"Stomílovka" na aténském okruhu, aneb "modrým životem" k dalším loteriím:)!

Bez minimální podpory se mi nějaké rekordy dělají těžko:). Jsem absolutně neohebný starý chlap a třeba jen ošetření puchýřů po cca 100km u mě znamená tak zhruba 15 minut na jednu botu:), atd.:)

Navíc, jak jsme se dohodli s mojí trenérkou M., není to závod, na který by mě připravovala .. je začátek sezóny., byl jsem po P100 ještě pořád takový psychicky i zdravotně nalomený:), kašlal jsem a noha se léčila pozvolně.. 

Nicméně takové vhodné nakopnutí ve formě dlouhého tréninku přes noc,.. znělo jako ta správná volba:). Upřímně, začátek přípravy a logistika na závod byly z mého pohledu hodně punkové.. organizátoři neudávají jasnou adresu, ale popisují cestu ze zastávky autobusu, prý budou plakáty:) [nebyly:)], jako upřesnění dodávají, ze je to kousek od hotelů, co v nich vždycky spíme při Spartathlonu..:). No potěš koště.. 

Nakonec na letecké mapce okruhu nacházím GPX souřadnice a tak si mohu "objekt" lokalizovat. Z hotelu moudře beru taxíka, ale stejně letecký snímek a pomoc recepčního je nutná .. je to kousek.. 2-3 km, ale nevidím důvod šetřit těch pár euro (beztak bych je utratil za chlast a ženský), navíc nějak hloupě věřím, že aspoň zjistím, jak se to jmenuje, abych si mohl snadněji objednat taxi zpátky.. [nezjistil:)].

Přijíždíme k místu činu, ale v dané pozici "loňské" dráhy nikdo neběhá:)... Nakonec o ulici dál vjíždíme do komplexu starého letiště a po chvilce vidíme první běžce. Hurá! Trať v letošním roce je překvapivě kolmá na loňskou.. Probíhá se olympijskou halou na házenou(?), která je dost vybydlená:), ale tvoří krytou základnu 24h, zde jsou židle, stoly, občerstvení i časomíra. Z podlahy jsou vyřezané parkety a na betonu je podle mě vysoká vrstva stěrky, která se drobí na jemný prach a ten se zase při běhu krásně víří :).

Utěšuji se blízkosti moře:), mořským vzduchem, který je léčivý :), přitom poslouchám kolem sebe, jak v češtině, tak i v angličtině řeči o plánech spolu-běžců, osobních rekordech a týdenních objemech.. Klid Honzo! Nejsi tady, abys byl na bedně, ani aby sis udělal kvalifikační limit na MS.. :). 

Je to tvůj dlouhý trénink, je potřeba zase nastavit hlavu.. nabrat sílu.. a když to půjde a nebude to moc drhnout, tak se pokusit posunout osobák.. ale je to začátek sezóny.. žádná křeč .. hezky pozvolna.

V hale nakonec vyžebrám extra stolek a židli .. je tu fakt pěkná zima.. řekl bych tak o pět stupňů méně než venku. Zkušeně hodnotím situaci a říkám si, že pokud to jenom trochu půjde, žádné převlékání. Nemám tu nikoho a v té zimě bych zbytečně prochladl.

Ještě odcházím ke kiosku u hlavni silnice a beru plný batoh piv (ve finále jich bylo málo!), dvě velké fanty, o kterých vím, ze mají max cukru. A jsem připraven.

Na startu si stoupám moudře až ke konci, mezi starší a silnější, kteří stejně jako já už od pohledu nevypadají na 240+km.. a běžíme:). Navzdory zásadám a radám se stejně trochu nechám strhnout tempem závodu .. ale pití piva a (vynucené) pravidelné zastávky dělají svoje:), takže podle tréninkového plánu držím prvních 40 km za 4 hodiny, pak s jídlem, a s rozvahou probíhám 100 km za cca 11:11? Slovy, žádný reprezentant, ale slušný tréninkový tempo, to zase jo:).

V tu dobu jsem byl z české 24h výpravy na trati už sám. Oba sputnici:) ukončili ze zdravotních důvodů, Martinovi (po 37km) vadil prach v hale, Míru zradily u 80.km achilovky. Co mě dostalo, je, že to Martin po zhruba 4.5 hodinách to zabalil kvůli prachu v hale, ale sedí tu na židli a dává najevo, že umírá:). Já ho sice neznám, ale nechci někoho zachraňovat z alergického šoku, tak mu říkám, ať se jde se vyspat.. vedle jsou tělocvičny a extra místnosti na spaní, tam to bude lepší.. nebo ať rovnou vyrazí na hotel. Mezi kroužením se dozvídám, že M. má hotel až od zítřka, tak to prý tady musí přežít. OMG! To mládí.. Kdybych já takhle uvažoval, tak už snad nejsem na světě:). 

Jako správný Honza (co v pohádkách dělá dobré skutky) mu podávám plastový klíč od svého pokoje a říkám, že tam jsou dvě postele, ať se vyspí a po ránu mi sem dorazí vrátit klíč.. že asi nepůjdu do úplného konce.. a tak ještě v předvečer s dobrým skutkem (modré okénko) si tak v duchu říkám, jestli to zase není rouhání, aby se mi nic nestalo, když jsem svoji tradiční zálohu/podporu nechal někomu jinému. Navíc s takovým číslem, že? Pro vysvětlení dodávám, že mám číslo 44 (stejné jako na P100), které, jak známo, má silně negativní efekt [Od svého japonského pobytu dobře vím, že číslo 4 je to horší než u nás třeba 13, řada hotelů nemá 4. patro, atd., protože číslo 4 se vyslovuje stejně jako slovo smrt] prostě 44 je jako dvojitá smrt..:)

... ale zatím přidávám kilometry jeden po druhém, po 50 mílích (80km) nechávám vzkazy svým blízkým a pár kamarádům, s tím, že se ozvu buď po 100 mílích nebo až skončím, podle toho, co přijde dřív..:). Aspoň pro běžce mého typu to rozhodně není trať na rekord— ostrá zatáčka v půlce, kterou já hloupě neobíhám velkým obloukem, ale ostře [zase jsem se něco naučil:)]... stále stejný směr... zázemí v mrazáku:), ale pořadatelé a atmosféra jsou naprosto skvělé!! Navzdory všemu, já mám tyhle nadšené běhy rád..

Ale asi po 12 hodinách je mi bohužel jasné, že mi za chvíli dojde pivo, pokud ho nebudu výrazně šetřit..:). Udělal jsem stejnou chybu, jako Běžící Stín na šestidenní:). A výsledek se dostavil.. začínám zpomalovat víc než bych chtěl, ale pořád šance při konzistentním běhu na rekord existuje... Ale když jsem na 140 km posledním zoufalým :) lokem dopil poslední pivo.. pár koleček potom, co jsem lepil nohy a ztratil přes 20 minut.. jsem se vrátil k radám trenérky M. a mantře.. “je to trénink, není to tvůj vrcholný závod o co se snažíš..” a rozhodl se ho ukončit po 100 mílích. 

Jednak abych šetřil nohy a tělo a jednak abych měl u svého jména zaznamenaný poslední okruh s rozumným časem, který mi může případně sloužit jako čerstvá rychlá sto mílovka do kvalifikace..

Jasné, poslední dvě a něco hodiny už jsem skoro rozvážně chodil. Vyhlížel Martina, kde je, proč tu není? Potřeboval bych se dostat jednoduše na hotel, když už tam na tajňačku spal:), nechci tady v zimě trčet a čekat na něj..:(,. Na dálku si vyměňuji vzkazy s Petrem V. , jestli někdo ze spartatlonistů nemá jeho číslo, ale marně.. Už jsem dávno v cíli, zmrzám v hale a částečně se ohřívám venku. Ale se stářím jde zkušenost a tak po víc jak hodině čekání -- v pravdě na Godota (který taky nikdy nepřijde) -- jsem se rozhodl kašlat na utajení s extra hostem v pokoji :), nechám Martinovi na jeho kufru svoje telefonní číslo. 

S pomocí domorodců, [kteří, jak zjistili, že jedu na pivo:) mi děsně fandili] si zajistím taxíka... sice mě nejdříve taxikář ani s oklepanými botami nechce do auta, ale slušná prosba a pár euro dělají divy.:). 

