K10 - lama zůstávám (!)

Každý běžecký potrál a asi každý trouba tedy kromě mě:) ví, co je potřeba dělat před závodem, co jíst, jak spát, jak se optimálně hýbat...I když řada těch zásad funguje na většinu lidí,... Omezit běhání před závodem, běžet jen lehce (3-5km), lehká jídla, jen minimum alkoholu, dostatek spánku..

Já mám jedno základní pravidlo. Být v pohodě, i když to třeba může znamenat porušení všech pravidel zmíněných výše:). V pátek se tradičně objevily "nutné" záležitosti na všech frontách...po práci jsem z důvodů rodinné a osobní pohody zapálil venkovní krb, opékal párky a popíjel k tomu své oblíbené Valpollicelo..[Navíc páteční večer ještě patřil výpočtům, ale šel jsem spát s čistou hlavou a natěšený má dnešní závod].

Abych nezapomněl, v páteční ráno jsem běžel do práce svoji tradiční 15km trasu, což velmi trefně, moudře a s plným pochopením komentoval Běžící stín: "Chápu, že ti chybějící páteční běh může vadit víc než přebývající minuta nebo dvě v cíli:)." ... Zkrátka běhám furt a zásadně na pohodu..

Taky ten páteční běh stal za to, poslední 6km jsem běžel se S0cketkou, která vedle mě jela na kole... Zážitkem bylo sledovat protijedoucí cyklisty, dva málem havarovali, jak na nás koukali, ohlíželi se a šrotovalo jim to v hlavě...Je to dcera, milenka nebo nedej bože manželka? Starej chlápek a pěkná mladá žena?:) Co na něm má? Hned mi to připomnělo známý obrázek z cyklu jak snadno detekovat milionáře...:)

Na K10 se nás nakonec sešlo tuším 10, mladí správné natěšení předběhnout Fabia i moji maličkost, ještě jsem je v tom povzbuzoval..:). Všude kolem spousty známých, vůbec jsem to nebral jako závod.. Rozhodl jsem se postavit mezi 40-45 minut a běžet pokud možno rovnoměrně až do cíle, tak abych si to patřičně užil. Akorát nebylo si s kým povídat. Nejdřív byla trať drobet míň průchodná, pak všichni vyrazili, jako když do vrabců střelí... Takže jsem většinu času běžel naprosto sám. Nejdříve mě předbíhali hloučky, abych je zase od 5-6km předbíhal já:), protože já běžel plus minus 4:04km kromě té startovní anabáze. Ze stejného důvodů jsem nespurtoval a tak jsem v cíli byl dostatečně odpočinutý a uvolněný:).... Abych mohl zase odjet domů a užívat si krásné odpoledne při oslavě rodinného výročí..

Pro přátelé čísel..Finálně získané číslo 132(!), čas jsem opravdu nečekal, je potřeba přiznat, že RVM ho trefil jen o 1s (!) hůř. Od nás jsem byl nakonec nejen nejstarší, ale i nejrychlejší a získal skalp dosud nejrychlejšího Fabia. Ovšem o to nejde. Mladí jsou teď natěšení a já jim budu jen fandit, aby běhali dál a rychleji a příští rok měli tak dobrý čas, že nebudu mít vůbec šanci.

Co se týče přípravy, myslím si, že u mě hlavní roli hraje tradičně hlava a celková pohoda, zbytek jsou jen drobné dílčí faktory:).

Tak pohodové běhání! Ať si to jen užíváme.. 12:)

K10

Většinou jednoduché názvy zastírají často velké cíle, například K2 je v horolezeckém světě pojem (za studií jsem to od spolužáků slyšel tolikrát, až jsem to nesnášel) a teď se u nás do popředí dere K10. Ano tento týden v sobotu se poběží ve Kbelích známá desetikilometrová trať, které nikdo z "našich" neřekne jinak než K10:). Před 20 lety jsem bydlel doslova za humny v Přezleticích a člověk by normálně na start doběhl z domova jako součást rozklusání:), jenže v té době jsem o běhání skoro vůbec nevěděl, tedy ještě jsem vzpomínal na občasné proběhnutí mezi zkouškami, ale to bylo tak všechno:).

Letos se mi "podařilo"maličko :) přesvědčit až zblbnout zase naše studenty a tak k obrovskému počtu lidí (tuším přes 700?) přispívá i naše organizace určitou měrou:). Teda ona to moje zásluha zase tolik není, to si přiznejme, ale použil jsem menší trik... V ročníku jsou hezká děvčata, která pozor.. běhají!! Ano, ano.. to je ten moment, který podnítil celkový zájem o běh a o účast na již zmiňované K10. Zakládající předseda našeho "běžeckého" uskupení Ďuri by měl určitě radost i by ocenil můj úskok, že?:)...

Teda mezi námi -- tradičně - vůbec se mi nechce:). Bude tam šíleně lidí, ještě závod a na 10k, to se musí běžet šíleně rychle:).. Vidím to jako šílenou akci:). Studentíci jsou silné motivovaní, ptaj se za kolik to kdo běží? Říkám, že nemůžu odhalovat osobní rekordy všech členů našeho běžeckého kroužku, ale mohli by zkusit předběhnout nejrychlejšího -- tedy Fabia-- povídám, to chce ale čas pod 40, 38minut by to ale mohlo stačit:)...Oni jestli bych jim nemohl dát ještě nějaký jiný čas? A tak jim říkám, že by mohli zkusit předběhnout toho nejstaršího.., tedy mě:). Tady, povídám i přes stáří, únavu a celkové opotřebení, bych čekal, že bude potřeba čas určitě pod 50minut...:). Koukali na mě, jak si fandím, že prej to vypadá hodně realisticky.. no to bude zajímavý, hlavně abychom se vzájemně neuštvali:)...

Chudáci chlapci patrně netuší, že nás běžecký oddíl je teď pouze dvojčlenný, ale nelhal jsem jim.. , navíc veškeré informace jsou naprosto pravdivé, i když ne úplně přesné:). Tím pádem mi nezbyde nic jiného než běžet jako blázen, abych těm --o více jak 1/4 století mladším vlčákům -- nedal svoji kůži lacino a hájil dobře barvy modrého oddílu a starších tatíků od rodin, vůbec. Navíc... Fabio v posledním roce téměř netrénuje, je to sice běžec, co "dá" 10k bez tréninku kolem 40minut, ale je to lákavé... bude oslaben a ta šance na minimální odstup tu je. Prostě poběžím na své poměry jako ďas:).I když.. v poslední době mám za krkem spoustu starostí, práci a povinnosti na každém křídle:), to se pak těžko létá, ale dám do toho všechno.

A protože K10 zní tak posvátné, skoro jako 10 přikázání, tak si hned píšu svých 10 přikázání na sobotu:

Nepřepálíš, nevzdáš, neomdlíš, neunavíš se, nezabloudíš, nezatuhneš, neupadneš, nezpomalíš, ale hlavně.. nepos.. se z toho a nezapomeneš se radovat! :)

Tak co, s kým se tam uvidím? 12:)

Tropy, aneb Keňanům vstříc

V porovnání s teplotami v minulém týdnu udeřily u nás tropy!!! Takže vlastně máme teď drobet šanci se těm bájným běžcům přiblížit a poučit se. Kdykoliv čtu o jejich trénincích a pod, vždy to začíná slovy, ...běhali jsme do školy a že školy.. No, to už asi nedoženeme:), ale proč bychom nemohli posílit naše úsilí běháním do práce a z práce? Navíc, když někteří z nás pracují ve školství, tak vlastně běhají i teď do školy a ze školy?!!! :)

Řekne se jednoduše, ale ta realizace je -- mezi námi -- často boj. Obzvlášť, když víte, že na vás čeká těžký den, od rána do pozdního odpoledne a v tu chvíli se objevují i takové poraženecké myšlenky, jako že, dnes to nepůjde, dnes ne... Naštěstí jsou v modrém oddíle silní motivační jedinci:). Díky! Hned mi naskočí hlášky velkého Běžícího stínu, že... ultra se rodí v unaveném těle na unavených nohách.. Že nejlepším treningem na ultra je být ženatý/vdaná a mít spoustu věcí a povinností na sobě navěšených.. Že právě ta odolnost a vůle se projeví v závodě, kdy většina daleko lepších, rychlejších a lepších běžců odstoupí a nakonec... mámy a taťkové od rodin (často i s bříškem) dobíhají náročná ultra relativně v pohodě.:)

A tak, jako už mnohokrát jsem zatnul zuby, zapomněl za poraženecké myšlenky a vyběhl na "dvousměrku". Nevím, jak u vás, ale já se vždy pochválím, seš dobrej Honzo!! Protože jen sám vím, co opakovaného úsilí je za tou pravidelností, ale fakt to stojí za to!

No dobře -- ty km a úsilí nakonec snad stojí za zmínku, ale ta rychlost?:) Přesně takhle mě pošťuchoval jeden známý... Přiznal jsem, že asi nic moc, protože já se ještě pořád snažím dýchat nosem a nezačal jsem nijak zrychlovat...Ve středu při návratu z práce mě na začátku Hlubočep předběhli dva běžci -- běželi o něco málo rychleji. nechal jsem je běžet před sebou s tím, že poběžím za nimi v "decentním" závěsu.. Jenže, například pod viaduktem oni běží po rovině, kdežto já poctivě vystoupám po schůdcích nahoru a sbíhám dolů.. potom oni diagonálou přes parčík, kdežto já hezky okolo:) a tak mi před zatáčkou do Prokopáku, kde se naše cesty rozpojily, utekli skoro o 100m? Nejdřív jsem měl cukání se snažit držet i tak krok, ale běželo se mi fajn, vzduch byl ještě studený, dýchal jsem nosem a navíc proč se drtit? I tak jsem toho měl po perném dni dost a znova jsem si uvědomil, co je důležité.. Někdy je možná i těžší běžet pomaleji než rychle, ale vím, že pomaleji a pravidelně doběhnu o mooooc dál! Přeneseně i doslova.

A tak ať nám to běhá "po našem" co nejdéle a nejlíp.
12:)

PS. Není důvod si vůbec stěžovat. V pátek při cestě do práce jsem získal krásnou průměrku na km 4:56.. Ta čísla.. No není to nádhera, dobrý znamení, řekl bych:)

Zlaté sídliště! :) aneb levá nebo pravá úchylka?

Když už jsem se dostal zase znovu na "trať" :), tak jsem i přes víkend plánoval, že budu běhat. Počasí téměř aprílové, deštík se střídal se sluníčkem, ale protože jsem byl dva dny v týdnu na služební cestě, tak jsem se rozhodl, že je třeba zase "trénovat" víc Deri a nenechat se z případných neúspěchů moc derivovat:). Možná právě proto jsme si to opravdu užili. Protože tálo a cesty byly osmekane až hrůza, tak jsem se rozhodl, že sobotní 1/2M a nedělni 10k absolvujeme většinou v centrálním parku.

