeba dneska, běžím údolím a volá na mě chlápek v montérkách v brněnským dialektu, kam se valíš, ty cápku?:)... říkám si, že by někdo z fakulty?:)... snažím se používat slova jako šalina a tak, abych naznačil, že jsme z jednoho kraja a mluvime řecí jednoho kmene. Ukazuju mu cestu do hospody se slovy, Starobrno to neni, ale po 4-5 se to stejně nepozná:)... a on se srdečně loučí, s tím, že pochopil, že já už jsem se "napustil" a teď to musím vylítat, aby to stará doma nepoznala a nevzala me handrou.:).
      Běhu a veselým zážitkům zdar! Musíme si je chránit! 12:)

      Vymazat

Zase jsem musel zapnout kontrolu spamu.. Omluva:)...