V hotelu nechci lhát (ale zase na sebe nechci prásknout pravdu a platit za extra hosta), tak jen říkám rozumnou verzi, že jsem kolegovi půjčil klíč, něco potřeboval, já skončil dřív.. a asi jsme se minuli. Ať mi prosím půjčí duplikát, že klíč během hodiny-dvou vrátím. Dorazím na pokoj, kde nacházím M... no, no.. Asi dostatečně nepochopil, ze jsem to s tím, aby mi klíč po ránu vrátil myslel opravdu vážně:). [Na letišti mi pak řekl, že měl v dětství astma, ale že takovou reakci nepamatuje roky. Inu mládí. Příště léky s sebou!:)]

Jsem na hadry, kulhám jak čert s čerstvě nasazenou protézou kopyta -- na levou nohou nemůžu skoro chodit, jak jsem tam přes hodinu mrzl, tak jsem celý ztuhlý, ale to nevadí.. Věřím, že se vyspím, kritická místa namažu svoji kouzelnou mastí :), a bude líp.. 

Sice mi můj syn říká, že mě moje samaritánství a ohleduplnost jednou zničí:), ale tomu nevěřím.. Nejsem žádná matka Tereza, ale zase nejsem nelida:). Odpoledne a večer jsou krušné. Různě polehávám, ale furt mě to silně bolí.. v tomhle gardu se ukončení po 100 mílích jeví jako obzvlášť dobrý nápad:). 

Sice vím, že teď večer -- uprostřed sněhové bouře -- losují třetí závod amerického ultra grand Slamu, ale rozhodl jsem se nesledovat loterii. Nemám sílu se koukat, protože vím, že pro první dvě loterie už mám vstup [Western States a Leadville].. Jaká je asi šance vytažení ve třetím losování? 0.. 0.. nic?

Každý vyprávění by mělo mít dobrý konec a poučení..

To přichází, když ráno otevírám e-maily.. f.unbelievable... Jsem v závodě!! VYTÁHLI MĚ NA VERMONT 100 miles!!!!!!

Můžete si myslet co chcete, šance je vždy šance.. Ale já věřím, že ty svoje běžecké dostávám, protože jsem pořád ... stejný nadšenec!

Všemu zdar! Našim bojům, úsilí.. a ultra.. zvlášť!

12:)

PS. Pro úplnost.. příští víkend, 26.1. se losuje poslední závod Grand Slam .. Wasatch 100.. Nikdo z mých kamarádů a známých jistě ani na chvilku nepochybuje o tom, že jsem přihlášený:).

Hlavně se z toho nepo.. tento:).. aneb dlouhý trénink přede mnou a šťastná loterie za mnou..:)

Začátek nového roku mě slovy klasika zastihl v postavení s nohou vpřed..:). /Tedy jako při kriketu a kriket je hra.../. Prostě ať se bavím s kýmkoliv o čemkoliv, nakonec se to sveze na (moje) pobíhání.

Natěšení běžci ve svém počátečním nadšení nejsou pro mé pobíhání ani tak nebezpeční, jako ti, co běhají dlouho a jsou ztracení. U těch super nadšenců si  - trochu se závistí - si říkám.. hergot, ... ne .. krucipísek,.. ne .. říkám si ... písek! :) .. Copak, že já už nejsem tak nadšený? Vždyť neběhám zase tak dlouho, není to víc jak deset let..:)..

To ti ztracení buď mluví o úplném vyhoření, kdy běhání je už vůbec neoslovuje ... (a tady přichází kolo, koloběžka, potápění, .. ale i jóga, meditace, pilátes a krása kolektivních sportů). Já to chápu, ne každého to pobíhání chytne na furt... a jako ve správném silném vztahu... i u mě se mohou vyskytnout problematické momenty, ale jsou to jen epizodní okamžiky, vetšinou se z toho do rána vyspím:).

Je to jednoduché, já na rozdíl od nich žádnou jinou aktivitu nemám.. Nemůžu se těšit na nohejbal, ani na volejbal, abych si mohl úspěšně natrhnout křížové vazy, o kterých mi J. posledně tak krásně vyprávěl.:) Neumím ani tenis, ani squash, takže časté problémy s loktem a klouby nemám možnost sdílet v kolektivu. Nezbývá mi nic než osamělost přespolního běžce, naštěstí přerušovaná občasným popoběhnutím s někým známým, s trenérkou nebo v rámci občasných setkání našeho kroužku v restauračním zařízení.

Kvapem se blíží můj "dlouhý lednový trénink", jak jsme s Míšou krycím jménem nazvali blížící se 24h.. [to abychom zbytečně nestresovali 12honzu:)].. a k tomu patří společný trénink, popovídat si.. promyslet strategii, pokud se tomu tak dá říkat, protože 24h je můj tříkrálový běh, proto výklad K+M+B.. je jasný.. budu "sakra" muset běžet!:)

Týden před závodem, teď v sobotu, byla asi poslední šance běžet společně s M. něco delšího (běh je 19.) a tak tradičně navrhuji Karlštejn:)... Jenže napadl sníh, mráz, déšť a následně to všechno tálo, klouzalo a tak moje trenérka nekompromisně požadovala se držet stranou terénních tras. Já si osobně myslím, že se hlavně bála mojí opravné trasy kolem Vonokos.. obzvlášť když o nich jednou mluvím jako o Vonokosech, Vonoklasech i Zvonoklasech:). [To moc neukazuje moje navigátorské schopnosti:)]

Nakonec volíme vyběhnout z Radotína podle vody směrem ke Karlštejnu a zpět - 40 km. Doma dostávám pokyny, abych zase nebloudil, ono to není úplně od věci. Protože podle mojí D., já dokážu zmást ostatní a zabloudit i na okruhu na Kladně:), proto i naše sobotní trasa měla několik drobných ocásků a vracení. Ale než jsem stačil říci Pilsenner Urquell, tak jsme byli v půlce.. Po 20 km Míša rázně zavelela, že otáčíme. Ke Karlštejnu to sice bylo necelé 2km... ale že se řeklo 40, tak se běží 40..:)

Pravda je, že cesta neskutečně ubíhala.. trenérka sice říkala poběžíme pomalu a rozvážně.. ale před koncem koukám na hodinky .. a průměrka pod 6 min/km, což je asi tak na hraně mé představy o pohodových 40 km:), ale pravda je, že bez hodinek bych si to ani neuvědomil..:).
Tak tak jsem stačil pozlobit rodinku krmící kachny, tradičním doporučením, že jsou drobnější a že by měli vzít na neděli aspoň dvě.. Když s úsměvem přichází otec od rodiny s velkou taškou, tak já se loučím slovy, že není třeba radit.. Do té tašky se v klidu vejdou i tři!:)

Cílevědomost M. se ukazuje v závěru tréninku, kdy do 40 km chybí necelý kilometr (to jsou ty ocásky a vracení)... tak naprosto "logicky" běžíme kus tam a kus zase zpátky, aby to vyšlo, protože trenérka řekla .. běží se 40, tak se běží 40, ani o kousek víc, ale ani o kousek míň.:).

Z toho povídání s M. pro mě do závodu vyplynulo několik "zásadních" rad:
1) Snažit se potlačit moje počáteční závodění
2) Nekoukat se zbytečně na hodinky, důvěřovat svým pocitům
3) Za každých 10 km se odměnit.. i třeba pivem, suchým tričkem, čelenkou..:)
4) Začínat bez muziky.. Držet se zpátky, použit "sílu svého play listu" až později, hlavně v noci a nad ránem
5) Ale především si to užít .. Nebát se toho.. Prostě se z toho ani ze sebe.. nepotento:)

M. ještě dodává, není to závod, na který se připravuješ.. Oba víme, že tam evidentně budu mezi těmi nejhoršími, ale jak mě uklidňoval i RID -- nakonec v cíli budeme mít všichni stejný čas!:)

V neděli už jsem nebyl běhat, ne že bych nemohl, ale podle pokynů si mám vypěstovat ten správný "hlad"(!) a chuť pobíhat za týden. A tak raději dodělávám věci doma a do práce, začínám si v přestávkách chystat věci na závod a jsem přitom nervózní .. no jako pes:). Moje Deri to cítí, cítí, že se něco děje a tak štěká, jako pominutá.