Na jednu stranu to může znít jako velká srabárna, vždyť bych měl procvičovat i běh v terénu, přeskakovat kameny, kořeny, zápolit s terénními nerovnostmi a s rozdílnou dynamikou běhu, jak by řekli zkušení a běžeckými výrazy vybavení borci.. Jenže, když běžíte s Deri, tak vlastně máte všechno s sebou. Jen ty kameny a kořeny se vám víc pletou pod nohy, z ničeho nic tam občas skočí, co se zrychlování a zpomalování týká, Deri dokáže rozhodit tepovku víc než kopec a prudké klesání k tomu:). Navíc když se probíhá terénem, který je plný psů, děti, lidiček i běžců. To je pak opravdová maturita z běžecké pozornosti a předvídavosti... Když jsem Deri po cca 5 km vždy odvedl domů, tak jsem cítil, že se můj běh i dech uklidnil, asi jako když se vyběhne na nějakou náhorní plošinu a člověk se může těšit z těch předchozích stoupání..:)

Je zajímavé -- nevím, jak vy -- ale už jsem vypozoroval, že většina zdejších "centrálních" běžců má svůj preferovaný směr. Buď doleva nebo doprava kolem prvního rybníka v centrálním parku. Strašně mě pobavilo, když jsem slyšel, jak se dva (kluk a holka) domlouvali na obíhání rybníka. On -- říkala's přeci, že to poběžíme doleva a teď chceš běžet doprava. Ona: Vždyť ale běžíme doleva, protože rybník je po levé ruce:). On: To běžíme ale obráceně, než jsem chtěl já, protože k rybníku zatáčíme doprava:).. Málem jsem vyprsknul nahlas a měl jsem problémy se nezapojit do diskuse:). Jako správný klaďas, preferuji v centrálním parku běh v kladném (matematickém) smyslu, tedy proti směru hodinových ručiček, ovšem jinde jsem běžel i po směru. Ale vůbec nevím proč, asi, že je to zvykem..

Zjišťuju, že levá/pravá je pro řadu lidí zásadní. Například Deri - jako správný pes - běhá (tedy pokud se neplete pod nohama) na levé straně, stejně jako moji ostatní spoluběžci. Nejmenovaný z nich -- když jsme vyběhli a ocitl se na pravé straně -- řekl, počkej, musím si přeběhnout, tady já běhat neumím:)...

Já většinou jsem dost hluchej, ale jak jsem tam o víkendu sám běhal, tak mě v tom relativním tichu dostala hláška zdejší omladiny, která mezi sebou s despektem komentovala sídliště a jeho možnosti... Já pod vlivem endorfinu si říkám, o co vám jde, vždyť je to ještě zlaté sídliště, krásnej park, prokopák vedle a i ty paneláky se dají snášet.. Jen jsem na to pomyslel, v tom najednou se změnilo světlo, jako by mě někdo slyšel a vnímal... a sídliště bylo najednou opravdu celé "zlaté" to ta tmavá oblaka a proudy zapadající slunce... bylo najednou zlaté že všech stran! Rychle jsem si to vyfotil popoběhl 1/2km a vyfotil i druhou stranu a v tom to kouzlo zmizelo.

Věci se mohou rychle změnit a myslím, že pokud trochu chceme, tak se mění vždy k lepšímu.. Stejně jako minulý týden na začátku vypadal běžecký i lidsky jako takový malý průšvih.:) Nedostatek času, spousta nedodělků, chybějící invence a nadšení, k tomu dva dny mimo... Ke konci týdne? Vůbec ne špatný.. Vše zpět "na kolejích", naběháno 108km a já připraven do dalších dní dát do všeho co to jen půjde, jen proto, že tu jsme.

Přesně jak říká kočka Šklíba Alence.. Musíš věřit!..Třeba i v nemožnosti..

Tak ať se nám hezky běhá a věří v dobré a šťastné konce! 12:)

PS. A co vy, po směru či v protisměru? Doleva nebo doprava? Kladně nebo záporně?:)

Jak si dělat radost...jedna-dvě

Zajímavé je, že i když to člověk prožívá po několikáté, je to skoro jako poprvé. přijde to nečekaně, i když jste to vlastně nějak v skrytu duše čekali:)... Tedy, ono jak se daří delší dobu, tak je potřeba počítat s tím, že už třeba nějaká krizička:) klepe na dveře a kdoví jestli už právě nestojí v nich...:)

Děkuju moc za vaší podporu, po minulém zápisu si připadám na jednu stranu jako fňukna:), na druhou - lhát se nemá... a tak když cítím, že jde z tlustých do tenkých, tak si to sem napíšu, abych o tom sám věděl, protože nejsem magazín MF Dnes:), protože jsou to moje zápisky, které odrážejí primárně, co prožívám:). Ale jak naznačuje industriálně-romantický záběr z úterního ranního běhu do práce, vychází slunce a vše začíná býti opět jasné a zářivé, pozitivní jako mládí v socialismu:).

Jak se s podobnými problémy popasovat, jak to překonat? Myslím, že nic se nesmí ponechat náhodě, každý máme svoje pozitivní signály a věci, které pomáhají jen nám a pro jiné nic neznamenají... například mě kromě drobných dárků také potěší čísla kolem mě:).

Samozřejmě v práci je číslo moji kanceláře 312, většina z nás sedí na třetím patře a kdo by čekal u mě jiný číslo, že?:).. o minulých víkendech ve fitku kamarády nepřekvapilo číslo moji skříňky 212, atp.:). Tento týden, když bylo potřeba bojovat o radost, tak i zkouška, co jsem dával končila ve 12:12 a když jsem viděl, že by pomohlo pár minut přidat, tak jsme končili ve 12:21... tomu asi není co dodat...:)

Na maratón ve stromovce mi není líto napsat pořadatelům o číslo 12 a zatím mi ho vždycky dali... :). ona i nečekaná čísla a registrace jsou znamením... například moje poslední registrace, kterou jsem dělal v těchto dnech mi přinesla nádherné a ďábelské číslo 57 (pro nematematiky dodávám, že 5+7=12)...což pochopitelně beru jako velmi dobře znamení:).

A tak pomocí podobných pitomin:) včetně času na hodinkách si SOS jako já může udělat drobnou radost - no řekněte, nač si dávat sraz v 1/2 1, když to může být 12:34, že? :) . A když se zvýšeným úsilím daří dokončovat nedodělky, tak odsud už je jen kousek, maličký kousek k tomu, abych mohl říci, jsem zpět!!! Možná o něco moudřejší, možná i bláznivější, protože zase mám chuť dělat různé alotrie, ale určitě veselejší, protože se mi zase "dějí" různé příhody ...

Například mě dostala v tomto týdnu naše vrátná v práci, která se mě zeptala, kde že si pořád nechávám to kolo? :) Jaký kolo? ptám se. Já žádný nemám, jak jste na to přišla? ..No vždyť jste sportovec, máte batůžek, přicházíte spocenej a chcete klíč od sprchy, tak jezdíte na kole, ne?..:). a už ten čertík mi to nedá a vysvětlím, že já bych vlastně strašně tuze rád, ale že na kole neumím jezdit!! Když jsem byl malej, vysvětluju, tak jsme neměli peníze, proto jsem neměl kolo a nenaučil jsem se jezdit. No a teď už jsem starej chlap, neumím na kole jezdit a tak musím všude doběhnout:).

A jaký čísla pomáhají vám? Dobrým číslům zdar!!! 12:)

Víra a rituály

Jednou jsem četl, že když se vytratila víra, je dobře, pokud zůstaly alespoň rituály... Že rituály mohou nejen utvrdit víru, ale třeba ji i zpětně získat. V poslední době, i když běhám stále jako drak, tak cítím, že se (zákonitě) blíží nějaké zakolísání...

Jak jsem na sebe různě prásknul, že se vážně připravuju na Silvu, tak mě moji různí známí dostávají a likvidují dotazy typu.. a "už jsi to někdy uběhnul?", nebo "kolikrát měsíčně to běháš?". Poctivě přiznávám, že jsem loni DNF na 50km a nejdelší trening mám 60km, nejvíc jsem asi běžel přes noc na FL 21, kdy jsem za noc uběhl 70km. K tomu se hned připojují další otázky, a "to to chceš vážně běžet? Když jsi nikdy nic takového neuběhl? To je divný, ne?". V duchu si říkám, doprčic!!! Běžel jsi 1/2M a před tím jsi dal maximálně 12-15km, běžel jsem první maratón a uběhl jsem jen 30-32 v tréningu... Ale věřil jsem!!! Věřit je třeba!!!

Všechno se vždy mění ve vlnách. Sice už to vím, ale stejně mě to vždycky dostane. Nevím, co je prvotní, jestli ztráta radosti nebo víry v sebe a ve smysl svého počínání, ale u mě přicházejí jako kamarádky ruku v ruce:).

Pořád jsem teď totiž buď v práci, nebo na cestách a čas a radost jakoby se vytrácely. Cítím, jak je těžké nejen najít čas na běhání, ale i ve finále vyběhnout. Poslední dva týdny z hlediska běhu vypadají jako noty na buben, kdy sem tam do toho "fláknu". Je to jako bludnej kruh, v práci se mi množí práce jako laboratorní myší, doslova mi úkoly kynou pod rukama jako těsto za pecí a tak nezbývá čas a chuť na běhání.:( Možná je to tím, že neběhám kolik bych chtěl a tak nemám dost nápadů, síly a energie, abych tu práci dodělal, věci vymyslel... a následně posypal práh pepřem, aby ke mě lidí s další nesmyslnou prácí už nenašli cestu..:)

A tak, když už to vypadalo, že je úplně nejhůř, tak jsem zasil papriky, saláty a bazalku. Abych si udělal radost a abych ukázal té zimě zvednutý prostředník:). A najednou jsem se cítil o dost líp. A hned jsem se připravil, abych zítra mohl běžet do práce (a třeba i z práce).

Protože nejhorší zapomnětlivost je zapomínat si dělat radost a radovat se ze života. To se může šeredně vymstít! :) A tak věřím, že jsem znovu našel svoji radost, je sice ještě taková schoulená:), ale jak ji pilně zalévám a ošetřuji, tak věřím, že ... zítra, pozítří po ranním pobíhání už to bude zase to pravé ořechové. Návrat k čistým radostem mého života. Ten pocit, kdy se rituál mění v radost a ve víru. Ve víru v sebe, ve víru, že věci nemožné a vzdálené jsou dosažitelné a blízké, kdy cítíme sílu a důvod pořád o ně bojovat ať už je nám kolik chce let.

12:)

Nikdy neříkej nikdy, aneb mrazivé kombo blues

Nikdy jsem nebyl žádný ořezávátko a snadno jsem se nechal přesvědčit k různým ptákovinám, ale jak se přiblížilo půlstoletí mého věku, už jsem přeci jen opatrnější, nebo tomu zdání aspoň víc věřím..:) A tak když mráz obklíčil naši zemi, jako památná sovětská vojska, tak jsem se snažil plně respektovat zákaz svoji nejmilejší -- která pod vlivem přímo (neběžeckých a tedy) ideologických centrál prohlásila, že "se" v takovém mrazu běhat venku nebude...

Ale ono "nikdy" a "nebude" jsou taková kamenná slova, ovšem pod soustavným působením i voda kámen obrousí a prorazí...:) A tak nejdříve jsem zákaz modifikoval,...když jsou mrazy rozumné, tak hodinka volného běhu neublíží:), ovšem když zase přituhlo a chtěl jsem běžet do práce, bylo potřeba i tuhle verzi následně upravit:). Z tohoto pohledu jsem pochopil historiky a politiky, co neustále "tvárně" hnětou sliby dané voličům a historické fakty, aby z nich ve finále vytvořili to, co oni chtějí..:)

A tak jsem už v pondělí přesvědčil sám sebe a moji nejmilejší, že "lehce" poběžím do práce [v duchu jsem si řekl, že když to aspoň trochu půjde i z práce:)], protože koneckonců divnej je dobrej, běhat potřebuju jako prase drbání:) a aspoň poznám trochu z blízka ty Machyho ledové endorfiny... Co budu povídat, ranní zima při procházce s Deri prověřila sílu mého rozhodnutí. V parku -18, než jsem došel a sebral Derino hovínko, tak zmrzlo na kost.:) Maličko to ochladilo:) moje nadšení pro běh do práce, ale jak říká klasik .."slabý ten kdo ztratil v sebe víru"... [malý ten, kdo zná jen malý cíl] jsem oblékl běžecké a vyrazil.

Přes noc napadl sníh a tak řada cest a odboček v Prokopáku kudy jsem probíhal byla skutečně nedotčena nohou, někdy jsem byl úplně první. Tedy Barandovský most mě prověřil. Silný ledový protivítr s ledovými vločkami lehce profoukl moji červenou bundičku. Měl jsem sice žízeň, ale zakázal jsem si myslet na vodu, aby mi to nezamrzlo v hlavě:). Ale při doběhu do práce dostávám takovou endorfinovou pecku, záplava.. V tom by se mohla koupat i mateřská školka:).

Na zpáteční cestu jsem už sice věděl do čeho jdu, ale místopřísežně prohlašuji, že i následná další cesta dolů druhý den po ránu byla zážitek..ten Baranďák na 8km je fakt maso... Asi se na to nedá tak rychle zvyknout:). Ovšem o víkendu se má oteplit, prý -5C, to budou skoro tropy!

Dovolím si pro kamarády připojit dobrou hlášku, v reakci na náš modrý tým.. Prý modrý tým má mít sídlo v Tróji.. Je kousek do ZOO a do blázince, protože prý jsme jednoznační adepti na obě zařízení..:).

Běhu zdar! A neztrácejme víru, hlavně ne v sebe. 12:)

Modrý tým vrací úder!

Je mráz... Někteří z našeho modrého družstva se svlékají, plavou ve studené vodě a táboří venku... a někteří z nás prožívají právé a nefalšované běžecké abstinenční příznaky:)...

Co s tím, když venku je zima jak v sovětském filmu, slib o neběhani v silných mrazech existuje, navíc ze služební cesty jsem si přinesl nějaký zárodeček chřipečky? Na to může pomoci jedině běhání! A tak jsem se předběžné domluvil s ll, že u nás je velké fitko s 12 běhátky (!!! už to číslo samo o sobě navozuje domácí atmosféru) a že tam na nějakou dobu vyrazíme a budeme lehce pobíhat a užívat si to:).

Přesně v duchu moji oblíbené hlásky ze Sedmi statečných [už jak senilním, tak ji i tady říkám už po několikáté:)] -- prostě čas od času je dobré¨) se vysvléknout a skočit mezi kaktusy, protože to vypadá jako "dobrý" nápad... :)

Jenže ještě v sobotu ráno nebylo vůbec jasný, jestli půjdeme, já sice jako správný "držák":) připravený vyrazit, ll po mailu dával podivné signály, jako že spíš ne, ale pak se o 1/2 9 zkušebně ozval, jestli fakt jdu, že by třeba taky:). ... Tak to mě potěšilo, když se člověk má někde ve fitku trápit na pase, tak je dobře mít s kým si popovídat a následně zajít na to pivo..:). Proto jsem zatajil svoje motivační problémy a říkám, jasně, já tam valím a ty přijď, jak ti to vyjde, vždyť můžeme jen tak pijánko, rozumě..a bylo rozhodnuto! :)

Někdo běhání na pase odsuzuje, někdo ho nesnáší, jiný ho miluje.:) -- Ovšem bezesporu má jednu velkou výhodu. Váš spoluběžec může přijít později a stejně vás na trati snadno dožene, můžete utíkat různě rychle a stejně jste pořád spolu a můžete si povídat. Navíc ve fitku nemrzne: .. Příroda sice nikde, ale stejně bylo na co koukat :)... Navíc, pozor znovu opakuji... 12 běžeckých pasů!! To je znamení..:)

Aniž bych prozradil nějaké zážitky případně plány modrého týmu, musím říci, že se maličko bojím:)... Třeba mě ochrání moje tradiční zapomnětlivost a zmatenost. I ll chudák byl v šoku, jak jsem omylem zabočil do dámských šaten, jak jsem hledal mobil (na dvakrát), následně našel:)... potom už mě i navigoval se slovy.. a teď si zkontroluj skříňku, ať tady něco nenecháš..:). To myslím ukazuje situaci nejlíp.

Ovšem když jsem dnes -- v neděli -- zabrousil na místo činu s nejmenovaným člověkem, žil jsem pořád v tom, že jsem ve fitku s ll:). Když jsem zřítelnici svých oči podruhé oslovil mužským jménem, řekl jsem si sákryš, včera to bylo velký!:). Naštěstí sluchátka na jejich uších mě uchránila.

Běžící stín je Běžící stín, Machy je nepřekonatelnej, ale my jsme taky měli včera silný momenty:), myslím, že si můžeme říci s ll -- jsme platnými členy modrého týmu:)! 3.5 hodiny jsme se tam zmítali - to slovo k tomu právem patří, čísla neřeknu, byli bychom za magory:).

Ještě pod vlivem zapsal 12:). Tak ať nezapomeneme blbnout.
PS. Chtel jsem vyfotit pasak na distanci 12.12 ale nez jsem vytahl fotak, bylo to v haji:)

Muž na mrazu, ve člunu, o psu nemluvě.

Tak nám uhodily mrazy paní Milerová, řekl by asi dobrý pobíhač Švejk:) k současné situaci a my, zodpovědní se snažíme se s tím nějak popasovat, i když se jedná vlastně jen o pár dní... Nekoukal jsem na předpověď, ani na přihlouplé zdůvodňování výrazného poklesu teplot okluzní frontou a arktickým vzduchem z Ruského vnitrozemí.. JE TO PITOMOST! Všichni víme, proč tomu tak je. Machy má o víkendu se svými kamarády kryotické setkání a akci [už teď se děsím:)]... To mu ti jeho mraziví bozi tam nahoře chtějí udělat radost, za to že je tak hodný:). Dobrá zpráva je, že další šílené akce zatím Machy nechystá a tak bych čekal, že ke konci dalšího týdne se snad bude moci běhat venku déle i do práce a z práce:).

Musím se přiznat, že jsem v tomto týdnu málem přemýšlel o podání žaloby na ČT, speciálně na pořad o počasí, kvůli šíření poplašné zprávy.:) Jak můžou v pořadu, který sleduje moje nejmilejší natvrdo říci, že by lidi teď neměli vůbec běhat venku?

Když si to vybavuju zpětně, tak běhací překážky se v tomto týdnu vynořily nějak nenápadně... V neděli jsem ještě byl běhat s Derivací, ale protože zrovna pračka něco prala, tak jsem dal svoje běžecké hábky do "fronty" na pračku... Jenže ouha -- nějak se na ně nedostalo:) a nakonec moje běžecké "čekalo" ve frontě venku za dveřmi do komory, kde do rána zmrzlo na kost... Asi Machy by to jistě vzal jako pravou výzvu, led omlátit, běžecké obléci na sebe s tím, že buď oschne nebo stejně zvlhne, tak co jde?:)... Tak tenhle moment jsem bohužel propásl, díky napnutému dennímu rozvrhu jsem odjel do práce metrem.. A tím asi celá mrazivé běžecká anabáze začala..:)

Na druhé straně, překážky jsou od toho, aby se překonávaly, že?:) A my, šťastně ženatí máme praxi v postupném překonávání.. Nejdřív to vypadalo, že to opravdu vůbec nepůjde (o běžení ani nemluvím:) ), ale pak mě nahlodal ll klasickou citací: "Ludvo jestli si ten fotbal neprosadíš, tak jsi u mě mrtvěj Homolka":)... Metodou postupných cílů jsem v úterý přesvědčil svoje jasné slunéčko, že běhání do hodiny venku je naprosto v pohodě, zakryl venkovní teploměr (-8C), vzal Derivaci a vyběhl... :)... Deríva moudře po 4km jako pravý "tažný" pes zamířila domů, já ji jen dal do tepla a otočil se zpět do parku, protože jsem měl ještě něco kolem 34 minut čas.. Nebudu to prodlužovat, návrat přesný jako švícarské hodinky, za 58minut běhu, s logistikou kolem Deri přesně 1h, 10.5km. Potěšilo mě to víc než kdybych uběhl v klidných podmínkách trojnásobek:). Jjo, vybojované a zasloužené..