Důvod mé nervozity je prostý. 13.1 je totiž den loterie na Leadville 100M. Říkal jsem to jen pár lidem — jsem věčný snílek, ale bojovník... proto jsem hodil svoje jméno i do osudí loterie na Leadville. Pořadatelé při přihlašování říkají, že když jim člověk dá zajímavý příběh, tak si zvýší šanci na účast. Ho hóó.. :)... Říci, že chtějí příběh o mně a Leadville? :).. tak ho mají mít..

Nějak jsem ve skrytu duše doufal ve svoji šťastnou hvězdu. Vím, vím, jako běžec jsem hluboký průměr, ale ve vyprávění příběhů jsem si trochu víc věřil:). Tak proč mi nepíšou, vždyť už bude u nich po poledni? Tak v tom mírně depresivním:)  stavu mi pípne e-mail..

Vykřiknu, co vykřiknu, zařvu tak, že Deri vylekaně proskočí svoji dírou ve dveřích.. :).. No to se nám ten kalendář na léto pěkně plní.. Už to vidím, že v létě budu mít doma statut PVP /Permanentně v prd*li/. :)

Všemu zdar! Našim touhám, našemu úsilí.. ale ultra.. ultra zvlášť!!
12:)

"Tříkrálový běh" přede mnou, aneb.. Co kdyby to příště nevyšlo? :)

Už je to tady..

Nevím, jak vy, ale já si svoje stárnutí neuvědomuji ani tak o narozeninách, jako v lednu..:). Jako by ten skok, ta změna - byla náhlá a dramatická.. Teď mi skončila moje desátá "běžecká":) sezóna a začíná mi nový, jedenáctý rok. Je to první rok třetí pětiletky, která -- jak víme z budování socialismu -- je vždy kritická.:). Počáteční nadšení je pryč, všechny rezervy jsou vyčerpané závazkovým hnutím pětiletky druhé a ani známá sovětská hesla jako "dohnat a předehnat" už moc nefungují.:).

Stejně jako socialistické zemědělství mělo čtyři úhlavní nepřátele: Jaro, léto, podzim a zimu:), tak kolem sebe vidím, že typický rekreační běžec to má podobné. Spousta známých mi referuje, že buď začne běhat (až se oteplí, až nebude pršet, foukat, ... případně až nebude takové horko), nebo že ztratili motivaci, -- protože se snaží běhat už několik let a vůbec se nezlepšují, spíš naopak.. a navíc teď běhá každý pako.:).

A co já s tím? Nabízí se sice vhodná litanie na moje zdravotní problémy, ale hned si uvědomuji, že i když vidím čím dál hůř, tak ale padám čím dál tím lépe, jako profesionál, skoro jako kaskadér. :). A tak na podobné stezky jen kývnu hlavou, všude je něco:), jsou možná mezi námi i tací, co nikdy neměli žádnou krizi, co nemusí o svoje běhání bojovat v práci, s rodinou a se sebou samotným.. ale takových lidí je určitě málo. Základ je nedávat si žádná předsevzetí. Přeci jen to jsou většinou věci, které neumíme, nechceme dělat.. nebo nám vůbec nejdou.. tak proč to zkoušet? Nebudu tedy hubnout, ani nepřestanu pít, ale ani nezačnu pravidelně cvičit běžeckou abecedu..Podle posledních statistik jsem měl při svém narození šanci na 62,8 let života ve zdraví, takže už mi zase statisticky vzato tolik nezbývá a tak radši pojedu na zajímavé závody teď a co nejdřív, protože co kdyby to později nevyšlo:)?? !!

Moje trenérka Míša, když během POPu slyšela můj tuberácký kašel, doprovázený smrkáním připomínajícím sloní troubení:), tak bez ohledu na blížící se závod, mi na začátek ledna napsala takový velmi opatrný plán... Něco jako: Opatrně se kouknout na běžecké boty (=10km volně), rekognoskace terénu (=15km fartlek) s občasným nácvikem skoku (rovinky na zledovatělé cestě). Ač jí většinou poslouchám, tak tentokrát jsem to nedokázal.
Za 14 dní jsem se zapsal na 24h, nemůžu tam přijet totálně oslaben na těle a na duchu:)... Vím, vím, měl bych to brát jako dlouhý trénink, ale  i když mi teče z nosu, kašlu a po večerech pilně léčím nohu, neměl bych mít týdenní kilometráž pod 100, to by mě definitivně srazilo na kolena:)..

A ten můj běh? Ve čtvrtek dobíhám dvojsměrku z práce. U výlezu z parku mi zvoní telefon a tak ho zvednu. Rychle odpovím a zavěsím, ale ten přechod z běhu do klidu a telefonování mě rozhodil dech a začal jsem silně kašlat... Okolo jdoucí to starostlivě komentuje, že by se při nemoci nemělo běhat! Bráním se slovy, že já ale opatrně, pomalu... A ona hned jestli snad nepatřím mezi ty blázny, co si myslí, že pohybem se dá vyléčit chřipka a nastydnutí?  :).:)... Je to moje mantra a snažím se jí držet.. Nezapřel jsem svoji "víru" a povídám .. "Pohyb nevím, ale pomalý běh léčí (skoro) všechno!" :)

Co se nedá nahnat v tréninku, snažím se doladit logistikou a přípravou playlistu. Sice mě před pár dny urazil jeden mladík, když jsem u Mánesa čekal na zelenou, protože nevhodně komentoval Haničku Zagorovou, která mi pěla ve sluchátkách:). Samozřejmě.. Když uprostřed deště, ať už na oválu nebo v irských rašeliništích Hanka zazpívá..byl krásný..tvůj nápad..Tak o svém pobíhání vůbec nepochybuji:).

K logistice 24h mě trochu rozhazují poznámky organizátorů, že je vše stejné jako v minulých letech.. a že nejlepší je ubytování v hotelích, co "bydlíme" vždy na Spartathlonu:)... Tak to mě rozsekalo. Evidentně tam budou jenom reprezentanti, Spartathlonisté .. a pak já, jako ten divnej vzadu.

Proto jsem nadcházející 24h posunul do kategorie tříkrálového běhu a K+M+B ke mě promlouvají naprosto jasně: "Ku*va Musíš Běžet"!!!

Všemu zdar!
Novému roku, našemu úsilí a ultra zvlášť!
12:)

POP a skok do Nového roku, aneb God Save the Squirrel :)

Jak by odpověděli zkušení bezdomovci -- jak nejlépe poznat dobré kamarády? No.. dobrý kámoš tě nechá jíst jako první:)... Z aktivních a rychlých blogerů byla na POP Jitka a tak jsem si nechtěl nic psát, dokud z ní nevypadne zápisek, vím, že to pro ni muselo být silné:).... a tak teď se konečně můžu aspoň v náznacích vrátit k uplynulým dnům..Aspoň nebudu tolik komentovat současný oběh Prahy...:)

Pravda, původně jsem si tady chtěl vzpomenout na svůj naprosto kultovní den.. 21.12 .. nejlépe v 12:21 .. přeci jen síla slunovratu umocněná numerologickou časovou hříčkou mě sváděla. Začíná se zase prodlužovat den, budeme místo do tmy běhat do světla:)... Navíc tolik 12 se hned tak přirozeně po hromadě hned tak nenajde [ti starší a zkušení mohou sice namítat, že i 12.12 jakožto konec měsíce čs.-sovětského přátelství nese také silnou symboliku, ale..:) ]. Nicméně, magické síly 21.12 (a času 12:21) už letos využil Karel Janeček ke svému rozchodu z jednou ze svých početných manželek a tak mi moje běhání do světla přišlo takové ... s křížkem po rozvodu:)...

Navíc, s pochroumanou nohou po P100 jsem běhal méně a spolu se společenskými povinnostmi jsem musel jezdit víc MHD -- a výsledek se brzo dostavil. Neskutečně nebezpečná verze téměř smrtelné mužské choroby na 7:) ... podle mého neutuchajícího kašle to vypadalo skoro jako nastupující rozedma plic:)... ale ona to "rýmička":)...Prostě byl jsem nalomený, v podstatě jsem netušil, jestli vůbec POP poběžím, ale protože ze všech původních obíhačů jsem zbyl jediný, tak bylo rozhodnuto... Martin Veverka Pražský slouží na "Ostrovech" a tak mi nezbývá než plně zastoupit otce zakladatele POPu a snažit se ten pytel blech, aka členy a přátele iThinkBeer nějak pohromadě a s minimálními ztrátami dovézt na Hamr v Braníku. Dopředu jsem je všechny informoval, že ačkoliv znám trasu (trasy) velmi dobře, nějaké drobné bloudění se dá očekávat, to bych nebyl já, a taky ano:).