Nicméně jsem ani v ostatních dnech nečekal pasivně, ale rozšířil víc využití doplňkového treningu na svém skvělém domácím veslovatku v garáži:). Nejsme v lodi sice tři, jak píše Jerome Klapka Jerome, ale ten pes? Ten se mnou je pořád a veslovat nebo něco dělat s malým vytrvalým teriérem je zážitek k nezaplacení.. Většinou to probíhá tak, že prvních pár minut mě nechá relativně v klidu, pak nastupuje do lodi a vystupuje:), pak lovíme kachny [ano naprosto stylově, mám aportovací hráčky jako kachny, jak je vidět dole, jedna z nich už nese známky velkého opotřebení:)]... Ke konci mě lehce kouše do zad, asi aby mi naznačila, zrychlit, zrychlit je třeba..:)

Nejlepší je s ní zahradnický tréning, kdy Deri má pocit, že umí hrabat a sázet o moc lip než já, takže práce s ní (teď ve skleníku) je o rychlosti, kdy jednou rukou s ní bojuju a druhou sázím, ryji, stříhám.. sám:), zazimování skleníku teď na pár arktických dní (netkanou textilií) ze začátku vypadalo jako "mission impossible" ale dostala ode mne důvěru, to ona roztahovala látku a já to ve finále jen maličko upravil..:)

Byť jsem byl (dopředu) ze své únorové kilometráže trochu nervózní (zatím 0, jsem v zahraničí a kvůli práci fakt nestíhám běhat), ale jak Běžící stín tak i Machy mě potěšili a tak to nebudu tolik prožívat:). O mé kázni určitě svědčí to, že můj poslední (58min) výběh jsem dokázal zatočit k domovu -- i když mi chyběl jen 1km k tomu, aby lednový počet km začínal číslem, které jsem dosud nepoznal. I tak je to rekord:), i tak jsem si to fest užil...

Tak ať se nám dobře a vesele překonávají překážky! Cross-treningu zdar!

12:)

PS. Nemohl jsem nechat Machyho komentář nazývají druhý obrázek "první derivací kachny" bez reakce. 1) Machy by měl u mě z matematické analýzy za 1:) a za druhé, abych ukázal, že doba je nesmírně dynamická přikládám druhou derivaci z kachny:).

Co je ve jméně? Jak se komu běhá s jakým jménem..

Na jména je potřeba si dávat bacha:). Vzpomínám, jak se mi při jedné institucionální zkoušce kolega představoval se slovy.. Já jsem Mizera... a já naprosto zcestně reagoval, že je taky nehodlám nijak šetřit:)... Stejně tak, jako je těžké mít přednáškovou živnost a jmenovat se třeba Blábolil (a že tací jsou a neblábolí víc než ti ostatní), tak je určitě těžké běhat s neběžeckým jménem, nebo se běhá s běžeckým jménem líp?

V minulých dnech jsem profesně musel drobet pracovat se jmény a tak jsem koukal na pár frekvenčních a souvisejících analýz u jmen a hned mě pošťouchl takový čertík, abych se podíval, co nám různé databáze jmen říkají z hlediska běhu? Pro zajímavost a další nápady koukněte třeba sem: http://www.kdejsme.cz/prijmeni/ nebo http://prijmeni.unas.cz/

Protože všichni zkušení říkají, že se musí postupně, koukal jsem nejdříve, že Doleželů a Doležalů je celkem dost přes 2300, zatímco Dosedělů je méně 1814, bohužel Běhalů už je 576 a Utíkalů jen 102(!).

Velkou naději nám dávají Procházkové, kterých je přes 16 tisíc (Miloš stále říká, postupná chůze!), ovšem Pospíchalů je míň než Nechvátalů, atak dále:). Zajímavý jsou i sousední místa v žebříčku četnosti. Například Šedivý a Mráz (2610 a 2609) ukazují, že vhodné kombinace jmen jsou hned vedle sebe (Machy by měl jistě velkou radost).

Nechci nic říkat, ale musí to být odvaha a zvláštní úsilí, když někdo třeba běhá s příjmením Loudal, Zlámal, Nedokončil, Ztratil, Zabloudil...[Doporučuji si vyzkoušet další..]

O letošním roce všichni říkají, že to nebude lehký, někdo argumentuje krizí, jiní koncem mayského kalendáře, já bych si dovolil přijít s jinou hypotézou. Vyhynuli Dušínové!!! Zjistil jsem s obavou, že v databázi není žádný Dušín, natož Mirek..:), ale ono nic není tak horké.. Třeba se nějaká Rychlá se Šípem dají za tímto účelem dohromady:).

Ale k těm běžeckým jménům. Myslím, že na to vyzráli ti, co si dali jména jiná:), určitě pro běžce dlouhých trati pomůže předložka ultra - viz například ultraskorpil, ultramapo... Ovšem, já se domnívám, že nám obyčejným asi nejlépe pomohou indiánská či jiná jména, která ten běh mají přímo v sobě:). Ano je tu opět velký propagátor dlouhých tratí Běžící Stín (aneb Running Shadow). To se mu to běhá s takovým jménem, co?:) Jak by se mu běhalo, kdyby se jmenoval Sedící nebo Ležící Cokoliv? I já se přiznám, že si tímto způsobem pomáhám, jak to jde, že:) , "12Honza de, 34 honza běží"!:)

A co vy? Jaké je vaše běžecké/indiánské jméno? Jen žádné šnek, lenochod apod. s tím se musí běhat hodně špatně! Radši Vítr v zádech (ve vlasech), Svěží vánek..:)

Ať se nám dobře a vesele běhá! 12:)

Co by kdyby, aneb contrafactual

Asi tím prochází každý z nás -- pochyby... A pak to věčné: co by kdyby? Co by se stalo, kdyby jo a kdyby ne? :) Možná to cítíte i při tom duševním boji, jestli dnes vyběhnout nebo ne.. A že se vlastně nic nestane, když to odložíme:)...? Mě v minulých dnech velmi zaujaly komentáře velkého Běžícího Stínu:) na ll a AprilRuns blozich. Protože jsou podle mě fakt skvělé, neměly by rozhodně zapadnout -- dám si je sem pro pozdější vlastní povzbuzení:

...treba srovnani s mapo (http://ultra-mapo.webnode.cz/) - svuj prvni marathon zhruba stejnej jako ja zhruba ve stejne dobe. Ted po peti letech ale ona sazi jedno ultra za druhym, reprezentuje CR a marathonu ci delsich trati ma pres stovku. Myslim, ze s talentem a vasni pro kilometry jsme na tom podobne (snad ji tim neurazim), zadni drevaci nejsme, ale Kenani taky ne. Rozdil je v tom, ze zatimco ja jsem si poslednich par let hledal vselijake vymluvy, mapo proste poctive behala ... a behala ... a behala ... a behala ... vytrvale jako smrt ... a vo tom to je ... alespon u mne, to mne motivuje, videt na ostatnich kde bych mohl byt, kdybych behal poctive jako oni (ci ony). To ze mne nekdo predebehne mi nevadi, ale trosku uz se zamyslim, proc je rychlejsi ten, koho jsem drive bez problemu porazel. A vsechno se to vraci zpatky ke konzistenci a trpelivosti ...

...In my opinion, every run counts. Training-wise, some of such runs may not be worth much, but in the big scope of things the runs like today are absolutely essential. I always feel stronger and more confident knowing that I indeed can overcome such difficulties and resist the temptation to call it a day without running. Sometimes later, you will look into a mirror (provided you have any doubts) and see the runner inside, not because you run when the weather is nice and you are fresh and have all the spare time at hand, but because you got out when it is difficult, when it hurts and when you want to quit – but you don’t....

Musel jsem si sem k sobě ty komentáře dát, jsou silně motivační...Třeba RS nakonec tu nějakou knižku napíše, měl by! Ty jeho věty plně vyjadřují i moji víru. Navíc u mě je dlouhý běh takový bezpečný adrenalin, je to pro mě jednoduchý způsob, jak líp poznat sám sebe a mít se víc rád:)...jak si maličko, přitom ale bezpečně "hrábnout":)... Něco jako sledovat detektivku nebo horror v bezpečí obývacího pokoje:). Taky občas (někdy i víc nebo hodně) bojuju s nechutí a s pohodlnosti, pak ale (naštěstí) něco ve mně řekne, ale neřeš to, vem si boty a jdi ven... Vytrvalec je od slova vytrvat, přesně jak to říká RS, pak pomůže to, že se člověk překonal, když se mu nechtělo, když neměl čas, když ho něco trápilo..:)

Ne, že bych měl nějaké ambice, ale hrozně se mi líbí, že se člověk může překonat jen tím, že vydrží. Je to málo, nebo moc? Vydržet jeden den, týden i měsíc se dá. Co je časově kritický moment? Nevím... S tím časovým horizontem si vždycky vzpomenu na odpověď svého otce na 50. výročí jejich svatby, když jsem se ptal, jak to svoje manželství vidí zpětně. Tak mi řekl, že kdysi slyšel, že nejhorších je prvních 50 let,... že se to občas musí vydržet:)... ale on sám to ještě nedokáže posoudit.:)

Takže ve všem je potřeba občas vydržet a nevzdávat to. U běhu je to myslím úplně nejjednodušší a já proto běh beru jako takový dobrý tréning na normální život.:)

Ať se nám daří vydržet a překonat naše slabší chvilky. [A že jich určitě je!:)]

Tak jdem běhat, ne?:) 12:)

Oslavy, čísla a predikce

Tak jsme měli hezky křest Leonina dítka, které se jmenuje: Neseď za pecí. Setkání běžeckého oddílu se tradičně vydařilo, sice jsem tentokrát nemusel dobíhat z metra, abych zaplatil útratu nebo něco podobného, ale moc jsem si to užil. Myslím, že jsem se ještě usmíval druhý den ráno při běhu do práce a ani ten krok tehdy nebyl nejstabilnější, že by náledí? :)

Mezi různými nepublikovatelnými příhodami jsme se dostali taky na tenký led běžeckých plánů (Miloš) a různých předpovědí času a protože osobák už je tak nějak spojen s oslavami, tak jsem se i maličko připletl do diskuse o výsledném maratónském čase. Protože práce s čísly mě do jistě míry baví, tak jsem chtěl jen maličko populárně shrnout, co tam jednak zaznělo a přidat k tomu něco maličko odjinud..

Nejdříve k těm předpovědím maratónského času na základě jiných závodu... Existuje jich fakt hafo, třeba já jsem si dříve myslel, že třeba zrovinka já se budu špatně předpovídat, protože se povazuju za nezávoďáka:), ale opak je pravdou. Například runnersworld mě vystihl skoro na vteřiny přesně:

Jinak dobrý mi přišel i tehle.. Ale to jsou takové zajímavé hrátky pro ty nedočkavé, co nějak plánují osobák a následné oslavy již dopředu:)... Tady si dovolím použít jeden oblíbený citát "Je velmi těžké předpovídat, obzvlášť, když se jedna o budoucnost:)!"

Jestli vás zajímá jak to vypadá detailně, když se berou v potaz různé věci, tak nakoukněte třeba sem..

Pokud by vás zajímal, jak to vypadá v českých luzích a hájích...tak jsem při výuce:) inspiroval jednoho běžce VH a si ten pomoci dat z běhej.com různě hrál s předpověďmi. Například ten maratónský čas u nás vycházel na základě 10k přibližně takto:

Maratónský čas (min) = 7.04 + 11.72*(muž) + 4.78*(čas na 10k) - 0.29*(věk) + 11.19*(Čech)

Vypadá to tak, že muži, co běží maratón zase nemají takovou vytrvalost jako ženy, protože při předpovědi z 10K času jim to přidává:) skoro 12 minut na maratónu oproti ženám (ono to není úplně pravda, oni muži mají výrazně rychlejší 10k, ale zní to hezky). S věkem se to nehorší!!! :) Naopak, podle modelu třeba o 10 let starší člověk se stejným časem na 10k bude mít skoro o 3 minuty lepší čas na maratón než před 10 lety, akorát je oříšek udržet ten čas na 10k:). Jen ti Slováci, co si tady zapisujou svoje časy jsou nějak výrazně lepší:), podle všeho o víc jak 11 minut.

Pokud bychom si řekli, že každý člověk má nějaký svůj trening, svoji vůli, úsilí... Tak se můžeme podívat, jak naběhané km a účast na závodech ovlivňují jeho maratónský čas.

Maratónský čas(min) = 255.7 + 0.9*(věk) - 24.3*(muž) - 2.2* (počet závodů v daném roce) - -0.012* (počet uběhnutých km v daném roce)

Tohle se bude líbit závoďákům. Každý absolvovaný závod jim "ubírá" 2.2 minuty z maratónského času. Pro nás pobíhače zase mluví to, že každých 1000 uběhnutých km nám ubírá 12 minut z našeho maratónského času, tedy každej je šťastnej:).

Co mě obzvlášť potěšilo byla série článků v PUBMed, kde se zaměřovali na výkonnost v 1/2 maratónu, maratónu a ultra:). Viz například, kde ukazují zajímavou rovnici:

Výkonnost v 24-h, v km) = 234.7 + 0.481 (nejdelší treningový běh, km) - 0.594 (osobní rekord na maratón, min).

Potěšilo mě, že nejlepší ultra výkony byly spojené s osobákem na maratón kolem 3:20 a s nejdelším treningovým během ~60km. Pozor žádné antropologické proměnné, ani váha, ani nízký tuk, nebo hubenost:) neukazovaly žádnou vazbu na výkonnost ultra běžců:).

Tolik čísla:). Z toho podle mě vyplývá jen jediné - že já ke svému štěstí a pohodě musím zkrátka naběhat dost km a mít to v hlavě. A jak koukám na různá data tak ten můj lamský postup -- prostě běhat -- zase nemusí být úplná pitomina:). Mezi námi i kdyby byl, já to moc jinak stejně nezvládnu...:)

Tak ať se nám hezky běhá a nabírají km. Vypadá to, že se nám to bude podle všeho hodit.

12:)

Silva a poslední pokušení

Tento víkend a začátek týdne byl zase ve znamení Silvy. Konečně pořadatelé zafixovali termín a vím, že víkend 2.6. bude důležitý a bude to ten týden, kdy si běhání budu užívat naplno. Machy by asi pro přesnost jistě dodal - "radost až na kost" :)!

Mně se ten název/hláška natolik líbí, že jsem ho použil pro svoji přípravu. No posuďte sami už jen zkrátka, RANK je úderná - Radost Až Na Kost. Abych nemátl anglicky mluvící, kteří ve významu rank=pořadí mohou tušit nějaký boj o umístění, tak i upravený motto svojí přípravy jsem si dovolil vypůjčit od velkého glosátora Machyho -- Není důležité pořadí, je důležité se nezaplést s Červeným křížem:) !!!

No ale s tou Silvou to bylo velmi zajímavé. Čtu propozice, ultra trať 90/103. Čtu ještě jednou a lépe -- čtu si časové limity a pak vidím ..... 77km rozbočka tratí 90/103km. A v tom mi to docvaklo, říkám si, že prostý hobik pobíhač bude na 77km řešit šílený dilema, bude to vlastně něco jako poslední pokušení:) [podobnost s Kazantkisem je čistě náhodná:)], prostě jestli vytrvá a správně "odbočí" samozřejmě na tu delší trasu, že:).

Při sobotním výběhu v oranicích nad Prokopákem jsem si to zase rovnal v hlavě, že budu muset celý jaro cvičit to správné "zatáčení":).. Na druhé straně můj zpětný návrat z Karlštejna mi snad naznačil, že bych to mohl umět. Nevzdávat a nezkracovat..:). Nicméně, když jsem o té volbě říkal blízkým a známým tak mi každý říkal, no to je jasné, hlásíš se přeci na 90, ne? Loni jsi chtěl běžet 85... Copak seš už úplný pako? :)

Na to se nedá nic říci a přikyvovat, jasně 90 je pálka (o tom žádná), ale hned dodávám, nojo, jen abych správné odbočil, aby z toho ve finále nebylo 103:). Jak asi tušíte, svoji bloudící schopnost jsem si už nějak dopředu připravil jako výmluvu, že já vlastně chci běžet tu 90km:) trasu, jenže nevím, nevím, jak se to zvrtne:). Tak jako tak, opakuji si znova: Není důležité pořadí, je důležité se nezaplést s Červeným křížem:) !!!

Mimochodem pro to správné "odbočování" už snad víc dělat nemůžu:), tedy aspoň já ne..:). Běhám jako o život, pondělních pracovních 15+15, s ranní teplotou -6C, s umrzlými nudlemi u nosu (a přesto kupodivu s velmi dobrým časem) pokračování v dalších dnech a lednový km statut ukazují stále odhodlání na hodnotě 12:).

V pondělí jsem měl hezký zážitek. Přibíhám promrzlý a zpocený domů (v hlavě vidina teplé sprchy), vítá mě syn se zlomyslným úsměvěm.. "Tys běžel i z práce, co?" Říkám jjo.. "Já jen že je havárka a neteče voda. Teda ještě maličko kape jen studená".:) A tak jsem se myl pod slabým čůrkem studené vody, která na konci přestala téci úplně. Nejlepší je, že asi 20 minut poté bylo vše v pořádku a voda tekla normálně...Byla to zase zkouška mého odhodlání:)

Dnešní den je odpočinkový, neboť náš kroužek má třídní schůzku a iointový večer v restauračním zařízení, kde budeme řešit důležité otázky našeho hnutí. Nezbývá než si přát, ať umím(e) v pravou chvíli správně zatočit:).

12:)

Většinou...Na pracovní cestě :)

Dnešní den i čas je natolik speciální -- takovejch 12! --, že bych si měl připomenout a pochválit něco, co mě bude provázet (doufám) celý rok -- a to je moje pracovní pobíhání. Tak tak, v rámci boje s časem jsem teď běžecky nejčastěji na cestě do práce a z práce, nebo-li na pracovní cestě:). Někdo o opakujících se výbězích mluví jako o šíleném stereotypu, nudě, motivačních problémech. Já zjisťuju, že mám často problém se vykopat jindy k běhu, protože se jindy určitě něco objeví. "Něco" pro jiné šíleně důležité, co musí být uděláno/zařízeno hned/zrovna, zrovinka ve chvíli, kdy se mi chce (nebo můžu) nejlépe běhat.

A tak cesta do práce z práce je jistota, taková moje výhra v loterii, moje "tutovka". Jeden známý si že mě dělá legraci a říká, jak to můžu vydržet a že mu takový běhací pořádek připomíná manželský stereotyp. Nevím, nemůžu posoudit protože jsem ženat teprve krátce, tuším jen 22 let.:) Ale k tomu pobíhání..

Pravda je, že leckdy je to taky boj, jak ráno -- po venčení Deri v dešti se "těšit" na běh vypadá jako čiré zoufalství:), stejně tak navečer po práci zase obléknout běžecké hadry, prokličkovat davy v okolí Václaváku a (většinou v padajícím soumraku/tmě a dešti) zamířit kopcem domů... Ale je to vlastně tuze krásný, no občas mi to nedá tu "jednotvárnou" trasu znovu a znovu fotit..

Ale skoro vždycky se na konci v duchu směju tomu svému úsilí -- to se pak pro jistotu zase hned pochválím:), nebo naopak, to kvůli duševní rovnováze. Ale jednotvárné to rozhodně není... Protože potkávám i běžím s různými lidmi, jak přemýšlím, tak i občas zabloudím, nebo na něco zapomenu a to samo o sobě vytváří veselé situace. Například jsem si v zapomětlivosti nevzal ručník do sprchy, zrovna když kolem stěhovali nábytek [u nás v práci je za mužskou sprchou ještě provizorní sklad nábytku]. A tak tam stojím před sprchou (snažím se oschnout) a údržbáři kolem vozí židle:). Už jsem i tak dost za blázna, a tak na vysvětlenou dodávám, že osychání je součástí otužovacího tréningu v našem oddíle:). Koukali na mě, jako že "v oddíle" musím být pěknej exot, hned jsem je uvedl na správnou míru s tím, že ledový vedoucí (Machy) běžně běhá v zimě v plavkách, v půlce běhu přeplave rybník, běží zpátky a osychá po cestě. Podobně velký běžec (=Běžící stín) vyběhne na vrcholky hor tam skáče do závějí a opět osychá cestou domů. Já vzhledem k věku mám dovolenou "civilní variantu" tedy osychání ve sprše, ale nevím, nevím, jak dlouho mi to budou trpět:)..:)

No v pondělí mě dostal jeden kolega.. nejdřív mě viděl zablácenýho ráno (majznul jsem sebou v zatáčce při seběhu) a pak navečer, jak se potácím do té tmy, deště a psoty:) a se ptá, že by ho zajímalo, jak hodnotím svoje běhací odhodlání na stupnici 1-10? Asi blízko k 10, co? ... V tu chvíli mi samozřejmě blesknou v očích ty "drobné" boje s mojí lenosti, časem,.. to úsilí.. A tak říkám, samozřejmě, blízko k 10, ... odhadl bych to na 12!.. :)

Tak ať nám to odhodlání i radost ve stupnici 1-10 vždycky zůstane na čísle 12!

12:)

PS. Je to prostě 12kovej den a čas!!!

Oprava: Houbec ultrák, .. holátko:)...

Běžící stín je mediálně slavný:) a já mám tradiční dilema...Miloš si vzal můj minulý velmi osobní zápisek na BŠMŠ, což mě sice na jednu stranu těší, ale to mé "pobíhací já" má z toho téměř trauma -abych teď chodil a pobíhal kanálama:). To ultrátko byl spíše duševní pojem/rozměr, protože v tomto směru jsem pouze takové malé holátko :) ... Jen si maličko myslím, že jim = "ultras" :) trochu víc rozumím a asi chápu, proč.. Táhne mě to tam taky, i když možná z jiného důvodu, nebo možná ten důvod se stejný, protože nevím jak se tam kdo dostal..