Martin sice jako nejlepší průvodce chyběl, ale snažil jsem se alespoň z pozice "domácího" upozornit na různé drobnosti, které vypadly z Martinova on-line vlastivědného průvodce.. Například při běhu po mé trase od vody do Hlubočep si dovolím připomenout již téměř zapomenou verzi video klipu s Petrem Mukem (Zrcadlo), kde je 1) jasně vidět, jak propaguje běh a sám běží, 2) naprosto skvělý náběh na refrén se slovy.. "již 12 dní..":)... a navíc trasa skvěle koliduje s trasou POPu, tak pro připomínku a jako náhradu chybějících (budovatelských) písní na trase.. přikládám..



V rámci hesla škola (běh) hrou se snažím snížit dobu čekání na "občerstvovacích" stanicích tím, že si hrajeme na jednotku SWAT.. (in-and-out-in-3-minutes).. tedy ne vždy to vyšlo, ale nakonec se postupně přibližujeme k cíli, před hospodou v Hamru všichni postupně zrychlují, i Bubo se zraněnou nohou běží jako hasič k ohni.. Dobíháme ještě za světla, o to déle se můžeme družit v restauračním zařízení, vymýšlet a sdělovat si plány na příští rok.

Tedy, i když jsem se snažil moc nemluvit... opravdu jsem se snažil:), tak se bojím, že to těch pár minut mlčení, které jsem tvrdě vybojoval:) si ostatní ani nevšimli:), ale aspoň že mi pořád zůstává určitá pohotovost v reakci na domorodce a tak:).

--- malá odbočka ---
Jako kluk jsem vždycky miloval ty pohotové repliky, kdy hlavní hrdina v posledních okamžicích dokáže všechno trefně komentovat -- třeba když odchází z baru, kde všechny zbil na hromadu a on pronese něco ve smyslu.. oni si začali.. nebo neměl do mě šťouchat ..:) ...
A tak je často mým cílem a potěší mě, když se podaří vtipná odpověď v normálním životě, nebo při běhu.. Při POPu se mi jich podařilo několik:), ale před vánoci jsem měl obzvlášť úspěšný den.
Byl jsem nakupovat v Tesco na Lukách, Deri jsem měl s sebou zapnutou v tašce. Čekám u pokladny, začínám platit, když ke mě vystartuje paní a velmi ostře a důrazně mě upozorňuje, že se psem nesmím dovnitř. Mile vysvětluji, že Deri je zapnutá v tašce, ani kousek z ní nekouká a že nikde nemají cedulku... Paní ale trvá na tom, že ani tak tam nemůžeme být. A tak zatímco mávám bezkontaktní kartou, tak v tom posledním okamžiku pípnutí přijaté platby mile poděkuji.. "Moc vám děkuji! Víte, já mám vždycky dilema, jestli půjdu nakupovat k vám a nebo do Alberta. A vy jste mi to mi pomohla vyřešit!" ..:)
A odjíždím s košíkem a s Deri v tašce kolem němé paní a usměvavých zákazníků..
--- konec odbočky ---

A tak aspoň s malým předstihem vše nejlepší do nového roku, ať se daří, ať nám to běhá.. ať neztrácíme ani motivaci, ani dobrou náladu.. ale hlavně.. ať neztrácíme svoje kamarády!

Ultra.. a tomu v nás zvlášť.. zdar!!
12:)

Slunovrat za námi.. oběh Prahy před námi.. aneb ať žije pátý advent!!:)

Už je to pět let, co jsme poprvé jako skupinka nadšenců vyběhli na trasu kolem Prahy. První či nultý ročník s malou skupinkou a zázemím na patologii v IKEMu byl úplně kultovní i se svoji myšlenkou, že cílem každého pravého ultra běžce je doběhnout.. až na patologii..:). S velikostí skupiny jsme přesunuli postupně zázemí do Hamru v Bráníku.. a tak tomu bude i tento rok..

Moc se těším na setkání -- běžecké dialogy při oběhu jsou památné, kdy obzvlášť Jitka aka Dune Runner či civilně máma v běhu), Thunder Bird, aka TB či civilně Petr, mají neskutečná témata, zážitky, které se do jejich internetovských vyprávění jaksi nevešly:), vetšinou díky autocenzuře:)... Pro ty silné a otrlejší doporučuji alespoň krátké popoběhnutí a Pavlem, Veverkou Sudetským, jehož horolezecké a sportovní zážitky jsou pro mě neustálou inspirací [, abych se horám zdaleka vyhýbal:)]. Severočeská sekce podle všeho dorazí také... No a kdyby náhodou bylo nejhůř, tak mohu i já připojit některé svoje zážitky z kategorie -- nesdělitelné na internetu:), případně při pokleslé morálce znovu připomenout budovatelské písně, zejména "Skal a stepí..." [Pro ty tvrdší se nabízí posluchačsky velmi vděčná pochodová píseň.."Směr Praha", kterou jsme za minulého režimu pilně nacvičovali a vyřvávali.. ano "Přes spáleniště, přes krvavé řeky... ].. případně mírumilovný Pochod demokratické mládeže.. Tak si to drobet nastudujte, ať můžeme pod rouškou tmy proběhnout s písní na rtech.

Myslím si, že spolkový duch, společné popoběhnutí, případně drobné bloudění (přeci jen z hlavních navigátorů tam budu hlavně já.. a já se často "kochám") dává naší akci ten správný adventní rámec.

Zatímco si mladší členové našeho spolku iThinkBeer pod dokonalou ženou představují nymfomanku, která vlastní pivovar:), tak my starší ji vidíme jako chápající partnerku, která nás nechá hodiny a hodiny (někdy celé dny) běhat někde po čertech... a po návratu přistoupí na naši hru, že jsme vlastně nikde nebyli.. a že jsme vlastně "furt doma"!:).

----------------------------------------------------------------------------------------------

POZOR == UPOUTÁVKA NA POP, 

Partyzánský Oběh Prahy (POP), SOBOTA 29.12. 8.00 Hamr Bráník

----------------------------------------------------------------------------------------------

Ano ano, Martin Veverka Pražský zahájil skvělou tradici našeho kroužku, přátel a náhodných čtenářů našich blogů. POP se běží letos už po šesté. Slovy Martina: "Vše již je po těch 5 letech natolik instantní, že velkých řečí, dohadů či psaní netřeba, Hamr Bráník, večerní hospoda, prostě jako obvykle.  Ráno na Hamru většinou nic nepotřebujeme, všichni stejně přijedou již převlečení a věci dají do auta, kterým vždy někdo přijede."

Sraz: 7:45 - 59 (:59) na parkovišti sportovního centra (tenis, badminton, beach volejbal) HAMR v Bráníku.
Na níže uvedeném odkazu se snadno zorientujete stran parkování a vstupu do objektu.

Start: 8:00  “Pražským zeleným okruhem” po směru hodinových ručiček. 

Start centrální skupiny necháváme na 8:00, rychlejší se domluví, pomalejší také a večer od cca 18:00 lze zasednout v místní restauraci. Změny v itineráři nejsou, na stránkách je odkaz na 75km, podle zkušeností z minula asi centrální skupina bude mít tendenci běžet kratší verzi cca 57-60 km (posezení v restauraci láká), která se odpojí v Hostivaři na Pražské vpravo a vede po červené značce kolem Toulcova dvora a Sadů zahradnické mládeže v Záběhlicích a dále po A222 přímo do Krčského lesa k metru Roztyly. Dále již po trase. Občerstvení v hale metra zatím vždy fungovalo a přišlo velmi vhod. 

Na následnou hospoda máme rezervaci na 25 mist v restauraci v miste startu, od 18:00.

Důležité odkazy jsou na Martinově stránce, ale pro jistotu je sem kopíruji:

• Itinerář 
• Přihlašovadlo 
• Trasová vlastivěda 
• Trasa 75km 
• Trasa 60km

V sekci na přihlášení jsou i telefonní čísla na mě a ostatní, zejména kdybyste se chtěli připojit jen na kousek, případně přijít jen do hospody:).. jste vítáni. Na setkání se moc těším(e)!