Někdo se posunul k velkým vzdálenostem, aby si dokázal, že na to má, pro někoho jsou extrémní běhy a rekordy určitou cestou z bezejmennosti a možnosti jak najít větší sílu, dostat se dál a výš, překonávat překážky, prostě byl lepší/vytrvalejší než ty ostatní..

Já se tam paradoxně dostávám přes ten duševní:) rozměr mého pobíhání... Je to prostě dané tím časem co finálně strávím na trati v kombinaci s tím mým ufounským závodně-nezavodním přístupem, primární potřebou být "pobíhač" ... Tedy běžet si jak v té ruské pohádce... Nevím kam s cílem přinést to nevím co..:).. Asi tuším, že to, co hledám a zatím po každé nacházím je dobrý pocit..

Protože to "pobíhání" mi dělá moc dobře, tak jsem venku častěji a déle a tak těch km něco víc naběhám. Můj počítač má sice dobrý antivirus, přesto jsem nějakého silného běhacího vira chytnul na blogu Běžícího stínu, u Wittiho, v ultrákových vyprávěních..:). Je to prostě silnější než jsem si myslel. A tak i když mám do ultras hoodně daleko - asi jako Slavoj Houslice do Manchestru United.:), ale to mi vůbec nebrání v tom, abych pobíhal o to radostněji.. Možná právě proto, že vzdálenosti jsou relativní se může každý pobíhač cítit jako běžec dlouhých tratí... třeba i na 5-10km... Tím spíš, když třeba do té doby všude jezdil..

Takže... rozhodně jsem stále "lama" , a znova musím pro ty co mi občas napíšou mail se spoustou vykričníků:) [nebo nevhodný komentář, který smažu:)] zopakovat... tyhle svoje zápisky si píšu hlavně pro sebe, abych se povzbudil, abych si svoje pocity a zážitky zaznamenal a pamatoval si je na furt:) tak jak jsem je prožíval. Čas totiž má tendenci zastírat původní prožitek, problémy a pocity... S odstupem času vše může vypadat úplně jinak a ty podstatné věci, související s mým pobíháním mohou být zapomenuty nebo silně zkreslené a to nechci.

Třeba teď už bych pod "mediálním" tlakem málem hodnotil svůj novoroční běh a jeho zveřejnění jako exhibicionismus, ale není to pravda. Byl to krásně ztřeštěný nápad, neuvěřitelný pocity a ještě prítomná silná bolest v malíčku mě utvrzuje, že to bylo skutečné a stálo to za to!

A tak je to správné, tak to má být! Běhání a pobíhání zdar, ať už je délka trati jakákoliv..

12:)

PS. Nedá mi to, abych po dni nedopsal svoji "doušku":)...samozřejmě, že bych to napsal/viděl teď úplně jinak, možná bych to vůbec nenapsal:)... Ale právě ta autenticita mých poznámek je pro mě důležitá. Protože pochybnosti s námi neustále zmítají a asi každý z nás si říká (ať už je cokoliv předmětem našich pochyb), jestli ty naše plány, cíle a sny nejsou moc veliké, moc nesmyslné, možná i směšné? A vždycky si to připomínám, když pod "tlakem" nějakých vedlejších okolností začnu pochybovat... Sny a cíle vždycky stojí za úsilí, pochyby a i nějaký ten "výsměch". Protože jsou naše! Koneckonců, je potřeba si to užít.

Vzpomínám si, jak jsem před dvěma roky po šíleným zimním úsilí přemýšlel jestli vůbec poběžím svůj první 50km závod. A byl jsem málem ochoten tam neběžet. Znova jsem si to přecetl:) Jeden známý mi tehdy po úspěšném závodě řekl, že mi takový zápisky vyloženě "kazí" blog, protože vypadám jak váhává/nerozhodná ženská:). Říkal jsem mu, že jsem nikdy nedbal na to jak vypadám, že naopak je pro mě a pro ty, kteří různě pochybují dobré vidět, že každý tím prochází.

Pokaždé pochybujeme, když si myslíme, že jsme narazili na nějaké další hranice. Je potřeba věřit! A pravda, že já už tu svoji pomyslnou hranici (alespoň ve své hlavě, kde je to nejdůležitější) dávno překročil!!!

Co kdyby to zítra nevyšlo? :)

Je to zajímavý, že jsem jedno že svých přecevzetí porušil tak brzo. Asi pořád tu berličku svých poznámek opravdu potřebuju:), ale musel jsem, tohle si musím pro sebe zaznamenat...

Na Nový rok jsem se v rámci našeho motivačního kroužku:) rozhodl, že si vyrazím na Karlštejn, v rámci hesla, raději hned, co kdyby to zítra nevyšlo, že? A žádný zkratky po silnici, ale poctivě zadníma turistickýma trasama, občas v pravým trailu, ať si udělám radost a sám si naznačím, že to s tím svým "vztahem" k dlouhým běhům myslím vážně a že to je velká láska:)...

Všechno jsem po ránu přichystal, vzal jsem si 0.8 litru čaje a vyrazil s batůžkem směrem ke klenotnici Koruny české, která by měla ukrývat nejen poklady, ale hlavně bránit to na čem opravdu záleží. Jak symbolické. Běžel jsem rozvážně, tentokrát s reflexní vestou. Trasa, pokud to řeknu řečí barev - modrá, červená, zelená, modrá a červená - pro přespolní a barvoslepé:) -- Stodůlky, Řeporyje, Ořech, Kalinův mlýn, Dubeč, Třebotov, Roblín, Vonoklasy, Mořina a Karlštejn.

Asi k dlouhých běhům patří, že věci nejdou tak, jak si myslíme. Proto, když jsem dorazil na Karlštejn a zjistil, že i když je hrad otevřen, tak si žádnou vodu nikde neopatřím ani nekoupím.. A tak jsem se vydal na cestu zpět "na sucho" s tím, že třeba v některé z vesnic uvidím domorodce a vyžebrám vodu:). Ale všichni poslušně vyspávali po Silvestru [později se chystali buď na oběd nebo na novoroční výběh ve 12.12:)] a tak jsem postupně míjel jednu vesnici po druhé... bez vody..

Asi to patří k běžcům dlouhých tratí, že mají tu potřebnou morální sílu a proto jsem nezatočil na silnici a nevydal se zpět, abych běžel kratší cestou (a míň vlnitou) s možností "načepovat" u pumpy... Samotného mě to překvapilo, že jsem to bral, jako bych byl někde skutečně na trati a poslušně jsem zatočil zpět do lesů a strání, doufaje, že třeba v další vesnici na trati to bude lepší...

A jak se prodlužovala doba běhu bez vody na 5, 10, 15, km tak mi docházelo to tvrzení, že běh na dlouhé vzdálenosti není o rychlosti, že je o posedlosti a o odvaze? Nebo o zarputilosti? Nevím, budu to muset víc zkoumat:). V Ořechu jsem nakonec u kostela objevil obecní pumpu! Odpumpoval jsem rezatou vodu a jak pumpuju, jako by hořelo, objeví se domorodý starší pán a říká, to jsem ani netušil, že to ještě funguje, možná to ani není pitná voda!:). Přeju mu do Novému roku a připíjím na zdraví!:). Voda byla jistě živá, protože jsem děsně ožil a relativně skotačil byť unaven domů. Přeci je to tam a zpět 46km terénem, blátem a listím a vítr na pláních nepříjemné studil na zadní části:).

Jak tak dobíhám posledních cca 200m, tak dostanu na zledovatělém chodníku děsný smyk a letím nejdřív po hlavě na plot, vybírám to a pak padám, ale při brzdné fázi jsem si vyhodil z kloubů malíček na právě ruce. Koukám na to udiveně, jak je v těch místech na ruce, co mám normálně klouby je to otočený úplně jinak:). A tak jsem neváhal, zatáhl dvakrát jedním a druhým směrem a dal zase kostičky tam kam patří:). Někdo říká, že prý ultra je často i o bolesti. Nevím, malíček bolel (a ještě bolí), ale smál jsem se jako pako, protože jsem malíček neřešil. Kontroloval jsem jestli je hlava O.K. a jestli je "běhací ústrojí" v pořádku, malíček sice bolí, ale nejsem virtuóz:) a píšu stejně maximálně jen dvěma prsty na každý ruce.. Pokorně jsem poděkoval svým stražným andělům, že ten pád tak dobře dopadl a dorazil domů, abych se zapojil do domácích prací a ještě dodělal nejaké resty. Koneckonců, věnoval jsem se pět hodin svému koníčkovi, že:).

Určitě mají pravdu ti, co říkají, že to dlouhé běhání není o rychlosti, ale o odvaze a urputnosti. Já se musím trochu víc soustředit i na cestu, odvaha i pokora. A držet se toho svého .. Je to v hlavě, je to v hlavě...:)

Šťastný Nový rok! 12:)

PS. Možná se i ve mně zrodilo malé "ultrátko":). Je sice šedivé, ale takové neopeřené holátko. Uvidím, jak si povede..:)

Pozdravy

Je konec roku, ve skutečně i virtuální schránce mi přibývají pozdravy od kamarádů i obecná přání do nového roku, aby mi naznačily, že starý rok skončil a nový co nevidět začne:).

Jak člověk stárne, tak většina pozdravu je relativně uctivých. Obecně člověk pozná, že je SOS [starší opotrebovanej strejda:)], když na jeho "Ahoj" odpovídají mladší dívky i muži uctivým "Dobrý den!", nebo případně neodpoví, protože asi neví jak:).

V minulých dnech kdy déšť s prosincem výrazně omezily počet běžců a cyklistů, potkávám tradiční souputníky a někteří se při pozdravu neudrží, aby ještě nedodali nějaký vhodný dovětek. Například, jjo, dneska jsou venku jenom skalní:),.. neužen se..ať ti to dobře běhá...

Zrovna předevčírem jsem při svém 26km klubíčku, nahoru dolů potkal v Prokopáku cyklistu, který si liboval v blátu a v terénu kolem to pěkně brousil:). Nejdříve mě z kopce k trati předjel, ale potom -- v kopcích a v trailu -- to já si na cyklisty troufám:), jsem mu zase utekl já, pak mě předjel, ale pořád jsem nějak udržoval kontakt:). U Řeporyjí jsem to u prvních domků otočil a za chvíli mě po rovince předjíždí zas a volá, celej od bláta:).. Ahoooj! To je paráda, nikde nikdo! :), což je naprostý protimluv, protože jsme se furt různé potkávali, jako kdybych ho cíleně sledoval. Nakonec mi ujel a říkal jsem si, tak už má ten svůj klid... V konci vybíhám svůj "oblíbený stoupák od Hlubočep k Jinonicím, ...držím:). Na vrcholku před sebou uvidím povědomého cyklistu se zablácenou větrovkou:). Chvíli jsem váhal jestli se vypnout k nějakému sprintu a dohnat ho s nějakou veselou poznámkou:), ale závodnická nálada mě opustila stejně jako moje miniaturní zásoba vody:) a tak jsem se jen tak kochal a udržoval těch cca 70m rozestup než se cesta úplně narovnala a on zmizel v Jinonicích..