Klubovému životu zdar, ultra zvlášť!

12:)

Slibem nezarmoutíš, aneb Dnes Nebudu Fňukat -- P100 snad naposledy:)

Letos se běžela 25. jubilejní pražská stovka a to po trati asi ze všech nejhezčích, ikonickými body vltavské a sázavské stezky. Na vítězné vlně podzimu jsem se rozhodl porušit svoje sliby.. Vím, vím, mnohokrát jsem si i tady slíbil, že noční verzi P100 nepoběžím. Vidím sám o sobě mizerně:), v mrazu se slzícíma očima ještě o poznání hůř, navíc popis trasy je ve velikosti písma vysvětlivek právních dokumentů a smluvních pokut:), takže si ho musím barevně vybarvovat a různě zvýrazňovat, abych bloudil minimálně..ale stejně bloudím, nevidím kontroly...

Mnohokrát jsem si slíbil, že zimní ultra, která jsou orientačního charakteru a začínají v noci -- nebudu běhat:)!!!! To, že jsem to zase porušil, ukazuje že i ve svém věku jsem nepoučitelné děcko:)  a že se pořád na krásu tratě nechám chytit. Také jsem si sliboval, že nebudu zbytečně na začátku pospíchat a "závodit"... ale navzdory rozumu stejně začnu zrychlovat a většinou s sebou někde majznu:), nebo si nějak jinak ublížím..Takže, je to tak, jak to je..:)

Příprava na P100 se nesla v tradičním duchu...  Patřičné zmatky, hodně práce, dodělávání věcí na poslední chvíli, k tomu ještě neplánovaná služební cesta.. Už jsem přemýšlel, že se moudře (proč jsem to neudělal?) vrátím k dětské verzi, k 60 km trati. Moje trenérka Míša mi ale nabídla, že v rámci svého sobotního 12 km lehkého tréninku se mnou poběží poslední úsek z Davle do Modřan, který -- nutno dodat -- má víc jak 45 km (!). Protože maminka a trenér(ka) mají vždycky pravdu, neptal jsem se, jak se 45km vejde do 12 km výklusu, ale jak z matfyzu vím, jistě existuje nějaká číselná soustava, či vesmír, kde to jde...:)

V pátek ještě pro jistotu konzultuji na MF Dnes s horoskopem, který je akci nakloněn, říká doslova: "Máte-li zlou tchýni, vyhněte se jí. Před odchodem z práce raději zavolejte domů a přesvědčte se, že na vás nečeká. Když ano, raději pracujte přesčas. Dostavíte-li se domů, budete podrobeni výslechu třetího stupně. Je žádoucí pobýt v přírodě, věnovat se kultuře a sami sobě."

To znělo silně inspirativně a tak v pátek připraven jsem zavčasu v Modřanech, abych si stačil "vybarvit" trasu, a tak nějak se na vše mentálně připravit. Míše ještě připomínám, že se sice budu snažit, ale .. že to nebude moc za světla.. po jejím odchodu začínám nějak víc bojovat se žaludkem a útrobami. Marně přemýšlím, jestli to byla rozlučková pizza se studenty, nebo chlebíčky z práce.. ale není mi fakt dobře.  Už i přemýšlím, kam a jak se postavit, Stín uměl i decentně zvracet.. já to vidím, že budu tak akorát zoufale blinkat:).. i když není úplně jasné jestli ta žaludeční anabáze nevezme jiný konec:).

Konečně je půlnoc, jsem hodně z toho rozhozený, neustále si dávám do pohotovosti papíry a naskládané papírové utěrky, abych je asi po kilometru použil. Když se v "mžiku" (závod je závod!) vracím na trať .. sotva popoběhnu kousek je tu tajná kontrola..Na ní zjišťuji, že nemám klíčový papír na zaznamenání kontrol, kde jsem ho asi zatratil, zasunul?:).. Už ho mám:).. zase dalších pár minut v háji.. a teď už tedy běžím.. a po všech těch zdrženích.. pozor je to fakt pár minut.. to v té závodní atmosféře beru jako hodiny.. a snažím se to dohnat zrychleným během..

Jak by dodal klasik.. výsledek se brzo dostavil..:).. ve spěchu ztrácím svoji navigaci, moji "Severku".. a začínám si říkat.. a sákryš.. po dalších 25 km ztrácím i itinerář trasy. Inu.. "když se daří, tak se daří":). Trasu si víceméně pamatuji, ale co si nepamatuji je poloha kontrol.. a za pár kilometrů už vím, že P100 pro mě končí. Mám 8 a pak až 10 kontrolu. Nemám itinerář, takže netuším, kde by 9. kontrola měla být, naslepo se mi vracet nechce.. navíc jak jsem očekával, tak jsem několikrát upadl.. noha mě začíná bolet víc, než by se mi líbilo.:(.

Všechen svůj, tak hezky "nahnaný", čas tak nechávám volně plynout a v podstatě klidným krokem docházím do Davle do útulné hasičárny. V chápání těch drsných, kteří dorazí do cíle i po jedné noze:).. tak já nemám úplně silný důvod skončit .. jasně nebyl bych klasifikován, chybí mi kontrola, ale mohl bych dorazit do cíle i tak.. Ale za měsíc chci běžet 24h, i tak jsem si nohu pochroumal víc než by bylo správné:)...Ještě nad tím trochu dumám, ale odevzdávám čip a už jen přemýšlím, jak se dostat do Modřan a domů.

Každý příběh má mít dobrý konec:). V hasičárně se ještě vidím s RIDem a pak s Jitkou.. oběma přeji štěstí.. a dozvídám se, že se dobré navigace se stejně jako dobří holuby ... vracejí:).. Prý někdo moji Severku našel.. Píšu Míše, že se v klidu může vyspat.. že jsem to zabalil.. ale ona mi téměř okamžitě nabízí odvoz, takže jsem brzo ráno ... nečekaně .. jako žárlivý manžel doma..:).

Říkal jsem si, že budu muset asi použít zadní dveře, protože D. nechává na noc klíče v zámku.. Ale není tomu tak. Vklouznu dovnitř, rychle dám sprchu a lehce pokulhávám, když jdeme s Deri na procházku.. [Tady si uvědomuji moudrost svého DNF:)] Když se potom s mojí D. bavíme, tak mi na férovku říká.. věděla jsem, že přijdeš už v noci, bylo mi jasné, že to nepůjde - jen jsem se bála, abys nebyl moc dolámaný..OMG! :)

Pamětní list, co jsem kdysi dostal od Leony, aby mi nebylo líto, že jsem nedokončil:)

Syn to vtipně komentoval, že ty prohry už mám taky dobře zmáknutý, i když kulhám, tak ani nevypadám moc sklesne:). Asi tak.. když se chystám na něco, co je ať už z důvodu mé výkonosti nebo zdravotních limitů:) .. na hraně .. tak nikdy neberu DNF tragicky. Štve mě to, o tom žádná.. ale teď speciálně mám jiné priority, než abych si dokazoval, že se umím překonat a jít za tu hranu:).

DNF v takové chvíli je skutečně zkratkou pro Dnes Nebudu Fňukat (!).. bylo to dobré rozhodnutí a patří to k věci. Trať (převážně po červené) si proběhnu sám.. a za denního světla.. a teď půjde o to se připravit na další závody, dát se do pořádku.. a zkusit si, jak nohy a mysl bude držet na 24h, která je za rohem..

Všemu zdar! Našim bojům.. i když nemusí být vždy vítězné.. zdar! Ultra? Zvlášť!
12:)

Od listopadových depresí k adventnímu optimismu.. aneb 12 je moje číslo! :)

Listopad je kolem mě částečně poznamenán tlakem podzimních depresních nálad, pro Štíry je to možná o to silnější -- přeci jsme o rok starší... a i když to zní hrdinně prohlašovat, že věk je jenom číslo:), není to úplně pravda.. Každý má svoje měřítka a svoji stupnici, ale zejména po té magické 50:), když nic, tak každý rok navíc aspoň pro mě znamená, větší úsilí .. nebo nutnost většího úsilí:). Nejsme každý jako Emil Ratelband, abychom si žádali o úřední odepsání věku:). Například já, se někdy po ránu cítím i na sto:).. Deri kňučí pod oknem, vůbec mrcha nebere v potaz, ze jsem spal jen pár hodin a večer-noc před tím byl jsem převážně s ní:)... Samozřejmě jsou potom i výrazně lepší okamžiky, takže svůj věkový průměr na konci dne držím!:).