Dobře je, že zatím mě moje poťouchlé nápady neopouštějí, což naznačuje, že je vše OK:). Zrovna před pár dny jsem ještě běžel centrem Prahy a vidím proti mně přicházet nejmenovaného člena KSČM a ten čertík mi nedá. Přejdu hned do chůze, zvedám pěst a zdravím "Čest práci, soudruh D.!" :) On se rychle rozhlédnul kolem a s výrazem velmi zaneprázdněného (plachého) soudruha kvapně odpověděl "Čest, čest" :) a zmizel v útrobách svého ústředí:)...

Suma sumárum samé dobře zprávy před koncem roku! Běhám jako pako, i když Deri je rychlejší!!! Musím s tím něco udělat:).

Hlavně, ať nám vydrží zdraví, štěstí a dobrá nálada!

Veselé pobíhání a Šťastný Nový rok!!!

12:)

PS. Já si dám aspoň malá přecevzetí. Zkusím, když budou závody opravdu "závodit", zkusím pravidelně vypínat mobil a nebýt tolik na internetu a zkusím si míň psát blog. Přeci jen běhám už tři roky a tak bych mohl snad i trošku vydržet bez svého povzbuzování:).

Kvůli ...Silvě... :)

Zrovna čtu, jak Dav s Gábinou velmi pravdivě napsali, že jak člověk jednou "ulije" běhání, tak se to může hned "tak" různě pokazit, že pak z toho pobíhání je nakonec houbelec:). Tohle já tuším od samého začátku svého pobíhání a proto se snažím nevynechávat!:) Říkám tomu zbabělé pobíhání:), protože i když se mi třeba na začátku nechce [ono komu by se chtělo když spí sotva 6 hodin, ráno se vykopat se psem a pak vyrazit běhat:)]... ale nechci vynechat. Za nic!!! [Navíc vím, že se mi to bude za chvilku líbit:)]

Hned kombinuju - co kdyby to další den nevyšlo, to člověk vynechá najednou nečekaně dva dny...jak se chvíli nepobíhá, hned se může chytit nějaký bacil..:).. a je z toho velká pauza, jak člověk neběhá, může špatně šlápnout a třeba si i nějak ublížit!:)... No vidím, že argumentuju stejně jako moje babička, která říkala, nelži Honzíku! Kdo lže ten krade a kdo krade, ten by mohl i zabít!:):)

Veden touto neúprosnou logikou navazování možných následků jeden na druhý, prostě "držím", jak jen to jde.:) Díky mému úsilí mám pochopitelně spoustu zážitků. Třeba zrovna tenhle...

Jeden můj známý, když mě po ranním úsilí viděl dobíhat do práce, říká, člověče, proč tak blbneš? Chtěl jsem mu začít vysvětlovat, že se připravuju na ultra a tak mu říkám.. To je kvůli Silvě! On se zarazil a povídá, no to by mě žádná ženská nedonutila, abych takhle magořil!:) Navíc vždyť vypadáš dobře a ... pak říkal jsi, že žádný ženský!!!:).. Jjo, to jsem tomu dal.. Asi jako můj kámoš (Kanaďan), který, když jsme spolu po peripetiích pracovně přistáli v Sofii poslal svoji milé následující lakonickou SMS. "Finally...I am in Sophia!!". Pak se zarazil, chytil za hlavu a rychle dopsal "I mean the town.." :)

Ovšem ta rána, v tom srabáckem boji o moje pobíhání rozhodně stojí za to. Když se podaří včas vyběhnout na vrcholky kopečků v Prokopském údolí a přes údolí nad Barandovem začíná vycházet slunce... To jsou ty čisté radosti mého života..

Běhu zdar! 12:)

Motivační kroužek aneb je potřeba adjustovat:)!

Tohle já miluju... Sledovat ty poťouchlíky, co spolu tak na dálku běháme a trénujeme [a pošťuchujeme se:)]... Mě to dostává: jeden běhá v trenkách a skáče do závěje, druhý už rovnou vybíhá v plavkách a skáče do vody, další trénujou jak šílenci a někteří ještě k tomu tancujou:).. Já to diskontuju:), vybíhám oblečenej, skáču tak akorát přes zamrzlý kaluže a pozor, přibíhám rovněž oblečenej.:), ale zase vzhledem k mýmu "stáří" jak fyzickýmu (dost), tak běžeckýmu (málo) i to je určitý extrém, ale divnej je dobrej:).

Přiznávám, že jsem se nechtěně zapojil do Machyho bláznivého korespondenčního otužileckého kroužku, když jsem v úterý brzo ráno (-5C) běžel do práce, v batůžku zmrzlý vepřový koleno že zabíjačky, který přimrzalo k batohu, na čepici mi lehce namrzal sražený pot a u nosu nudle.. Machy by měl jistě radost:). Jak se motám po těch zmrzlých cestách, tak u ramene Vltavy (hotel Racek) kachny tradičně vycourají vodu na chodník a je to tam jako kluziště. Jak tam mezi nimi probíhám, uklouznu, částečně pád vyberu, ale při tom (nechtěně) nakopnu jednu kachnu tak, že velký kus popoletěla a zahučela do vody:). [Fyzikálně řečeno, kachna zabrzdila můj přímočarý pohyb vpřed, energie z mého nakopnutí ji po tečně k silovému působení po sestupné trajektorii odpovídající přitažlivosti a odporu vzduchu dostala mimo pole mé působnosti a mě zase v rámci zákona akce/reakce umožnila získat zpětný balanc:)]. Ostatní kachny okamžitě s děsným rámusem zmizely... Pikantní bylo, že si to asi všechny pověděly, protože když jsem na druhý den ráno běžel kolem, jen jsem se v červené bundičce vynořil na kraji řeky, už s vyděšeným kvákáním vyklidily cestu...:)

Mezi námi, já ten motivační kroužek (Machy, běžící stín, Advid a další a další..) mám diskontovaný, prostě si ty jejich čísla výrazně zmenším a tak:). Těch úrovni "šílenosti":), co oni provozují se nepřibližuju, já to mám promítnutý aspoň do faktu, že běhám. Tedy že VŮBEC běhám a že běhám, jak to jde.:) To je teď u mě ta pravá radost i to hrdinství v jednom. Tento týden po-st je ve znamení úporného úsilí (14+30+30.) protože beru v potaz Štědrý den a Boží hod (návštěva u rodičů) a svůj plán se zase dostat nad 100km týdne. Běžící stín to u sebe trefně komentoval, že to zimní běhání je takové nijaké, nemá to strukturu, délku ani frekvenci, ale ono se to nějak nasčítá:).

Kamarád mi říkal, člověče, ty trénuješ jak na nějaký horský ultra, neběžíš Leadville? Povídám, maximálně kousek z toho - tedy "led" to jo - na ledě běžím, nebo "vedení" to mi schází:)... Ale pravda je, že to úsilí u mě pořád je. Ovšem není to hrdinné úsilí, ale srabácké úsilí:). Já se totiž ve skrytu duše BOJÍM, že kdybych neměl dost naběhané, tak mě to na delší trati skřípne a já si to běhání vůbec neužiju! :)

Ale co, padouch nebo hrdina, vždyť jsme jedna rodina!:)

Tak ať se nám to dobře běhá, potápí či jinak různě vzájemně blbne. Protože, když není radost, tak není nic!

Hezký svátky! 12:)

PS. Pokud to nebylo jasné z mých oslavných fotografií z tohoto týdne, tak snad i čas postu napovi! Je čas sluno(z)vracení!!! Už budeme zese běhat do světla, protože slunovrat, to je takové malé jaro:).

ZOO v přípravě

Jak jsem se dozvěděl od Luboše, tak mi údajně zahubili mamuta:), tedy 85km v Silva Nordica. Na běhej.com se vedou velký diskuse, co je dobře (špatně), jak dlouhá by měla být trať, jesti 90 nebo 103km či vím já kolik:)...

K tomu tradičně ufounsky dodávám, je to jedno! Je mi to jedno, jestli se poběží po silnici, nebo kombinace silnice, cesty.. Jestli se to bude jmenovat mammut nebo kozel:). Prostě říkám si spolu s klasikem:

What's in a name? That which we call a rose

By any other name would smell as sweet.

Copak je po jméně? Co růží zvou,

i zváno jinak vonělo by stejně.

[Vrchlicky má myslím ještě poetičtější dovětek:

I pod jiným jménem bude se růže rdít stejně kouzelně.

Prostě i když je to daleko a nevím kolik to vlastně bude a jestli se to bude běžet 2.6 nebo 9.6, je to jedno! Myslím, že u mě na tom vůbec nesejde:). V adventním čase se těším že svého často těžce vybojovaného pobíhání a přitom si užívám tu neuvěřitelnou energii. Možná právě proto, že musím pořád překonávat různé překážky, možná právě proto, že nic není jednoduché, možná právě proto mě to neuvěřitelně těší a cítím tu sílu. Doufám, že je to všude kolem a že to nějak "sdílíme".:)

Určitě zase přijdou těžší chvíle, ale teď to není, teď jsem "Hrdý Budžes", to je ten, co vytrval:). Po namrzajících ranních stezkách a chodnících se sice motám, jako koza na ledě, občas skáču jako kůň a na zpáteční cestě jsem slepý jako krtek:)... No, zase jsem si totiž zapomněl dát čelovku (a nesmeky) do batůžku, říkám si, je tohle už normální? Ale když jsem v pátek navečer dokázal po hodině pracovního vánočního večírku (jídla a pití všude hromady) se sebrat, navléci na sebe běžecké a vyrazit do deště, vichru a tmy směr domov....to jsem byl už možná i starý osel:).

Já sice noc na běhání nemusím, ale teď v adventním čase řada míst kudy probíhám večer vypadá obzvlášť poeticky, ať už je to myší díra pod Vyšehradem, nebo poslední lampa v Prokopáku, kde se loučím se světlem a definitivně vbíhám do tmy. Ale ještě pár dní a v pátek je slunovrat a to už začneme běhat do světla!

Hezky adventní pobíhání, ať nabereme co nejvíc sil, protože se budou jistě hodit.