Mezi námi, když už víra a naděje skomírá, držím se zavedených rituálů.. prostě snažím se držet si svoje běhání.. a tak navzdory všemu protivenství:) jsem v minulých dnech vždy nějak uloupil pár km, tuhle do práce, tady z práce, jindy s Deri..


Na běhej píší o závislosti na běhání. To nechápu, například já nic takového u sebe nepozoruji.:) V podstatě, jakmile mám na týdenním počitadle kolem 100 km jsem naprosto v pohodě a můžu vám s klidem říci, že je to naprostá blbost!!! Závislost na běhu? U mě fakt ne! :) .. Ale tenhle víkend jsem neměl žádný delší běh a cítím se nějak pod psa.. Že bych vzal čelovku a šel si na noc zaběhat?:)

Pravda je, že minulý a tento týden je velmi "specifický":) .. pod tlakem zmatků velmi často zapomínám čelovku (nebo vyměnit baterky), ovšem k zapomínání čelovky se připojilo i zapomínání běžeckých kalhot.  April mi hned radí, že pokud poběžím bez kalhot, tak ať určitě nesvítím:). [Kamarádi!:)] Nakonec v práci vyhrabu záložní tenké letní kraťasy:), s díry na koleně a na stehně po mém neskutečném karambolu před 1/2 maratonem ve 2012. Symbolizují moji úroveň dedikace (ale kde končí dedikace a začíná blbost, že?). A tak si je oblíkám - v těch mínus x je to fakt zoufalé a proto pod bundu beru jen tenké tričko (MVS by jen dodal, jistě kvalitní zimní síťovina) -- protože základem je být tepelně vybalancovaný.. Tedy aby mi byla zima rovnoměrně .. :)

Když u Mánesu čekám na červenou .. tak se mě vedle stojící ptá uznale.. otužilec, co? Odpovídám po pravdě.. Houbec otužilec.. sklerotik!!:)
V sobotu jsme měli místně mezinárodní:) ekonomickou konferenci. Končíme kolem 6, těsně před začátkem losování Western States. Nemám nervy to sledovat:), navíc bojuji doslova o každý kilometr. Proto se ještě s číší vína v ruce jako programový ředitel konference:) omlouvám, že se musím rozloučit, ale že musím běžet domů... Jaké je překvapení většiny účastníků, když se po pár minutách objevuji v bežeckém a s čelovkou, věci v batohu.. Myslím, že tehdy pochopili, že když Češi něco říkají, tak to myslí doopravdy..:).

Vybíhám směrem Stodůlky a snažím se nemyslet na loterie.. Těsně před Barrandovským mostem mě zastihl dvojitý vzkaz od TB a Jitky, následně od Niky, že jsem byl vytažen v loterii.. a že mám šanci se vrátit do Squaw Valley.. Lhal bych, kdybych nepřiznal určité dojetí.. možná si v tu chvíli řeknete, že loterie je loterie.. že je jedno, kdo co dělá, jak se snaží "jít tomu štěstíčku naproti":).. ale já v to nevěřím. Beru to jako potvrzení mého úsilí..

Byl jsem vylosován jako 112 v pořadí.. Je tohle všechno náhoda? :)

 

Našim snům a nadějím zdar! Tomu ultra v nás.. zvlášť!
Hezký první advent! 12:)

Čekání na loterie, aneb kufrování s 12:)

Tak mi přišel e-mail, abych si zkontroloval svoje lístky v loterii na Western States. Každý rok se hlásí sice víc a víc lidí, ale i tak se moje teoretické šance postupně zvyšují. Česká skupinka má v loterii celkem 33 lístků, ze kterých já mám 16, skoro polovinu. Ale loterie jsou často loterie:).

----- malá matematická odbočka -----
Letos se do loterie přihlásilo 5.875 lidí (losuje se 250 míst), v loterii je celkem 20.128 lístku, což jednoduchým Monte Carlo přístupem dává člověku, co se hlásí poprvé šanci na vytažení 250/20128 = 0.01242050874.. tedy o něco více než 1%. Já po 5 letech bojů už mám 16 lístků v loterii a teoretickou šanci skoro 20%, tedy přesněji = 0.1987
----- konec malé matematické odbočky -----

Byť mám na podobné věci vysokou školu:), přesto si vzpomenu na odpověď jedné studentky, která při zkoušce velmi sugestivně tvrdila, že pravděpodobnost vytažení je vždy 1/2. Buď vás vytáhnou, nebo ne!:)

Středověká vesnička Řepora po cestě do Ořechu

A tak v mezičase čekání na výsledek loterie (který mi trochu jasněji nastaví plán běhů na příští sezónu) se snažím pobíhat a postupně nabrat kilometry, dobrou náladu a pozitivní mysl do dalších dní. V tomhle duchu jsme se dohodli s mojí trenérkou Míšou na "spartakiádním běhu".. V sobotu v 9:30 jsme naplánovali sraz v Ořechu a vyrazit směrem na Karlštejn. Ideálně jako spartakiádní cvičenci se setkávají v bráně borců i my se sejdeme v Ořechu. Přibíhám v 9:30 na náměstí a vytahuji telefon, že zavolám.. a v tom už na mě troubí auto a koordinovaně:) za pár minut vybíháme..

Vysvětluji po cestě základní myšlenku "divácky velmi vděčné" trasy - částečně po cestě císařovny Elišky s návratem kolem Ameriky. Musím uznat, že navzdory některým předpovědím, skutečné počasí není nejlepší.. Řekl bych, že hnusně poprchává, Míša optimisticky říká, že to za chvíli přestane.. A má pravdu! Přestává drobně pršet a ten déšť stává vytrvalým..:)..

Snažím se i přes silný mlžný opar upozorňovat na místní pamětihodnosti, které by byly jasně vidět.. Tedy, kdyby bylo vidět:).. Podobně jako velký Cimrman máchám různě rukama do mlhy a místo abych říkal: "Tímto směrem, 320 km odtud, je Vídeň":) .. Tak se snažím naznačit, co všechno by mohlo být vidět:), včetně toho, kde by se mohly při dobré viditelnosti ukázat věžičky hradu Karlštejna..

Oblíbený kostel sv. Kateřiny v Chotči

Trasu jsem promyslel zajímavě, jak jsem říkal, že ke Karlštejnu v podstatě přiběhneme po červené, proběhneme nádvořím a po modré, kolem dubu sedmi bratří a Velké Ameriky se vrátíme nazpátek.  Ve Vonoklasech volíme červenou a protože počasí stále není optimální:).. Snažím se svoji trenérku rozptýlit různými historkami s veselým nebo poučným koncem .. a výsledek se brzo dostavil. se zamlženými brýlemi jsem seběhl z optimální trasy, ale sebevědomě prohlašuji.. já to tady znám, kouknu do telefonu, abychom se nevraceli a jednou z cest v lese se napojíme.. A skutečně na mokrém displeji mého iPhone jasně vidím asi kilometr vzhůru a potom kousek po žluté a jsme zpátky na červené.. To je důvodem k tomu, abych v mezičase vyprávěl různé zážitky, kde jsem "zabloudil".. a jak mi moji kamarádi/spoluběžci připomínají.. "že vy jste se pane profesore.. zase kochal, že?"..


Historky byly veselé .. obzvlášť veselé:).. ve šťastném okamžiku, když jsme se z lesa vynořili a napojili na červenou.. ale pozor.. ve Vonoklasech!:) Připomíná to Cimrmanovskou klasiku:  Vzduchoplavci startovali tenkrát ze Stuttgartu a měli namířeno do Bruselu. Avšak vlivem silného protivětru nechali brzy Stuttgart daleko před sebou a po sedmihodinovém letu na Brusel přistáli nedaleko Varšavy.
Míša byla sice mým vyprávěním oslabená:), ale přesto si pozorně všimla, že tady už jsme byli!!!:).. Vypadalo to, že jsem se snažil zavést Míšu někam do divočiny a tak ji nechat na pospas divoké zvěři.. Nebo že si trasu schválně prodlužuji..:)..  Už mě potom pečlivě kontrolovala.. Pravda v podzimním dešti řada opuštěných polních cest vypadá úplně stejně a tak se často ptala --  "Hele, neběželi jsme už tady tudy?" ..:)

Dnes se skákat nebude:).. Velká Amerika za zády

Maximální délka trasy byla určená předem a tak místo na Karlštejnu to otáčíme na Velké Americe. Před skupinou návštěvníků opatrně přelézáme zábranu.. Přece nebudu fotit přes plot.. Rodinka si připravuje telefony, jestli budeme skákat, aby měli nějaké virální video na youtube:).. Ale civilně otáčíme, v rámci edukace jim připomínám titulní píseň z filmu Limonádový Joe:).. už nebloudíme (Míša dává pozor) a za chvíli:) jsme zpátky v Ořechu...

Jak přibíháme, tak se počasí umoudřuje, přestává pršet a přes závoje šedavých mraků vykukuje silueta slunce.. Nakonec velká spokojenost. Trenérka řekla.. trénuj aerobní vytrvalost, ale zase to moc nepřeháněj, a tak se od ní nechám dovést z Ořecha do Stodůlek.. Tím pádem jsem doma "brzo":), v nohách rozumných 43km.. a mohu se zapojit do domácích prací v duchu Donutilových historek.. "Ani se nevyslíkej.. a umyj schody!:)

Všemu zdar! Běžecké turistice, bloudění a objevování zdar! Ultra zvlášť!
12:)

PS. Koneckonců, tím, že jsem na Karlštejn teď vlastně neběžel, tak mám aspoň o důvod víc tam brzo zaběhnout...:)
PPS. Ať už ta loterie příští sobotu dopadne jakkoliv.. Není důvod to vzdávat!
PPPS! To úplně nejdůležitější na závěr. POP (Partyzánský oběh Prahy) zase BUDE! U Martina na blogu jsou trasy, mapky, přihlašovadlo.. Rezervujte si čas.. tradiční "pátý" advent.. 29.12. Ještě na to budu upozorňovat, ale těšíme se na shledání i s těmi, co ještě neznáme..:).

Stále na pracovní cestě..aneb život je jako dveře:)..[je potřeba mít kliku!]

Listopadové "písně" mi až do posledních dní přinášely nesmírnou pohodu, téměř letní nebo jarní náladu, když po cestě z práce, v zapadajícím slunci jsem se mohl těšit pohledy na ozářené mosty, hrad nebo aspoň Petřín a Barrandov..

Chtěl jsem si psát pravidelně, musím se k tomu zase dostat, různé veselé a potřebné zážitky mi tak bohužel zapadají v pěně dní, ale jak říká moje oblíbená kniha.. osamělý člověk, který plave v širém oceánu nemá sílu mávat cestujícím ve výletních parnících:)..

Vše se různě opakuje a myslím si, že je krásné, že se zapomnětlivostí mně vlastní si staronové situace umím znova užít. V souladu s pravidly, které hezky formuloval můj oblíbený liberál (i když v dnešních posunech a identifikace levice=liberálové, je chápán jako konzervativec), Jordan Petterson -- tím spíš, že je jich 12(!) -- Když už nemůžu mluvit pravdu, tak se snažím aspoň nelhat:)..

V tomto a minulém týdnu to bylo obzvlášť patrné.. Mám hodně napnutý pracovní rozvrh, do toho se snažím (pomalu) běhat.. a tak není divu, že různé povinnosti a schůzky mě zachytí v drobném zpoždění na mých "pracovních cestách" .. tedy na běhu do práce-z práce..

Skoro po každé je to stejné. Telefonní konverzace začíná nejčastější otázkou v mobilní komunikaci.. "Kde jste?" .. Abych nelhal, odpovídám po pravdě, že jsem na cestě do práce.. Možná budu o pár minut později, uvidím [bylo by dobré stihnout sprchu, že?:)].. Telefon mě skoro vždycky chytne na mostě, nebo u Vyšehradu, Mánesu, kde troubící auta a zvonící tramvaje vytvářejí skvělou kulisu.. Partner na druhé straně telefonu odpovídá.. Jjo, slyším to.. Praha je teď šíleně zasekaná:).. [Chlapec netuší, že já běžím, ale proč bych to zbytečně vysvětloval:)]. Nejlepší je, když se potom třeba sejdeme a já neodmítnu alkohol:)... a na jeho pohledy a otázky co s autem (?) klidně říkám, že nebudu řídit zpátky.. jsem zodpovědný člověk, že?:)

Sice jsem začal "suchý" listopad, ale jak vtipně komentoval můj syn -- ne mojí vinou:) uprostřed měsíce začalo silně pršet:). Na synově promoci jsem pochopitelně musel připít [snadno jsem si zdůvodnil, že se to nepočítá:), podobně jako si s kamarády na našich bězích snadno odhlasujeme, kolik je to do konce -- co na tom, že je to třeba 18 km, když jsme si odhlasovali, že je to 12, že?].. Podobně, jak radí Cimrman: "Podlez, ale hned narovnej!":) Takže i já jsem se (krátce) napil, ale hned přestal! I teď, když si píšu, tak jsem se sice zase napil vína.. ale hned.. ale opravdu hned.. jsem přestal!! :)

Jak se ochladilo, tak "provoz" na spojnicích Stodůlky-Centrum výrazně ochabl a zase potkávám jen známé tváře, jak běžců, tak i cyklistů, kteří podobně jako v Podrazu různými posunky dávají najevo.. že patříme k sobě:).

Zrovna jsem si zavazoval botu při seběhu z Barandovského mostu, když mi jeden z nich povídá.. "Seš pěknej kanec:).. před pár dny jsem tě viděl s tvojí mladou s kočárkem:).. ale ty si nedáš pokoj .. a mladý holky furt proháníš..:).

Okamžitě jsem pochopil, že narážel na společný běh s kočárkem s Nikie a asi když jsem o víkendu popobíhal s dcerou..:).. Přiznávám, že moje žena je mladší než já.. Ale zas tak výrazné to není.. To je krásné na těch rychlých rozhovorech.. On říká ..no o kolik.. o 10-15?:).. Opravuji ho .. o šest .. tedy měsíců:).. ale nevím, jestli moje upřesňující odpověď nebyla ztracena v šumu provozu na mostě:). A tak možná si u něj nechtěně držím statut lovce mladých žen:).

Přes veselé zážitky si stejně říkám, že je potřeba rozbít ten stereotyp pracovních cest.. i když kde jinde zaměstnaný jedinec nasbírá snadno kilometry než na komutačním běhu do práce (a/nebo z práce), že?
Nicméně se teď o víkendech vracím k objevování a k běžecké turistice. Tuto sobotu jsem začal jednou ze svých oblíbených tras -- na Okoř a zpátky. V optimálním gardu je to ze Stodůlek a zpět kolem 40 km, hezčí trasa má asi o 5 kilometrů víc. Je chladný den, ale svítí sluníčko.. až na cestě si uvědomuji, že je státní svátek a že s nákupem běžeckých "pohonných hmot", může být trochu problém:).. Je to ale vyvážené tím, že skoro nikde nikdo.. Ani v podhradí Okoře nikdo nedovádí:), ani šerif, ani bílá paní.. [i když možná bylo ještě světlo:)]..
Když jsem s krátkým reportem posílal Míše fotky, tak naznačila, že se mnou třeba někdy vyběhne na nějaký můj delší víkendový turistický běh. Tedy jestli mě s ní uvidí "můj" cyklista.. tak ho asi klepne:). Další výrazně mladší a hezká žena během pár dní.. a proti tomu já -- SOS (Starší Opotřebovaný Strejda).

Dneska mi skončil fakt hodně hektický týden, jen co se seberu, tak si to "vítězství" snad lépe uvědomím. Občas mě trochu vytočí poznámky od kolegů a známých.. Jaký jsem "držák" a "Volverine" .. Jak nemusím spát a snadno se regeneruji:)... houbelec! Jinak to nejde, protože jinak bych mohl přijít o svoje pobíhání.