12:)

Adventní střípky

Letošní advent je opravdu divný. Nemyslím, jak jsem minule napsal, že divnej je dobrej:), prostě na něj koukám jako Alenka:). I když podle mě nejlepší obrana na nepříjemné a šokující jevy/schůze/návštěvy/rozhovory... je dívat se na ně jako na divadlo:)! Sedíte v první řadě a občas přeběhnete přes scénu..[Sice si potom člověk občas říká, no tohle už ten režisér přehnal, to už je fakt moc. Ale o hodně líp se to snáší:)]

Pochopitelně moje scény-střípky jsou -- jak jinak -- povětšinou velmi veselé.

• Běžím si třeba v Prokopáku, na vrcholku míjím zamilovanou dvojici, co se drží za ruce [chlapec ale fikaně má na volné ruce rukavici]. Za chvíli nacházím na cestičce ležící rukavici. Tak ji seberu a pospíchám hledat onu dvojici. Asi po km ji najdu v milém objetí:), předávám rukavici a běžím pryč. Chlapec se mi omlouvá, že jsem si kvůli němu zaběhl:), na to se nedá nic říci, než se usmát, popřát veselý advent a zase zmizet..

• Při mém aktivním pobíhání po okolních vesničkách se často dávám do řeči s domorodci (kde jsem, nejkratší cesta a tak..). Nedávno jsem se ptal v Dubči na nejkratší cestu do Ořecha, chlapi stáli před zavřenou hospodou (sháněl jsem vodu) a říkali, no nejbližší otevřená je v Ořechu, taky tam "teď" jedeme.. Autobus prý jede za 50 minut. Povídám, vždyť to přes kopec nemůže být daleko.. Oni, jjo, to byste se divil po silnici skoro 4.5 km a lesní zkratkou to bude tak 3-3.5km. To mě dostalo. Ještě z nich vypadlo, že už tam přes 1/4 hodiny čekají. Povídám, no moc tomu nerozumím, ale to už byste tam dávno byli, ne?:) Koukali na mě jako na Pražáka, co se v Brně ptá na vstup do metra:). A tak jsem odběhl a potvzuji -- tím kopcem a volným tempem jsem byl v Ořechu u hospody asi za 1/4 hodiny. Oni by tam pěšky do 50 minut museli být i kdyby nechtěli..

• Dneska ráno běžím po silnici (po hlavní) a z vedlejší mi zkříží cestu policejní auto a troubí na mě tou jejich houkačkou.. Na jejich následnou stížnost odpovídám, proč bych měl zastavovat? Nehoukali jste a já byl na hlavní:). To jednoho z nich dostalo. Prý běžec s rychlosti >10km/h by se měl považovat za stejného účastníka provozu jako kolo!:)

• Ovšem na absolutně nejlepší advetní zážitek je uvaleno přísné informační embargo:), ale já si ho pro sebe o to víc pamatuju (vedeno pod číslem 34), abych se s ním mohl veselit a těšit. Asi jako když v té jedné rodině si už místo vtipů říkali jen čísla. Řekli si třeba 9 a začali se smát:). Když se nechápající návštěva chtěla zapojit a řekla 17! Manžel se začal smát, ovšem žena řekla, že se nestydíte! Před dětma!:) ... Takže 34! :) :)

Běhám? Snažím se, co to jde. Někdy to jde míň, někdy víc, ale samotného mě dostává ta moje úpornost, to úsilí, které věnuju tomu, abych si běhání udržel. Každý to jistě zná, pokud není člověk sám, má práci, rodinu... tak ví:). Moc se mi líbila úvaha běžícího stínu, že nejlepší příprava na ultra je rodina, práce a zmatky. V tom případě jsem na velmi dobře cestě:), protože když si myslím, že zmatky jsou překonány a vše je pod kontrolou, tak se stoprocentně něco vyvrbí a totálně zatřese s plány.:) Jjo, člověka to potom silně utuží, aspoň v to věřím..

Hezký adventní běhání! 12:)

Weird factor, aneb divnej je dobrej:)

Začínám si nějak víc a víc uvědomovat, že jsme divný:)... Teda, tady kolem -- co čtu a kdo sem zabloudí -- tak je každý nějak jinak střihnutý, a to nemluvím o opravdových esech [weird factor 10] - Machy je pravý ledový muž, teď u jen zbývá, aby na své ponory přijel třeba na saních tažených eskymáckými psy:), triatlonistická skupina se snaží střídavě se buď utopit nebo ujezdit na kole nebo utancovat v kole:)..., no a běžící stín? to je kapitola sama o sobě:).

Ale uvědomuji si, že i já nějak začínám zapadat do této kategorie - divnejch:) a tak si raději hned říkám, divnej je dobrej:). Navíc zjišťuju, že ten pocit a měřítko "divnosti" mi přijde v určitých situacích celkem motivující a pomáhající překonávat nástrahy jak běhu, tak i mých životních eskapád.

Začátek týdne je vždy jako nepopsaný list. Je potřeba se znovu vypnout a vyběhnout, protože "statistiky" z minulého týdne jsou už historie:) a o to je to i těžší. V pondělí jsem zase vybíhal do deště. I když jsem ho trochu pocítil pod deštníkem, když jsem venčil Deri:), tak jsem se to snažil neřešit. Abych parafrázoval Machyho, nemá cenu strkat prst do rybníka ve kterém budeme za chvíli plavat:), proto pečlivě balím svoje svršky do igelitu a ukládám do batůžku (nemůžu běžet zpět, o to je to horší). Vždycky zpětně v tom vidím velkou symboliku, ten boj mám-nemám-MÁM! Jak moknu a získávám ty "divné" body, jakoby to někdo sledoval, ten někdo, kdo kontroluje mraky a kohoutky s vodou, sílu větru a takové ty legrácky s počasím. Silně věřím, že jak ukazuju to svoje odhodlání běžet a přemoci sám sebe [trochu i tu přírodu:)], tak se najednou stává, že se vítr utiší, přestává pršet a někdy dokonce i vysvitne slunce!!!

Přesně tohle se stalo v pondělí. Na začátku moknu jako len, když se máčí, mraky a provazy vody kolem, ale ty jsou čím dál tenčí, mraky odfoukává vítr a při výběhu na Barandovsky most dokonce vychází slunce! Neuvěřitelný pocit. Věřím na pohádky a šťastné konce. Zase jsem se znovu ubezpečil ve své "víře", že pokud něco hloupě nevzdám, tak nakonec určitě zvítězím!

Stejný to bylo dneska (ve středu) večer při běhu domů. Nejen, že pršelo, ale jak jsem si minulé říkal, že musím vyměnit baterky v čelovce, tak jsem se sice vypnul a baterky vyměnil, ale čelovku nechal doma!:) Říkal jsem si, to bude zase nářez! Leje, v prokopáku nebude vidět ani na krok, tma jako v pytli... Ale hned jsem zavrhnul myšlenku jet domů metrem, protože divní lidí, dělají přece normálně divné věci:) a tak jsem vyrazil nejdřív podporován světlem pouličních lamp a potom už byla tma. Ale někdo, "někdo" tam nahoře to jistě sleduje!!! Protože to moje dupání do tmy ho asi chytlo za srdce, zavřel kohoutky, roztáhl mraky a měsíc jako rybí oko mi posvítil na cestu.

Je to tady!!! To prosté úsilí - i když u nás starších je to až legrační - ale asi právě to úsilí mi pomáhá nejvíc. Nejen na té trati, ale i tak obecně, když se něco vyvrbí:). Člověk si při vší pokoře řekne -- to už tady bylo:) a taky jsme se s tím nějak popasovali, tak nač stahovat kalhoty, když řeka je ještě daleko...

Honzo, mysli na to! 12:)

Běh do světla a běh do tmy

Říkám si, že je to určitě tím, že jsem se narodil o 1/2 4 ráno a proto já tak miluju běh do světla [a nesnáším běh do tmy:)]. Jak je to super, když člověk brzo ráno vyběhne (oči ještě zalepené spánkem) a probouzí se na trase, kdy se slunce pozvolna ukazuje nejdřív za obzorem a pak se rychle švihem dostane na oblohu... To jsou chvíle naprosto čistých radostí mého života, člověk si při poskakování po cestách ledasco v té hlavě setřese a mysl se rozjasní:)..

Ovšem i takový životní optimista a nadšenec hobického pobíhání jako já, musí svádět šílený boj, -- abych se v některých dnech po skončení práce vydal tou samou cestou zpátky. Jako by to byla úplně jiná cesta! :) Nejde o to, že vede do kopce, ale většinu cesty v prokopáku není vidět ani na krok [musím si dát nové baterky do čelovky!:)], mlha, k tomu ještě oblaky páry od úst plus mlha, co se mi sráží na brýlích.. No je to boj.:)

Tady se nedá než citovat klasiky z divadla J.Cimrmana, kteří vysvětlují, že proto, aby jim na druhou půli neodešli diváci, dělají brzo přestávku a vysvětlují, proč by diváci neměli odejít.. Závěrečná věta jejich vysvětlování .. "A pro jistotu zamykáme hlavní vchod" :) tomu dává tu patřičnou dimenzi.

Stejně tak já mám pro sebe po ruce řadu argumentů, proč po natěšeném ránu bych měl určitě běžet zpátky večer -- potřeba nasbírat km, ten boj s myslí je potřebný, překonávání překážek patří k maratóncům a ultra.. -- no a pak dodám "pro jistotu si s sebou neberu civilní venkovní hadry" :). Tedy musím běžet, tak jako tak. Prostě důvěra tu je, ale pro jistotu... :)

Jak se blížíme ke slunovratu, tak zase budeme běhat pořád do světla!!! Na to se těším úplně nejvíc, až se zase den bude prodlužovat a tím i čas, kdy vidím na cestu:). Zase je potřeba přiznat, když se člověk vynoří z temného údolí, tak i to světlo lamp má magickou sílu a jako můra běžím za světlem, naštěstí už mě to naviguje domů...

Mám hezky zážitek, kdyby to nebylo nepřípustné, tak jsem to fotil -- byla by to jasně fotka roku:). Jak nám Praha 13 letos šetří a z údolí odstranila všechny mobilní toalety, tak různé aktivní sportovce trápí typicky nerudovská otázka: Kam...? V dolní části údolí je takové hustější roští, které i v těchto dnech vyvolává jistě zdání neviditelnosti:).. No běžím okolo a v jednu chvíli vidím tři lidi (z různých stran) .. zadky k sobě:)...vůbec o sobě nevěděli a myslím, že si ve finále nevšimli ani mě:).

Vidím to jako jasný symbol adventního času. Ta pohoda, klid, čas a pochopení..:)

Příjemné adventní pobíhání. 12:)