Asi "nejlepší" je v tomto ohledu můj americký kolega, který v situaci, kdy já [zodpovědně před uzávěrkou projektu, aby se všechno stihlo..] spím fakt minimálně, doslova ryji čumákem v zemi... A on to komentuje slovy: "Jsi opravdu hodně výkonný a efektivní, ale já kdybych nepotřeboval spát tak jako ty.. tak bych taky udělal hodně práce.." No nezabili byste ho? Osobně věřím, že kdyby to dostal do ruky zkušený soudce, tak mi nedá ani podmínku!:)

Našim bojům, pracovním cestám a běžecké turistice.. zdar! Ultra a bojům o něj.. zvlášť!
12:)

iTB na školním výletě, aneb SUM (Strom Ultra Maraton) 2018:)

Nějak delší dobu si uvědomuji, že naše skupinka HCiTB (HC jakože hard-core, jak jsme si občas veselou zkratkou říkali) už spolu delší dobu někde pořádně nepopoběhla.. Prach sedá na plánech proběhnutí českých svatojakubských cest, oběh Plzně a návštěva Karla se také neuskutečnila, přes cimbuří v Jizerkách se (naštěstí) také neskákalo.. Pivní páteční běhy jsou úplně zapomenuté... Ale to jsem nemohl jen tak nechat být.. a ve slabší chvilce jsem postupně chlapce, tedy "plantážníky":) přesvědčil, že bychom mohli společně popoběhnout kolem Vlastibořic, kde SUM (cca 50km) nabízí takový milý švédský stůl všeho, co si já představuji pod kamarádským běžeckým výletem. Trať má skvělé téma, 25 významných stromů v okolí, které je potřeba najít (žádný strach, je k dispozici jak GPX trasy, tak neskutečně krásný a osobní popis tratě), hezká zvlněná krajina kousek od Liberce.. jak už to bývá, malý závod (do 50 lidí) s osobitým kouzlem a skvělými a nadšenými pořadateli (na stanicích pivo!). [Doporučuji knížku s popisem trati nezničit, detailní itinerář trasy s velmi osobním popisem a poznámkami k historii stromů.. to je fakt nádhera:).. díky Dušane!].

Prostě SUM se v tomhle období ukázal jako ideální místo na restart našeho pivního kroužku. Nakonec nás z Prahy jede víc, a tak po internetovém dohadovaní, kdo s kým a jak -- volím variantu chlapci a děvčata zvlášť.. tedy Malý medvěd a já s TB, a Jitka s Ritou. Abychom se v běžeckém poznali, pro jistotu všem říkám, že budu na Florenci čekat v modro-šedých barvách a v puse místo růže budu držet vavřínovou větvičku. Myslím si, že rychlá identifikace pomocí vavřínové snítky nám pomohla se dostat včas na start. Už to potkávání a vítání se se známými je jak z Formanovo filmu. Já v nastupující stařecké demenci:) poznávám sotva každého druhého člověka, ale to nevadí, vím, že bude hůř a tak to nesu velmi optimisticky.

Na malých závodech je pořadatelský briefing vždy moje libůstka. Typicky člověk slyší, že trať je stejná jako vloni, to že Franta minule zabloudil nebylo kvůli špatnému značení, ale protože Franta je debil:), případné změny jsou popisovány s grácií VS, který přešel Pamir pomocí "detailní" mapky velikosti 10x15 cm..:)

Na SUMu jsem byl také mile potěšen - pořadatelé upozorňují, že na cílové rovince v restauračním zařízení je zakázáno sprintovat a předbíhat:) a že Dušan K. běží, proto je dobré se držet za ním:), aspoň se nedá zabloudit. Doporučují, ať ho radši nikdo nepředbíhá, on bude šťastnější a pak je potřeba, aby asistoval u doběhu v hospodě:).

Nakonec běžíme genderově odděleně, Rita s Jitkou a my ve třech - Malý medvěd (MM) to s bolavou nohou pojal turisticky. Celkově jsme takový sdružení lazarů, kteří se čirou náhodou sešli na startu ultra:). Nicméně MM s málem ulomenou nohou si dává 37 km procházku:) a všichni ostatní jsme se v pohodě doplácali do cíle.
Na startu mě Veverka Sudetský(VS) i t-bird (TB) uklidňují a vykřikují, že to vyklusáme na pohodu:) -- VS je prý z formy, TB bojuje s virózou a po cestě to možná zabalí:). To miluju.. Sjezd marodů, kteří ve finále budou celkem svižně běžet. Přesně, jak je odhaleno ve Švejkovi: "Das ganze tschechische Volk ist eine Simulantenbande!".:).  A tak jim já ani moc neříkám, že jsem asi někde po běhu prostydl a že mě celkem fest bolí achilovka a plantární šlacha a můj došlap na levou nohu to je pravé peklíčko:)...
Ale přeci oba řekli, vyklusáme to.. a pomalý běh léčí všechno..:).  Začátek sice vybíháme s celým peletonem téměř v čele, brzo se vymlouvám na prostatické obtíže:).. a získávám cenné minuty abychom trochu zpomalili:).

I když jsme spolu naběhali spoustu kilometrů a semleli všechno možné..Určité věci jsou tradiční kotvou našich běhů. Například to, že já mám nejméně naměřených km a nejhorší průměrnou rychlost, i když v podstatě běžíme spolu:)... To se pak TB závodí, že? To se jinak připravuje na 24h, na Spartatlon.. když za stejný čas, jako já uběhne o 5 km víc, i když je opravdu kousek přede mnou:)..:).
Chlapci rozebírali nahý běh známého ultra guru, a protože jsem měl takový pocit, že mu to trochu závidí:), tak jsem navrhoval, že mohou jít do toho postupně.. třeba by teď pár kilometrů běželi nazí v horní půlce, pak zase v dolní, případně aspoň vyzkoušet stažené kalhoty, ať zažijí příslušné pocity exhibicionismu, třeba to potom budou lépe chápat:). Při jejich významných pohledech a ťukání na hlavu jsem přešel k morzeovce a k vděčným vzpomínkám na vojnu.. Já hrdý majitel modré knížky jsem absolvoval vojenskou přípravu na MFF UK.. Vyšlo najevo, že VS byl také spojař, a tak přestože "nepřítel naslouchá".. jsme si při běhu přes pole se slzou v oku zavzpomínali na správné používání radiostanic Astra, pobíhání se spojařskou cívkou a na předpisová hlášení.. "jáma jáma jáma, zde stůl stůl, příjem" :).. Čekal jsem, že vzpomínky na vojnu chlapce dojmou a zpomalíme do chůze a dostaví se konečně léčebný efekt VPB (velmi pomalého běhu), ale opak byl pravdou. VS vzpomínal na své atletické mládí, na závody na běžkách a v bazénu.. a pod vlivem závodních vzpomínek chlapci začali nenápadně zrychlovat. 


Když to vypadalo, ze i navzdory brzdění 12Honzy:) můžeme dokončit pod 6 hodin.. tak Veverka S. nás nutí vybíhat kopce s tradiční horalskou poznámkou.. "Rovinky běžíme!!" :)..Ale jo, byla to neskutečně barevná akce, nádherný závod, skvělá atmosféra, rád bych zůstal, ale povinnosti mě dostihly i v odloučených lokalitách... A tak brzo po doběhu to balím a s TB spěchám do Prahy.

Noha při výstupu a při došlapu z auta bolí jako čert.. Neběželi jsme zas nijak extrémně rychle to ne, ale zase, že by to byl pomalý léčebný běh, po kterém moje tělo toužilo:),  to ne...
Proto v neděli po ránu jsem namazal staré nohy léčivou mastí, beru dceru a línou mrchu — aby nedošlo k nějaké mýlce, myslím tím svého psa, Deri(vaci).. — a jdeme běhat. Pomalý běh skutečně léčí všechno :), rány, šoky, kuří oka..vše vyléčí nejen kola-loka, ale i pomalé pobíhání:). Skutečně, večer už našlapuji skoro normálně.. a dneska?.. "hop a zdravý mraveneček ráno skáče z postele".. do práce už zase táhnu věci na běh domů.. běhat se musí.. i když to ještě bude pomalejší a léčivé..:)

Všemu zdar! Lokálním závodům se skvělými pořadateli zdar, ultra zvlášť!!
12:)

PS. “SUM”, aneb Strom Ultra Maraton.. je opravdu krásný proběhnutí, skvělý nápad, nadšeni pořadatelé, to pivo a koňak na trati? Ještě teď se mlátím do hlavy! Proč jsem se jen rozhodl držet suchý listopad? Taková pitomost!!:)